V okresu sušickém jest aktuelní otázkou,
aby do inkameračního programu byly převzaty
tyto silnice: od Horažďovic přes Rábí,
Čepice, Sušici, Dlouhou Ves, Kašperské
Hory, Šebestov, Stachy, Zvíkov do Vimperka a stejně
pak silniční trať Sušice, Petrovice, Hartmanice,
Železná Ruda. Okresu by převzetím těchto
silnic do státního udržování
odpadlo značné břemeno a mohl by pak věnovati
větší péči ostatním silnicím,
aby zplna vyhovovaly zejména stoupající autodopravě.
Sušický okres jest jen v severní své
části opatřen na 20 km transversální
drahou. Proto jest nutno rozšířiti v okresu
dopravu státně-autobusovou. Dosavadní síť,
okresem garantovanou, nutno rozšířiti autobusovou
tratí Horažďovice-Babiny, Horažďovice
město, Soběšice, Strašín-Nezdice,
aby tento chudý kraj měl spojení se světem
a aby dělníci ze Škodovky a stavební
dělníci z Prahy, týdně domů
jezdící, měli možnost dokonalejšího
spojení.
S ohledem na nedostatečný provoz železniční
jeví se nutnost v tomto odříznutém
kraji zbudovati malodráhu, o niž již po desítiletí
obyvatelstvo celého kraje usiluje. S ohledem na neupravenost
toků v kraji sušickém žádá
se o pokračování v započaté
regulaci nezvidského potoka přes Rozsedly, Dražovice
k Čimelicům, kde povodně způsobují
veliké škody na polní úrodě i
ničením pozemků. Žádám
také regulaci hrádeckého a podmokelského
potoka a o rychlejší postup v úpravě
navigačních prací na Otavě u Sušice,
Čepic a Žichovic, výstavbou koncentračních
hrází a zabezpečením břehů.
Rok co rok vznikají tu veliké: škody drobnému
lidu zemědělskému a jen těmito úpravami
bude další poškozování znemožněno.
Upozorňuji, že kraj sušický jest domovem
světáků, kteří odjíždějí
za výdělkem do ciziny. Kdyby došlo k žádoucím
stavbám hydroelektrárny na Vydře a Křemelně,
k budování dráhy, vodních úprav
a ku stavbě nutné budovy pro státní
úřady v Sušici, dostalo by se nezaměstnanému
lidu obživy na dlouhá léta a trvalejšího
pobytu u svých rodin. Těžký stav pracujícího
lidu v tomto úseku župy plzeňské žádá,
aby mu státní správa věnovala patřičnou
pozornost a zjednala existenční podmínky.
Před lesní reformou na českém západě
jsem povinen upozorniti na četná přání
obyvatelstva a korporací samosprávných. V
oblasti západočeské běží
o ohromnou výměru zabraných lesů,
které mají býti podle zákona v době
blízké přidělovány. Nebudeme
brániti tomu, aby z této lesní půdy
byl státu zachován lesní majetek v pohraničí
na českém západě a to jak z důvodů
racionelního hospodaření, tak ze zvláštních
vyšších důvodů státních.
Musím však již předem odmítnouti
snahu, aby z přídělu na zbývajícím
zabraném majetku lesním byly vyloučeny korporace
samosprávné. V západních Čechách
jest řada měst, která již dnes mají
značné vlastnictví půdy lesní,
na které s prospěchem hospodaří a
již svými lesními úřady a orgány
dobře spravují. Jsou však také obce,
které nezbytně lesů potřebují,
aby mohly nejen samy hospodařiti, ale uplatniti hospodářskou
potřebu svého obyvatelstva.
Platný zákon záborový dovoluje příděly
obcím a okresům, ba vyzdvihuje jejich prioritní
právo přídělové. Tvrdí-li
se, že obce nemají dosti finančních
prostředků a že podle zákona č.
77 nesmí pro cíl rozmnožení svého
jmění nemovitého uzavírati zápůjček
anebo že při drahém úvěru nedocílily
by rentability, jest možno tento problém řešiti
stejně, jako byla řešena otázka výhodného
financování státního fondu silničního.
Opatřil-li stát levný úvěr
na úpravu silnic pro automobily, může zprostředkovati
takový úvěr na prospěch venkovského
obyvatelstva, dělníků, domkářů
a zemědělců vůbec, kteří
pro účely potřeby domácnosti a hospodářské
nezbytně dříví potřebují
a jichž potřeba jest znemožňována
tím, jsou-li blízké lesy vlastnictvím
soukromým, sloužícím dřevní
spekulaci vývozní a obchodní. Varujeme vládu
a strany koaliční před úmyslem zašantročiti
lesy do rukou spekulantů a spekulujících
společností a varujeme před tím, aby
nároky samosprávy a venkovského lidu na příděl
lesů byly pokoutními cestami znemožněny.
Platí-li i pro lesní reformu zásada, že
má sloužiti národu a lidu, nesmí býti
dán lesní majetek do rukou spekulantů, nýbrž
musí se státi zdrojem potřeby našeho
lidu. Již okolnost, že lesní reforma byla odsunuta
až na dobu po zemských a okresních volbách,
zdá se ukazovati, že v zákulisí se cos
podivného v té věci připravuje. Budeme
na stráži a s námi i venkovský lid,
který má zájem, aby lesní reforma
byla spravedlivě řešena. Žádáme,
aby všechny žádosti obcí a okresů
ze západních Čech o příděl
lesní půdy byly vzaty v úvahu a příznivě
byly vyřizovány. Lesní majetek nesmí
se státi eldorádem nějaké nové
šlechty boháčů a spekulantů,
nýbrž majetkem, z něhož poplyne prospěch
pro veškerenstvo!
Přednesl jsem v hlavních rysech programové
požadavky českého západu, abych resortům
státní správy naznačil, co jest třeba
pro zvelebení této důležité části
našeho státu vykonati. Není tu vyčerpáno
vše, ale jest dán podklad aspoň pro nejdůležitější
věci, na nichž má zájem západočeská
veřejnost. Státní správa má
povinnost tyto věci zkoumati a přáním
lidu vycházeti vstříc.
Nemáme důvěry k dnešnímu režimu,
abychom věřili, že přáním
a potřebám lidu vyhoví. Za dva roky své
neblahé existence ukázala dnešní česko-německá
buržoasní vláda a její většina
v Národním shromáždění,
že nemá pochopení pro bolesti lidu, nýbrž
že je ještě více svojí neblahou
politikou zvyšuje. Nejnovější otázkou
nepochopení zájmů nejubožších
lidí v republice jest plán na vyřešení
otázky osob přestárlých, které
jsou vyřazeny z rámce sociálního pojištění.
Zatím co dnešní vláda a koaliční
většina v poslanecké sněmovně
prosadila zákon o zvýšení pensí
bývalým rakouským generálům,
mezi nimiž jest řada zbohatlých milionářů,
navrhuje, aby zestárlým veteránům
práce byla dána roční almužna
500 Kč, na kterou však mají ožebračené
obce platit jednu pětinu! Takhle tedy má býti
vyřešena jedna z nejbolestnějších
otázek a osud přestárlých lidí,
kteří po celý život pracovali a své
síly věnovali státu a národu. Generálům
se dávají miliony a zasloužilcům práce
žebrácký groš, který nestačí
ani na jeden oblek! Svým reakčním založením
jest dnešní režim vzdálen přáním
lidu a pokroku a svými skutky ukazuje, jak jest cizím
těm velikým programovým úkolům
a cílům, které stály v popředí
československé revoluce. Dnešní vládní
režim vhání republiku na zcestí špatné
politiky a svojí třídně vyhraněnou
politikou zhoršuje hospodářské a sociální
poměry nejširších vrstev pracujícího
lidu. On ohrožuje také demokratický základ
státu a jeho svobody politické a kulturní.
Vypsal-li konečně nyní po velikých
průtazích volby do zemských a okresních
zastupitelstev, nastává poškozenému
lidu - chvíle zúčtování. Tomuto
lidu můžeme nyní říci, že
chce-li dojíti ku splnění svých přání,
požadavků a cílů, chce-li, aby naše
republika byla skutečně demokratická, pokroková
a sociálně spravedlivá, a nechce-li, aby
v ní bylo jednostranně reakčně vládnuto
jako dnes, že musí tento dnešní škodlivý
režim ve volbách poraziti, aby vznikl nový
stav spravedlivého vládnutí v republice na
pro spěch pracujících a nikoliv pouze na
prospěch boháčů, jak to dnes je viditelné
z činů špatné dnešní vlády.
Ve volbách musí náš lid ukázati,
že nemá důvěry ku vládě
boháčů, římských klerikálů
a třídně zaujatých stran, že
tato vláda musí odstoupiti, aby dala místo
soustavě spravedlivější a pokrokovější,
za níž by byly šetřeny a uplatňovány
zájmy nejširších vrstev obyvatelstva,
měst i venkova! Dnešní režim nezajišťuje
spravedlivé nároky a požadavky obyvatelstva.
My tomuto režimu nedůvěřujeme a budeme
proti rozpočtu, jak již bylo ohlášeno,
s určitými výhradami hlasovati. (Potlesk
poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je přihlášen p. posl. Nitsch.
Dávám mu slovo.
Posl. Nitsch (německy): Slavná sněmovno!
Jestliže se pohroužíme do číslic
rozpočtových, pak musíme konstatovati, že
se výdajové položky nezmenšily. Pan hlavní
zpravodaj pravil ve své řeči, že výdajové
položky jsou prý stabilisovány na 9.534,373.000
Kč a že nemohou býti také zvyšovány,
zdůraznil naopak, že břemena budou zmenšena
právě u obchodových daní. Příjmy
státu na daních činí 7.455,209.359
Kč, k tomu přistupují ještě příjmy
z monopolů, jako sůl, dynamit atd. s 38,190.000
Kč, dále příjmy ze státních
podniků s 1.551,596.474 Kč, dohromady tedy činí
státní příjmy 9.569,907.596 Kč.
Kdyby se vážně pomýšlelo na daňovou
úlevu pro obyvatelstvo, žijící za velmi
těžkých poměrů, pak by se musilo
přikročiti k tomu, aby se výdajové
položky zmenšily a příjmové položky
státních monopolů, zvláště
však státních podniků, se zvýšily.
Celé národní hospodářství
a všecky vrstvy obyvatelstva trpí nadměrným
zdaněním. I příčiny všeobecné
drahoty sluší hledati v příliš
vysokém zdanění. Pan hlavní zpravodaj
to uznává chvalitebným způsobem, on
také veřejnost utěšuje, neukazuje však
jako vynikající národní hospodář
zcela otevřeně cestu, kterou jistě s určitosti
zná, jak by bylo možno vytvořiti daňové
úlevy. Spořivost a píle jsou vždy slova
pana ministra financí, jimiž se stále obrací
k obyvatelstvu, aby jen dostálo povinnostem ke státu.
Také s obrovskou pílí a nemilosrdnou energií
pracují jeho kontrolní orgánové, aby
vše to, co obyvatelstvo těžce vydělá,
mu opět odňali. Pouze 373 úředníci
revisního oddělení ministerstva financí
poletují po venkově, udržují veškeré
podniky v rozčilení a jejich často po měsíce
trvajícími revisemi jsou podniky ve své práci
rušeny a zdržovány. Toto revisní oddělení
stojí samo 13 milionů Kč. Jest otázkou,
zda této velké částky jest také
zapotřebí. Při přísnosti nového
daňového zákona si každý dobře
rozváží, aby se dopustil sebe menšího
daňového zatajení, neboť jest při
tom ihned přistižen, jednotlivé finanční
expositury znají každého jednotlivce a vidí
mu až do kapes. Nový daňový zákon
ukázal mnohem horší účinky než
jsme očekávali. Věděli jsme, že
nepřinese úlevy, ale on zatěžuje obyvatelstvo
daleko více, než jsme se obávali. Jestliže
pan ministr financí vyžaduje od soukromého
hospodářství největší
intensitu, proč jí nežádá i od
státních hospodářských podniků?
Přece stát je největším majitelem
pozemků, největším majitelem dolů,
průmyslu, lázeňských míst a
lázní. Ředitelství státních
lesů a statků spravuje samo 927.149 ha, z toho je
759.096 ha lesní plochy, nečítajíc
v to plochu posledně vyvlastněnou, 141.180 ha jest
plocha zemědělská, rovněž bez
posledně vyvlastněné, 11.052 ha zabírají
rybníky. Tento obrovský majetek vykazuje čistý
zisk 73,898.970 Kč. Státní doly a hutě,
v počtu 12, mají čistý zisk 22,550.000
Kč, státní továrna na letadla čistý
zisk 140.000 Kč. Vojenská lesní správa
spravuje v Malackách 25.000 ha, v Brdech 21.000 ha, ročně
se poráží v Malackách 65.000 a v Brdech
90.000 m3 dříví s čistým
výnosem 12,198.600 Kč. Tato částka
se přiráží k rozpočtu ministerstva
národní obrany. Tabáková režie
vytěží 1.063,439.144 Kč, na investice
se podrží pouze 27,050.000 Kč, ostatní
odvádí se státní pokladně.
Loterie jest zařazena s 33,813.838 Kč, mincovna
v Kremnici s 2,205.687 Kč. Konečně státní
lázně a léčebné ústavy,
v počtu 9, s čistým ziskem 3,391.856 Kč.
Veškeré státní závody a podniky
mají v roce 1929 státní pokladně odvésti
1.551,696.464 Kč. Dr Rašín, první
ministr financí Československé republiky,
stanovil thesi, že státní podniky mají
býti postaveny na obchodní základnu, že
nemají pracovati byrokraticky a centralisticky, že
mají míti právě tak vysoké
čisté zisky jako podniky soukromé. Pro nás
je těžko sestaviti pro státní podniky
bilanci. Přece však můžeme vytknouti jednu
položku, kde známe poměry, jsou to lázně
a léčebná místa, jež spravuje
ministerstvo zdravotnictví. Jest devět státních
lázní. Příjmy těchto devíti
lázní jsou rozpočteny na 8,748.420 Kč.
Mezi tím jsou nejlepší lázně
Československé republiky, jež však vynášejí
pouze tak minimální částku. Jedny
tatranské lázně, mající jen
410 pokojů, platily daň z obratu z příjmů
10 milionů Kč. Devět státních
lázní s dohromady asi 1603 pokoji mají pouze
8 mil. Kč příjmů. Nejmenší
lázně v Tatrách se 198 pokoji zaplatily daň
z obratu ze 4 mil. Kč. Vidíme, že něco
zde není v pořádku. Chceme-li zjistiti cenu
státních lázní, pak musíme
předpokládati, že representují cenu
asi 200 mil. Kč. Při této ceně se
tato částka zúročí asi 11/2%.
Předpokládáme-li cenu pouze 100 mil. Kč,
pak máme zúročení asi 31/ %. Každý
soukromník by takový podnik odprodal nebo se snažil,
aby více nesl. U státu to však není
tak důležitou věcí, hlavní věcí
je, aby státní lázně byly dále
spravovány tak, jako dosud. Ministerstvo zdravotnictví,
jež státní lázně spravuje, se
také vůbec nesnaží, aby je podporovalo
a zařídilo tak, aby státu vynášely
co možná nejlepší a největší
čistý zisk. V tom spočívá právě
to nesprávné. Jestliže ministr financí
vyžaduje na soukromém hospodářství
co možná největšího výnosu,
jest to jeho povinností, aby to požadoval i na státních
podnicích. Jsou zde různí úředníci,
kteří by mohli jíti za věcí,
proč státní podnik není dostatečně
aktivní a v čem spočívají chyby.
Není-li aktivní, má se dáti do jiných
rukou, aby pak zde vynášel větší
částku.
Bude tomu tak dojista u všech státních podniků;
kdybychom měli vše po ruce, abychom sestavili věcnou
obchodní bilanci, pak bychom mohli přijíti
na všechno. Docela zajímavý je pokus o sestavení
obchodní bilance státních lázní.
Zde vychází toto najevo: Vezměme si lázně
v Tatranské Lomnici. Mají 301 lůžko.
De facto jest rozpočten příjem 1,243.000
Kč. Na základě našich obchodních
zkušeností vychází však částka
1,633.560 Kč. To dává rozdíl 390.000
Kč pouze u Tatranské Lomnice. Jestliže však
sestavíme řádnou obchodní bilanci
s obvyklými odpisy, což se ve státním
rozpočtu neděje, pak povstane zde ztráta
138.134 Kč. Při tom není ještě
vzat ohled na břemena za udržování budov,
neboť tato zatěžují ministerstvo veřejných
prací. Oč více by tyto podniky státu
vynášely, kdyby byly pronajaty velikým, kapitálově
silným společnostem, které by se zavázaly
k přiměřeným investicím? Jak
bezhlavě se dnes dělají investice, rád
bych ukázal na lázních Sliači. Lázně
a pramen sliačský rovnají se manheimským.
Jest to jeden z nejslavnějších a nejlepších
pramenů, které máme, avšak zachycení
pramene, zařízení lázeňského
domu a hotelu jsou zastaralé. Každý rozumný
obchodník by nyní věc uchopil z toho konce,
že by nejprve pramen znovu zachytil, aby dostal více
vody, pak obnovil hotely, aby dostal větší
obložný prostor. U ministerstva zdravotnictví
děje se to však obráceně. Nejprve byla
nově postavena za mnoho milionů jídelna,
jídelna není ještě hotova a ještě
k tomu stavěna neúčelně, pramen však
byl ponechán ve starém stavu, právě
jako hotely. Kdo má seděti v této jídelně,
nejsou-li dány možnosti ke koupání a
ubytování. Četní nemocní na
úbytě nebudou dojista chtíti tančiti
shimmy, ti by se byli jistě spokojili se starou jídelnou.
Nedostává se právě racionelní
politiky, která řídí podniky hospodářsky
a obchodně.
Jestliže státní lázně vynášejí
celkem 3 mil. Kč čistého zisku, není
to zhola nic proti tomu, co státu odvádějí
lázně soukromé. Lázně v Nízkých
Tatrách vynášejí pouze na daních
2,400.000 Kč, kteréžto peníze stát
dostává beze vší práce. Ministerstvo
zdravotnictví, do jehož působnosti tyto lázně
patří, mělo by je vlastně s největší
pečlivostí podporovati. Bohužel tomu tak není,
neboť ministerstvo zdravotnictví nevidí v privátních
lázních nic jiného než konkurenty. Vidí,
že státní lázně neprospívají,
soukromé lázně však ano. Následkem
toho jde o to, aby tito konkurenti byli přitlačeni
k zemi. To jest pochybená politika. Neboť tím,
že soukromé lázně nejsou nejplnější
měrou podporovány - nechtějí vůbec
finanční podporu, nýbrž pouze morální
- poškozuje se stát. Podvazuje se cizinecký
ruch, cizinci sem nepřicházejí, neboť
se nechtějí dáti šikanovati, stát
má mnohem méně příjmů.
Cizinecký ruch je velmi důležitý pro
tento stát. Dr. Uhlig, který je dobrým a
proslulým národním hospodářem,
zjistil, že cizinecký ruch vynesl státu 1 1/2
miliardy, praví však dále, že by se to
dalo lehce zvýšiti na 2 miliardy. Proč se to
neděje? Vidíme, že se dělá pravý
opak. Nad rozličnými lázeňskými
místy, které jsou ještě v německých
nebo nečeských rukách, vznáší
se stále meč záboru. Ministerstvo zdravotnictví
nepřemýšlí o tom, jak by lázně
podporovalo a jim pomáhalo, jak by se daly zvýšiti
příjmy státu a obyvatelstva. Ve Vysokých
Tatrách vládnou nejkrutější poměry,
průmysl se tam ruší, obyvatelstvo jest odkázáno
čistě na příjmy, které lidu
plynou z cizineckého ruchu. Každý tam čeká
a každý tam hledí, kdy přijde léto,
a z letních příjmů chce žíti
celou zimu. Nemělo by to býti nejintensivnější
a nejkrásnější prací ministerstva
zdravotnictví, aby tuto věc podporovalo? Nikoliv,
dělá se pravý opak, vymýšlejí
se všecky možné návrhy, které přicházejí
na veřejnost a veřejnost odstrašují.
Nemohly-li tatranské lázně vykázati
v letošním létě onu návštěvu
a onu prosperitu, jak se očekávalo, pak to jest
přičísti na vrub okolnosti, že byla
o tatranských lázních vedena veřejná
debata, v níž byla rozvířena otázka
tuberkulosy do té míry, že návštěvníci
se návštěvy zalekli. Ministerstvo zdravotnictví
chce přikročiti k tomu, aby ve Vysokých Tatrách
byl vytvořen rayon, kam chtějí strčiti
nemocné tuberkulosou, jako se to činilo za starých
dob s pásmem pro malomocné. Pánové,
za dnešních dob vytvářeti pásmo
pro malomocné, lepiti dnes na nejkrásnější
tatranské území červenou tabuli "Pozor,
nebezpečí moru!" co pak bude z cizineckého
ruchu? Čteme, že ministr zdravotnictví stále
ještě od této myšlenky neupustil, že
stále ještě pomýšlí na provedení
tohoto zákona, aby Tatry ztrestal. Musíme se proti
tomu postaviti co nejrozhodněji, celá československá
veřejnost se postaví proti této věci,
vynikající vědci z oboru lékařství
se proti tomu postavili, a potírali to, aby se s nemocnými
plicními chorobami jednalo jako s malomocnými, aby
byli strkáni do jednoho pásma, k tomu ještě
dnes, kdy lékařská věda stojí
tak vysoko. Pánové, vždyť vidíme
ve Švýcarsku a jinde, že útulky pro tuberkulosní,
tato speciální sanatoria, musí zvolna svůj
provoz přeměňovati. Naše ministerstvo
zdravotnictví přišlo zas jednou pozdě,
zapomnělo, že doba pokračuje. Vždyť
tuberkulosa není otázkou, kterou možno řešiti
v lázeňských místech; chce-li se tato
otázka řešiti, nutno započíti
nejprve zde ve velkoměstech, u elektrické dráhy,
u kaváren, u bytové kultury, nikoli však jíti
tam, kde jsou dobře vedená sanatoria, kde jsou nemocní
pod dohledem. Pánové, jest to smutné a vidí
se z toho tendence, proč se tam jde a proč se chce
ještě hůře trestati právě
tato krajina, jež přece jest již dosti potrestána
ztrátou svého průmyslu, jíž se
chce ještě ucpati poslední zdroj příjmů,
cizinecký ruch. Cizinecký ruch nevynáší
zlato pouze obyvatelstvu, vynáší je také
státu. Jest to zlatý pramen, za nějž
se cizině neplatí ani clo, ani dávky, cizinci
přicházejí sem, přinášejí
s sebou své peníze, chtějí je utratiti,
nechtějí za to nic, než aby se měli
dobře.
Chceme-li projednávati otázku plicní tuberkulosy,
musíme věděti, že tuberkulosa se dnes
neléčí v horských lázeňských
místech, nýbrž může býti
chirurgicky léčena v každém místě,
že se zřizují největší nemocnice
a léčebny v blízkosti měst, kde nemocní
docházejí přijetí, aby se uzdravili
v blízkosti pracovního místa a nepociťovali
příliš výškovou diferenci vzduchu
a klimatu, až uzdravení nastoupí opět
do práce. Pánové, Davos a jiná proslulá
švýcarská lázeňská místa
začínají se dnes přeměňovati
na léčení docela jiných chorob, nechávají
léčení tuberkulosy stranou, poněvadž
tam nepřicházejí tuberkulosní v dostatečném
množství, poněvadž právě
následkem chirurgického léčení
nejsou nemocní s plicními chorobami již
odkázáni na horská lázeňská
místa. Jest zajímavé, že evropské
země, které dříve posílaly
nemocné do Švýcar, neposílají
tam dnes tolik nemocných. Švédsko, Norsko,
Německo, Anglie a také Československo vyslaly
do Davosu loňského roku průměrně
pouze po 40 lidech. Tím by se dalo naplniti sanatorium
se 160 pokoji. U nás se přetřásá
otázka pásma tuberkulosních, avšak způsob,
jakým se tato otázka uvádí do široké
veřejnosti, nebyl by potřebný. Pročpak
stále rozčilovati obyvatelstvo, proč chtíti
stále ztenčovati příjmy, proč
chtíti potlačovati hospodářství,
když přec hospodářství podporuje
tolik jednotlivců, podporuje zvláště
stát! Copak jest nejlepší konsolidací
státu? Spokojenost. Je-li spokojenost, jest zde i konsolidace.
Pánové, jest smutné, že se nebezpečí
tatranského zákona stále ještě
vznáší nad Tatrami, a to je přec příčinou,
proč stavební ruch nepokračuje v potřebné
míře, jak by mělo býti. Jest neudržitelnou
věcí, že se soukromá lázeňská
místa dávají pod moc největšímu
majiteli lázní, který jest jejich pánem
nad životem a smrtí. Bylo by přec jednou na
čase, aby se lázeňská místa
považovala pouze za průmysl a podřídila
se onomu ministerstvu, kam vlastně patří,
totiž ministerstvu obchodu. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Pánové, 8, 9 lázeňských míst,
snad 6 nemocnic a 2 babické školy spravuje ministerstvo
obrovským nákladem, pouze osobním nákladem
14 mil. Kč. Nebylo by účelnější
nejsme přec žádným tak velikým
státem toto ministerstvo zrušiti a činnost
klidně přiděliti ministerstvům vnitra
a obchodu? Myslím, že za tímto zákonem,
který se vznáší nad soukromými
lázeňskými místy, nevězí
jiná příčina než snad ona, s
níž zde vystoupil posl. Štefánek.
Snad řekl pravdu. Myslím, to že bude hlavní
příčinou.
Slyšeli jsme referát o lázeňských
místech v rozpočtovém výboru. Pan
zpravodaj tu pravil, že takové lázně,
jako jest jich několik v Československu, které
prý jsou ve špatných rukách, jako Číz,
Polhora, Sobrance, mají býti zcela jednoduše
zabrány, má je převzíti stát.
Stát že by byl šťasten, kdyby přejímal
ještě tři jiné pasivní lázně?
Ale i zde je zřejma tendence: zabírati, zestátniti!
Mělo by však býti tendencí nezabírati,
nezestátniti, nýbrž tyto lázně
podporovati, jim pomáhati, aby se mohly povznésti.
Ještě geniálnější byl návrh
pana zpravodaje, aby se ve střediscích cizineckého
ruchu, myslím v Tatranské Lomnici, na Štrbském
Plese zřídily herny, avšak s podmínkou,
že tam smějí hráti pouze cizinci, nikoli
domácí. Velmi zajímavé! Pouze cizinci
smějí tam hráti, ti tam dojista honem ponesou
své peníze! Divím se, že v ministerstvu,
jemuž stojí včele osoba duchovní, mohou
býti projednávány takové návrhy,
když je přece známo, že právě
herny jsou příčinou vší nepravosti.
Stran kapitoly "Podpora živností" nutno
říci, že ministerstvo obchodu je v rozpočtu
velmi špatně obmyšleno. V tom ohledu mělo
by se na Slovensku něco dělati. Pan ministr obchodu
inž. Novák učinil Slovensku také
veliké sliby, proto nechceme předbíhati události
a předem kritisovati, nýbrž čekati,
jaké budou míti tyto sliby účinky,
a podle toho zaříditi pak svoji kritiku.
Zajímavé jest, že na Slovensku má býti
zřízena hospodářská rada. Jaké
budou její úkoly, nevíme, avšak nejzajímavější
na věci jest, že to nebude zvolená, nýbrž
jmenovaná hospodářská rada a já
stěží věřím, že touto
hospodářskou radou bude hospodářství
na Slovensku podpořeno, kde by přece ve skutečnosti
bylo velmi mnoho co podporovati. Zvláště důležitou
by byla stavba často zmiňované dráhy
Margecany-Červená Skála, pro kterouž
stavbu jest však do rozpočtu zařazeno pouze
400.000 Kč. Dráha bude tedy dále odpočívati.
Na podporu cizineckého ruchu byla dána ministerstvu
obchodu také příliš nepatrná
částka k disposici, v celku 2 mil., která
sotva stačí na reklamu.
Když v rozpočtovém výboru mluvili němečtí
poslanci, a zvláště pan dr Schollich o
kulturních otázkách, byl jim ihned předveden
parádní koníček, avšak špatně
sedlaný: Němci na Slovensku a jejich kultura! Musíme
býti panu kol. dr Schollichovi vděčni,
že zastupoval naše zájmy v rozpočtovém
výboru; zde jde o to, aby se zakročilo proti výkladům
páně ministrovým. Všecko není
tak růžové, jak on to líčil.
Německé školy na Slovensku již existovaly,
zvláště náboženské elementární
školy, a vláda Esterházyho r. 1918 zněmčila
výnosem také školy střední, kterýž
výnos však nemohl ještě vstoupiti v platnost,
poněvadž vyučování bylo v plném
proudu. Avšak co se jednou rukou dává, to se
druhou béře. Ještě dnes vidíme,
že Němci v Bratislavě nemají vlastního
gymnasia, mají sice školu, v níž se však
vyučuje pouze odpoledne, poněvadž dopoledne
školy používají žáci maďarské
národnosti. Na stavbu školy není peněz,
zato se na ruské emigranty vyhazuje 30 mil. Kč.
Zvláště důležitou otázkou
je otázka školních inspektorů. A tu
je zajímavé, že naše menšinové
školy přehlížejí inspektoři,
kteří vůbec neznají vyučovacího
jazyka.
U kapitoly "zemědělství" musíme
se zastaviti na delší chvíli a trochu se zabývati
větou, kterou pan hlavní zpravodaj zcela správně
uvedl. Praví ve své zprávě, že
průmysl již dosáhl vrcholného bodu;
za to u zemědělství na Slovensku prý
nebylo dosud dosaženo vrcholného bodu, tam by prý
se dalo ještě něčeho dosáhnouti.
Zcela správně! Uznávám to a dávám
panu hlavnímu zpravodaji úplně za pravdu.
Myslím, že tuto větu vyňal z jednoho
článku vysoce váženého učence
prof. Stoklasy; neboť tento psal o zemědělství
na Slovensku. Pan prof. Stoklasa má pravdu. Kdož jsou
v hospodářství činnými, musí
mu dáti za pravdu, na Slovensku mohlo by se skutečně
více vyráběti, ba hektarový výnos
mohl by býti zdvojnásoben. Napřed musily
by však býti vyřešeny velké agrární
otázky, jež nejsou dosud na Slovensku vyřešeny.
Mluvil jsem o těchto otázkách s jedním
velkým zemědělcem, stojí též
zde přede mnou (ukazuje na posl. Szentiványiho),
odborníkem zajisté prvé třídy
a tento mi řekl toto: Možno zavésti zvýšenou
produkci, možno na hektaru dosíci většího
výsledku, avšak tento větší výnos
nesmí více státi, než se za to přijímá.
V první řadě bylo by zde řešiti
otázku úvěru, palčivou otázku
zemědělského úvěru. Ve zprávě
pana hlavního zpravodaje se dovozuje, že v historických
zemích bylo r. 1915 zemědělství knihovně
zatíženo 6 miliardami a že r. 1926 tyto dluhy
stouply na 20 miliard. Škoda, že nejsou k disposici
příslušná data o Slovensku a Podkarpatské
Rusi. Myslím, že by nám bylo z toho úzko,
kdybychom viděli, jak silně je tam pozemkový
majetek zatížen. Tato otázka není místní
otázkou Slovenska, nýbrž evropskou, poněvadž
celé evropské hospodářství
jest zatíženo, citelným se stává
nedostatek kapitálu a nedostatek levného kapitálu
ztěžuje větší výrobu. Já
bych prosil pana hlavního zpravodaje, aby se dohodl s panem
prof. Stoklasou a upozornil jej na tuto velikou agrární
vadu, již by bylo nutno především odstraniti.
Slyšeli jsme o konferenci bankéřů v
Kolíně n. R., jíž se zúčastnili
největší bankéři a všichni
musili konstatovati, že zemědělství
jest silně zatíženo, že zemědělec
při tomto zatížení nemůže
tolik vyráběti, jako vyráběl. Po dlouhých
poradách byla vytýčena zásada, že
úvěr nemá se poskytovati na polnosti, nýbrž
jednotlivci, který má býti vzdělaným
a prvotřídním zemědělcem. Rovněž
bylo by řešiti otázku úvěru nemovitostního,
různé jiné otázky. Tak i otázku
meliorací, která nebyla ještě vyřešena.
Především bylo by však řešiti
otázku zemědělských cel. Na pražské
výstavě jsme četli výzvu: Orejte hlouběji!
To však se může díti pouze motorickou
silou. Chybí však kapitál potřebný
k nákupu strojů, schází i potřebná
umělá hnojiva a kartel umělých hnojiv
by musil býti přinucen, aby umělá
hnojiva prodával za ceny úměrné cenám
obilí. To jsou vlastně otázky zvýšené
výroby. Má-li kdo potřebné peníze
a kapitál a potřebné odborné vědomosti,
může pak užívati umělých
hnojiv, může činiti zkoušky s půdou
a z půdy dosíci toho, čeho si pan prof. Stoklasa
pro Slovensko přeje. Jakou to má důležitost
pro stát, nepotřebuji pánům říkati.
Angličané přikročili k tomu, aby své
úvěrové otázky řešili
v parlamentě t. zv. Credits Bill of Agriculture. Myslete
přec na to, že Němci vydávají
na zemědělské účely celé
dvě miliardy, Maďaři uzavřeli pro zemědělské
úvěry dolarovou půjčku a zemědělcům
se poskytují levné peníze na dlouhodobé
splátky.
Další otázkou je vytváření
cen zemědělských plodin. Do této základní
otázky nemají zemědělci co mluviti.
Právě tak důležitou je otázka
zpeněžení. V tom ohledu pokročily historické
země mnohem dále, kdežto na Slovensku je celá
věc ještě v plenkách. Máme sice
mnoho státních institucí, jež jsou zde,
aby peníze vydávaly, avšak žádné
za tím účelem, aby podporovaly zvýšenou
zemědělskou výrobu a hospodářům
dodaly odborné vědomosti. Zemědělská
rada, či jak se po německu říká
Landeskulturrat, je velmi zajímavá organisace. Tvrdím-li,
že tato organisace není ničím jiným
než tvrzí dvou politických stran, pak prosím,
jděte věci na kloub a zjistěte, zda je moje
tvrzení pravdivé. V historických zemích
byli by se tomu podivovali, jak jsou složeny výbory
v zemědělské radě a i Češi
budou míti tolik citu pro spravedlnost, aby se podivili,
že něco takového jest vůbec možným.
Do zemědělské rady byli nejprve zvoleni delegáti
župních zastupitelstev. Já sám jsem
byl župním zástupcem a prodělal takovou
delegaci. Nyní skládají se zástupci
žup většinou ze socialistů a agrárníků.
Jednoho krásného dne jsme viděli, že
do zemědělské rady byli delegováni
lidé, kteří o zemědělství
neměli vůbec ponětí. Po třech
letech byli znovu zvoleni delegáti, a to z 12 delegátů
čtyři nezemědělci. I kdyby úřednický
aparát pracoval v zájmu zvýšené
zemědělské výroby, tak by dojista
byla činnost těchto úředníků
ztěžována výborem. Takové věci
se provádějí asi tím způsobem
"naše strana to a to, vaše strana to" a podobně.
Mají-li se projednávati otázky zemědělské,
celně politické, hospodářsky politické,
pak se tak děje vždy se stanoviska "naší
strany". Inteligentní zemědělci jsou
na Slovensku z organisace vyloučeni, tím méně
místa mají Němci a Maďaři. Nemají
ani jediného delegáta, přes to, že se
jim musí přiznati, že mají ve svých
řadách nejlepší zemědělce.
Tato organisace a její udržování stojí
1,600.000 Kč a pro zvýšení produkce
pracuje tam 63 úředníků. Jak se to
podporuje, k tomu volám za svědka pana profesora
Stoklasu.