Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Nyní chci naznačiti, čeho je především zapotřebí pro povznesení národního hospodářství. Nejdůležitějším prostředkem ku přivodění konjunktury průmyslu jsou vysoké mzdy a platy. V Německu a v Americe došli již dávno k tomuto poznání, u nás však to zůstává bez povšimnutí. Mezinárodní statistika mezd prokazuje, že Československo co do mezd a platů stojí na 14. místě. Podle zjištění sociální pojišťovny nevydělají v Československu 4/5 dělníků ani existenční minimum. Jaké účinky to jeví na nákupní sílu konsumentů, tedy dělníků a zaměstnanců, chci prokázati na několika skutečnostech. Před válkou činila spotřeba chlebovin u obyvatelstva Rakouska 200 kg na jednotlivce, v Německu již tehdy 250 kg, v Československu však nyní pouze 180 kg. Spotřeba je tedy o 10% nižší než předválečné niveau Rakouska. I spotřeba průmyslových výrobků je v Československu průměrně mnohem menší než v Německu. Tak se spotřebuje na jednotlivce: uhlí v Československu 15 q, v Německu 24 q, ocele v Československu 70 q, v Německu 160 q, bavlny v Československu 4.3 kg, v Německu 6 kg. Jest dokázáno, že příliš nepatrná domácí spotřeba musí vésti k hospodářské krisi, neboť kde není odbytu, zůstanou stroje samy státi. To platí však zvláště pro Československo, poněvadž výroba Československa jest většinou zařízena na konsumní zboží, jehož kupci jsou právě dělníci a zaměstnanci. Jestliže jednou tento pramen zanikne, pak se zastaví celý výrobní život. Slyšíme namnoze, že to s platem dělníků a zaměstnanců nedopadá tak špatně, ale důkazem, že tato tvrzení neodpovídají skutečnosti, jest, že i "Landpost" z 15. září 1928 připouští, že dělnictvo jest špatně placeno. Píše doslova: "Proč nemůže dělník a malý úředník vyjíti se svými požitky? Jednoduše proto" píše "Landpost" - "poněvadž vydělá málo a jednotlivá výdělečná odvětví vydělají příliš mnoho". (Posl. Schweichhart [německy]: Přeřeknutí!) Zcela správně! Tak pravdivě "Landpost" vůbec ještě nikdy nepsala. Avšak kdo je tím vinen, že jednotlivec vydělá příliš mnoho, a jiný příliš málo, o tom nepíše "Landpost" ničeho, poněvadž, kdyby se chtěla pustiti do výkladů, musila by v první řadě označiti velkoagrárníky za nejvíce vydělávající.

Má-li tedy dojíti k ozdravění národního hospodářství, pak musí býti v první řadě zvýšena nákupní síla domácího trhu, vyjádřeno jasně a zřetelně. Zvýšení mezd a platů, zároveň odstranění tíživých nepřímých daní, zvláště samozřejmě nesociální 2% daně z obratu, odstranění cel.

Na konec bych ještě ráda řekla, že zaostalost našeho národního hospodářství nedá se trvale ozdraviti takovými prostředky a prostředečky a náplastěmi. Národohospodářské zaostalosti nedají se odčiniti nízkými mzdami a platy, ochrannými cly, rovněž ne vysokými tarify, nýbrž zde je zapotřebí radikálních změn. Zaplatili jsme již příliš draho velmi velebenou suverenitu Československa politikou, jež se právě zde dělá, zařízenou na slovo "prestiž". Politika, jež se právě zde provozuje, řízená nacionálně šovinistickými zásadami, povede a musí vésti, nedojde-li k rychlým změnám, ke shroucení.

Na konec bych jen ráda řekla: Odmítáme-li dnes rozpočet, není to jen proto, že s tímto rozpočtem nejsme srozuměni, nýbrž i proto, že tím dokumentujeme svoji nedůvěru této vládě. (Souhlas a potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. inž. Hrdina. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Hrdina: Slavná sněmovno! Dnes, kdy oslavujeme desetileté výročí naší samostatnosti, vzpomínáme všech těch, kteří připravovali nám svobodu národa československého, a každý uvědomělý Čechoslovák pohlíží s hrdostí na minulých 10 let. Nikdy však neměli bychom tak stabilisovaný stát, nejkonsolidovanější poměry mezi vůkolními státy, kdyby nevládl ve všech oborech národohospodářského podnikání zdravý duch práce. Čím hospodářsky budeme silnějšími, tím i politická a národní moc naše bude mohutnější, a proto naše snaha musí směřovati k tomu, aby do všech oborů podnikání pronikl tento zdravý duch.

My zemědělci považujeme za svoji stavovskou a národní povinnost, zabezpečiti stát náš ve všech oborech zemědělského podnikání, aby zemědělství bylo silně a soběstačné. Je naším přáním, aby pro tuto hlavní podmínku zdravého státu československého pracovali a podporovali nás všichni, kteří věří v dobrou budoucnost československého státu. Lituji, že pro krátkost vymezeného času není mi možno zmíniti se podrobně o všech odvětvích zemědělské výroby, uvedu jen ty, které pokládám za nejdůležitější.

Nejprve chci se jen krátce zmíniti o minulých katastrofách, které se u nás staly v poslední době.

V poslední době událo se několik velikých stavebních katastrof u nás i v cizině. Neštěstí tato jsou hrozná nejen svými následky, jež způsobila, nýbrž vyvolávají ještě strašnější nejistotu, zda i jiné stavby, zvláště rozměrné stavební kolosy, na nichž dosud sta lidí pracuje, po případě ve kterých již sta lidí bydlí a je zaměstnáno, se nezhroutí obdobně jako se sesypal v příšernou hromadu Jakeschův palác na rohu Poříče a Biskupské ulice.

Tato skutečnost je tak závažná, že vyvolává pevné odhodlání všech interesovaných sborů a úřadů státu, aby byla učiněna dostatečná opatření, jimiž by se takovéto i jiné katastrofy staveb se týkající v budoucnosti zamezily. Nutno také, aby výstavba nejen našich měst, nýbrž i našich obcí venkovských děla se programově a řízena byla odborně.

O příčinách vyskytnuvších se sesutí staveb bylo proneseno mnoho úsudků a posudků oficielních i soukromých, odborných i laických, mnoho posudků, ze kterých byla patrna dobra i poctivá vůle, nalézti skutečnou příčinu neštěstí a cestu k nápravě. Ale bylo, bohužel, také proneseno mnoho posudků, které byly neseny nezodpovědnou snahou, z těchto hrozných neštěstí lidských demagogicky těžiti.

Uvažujeme-li klidně o všem tom, co o zmíněných katastrofách bylo dobrého napsáno a řečeno, vidíme, že mnohé názory jsou každému jasný a srozumitelný. Není na př. pochybnosti o tom, že zavedením železobetonu a jiných smělých stavebních konstrukcí, na př. železných a podobných, vytvořily se ve stavitelství poměry, pro něž dosavadní veřejná opatření a vydané předpisy naprosto nevyhovují. Jest jisto, že nevyhovují ani předpisy vydané pro posuzování osob, které mají býti v budoucnu prohlášeny oprávněnými stavby prováděti, že nevyhovují předpisy o jejich odborném vzdělání i odborné praksi. Je také jisto, že musí býti kladen zvýšený požadavek na vedoucí i pomocný personál na stavbě zaměstnaný, na znalosti prakse zedníků, zvláště betonářů a tesařů. Tito řemeslníci, kteří vlastníma rukama zpracovávají veškerý materiál na stavbu přicházející, musí býti nejen přiměřeně školeni, nýbrž ve svém řemesle náležitě vyučeni, aby měli zvýšený smysl pro odpovědnost a cit, který jim nedovolí lehkomyslně a nesmyslně používati stavebního materiálu. Je proto kategorickým příkazem, že ten, který má na stavbě jako řemeslník a odborník pracovati, musí podati bezpečný a náležitý průkaz o své zdatnosti. Musí býti tudíž na stavbách požadován náležitý průkaz o identitě, předběžném vzdělání a zaměstnání osob, kterým se provádění stavebních konstrukcí svěřuje.

A je-li třeba požadovati přiměřenější praktické i teoretické vědomosti a zkušenosti od těch, kteří stavby mají prováděti, pak je třeba tím větší nejen teoretické, nýbrž i praktické znalosti bezpodmínečně požadovati od úředníků, kteří mají dozírati na stavební práce, je kontrolovati a odstraňovati nastalé závady. Nelze také souhlasiti s tím, aby stavební úřady v menších obcích používaly t. zv. odborných znalců, obyčejně místních stavitelů neb zednických mistrů, kteří jsou podnikateli a v nichž nestranné posuzování a přísnost při povolování staveb a dozírání nad nimi vyvolávalo by pekunierní škody ve vlastní živnosti, a kteří proto jako znalci zamhuřují často nejenom jedno, nýbrž i obě oči.

Je třeba jistě souhlasiti s tím, že prémie, které stavebníci dávají za urychlené provedení staveb, mají podléhati úřednímu schválení, aby míra možnosti nebyla překročena. Je třeba požadovati, aby příští zákon o stavebním ruchu byl navržen s náležitým zřetelem k důsledkům, které vyvolává, neboť jinak zákon tento, který má působiti sociální dobro, vyvolával by důsledky sociálního neštěstí a zlo, zvláště v řadách těch nejchudších občanů státu, kteří z daleka přicházejí na stavby za výdělkem a nalézají v nich svůj hrob.

Nutno učiniti též opatření, aby výrobci stavebního materiálu byli podrobeni přísné kontrole, a nutno učiniti také všechna opatření, aby nový stavební řád byl nejen co nejdříve vydán, nýbrž aby odpovídal skutečným poměrům u nás ve městě i na venkově.

Jako zástupce venkovského lidu pokládám za svoji povinnost, při této smutné příležitosti poukázati na veliké nebezpečí, jímž dnešní způsob provádění staveb ohrožuje venkov.

Ve městech i na venkově nejen do kompetence vybavených městských úřadů stavebních, nýbrž i do kompetence venkovských starostů jako stavebních úřadů I. instance spadají veliké a smělé stavby, při nichž používá se moderního stavebního materiálu a při nichž nebezpečí velikých katastrof je možné. Jsou to jednak stavby průmyslové, tovární, stavby obilních skladišť a jiné, které má venkovský starosta se svým t. zv. stavebním znalcem povolovati a na jejichž správné provádění má dozírati. Jakým způsobem je v těchto případech zajištěn lidský život na stavbě pracujících a co lze v těchto případech k zamezení neštěstí učiniti?

Druhá katastrofa, která ohrožuje životy a majetek venkovského lidu, jest katastrofa požární. Požáry značných rozměrů hlášeny jsou často z Čech, Moravy i Slovenska, a to požáry, při nichž obyčejně lehne popelem velká část obce. Z řad odborníků požárních vyskytly se v denním tisku úvahy o těchto katastrofách a nutno potvrditi, že obavy jsou oprávněné a budou tím oprávněnější, bude-li se pokračovati ve výstavbě venkovských obcí způsobem takovým, jakým se dnes na venkově staví.

Zapomíná se, že charakter venkovských obcí je zcela jiný než charakter měst. Zapomíná se, že téměř při každém rodinném domku na vesnici, ne-li ihned, tedy jistě v budoucnu, zřizuje se malé hospodářství, a tak malá staveniště určená pro rodinné domky zastavují se úplně hospodářskými budovami, do nichž se ukládají lehko hořlavé hmoty. Bude-li se stavěti stísněně, budou-li na venkově dále vznikati stlačené shluky budov, pak katastrofy požární, jak ukázal případ ve Věšíně, budou veliké, pak, vzplane-li z nešťastné náhody nebo rukou zločinnou jeden dům, bude zachváceno 30 i více objektů a pak při takovýchto požárech shoří vše, co pod střechami je složeno, poněvadž při stísněném způsobu staveb nastává takový žár, že nelze ničeho zachrániti.

Je smutným zjevem, že v této době, kdy pozemková reforma dala množství půdy venkovským obcím k účelům stavebním, kde pozemkový úřad ponechával určitou volnost obcím, pokud se týče použití stavební půdy, byla vytvořována staveniště tak malá, že zastavování těchto obcí přináší nejenom nebezpečí z naznačených důvodů požárních, nýbrž i nebezpečí z důvodů sociálních.

U odborníků, zabývajících se po léta venkovskými stavbami, i u některých jednotlivců, kteří na venkově žijí a s venkovským lidem cítí, bylo již dávno pevné odhodlání, že náš venkov musí si v otázkách stavebních pomoci sám. Krásným vzorem pro svépomoc venkovského lidu v otázkách stavebních sloužil zmíněným osobám švýcarský zemědělský stavební úřad a činnost jeho vedoucího činitele a propagátora prof. Laura.

Náš stavební ústav byl zřízen po způsobu švýcarského stavebního úřadu u Zemědělské jednoty Československé republiky a v krátké době svého trvání při velmi skrovných prostředcích, jež mu dosud byly poskytnuty, vykonal práci, která zasluhuje uznání.

Nelze přejíti přes to, že sjezd stavitelů z celého našeho státu, konaný dne 12. srpna letošního roku v Brně za účasti zástupců cizích států, uznal neobyčejnou důležitost tohoto zemědělského stavebního ústavu, žádal o spolupráci s ním a potvrdil jeho dosavadní činnost jako vynikající.

Ministerstvo zemědělství vypsalo letošního roku významnou soutěž nejen na vzorné stavby zemědělských usedlostí, nýbrž i vzorné regulační plány venkovských obcí. Bude-li venkov takovéto akce, směřující k povznesení venkovského stavitelství, poctivě podporovati, budou-li se naše venkovské stavební úřady po vzoru švýcarském opírati o tento zemědělský stavební ústav a jeho odbočky v otázkách technických, budeme lépe bydleti a lépe hospodařiti. Také v krátké době úmrtnost na venkově se zmenší právě tak, jako se stalo v průmyslové Anglii při systému zřizování zahrádkových měst.

Mám-li se zmíniti o rentabilitě zemědělství, pak nemohu opomenouti onu složku zemědělského podnikání, které je až dosud v tíživé situaci, totiž naše dobytkářství. Krise našeho dobytkářství krutě postihuje právě ty nejmenší a nejchudší kraje. Uvážíme-li, že v Československé republice je 87% držitelů malých zemědělských podniků, jejichž hlavní, skrovný příjem je ze živočišné produkce, pak musí všem činitelům, kteří dobře smýšlejí s těmito chudými kraji, záležeti na tom, aby jejich těžké poměry byly upraveny. Situace je pro tyto zemědělce tak těžká, že nesnadno můžeme mluviti o nějaké odměně za jejich práci. A ptáme-li se, proč naše živočišná výroba je v tak tíživé krisi, odpověď je ta, že náš stát, jediný ze všech států ve střední Evropě, má po celé desetiletí nechráněný systém dobytkářský. Z toho plyne jako důsledek, že je nemožna kalkulace v živočišné produkci při všech typech živočišného zemědělského podnikání. Přirozeně, že tím upadá náš chov koní, skotu i vepřového dobytka, o ostatních odvětvích ani nemluvě, čím dále tím více jak po stránce chovatelské, tak i co do počtu, takže místo abychom se přibližovali soběstačnosti v chovu vepřového dobytka, odchylujeme se od ní čím dále tím více. Podotýkám, že r. 1927 bylo k nám dovezeno celkem 678.250 kusů vepřů v hodnotě 618.000 Kč a r. 1927 do 1. srpna již 553,699.000 vepřů v hodnotě 49,245.000 Kč. Pouze z Polska dovezeno vepřů r. 1927 v hodnotě 433,016.000 a r. 1928 do 1. srpna za 267,137.000 Kč. Uvážíme-li, že loňského roku jsme dovezli všech živočišných produktů za jednu a čtvrt miliardy, pak je velmi nutné zdůrazniti tuto velkou národohospodářskou ztrátu v našem státě. Náš stát je, abych tak řekl, inundačním státem, do kterého se přivádí dobytek ze všech okolních států. Jedna okolnost, která přitěžuje našemu zemědělci, je velké rozpětí mezi cenou nákupní a prodejní. S úpravou celní nutno vyřešiti otázku krmiv co možno nejdříve.

V našem jubilejním roce byla pořádána jubilejní soutěž pšeničná a ovocná. Tato soutěž skončila pěknými výsledky. Dnes můžeme tvrdit, že nám chybí ještě 68.000 vagonů žita a pšenice, abychom byli v těchto obilninách soběstačni. K soběstačnosti v žitě stačí zvýšiti sklizeň o 10%. Obtížnější to bude s pšenicí, při které bychom musili zvýšiti sklizeň o 50%, abychom nahradili dovoz. Avšak i toto je možné se zřetelem na zmeliorování plodných ploch na Slovensku.

Aby produkce naše stoupla, nutno věnovati mimořádnou péči našemu výzkumnictví a propagovati nové zkušenosti technického pokroku v praxi. Aby zemědělské výzkumnictví zdárně plnilo svoje poslání, je třeba, aby bylo dokonale vybudováno jak po stránce věcné, tak i po stránce osobní. Po stránce věcné byly státem vybudovány včetně zemědělského ústavu účetnicko-spravovědného 94 ústavy, které mají býti zdrojem a zároveň sloužiti k zvelebení výrobní techniky v zemědělství na podkladě výzkumných pokusů a kontroly a k účinné propagaci slovem i tiskem. Jsem si jist, že má-li býti zemědělské výzkumnictví řádně vybudováno, nutno se postarati o to, aby i ti, kteří pro ně pracují, nacházeli v něm své životní povolání a nikoliv jen zaopatření na několik let, aby pak odcházeli do jiných prostředí. Jistě neprospěje mnoho věci, že ze 136 systemisovaných míst vysokoškolsky vzdělaných odborníků je systemisováno pouze 70% nejnižší 4. platové stupnice. Volá-li se po zlepšení systemisace u různých úřadů, jsou to výzkumné ústavy a zemědělský ústav účetnickospravovědný především, které toho nejvíce potřebují.

Chci se také zmíniti krátce o jedné z nejdůležitějších úprav našich řek, totiž o regulaci Labe. Rychlá úprava největší naší řeky má význam především národohospodářský, na němž participuje netoliko náš průmysl a obchod, nýbrž stejnou měrou i zemědělství. Všechny tyto tři složky jsou na sebe tak těšně vázány, že je těžko říci, která z nich je více nebo méně důležitá. Všechny participují na tom. aby úprava Labe, která je ze dvou třetin hotová a vyžádala si již nákladu, převyšujícího 800 milionů Kč, byla hotova co možno nejdříve a nejracionelněji. Abychom urychlili regulaci Labe, nutno rozřešiti co možno nejdříve otázku stupňů labských. Aby bylo jasno: Naše zemědělské kruhy se zásadně nestaví proti vysokým stupňům, když na základě určitých předpokladů budou míti zaručeno, že budou chráněny naše zemědělské zájmy.

Dosavadní smutná zkušenost s úsekovitými a nesouvislými úpravami středolabskými nutí nás však domáhati se požadavku, aby další práce na středním Labi prováděny byly systematicky a souvisle. Dosavadní souvislá úprava středního Labe sahá od Mělníka ke Kostelci nad Lbem, tedy na vzdálenost necelých 20 km. Nyní jeví se nejnaléhavějším uspíšiti s největším urychlením, aby byl vyřešen úsek Kostelec-Brandýs, poněvadž tento úsek zdržuje veškeré práce na ostatním středním Labi. Ačkoli již před 20 lety projednávána byla úprava úseku, není do dnešního dne rozhodnuto, jakým způsobem má býti tento úsek vyřešen. Ale nejen stupeň brandýský je nutno co nejrychleji rozřešiti, nýbrž je potřebí, aby včas byly projednány projekty dalších stupňů na Labi, aby jejich definitivním vyřešením nezdražovaly se další prováděcí práce, neboť prováděním zbývajících ještě stupňů bude možno spojiti nesouvislé dosud upravení trati labské a tím dosáhnouti velkého úspěchu, jaký upravené Labe pro náš stát znamená.

Při těchto prováděcích věcech chci se zmíniti, že při rozvoji prací regulačních a melioračních vystupuje čím dále tím více do popředí naléhavá potřeba upraviti zastaralý a dosud platný zákon vodní. Tato potřeba je podepřena i tím, že nemáme dosud pro náš stát jednotného vodního zákona, který se v historických zemích liší od maďarského vodního zákona na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Jsem si vědom, že vydání vodního zákona, nemá-li to býti pouze formální změna zákona, vyžádá si hodně práce. Jeho novelisací musí nám býti upraveny veškeré právní předpoklady pro budoucí léta.

V mé oblasti jeví se čím dále naléhavější readaptace řeky Mrliny, která má pojati veškerou vodu i z křineckých a poděbradských blat, která obsahují kolem 6.000 ha. Téměř každoročně způsobovány jsou velké škody, sahající přes 1 mil. Kč ročně. Je těžko si mysliti readaptaci Mrliny v dolním úseku jejím bez jejího úseku horního. Tato potřeba jeví se tím naléhavější, že při úpravě větve královoměstecké, libáňské a dymokurské, které mají okrouhle 20.000 ha, při zmeliorované a zdrenážované větvi této mnohem rychleji steče voda do rybníků a řeky, než v době, kdy ještě práce upraveny nebyly. Tak předejdeme každoročně milionovým škodám v této nejúrodnější oblasti.

Podobně musil bych mluviti i o podporách na elektrisaci a melioraci. O důležitosti a úplném provedení bylo s tohoto místa bezpočtukráte důrazně promluveno. Přesto je nutno, aby si každý uvědomil, že každá podpora věnovaná ve prospěch elektrisace a meliorace vrátí se státu v jiné formě několikráte zpět. Pohlédneme-li znovu zpět, musíme si znovu uvědomiti, že čím silnější a zdravější bude zemědělství, tím silnější bude náš stát. Naše vroucí přání jest, abychom v této naší snaze byli podporováni v zájmu krásné budoucnosti našeho státu. S tohoto hlediska hlasujeme pro rozpočet. (Potlesk poslanců čsl. strany republikánské.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Procházka. Uděluji mu slovo.

Posl. Procházka: Slavná sněmovno! Rozpočtová debata nám dává příležitost, abychom mohli kritisovati politicky a národohospodářsky nejen vládu a vládnoucí strany, nýbrž zejména abychom se dotkli všech ožehavých otázek, zvláště nebezpečí, které dnes hrozí na počátku krise. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Procházka (pokračuje): Krise ta stává se již velmi nepohodlnou. Byla zde provedena debata u příležitosti ohromné a nešťastné katastrofy v Zaječí. Byla nesprávně posuzována a já vděčím kol. Ježkovi, že se o tom zmínil. Ovšem doporučoval bych mu, aby to vrhl do řad koalice a zejména do žurnálů některých stran koaličních, které zneužily této katastrofy k útoku proti socialistickým železničářům, zapomenuvše, že každá hůl má dva konce, a ze tím druhým koncem způsobí, že cizozemské noviny, jsouce falešně informovány, budou se dívati velmi divně na vývoj železnic u nás.

Vážení pánové, vzpomeňme si po 10. roce trvání republiky, jak jsme byli chváleni a kolik jsme těch pochvalných dekretů obdrželi, že naše dráhy první byly zrestaurovány. Ještě před několika roky mohli jsme s hrdostí říci, že jsme snad jediným státem, který má svůj provoz v naprostém pořádku, že jsme jediným státem, který naprosto dodržuje čas v jízdě vlaků, že i rychlíky dálkové přijížděly na minutku. Chvály bylo velmi mnoho, ale nikdo nezkoumal, co je potřebí dělati dále. To nebylo zásluhou vaší, pánové, nýbrž našich řad. Naši železničáři to byli, kteří vytvořili ten zázrak, náš jízdní a strojní personál to byl, který nedbal pracovní doby, jen aby své osvobozené republice učinil ten dar, aby jeho dráhy vypadaly krásně a abychom se před cizinou jimi mohli pochlubiti. (Tak jest!) Jak je člověku jako železničáři, když jede ve vlaku z Košic a slyší francouzský a německý rozhovor, z něhož zaznívá podivení, že tak pěkně jedou, a slyší odpověď: Vždyť jsme v Československu! Pánové, tu člověku se napíná hruď radostí, ale žel, radost je velmi krátká. Železnice naše zrestaurovány po stránce technicko-dopravní, aby v tom směru podnik vyhověl, a nám to stačilo. A výsledek? Dnes stojíme v krisi a hledáme příčiny. Příčiny jsou dvě, a v těch tkví Zaječí, Hořovice a všechny ty nehody, které zde jsou. My nemáme vybudovány tratě, nemáme vybudována nádraží, nemáme vyřešenou bytovou otázku, vůbec po stránce technické stojíme hrozně.

Vážení pánové! Ale nejhorším je - varuji znovu - že Praha stojí před přímo zoufalou krisí. Praha se stane samovolným činitelem, který bude brzditi dopravu, poněvadž pražská nádraží jsou v zoufalém stavu. Jestliže dnes personál - jak budu o tom později mluviti si stěžuje, že vlaky se přímo hrozivým způsobem zpožďují, mohu k tomu sděliti, že příčinou toho je Praha a nejbližší její stanice, protože Praha, nemohouc průvozní a své vlastní vlaky přijmouti, musí je nechati státi v přilehlých stanicích a tak tyto zacpává. Od převratu řešíme otázku nádraží. Netvrdím, že by to byla otázka lehká, naopak tvrdím, že je to otázka spletitá, ale přece nikdo mne nepřesvědčí, že by otázka tato nemohla býti řešena rychlejším tempem. Slyšíme přece varovné hlasy mnohých činitelů, kteří těmto otázkám rozumějí a kteří vědí, že věci tyto musí vésti k hrozným důsledkům. (Posl. Prášek: Vždyť některá nádraží nepřijímají zásilky!) Ano, to je unikum u nás. Nepřijímají se zásilky. To jsou strašlivé národohospodářské škody. I kdyby ten průmyslník a živnostník byl nejlepší a nejsvědomitější, přece nemůže zboží poslati, neboť i když je včas zhotoví a dodá dráze, nechá mu tato zboží týden ležeti, poněvadž nemá nikoli vozy, nýbrž možnost a místo, aby zboží mohla naložiti a odvésti.

Pan generální zpravodaj mi promine, když řeknu, že i konstrukce našeho železničního investičního rozpočtu je špatná již v zásadní myšlence. Konstrukce našeho rozpočtu nemůže spočívati ve slovech a heslu, které má pan ministr financí dr Engliš: Co si vyděláte, vám ponechám, k tomu vám dám 25% z přepravní daně a z toho musíte dělati investice. Kdyby sebe menší živnostník, vida, že má určité nedostatky v technickém provozu, které by mohl zlepšiti, řekl: Udělám je až na to vydělám, co mu odpovíte? Milý příteli, ty se ztratíš. A právě tak je to u státních drah. Potřebujeme investiční půjčku ať domácí nebo zahraniční, abychom mohli vytvořiti program, který by byl v 5 až 10 letech hotov. (Výborně!) Tímto ševcováním přivádíme naše dráhy do krise po stránce technické a uvidíte, že bude rok od roku hůře, že bez příčiny bude personál dřen, a ačkoli bude dělati všemožné, technické nedostatky nezmůže.

Vážené dámy a pánové! Nebudu se těchto otázek blíže dotýkati, poněvadž kol. Buříval velmi podrobně s hlediska odborného je v rozpočtovém výboru probral. Přál bych si jen, aby jeho i moje slova ministerstvo železnic uvážilo a nedívalo se na ně s toho hlediska, že je mluví odborníci z řad oposičních. My národní socialisté máme jistě svůj stát tak rádi jako vy a musíte nám býti jen vděčni, poukazujeme-li na věci, které denně před námi plynou a které nám dávají možnost varovati ještě včas, aby se tak zabránilo skutečné krisi, která by byla nedohledná. Důsledky si, pánové, dovedete sami představiti. Zastavte arterii ve kterémkoliv životě a zastavíte život. Zastavte dráhy ve státě geograficky tak položeném, jako je náš a, pánové, jsme hotovi. Naše geografická poloha nám určuje účel průvozního státu a na to se musíme vyzbrojiti, poněvadž tam můžeme vydělati hodně peněz, a tím, že je vyděláme, můžeme na druhé straně pomoci našemu obchodu a průmyslu.

Ale musíme se také podívati na tu druhou nešťastnou stránku, která u nás, bohužel, je pojímána příliš lehkomyslně, a řekl bych bych, někde i třídně, na racionalisaci, která u nás je okrášleným heslem. My s tou racionalisací nepospícháme, máme proti okolním státům ohromné hradby celní. Náš průmysl je naopak velmi šťastný, když sem nemohou Američané dovézti automobil, poněvadž jim stojí v cestě mnoho celních přehrad. Vážení pánové, je to zdravé? Když se podíváte uvnitř, je to možné na dlouho udržeti, chceme-li se dívati jako národohospodáři na ten náš život s hlediska evropského, ne-li světového? To není udržitelné! Podívejte se na Německo, které racionalisuje skoro při volných clech a při tom skoro úplně zatlačuje Ameriku. Co jsme získali převratem za drahou cenu krve našich vlastních lidí, proděláme na poli národohospodářském, nebude-li v čas učiněna náprava, ale nikoli na účet zaměstnanectva a dělnictva. Racionalisace je dvousečná zbraň tam, kde se racionalisuje proto, aby měl jedinec, a ne proto, aby stát a občanstvo na základě vyšší své hospodářské úrovně mohlo se tak státi silným nákupním elementem. U drah to máme zrovna tak.