Ovšem nutno řešiti tuto otázku za pomocí
státu, poněvadž by mimo předem uvedená
opatření nutno bylo opatřiti mechanické
stavy, aby pohonné síly mohlo býti plně
využito. Domácí tkadlec povětšině
nemůže tyto stavy ze svých finančních
prostředků sám opatřiti a důvěřuje
ve veřejnou pomoc příslušných
činitelů. Udílejí-li se právem
ze státních prostředků prostředky
na zařízení, sloužící
k zlevnění a zvýšení produkce
jiným stavům pro účely jako meliorace,
regulace, komunikace atd., jest v zájmu lidskosti a sociální
spravedlnosti, aby se touto otázkou hnulo a přistoupilo
k jejímu vyřešení.
Byl by to i vděčný úkol pro elektrické
podnikání, kde by se elektrisace stálým
odběrem elektrické energie pro účely
pohonné i světelné rentovala, primerky přestaly
by býti pasivními, staly by se v té oblasti
aktivními a tak bylo by možno elektrickou energii
zlevňovati a učiniti všeobecně přístupnou.
Pak dalo by se říci, že svazy elektrárenské
jsou všeobecně užitečný, což
dnes plně jim přiznati nemožno, neboť
musí vésti a vedou tyto pod. niky obchodně,
aby přišly aspoň na svůj účet.
Dosavadní praktikou obchodní jest v značném
počtu, zvlášť malým, vzdáleným
obcím venkovským opatření elektrické
energie nemožným, cenově nepřístupným.
Příspěvek pro obce venkovské, bez
rozdílu velikosti, stanoven u svazu elektrárenského
v Hradci Králové paušálně 30.000
Kč, ať činí finanční základ
1000 nebo 10.0000 Kč, pro podniky průmyslové
činí příspěvek pouze 10.000
Kč. Obcím městským přiznány
cenové vývody velkokonsumentů, obcím
venkovským se tyto výhody odpírají
a přiznávají jen individuelně členům
obce neb družstva v obci. Následkem tohoto opatření
jeví se značný cenový rozdíl
za 1 kw, že činí pro některé
podniky jen 46 hal. za 1 kw pohonu. Venkovským zemědělským
odběratelům čítána 1 kw pro
pohon 2,30 Kč i více. Tento poměr odlišný
jeví se i při energii světelné. Tímto
postupem právě trpí obce venkovské,
odlehlé, hospodářsky slabé a horské.
Ježto stát z titulu platných zákonů
dává elektrárenským svazům
značné výhody, žádám příslušné
interesované úřady, aby na potřeby
obcí hospodářsky slabých a vzdálených
vzat byl benevolentnější zřetel, neboť
je známo, že soukromé výrobny elektrické
dodávají svazům 1 kw za 10 až 11 hal.
Prosím příslušná, na těchto
otázkách interesovaná ministerstva, veřejných
prací, obchodu, zemědělství, financí,
případně i vnitra, aby uvažovalo o přednesených
důležitých otázkách a přistoupila
k jich urychlenému spravedlivému vyřešení
v zájmu všeobecném i státním
a tak přispěla k spořádanějším
hospodářským i sociálním poměrům
v zájmu tisíců občanstva. Zmínil
bych se aspoň několika krátkými větami
o ožehavé, častokráte již přetřásané
otázce se stanoviska zemědělského,
reorganisace zemědělských rad. Instituce
tato podléhá ministerstvu zemědělství
a je velmi důležitá se stanoviska specielně
zemědělského i se stanoviska všeobecného,
státního. Úkolem jejím je povznesení
a zvýšení hospodářské
produkce zemědělských plodin a tím
spěti k metě samostačitelnosti v zásobování
polními produkty, což podle odborníků
je dosažitelné. Jsem dalek, abych chtěl tvrditi,
že zemědělská rada i ministerstvo zemědělství
nesnaží se tento úkol plniti. Je však
jisto, že na základě prastarého, nedemokratického
volebního řádu sestavená správa
této instituce, zemědělské rady, je
ve vedení a rozhodování stoupenců
jedné politické strany, není naprosto výrazem
přání a potřeb všech zemědělců
v republice.
Volební nynější řád dává
možnost účastniti se aktu volebního
pouze hospodářským spolkům a korporacím
se zemědělskou tendencí a členové
mohou se v různých spolcích, k volbě
oprávněných hlasově 5 i vícekrát
uplatniti, kdežto mimo spolek stojící zemědělci,
a těch je obrovská většina, nemohou
se na správě zemědělské rady
uplatniti, poněvadž volebního práva
nemají, ačkoliv musí úměrně,
povinně na udržování této instituce
přispívati daněmi. Tento poměr budí
zlou krev, vzbuzuje nedůvěru snad i k dobrému
mínění zemědělské rady,
činí dojem stranického, nekontrolovatelného
počínání ve prospěch agitace
jedné politické strany.
Žádáme se vším důrazem,
aby, jak ministerstvo zemědělství slíbilo,
předložen byl nový volební řád
do zemědělské rady na zásadách
demokratických, a věříme, že
tato instituce potom účelněji svůj
úkol splní.
Prohlašuji, že budeme se snažiti ve prospěch
celého stavu zemědělského i celostátního
o zdemokratisování správy zemědělské
rady za účelem věcné, nestranné
výkonnosti všemi legálními prostředky.
Pro omezenou dobu není mi dnes možno, abych promluvil
ještě o jiných důležitých
problémech hospodářských, učiním
tak při jiné příležitosti. Prohlašuji,
že předložený rozpočet nesplňuje
ani zdaleka všechna naše přání,
nemůže se tak státi za jediný rok, ale
řeší mnohé důležité
potřebné problémy, a bude-li se takovým
způsobem situace hospodářská vyvíjeti,
že i další rozpočty budou aktivními,
věřím, že požadavky naše postupně
se vyřeší.
Jménem čsl. strany lidové prohlašuji,
že pro rozpočet a finanční zákon
na r. 1929 tak, jak jej projednal výbor rozpočtový
a doporučil pan zpravodaj, budeme hlasovati. (Potlesk
poslanců čsl. strany lidové.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalej má slovo pán posl. Knejzlík.
Posl. Knejzlík: Slavná sněmovno! Budiž
mi dovoleno, abych při této debatě pohovořil
o poměrech, jež vyvinuly se vstupem Němců
do této koalice na Moravě a jež se vyvinuly
po stránce finanční přijatými
zákony v této zemi. Lituji, že ani jeden z
pánů poslanců nehovořil o těchto
bolestných poměrech, v nichž se ocitla Morava
po stránce samosprávy a po stránce národní,
a prosím, aby moje slova nebyla vykládána
tak, jako bych byl jedním z těch, kteří
horují pro moravský separatismus. Není moravského
separatismu na Moravě, je tam stejně vřelá
touha a láska k jednotnosti našeho národa a
státu, ale je bolest u nás proto, že Morava
je ve svém vývoji zanedbávána, opomíjena.
Vzpomínám jen, že ze státních
rozpočtů dali jsme na úpravu vodních
staveb, které mají tak eminentní hospodářský
význam, přes 700 milionů v Čechách
a pouze 60 milionů korun na Moravě. A již tu
bylo hovořeno o tom, že hotová věc,
stavba přehrady na Dyji, je z nepochopitelných důvodů
odsunována stejně tak, jako nemohu pochopiti, jak
je možno neřešiti otázku přehrady
na Březně na severu Moravy, když skutečný
stav, který je vyvoláván tím, že
nejsou vody severo-moravských hor spoutány, způsobuje
pravidelné škody na povodí Moravy na severu
téměř 2 mil. Kč ročně.
Ještě na jednu věc chtěl bych poukázati.
Na stanici dráhy Šilperk-Zábřeh je zastávka
Bohutín, ze kteréžto zastávky nastupuje
ze 14 obcí dělnictvo a domácí kartáčníci
a kde za 20.000 Kč měsíčně
prodá se jízdních lístků. Není
tam čekárny a tyto obce nemohou se doprositi na
ministerstvu železnic ani dřevěné čekárny,
aby v případě nepohody obecenstvo mohlo býti
aspoň v suchu a tak chráněno před
nastuzením.
Město Přerov požívalo za starého
Rakouska vždycky zvláštních předností,
pokud se týkalo zařazení státních
zaměstnanců. Naše republika, bohužel,
tohoto přednostního práva městu Přerovu,
které má s přilehlými obcemi přes
27.000 obyvatel, nedala a toto město se marně dovolává
svého přeřazení ze skupiny C do skupiny
B. Vážení pánové! Dovolte, abych
promluvil o kapitole, která jest pro nás nejbolestnější,
a to o kapitole, již způsobil zákon o úpravě
finančních svazků samosprávných
a jež na Moravě daleko tíže doléhá
na naši samosprávu než v kterékoliv jiné
zemi, poněvadž břemeno dluhů ať
zemských, okresních nebo obecných je daleko
vyšší - na Moravě je třeba vyšších
úhrad - než v Čechách nebo ve Slezsku.
Co vykonaly na př. okresní silniční
výbory na Moravě, které jsou nyní
nahrazeny správními komisemi, nejlépe vysvítá
z malého srovnání. Na Moravě jsme
měli roku 1850 4004 km 800 m okresních silnic a
pouze 781 km 800 m silnic státních. R. 1926 jsme
měli těchto okresních silnic 11.682 km a
státních 1054 km 700 m. Okresy postavily za tuto
dobu přes 8000 km silnic, stát postavil pouze 80
km silnic (Slyšte!), poněvadž přírůstek
od 781 do 1054 je způsoben hlavně zestátněním
moravské údolní silnice v délce 106
km. Státní správa nepostavila od r. 1850
na Moravě ani jediného mostu. Teprve r. 1922 přikročila
státní správa k tomu, aby mosty, které
klenou naše řeky a které již byly tak
chatrné, že hrozilo nebezpečí jich zboření,
byly opraveny. Uvědomíte-li si pánové,
že všechny mosty přes velké naše
řeky, Moravu, Bečvu a j. postavily okresy, vidíte
velkou práci, kterou okresy vykonaly.
Roční spotřeba silničních okresů
u nás činí 95,470.000 a mohla býti
uhražována 225% přirážkou vedle
přídělu státního 15 mil. Kč.
Vážená sněmovno! Když byly sníženy
okresní přirážky na 110%, činí
schodek okresních silničních správních
komisí 43.5 mil. Kč. Jak katastrofálně
jsou tímto zákonem postiženy silniční
okresy na Moravě - připomínám, že
kromě mor. ostravského všechny - o tom nejlépe
svědčí malý příklad.
Silniční správní výbory na
Moravě pouze na placení cestářů
bez cestmistrů a na nákup štěrku potřebovaly:
ždánický 255% přirážek,
kloboucký 196%, zlínský 180%, jaroslavický
177% a bohatý okres kroměřížský
120%, počítáno ovšem s dosavadními
příděly a přirážkou daně
činžovní. Nyní po nové úpravě
budou jen na tyto úkoly potřebovati přirážek:
ždánický okres 366%, kloboucký 372%,
zlínský 265% atd. Je samozřejmé, když
máme na Moravě velký počet silničních
okresů, kterým nestačí 110% přirážek
na normální umořování dluhu
a na jeho úrokování, že potom finanční
stav těchto okresů jest opravdu žalostný.
Přerovský silniční výbor šel
do letošního roku se schodkem 795.000 Kč. Z
vyrovnávacího fondu dostal 200.000 Kč a půjde
na příští rok s neuhrazeným dluhem
595.000 Kč. (Slyšte!) Jak to bude vypadati
na příští rok?
A nyní, slavná sněmovno, se zmíním
ještě o jedné věci. Tento okres spravuje
162 km státních silnic. Stát na tomto okrese
má 16.5 km pověstných státních
silnic, po kterých nikdo jezditi nemůže a také
nejezdí. Na Přerovsku máme na 1000 vozidel
motorových. Daň z těchto vozidel činí
asi 300.000 Kč. Vozidla tato jezdí, ničí
okresní silnice, ale okresy z této daně nedostanou
téměř ničeho. Pak se nedivte, že
na příklad v této době kroměřížský
okres musel zastaviti jakékoliv výplaty. Nemůže
ani vyplatiti služné cestářům
a úřednictvu. (Slyšte!) Na Valašsku
- divím se, že toho zde nebylo vzpomenuto - po celý
rok byly půjčeny parní válce silničnímu
výboru k jiným účelům, poněvadž
silniční výbor na Valašsku zastavil
jakoukoli činnost k udržování úpravy
silnic nemaje na to žádných finančních
prostředků. (Výkřiky.) Slavná
sněmovno! Když letos okresy silniční
nemohly stačiti s přirážkou 110%ní
a spravovaly pouze silnice, jak je možno, aby na příští
rok s přirážkou 110% vystačily a úkoly,
které jim budou zákonem uloženy, který
rozmnoží jich povinnost, že budou musiti přijímati
nové úředníky a odborníky?
Z čeho to budou platiti, jakým způsobem budou
tyto okresy konati svou povinnost, když jste je zákonem
přivedli do opravdové finanční katastrofy?
Vůbec nebude možno, aby se jakákoli činnost
na silnicích vyvinovala. Jestliže zákon na
př. určuje, když se provádí předlažba
nebo dlažba silnice okresní nebo státní
v průběhu obce, že obec musí hraditi
25% nákladů na vozovku a že musí zaříditi
přídlažbu, rigoly, kanalisaci, a druhý
zákon jí béře možnost potřebný
obnos uhraditi z přirážek obecních,
tedy vůbec bude zastavena jakákoli úprava
silnic v průběhu obcí, a to nejenom u nás
na Moravě, nýbrž myslím, že všude.
Nevěřím, že by stát mohl škodu,
která tím vznikne našemu hospodářství,
nahraditi.
Mohlo by se říci, že budou hrazeny tyto schodky
silničních výborů z fondu náhradového.
Moravský zemský výbor vypočetl deficit
země Moravy - počítáno podle rozpočtů
obecních a okresních a zemských z r. 1924
který bude činiti u obcí 66 mil. Kč,
u okresů 43 a půl mil. Kč a deficit země
Moravy 90 mil. Kč. Tedy naše krásná
Morava na poli samosprávné činnosti vykáže
letos celkový schodek 199 a půl mil. Kč,
a na to, prosím, má naději, že jí
bude přiděleno 44 mil. Kč z náhradového
fondu.
Já jsem tu slyšel: "pánu bohu děkovat
za to, že tato koalice postarala se o snížení
daní." (Výkřiky.) Nějaké
povídání, které není podloženo
úředním dokladem, nemůže mi býti
směrodatným. Já mám tu, slavná
sněmovno, dva výkazy berního úřadu
(ukazuje výkazy berního úřadu),
které dostávají obce, aby měly
základnu pro vypočítávání
obecních přirážek. Jeden je z r. 1925
a jeden na rok příští. V té době,
kdy se mluvilo o tom, že daně jsou nesnesitelné,
a kdy je tato koalice snížila, činil v mé
obci Předmostí předpis na pozemkové
daně pro celý obecní katastr 4705 Kč,
a po pronikavém snížení daní
činí základ pozemkové daně
- a tím se páni chlubí - 7374 Kč.
(Slyšte!) Předpis domovní daně
třídní činil před snížením
daní 616 Kč, po snížení činí
1771 Kč. (Slyšte!) Opakuji, tohle by si měli
vzíti, každý ve své obci, ti páni,
kteří hovoří, kolik koalice vykonala
dobra na poli snížení daní. (Potlesk
poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Ale našel se vinník, který je vinen těmito
předpisy - to je šlendrián na berních
úřadech. Pánové řeknou: daně
jsou veliké proto, poněvadž berní úředníci
to tak dělají. Copak není tu také
trochu smyslu pro uznání odpovědnosti a těžkého
postavení berních úředníků?
Pánové, kteří říkají,
že úředníci na základě
šlendriánství předpisují takhle
vysoké daně, nechť se laskavě dostaví
na kterýkoli berní úřad a dají
si předložiti fermany z ministerstva financí
a pak teprve ať mluví. Jeden ferman hovoří
o tom, že úředník berní při
předpisování daní má postupovati
co nejvíce konciliantně, že má dbáti,
aby se docílilo tolik, kolik se dá, aby nebyl poškozen
poplatník, a druhý den přijde ferman, kde
se správci berního úřadu nařizuje
pod jeho osobní odpovědností a také
pod následky ztráty jeho majetku, ba srážení
ze služného, aby vynutil exekucí všechny
daně, které byly předepsány.
Jestliže chce někdo mluviti o šlendriánu,
řekl bych vám jednu markantní ukázku
šlendriánu na berním úřadě.
Při projednávání pozůstalosti
- a je to již 8 roků od úmrtí arcibiskupa
olomouckého - bylo nyní potvrzeno okresním
soudem v Olomouci, že olomoucké arcibiskupství
8 roků dluží jen na jediné dani 3 1/2
mil. Kč. státu. Odpusťte mi, když u nás
nezaplatí malý občan daně, přijde
exekutor a sebere mu poslední kozu. Ale arcibiskupství,
poněvadž je chráněno mocnou rukou své
strany, nemusí platiti 8 roků daně a o tom
se nehovoří jako o šlendriánu.
Dovolte, abych ještě dotkl se jiné věci,
jež nás velice bolí. Na Valašsku jest
životní otázkou spravedlivé rozdělení
lesů. Životní proto, poněvadž na
Valašsku veliké procento lidí živí
se pastevnictvím. Pakli bude lesní reforma provedena
tak, aby mohli salašníci valašští
získati pastviny, bude to jejich požehnáním.
Ale co vidíme? Stejně tak, jako i si vymohlo olomoucké
arcibiskupství, aby mu byly vypuštěny všechny
lesy na Hané ze záboru, tak se domáhá
na Valašsku vypuštění lesů ze záboru.
Ovšem že jeho nábožného příkladu
následuje Hutní a horní vítkovická
společnost, Thonet, Reich a všichni ostatní
židovští majitelé valašských
lesů. Slavná sněmovno, opakuji, že otázkou
výživy chudého lidu valašského
jest, aby bylo splněno, po čem volá. Valašské
lesy valašskému chudému lidu. (Po tlesk
poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Němci, kteří jsou ve vládě
opravdu zadarmo, znemožnili provádění
kolonisace na jihu Moravy. A důsledky toho jsou takové,
že uchazeči-kolonisté, kteří
před několika lety prodali své pozemky a
dali peníze Státnímu pozemkovému úřadu
jako zálohu, dodnes nemají ani peněz ani
pozemků, poněvadž páni Němci
nechtí pustit na Mikulovsko a na Znojemsko české
lidi, jak to bylo dříve proponováno. (Výkřiky
posl. Zeminové.)
Řekl jsem, slavná sněmovno, že Němci
na Moravě tlačí nás od severu a tlačí
nás od jihozápadu. Chtěl bych věděti
onen věcný důvod, pro který má
býti zrušena trestnice na Mírově. V
Mírovské trestnici je investováno 60 mil.
Kč státních peněz, je tam postaveno
19 jednopatrových domků o 4 bytech, celkem 76 dvoupokojových
bytů, je tam 13 úředních domů,
v trestnici je 25 dílen, nemocniční sály,
škola, celkem 290 místností. Ale poněvadž
česká menšina v Mírově rostla
a při posledních volbách dostala 7 mandátů
do obec. zastupitelstva, probudil se najednou v ministerstvu spravedlnosti
duch, který tam zanesl pan ministr Mayr-Harting,
a jednalo se a jedná o to, aby mírovská trestnice
byla zrušena a tak obrovský státní kapitál
znehodnocen. (Slyšte!) Když přišla
deputace mírovských Čechů do ministerstva
spravedlnosti, tu onen pán, který je přijímal,
povídal: česká menšina na Mírově
je uměle vypěstovaná květina a vředem
na českém těle. Tak daleko a hluboko zapustil
kořeny germanisační duch aktivního
čsl. ministra. (Hanba! - Různě
výkřiky.)
Mám tu fotografie z české menšinové
školy měšťanské v Úsově.
Tato menšinová měšťanská škola
je umístěna v budově šindelem kryté,
ve které se zbořily tyto stropy: strop nad schodištěm
k ředitelně, nad záchody, a přístřešek
nad vchodem, který je podepřen neohoblovanými
dřevy, tak jak tato fotografie ukazuje (ukazuje fotografii).
Tato škola má jediné neštěstí:
Rok od roku jí přibývá žáků,
zatím co stejným tempem ubývá žáků
na německé škole v Úsově. Bylo
nebezpečí, že tato česká škola
bude z Úsova přeložena na okraj úsevského
okresu. Podal jsem tehdy dotaz na pana ministra školství
a on odpověděl, že tyto obavy jsou bezpředmětné,
že žádné jednání v ministerstvu
školství po této stránce se nevede.
Ale úřední školské komise, které
byly konány v Úsově, v Heřmanicích,
v Brodku, nás přesvědčily o jiném:
Němci domáhají se zrušení všech
pohraničních českých měšťanských
škol a proto ministerstvo školství svolalo ony
komise, na nichž se jednalo o tom, zdali tyto školy
nejsou neúčelně umístěny a
zda by se neměly přeložiti do jiného
města nebo místa, kde by ovšem zanikly. (Výkřik.)
Slavná sněmovno! Když byly zestátněny
lesy na severu Moravy, domáhali jsme se marně toho,
aby aspoň z vedoucích míst těch lesů
byli odstraněni iredentisté němečtí.
Marné volání. Řeklo se nám:
"není uchazečů." A když jsme
jim dali seznam odborníků, kteří jsou
bez zaměstnání, zůstali jsme bez odpovědi.
Jenom tak je možno, slavná sněmovno, že
máme v Hanušovicích na severu Moravy státní
pilu, která je sabotována všemi, kteří
v této pile pracují. Malá pila, rok od roku
pasivní, zaměstnává 7 úředníků
a zřízenců, vesměs Němců,
spoustu německých dělníků.
Na této pile se nedomluví nikdo česky. Tato
státní pila koresponduje německy, a když
jsme prosadili, aby do toho Augiášova chléva
byl dosazen jediný český úředník,
správce této pily znemožnil jeho přijetí,
poněvadž se bál, aby to neznamenalo konec sabotování
státního majetku. (Výkřiky poslanců
čsl. strany nár. socialistické.)
A ještě jeden takový příklad.
V Mor. Berouně je tkalcovské rolnické družstvo
německé. Jeho ředitelem je Dreiseitel. Tento
pan Dreiseitel až do nastolení českoněmecké
koalice měl na dveřích kanceláře
tento nápis: Tschechen und Juden haben keinen Zutritt.
Tento nápis byl odstraněn, až přišli
páni Němci do vlády. Lnáři
němečtí rok od roku této lnárně,
již nazývají šlendriánem, odpírají
dodávání lnu. To, co tato lnárna ztrácí,
to jí nahrazuje blahovolně ministerstvo zemědělství.
(Slyšte!) Loni tento podnik, který nezaměstnává
ani 50 dělníků, který je veden čistě
v duchu protičeském, poněvadž je sídlem
německé propagandy kolem Mor. Berouna. dostal subvence
státní 400.000 Kč. (Výkřiky
poslanců čsl. strany nár.-socialistické.)
A letos, prosím, se jedná o to, aby státní
subvence tohoto podniku byla zvýšena a aby se mu dostalo
nové subvence 900.000 Kč. (Výkřiky
posl. Zeminové.) Slavná sněmovno! Nelze
se diviti, že jen těch několik málo
obrázků působí v srdcích lidí,
kteří na Moravě to myslí s naším
státem opravdu dobře, hořkost. Působí
do jisté míry zklamání proto, poněvadž
my nacházíme v desátém roce republiky
zemi, která opravdu je bohata svou úrodou, která
by mohla blahobyt šířiti nejen svým
obyvatelům, nýbrž pomáhati také
celému státu, v naprosté finanční
rozvrácenosti. Kdyby nic jiného nebylo než
toto vědomí, že jste nám zabili zemské
hospodářství, uvedli je do dluhů,
z nichž se nebude moci vyplésti, že jste znemožnili
jakoukoliv činnost samosprávy, že jste nám
zabili okresy, že naše silnice budou za několik
roků horší než polní cesty za vesnicemi,
za to, že jste nám zabili samosprávu, nemůžeme
hlasovati pro tento rozpočet, třebaže bychom
proň hlasovali s nadšením a s radostí,
kdyby ho předkládala koalice, jež je tohoto
státu a českého lidu důstojna. (Výborně!
- Potlesk poslanců čsl. strany nár.
socialistické.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalším rečníkom je pán
posl. Tománek. Dávam mu slovo.
Posl. Tománek: Slávna snemovňa! Niečo
podivuhodného a poučného možno čítať
v 3. knihe Esdrášovej, v III. hlave (Apokryf). Keď
totiž kráľ Darius dával veľkú
hostinu a po nej odobral sa na odpočinok, do spálne
kráľovej naraz vbehli traja mládenci a podložili
pod podušku zapečatený list, v ktorom boly
otázky, že vraj čo je najsilnejším
zpomedzi všetkého, či víno alebo kráľ,
alebo žena, alebo pravda? Keď sa kráľ ráno
prebudil, nechal svolať všetkých radcov svojej
krajiny, aby sa o týchto otázkach radili. Prvý
radca, ktorý mal veľmi červený nos,
hovoril, že zpomedzi všetkého na svete najsilnejšie
je víno, lebo ono premôže každého,
kto ho veľa pije. Zpomedzi všetkého je najsilnejšie
víno, lebo to víno mnohokrát pozbaví
rozumu i kráľov, tak že zabudnú na bratskú
i ľudskú lásku a pochytia meč a vraždia.
Druhý radca, ktorý bol dobrým politikom a
dobrým pätolízačom, hovoril, že
najsilnejší zpomedzi všetkého je kráľ,
lebo on panuje nado všetkými ľudmi svojej krajiny,
jemu platí ľud dane, jemu je poslušný
celý ľud.
Tretí hovoril: Najsilnejšími sú ženy,
lebo ženy porodily a vychovaly i kráľov a všetok
ľud. Krása žien dráždi a vábi
každého, tak že mnohokrát človek
zabudne na otca i matku, zanechá ich a ide za ženou.
Konečne štvrtý radca hovorí, dokazuje,
že najsilnejšou zpomedzi všetkého je pravda,
hovoriac: Víno je nespravodlivé, kráľ
je nespravodlivý, ženy sú nespravodlivé,
jedine pravda zostáva, ktorá je večná,
ktorá je najsilnejšie.
Slávna snemovňa! Tento posledný sa veľmi
mýlil, lebo však v dnešných časoch
každý by mi potvrdil, že nič nie je na
svete tak slabé ako pravda. Nech si každý z
tohoto tu mnou predneseného vezme, čo sa mu ľúbi,
nech si vyberie úsudok aký chce, ja však za
seba hovoriac, tvrdím, že najsilnejším
zpomedzi všetkého na svete je peniaz a matka zem.
Kto má peniaze, kto má zem, ten riadi na svete všetko.
Zlato, peniaze a zem otvárajú všetky brány,
otvárajú všetky dvere. A preto i porekadlo
poctive hovorí: Rebus in humanis regina pecunia et terra
nauta est, navigat infelix, qui caret huius ope.
Tak je to i s našou slovenskou krajinou: Navigat infelix
Slovaquia nostra, quia caret huius ope, nešťastne plave
naša slovenská krajina, lebo postráda peniaze
a zem. Hoci, veľactená snemovňa, všetci
vieme, že roľnícký stav je najprednejší
a najprvší, poneváč roľnícka
výroba je najpotrebnejšia, kdežto všetky
ostatné výroby sú len užitočné
a k holému životu nie nevyhnuteľne potrebné.
Predsa roľníckemu stavu najviac sa krivdí a
môžeme tvrdiť, že roľnícky stav
u nás je ešte otrokom, ako bol r. 1848 a 1849, lebo
dať menej práva roľníkovi alebo dať
menej zeme roľníckemu stavu ako iným stavom,
to je skutočne utrhanie na zaslúženej mzde,
to je krivda do neba volajúca. A takúto do neba
volajúcu krivdu, že roľníckemu stavu dali
menej práva ako ostatným stavom, páchali
na roľníckom stave i za bývalého Uhorska.
Kým v bývalom Uhorsku maly totiž volebné
právo všetky stavy, z tohoto práva vydedení
boli továrenskí robotníci a roľníci.
I z tamtých i z týchto mali iba niektorí
volebné právo, podľa miery dane, keď r.
1913 snemový výbor v Budapešti pojednával
volebný zákon; minister Lukács, ktorý
tento zákon osnoval, zaujal stanovisko, aby volebné
právo mal každý robotník, ktorý
v jednom a tom istom odbore pracuje aspoň tri roky. Podľa
svedomia a rozumu bolo by nasledovalo, aby i každý
plnoletý roľník, ktorý 3ročnú
roľnícku prácu koná, mal toto právo.
(Předsednictví převzal místopředseda
Zierhut.) Ale čo sa stalo? Maďarská vláda
vyslovila, že len vtedy môže mať roľník
právo, ak má 8 honov pôdy. Tedy roľnícka
3ročná práca mala menej cti, menej práva,
ako práca robotníctva. Roľnícka práca
nebola rovnocenná s prácou robotníckou, lebo
smerodajné bolo majetníctvo 8 honov pôdy.
Chvála Bohu, že to v našej Československej
republike bolo napravené, že táto krivda v
našej Československej republike bola odčinená,
lebo ak by sa to tak nebolo stalo, keby nebol býval roľník
rovnocenný v ohľade volebného práva
s robotníkom, boli by sme roľníctvu zavýskli:
ktorého slovenského roľníka ani táto
krivda nerozhorčí proti pražskej vláde,
nie je hoden, aby ho matička zem nosila, lež aby ho
čierna zem pohltila.
Slávna snemovňa! Boj za právo ľudu,
boj za vládu ľudu znamená v prvom rade boj
za zmajetnenie ľudu, za taký poriadok majetkový,
aby každý človek mal svoju živnosť,
za taký poriadok, aby každý maloroľník
mal tiež svoju dostatočnú a zabezpečenú
zemičku. A preto už chápem, a chápu
to všetci priatelia roľníckeho stavu, čo
vrhá dnes v boj maloroľníka a vôbec roľníka
proti prevádzaniu pozemkovej reformy. Je to v prvom rade,
veľactení priatelia, hlad za chlebom, ktorý
pocíťuje každý človek. Je tu túžba,
ktorá páli každého človeka, túžba
za zemou. Táto túžba za zemou vrhá v
boj každého roľníka, každého
maloroľníka proti nesprávnemu prevádzaniu
pozemkovej reformy. Táto túžba vrhá
v boj i našich horských chlapcov v Detve, ktorým
Detvanom už pred dvoma rokmi sľubovali lúky,
sľubovali pasienky, sľubovali pole a od dvoch rokov,
prosím, držia ich za bláznov. Ich patričný
poslanec chodí od Pontia k Pilátovi a od Ananáša
ku Kajfášovi, ale podnes tým horským
Detvanom nedostalo sa ani pasienkov, ani pôdy, ani lúk.
Prečo? Myslím, že preto, lebo tým Detvanom
nechce dať lúk a rôľ agrárna strana.
Už predtým v poľno-hospodárskom výbore
raz bolo dokazované a pán kol. Bečko to
dokazoval - že akými prostriedky narába táto
strana: Nedáme ti pasienky, nedáme ti lesa, jesli
nedáš sa zapísať do agrárnej strany,
jestli nebudeš hlasovať za agrárnu stranu. A
poneváč stojíme pred voľbami, nuž
uhádneme všetci, že agrárna strana tu
prekáža, nechce daď Detvanom pôdy, aby
mohla kortešovať a sľubovať, že im dá
pôdu, jestli pri voľbách budú na argalášov
hlasovať.
Slávna snemovňa! Je na bielom dni, že agrárna
strana si vyárendovala pozemkovú reformu, je na
bielom dni, že agrárna strana najviac využíva
pozemkovú reformu, ale pri tom konštatujem, že
táto strana, hoci sa tvári, že je stranou všetkých
roľníkov, je nespravodlivá, je nespravodlivá
preto, lebo nepozdvihla na nohy maľorolníkov, ale
dopomohla k pôde len bohatým a cukrovarníkom,
lebo tým dopriala najviac pôdy. (Výborně!)
Dnes vidíme to, že štátny pozemkový
úrad vypúšťa pôdu zo záboru
a vracia ju veľkostatkárom, dáva ju rôznym
zbytkárom, častokrát i takým, ktorí
nemajú občianského práva. (Posl.
Remeš: Nejde to spravit v koalici?) Vyspravíme.