Po převratě rudozelená koalice a tehdejší
vláda - musím to kvitovati - daly nám zákony,
které, třebaže nevyhovovaly, přece jen
dávaly určitou naději, že můžeme
očekávati, ze v budoucnosti postupem hospodářské
konsolidace státu, stát demokratický a sociálně
spravedlivý nám dá, čeho se nám
doposud nedostávalo. Ale nešťastný rok
1920, který nám stvořil nejkrajnější
levici, tento postup zastavil. Ale to nebyla pravá příčina.
Každý slušný demokrat a poctivý
člověk musí věděti, že
nelze vládnouti jednostranně, mám-li
totiž politickou sílu, já, že mohu hospodářsky
potlačovati ty ostatní. Pánové, od
zákona č. 394 až po vrcholný zákon
č. 103 vidíme úplnou dekadenci hospodářskou
pro státní a železniční zaměstnance.
Jestliže státní zaměstnanci byli dotčeni
tímto zákonem, co mají
říci zaměstnanci železniční?
Rakousko již dávno před 30 lety uznalo, že
výkon železničního zaměstnance
je výkon více cenný, poněvadž
u něho turnusová služba, ve dne v noci, je
velmi ne. bezpečná, služba venku za každého
počasí. Totéž uznala poctivě
i naše první vláda československá
zák. č. 541, jehož interpretace způsobila,
že železniční zaměstnanci byli
mnohem lépe honorováni, než ostatní
zaměstnanci státní. Zákon č.
103 neblahým působením dr Fischera, který
v otázkách personálních před
historií ponese těžkou
odpovědnost, zasadil našim železničním
zaměstnancům těžkou ránu. Jestliže
u nás dnes dělník na trati, který
musí těžce pracovati, tížeji než
pracuje u vás rolníků na poli, je podhodnocen
pod sluhu v kanceláři, jestliže při
své odbornosti - poněvadž
to nemůže dělati každý člověk
- je méně placen, jaká může býti
psychologická odezva u něho? Když ten zákon
vytvořil takový podklad, aby mezi železničáři
bylo ještě po provedení nešťastné
malé systemisace 25.000 smluvních zaměstnanců,
bezprávných zaměstnanců,
lidí, kteří nemají ani kolektivní
smlouvy, kteří nemají vůbec žádné
výhody železniční, pak je největší
hanba pro správu železniční i pro vládu
a nynější koalici, že může
tohleto trpěti. Tento zákon ponížil
naše úředníky D a E skupiny na gážisty.
Já to nepovažuji za nečestný titul.
Ale proč zrovna nás vyloupli z ostatních
úředníků železničních
a. udělali z nás
gážisty? Snad, aby prokázali, že jsou
to ti staří feldweblové za Rakouska. Takový
úředník - na rozdíl od pragmatikálního
- ať se jmenuje kancelářský výpravčí,
staniční mistr, musí skládati tři
velmi důležité zkoušky. Pak teprve se
stane výpravčím vlaků, nebo traťmistrem,
který zodpovídá za trať - poněvadž
správce provozu za ni nemůže ručiti
- nebo nádražním mistrem, který je zodpovědny
za posunování v celé
stanici. Proto se zde stala největší chyba,
která se mohla státi. A mám mluviti o ostatních
kategoriích? Stačí, když uvedu, že
jste všechny ty kategorie denivelisovali takovým způsobem,
že to musí bouřiti v každém odborném:
člověku krev, když
vidí, jak jeho plat, kterého dosáhl po převratu
v blahém očekávání a spoléhání
na heslo: méně zaměstnanců, ale lépe
placených - nebyl zlepšen, naopak, že jeho vyrovnávací
přídavek je takový, že 20 let nepostoupí,
ale odbouráním vyrovnávacích a doplňovacích
přídavků dostane se mu za 3 léta postupu
o 25 až 75 Kč ročně.
Kritisovati tyto věci je pro mne hrozná věc.
Říkám: Kletba době, kdy v této
sněmovně jsme odhlasovali ten zákon - a tu
potvrzuji slova kol. Brodeckého,
že, ačkoli min. předseda se mnou a s ním
sjednal zlepšení vládního nařízení
č. 15, dr Fischer samovolným způsobem zvrátil
tuto úpravu a ošidil železniční
zaměstnance. (Hlasy: Co pak máme
demokracii?) Bohužel, u nás ztratila se
od půl třetího roku demokracie. Nebyla-li
plná demokracie, když jsme k ní pracovali,
jest dnes u nás třídní zaujatost,
která se rozmáhá povážlivým
způsobem.
Otázka činovného - neudržitelná
věc. Nepočítá se s rozvojem, nýbrž
s katastrem. Tak se mi zdá, jako bychom byli všichni
agrárníky a podle katastru měli býti
zařaděni! Vyloučená věc. Naše
města se industrialisují, jejich okolí vypadá
jináče než dříve. U nás
u železnic se to nevidí. Příklad: Užhorod,
hlavní město Podkarpatské Rusi, které
je ve skupině B, najednou následkem katastru se
dostalo nádraží do nějaké cikánské
vesničky a tím do skupiny D. Viděli jste
někdy větší bezhlavost? Prosím,
Jihlava-nádraží je ve skupině B, ale
přesně 200 m od nádraží stojí
dílny, které jsou ve skupině D. Toto řešení
je jistě hodno pana dr Fischera a jeho vědecké
metody, není však hodno prakse,
poněvadž ta velmi zoufale volá po nápravě.
Zákon č. 103 dotkl se neblaze i slovenské
a podkarpatoruské výhody, jak o tom mluvil již
kol. Brodecký. Nařízení
ministerstva železnic čís. 54718/20 není
jen výnosem ministerstva železnic, nýbrž
soukromoprávní smlouvou, mající v
sobě ustanovení, že žádný
zákon a vůbec nic nesmí to porušiti,
poněvadž zaměstnanci podpisovali smluvní
reversy. A co z toho bude, vážení? Žaloby
na železniční správu. Uvažte a
srovnejte, pánové, toto: V jarním zasedání
jsme zde slyšeli pana dr Tuku,
který s tohoto místa prohlásil, že prosí
slavnou sněmovnu, aby se nezabývala jeho případem,
nýbrž ponechala volný průchod soudnímu
řízení. Najednou však, jak jsem se ráno
dověděl, pan dr Halla vzdal
se referentství v imunitním výboru o tomto
případě, poněvadž prý
to nemá prostudováno. Pan dr Halla
je velmi pilný a velmi řádný
právník; jisto je, že to prostudováno
měl. Ale poněvadž dr Ravasz
najednou prohlásil, že dr Tuka
v té příčině změnil
své přesvědčení, byla tato
věc odložena. Srovnejte tedy, vážení
pánové, tento případ s tím,
co provádí stát proti státním
zaměstnancům, když s nimi jedná jako
s podloudníky a nepoctivci, upíraje těmto
lidem, co je jim soukromoprávní smlouvou zaručeno.
Stát zapomíná, co tito zaměstnanci
vykonali pro něj v nejhorší
době vzpomínám jen našeho Dvořáka,
který odhodil fangličku a spolu s vojskem uchopil
se pušky a jako poctivý člověk padl
na bojišti cti.
My musíme a budeme žalovati na tuto největší
ostudu státu, poněvadž si nemůžeme
dáti líbiti, aby našim lidem, kteří
nejen finančně, nýbrž i rodinně
a kulturně trpěli, kteří byli mnohdy
v nebezpečí života, jako odměna dostalo
se to, co jim bylo provedeno se slovenskou a podkarpatskou výhodou.
Zrovna tak pensisté: dodnes nemáme
proveden zákon o 20%ním zvýšení
základny, ani pro vdovy ani pro sirotky. A co se
děje na Těšínsku? Tam se odebírá
státní občanství lidem, kteří
nám prokázali neocenitelné služby v
době plebiscitní. (Tak jest!)
Dnes ti lidé se budou pomalu vypovídati.
A mohu-li věřiti tomu, co mně řekl
docela jeden železniční byrokrat, - nezlomíme-li
to, nebudou-li míti včas státní občanství,
že. budou vypovězeni, a vezme se jim plat, případně
i pense. (Skandál!) To
je perspektiva, která nás nemůže nijak
potěšiti. I ona dvojaká hra se ženským
personálem u drah a všude jinde je velmi nebezpečná
a nedemokratická, poněvadž upírá
ženám práva, která jim dala ústava.
Ústava naše říká, že žena
je rovnoprávná s mužem, mějme tedy odvahu
a buďme kavalíry a přiznejme jim, co jim zákon
přiznává, a nedělejme pštrosí
politiku.
A nyní několik slov o osmihodinové době
pracovní. Poukazuji, že jízdní strojní
personál má podle 4nedělního turnusu
odpracovati 192 hodin.
Dámy a pánové, konstatuji a mohu dokázati
podle služebních knížek, že jezdí
až 301 hodinu. Ani jeden zaměstnanec jízdní
a strojní služby v té nejklidnější
době nedělá jen 192 hodiny, to jest jen hodiny
čistě odpracované, když štípe
lístky nebo když vlak jede. Že musí o
jednu hodinu dříve přicházeti, připravovati
vlak, zdržení ve zvratné stanici, čekání
na trati, když nemůže
projeti, je vedlejší. Máme nešťastné
jízdní řády, ale při tom neplatíme
hodiny přes čas, to se dělá za darmo.
A dnes, když začíná kampaň, jest
mnohem hůře.
Pánové, ministerstvo železnic nám dává
25 mil. na rozdělení. Snad bych je kvitoval s tohoto
místa, kdybych neměl obavu, že jich bude zneužito
stranickým způsobem, že mnohá služka
p. přednosty dostane, ale ten dozorce posunu nedostatne
nic, poněvadž není dobře zapsán
u p. přednosty. Ale i kdyby těch 25 mil. dostali
všichni, kteří jezdí, nejsou
tím ani zaplaceny ty hodiny přes čas. Nedáváte
nám darů, poněvadž ani neplatíte
za to, co skutečně děláme. (Hlas:
Tak podávejte interpelace!) Pánové,
my jsme podali interpelace v několika případech,
ale u nás interpelační právo je tak
zdiskreditováno, že ho vláda nerespektuje.
I když přiznám, že předsednictvo
sněmovny koná svou povinnost - říkám
to veřejně - vláda a vládní
pánové necítí potřebu, aby
poslanci odpověděli, aby se mohl podle toho říditi.
Po této stránce je nutno co nejdříve
změniti tyto věci. A nyní,
když vidíte tuto personální otázku
odkrytou, když vidíte, že zde nemůže
býti spokojenosti, je hloupou nepravdou, když někdo
říká, že my chodíme štváti.
Nikoli. Jděte mezi ty železničáře
sami a poslouchejte. A pak se divíte katastrofám
železničním? Pak
musíte uznati, jak jste se mýlili, když jste
mluvili o nedbalém výhybkáři. Tento
výhybkář má 4 děti a není
pravda, co říká kol. Marcha,
že má 1300 Kč, nýbrž má
826 Kč základního platu a s příspěvkem
na dítky ani celých 1200 Kč. Vžijte
se do toho, co takový táta exponovaný musí
prožíti, a nedivte se, že mu někdy pominou
smysly. Vždyť i těm velkým pánům
někdy pominou a stojí to víc.
To jsou důvody, proč klub, jehož jménem
mám čest mluviti, nemůže souhlasiti
s jednáním této vlády a většiny,
a výraz tomu dáme tím, že budeme hlasovati
proti rozpočtu ministerstva železnic. Prohlašuji
slavně: My příslušníci okřídleného
kola neopustíme svůj stát. Dovedeme rozlišovati
mezi státem a zpátečnickou vládou
a majoritou; a my také v pravý čas dáme
i jim odpověď ve formě
hlasovacího lístku, aby si uvědomily, že
nebudeme trpěti, co se dnes s námi děje.
(Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Bayer.
Dávám mu slovo.
Posl. Bayer: Slavná sněmovno!
Rozhodl jsem se jako lidový zástupce východní
Moravy, Slezska a Hlučínska promluviti k právě
projednávanému rozpočtu státnímu
na rok 1929 a sděliti některé bolesti kraje,
jejž v tomto zákonodárném sboru zastupuji.
Budiž mně dovoleno napřed dotknouti se jedné
věci pro nás zemědělce československé
velmi významné. Několika řečníky
vzpomenuto bylo s tohoto místa desetiletého jubilea
naší Československé republiky. Chci
vzpomenouti také jistého jubilea, totiž zrušení
roboty před 80 roky. Tu musím vzpomenouti dnes
všech zemřelých zemských poslanců
moravského sněmu, kteří r. 1848 prosadili
v zemském sněmu zrušení roboty a tím
osvobodili zemědělský stav od tvrdé
roboty. Neprávem se připisuje tato zásluha
německému poslanci Kudlichovi. Pravdou však
je, že zemský sněm moravský přišel
již 1. června 1848 s návrhem na zrušení
roboty a odvádění desátků.
Budiž jim za to památka vděčná.
(Výborně!)
Státní rozpočet na rok 1929 vykazuje sumárně
9.534,373.114 Kč potřeby a jest o 1,700.430 Kč
v položkách výdajových proti r. 1928
menší. Toto omezení není důsledkem
obmezené státní správy, nýbrž
bylo dosaženo úsporným systémem, což
lze jen vítati, neboť vykazuje se aktivní přebytek
35,534.482 Kč. Státní účetní
uzávěrky za poslední tři roky končí
vesměs jistým přebytkem, což je jistě
dobrým dokladem stabilisace rozpočtové a
účetní i skvělým výsledkem
dobrého hospodaření státního.
Podaří-li se nám v této snaze vytrvati,
což je velmi nutné, máme-li dosáhnouti
ozdravění hospodářského života
státního a těch různých bezedných
válečných a poválečných
ústředen, které jako moli zžíraly
svým zbankrotělým hospodářstvím
těžce získané peníze poplatnictva,
uvolní se tísnivá kazajka každého
svědomitého občana-poplatníka, který
plní svou daňovou povinnost s vědomím,
že platí na nejvýš důležité
potřeby státu, zabezpečující
jeho budoucnost, a nikoli na nešetrné rozhazování
státních financí, jak se dělo častokráte
v prvních letech našeho mladého státu
za režimu socialistického.
Daňová reforma měla v úmyslu ulehčiti
menším poplatníkům a středním
vrstvám občanským, které byly více
postiženy než kapitalistický průmysl.
Těm drobným vrstvám lidovým nebylo
možno se tak rozvíjeti, aby v konkurenci závodily
s velkokapitálem. Zřetel byl vzat na rodiny vícečlenné
zvýše ním existenčního minima,
poskytováním srážek
daňových při dani důchodové.
Toto snížení daňové povinnosti
drobných zemědělců a živnostníků
mělo činiti 40%, okrouhle
asi 160 mil. Kč. Než, bohužel, provádění
daňové reformy v praksi ukázalo pravý
opak.
Nemám v úmyslu kritisovati tento zákon daňový
a myslím, že ani zákon sám není
vinen. Mám dojem, že spíše prakse je špatná.
Dovolím si předeslati konkretní případ
z okresu novojičínského. Byl jsem členem
po několik let této komise daňové
pro venkov až do r. 1926. Tento berní okres byl rozdělen
na 6 kategorií. R. 1927 resp.
1928, zrušena byla jedna kategorie, takže zbylo jen
pět kategorií. Zajímavo je to, že základna
daňová u tak zvané daně z příjmu
činila v první kategorii, totiž pro ty nejlepší
obce, 1300 Kč z čistého jednoho hektaru,
ve druhé kategorii 1200 Kč
z jednoho hektaru. Nyní byla neodůvodněně
tato základna zvýšena ze 1300 Kč na
1800 Kč v první kategorii, ve druhé kategorii
z 1200 Kč na 1400 Kč. V tom vidím do jisté
míry tvrdost a je nutno, aby úřady finanční
co nejdříve vyšetřily tyto okolnosti
a aby byli vyslechnuti také odborníci,
zda opravdu odůvodněným způsobem tato
základna byla zvýšena, či nikoli. Tím
způsobem zachycena byla celá řada nových
poplatníků, kteří za starého
finančního zákona daně z příjmu
neplatili. Toto paušální zvýšení
zemědělského příjmu
není nikterak odůvodněno, ježto index
cen zemědělských produktů nevykazuje
takového stoupání v žádném
případě, naopak průmyslové
a jiné produkty, zemědělsky potřebné,
vykazují spíše nepoměrné stoupání.
Dokladem toho, že zemědělcům a drobným
živnostníkům nevede
se tak skvěle, jak se často tvrdí, jsou tabulky
stoupajícího zadlužení venkova. Jistě
že mnohý zde přítomný je také
pracovníkem v našich venkovských záložnách
a potvrdí mi, že tyto venkovské záložny,
resp. raiffeisenky, nemají volných peněz.
To znamená, že venkov se poslední dobou zadlužuje.
Tyto okolnosti jistě nebyly vzaty v úvahu ani zemědělskou
radou ani zemským finančním ředitelstvím,
které stanovily tyto vysoké daňové
základny. Podobně má se věc i se stanovením
paušálu daně obratové, která
byla téměř o 30% zvýšena. Takovým
způsobem bude daň důchodová na zmíněných
160 milionů předepsaná, zvýšena
a nikoli snížena. Poplatníci jsou přímo
zdrceni těmito nenadálými daňovými
předpisy. Takové poměry znamenají
přímo katastrofu pro náš venkov,
dovršenou ještě letošním abnormálním
suchem, naprostým nedostatkem pícnin a okopanin.
Následkem toho je rapidní pokles veškerého
dobytka i užitkového, který nedostatkem krmiva
šmahem musí býti pod cenou vyprodáván.
Důsledky takové politiky objeví se ještě
v zimě, hlavně však na jaře v nedostatku
mléka, hlavní to výživy lidské,
často podceňované a nahrazované masem
různě zpracovaným, čímž
stoupá k nám jeho dovoz, a docílí
se naprostého nedostatku jatečného dobytka
domácího původu. Uniká tím
značný náš kapitál
za hranice k velké národohospodářské
naší škodě. Vznáším
důrazný apel na ministerstvo financí, aby
dalo odborníky-zemědělci na slovo vzatými
prozkoumati tyto základny pro výpočet daně
důchodové, a též ministerstvo zemědělství,
aby včas, dříve než bude pozdě,
postaralo se o zajištění dostatečného
množství jadrných krmiv k uchováni neztenčeného
stavu dobytka užitkového a poskytlo možnost dochovu
jadrného dobytka jatečného. Je nesporno,
že venkovský poplatník není tak obratný,
aby účelným způsobem mohl se z
vysokého předpisu daňového odvolati,
resp. bezvadné přiznání sepsati a
podati mohl, a proto zůstává často
vůči berní správě bezbranný.
Zdá se, že finanční úřady
tohoto nedostatku malých a středních vrstev
venkovských přímo zneužívají.
Jinak dovede se brániti velkostatkář
a průmyslník, což mohu z vlastní zkušenosti
jako dlouholetý bývalý člen daňové
komise potvrditi. Je nutno upraviti daňové předpisy
tak, aby odpovídaly skutečnému příjmu
poplatníků-prvovýrobců, a účelně
zachytiti lichvářské zisky nesvědomitých
překupníků a velkoobchodníků,
kteří často až 100% získávají
na zemědělských produktech, jež v surovém
stavu kupují a v různém zpracování
s velkými zisky prodávají. Vnesením
více spravedlnosti do berního systému usnadní
se jen úspěchy finančních úřadů.
Poplatnictvo nabude více důvěry v
úřady finanční a odpadne časté
zatajování příjmů ze strachu
a obav neodůvodněných.
Tyto a podobné stížnosti a přání
docházejí téměř ze všech
okresů, hlavně chudého Valašska a celého
valašsko-slezského Pobezkydí. (Výkřiky
posl. Prokeše, posl. Chlebounové
a posl. Rýpara.)
Předseda (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. Bayer (pokračuje):
Máme zjištěné případy
na Valašsku, že celá řada nových
poplatníků dostala příkazy daně
důchodové, jimiž tito poplatníci, jinak
hodní lidé, jsou zdrceni. Valašský kraj
je chudičký, kde obyvatelstvo hlavně pro
zimu o skývu chleba zápasiti musí, ježto
méně úrodný tento kraj nestačí
k obživě poměrně četného
obyvatelstva. Tyto kraje vystaveny jsou četným živelním
pohromám, chybí komunikace, regulace bystřin
a hlavně účelné meliorování
půdy. I otázce vyvlastnění lesů
v tomto kraji nutno věnovati zvýšenou pozornost
a přihlížeti k potřebám a přáním
samého obyvatelstva.
Pro blížící se lesní reformu
ustavil se na Valašsku svaz obcí, který má
za účel provésti lesní reformu. Je
to cesta pouhé sociální spravedlnosti, aby
hospodářský vývin byl u slabého
a chudého jak jednotlivce, tak i svazů obcí
podepřen, aby se stali v dohledné době soběstačnými
a rovnocennými činiteli. Z důvodu toho nutno
specielně na Valašsku provésti
reformu lesní totálně podle znění
záborového zákona a ponechati velkostatku
jen tolik půdy, kolik zákon jako minimum předpisuje,
a neposkytovati jim žádných úlev v tom
směru, aby více než toto minimum bylo zabraným
velkostatkům ze záboru vypuštěno.
Valašští velkostatkáři vlastní
ještě v krajích na zemědělskou
půdu bohatších velká hospodářství,
takže ponecháním rozlohy půdy v takových
krajích byli by zajisté dobře a spravedlivě
odškodněni.
Okresní svazy obcí jsou si také plně
vědomy národohospodářské ceny
lesů a zájmu celostátního a proto
bude jejich nejpřednější snahou získané
lesy racionelně a podle moderního hospodářského
způsobu odborně pěstovati a obhospodařovati.
Kdyby náš chudý valašský kraj byl
v lesní reformě pominut, vzala by se mu poslední
možnost jeho hospodářského vývoje.
Bude-li mu však podle jeho potřeb vyhověno,
vidí v nabytí lesních objektů splnění
svých hospodářských tužeb a jedinou
možnost dalšího svého hospodářského
rozmachu, neboť zisky, které po čase budou
plynouti z lesního hospodářství,
budou krýti potřeby obcí a kraje. Proto apelujeme
na svědomí všech směrodatných
činitelů, úřadů co strážců
zákona a prosíme, aby nepřipustili pod jakoukoli
záminkou a vlivy obcházení zákona
o lesní reformě a tak na věčné
časy dali Valachům jejich
hory. Valaši dali svému národu otce vlasti
Františka Palackého a taktéž tribuna,
prvního presidenta Československé republiky
T. G. Masaryka a kol něho
armádu horalů - legionářů.
Svěřte jim své hory na budoucí časy
v jejich majetek, zbudujete z těchto hradbu a z Valachů
nejpřednější strážce republiky.
Je-li až do dnes meliorováno na Moravě 47.364
ha zemědělské půdy nákladem
158,702.093 Kč, nutno zabezpečiti dostatečnými
udržovacími fondy tyto meliorační stavby
a přihlížeti při dalším
jich provádění lépe k
potřebám toho kterého kraje a respektovati
názory racionelních hospodářů
a majitelů půdy, na níž již léta
hospodaří a znají individuelní vlastnosti
její, a přiděliti oblasti odvodněné
melioračním mistrům, aby tito nastalé
opravy měli v evidenci. Každé družstvo
meliorační má sice t. zv. fondy. Tyto fondy,
jak mám zkušenost, jsou velice nepatrné, obnášejí
několik set korun. Víme z vlastní zkušenosti,
že tyto meliorační stavby, jichž máme
bohudíky dosti provedeno, zejména na Moravě,
budou potřebovati v dohledné
době jistých oprav, a mám dojem, že
když u takového melioračního družstva
po 10letém působení jeho předseda
zemře, že se nebude vlastně nikdo starati o
tyto opravy. A proto myslím, že je to otázka
velice vážná, když jsme konečně
investovali do melioračních
staveb takové náklady, abychom se postarali o to,
aby tyto stavby byly udržovány, a proto navrhuji ministerstvu
zemědělství, aby vážně
uvažovalo otázku přidělení těchto
melioračních pozemků, že by mistři
meliorační byli jednotlivým oblastem přiděleni
a měli jednotlivé stavby
v evidenci. Jinak by bylo škoda nákladů, kdyby
se o udržování těchto melioračních
prací nikdo nestaral. V zájmu povznesení
našeho zemědělství žádáme
provádění nezbytných údolních
přehrad, regulace řek a bystřin. Opatřením
tímto přispěje
se značně ke zmírnění nezaměstnanosti
dělnictva a obmezí se státní podpory
stejně naprosto nedostatečné k úhradě
živelních pohrom v různých krajích.
Další velmi důležitou otázkou zemědělského
venkova je nedostatek nižšího zemědělského
školství. Inteligence s vysokoškolským
zemědělským vzděláním
je nadbytek a nelze absolventy ani umístiti. Náklad
na tyto vysoké školy je poměrně značný.
Zato jeví se potřeba lidového hospodářského
školství, hlavně zimních nižších
hospodářských škol. Je sice potěšitelným
zjevem, že dodnes máme v Československu zřízeno
přes 871 lidových hospodářských
škol a jen v letošním roce bylo jich 55 nově
otevřeno, avšak rozšířením
jich sítě umožněna by byla téměř
každému i chalupnickému synku jich návštěva
a poskytnutí odborného vzdělání
zemědělského, byť i jen v míře
skromnější.
Rovněž v okrese novojičínském
na východní Moravě velmi postrádáme
toto nižší hospodářské školství.
Již od r. 1912 starají se činitelé zemědělští,
aby taková škola byla zřízena. Je zajímavo,
že němečtí zemědělci v
témž okrese mají hospodářskou
školu v Suchdole a v Žilině. Okres je menšinový
a zřízením této školy hospodářské
nejen že by nabylo významu zemědělství,
nýbrž byla by také posílena česká
menšina v tomto okrese. Proto žádám příslušné
úřady, aby tuto akutní otázku hospodářské
školy zimní v Novém Jičíně
uskutečnily. Zemědělský venkov je
základním, úhelným kamenem našeho
mladého státu a lid venkovský je kádrem
a hlavní tepnou státního života, pročež
je nutno též k jeho potřebám se strany
státu přihlížeti.
Pokud se týče menšinového školství,
mohu vysloviti jen dík naší vládě,
zejména ministerstvu školství a nár.
osvěty, že jsme téměř v tomto
poněmčeném kraji novojičínském
hotovi. Chybí ještě obecná škola
v Mošnově a Bludovicích. Zejména vyslovuji
s tohoto místa dík panu sekčnímu šéfu
Mlčochovi, který se s láskou a upřímně
staral o toto menšinové školství v našem
kraji a opravdu výjimečným a různým
způsobem hleděl prosaditi stavbu těchto škol.
Přicházím k závěru své
řeči. Jako příslušník
strany lidové a člen ústředního
výboru Svazu lidových zemědělců
žádám pro lidové zemědělce
rovné právo před úřady a přiměřené
zastoupení lidových zemědělců
ve všech institucích zemědělských,
a ne, jak tomu bylo až dosud, jednostranným způsobem.
Považujeme za svůj úkol pracovati svorně
vedle ostatních stavů a složek národa
pro blaho a rozvoj celého našeho milého československého
státu, pročež uznávám za svou
i celého klubu lidových poslanců povinnost
hlasovati pro tento státní rozpočet. (Potlesk
poslanců čsl. strany lidově.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Szentiványi. Dávám mu
slovo.
Posl. Szentiványi (maďarsky): Vážené
dámy a pánovia! Prichádzame k desiatemu výročiu
utvorenia sa republiky, a kadekoľvek po republike chodíme,
všade objavujeme prípravy ku slávnostiam, ktoré
chystajú poriadať úrady, rôzné
orgány štátnej moci a spoločenské
útvary české a slovenské Do poslednej
doby šiel chýr, že v týchto oslavách
pôjdu napred príkladom obidve snemovne Národného
shromaždenia a že toto výročie oslávia
v rámci slávnostného zasedania. Novšie
prebehly novinami zprávy o tom, že keď nerušenosť
slávnostnej nálady nemožno zaistiť, patričné
kruhy od poriadania slávnostného zasedania Národného
shromaždenia upustily.
Obavou pred sviatkokazectvom bolo treba tedy odôvodniť,
že nedošlo ku oslavám v Národnom shromaždení.
Odôvodnenie toto je živým a príznačným
náčrtom politických a národnostných
pomerov zeme, na ktoré my už toľkokrát
sme poukázali. Keď už Československo muselo
byť stvorené, bolo jedným z najväčších
omylov posledných dôb naoktrojovať národom
tohoto štátu ráz štátu národného.
Známe dejiny a vieme, že idey a myšlienky, i
keď povstaly z úmyslov a predstáv čo
najčistších, spôsobily ľudskému
pokoleniu, národom, jednotlivcom veľa utrpení
a nespokojeností do tej miery, že za kratšiu
či dlhšiu dobu bolo treba zriecť sa presadenia
takýchto ideí do praktického života.
Ak skúmame hybné páky národného
rázu republiky, príjdeme na to, že tieto povstaly
z najväčšieho národného egoizmu.
Z egoizmu národného, lebo národ český
povýšený bol nad iné národy a
cieľom zaistenia hegemonie českého národa
bolo treba dať tento národný ráz štátu.
Mimo toho bola tam ešte iná mohutná hybná
páka, a to je myšlienka odvety. Je ku podivu, že
v dnešnej dobe modernej demokracie mohlo k niečomu
takému dojsť. Je ku podivu, že zakladatelia štátu,
medzi ktorými tiež učený profesor politiky,
humanista Masaryk hral tak význačný
zástoj, mohli sa uspokojiť s týmto riešením,
ktoré bolo snáď pred storočiami uznávané
za dobré, že mohli venovať celú svoju
duševnú energiu vládnemu systému, odpovedajúcemu
tomuto rázu, a že nemohli pozdvihnúť sa
na tú výšku, ktorú od ních svetová
demokracie očakáva a ktorou by snáď
vo väčšej miere boli v stave vyvolať takú
náladu medzi rôznymi národy štátu,
ktorá umožnila by pokojnú a produktívnu
prácu jednotlivcovi a ľudskej spoločnosti.
Treba vedieť, že ku vládnutiu nad týmto
konglomerátom národov treba zvláštneho
taktu a citu a že všetky tie vládné opatrenia,
ktoré smerujú ku naštrbeniu kultúry,
hospodárstva a národného života národných
menšín, sú všetko bakterie, ktoré
v konečných výsledkoch povedú k ochoreniu
celého štátneho organizmu a budú pravou
kultúrou bacilov nespokojnosti, iredentizmu, dobrodružných
počinov a ľahkovernosti.
Avšak obavy sviatkokazectva ukazujú ešte i na
iné. Sú ony pravým vyvrátením
inartikulačných viet ústavnej listiny, podľa
ktorej "štát založily v nom bydliace národy
dobrovoľne a svojou vlastnou vôľou". Keby
tomu bolo tak, nebolo by sa treba báť kazenia sviatku.
Strany maďarské, opoziční poslanci maďarských
a nemeckých menšín podrobne posvietili na dejiny
desaťročia. Nie je naprosto treba, aby som sa púšťal
do vykladania chýb vládnej správy a do ich
pojednávania, chýb, ktoré zabraňovaly
pokroku v riešení otázky národných
menšín a zvlášte otázky maďarskej
po dobu týchto desať rokov. Stačí keď
konštatujem, že veľakrát stal sa opak toho,
než čo by bolo v záujme politickej konsolidácie
žiaducné, a v ďalšom chcem iba uvažovať
o tej politickej práci v uplynulých desať rokoch,
ktorú sme v záujme Maďarov na Slovensku vykonali.