Slávna snemovňa! Mne je veľmi ľúto
a mňa to veľmi bolí, že štátny
pozemkový úrad a vôbec agrárna strana
nevedely a nevedia, čo zapáli srdce roľníctva
k roľnicko-stavovskému povedomiu. Je to zem. Keby
ste dali maloroľníckemu ľudu v dostatočnej
miere zem, boli by ste mu zapálili srdce k prevádzaniu
hesla "svoj k svojmu". Keby ste boli dali maloroľníckemu
ľudu zem, boli by ste ho zapálili k utvoreniu roľníckych
sriadeností, aby splnené boly jeho žiadosti
a práva, a boli by ste do roľníckeho stavu
vniesli boj, aby už raz roľnícky stav bol rovnocenný
s akýmkoľvek iným stavom. Áno, vtedy
by každý maloroľník oduševnene volal:
Kto si z potu roľníckeho dieťa, poď do boja,
ktorý nám vydobyje právo, aby konečne
už raz roľník bol roveň s akýmkoľvek
pandrlákom. Z tohoto boja bola by vyrástla tá
pravá agrárna demokracia, o ktorej tak často
spieva a reční agrárny slovenský predák
pán minister dr Hodža. (Výborně!)
Dajte tedy ľudu z veľkostatkov, ktoré ešte
sú, zem a v prvom rade maloroľníckemu chudobnemu
ľudu dajte zem.
So žiaľom konštatujem, veľactená snemovňa,
že Rumunsko už pred vojnou malo viac porozumenia pre
stav roľnícky, než ho máme my dnes po
svetovej vojne. V Rumunsku minister Lahovary už r. 1912 podal
návrh zákona, ktorom žiada pre seba zplnomocnenie,
aby mohol odpredať t. zv. majetok mrtvej ruky. Čo
to je mrtvá ruka? Umrie niekto, poručí svoj
majetok nejakému inštitutu alebo nejakým ustanovizniam,
alebo právnej osobe, štátu, obci, a týmto
poručenstvom viaže majetok k právnej osobe.
Takého majetku bolo v Rumunsku státisíce
hektárov, ale takého majetku je na státisíce
hektarov i u nás. V Rumunsku už r. 1912 odpredali
roľníkom takého majetku 400.000 ha, následkom
čoho asi 80.000 roľníkov dostalo sa k pôde.
Koľko radosti, koľko chleba, koľko rodín,
koľké zveľadenie národa. Prečo
by sa to nemohlo stať s majatkom mrtvej ruky i v našej
slovenskej krajine? Veď majetok mrtvej ruky nepatrí
nikomu než živým, má byť v ruke živých.
Mrtvá ruka nesmie zasiahnuť na živnosť živých,
nesmie prekážať v živote živým
pokoleniam.
Slávna snemovňa! V Kodani, hlavnom meste Dánska,
vypína sa nádherný obelisk, pomník
to slobody. Ale nie slobody pánov, ale tej skutočnej
voľnosti najprvšieho, najprednejšieho, najstatočnejšieho
stavu ľudskej spoločnosti. Je to pomník slobody
roľníckej. Agrárna strana hlása, že
ona s pozemkovou reformou vyslobodila ľud z otroctva, že
z bírešov a vôbec z ľudí, ktorí
boli otrokmi, spravila slobodných občanov, slobodných
maloroľníkov. Viďme, či je to pravda?
Viďme z kalkulácie, ako agrárníci vyslobodili
ten náš ľud z otroctva, menovite malý
ľud. Pozrime sa, čo ten Slovák mal ako bíreš?
Videl som to na cirkevných statkoch na vlastné oči.
Mal zdarma byt, kurivo a svetlo, mal obmedzenú pracovnú
dobu, rizika nemal žiadneho. Deputát mal: 800 kg raži,
500 kg pšenice, 300 kg jačmeňa ročne;
mal 900 kvadrátnych siah poľa, mal právo držať
dve prasnice, tri fršlíny, kačice, husy a kurčatá.
Mal ročne 360 litrov mlieka a 1200 Kč platu. Krem
toho mal ešte niektoré prémie, hodiny prez
čas, diety atď., čo mu vynieslo asi 300 Kč.
Viem dobre, že to nie je dáky veľky blahobyt,
viem, že bol otrokom, ale dostatok chleba mal, akúsi
existenciu mal ten slovenský bíreš.
A teraz pozrime na dosavádnu prax Štátneho
pozemkového úradu. Čo robí s tými
bírešmi? Taký bíreš podľa
dosavádnej praxe Štátneho pozemkového
úradu dostane priemerne niečo vyše hektára
pôdy - asi 3 hony. Pri priemernej prídelovej cene
dostane to asi za 6000 Kč. Na to mu dá Pozemkový
úrad ako príspevok z kolonizačného
fondu 2/3 odbytného, jemu patriaceho, čo činí
asi 4500 Kč. Príspevok tento obnáša
teda v danom páde 3000 Kč. Zo zbytku prídelovej
ceny, z 3000 Kč, musí bíreš 300 Kč
zaplatiť v hotovosti, na ostatok, t. j. 2700 Kč sa
mu poskytne úver so 7% amortizáciou. A teraz kalkulujme.
Ten bíreš si musí vystavať domček
a stajňu, čo stojí najmenej 5000 Kč,
na ktorý štát požičia mu polovicu,
2500 Kč, na lacný úrok. Ďalej potrebuje
inventár - aspoň 1 kravu, pluh a ďalšie
nevyhnuteľne potrebné nástroje k hospodárstvu,
čo ho stojí ďalších 5000 Kč.
A ďalej potrebuje ešte 3000 Kč ako prevodzovací
kapitál. Potrebuje teda v hotovosti najmenej 10.800 Kč.
Poneváč bíreš toľko peňazí
nemá, musí si ich vypožičať. Riadny
úrok v bankách obnáša dnes s amortizáciou
najmenej 14%, takže by v stálych ročných
výsledkoch mal: 1. Úroky Pozemkového úradu
a štátu na pole a domček 364 Kč, 2.
úroky od 10.800 14% je 1512 Kč, 3. palivové
drevo, dane, reparácia 834 Kč, spolu 2700 Kč.
Súvaha je teda táto: Ak na poli urodí sa
mu toľko, čo mal ako bíreš, teda 1600
kg obilia a povedzme, že k tomu bude mať ešte aj
tú úrodu, čo mal predtým z deputátneho
poľa, a že konečne môže z úrody
krmiť kravu, ošípané a hydinu, myslím,
musí byť so svojou úrodou spokojný a
väčšie požehnanie od Pána Boha žiadať
nemôže. Toto všetko mal ale aj ako bíreš,
k tomu však ztratil plat, mzdu v peniazoch, nie je poistený
proti nemoci a úrazu a má stály výdavok
2700 Kč. Nuž, či mu bolo s tými 3 honkami
pôdy pomožené? Nie. On mal dostať, aby
môhol vyžiť, aspoň 5 ha pôdy. Ak
nereflektuje na pole, nuž obdrží odbytné
asi 4500 Kč alebo penziu 1500 Kč ročne -
práve dosť, aby si kúpil torbu, vzal palicu
a vyvandroval. Slávny sneme! Spomenul som, že tam
v Kodani je pomník, nádherný obelisk, pomník
roľníckej slobody. A dušu moju zachvacujú
smutné myšlienky, keď si uvážim,
že i môj slovenský národ je národom
roľníckym, že i môj slovenský národ
je nadaný, bystrý, pobožný, pracovitý
ako dánsky národ, a predsa aký veľký
rozdiel!
Musím spomenúť ešte jednu vážnu
a príkru vec, príkru natoľko, že skutočne
každý, kto presvedčí sa o pravdivosti
tejto veci, o ktorej hovorím, musí zanevrieť
proti nespravodlivosti prevádzanej Štátnym
pozemkovým úradom. Vieme všetci dobre, veľmi
dobre, že ŠÚP. právo Slovákov na
pôdu pochoval obyčajne tým a pochováva
podnes, že zákonom predpísané vyhlášky
naschvál nechal premlčať. (Tak je!) Naschvál
nechal premlčať, aby takéto najväčšie
veľkostatkárske objekty, najväčšiu
časť pôdy mohol pomocou protekcie zašantročiť
do rúk mnohokrát cudzích ľudí.
Človek musel by byť ozaj slepý, aby nevidel,
aké množstvo ľudí usalašilo sa na
Slovensku ako zbytkárov, a hodne ich vidíme aj na
cirkevnom majetku. Ale najviac potupy v tomto ohľade, najviac
pohany a najviac poníženia ušlo sa slovenským
katolíkom, a ďalej slovenským katolíckym
inteligentom. (Výborne!)
Veľactená snemovňa! Veď dnes v slovenskej
krajine medzi zbytkármi slovenský katolícky
inteligent je skoro bielym havranom, vidíme okolo seba
mnoho zbytkárov Čechov, veľké množstvo
židov, (Tak je!) ale slovenských katolíkov
vidíme len veľmi zriedka. (Tak je!)
Aby som vám to dokázal, uvediem maličkú
štatistiku, preto prosím o bedlivú pozornosť
vašu. Majetok "Pustavárkony" - 500 kat.
jutár - dostal istý český novinár
Drobný po 1500 Kč kat. jutro. Hodnota je 10.000
Kč za jutro. (Slyšte!) Za dva týždne
mal to schválené. (Výkřiky slovenských
ľudových poslanců.) Z tohoto majetku zostávalo
ešte 200 kat. jutár, ktoré pán český
novinár dal zasa poukázať štyrom pánom
z Čiech, lebo on tým dišponoval. Majetok "Kerénypusta"
pri Senci vypustený bol zo záboru a dostal ho poľský
žid Adaj Müller. (Výkřiky.) Majetok
ten činí 600 kat. jutár. Poľský
žid Müller dostal po 1600 Kč kat. jutro, hoci
cena toho jutra je 10.000 Kč.
Majetok "Vágvecse" - 500 kat. jutár dostal
maďarský žid Bertalan Bán. Tento pán
vtedy nemal ešte ani štátneho občianstva.
(Výkřiky.)
Majer Rumanovú - asi 500 kat. jutár dostal žid
Mikša Schwartz, udajne vychodil mu to žid dr Stránský
od "Lidovek", redaktor brnenských "Lidových
Novin". (Čujte!) Pekný majer - 300 kat.
jutár - v Bolerázi dostal žid Switzer, je to
Pálffyho majetok. Ružový majetok, majetok Förstera,
500 kat. jutár, uvoľnili židovi Löwymu,
a on ho odpredal ďalej židovi Kolišovi, riaditeľovi
šuranského cukrovaru. (Výkřiky.)
Pri Leviciach dostal zbyťák žid Popper.
Ulmanovský zbytkový statok pri Mužli dostal
žid Lustig, udajne vychodil mu to agrárny tajomník
Šeda.
Na Žitnom ostrove dostal zbytkový statok ruský
spevák Baklanov. (Výkřiky posl. Hlinky.)
Maďarské cukrovarnícke konzorcium Diószeg-Trnava-Sereď
dostalo na 30 rokov do prenájmu 25.000 kat. jutár
najúrodnejšej slovenskej pôdy. (Výkřiky.)
Ak niektorý Slovák chcel na tomto vidieku dostať
čo len, prosím, 50, 60 honíkov ako nediel,
proti tomu ohradil sa vždy Pfeffer, hovoriac, že on
nedovolí nič odpredať, lebo on má prednosť,
a že to patrí maďarskému cukrovarníckemu
konzorciu. Pýtam sa,. kto dal prednosť Pfefferovi
a za čo mu dal prednosť?
Fakópusztu - asi 150 katastrálnych jutár
- dostal prednosta kolonizačného oddelenia Krečan.
Lenčehely pri Diószegu - asi 250 kat. jutár
- dostal Cyril Barinka. Dostal to, hoci bolo povedané,
že tento majetok potrebujú na drobný prídel.
A v tejto veci mohol by som pokračovať i do rána
a ešte by som nebol hotový.
Akokoľvek, slávna snemovňa, sa toto stalo,
akokoľvek sa toto urobilo, Štátny pozemkový
úrad nemal byť natoľko krátkozraký,
nemal byť natoľko strannícky a nemal dopustiť
také potupenie a zneváženie, také poníženie
na katolíckych Slovákoch, na katolíckych
slovenských inteligentoch. (Souhlas na pravici.) Tak
sa mi zdá, ako by tí katolícki Slováci
a slovenskí inteligenti považovaní boli za
psancov. Nech si zapamätajú všetci tí
páni, ktorí v tom brali účasť,
že slovenskí katolíci nie sú psanci,
nech si zapamätujú, že týmto pokračovaním
slovenská krajina sa neutíšila, lež naopak,
znepokojila. Či vie Štátny pozemkový
úrad - a mal by to vedieť - že zákon o
pozemkovej reforme vynesený bol pre celú republiku,
pre všetky krajiny republiky, tak mal sa a má sa vystríhať
toho, čo by znepokojovalo slovenskú krajinu, (Výborně!)
mal sa a má sa vystríhať všetkého,
čo by dráždilo Slovákov. A, slávny
snem, dajte, čo ešte je, slovenskému katolíckemu
ľudu, i tak sa mu skoro nič neušlo. Dajte slovenskej
zemi, čo jej patrí, aby sme nemuseli potom kričať,
vlastne nariekať: Navigat infelix Slovaquia nostra, quia
caret huius ope - nešťastlivo plave naša slovenská
krajina, lebo postráda toho, čo jej patrí,
slovenskej zeme. (Potlesk ľudových poslanců
slovenských.)
Místopředseda Zierhut (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Čermák.
Uděluji mu slovo.
Posl. Čermák: Chápu se slova při
příležitosti rozpočtové debaty,
abych s tohoto místa protestoval proti celé řadě
zločinů, páchaných za 10letého
trvání tohoto státu na státních
zaměstnancích a hlavně železničářích.
Právě před 10 lety apelovali jste na státní
zaměstnance, na jejich zdatnost, uznávali jste jejich
důležitost, slibovali jste, že jejich práva
jim budou zaručena. Ovšem tenkráte jste, pánové,
nevěděli ještě, jak to s vámi
dopadne, protože od východu vál nebezpečný
pro vás vítr. Mocenský aparát byl
rozložen a nebezpečná krise, která se
tenkráte pro vás jevila, musela býti překonána
úskokem a podvodem za spoluúčasti socialistických
vůdců. Z důvodů sebezáchrany
musili jste také učiniti státním zaměstnancům
určité výhody a ústupky, s vědomím,
že, až vybudujete za spoluúčasti reformistických
vůdců své pevné posice, vezmete státním
zaměstnancům opět všechno zpět
i s úroky. Státním zaměstnancům
a hlavně železničářům
nejen že nebyl dodržen slavnostní příslib,
nýbrž byla jim odbourána ta práva, která
sobě přinesli do svobodné vlasti, demokratické
republiky. Ovšem toto vše se mohlo státi jen
za aktivní spoluúčasti socialistického
vedení. Kde jsou vaše slavnostní prohlášení,
kde jsou vaše sliby? Zákony č. 394, 286 a 103
a celou řadou jiných, při stálém
stoupání životních potřeb, zatlačili
jste státní zaměstnance na nesnesitelnou
úroveň. Teror a persekuce jsou na denním
pořádku. Nedodržují se nařízení,
ba nerespektují se ani ústavní zákony.
Kde béřete práva k tomu, že žvaníte
o demokracii, když dáváte výpověď
dělníkům ve státních podnicích
proto, že přináležejí k té
nebo oné politické straně nebo odborové
organisaci? Zde jeden příklad z mnoha jiných,
který jasně mluví o svobodě přesvědčení
státních zaměstnanců. Jest zde přípis
ředitelství košického jednomu železničáři,
kde se mu sděluje (čte):
"Nariadil som, aby bolo proti vám zavedené
disciplinárne pokračovanie podľa ustanovenia
§u 98, odst. 2 slúžobného poriadku, poneváč
ste obvinený, že ste jednal proti ustanoveniam §§
18 a 34 slúžobného poriadku tým, že
ako člen obecného zastupitelstva vo Vrútkach
za komunistickú stranu znemožňujete svojou
činnosťou konzolidáciu pomerov vo Vrútkach.
Dňa 10. mája 1928 protestoval ste na schôdzi
obecného zastupiteľstva vo Vrútkach proti chystaným
oslavám desiatého vyročia republiky Československej
a hlasoval ste za návrh komunistickej strany, aby obec
týchto oslav neporiadala, s čím zaujal ste
stanovisko neslučiteľné s vaším
postavením, neprajne ste pôsobil na obyvatelov vo
Vrútkach a nedbajúc povinností, uložených
každému štátnemu občanu, a svojich
zvláštnych povinností, ktoré vyplývajú
z postavenia zamestnanca štátneho podniku, účastnil
ste sa hnutia a podnikov, ktoré sledujú zrejme snahy
štát poškodzujúce alebo protištátné.
Riaditel čsl. štátných železníc
Ing. Slávik."
Prosím, zde je člověk, příslušející
legálné straně, který je povinen,
když byl poctěn důvěrou, aby v obecním
zastupitelstvu nejen hájil, nýbrž aby tam také
prováděl, co mu nařizují jeho voliči.
A v dnešním demokratickém režimu jest
železničář za tohleto hnán k
disciplinárce. U nás člověk, který
se schová do některé státotvorné
strany, může býti lump a prováděti
největší svinstvo, může páchati
ty největší lumpoviny, může okrádati
stát, může prováděti různé
korupce, to nic nevadí, protože je natřen červeno-bíle
nebo je v nějaké jiné vládní
partaji.
Celá řada takových věcí je
zjištěna a musilo se hodně naléhati,
aby takoví zlodějové a korupčníci
ve státních podnicích byli hnáni k
odpovědnosti. Nejen naši členové, nýbrž
i členové jiných socialistických stran,
poněvadž se staví na stanovisko třídního
boje, poněvadž se staví za své kamarády
a hájí poctivě jejich zájmy a nejsou
korupčníky a nechodí s ohnutou páteří,
jsou od různých fašistických představených
denuncováni, udáváni a vyhazováni
ze státních služeb. A jsou to lidé s
nejlepší kvalifikací, protože musejí
svědomitě svou službu vykonávati, aby
služebně se jim nikdy nemohlo něco vytknouti,
ježto každé nepatrné slovo nebo každý
nepatrný přestupek ve službě, obzvláště
když je to komunista, ba i když je v odborové
organisaci, stačí, aby byl hnán před
disciplinární soud. Takové jsou poměry
dnes v desetiletém trvání tohoto státu!
(Výkřiky komunistických poslanců.)
To se však neděje jen na Slovensku a v Podkarpatské
Ukrajině, nýbrž i u všech ředitelství
státních drah. Dotázal jsem se jednotlivých
služeben na služební chování zaměstnanců,
kteří jsou obětí této ničemné
persekuce, a zjistil jsem, že jsou to vzorní a dobří
odborníci, proti kterým není se strany nadřízených
stížností. Jsou to zaměstnanci, otcové
šesti, sedmi i vícečlenné rodiny a jsou
již 8 až 15 roků ve službách dráhy
a ti, kteří mají přes 12 let služby,
nemohou býti bez disciplinárního soudu vůbec
propuštěni. Toto vyhazování starších
zaměstnanců děje se také z "úsporných"
důvodů.
Železničáře, kterým ještě
zbyla určitá práva ze starého Rakouska,
to znamená, kteří mají určité
výhody, hledí tento systém vyházeti
a nabrati řadu smluvních laciných zaměstnanců
Ovšem důsledkem toho jsou na denním pořádku
katastrofy.
Pan ministr měl by náležitě dodržovati
provozní řád a neměl by nechati řáditi
v ministerstvu byrokraty ke škodě podniku samého
i ke škodě zaměstnanců, což stojí
velký počet životů a značné
oběti finanční.
Restringtování, persekuce a hospodářské
zbídačování státních
zaměstnanců jsou důsledkem politiky reformistického
vedení, která se vždy staví v zájmu
státu - prý - to jest v zájmu buržoasie
proti státním zaměstnancům a v daném
okamžiku je vždy zradila. Státní zaměstnanci
musejí v desítiletém výročí
vzpomenouti všeho toho, co na nich v této době
bylo napácháno, a sraziti se do jednotného
šiku. Bude nutno vytvořiti sílu, před
kterou jedině bude buržoasie kapitulovati. Poučným
příkladem jsou státní zaměstnanci
v republice Rakouské, kde zaměstnanci nedali nic
na fráse o "zájmu státu" atd.,
nýbrž postavili se jednotně do boje a zvítězili.
A proto dnes vláda rakouská nemá odvahy sahati
na práva a existenci svých zaměstnanců,
nýbrž musí vycházeti požadavkům
svých zaměstnanců vstříc.
Pánové, svým režimem a celým
svým postupem poučujete státní zaměstnance
názorně o své lžidemokracii. Co zasíváte,
budete také jednou sklízeti. Persekucí a
celým svým brutálním postupem proti
proletariátu nezachráníte svých imperialistických
snah. Pánové, neměli byste býti zbabělí
a schovávati se za demokracii! Rozpusťte Mezinárodní
všeodborový svaz, sekci železniční,
a neprovádějte to tak zbabělým způsobem,
jako to provádíte nyní! Ukažte svou
pravou tvář! (Výkřiky posl. Majora.)
Dále chci ukázati na otázku staropensistů,
na jejich požadavek o zrovnoprávnění,
po kterémžto požadavku volají tito vysloužilci
již po několik roků. Úprava, uzákoněná
letošního roku, je tak minimální, že
nenahradí pomalu ani to, v čem se jim zdražily
v poslední době životní potřeby.
Zde opět vidíme, jak koalice a vláda řeší
tyto otázky u nás a jak se řečí
jinde. Právě v posledních dnech dočítáme
se v zahraničních listech, že v Rakousku mají
býti staropensisté zrovnoprávněni
s příjmy novopensistů, a sice staropensista,
který dovršil 65 roků svého stáří,
od 1. října 1926 a ostatní od 1. října
1927, mimo to dostane se jim 50%ního aktivního přídavku.
Tak jsou odměňováni státní
zaměstnanci v jiných státech, hospodářsky
hůře postavených, než je stát
československý. U nás byla sice také
vpuštěna zpráva do listů, že se
dostane státním zaměstnancům jubilejního
daru, ale to jen pro vyvolání určité
nálady a oklamání železničářů,
kteří měli před volbami do důvěrnických
výborů. U nás buržoasie nemá
nic pro státní zaměstnance. Ale má
dostatek pro generály, cukrobarony, zkrachované
banky, militarismus a korupci.
Státní zaměstnanci jsou vyléčeni
z ilusí, poznali, že jich bylo zneužito k tomu,
aby zachránili buržoasii a vedoucím činitelům
ze socialistických stran aby pomohli k blahobytnému
buržoasnímu životu na úkor svůj
vlastní.
Státní zaměstnanci poznají, že
v tomto kapitalistickém zřízení, ať
jsou socialisté ve vládě nebo v oposici,
nemohou očekávati žádného hospodářského
a sociálního zlepšení, nýbrž
kompromisním stanoviskem socialistů k buržoasii
nastanou další choutky ke zbídačování
a odbourávání dosavadních práv.
Proto proletariát státně-zaměstnanecký
musí společně s dělníky bojovati
proti nemravnému systému a bojovati proti zrádné
politice svých vlastních vůdců. Pryč
s buržoasním terorem a diktaturou! Nechť žije
diktatura proletariátu! (Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo dále má p. posl. Kvasnička.
Posl. Kvasnička: Slavná sněmovno!
Byl jsem pověřen opět svým klubem,
abych promluvil za něj několik kritických
slov k rozpočtu ministerstva pošt. Učiním
tak velmi stručně. V prvé řadě
musím konstatovati, že ministerstvo pošt není
podnikem postaveným na obchodní základ. Správní
výbor u ministerstva pošt není daleko tím,
čím je správní orgán v kterémkoli
podniku výrobním i obchodním. Ze správního
sboru ministerstva pošt stala se čtvrtá instance,
a to instance zbytečná, a bude jí do té
doby, dokud nebude přibrán k rozhodování
laický živel. Odpor proti tomuto přibrání,
který uvádí ministerstvo pošt, není
dosti zdůvodněn. Ochotně přiznávám
ministerstvu pošt snahu o důstojné vybudování
budov a důstojné zařízení úřadů.
Ale, prosím, jak daleko jsme zde oproti sousednímu
Německu, zejména Bavorsku. Budov máme málo,
specielně k tomu účelu vybudovaných,
a ani místnosti naše daleko nemohou se vyrovnati svým
zařízením a čistotou úřadům
německým. Prosím, aby v tomto směru
nebylo šetřeno, aby bylo vynaloženo vše,
aby úřady naše důstojně se representovaly,
a aby byl vzat zřetel i na úředníky
a zřízence, kteří té měř
celý den jsou nuceni v těchto místnostech
tráviti. Všem je nám velmi dobře známo,
jak okolí působí na výkon zaměstnance.
Neškodilo by snad těm přednostům, kteří
zejména účelně snaží se
vypraviti své úřední místnosti,
poskytnouti určitý paušal, snad i odměnu
obdobně, jak je tomu snad i na železnicích,
a případně poznamenati to do kvalifikace.
Upozorňuji znovu po zkušenostech v Praze, aby uvarováno
bylo adaptací starých budov, do nichž je nutno
investovati ohromné peníze, za které by se
často postavila budova nová, a které přece
jenom nemohou vyhovovati tak, jako specielní budova k tomu
účelu zřízená.
Prohlížeje rozpočet podniku, musím konstatovati
zajímavou věc, že je zde úžasný
vzrůst úroků na úmor, resp. anuity
investic, letošního roku o 19,381.635 Kč, t.
j. o 53%. Je to důsledkem toho zařízení,
řeknu nemožného, kde veškeré zisky
se musí odváděti, aniž by se počítalo
s určitou kvotou na investice, a s investicemi je podnik
odkázán na úvěr. Tedy, bude-li se
touto cestou postupovati, budou anuity vzrůstati a vznikne
nám geometrická řada, která za 6 let
již souhrnně vyčerpá celý zisk
poštovního podniku. A mluviti o zisku je vůbec
dosti problematické, když nepočítáme
v tomto rozpočtu s náležitou kvotou na odpisy.
Podnik bez odpisů je nemožný. Odpisy se vykazují
v závěrečných účtech,
vykazují je i všechny úřady, automobilová
doprava, ale naprosto ne rozpočet vlastního podniku.
Odvolávání se pana referenta na to, že
není možno vypočítati investice, když
neznáme sumu reparací, je nemožno. Prostě
je možno učiniti odhad, anebo bylo to ještě
lépe možno učiniti v době, kdy se pošta
přeměnila r. 1925 na státní podnik,
a z této substance určitou kvotu odpočítati
na odpisy, připočítávati odpisy nových
a nových investic, které podnik obstarává.
Jsou stížnosti na to, že telefonní poplatky
jsou příliš vysoké. Ale nesmí
se při tom zapomínati, že máme zde 20%ní
dávku z r. 1924 podle zákona č. 287 na úpravu
požitků pensistů, 20% je dosti značná
suma. Tato dávka vynesla, je to příspěvek
k všeobecnému etátu, za rok 1925 až 1927
74 mil. Kč. Vedle toho hradí si podnik vlastní
náklad pensijní obnosem preliminovaným na
r. 1929 152 mil. Kč. Tedy i tyto obnosy nutno vlastně
připočísti k zisku poštovního
podniku.
Potěšitelným zjevem letošního roku
je vykázaný zisk z dopravy autobusové. Neustále
jsme měli ztráty, až letos první rok
je počítáno s jedním milionem Kč
zisku.
Ať je to jak chce, snad je to důsledek toho, že
celá řada nákladů je převedena
na okresy, ale zisk zde vykázán je a pravděpodobně
také bude. Je to tím více potěšitelné,
že právě autobusová doprava byla jaksi
bolákem v celém hospodářství
poštovním, a je konečně na čase,
že tento bolák byl odstraněn a zaveden pořádek.
Na druhé straně nemohu uzavříti očí,
třeba by to bylo nepopulární, před
tím, že je tu veliká ztráta u filiálky
poštovního úřadu šekového
v Brně, a to obnosem 2 mil. Kč. Obávám
se, že tato ztráta bude chronická, a nedovedu
si ani dobře zisk představiti. Je to důsledek
toho, když nedbá se na hospodářské
zdůvodnění a rozhodují vlivy jiné.
Vždyť při podniku aspoň nejméně
můžeme žádati, aby byl soběstačný.
Ovšem nezapřu, že na druhé straně
mně samotnému zdálo se Brno pro šekový
úřad centrální polohou příhodnější
než samotná Praha.
Za svůj výsledek vděčí poštovní
podnik svědomitosti personálu, který pracuje
za velmi těžkých podmínek, zejména
v území zněmčeném. A nemůžeme
zavříti očí ani nad tím poštovním
personálem, který je nucen konati službu v
místech lázeňských, kde má
zhoršené existenční podmínky,
aniž se mu za to dostává jakéhokoliv
ekvivalentu. Tento poměr je nemožný a musí
zde nastati určitá změna. Nechtějme
přehlížeti, že v těchto místech
poštovní zaměstnanci jsou representanty státu,
že s nimi cizinci přicházejí nejvíce
do styku a že podle jejich postavení soudí
na konsolidaci celého státu.
Úřednictvo a zaměstnanectvo bude slaviti
28. říjen s láskou. Láska k republice
překlene všechny bolesti, zklamání a
rozladěnost mezi státními zaměstnanci,
která je zejména velmi značná v území
zněmčeném. Požitkový systém,
systemisace, zejména v poněmčeném
území, přinesla mezi úřednictvo
přímo rozčarování. V poslední
době stávají se docela případy,
že úřady - a týká se to v prvé
řadě ministerstva pošt - zapomínají
na lepší svoji minulost a postupují vůči
českým zaměstnancům způsobem,
který ani za Rakouska nebyl obvyklým. Udání
německých spolků, zejména udání
německých poslanců a senátorů,
vyřizují se s urychlením, s vzácnou
blahovolností a často až na úkor spravedlnosti.
Zapomíná se při tom, že jde velmi často
o cílevědomou akci, směřující
k oslabení našich národních posic. Vedoucí
místa se obsazují Němci, kteří
neovládají dokonale ani českého jazyka.
Prakse tato jest ohlasem dnešní politické konstelace
a doufáme, že nemůže býti trvalou.
Jaké by mohly nastati poměry, až jednou se
bude vyžadovati od těchto zaměstnanců
bezpodmínečná věrnost ke státu?
Žaloby vyřizují se nejen se stran vládních,
nýbrž i stran oposičních. Byl dokonce
vysloven i požadavek, aby byl dán státním
zaměstnancům pokyn, aby se varovali práce
a vystupování v národních obranných
korporacích, dokonce i v Sokole. Možnost a žádost
toho již ukazuje, jak nezdravé jsou u nás poměry
a jak radostně slavil by se u nás 28. říjen,
kdyby ne možnost stranické agitace, nýbrž
zájem státu a národa byl vždy zákonem
nejvyšším. Ve vysílání sil
do zněmčeného území musí
býti zaveden spravedlivý systém, ale ne libovůle
ovlivňovaná politickými vlivy.
Výsledky činnosti pošt se jistě zlepší
a mravně zesílí, bude-li zaměstnanectvo
aspoň částečně uspokojeno.
Zde nutno dožadovati se vysvětlení, proč
je v rozpočtu pamatováno 2% interkalářem,
když vláda několikráte prohlásila
že interkaláře vzhledem ke spoře vyměřené
systemisaci dělati nebude. Následkem nízce
vyměřeného stavu nutno si u centrálních
úřadů vypomáhati exponováním
sil z provozu. Nejde zde o potřebu dočasnou, nýbrž
stálou. V provozu se hledá náhrada v silách
smluvních, poštovních pomocnících,
silách to sice laciných, ale jde to na úkor
služby, jak kvality, tak kvantity. Úspora vykazovaná
u ministerstva je mnohem menší, neboť nutno odečísti
požitky sil exponovaných. To nutno poznamenati ke
zprávě referenta, dokazujícího, že
se podařilo do stavu zavésti pořádek.