Pan ministr vyučování poukázal v odpovědi
na naše stížnosti, týkající
se menšinových škol, znovu k tomu, že máme
v době pokroku posuzovati tuto otázku s vyššího
stanoviska nežli se stanoviska nejextremnějšího
nacionalismu. Duch, jenž má ovládati národní
školy, má prý býti duchem snášenlivosti,
jak nábožensky, tak národnostně. Vítáme
tato ministrova slova, kryjí se úplně s naším
vnitřním přesvědčením,
avšak jistou pochybnost máme přece. Sotva ministr
takto promluvil, několik dní na to dopadá
rána pěstí, namířená
proti Němcům a proti katolíkům. Mám
zde v ruce brožuru. Vyšla nákladem ministerstva
školství a národní osvěty, tiskem
státního nakladatelství v Praze r. 1928.
V této brožuře označuje se kultura za
Karla IV a husitské hnutí jako skvělé
období českého národa a zároveň
vyličuje se staré Rakousko v nejčernějších
barvách jako stát, v němž byla porobena
a utiskována jak veškerá náboženská
vyznání, tak i každá národnost
a nyní že nadešla svoboda. Kdybychom měli
konfesijní školy a kdyby měli Čechoslováci
konfesijní československé školy, pak
by byla tato brožura zcela pro ně napsána.
Avšak nemáme konfesijních škol, máme
interkonfesijní školy a tu pak jest ovšem nepřípustno,
aby v interkonfesijních školách byla rozšiřována
taková brožura, jež se nás přímo
dotýká jako Němců a katolíků.
Není to první případ. Před
několika roky byla rozšiřována podobná
brožura mezi vojskem. Stěžoval jsem si tehdy
na to u ministra národní obrany, že se dávají
nováčkům takové brožury do rukou
a to za 1 Kč, brožury, které urážejí
německé národní vědomí.
Viděli jsme pak, co následovalo. Němci se
tomu smáli a dosáhlo se prav=ho opaku toho, co bylo
zamýšleno. Další rozšiřování
bylo tehdy zastaveno, dnes se to dělá znovu. Nechci
vůbec s národního stanoviska hleděti
na otázku, zda skutečně husitské hnutí
bylo skvělým obdobím státu. To přenechávám
pánům Čechům a jejich moderním
badatelům, to přenechávám panu Pekařovi,
to přenechávám největšímu
českému dějepisci, jehož nádherný
pomník stojí dole u Vltavy, Palackému, jenž
prohlásil, že husitské hnutí o staletí
vrhlo nazpět kulturu Karla IV. Byl-li to hrdinský
čin, dobrá, to nechť si vypořádají
pánové mezi sebou. To však přece nejde,
aby mohlo to býti příkladem pro nás
Němce, kteří přece víme, že
toto husitské hnutí bylo národnostně
zahroceno proti Němcům. Nechci vůbec popírati,
velectění, že v době Karla IV. a počátkem
XV. století německý živel daleko více
se zde uplatnil, než se snad měl uplatniti. Nechci
popírati, že byla nutná reakce na poli národním.
Nechci popírati, že tato reakce začala za Karla
IV., a to právě řádným způsobem,
poněvadž u Němců nebylo zlé vůle,
u Němců, kteří měli zde převahu
a znamenali více, než bylo pro český
národ žádoucno. Všichni přece víme,
kdož jsme studovali dějiny, že Čechy patřily
jako organická součást k Německé
říši a že český král,
který založil první universitu v Praze, byl
německým císařem a z německé
krve (Posl. Krebs [německy]: Král Čech,
nikoliv český!). Jistě král Čech,
s tím úplně souhlasím, poněvadž
tehdy vůbec nebylo národnostní otázky,
poněvadž tehdy celá otázka byla posuzována
s vyšší úrovně. Byl-li zde tehdy
německý živel příliš silný,
vděčil za to králi Přemyslu Otakarovi
a velkým vladařům rodu přemyslovského,
kteří přenesli do Čech německou
kulturu. Čechy proto neschudly, naopak právě
Přemysl Otakar měl název "Zlatý
český král" avšak zlatým
králem se stal z výnosu daní vybíraných
od německých řemeslníků a německých
umělců. Jděte dnes Prahou, popatřte
na nádherný chrám svatovítský
a na jiné chrámy, všude jen památky
německé kultury. Není to zcela žádnou
hanbou. Také Němci převzali svoji kulturu
od Římanů, jest to právě obměna
v průběhu dějin, že jeden národ
přejímá od druhého kulturu a dále
ji sprostředkuje. A jestliže tedy Karel IV. založil
universitu nejen pro Čechy, nýbrž pro celou
střední Evropu, nelze se naprosto diviti, že
německý živel zde zesílil, a byla li
kromě toho přeložena residence do Prahy, lze
se diviti, že celý německý proud směřoval
do Čech? Kdyby český národ čítal
50 milionů duší a německý národ
jen 6 milionů a kdyby uprostřed německého
národa byla založena česká residence,
plynul by naopak český příliv do německé
residence. V tom nelze nijak spatřovati zlého úmyslu
na německé straně. Připouštíme,
že německý vliv byl příliš
veliký a rozsáhlý, že měl býti
tehdy utlumen. Avšak mělo se tak státi cestou
zákonodárnou, jako za Karla IV. a nikoli hrubým
násilím a ne tím, že se označují
palcáty a čakany jako první plápolavé
znamení kultury a kladou se německým studentům
za vzor. Jest to rána pěstí proti nám
Němcům, avšak také rána pěstí
proti nám katolíkům. Pan ministr jasně
prohlásil, že jest v Československu dvojí
tradice, katolická a husitská. Avšak katolická
tradice jest o několik staletí starší
a katolická tradice to byla, jež založila tento
stát.
Velectění! Přečtěte si plakát,
kterým se ohlašují velké slavnosti na
počest sv. Václava, jako zakladatele státu.
Plakát, na němž lze viděti podpisy mužů
prvého řádu, prvé velikosti a prvé
vědeckosti českého národa, jasně
prohlašuje, že sv. Václav byl zakladatelem a
udržovatelem státu. To byla první tradice.
A pak jest odvaha, prohlašovati ke katolickým studentům
a dětem, že tomu tak není, jest odvaha úplně
to zamlčeti a na místo toho klásti palcáty
a čakany a vyličovati v dýmu zahalené
sutiny vypálených klášterů a
měst jako skvělé období státu.
Je to svobodomyslné?
Přistupuje k tomu však ještě něco
jiného. Kdy se rozdávají tyto brožury?
Přímo, řekl bych, po tom, sotvaže byla
pronesena slova pana ministra vyučování,
že dnes má vládnouti ve školách
duch snášenlivosti, přímo po tom, když
bylo ještě jednou vysloveno, co jest obsaženo
v malém školském zákoně, že
školní knihy nemají ničeho obsahovati,
co uráží národní nebo náboženské
přesvědčení jiných osob, přímo
po nařízené revisi knih, vychází
pod jeho patronátem taková brožura a k tomu
ještě v předvečer dne 28. října!
Deset let pracovalo se zde o smír národů,
dva roky zasedají již německé strany
ve vládě, aby na tomto díle spolupracovaly,
a to za největších předhůzek
ostatních, dva roky jsme spolupracovali na konsolidaci
státu a nyní, velectění, přichází
tento nespravedlivý úder pěstí. Ještě
smutnějším jest, že se tato brožura
prodává po 20 hal., jakoby se chtělo, aby
německé děti a němečtí
studenti provedli na sobě harakiri. Velectění,
nemohu než jménem katolíků a Němců
proti tomuto postupu co nejdůrazněji protestovati
a prositi pana ministra vyučování, aby ve
dvanácté hodině - do soboty - dnes jest středa,
dal vydati příkaz, aby tato brožura, která
kromě toho ještě jest špatně do
němčiny přeložena, nebyla německým
školám dodávána. Co se českých
škol týče, nechť si to vyřídí
čeští katolíci. Němečtí
katolíci však proti tomu protestují. Myslím,
že dne 28. října 1928 mohl by důstojnější
kulturní dokument býti vložen studentům
do rukou, aby mohli s radostí na tento 28. říjen
pamatovati a nikoli jako na den, kdy naše katolické
a naše národní vědomí utrpělo
těžké příkoří.
Když jsem již jednou při tom, pronesl bych přece
ještě nějaké slovo o tomto duchu, který
má vládnouti ve škole. Nechtěl jsem
tak původně učiniti, avšak když
s české strany, a to jedním českým
sociálním demokratem bylo vykládáno,
jak si představuje poměr státu k církvi,
směl bych si jistě také dovoliti, abych jménem
své strany vyložil své názory. Řečník
ten prohlásil: "Usilujeme o rozluku církve
a státu a o úplně svobodnou školu, a
to ve znamení demokracie." Velectění,
chápu úplně toto stanovisko s vaší
strany, neboť béře-li se za filosofický
podklad světového názoru materialism, popírá-li
se každá duševnost, nesmrtelnost duše a
Bůh, tvrdí-li se, že křesťanství
a socialism jsou vespolek ve stejném poměru jako
voda a oheň, pak to úplně chápu. Nelze-li
dáti člověku vyššího štěstí
než pozemského a vyšší autority než
autority státní, zastává-li se stanovisko
marxovské státní všemohoucnosti, uznává-li
se názor o státní všemohoucnosti takového
Fichteho a Hegelovský idealismus, jenž však neuznává
boha a nesmrtelnou duši, pak to chápu. My však
právě nestojíme na tomto stanovisku. Vy jste
nedokázali svého stanoviska a také na věky
ho nedokážete. Máme své stanovisko a
jsme o něm úplně přesvědčeni.
Jest Bůh, stvořitel nesmrzelné duše,
jest duševní život a tím nejvyšším
není státní moc, nejprve jest božská
moc, pak přichází moc rodičů,
pak nastupuje zastoupení boží a tím
jest pro nás katolická církev, a zároveň
s ní jde státní moc. (Posl. Heeger [německy]:
To musíte také dokázati!) Prosím,
nepotřebuji ničeho dokazovati, poněvadž
nechci dokazovati ani jedno ani druhé. Není zde
místo, abych to dokazoval, stavím se jen na totéž
stanovisko, na které se postavil onen předcházející
řečník. Postavil se na stanovisko demokracie
a já se také stavím na stanovisko demokracie,
on má své stanovisko, já mám zase
své, proto svoboda pro něho, avšak také
svoboda pro mne. (Posl. Moudrý [německy]: Jen
katolická církev uctivá Boha?) To jest
opět jiná otázka, prosím, já
nemluvím ani jménem katolické církve,
jestliže poněkud uvažujete, nýbrž
jménem křesťanského světového
názoru. Jste-li křesťan jako Čechoslovák,
dospěl-li jste ve svém československém
přesvědčení tak daleko, že také
Krista uznáváte, také se mi to zamlouvá.
(Posl. Moudrý [německy]: Nesmíte Boha
konfiskovati pro sebe!) To nedělám, jest pouze
jediný Bůh a jediná pravda a tato jediná
pravda závisí na milosti a na svobodné vůli,
to nechť jeden každý ve svém svědomí
si zodpoví před Pánem Bohem. Pan sociální
demokrat praví: "Není Boha." Já
pravím: "Jest Bůh." Praví-li sociální
demokrat: "Nejvyšší mocí jest stát",
pravím já: "Ten přichází
až ve třetí řadě." Prohlašují-li
ostatní: "Stojíme na stanovisku odkřesťanění
školy", odpovídám: "Stojíme
pro naše děti na stanovisku úplného
pokřesťanění školy, Vy pro své
děti na stanovisku odkřesťanění";
jest to lhostejno, avšak svoboda musí býti,
to jest pravá demokracie. Praví-li se nám
dále: "Jménem demokracie", pak dovolávám
se - bylo to před několika málo lety, když
Pius XI. byl zvolen - jistého soc. demokratického
listu, který prohlásil: "Jedinou pravou demokratickou
institucí jest katolická církev, neboť
tam může se státi i nejchudší tím
nejvyšším, tam může se i syn pastýře
sviní, jako Sixtus V., a syn prostého malého
zemědělce, jako Pius XI., státi papežem,
před nímž sklánějí šíji
i králové." Stojíme dále na stanovisku
demokracie, poněvadž právě papežové
poslední doby počínajíc Lvem XlII.
mnoho vykonali pro dělníky. Nedávno na kongresu
křesťanských svazů v Mnichově
slyšeli jsme doznání, kde Thomas, vůdce
francouzských socialistů, vedle toho v závorce
řečeno, poněvadž jest mírumilovným
- také ministr nár. obrany v době světové
války ve Francii, prohlásil a uznal, co křesťanské
svazy a katolická církev pro dělnictvo vykonaly.
Tudíž stojíme-li na stanovisku katolické
církve, zaujímáme úplně a naprosto
stanovisko demokracie. Praví-li se nám, že
chceme míti konfesijní školu a že potom
jest veta po demokracii, musím odpověděti:
Pak přijde teprve pravá demokracie. Co jest to demokracie?
Řecké slovo praví: "Vláda lidu,
vláda bez císařů a králů."
Lid jest však souhrnem jednotlivých individuí
a nemůže-li se jednotlivé individuum ovládati,
pak nemůže také jako složka velkého
souhrnu vystupovati jako právní činitel.
Jednotlivé individuum musí býti s to, aby
se ovládalo, a k tomu jest potřebí skálopevného
podkladu věčných zásad pro ducha a
věčných zásad pro vůli, takových
zásad, které nezávisí na mně
samém, měníce se jako ženská
móda, jednou široký klobouk a jednou vysoký.
Tu pak jest právě příkazem: "Máš"
a "nesmíš". Máme věčné
zásady v desateru božích přikázání,
zásady pro náš rozum v pojímání
Boha stvořitele. Odstraní-li se tyto zásady,
pak mohl by každý mysliti, co chce, a pak dojde k
čisté anarchii, pak každý může
chtíti co chce, pak dojde k čistému antinomismu.
Demokracie žádá však dále spravedlnosti,
národnostní spravedlnosti a spravedlnosti mezi jednotlivými
stavy. Této národnostní spravedlnosti a spravedlnosti
mezi jednotlivými stavy tu není, není-li
tu lásky k bližnímu; lásky k bližnímu
není, není-li nad lidstvem živel, který
lidstvo spojuje. Nenosí-li každý sám
ve svém srdci zákon lásky k bližnímu,
zavládne příkrý egoismus a máme
v období této demokracie na jedné straně
největší porobu národů a na druhé
straně největší porobu jednotlivých
stavů. Chcete-li avšak prosím, aby s obou stran
nebyla věc považována za urážku
chcete-li dva pomníky moderní demokracie, chcete-li
je viděti, jděte před Wilsonovo nádraží.
Tam stojí první průkopník demokracie,
Wilson. Na podstavci jest nápis: "Moderní doba
musí býti zabezpečena pro demokracii."
To jest první pomník, ten jest pro americkou demokracii.
Víte, co to znamená? "Plutokracie" a "úplně
a zcela zaprodáno". Četli jsme přece
nyní při boji o presidenta, že jedna strana
vydává 360 milionů, jiná 365 milionů
a třetí 60 milionů dolarů. Jest to
velmi drahý president, 15.000 milionů českých
korun. To se nazývá demokracie! (Posl. Schmerda
[německy]: To jsou bohabojní lidé!)
Ano, jsou ještě bohabojní lidé,
kteří s největší bázní
před Bohem vrážejí dýku do prsou
a pak se modlí. Na takovouto bázeň před
Bohem kašlu. (Posl. Heeger [německy]: Takových
lidi máte velmi mnoho ve vašich řadách!)
Ve vašich řadách také se vždy
mluvilo o demokracii a lásce k lidem; při tom se
však myslí na vlastní kapsu! (Posl. Heeger
[německy]: To musíte dokázati, to jsou jezuitské
řeči!) To nejsou žádné jezuitské
řeči, nýbrž skutečnosti získané
zkušeností. Uvědomíme-li si, že
se volby provádějí ponejvíce tiskem
a jestliže na kongresu amerického tisku před
několika roky přední jeho zástupce
prohlásil: "Celý americký tisk jest
intelektuálně prostituován a zaprodán",
děkuji za tuto americkou demokracii a mohu pouze říci:
"Pane Bože, osvoboď nás od této demokracie."
Jí vděčíme, že vzdycháme
pod hrozným daňovým břemenem. Kdyby
tato americká demokracie něco slevila ze zisku vydělaného
za světové války, pak mohla by i Anglie a
Francie něco sleviti, také nám Němcům,
a na zemi jest pokoj! (Výkřiky komunistických
poslanců.) Druhý pomník to se týká
vás, milí páni komunisté - jest mausoleum
Leninovo v Moskvě, jest to pomník oné demokracie,
která změnila jméno, avšak nikoli systém.
Nerozhoduje, zda to jest Ivan Hrozný nebo Trocký,
zda jeden má královskou korunu, druhý pak
frygickou čapku; není to demokracie, nýbrž
oligarchie. Můžeme také z plna srdce prohlásiti:
"Pane Bože, před touto demokracií nás
ochraniž!" (Posl. Heeger [německy]: Chtěl
byste míti opět dobu inkvisiční!)
Až budeme míti jednou klidnou hodinku, promluvíme
o inkvisici, avšak vědecky, nikoli na podkladě
15krejcarových brožur, ze kterých jste snad
čerpal své vědomosti o inkvisici. (Výkřiky
na levici.) Pravá demokracie zakládá
se na zásadách toho, který jest prvním
králem a chcete-li demokracii, pak musíte přijati
království, avšak nikoli pozemské, nýbrž
království toho, jenž před Pilátem
prohlásil: "Má říše není
z tohoto světa, avšak jsem králem." A
to jest sociální král Kristus škole
a nechcete-li ji míti, jest lhostejno; nepotřebujete
uznávati Krista za krále, jest to jedno, avšak
svoboda pro oba, pro vás svobodná škola, atheistická,
pro nás katolíky plně a zcela svobodná
katolická škola. I když se při svých
dětech úplně vyžijíte v nenávisti
proti křesťanství, i když odvádíte
z průvodů při Božím Těle
katolické děti, i když, jak se v Rakousku děje,
chcete znemožňovati společně s volnomyšlenkáři
procesí, která se konají po staletí,
jest to vaší věcí, avšak ponechte
nám svobodu, abychom s našimi dětmi dělali
to, co chceme. To je demokracie! (Posl. Schmerda [německy]:
Rozluka církve a státu!) Nikoli, tu přicházím
k dalšímu bodu, musíte to dokázati,
že škola patří výhradně
státu! Škola patří předem rodičům,
neboť není ničím jiným než
rozšířeným rodinným domem a rodiče
mají právo určiti, jak mají býti
jejich děti vychovávány, nikoli vy. (Posl.
Heeger [německy]: Právo rodičů se
znemožňuje!) Naprosto se neznemožňuje.
Podívejte se do Holandska a vezměte si příklad
na holandských socialistech, kteří mají
právě tak srdce pro své dělníky,
jako předstíráte vy. A právě
byli to holandští socialisté, kteří
společně s katolíky hlasovali pro svobodnou
katolickou konfesijní a státem vydržovanou
školu. Platí-li katolíci daně, mají
také jejich školy býti vydržovány
z těchto daní, stát však, což jest
nejdůležitější, bude míti
možnost vrchního dohledu, aby si každý
zjednal vědomostí potřebných k tomu,
aby se stal užitečným členem společnosti.
(Výkřiky: To budeme míti 4 školy!)
Praví-li tento pán: "To budeme míti
4 školy", řekl bych: Mohou-li se stavěti
pro dvě české děti nebo vůbec
pro nenarozené ještě děti nádherné
paláce jako menšinové školy, lze také
budovati paláce pro katolické školy. Nebudou
to vůbec čtyři školy, počet dětí
školu navštěvujících lze omeziti.
Počet škol nebude růsti, snad jen zde v Praze,
kde byste měli četné československé
školy a vedle toho školy katolické. My však
na venkově, my Němci, budeme míti vesměs
katolické školy. (Posl. Šafranko: Pane Petersilka,
to není křesťanská láska!) To
jest právě křesťanská láska.
U vás znamená láska: "Dělám,
co chci, avšak povstaneš-li, srazím tě
dolů!" Známe tuto komunistickou lásku
k bližnímu, jež vychází ze zásady:
"Miluj svého bližního a kde můžeš,
lízni ho!" (Posl. Wünsch [německy]:
Nemluvte tolik o lásce!) U vás se jí
nenaučím, jistě ne. Kde není lásky,
nelze si pro ni dojíti.
Abych přišel ke konci. Ohražujeme se ještě
jednou proti tomu, aby byly uráženy národní
a náboženské city německých a
katolických žáků a studentů.
Ohražujeme se proti tomu, aby se tak dělo za účasti
státu. (Výkřiky na levici.) Ohražujeme
se proti tomu, aby nám byly vnucovány svobodné
beznáboženské školy, neb interkonfesionelní
školy k tomu ještě zakládány. Stojíme
pevně na stanovisku demokracie. Ano, bezvýhradné
demokracie, avšak oné demokracie, jak ji ve světlém
okamžiku jasně vytkl zakladatel francouzského
socialismu Proudhon, prohlásiv: "Jest přece
zvláštní, že se na základě
každé politiky posléze najde theologie, a teprve
toho dne, kdy stane se státověda a národní
hospodářství použitou theologií
teprve toho dne zazáří slunce optimismu nad
horami." Chtěl tím jednoduše říci,
co miliony a miliony vždy poznaly a vyzkoušely: Bez
Boha a bez náboženství žádná
řádná národní a hospodářská
politika. Proto pravím: Naprostá demokracie, avšak
na půdě křesťanství a pod stínem
kříže, pod vítěznou korouhví
Krista, sociálního krále. (Souhlas a potlesk
něm. křesť. sociálních poslanců.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Pik.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Rozprava o státním
rozpočtu skýtá zástupcům voličstva
a všeho obyvatelstva příležitost, aby
pronášeli nejen úsudek o finančním
hospodaření státu, ale přednášeli
též přání a stesky jeho a aby
se dožadovali splnění všeho, co se dotýká
nejživotnějších zájmů a
potřeb všeobecna. Jako zástupce nejzápadnější
části naší republiky, oblasti župy
plzeňské, jež jest velmi opomíjena ve
svých potřebách a do jejíhož
života jest často buď neblaze zasahováno
nebo jejíž přání zůstávají
nepovšimnuta, pokládám za nejpřednější
svoji povinnost přednésti nejaktuelnější
otázky a požadavky s tím, aby státní
správě a vládnoucím stranám
bylo ukázáno, čím tato oblast zásahy
státní politiky v posledním dvouletí
byla poškozena, co jest nutno učiniti, aby kraj tak
vysoce pro stát důležitý byl uspokojen
a aby příslušným resortům státní
správy dostalo se touto cestou programatických požadavků
českého západu, jež v zájmu obyvatelských
vrstev mají býti státem neb jeho pomocí
postupně řešeny. Oblast západočeská
zasluhuje zvláštní pozornosti a péče
se strany státu, neboť v ní jsou koncentrovány
všechny obory života hospodářského,
těžkého průmyslu, zemědělství,
obchodu a živností s velikými masami pracujícího
lidu, který tu tvoří obyvatelskou základnu
a svojí prací tvoří nejen hmotné
statky, ale i jednu z nejdůležitějších
poplatných základen Československé
republiky. Neméně pro zvláštní
starost o tuto důležitou oblast mluví ta okolnost,
že jest pohraniční částí
státu hustě národnostně promísenou
a územím provozu železničního
do důležitých částí a
zemí střední Evropy, že jest oblastí,
na které obývá dnes sedmnáctina obyvatelstva
našeho státu. Přejeme si v prvé řadě,
aby na požadavky a potřeby západních
Čech bylo liberálněji pohlíženo,
než tomu bylo za bývalého státu a aby
spravedlivější mírou byly plněny
nezbytnosti západočeské, než se děje
dnes v četných případech, při
nichž jest zjevna neochota, ba v některých
případech i zřejmý odpor vůči
aktuelním potřebám jednotlivých obvodů,
obcí a okresů, kladených jimi na státní
správu vůbec.
Ježto nejaktuelnější bolestí v
oblasti západních Čech jest krise samosprávy
a vyděděných okresů, musím
tu poznovu opětovati protest proti škodlivému
zákonu čís. 77 a proti důsledkům
zákona o reformě správy, jimiž četné
okresy a jejich sídelní města budou velmi
těžce poškozeny. Obecní a okresní
samospráva v západních Čechách
byla citelně zasažena ochromením finančním
a škrty ve svých rozpočtech, a to na položkách
své nejvlastnější a lidu nejpotřebnější
činnosti. Jsou to zejména škrty v potřebě
školské. Divím se tomu, že ministerstvo
školství, když bylo jednáno o zákoně
č. 77, nezakročilo aspoň v tom směru,
aby zákonem nebyl znemožněn rozvoj národního
a občanského školství a aby nebylo znemožněno
konati obcím nejdůležitější
úkoly právě ve školském oboru.
Ministerstvo školství mělo povinnost upozorniti
ministerstvo financí, že zákonem č.
77 nejen bude znemožněn rozmach škol, ale že
i nejprimitivnější věci, které
dříve obce a samospráva vůbec pro
školství konala, nebudou moci býti činěny,
jsou-li rozpočty obecní podrobeny tak pronikavým
škrtům.
Jsou to dále škrty položek sociální
a zdravotní péče, škrty podpor na péči
o dítě, o tuberkulosní, škrty na péči
bytovou, škrty podpor humanitním korporacím
a sborům hasičským, jsou to škrty na
úpravu cest, silnic, mostů a obecních budov,
škrty na kanalisaci, škrty na elektrisaci obcí
a okresů, jest to zkrátka spoušť, která
znamená zhoršení poměrů v celém
životě obyvatelstva, neboť samospráva
konala veliký úkol na poli veřejného
zájmu a blaha jako bezprostřední složka
správní a hospodářská, kterýžto
úkol násilným zákrokem jest nyní
téměř zcela znemožněn. Všechno
obyvatelstvo se nyní po praksi zákona přesvědčilo,
že šablonovité limitování obecních
a zrušení přirážek školských
jemu neprospělo, neboť přichází
o výhodu všeho, co zaň a proň samospráva
dobrého vykonala a že jest na druhé straně
zatíženo zvýšenými či novými
dávkami a poplatky samosprávnými, které
nařizují nadřízené úřady
a které daleko přesahují domnělé
úspory na úlevě přirážkové.
Opakuji znovu, že zákon čís. 77 prospěl
jedině kapitalistickým podnikům a lidem bohatým
a poškodil nejširší vrstvy pracujícího
lidu, dělníky, domkáře, malozemědělce
a maloživnostníky, kteří na svých
dávkových břemenech musí zaplatiti
to, co vyzískaly vrstvy kapitalistů a boháčů.
V celém nepředpojatém západočeském
mínění samosprávném panuje
názor, že škodlivý zákon o finančním
hospodářství svazků územní
samosprávy musí býti novelisován a
já zde toto mínění důrazně
vyslovuji s rozhodným přáním, aby
se stala náprava než bude pozdě, než nastane
úplná katastrofa, která se již ukazuje
na nově připravovaných rozpočtech
samosprávných pro r. 1929. Nemůže nás
nijak uspokojiti projev pana ministra financí o nějakém
nedohledném a nedostatečném definitivním
řešení problému samosprávných
financí. Krise žádá odpomoc okamžitou
a po té poškozená samospráva důrazně
volá!
V hodině dvanácté před aktivováním
nových okresů podle zákona o t. zv. reformě
správy, která ve skutečnosti znamená
její zhoršení, zbyrokratisování,
znehodnocení laického živlu se zavedením
protidemokratického zastupitelstva s jednou třetinou
nevolených virilistů a která znamená
poručnictví byrokracie nad lidem a samosprávou,
musím tlumočiti bolest a rozhořčení
obyvatelstva, zejména těch okresů a jejich
sídelních měst, které budou zrušeny
a materielně velmi poškozeny. Jsou to okresy vžité,
které přes šedesát let trvání
okresní samosprávy konaly dobré služby
svému svěřenému území,
okresy velmi zasloužilé a územně důležité,
které nyní mají býti násilně
vtěsnány v širší území,
což znamená nesmírné obtíže
a útraty obyvatelstva při styku s novými
okresními místy, zbytečnou sekaturu cestovní,
ztrátu času a peněz. Krom toho sídelní
města zrušených okresů budou hospodářsky
ožebračena, neboť návštěva
obyvatelstva okresního místa znamenala příležitostný
nákup a konsum v obchodu a živnostech těchto
měst. V západních Čechách jsou
to zejména okresy Blovice, Březnice, Dobřany,
Kašperské Hory, Kdyně, Manětín,
Nepomuk, Nýrsko, Plánice, Stodo, Touškov a
Zbiroh, které jsou odsouzeny k zániku, k živoření,
k nesmírným obtížím a k ponížení,
že jejich samospráva se jim násilně
béře přes všechny prosby, intervence,
varovná slova a přes jejich nejživotnější
zájem a potřebu! Žaluji zde jménem těchto
vyděděných okresů, které dnešní
vláda a česko-německá buržoasní
koalice tak těžce poškodila a tlumočím
jejich přání jak co do novelisace tak i co
do požadavků, které v zájmu svém
dosud bezvýsledně vládě tlumočily.
Zdůrazňuji, že za zlý čin poškození
těchto okresů odpovídá dnešní
režim, který jim tak těžký a zlý
osud nevděčně připravil.
Poněvadž zvláště obec plzeňská
byla těžce poškozena ve svých finančních
základech a v plnění nejnutnějších
úkolů, jaké jsou dnešní dobou
a průmyslovým rázem na ni kladeny, pokládám
za zvlášť důležité tlumočiti
zde naléhavé potřeby města Plzně
zejména v těch oborech, které přísluší
také obstarávati nebo podporovati státní
správě. Již několikráte bylo
žádáno, aby stát, jenž svým
zákonným zásahem oslabil finance Plzně,
poskytoval jí náhrady za výkony, které
pro stát v přenesené působnosti obec
koná a zejména, aby ji sprostil smluvních
závazků ke školství státnímu.
Podle těchto závazků musí obec krýti
věcné potřeby středních škol
státních zvláště bezplatným
otopem, osvětlením, udržováním
budov a mimo to v některých případech
placením školníků. Tyto náklady
činí každoročně přes 800.000
Kč, což při dnešních těžkých
finančních - poměrech jest suma horentní.
Všechny žádosti a intervence obce v té
věci zůstaly bez výsledku, neboť u vládních
kruhů není dosti dobré vůle pro ulehčení
obci, která již po desítiletí přináší
státu tak velikou oběť.
I v jiných školských otázkách
plzeňských jest vůči městu
Plzni zřejmá neochota se strany státní
správy. Obec jest dosud vázána k povinnosti
udržovati svým nákladem německou menšinovou
školu v Jungmannově třídě, ač
tato povinnost přísluší státu.
Celý náklad věcný jde nyní
na účet obecního rozpočtu, a také
budovu, kterou by obec mohla vhodně upotřebiti pro
školy vlastní, musí dáti k užívání
menšinové škole německé, které
měl by stát vystavěti školní
budovu svým nákladem. Obec plzeňská
má se nyní postarati o umístění
městské odborné školy pro ženská
povolání, která má své místnosti
v budově průmyslové školy, kam hodlá
stát umístiti oddělení elektrotechnické.
Uznáváme potřebu takové školy
v Plzni a žádáme o její zřízení.
Musí-li však obec opatřiti náhradní
budovu pro odbornou školu pro ženská povolání,
jež má 400 žákyň, zdůrazňuji
zde požadavek obce, aby stát přiměřenou
kvotou na její stavbu přispěl, neboť
stav obecních financí nedovoluje, aby obec sama
tak značný náklad mohla zabezpečiti.
Obec věnuje pro účel stavby vhodný
pozemek a spoléhá, že příspěvek
státní bude co největší. Totéž
týká se stavby nové budovy pro pokračovací
odborné školství, které jest umístěno
ve školních budovách obecních, jež
však pro počet více jak 3000 učňů
nestačí. I pro stavbu této budovy věnuje
obec potřebný pozemek, ale musí žádati,
aby stát ze svých prostředků na její
stavbu přiměřeně přispěl.
Při obou těchto školách běží
o mužský a ženský dorost živnostenský,
řemeslný a o budoucí hospodyně, pokud
jde o žákyně odborné školy pro
ženská povolání, což opravňuje
k naději na hmotnou podporu se strany státu, neboť
běží o budoucí generace obyvatelské
a o jejich praktické a duševní zdokonalení.
Stejně tak bude zapotřebí, aby stát
přispěl na rozšíření budovy
obchodní akademie v Plzni, kterou zbudovala obec svým
nákladem a jíž kryla schodky v dobách
její veliké pasivity. Přimlouvám se
také za větší státní podporu
městské hudební škole v Plzni, která
v hudební soutěži žactva na výstavě
soudobé kultury v Brně prokázala svoji prvořadou
vyspělost a tím oprávněný nárok,
aby se jí dostalo nejen finanční podpory,
ale i přiznání kvalifikovaného práva
veřejnosti jako mají hudební školy státní.
Upozorňuji dále na krisi školství národního
a měšťanského v Plzni, která vznikla
jako důsledek nových zákonů protisamosprávných.
Přesto, že lidnatost v Plzni neustále vzrůstá
a že zejména nastává přelidnění
v osadách Velké Plzně, činí
se obci veliké překážky ve zřizování
nových školních budov. Zvláště
tu poukazuji na kritický stav školský ve Škvrňanech,
Lobzích, Doubravce a Doudlevcích a na potřebu
nových mateřských škol téměř
ve všech obvodech Plzně. Za tento bědný
stav školství plzeňského odpovídá
dnešní režim, který podle svého
zákona zapovídá stavbu nových školních
budov a zřizování nových mateřských
škol s tím odůvodněním, že
prý běží o investice nevýnosné,
při čemž se přezírá mravní
a kulturní hodnota školské výchovy jakož
i okolnost, že i po stránce technické má
školství odpovídati zájmům paedagogickým
a hygienickým. Až nespokojenost obyvatelstva proti
školským závadám a nedostatkům
propukne veřejně, pak odpovědnost za důsledky
již předem připisuji státní správě
a dnešnímu režimu, který toto školské
zlo v Plzni způsobil. Důrazně vytýkám
dnešnímu režimu, že dopustil, aby v rozpočtech
samosprávných byly škrtány položky
na bezplatné opatřování školních
pomůcek chudým školním dětem,
na feriální osady pro chudobné a nemocné
žactvo a na zřizování školních
kuchyní pro děti nejnuznějších
rodičů v Plzni. To jest čin nehodný
kulturního státu, to jest bezcitnost a cynism, možný
jen u lidí, kteří nevědí, co
jest lidská bída a utrpení chudých
nebo nemocných dětí. Nejen v Plzni, nýbrž
i v celé řadě jiných obcí západočeských
se projevila tato bezcitnost tvrdých srdcí, která
tak ráda drží mravoučná kázání
o vlastenecké lásce a o povinnosti člověka
k člověku. Jest nejvyšší čas,
aby tato potupná a nelidská ustanovení zákona
byla zrušena, neboť jsou jen znamením naší
kulturní hanby!