Ale hlavní můj zájem směřuje
k neudržitelným poměrům v naší
radiotelegrafii a v radiotelefonii. Je to u nás už
tradiční bolest. Radioamatéři a ministerstvo
pošt představují dva póly, navzájem
se přímo nenávidící. Ministerstvo
pošt velmi chybuje, když dívá se na radioamatéry
jako na věčné kverulanty, na něž
musí býti přísnost. Ministerstvo pošt
by naopak mělo tyto obětavé snaživce
k sobě připoutati a jich lásku a obětavost
k tomuto úžasnému vynálezu lidského
mozku co nejvíce ve vlastním zájmu podporovati.
V prvé řadě žádáme vypracování
nového, dnešní době odpovídajícího
zákona radioamatérského. Hlavním a
starým požadavkem naším je povolení
koncesního vysílání na krátkých
vlnách. Je tomu tak na celém světě,
ve všech kulturních státech, ve všech
státech kolem nás. Mám zde grafické
znázornění, ve kterých státech
je to povoleno. Jsou to Spojené státy severoamerické,
kde je 19.000 krátkovlných vysílacích
amatérských stanic, Vel. Britania jich má
1640, Argentina 870, Australie 800, Kanada 630, Francie 279, Švédsko
220, Finsko 200, Uruguay 186, Belgie 170, Italie, Německo
162, Brit. Již. Afrika, Nový Zeeland 160, Brazilie
120, Chile 95, Havajské Ostrovy 83, Španělsko
79, Dánsko, Kuba 63, Rakousko 58, Brit. Indie 52, Portugalsko,
Aljaška, Sovjet. Rusko 45, Filipiny 41, Mexiko 39, Čína
32, Irsko, Rhodesie 21, Norsko, Japonsko 17, Nizozemsko 14, Madeira
12, Alžír, Paraguay 11, Maďarsko 7, Egypt, Bermudy
6, Island, Lucembursko, Maroko, Peru, Java 5, Litevsko, Polsko,
Švýcary, Syrie 3, Liberia, Nicaragua, Siam 2, Estonsko,
Rumunsko, Turecko, Angora, Jamaica, Habeš, Kamerun, Palestýna,
Tunis, Tahiti 1.
Ze všech států pouze Československá
republika stkví se tam nulou. Tedy je to poměr nemožný,
neudržitelný, který pomalu stane se světovou
ostudou. Není místa na zeměkouli, s nímž
by radioamatéři neudržovali styky. I u nás
se tak děje, třebas se to děje tajně,
poněvadž všichni ti horlivci jsou vystaveni nebezpečí
přísného trestu. Je vám známo,
co vykonali radioamatéři při povodni Missisipi,
když avisovali nebezpečí, a co vykonali při
Nobilově výpravě. (Předsednictví
převzal místopředseda Slavíček.)
To musí u nás i laikové doznati, to je
všem známo. Najdou se sice i u nás horlivci,
kteří s nepatrnými prostředky chtějí
nalézti spojení s cizími díly světa,
ale musejí se obávati přísných
trestů. Marně se ucházejí o koncesi
pro vysílací stanici. Je předepsána
zkouška, po několika urgencích dostane kandidát
výzvu, aby složil nemalou zkušební taxu
300 Kč. Tu složí, ale ke zkoušce se vůbec
nedostane a marně urguje a čeká, že
bude předvolán. Tato animosita jde tak daleko, že
ani vědeckým pracovníkům, profesorům
techniky a university, není dovoleno, aby experimentovali
ve vysílacích stanicích. Chtějí-li
nabýti prakse a zkušeností, musí se
odebrati do ciziny, kde snadno dosáhnou povolení
k vědeckému badání. Ovšem, že
se mnoho experimentuje tajně, ale tím se podkopává
vážnost úřadů, zákon se
obchází, a jistě velmi často i se
stran států nepřátelských.
Má to i jiné důsledky, o kterých se
mohu hned několika slovy zmíniti. Jsou to na př.
důsledky strategické; snad je širší
veřejnosti neznámo, jak daleko radiofonie a vůbec
radiotelemechanika postoupila ve světě. V ohledu
strategickém je známo, že dnes je možno
používati válečných přístrojů
na dálku bez působnosti vojínů. V
cizině dějí se ohromné pokroky, ale
u nás jsme odkázáni na poslouchání
Prahy často s více nebo méně podařeným
programem.
Rovněž v ohledu hospodářském
má dosavadní stav za následek značné
škody. Radiovým monopolem nastalo u nás státní
obhospodařování se všemi důsledky.
Po dlouhé době byla připuštěna
výroba přijímacích přístrojů.
Vysílací stanice musí se dodnes dovážeti
za veliké peníze z ciziny. U nás není
v tomto oboru výroby přihlášen ani jediný
domácí patent přijímací stanice,
pochopitelně, poněvadž přihlašující
by měl na krku trestní vyšetřování,
ale jsou přihlášeny desítky patentů
cizích.
Jest zde odpor ministerstva vnitra, které tvrdí,
že by se mohlo vysílacích stanic zneužívati
k účelům velezrádným. Obráncům
tohoto opatření není asi známo, že
dnes máme takové pomůcky ke kontrole služby,
že ani jeden hovor nemusí uniknouti. Dnes máme
goniometry, pomocí nichž lze v několika minutách
vypátrati polohu vysílací stanice a odposlouchati
a ověřiti si celé vysílání,
nehledě ani k tomu, že je vyloučeno, aby hovor
nechytli radioamatéři.
Ne lépe jsme na tom se stavem vysílacích
stanic. Byla slibována stanice v Mor. Ostravě, uplynul
rok a dosud nefunguje. Bratislavská stanice je slabá,
o výkonnosti ne více než 1/4 kw, slibovaná
10 kw není dosud instalována, zařízení
košické 2.5 kw ukázalo se rovněž
velmi slabým, a tak Slovensko a zejména Podkarpatská
Rus jsou odkázány na přijímání
stanic v Budapešti a Moskvě. Co to znamená
pro Podkarpatskou Rus a východní Slovensko při
tom stavu obyvatelstva, dovede si každý z nás
velmi dobře představiti.
Již loňského roku jsem upozornil s tohoto místa
na to, jak Maďarsko rafinovaně provádí
propagandu u nás pomocí radia, upozornili na to
soc. demokraté interpelací tisk 1713/I, ale ani
ministerstvo pošt, ani ministerstvo zahraničí
na to nereagovalo. Poměry se čím dále
tím více horší. Každý z
nás může i zde v Praze po 11. hodině
poslouchati vzkazy do bývalých částí
země uherské a modlitbu za obnovení celistvosti
Uher. Upozorňuji na to znova a prosím, aby obě
ministerstva konala svou povinnost. Konstatuji, že při
kladení základního kamene k domu tisku v
Budapešti rozesílána byla zpráva do
okolních států: "Vy představitelé
tisku maďarského, kažte našim bývalým
maďarským bratřím z území
nám vyrvaných, aby měli trpělivost
a neztratili důvěru v sebe sama. Velké Maďarsko
není vzdáleno."
Při odhalení pomníku Košutova posílána
byla z Budapešti rozhlasem tato slova Apponyiova: "Ať
tento pomník připomíná každému
věrnému Maďarovi, že nemá ochabovat
v boji, pokud nebudou všechny křivdy odčiněny
a dokud se nestaneme tak velkými, jako jsme kdysi byli."
O slavnosti při odhalení pomníku 600.000
maďarských mrtvých, kteří padli
za světové války, byly 20. května
1928 vysílány radiem velké řeči.
Mezi jiným: "Ztratili jsme dvě třetiny
své vlasti. Ztratili jsme svoji čest, domy a lesy,
ale neztratili jsme víru v Boha. Maďar nikdy nezapomíná
a proto radiem, jehož vlny se nesou světem, volám
k vám v Košicích, kteří se tam
v domkách hrbíte před československým
státem, i těm v Marmaroši a v Banátě,
abyste se nehrbili, abyste vzpřímili své
hřbety a čekali, že Maďarsko k vám
přijde."
Radia v Budapešti je zneužíváno dokonce
i příslušníky bývalého
panujícího rodu habsburského. Jako jeden
z příkladů slouží slova, pronesená
Jos. Habsburkem za přítomnosti říšského
správce Horthyho: "Pánové, jen to vám
chci říci, že maďarská země,
která přes tisíc roků zůstala
spojena, bude spojena znovu. Vzhlédni na nás, sv.
Štěpáne, aby se celý maďarský
národ vzkřísil z krvavé smlouvy, kterou
nás svázali.".
Budapešťský rozhlas roznášel při
oslavě spolku Delvidéky Othon tato slova: "Krutým
je každé panství, ať je turecké,
německé nebo slovanské. Ale důvěřujme
v Boha, že, až nastanou jarní povodně,
zavlaje i v obsazeném území purpurový
prapor sv. Štěpána."
Při převážení ostatků
Rákocziho vyhlašovalo se: "Jest však hrozné,
mám-li pomysliti, že kosti největších
hrdinů vlasti jsou uloženy jednak v košickém
dómu a jednak v evangelickém kostele v Kežmarku.
Ležte tam klidně, ale každý, kdo má
kapku maďarské krve v těle, hrozí se
této strašné skutečnosti. Proto ať
každý Maďar probudí v sobě bojechtivost,
neboť musíme dostati oba kostely zpět."
To je jen nepatrná ukázka těch věcí,
které se dějí. Já jsem na ně
loni upozorňoval a žádal ministerstvo pošt
a zahraničí, aby učinily určitá
opatření. Dodnes se však ničeho nestalo.
Urguji to tedy znovu a upozorňuji, že je to velmi
důležité a často důležitější
než celá řada služeb, ukazujících,
že jsou to služby osobám a nikoli služby
státu. A zde jde o zájem státu. (Souhlas.)
V době, kdy radiofonie činí četné
pokroky, oblast Prahy se neustále zužuje a my víme,
že otázka vybudování velké centrální
stanice v Praze je hudbou snad ne daleké, ale jistě
blízké budoucnosti. Ale i kdyby k tomu došlo,
nemůžeme se vzdáti požadavku vybudování
regionálních stanic venkovských se slabší
kapacitou. Myslím v prvé řadě na zřízení
stanice v Plzni pro oblast západní, stanice v Budějovicích
pro oblast jižní, pak na stanici v Hradci, Pardubicích,
Olomouci atd. Tyto stanice se dají lehko zříditi,
poněvadž bude k nim použito strojů ze
stanic velkých. Obavy, že máme nedostatek vln,
nepadají na váhu, vždyť je možno
těchto regionálních stanic používati
k vysílání přenosu ze stanice centrální,
abychom umožnili přijímání na
krystal. Krystal je lidový nástroj. Lampové
přístroje jsou velké části
národa nedostižným ideálem jednak svou
velmi značnou investicí, jednak výdajem za
udržování. Každému je známo,
že udržování tří- až
čtyřlampového přístroje stojí
50 Kč měsíčně, a je k tomu
také potřebí určité znalosti
fysiky, mechaniky a elektrotechniky, kterou každý
nemá, kdežto přístroj krystalový
je jednoduchý a laciný. Za 150 Kč je možno
zříditi celou stanici. Tím, že umožníme
přijímání na krystalové stanice,
zvýšíme úžasně vzrůst
abonentů i příjem státu. Prosím,
dovedete si všichni představiti, jakou to může
míti úžasnou výhodu, když budeme
moci pomocí těchto stanic regionálních
posílati zprávy z ústředí,
pokud se týče mobilisace, povodně, neštěstí,
zprávy policejní, které se okamžitě
dostanou do tisíců uší členů
národa a státu. A jen tímto rozšířením
krystalovým umožníme vzrůst abonentů
a příjem státu. Opakuji, že bez regionálních
stanic to není možné. Je to nutné, je
hodina nejvyšší, poněvadž všichni
velmi dobře víme, že abonentů ubývá;
nebudou-li zařízeny regionální stanice,
které by zachytili majitelé krystalů, je
vyloučeno, aby náš radioprůmysl mohl
prosperovati.
Je přirozeno, že tyto nedostatky se značně
kritisují, a to věcně v kruzích odborných;
vždyť si musíme uvědomiti, že v tom
Radiosvazu nejsou děti, jsou tam docenti, profesoři,
lidé s akademickým grádem vesměs.
Ale když se kritisovalo na sjezdu v Brně, přišel
tento přípis - cituji bez dlouhého výkladu
(čte): "Čís. 44.005/XI-1928 z
29. července 1928. T. Radio svazu, do rukou p. dr Šafránka.
Ministerstvo pošt a telegrafů přijalo zprávu
od svých úředníků o průběhu
Vašeho sjezdu. Z podané zprávy vyšlo na
jevo, že ministerstvo se stalo předmětem výtek
se strany předsedy Svazu dr Baštýře.
Tímto postupem je ministerstvu jakýkoliv styk s
Vámi znemožněn a ministerstvo nebude napříště
přijímati podání od Vás ani
Vás zváti k poradám, které pro interesenty
uspořádá. Za ministra: dr Fatka."
Prohlašuji, že jde o hrubý přehmat se
strany ministerstva. To je, prosím, něco nemožného.
Ministerstvo pošt a telegrafů je zde pro potřebu
občanstva a toto má právo, poněvadž
si rozhlas platí za peníze, které na to v
měsíčních poplatcích věnuje,
aby za to dostalo spravedlivý ekvivalent. (Tak jest!)
Ministerstvo má pouze rozhlas administrovati a vysílati,
jak to dělá při poště listovní.
Žádáme proto, aby byl zřízen
poradní sbor, v němž by interesenti měli
své zastoupení. Neboť co provedlo ministerstvo
pošt při rozdělování přebytků
Radiožurnálu, to přesahuje všecky meze.
V jednomyslném návrhu bylo při rozdělování
zisku pamatováno mírou nepatrnou na podpory kulturním
a sociálním dobročinným korporacím
a institucím, jako je Masarykova akademie práce,
sociální péče atd. Zástupce
ministerstva pošt odvolav se na 51% zastoupení tento
návrh zmařil. Žádáme, aby v Radiožurnálu
nebylo zastoupeno jenom ministerstvo pošt, které má
míti na starosti jen technickou dopravu, jako je tomu u
pošty listovní, nýbrž i ministerstva jiná,
na př. především ministerstvo školství,
které má vykonávati vliv na program, dále
ministerstvo obchodu, nár. obrany a ostatní ministerstva,
jichž pomoc by byla velmi vítaná. U všech,
víme to ze zkušenosti, najdeme větší
pochopení než u ministerstva pošt. Uvedu doklady:
Ministerstvo nár. obrany po dohodě s Radiosvazem
zkouší brance znalé radiotelegrafie a telefonie
a zařazuje je na potvrzení Radiosvazu do telegrafních
oddílů. Je ustavena zkušební komise
z odborníků a zástupců ministerstva
nár. obrany. Zkoušce se podrobilo v Praze 12, v Brně
4 branci, zkoušel se magnetismus, elektrotechnika, radiotelegrafie,
Morseovy značky a zkušenosti ministerstva jsou skvělé.
Všichni tito branci jsou přiděleni k telegrafním
oddílům, a, pokud mám zprávy, v několika
měsících stali se mnozí vedoucími
stanice a poddůstojníky.
Rovněž ministerstvo obchodu vychází
nám velice vstříc, věnovalo 10.000
Kč na to, aby byla dána odměna tomu, kdo
vynalezne nejlepší přijímač domácí
konstrukce.
Konstatuji nakonec, že poměry v Radiožurnálu
se lepší. Jeví se větší
ochota vůči amatérům, ale při
tom nemůžeme se vzdáti našeho zásadního
požadavku, aby 200.000 abonentů bylo vůbec
vyloučeno ze správy. Žádáme také,
aby část zisků věnována byla
i na propagaci a podporu Radioklubu, který tolik toho vykonal,
zejména, aby byly dány odměny vyniknuvším
jednotlivcům na základě veřejné
soutěže, těm radioamatérům, kteří
vynikli v konstrukci nebo v jiných oborech širokého
pole radiotelegrafie a radiotelefonie. Konstatuji s vděčností,
že radiožurnál umožnil českým
radioamatérům, aby na výstavě soudobé
kultury v Brně mohli vystavovati. Všechny žádosti
o podporu byly zamítnuty. Nikde jsme nedošli sluchu,
nikde nebylo dáno haléře, všechno bylo
odkázáno pouze na podporu velmi často nezámožných
příslušníků svazu radioamatérů.
Tvrdí se - nemám důvodu tomu nevěřiti
- že státní podpora udělena byla, a
to 30.000 Kč, německému Radiobundu, a to
se strany pana ministra veř. prací dr Spiny.
Nezávidím jim to, zaslouží si jí,
je to dobrá věc, ale bolí nás velmi,
když příslušníci státního
národa nemohou dostati aspoň té podpory,
jako minorita.
To je asi souhrn našich bolestí, o jichž vyléčení
žádáme. Prosím vás, kteří
jste zde přítomni, abyste nehleděli na radioamatéry
jako na fanoušky, kteří jsou více k
smíchu. Radio je úžasný vynález
lidského mozku, o jehož obzorech nedovedeme si my
dnes učiniti dobré představy. Máme
nepatrné obrysy úžasného vynálezu
lidské tvořivosti, který se nám zde
dnes jeví. Prosím proto, abyste všichni pomáhali
spoutati tento výplod lidského ducha, aby použití
jeho bylo k blahobytu lidstva. Končím. (Potlesk
poslanců čsl. nár. demokracie.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Nyní má slovo pan posl. Fr. Matoušek.
Posl. Fr. Matoušek: Slavná sněmovno!
U lůžka umírajícího tehdejší
doby ministra financí dr Rašína shromáždili
se politikové, s nimiž pracoval na budování
čsl. státu. Nemyslil v tom okamžiku na své
fysické bolesti, ani na blízkost smrti. Jemu na
mysli tkvěla myšlenka, kterou chtěl pronésti
jako svou poslední závěť národu
tak milovanému, a proto trhaně, přerývaně,
s vynaložením posledních sil praví:
"Pravda jest trpká, těžce se snáší.
Přijde-li však její čas, musí
býti řečena bezohledně..."
Toto životní poučení dra Rašína,
za nějž položil svůj život, za nějž
umřel smrtí tak bolestnou, mělo by býti
připomínáno velmi často, zvláště
ve chvílích, kdy zástupcům národů
má se klásti otázka důvěry
v tento stát a kdy se má rozhodovati o dalším
hospodaření v něm.
Mám mluviti k rozpočtu ministerstva obchodu, průmyslu
a živností. Nemohu jinak, než zhodnotiti význam
těchto tří složek v našem národním
hospodářství, abych tak dovodil, jak až
dosud choval se náš stát k některým
těmto stavům a jaké směrnice musí
ovládati naši hospodářskou politiku,
chceme-li dospěti kýženého míru
hospodářského, politického i sociálního.
V široké naší veřejnosti až
dosud není u nás doceněn význam reálního
obchodu pro republiku Československou. Je to s podivem,
že právě u nás, ve státě
tak vývozním, pohlíží se na činnost
obchodnictva s despektem, ba namnoze i s nepřátelstvím.
Nebylo by v zájmu obchodního stavu, kdyby se někdo
odvážil k obhajobě lichvy, nesolidnosti, nepoctivosti.
S těmito nepřáteli obchodního stavu
svádí většina našich lidí
ustavičný zápas. Nikdo neuvítal s
takovým zájmem a za. dostiučiněním
zákon proti nekalé soutěži, jako právě
seriosní obchod čsl. Obchodní stav ve svém
celku správně chápe, jak velikou mravní
odpovědnost béře na se každý,
kdo zakládá jakýkoliv obchodní podnik
a ví, že na morálce obchodníkově
závisí značnou měrou i morálka
veřejná.
Jest velmi málo povolání, která by
takovým vlivem zasahovala do života národa,
jako jest povolání obchodníkovo. Jeho mravní
výše po vznáší jeho okolí,
získává vlivu jeho zásadám
a stává se ideálem jiným. Jeho častý
styk s konsumenty dává mu možnost propagovati
určité mravní i právní zásady,
jež, jsou-li správné, přinášejí
požehnání, jsou-li nezdravé, mohou býti
největším nebezpečím.
Činnost obchodníkova objímá celý
život moderního člověka. Bez ní
stal by se život nemožným. Jemu jest dáno,
aby zprostředkoval styk vzdáleného producenta
s konsumentem, on se stará o včasné opatření
životních potřeb široké veřejnosti.
Nezáleží, zda v samostatném závodě
jako jeho majitel nebo jako ředitel široce založené
akce svépomocné nebo jako po slední zaměstnanec
v obchodním podniku.
Obchod stal se vynikajícím povoláním
zvláště v posledním čase, kdy
čsl. obchodník a průmyslník musí
hledati cestu na světový trh. V okamžiku našeho
osamostatnění ocitli jsme se před nesmírnými
úkoly: Ovládnouti světová odbytiště
našimi výrobky. Zde bylo nutno jíti ruku v
ruce našim výrobcům a obchodníkům,
aby získali přízeň a důvěru
zahraničních kupců, kteří o
nás dosud nevěděli, nebo kteří
byli proti nám zaujati.
Kdo by chtěl popírati na tomto poli zásluhy,
jichž si získali čeští obchodníci
na světovém trhu o naše dělnictvo, o
náš průmysl, naši dopravu? O solidní
hospodářský základ státní
a sociální klid vnitřní?
Budiž konstatováno s největším
zadostiučiněním, že ministerstvo obchodu
tuto úlohu čsl. obchodu pochopilo v plné
míře a že vykonalo vše, aby zjednáváním
právní pomoci, uzavíráním obchodních
smluv a dohod se všemi státy, přicházejícími
v úvahu pro náš obchod, napomáhalo všem,
kdož se snažili roztočiti kola našich továren
a dílen.
Široké obzory světového významu
čsl. obchodu nalezly u nás správného
pochopení i v jiném směru. Vybudování
velkolepého podniku Pražských vzorkových
veletrhů nebylo dílem malým a bezvýznamným.
Jejich zabezpečení a usídlení v nové
budově, jejich další vybavení a soustředění
všeho našeho hospodářského života
v rámci tohoto veletržního díla bude
korunou dosavadních snah.
Avšak čsl. obchodu schází dosud široký
organisační rámec, v němž by
mohl jako jednotná, cílevědomá složka,
uplatňovati svá přání a své
potřeby vůči státu i veřejnosti.
Postrádáme velmi citelně celostátní
organisaci obchodu. Vybudovati tuto organisaci a dovršiti
tak dílo již připravované musí
býti úkolem nejbližší doby, neboť
zájem státu přikazuje, aby tak významná
složka národní potence hospodářské
nebyla vydána na pospas osobním a stranickým
zájmům, nýbrž aby všecku svou pohotovost
a sílu soustředila na konkretní úkoly
svého celku.
V nedostatku jednotného vedení čsl. obchodu
nutno spatřovati příčinu neúspěchů,
jichž se dočkala některá jeho odvětví
- a také neporozumění, které často
tak okatě se dávalo na jevo vůči obchodnímu
stavu z některých politických skupin. Má-li
nastati náprava, nutno podříditi vše
konečnému cíli: Celostátní,
nepolitické ústřední organisaci obchodnictva
československého.
Také československý průmysl má
možnost v desátém roce československého
státu předstoupiti před veřejnost
s dokumenty, které výmluvně prokazují,
že od našeho osamostatnění nastala přes
všecky překážky vzestupná zaměstnanost
průmyslová, získány byly nové
možnosti odbytové a tím položen, jak doufáme,
trvalý základ k dalšímu rozvoji výrobnímu.
Průmysl československý jest representován
na venek Ústředním svazem československých
průmyslníků jako celostátní
organisací zaměstnavatelů průmyslových
a proto může se již nyní sám brániti
i poukazovati na výsledky své činnosti ve
státě. Nebudu tak činiti za něj. Při
této kapitole chci si více všimnouti našich
vnitřních výrobních poměrů,
abych poukázal na jejich nedostatky a vady a dal příležitost
k jednání o jejich odstranění.
Vývin našeho českého průmyslu
byl velmi povlovný. Nepřízeň dřívějšího
státu, nedostatek podnikavosti českých lidí
a nedostatek kapitálu, toť příčiny,
jež přemoci bylo každému průmyslníku.
Ani dnes není pro začátečníka
situace nijak růžová. Roste-li z malých
poměrů od řemeslníka k továrníkovi,
možno mluviti o křížové cestě
podnikatele. Naše poměry dosud nezbavily se oné
nepřízně a závisti, s níž
jest provázen každý, kdo se snaží
výše.
Avšak ani z řad těch, kdož již vynikli,
nejeví se vždy dosti porozumění pro
dorost jejich výrobních odvětví. A
tak vidíme, jak soustředěné závody
ostře konkurují se závody specielními,
jak domáhají se výhod, které nijak
nemohou býti omlouvány pro ty, kteří
spoluužívají státních zařízení,
ochrany, pomoci a bezpečnosti, avšak vymykají
se přispívati stejnou kvotou na potřeby státu.
Drastickým dokladem toho jest jednání o paušalování
daně z obratu v textilním průmyslu a obchodu,
při němž právě soustředěné
závody kladou největší překážky
a požadavky.
Do našeho průmyslu vnáší se víc
a více bezohledný boj velkých proti malým.
Vidíme to n. př. v jednáních o prodejní
podmínky strojíren na hospodářské
stroje, kde koncern strojíren Agrární banky
ostře staví se proti dvouletému úvěru
a sám navrhuje úvěr tříletý,
jen aby znemožnil menší výrobce na trhu
hospodářských strojů.
Vidíme to v zápase obuvníků s továrnami
na obuv, vidíme to v zápase krejčí
s továrnami na konfekci, vidíme to v zápase
bednářů s pivovary a továrnami na
sudy a kádě, vidíme to v zápase kolářů
s továrnami na vozy atd.
Náš hospodářský život státní
stává se velmi odvislým od těžkého
průmyslu a jeho hospodářské potence.
Bude nutno zvážiti, pokud tento průmysl participuje
na státních povinnostech a pokud sám pro
sebe reklamuje nových a nových práv, benevolencí
a úsluh. V československém průmyslu
bude nezbytně nutno připamatovati zásadu
sociální spravedlnosti nejen vůči
zaměstnancům, nýbrž i vůči
podnikatelům samým, protože by nebylo zdrávo,
aby vliv jedné složky ve státě rostl
nad její význam a poplatnost, nad její povinnosti
a početnost.
Dorost čsl. průmyslu rostl až dosud z řad
malých lidí. Musí tu býti možnost,
aby tito snaživí, pilní, svědomití
a přičinliví podnikatelé mohli vyrůsti
zrovna tak, jako vyrostli jiní. Těmto musí
býti věnována péče státní,
podpora v jejich práci a ochrana proti silnějším.
Má-li český lid ovládnouti i obor
průmyslový, musí najíti se strany
státu větší porozumění
než dosud a zásadní pomoci ve všech potřebách,
směřujících k jeho hospodářskému
rozvoji a moci.
Doufám, že vedoucí činitelé pochopí
ohromný význam této otázky pro budoucnost
státu.
A živnostnictvo československé? Zdá
se mi, že nosím dříví do lesa,
chci-li opět zdůrazniti, že postavení
středních vrstev ve vylíčeném
konkurenčním zápase s velkovýrobou
není nikterak závidění hodné.
I když připustím, jedinci zdatní, schopní
a vynikající zdolávají lehce konkurenci
továren, musím míti na paměti, že
zde jsou také lidé, kteří postrádají
genia podnikatelského a kteří by i za příznivých
okolností ulpěli na prostřednosti.
A těchto jest obrovská většina. Nemůže
býti z každého podnikatele továrník.
Není to také v zájmu státu a společnosti,
aby všichni, kdož podnikají, musili eo ipso státi
se milionáři. Základem blahobytu ve státě
není vysoký počet milionářů,
nýbrž blahobyt širokých vrstev lidových.
Proto otázka zachování středních
vrstev výrobních jest otázkou nesmírné
důležitosti. Jest nutno zachovati střední
stav nejen proto, že tu jest, aby tu byl. My zapomínáme
ve spleti zájmů stavovských, že proto
byl u nás poměrný klid a sociální
spokojenost, protože tu byl dosud kádr rodin, které
měly své samostatné postavení a jakous
takous existenční základnu. Necháme-li
tyto vrstvy zproletarisovati, vezme-li jim několik jedinců
možnost existence, rozroste se nám sociální
bída do rozměrů, které musí
ohroziti tento stát. Nesmíme jíti za příkladem
Ameriky, neboť bychom dospěli k zániku jako
národ i jako stát.
Amerika konečně také již pochopila nebezpečí,
které jí hrozí z ustavičného
vzrůstu proletářstva. Chápeme-li zákaz
stěhování do Ameriky jako obranu proti bolševictví,
prosím, abychom se na tento problém podívali
také s hlediska amerického a pochopili, že
v tom jest také určitá sociální
politika. Amerika nechce chudých přistěhovalců
také proto, aby tam přišli lidé hospodářsky
lépe situovaní a aby pomohli rozmnožiti řady
samostatných rolníků nebo živnostníků.
Amerika provádí cílevědomou politiku
posilování středních vrstev a my zatím,
nevidouce nic jiného než jejich mrakodrapy, opičíme
se po jejich podnikatelích a ničíme to, co
Amerika buduje a o co tak úzkostlivě pečuje:
samostatný střední stav.
Sociální rozdíly amerického hospodářského
života stávají se víc a více
předmětem pozornosti vynikajících
politiků severoamerických Spojených států,
takže ani zápas o stolec presidentský nebyl
ušetřen otázek západních farmářů
a středních výrobních vrstev městských
a guvernér Smith jako kandidát demokratické
skupiny ujímá se těchto vrstev velmi vřele.
Učme se proto z příkladu Ameriky nejen po
stránce podnikatelské horečky, nýbrž
i po stránce jejich sociálních problémů,
protože cesty, jež nastoupila část našeho
průmyslu, vedou ke stejným důsledkům
u nás, jako v Americe: ke zproletarisování
dalších statisíců příslušníků
čsl. státu.