Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Včerajšie zasedanie poslaneckej snemovne prinieslo nám určité prekvapenie. Takmer každý z rečníkov zabýval sa dosť podrobne maďarskou otázkou. Konečne tedy predsa len prichádzate na to, že nemožno nás len tak proste umlčať a že s nami treba počítať. Dosiaľ totiž sledovali ste taktiku, že s pripojenými sem Maďarmi bude najlepšie ani nehovoriť a v tuzemsku i v cudzine predstaviť otázku tak, ako keby Maďari ani početne, ani v inom ohľade nemali významu, a keď ste sa o nich i zmienili, stalo sa to len preto, aby ste počet Maďarov, zistených úradným československým sčítaním ľudu snížili, ako to urobil pán minister zahraničia dr Beneš hneď o 30 %, alebo aby ste prejavili, že za krátko maďarskej otázky tuná nebude, že Maďari zmiznú, ako to pán minister povedal, za niekoľko rokov.

Na tieto, vo spojitosti s maďarskou otázkou povedané prejavy, dovolím si v krátkosti reflektovať. Pán kol. posl. Hrušovský upadá v zúfalstvo, že na tlak slovenskej ľudovej strany prepúšťajú spoľahlivých okresných náčelníkov a vedúcich ľudí, na ich miesta dostávajú sa Maďari a Maďaróni, v čom vidí veľké nebezpečenstvo. Nech mu je útechou, že my známe len maďarských vyhodených úradníkov, avšak o umiesťovaní Maďarov nevieme nič; upozorňujem ho však, aby nevidel vo všetkom útočné napredovanie Maďarov, lebo upadne do stihomamu.

Pánu kol. posl. Špačkovi, ako sa zdá, vidí sa byť málo tých 20 milionov Kč, zaradených do rozpočtu zahraničného ministerstva k účelom propagačným a vyzýva ministra zahraničia, aby vyvrátil sťažnosti, rozširované v cudzine o utlačovaní Maďarov. Nuž, vážení pánovia, táto výzva je naprosto zbytočná, o ministerstvo zahraničia nemusíme sa obávať, ono v tomto ohľade už vykoná svoje, avšak tvrdenia jeho priamo odporujú skutočnosti, lebo ak má národ príčiny sťažovať si na utlačovanie, tedy je to tunajší maďarský ľud, ktorý národne, hospodársky a v ohľade kultúrnom znáša ten najväčší útlak. Tam, kde je možné, aby v takom meste ako je Komárno, ktorého obyvatelia v počte 17.715 majú medzi sebou 2411 Čechoslovákov a i títo nasťahovali sa tam až po prevrate, nemožno vo stykoch s úradmi používať maďarského názvu mesta pod následky pokuty - tam je opravdu smiešné hovoriť o tom, že tu niet útlaku.

Rečník slovenskej ľudovej strany, kol. posl. Onderčo, hovoril o dohode s maďarskou menšinou a vyjadril sa, že oni pred prevratom boli verní Uhorsku a teraz i od Maďarov požadujú, aby títo boli verní štátu, a jestliže zaujmú toto stanovisko, vtedy nič nebude stáť v ceste k dohode.

Čo do vernosti nedáme sa poučovať ani od pána posl. Onderča, ani od iného, a môžem prehlásiť, že naša vernosť je naprosto rovnocenná s ich vernosťou.

Stále prízvukovanie, aby sme sa postavili na podklad tohoto štátu, je dobré len k tomu, aby touto obžalobou odôvodnili útlak Maďarov, lebo podľa nich dotiaľ, kým sa tak so strany Maďarov nestane, nemôžu byť títo účastní svojích práv, zaistených mierovými smluvami a zákony. Veľakrát sme zdôrazňovali, že počítali sme s pomery a konkrétnosťami a že naše povinnosti ako štátni občania chceme plniť a tiež i plníme, ako to už niekoľkokrát bolo z odpovedných miest uznané. Ak domnievate sa však - a zkúsenosti ukazujú na to, že sa tak domnievate - že postavenie sa na podklad štátu znamená toľko, aby sme zabudli na našu minulosť, aby sme pohanili pamiatku naších predkov, aby sme nič nechceli vedieť o naších maďarských pokrevencoch za hranicami, aby sme bezo slova, ba snáď radostne snášali náš hospodársky a kulturálny útlak, aby sme našu národnosť popreli a nemeškali asimilovať sa, aby tým mohlo byť uskutočnené jednojazykové Československo, tak veľmi ľutujeme - týmto prianiam vyhovieť nemôžeme i keby ste nás nazývali iredentistami, veď od dnešného nášho položenia horšie už nemožno si predstaviť. Dajte pravde priechod a nestavajte proti nej moc, len toto povedie k dohode.

Rozpočet neprijímam. (Potlesk poslanců maďarské strany národní.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Křížovi.

Posl. Kříž: Slavná sněmovno! Vláda, která předložila nám k projednání rozpočet prvního roku druhého desetiletí republiky, jest v jednom důsledná v naprostém ignorování parlamentu. Již čtvrtý den trvá rozpočtová debata a po všechny tyto dny zejí ministerské lavice absolutní prázdnotou. Nejsou tu ani resortní ministři, tím méně objevuje se v této síni zástupce nemocného min. předsedy Msgr. Šrámek. Toto ignorování parlamentu není náhoda. To je systém vlády občanské koalice: bagatelisovat, znemožnit oposici bez ohledu na to, že těmito činy znehodnocuje se parlament a ubijí se smysl pro demokracii. Odsuzujeme s největší rozhodností tento jinde nemožný stav. Naříká-li se u nás nad úpadkem parlamentarismu, nelze viníky hledati někde jinde než na lavicích vlády a její většiny. Ve včerejší schůzi ohlašoval kol. Myslivec velmi ostentativně jménem své strany ofensivu kulturní reakce v druhém desetiletí republiky. Kruhy, jichž jménem zde posl. Myslivec mluvil, nejsou prý spokojeny a půjdou a učiní nápor, aby v této republice šel kuturní vývoj takovými cestami, jak si to přeje jménem lidové strany římsko-katolická církev. Máme se tedy do druhého desetiletí republiky nač těšit. Za 10 let má býti Československá republika v ohledu kulturním taková, jakou ji potřebují zájmy česko-německo-luďáckých klerikálních kruhů. A tu chtěl bych z tohoto místa prohlásiti, že bilance ohlašované klerikální ofensivy není jen naší věcí. Je to věc svědomí všech českých lidí, i těch, kteří nejsou socialisty a říkají si pokrokoví. My učiníme všechno, aby hráze, které v prvých letech republiky byly u nás proti kulturní reakci postaveny, nový nápor reakce vydržely.

Podmínkou zdravého kulturního rozvoje národa a státu jest hospodářské zajištění všech i sociálně nejslabších vrstev obyvatelstva. Díváme-li se na vývoj poměrů u nás s tohoto hlediska, nemůžeme býti spokojeni. Skutečnému kulturnímu rozvoji schází u nás základní podmínky. Vidíme, že sociální a hospodářská úroveň velké většiny obyvatelstva není taková, jaká by měla být. Vidíme systém, který malého člověka stále víc a více zatěžuje povinnostmi, které snižují jeho sociální úroveň. Nemalou roli hraje při tomto nezdravém procesu stát sám. Je nutno právě po této stránce a při té to kapitole věnovati tomuto problému pozornost.

Tak z přehledů daní a dávek tvořících příjmové položky státního rozpočtu na r. 1929 vychází najevo, že největší část těchto státních příjmů vybírána jest jako daně nepřímé, tedy daně, vybírané od nejširších vrstev lidu. Zatím co daně přímé ve státním rozpočtu vykazují výnos 1.677,941.500 Kč, činí příjem státu z daní a dávek nepřímých 1.718,224.800 Kč. K tomu však nutno připočísti také výnos daní obchodových, poněvadž tyto daně svojí povahou tvoří vlastně také daně nepřímé. Obchodové daně vynášejí částku 2.111,286.159 Kč. Dohromady tedy vynesou nepřímé a obchodové daně pro r. 1929 3.829,509.954 Kč, t. j. více než jednu třetinu celkových státních příjmů. Připočítáme-li pak k tomu ještě výnos cel, který činí dalších 1.169,162.000 Kč, shledáme, že plnou polovinu všech státních příjmů tvoří položky zatěžující nepřímo hospodářský život. Také výnos kolků a jiných poplatků jest položkou tvořící příjem státu na účet hospodářských zájmů občanstva. A sečteme-li proto všechny tyto položky státních příjmů podle jejich povahy, dojdeme k závěru, že více než 2/3 všech státních příjmů jde z kapes občanstva a jen necelá / státních příjmů má svůj původ ve výnosu státních podniků a v ostatních příjmech vůbec. (Předsednictví převzal místopředseda dr Buday.)

Považuji nikoli za bezúčelné vrátiti se při této příležitosti k rozpočtové publikaci na rok 1928. Tam nás poučuje pan zpravodaj rozpočtového výboru, co stát dává občanstvu zpět na jeho potřeby hospodářské, sociální a kulturní. Dočítáme se zde že z každé koruny, kterou stát dostává na daních, vrací se občanu na jeho potřeby hospodářské, sociální a kulturní 37 85 hal., zatím co na státní správu finanční připadá 31.4 hal. na vojenskou správu 17 98 hal. a na správu politickou 10.02 hal.

Zajímavá tato čísla poučují o jednom: Že totiž z toho, co stát ve způsobu daní a jiných poplatků od občanstva přijímá, vrací se zpět poměrně málo. Nebo-li, že stát - třebas si říkal lidový, demokratický - není ještě tím, čím by v demokracii býti měl. Že mnoho ještě schází, aby ve většině občanstva žilo pevné vědomí, že opravdu je zde stát pro lid a ne lid pro stát. Že tato republika, ke které i my se upřímně hlásíme a kterou chceme míti takovou, jakou slibovali její tvořitelé, bude státem, který bude radostným domovem všem i těm sociálně nejslabším, že každému dá za jeho práci kus chleba a střechu nad hlavu a tím že bude stavěti chrám kultuře.

Hospodářský život i číslice státního rozpočtu podávají nám dokumentární doklady, že tomu tak dosud není. Není u nás tak, jak by mělo a mohlo býti. A to svádí k tomu, abychom při projednávání státního rozpočtu podívali se kolem sebe a srovnávali náš stát a náš život s poměry ve státech, kterými jsme obklopeni. Porovnejme povahu státních příjmů a daňové zatížení obyvatelstva u nás a ve státech sousedních.

V jednotlivých státech tvoří vlastní příjmy - výnosy státních podniků - tyto položky nebudu jmenovati zlomky, nýbrž celky: Československo 17, Jugoslavie 28, Rumunsko 20, Polsko 21, Rakousko 22, Maďarsko 17.

Průměr vlastních státních příjmů v uvedených státech je 22.84. Jsme tedy v tomto směru daleko pod průměrem.

Porovnejme další příjmy, příjmy veřejnohospodářské, daně a dávky. Tyto jsou vykázány takto: Československo 59, Jugoslavie 37, Rumunsko 41, Polsko 52, Rakousko 39, Maďarsko 48.

U příjmů veřejnohospodářských, v daních a dávkách jest průměrný příjem jmenovaných států vyjádřen číslem 48.

Jaký tedy se jeví z těchto čísel závěr? Že tam, kde jde o vlastní příjmy státu, plynoucí z jeho vlastního hospodářského podnikání, stojíme daleko za průměrem států sousedních. Kde však jde o zdroje státních příjmů ukládáním daňových a jiných povinností obyvatelstvu, tam ve jmenované skupině středoevropských států stojíme v roli státu vedoucího. Že tento primát není pro nás zvlášť potěšitelný, nepotřebujeme dokládati.

Vždyť hospodářské důsledky tohoto faktu narážejí u nás v celém našem životě. Odnášejí je nejširší vrstvy našeho obyvatelstva. A připočteme-li k tomu jednostrannou, sobeckou a třídní politiku, jakou od r. 1925 provádí u nás nynější vládní režim, docházíme k závěru, že sociálně nezajištěné a hospodářsky slabé vrstvy našeho obyvatelstva plným právem jsou nespokojeny.

Jako doklad těchto poměrů, neuspokojujících drobné vrstvy našeho obyvatelstva, může sloužiti statistika ministerstva soc. péče o výdělkových poměrech našeho dělnictva. Podle této publikace je v sociálních pojišťovnách u nás pojištěno celkem 2,594.000 dělníků. Z nich na denní mzdu nižší než 6 Kč pojištěno je 210.000 osob. Dalších 500.000 dělníků vydělává denně 10 Kč. Celkem tedy plných 73% dělníků v republice pracuje za týdenní mzdu menší než 150 Kč a jenom 23% dělníků vydělává více ne 30 Kč. (Posl. Jiráček: A věříš, pane kolego, že u nás mnohý živnostník ani tolik nevydělá?) Možná, že jsou takoví živnostníci. (Posl. Jiráček: Je jich hodně!) Jest otázkou, jaké dělají dedukce z toho sociálního postavení. Z půl třetího milionu dělníků těch šťastných, kteří vydělávají denně aspoň 40 Kč, je jen 165.000, t. j. 5.3%.

Srovnejte, pánové, s tímto faktem, potvrzeným nejpovolanějším úřadem, drahotu dnešních životních potřeb a musíte uznati, že tyto příjmy na minimální lidskou existenci nestačí. Nestačí zejména v dnešní denně stoupající drahotě, kdy řadou zákonů, nynější vládní většinou odhlasovaných, pomáhá se téměř zúmyslně k tomu, aby existence malého člověka, dělníka jako úředníka, malorolníka jako drobného živnostníka byla utloukána.

Nemůžeme s těmito poměry souhlasiti a jako až dosud povedeme i nadále důsledný boj proti všemu, co v našich poměrech považujeme za příčinu dnešních pro malého člověka den ze dne katastrofálnějších důsledků. Masy pracujícího lidu, i kdyby byly k tomuto státu sebe loyálnější, - a ony jsou - musí protestovati proti těmto poměrům a musí energicky volati po nápravě.

A nyní, pánové, k některým kapitolám státního rozpočtu. Považuji za svou povinnost, abych jako zástupce velké části drobného zemědělského lidu jednoho z nejchudších krajů naší republiky, zaujal stanovisko k rozpočtu ministerstva zemědělství. (Výkřiky posl. Srby.)

Je to kapitola sama pro sebe. Sociální demokracie zdůrazňuje zde se vší rozhodností, že je zrovna tak upřímným přítelem zemědělského stavu jako ti, kteří tak rádi v našem politickém životě by udělali z venkova organisaci se zelenou legitimací přes to, že je nám a celé veřejnosti známo, že volební výsledky při každé příležitosti potvrzují, že venkov už dávno není jednou rodinou. Je to socialismus a je to právě soc. demokracie, ke které se na našem venkově obracejí stále větší řady zemědělských proletářů, dělníků, domkářů a malorolníků. A jsme také připraveni konati všechno, co k hospodářskému životu těchto drobných vrstev našeho venkova je zapotřebí. (Posl. Jiráček: Pane kolego, poukažte na český jih!) Přijdu k tomu, pane kolego. Nyní k rozpočtu samému. Ministerstvo zemědělství je tak šťastné, že přes snižovací tendenci státního rozpočtu vykazuje větší potřebu téměř o třicet milionů Kč proti loňskému roku. Stoupají-li potřeby ministerstva zemědělství, jest jen na místě položiti si otázku, jak toto ministerstvo se svěřenými mu prostředky hospodaří. Žel, že tady nemůžeme konstatovati své uspokojení.

Rok jak rok při projednávání státního rozpočtu domáháme se, aby toto ministerstvo, kterému by se mohlo plným právem říkati ministerstvo pro rozdělování subvencí a které je jediným ministerstvem, jež od počátku spravováno je příslušníkem jedné a téže politické strany, bylo ve svém hospodářství náležitě kontrolováno. Nejde nám jen o kontrolu účetní, jde nám o kontrolu třídního a politického stranictví, které se v ministerstvu zemědělství beze všech ohledů na veřejnou morálku celých deset let provádí. Dokladů o tom bylo v této síni a při jiných příležitostech podáno tolik, že není třeba dalších. Potvrzují to konečně velmi často i ti, kteří jsou dnes s politickým agrarismem spojeni a kteří s ním tvoří dohromady dnešní vládní koalici.

První den jubilejního měsíce napsaly "Lidové listy" o poměrech v ministerstvu zemědělství toto: "V zájmu zemědělců je, aby v subvečním hospodářství byl zjednán pořádek. Agrárníci rozumějí sociální péči o zemědělce tak, že obsadili ministerstvo zemědělství a všechny ostatní instituce svými lidmi a subvencemi podělují jenom své stoupence. Jde o veliké miliony. Ministerstvo zemědělství má preliminovány výdaje na 245.6 mil., tedy o 30 mil. více než loni.

Na subvence padá z toho 81 mil. Jen na odbornou organisaci zemědělskou preliminuje se 14 mil. Kč, na sociální péči o zemědělce - čítaje v to příspěvek na dobytčí a krupobitní pojišťovnu - 6 8 mil. Kč, na podporu živočišnou 381/2 mil. Kč. Kdyby se s těmito miliony poctivě hospodařilo, musili by zemědělci, t. j. poctiví sedláci, o péči ministerstva zemědělství něco věděti. "Zatím značná část peněz tajemně mizí", praví "Lidové listy" "protože ministerstvo zemědělství je od převratu v rukou republikánů a tudíž bez kontroly. Jsme jen proti zneužívání subvencí k účelům politickým" - končí "Lidové listy" svou úvahu. Vážení pánové! Z tohoto citátu je viděti, že nejen oposice, nýbrž i vládní strany cítí, že v dosavadním režimu ministerstva zemědělství je mnoho nezdravého a že klíčem k tomu, aby z bohatého subvenčního stolu tohoto ministerstva bylo měřeno spravedlivě, je náležité provětrání paláce ministerstva zemědělství. Drobní zemědělci na venkově, nemají-li cejch příslušenství k republikánské straně českého venkova, velmi mnoho by mohli vypravovati, jak pochodili na př. tam, kde se jednalo o spravedlivé rozdílení podpor živelní katastrofou postiženým. V poměru k potřebám jiných ministerstev měří se ministerstvu zemědělství ve státním rozpočtu opravdu dobře. Proto plným právem voláme, aby zde také bylo dobře hospodařeno. Vedle subvenčního hospodářství ministerstva zemědělství je také nutno věnovati pozornost podpoře, jaké se ve státním rozpočtu dostává našemu zemědělskému školství. Ne, že bychom si nepřáli náležité výchovy našeho zemědělského dorostu, naopak. Když srovnáme náklad na zemědělské školství na př. s nákladem na školství živnostenské, docházíme k velmi smutnému závěru, že živnostenské a obchodní školství na školství zemědělské velmi mnoho doplácí, lépe řečeno ztrácí.

Vážení pánové! Podívejme se na frekvenci zemědělských škol. Jsou to sami zemědělci, kteří poukazují, že v dnešním systému hospodářských škol atd., je velmi mnoho nezdravého a že návštěva těchto škol daleko není v tom poměru, jakým stát podporuje zemědělské školství. (Posl. Jiráček: Pane kolego Kříži, budeš pro naše živnostenské školství?) Rozhodně budeme pro živnostenské školství, vůbec pro všechno, co je spravedlivé a odůvodněné.

Do sféry ministerstva zemědělství patří také hospodaření na státních lesích a statcích. Rok jako rok při rozpočtové debatě i při jiných příležitostech slyšíme zde stesky, jaké jsou poměry na státních statcích a v lesním hospodářství. Není to jen Podkarpatská Rus a Slovensko, také my v Čechách, a zejména v jižních Čechách, máme již dosti zkušeností, jak se nová státní správa bývalých velkostatkářských latifundií zavedla. Jižní Čechy jsou chudý kraj. Bylo proto ode dávna samozřejmostí, že lid tohoto kraje, pokud neutíkal do ciziny, hledal svoji obživu z valné části na panských dvorech a statcích. Nebyly tehdy za Schwarzenberků a Buquoyů pracovní a mzdové poměry na těchto objektech nejlepší - naopak - ale poměry za nynější státní správy jsou ještě horší. Na státních objektech z valné části nehospodaří dnes rozumný hospodář, nýbrž byrokraté od zeleného stolu a podle toho také poměry vypadají. Ve správě státních statků převládá názor, že nejlepším hospodářem je ten, kdo platí dělnictvu nejmenší mzdy. Jak to v praxi vypadá, o tom uvedu maličký doklad. Zaměstnanci státních pil, když viděli, že dělnictvo v jiných odborech žádá a dociluje zvýšení mezd, podali vzhledem ke svým poměrům žádost za zvýšení mezd o 20 hal. na státních pilách. A co učinila státní správa? Než by se byla se svými zaměstnanci po dobrém vyrovnala, raději se dala žalovati před rozhodčím mzdovým soudem v Praze, kde také svoji při slavně prohrála. Tak státní soud musil odsouditi státní podnik, aby konal svou sociální povinnost. (Posl. Chalupník: Tak dává stát příklad soukromým zaměstnancům!) Ano, tak dává stát příklad soukromým zaměstnancům. - Mohlo by se namítnouti, že správa státních lesů a statků šetří. Ale pak by se musilo šetřiti také jinde. Co však dnes ve správě státních statků a lesů vidíme, to roztahování se všelijakých drahých a zbytečných úředních návštěv, nákladné hony, investice do úřednických objektů atd., to není šetření. To je procovství a lid na venku říká, že jedné šlechty jsme se zbavili a druhá, ještě ve větším počtu a nebezpečnější, nám roste. Varujeme, aby se v tomto režimu dále pokračovalo. Chudákům odpírá se ze státních statků kus trávy nebo roští, a na druhé straně vyhazují se pro zbytečnou a neúčelnou representaci desetitisíce. Jedněm se zakazuje přístup na sbírání lesních plodů, avšak pražská a jiná byrokracie může se po lesích váleti a prováděti všechna možná alotria. Chceme pořádek v tomto směru. Tak demokracii nelze rozuměti a je nutno proti ní otevřeně vystupovati.

Mám dále na ministerstvo veř. prací snažnou prosbu, aby se vší rozhodností dohlédalo, aby veř. práce nebyly zadávány podnikatelům tak, jak se to velmi často děje. Zadávají se práce za nejnižší ofertu a důsledek toho jest, že rozdělané práce zůstávají státi. Tak musím upozorniti, že silniční spojka, která našemu Vitorazsku má nahraditi do Rakouska se ztrácející státní silnici do Č. Velenic, staví se již 3 roky tak, že to vzbuzuje všeobecný údiv. Pracuje tam asi 5 lidí. Celá silnice je dlouhá sotva 6 km a nemůže býti za 3 roky hotova.

Také provádění regulace v Č. Budějovicích, zadané ve druhém losu nejlevnějšímu oferentovi, dokazuje, že nejlevnější není vždy nejlepší.

Jihočeské kraje jsou dále mimořádně interesovány na urychleném provádění inkameračního silničního programu. Jihočeský národohospodářský sbor předložil již na příslušných úředních místech obsáhlé memorandum, týkající se zestátnění silnic. Z tohoto programu vychází najevo, že jest zde nejméně 13 silničních tratí, vyhovujících všem předpokladům, aby převzaty byly státem. Jsou zde další silnice, u nichž potřebných předpokladů k inkameraci bude docíleno v krátké době. Obě dvě tyto silniční skupiny jsou také ve schváleném inkameračním programu. Jde nám o to, aby se zde nezůstalo jen u programu, jako obyčejně, nýbrž aby doplnění a zdokonalení silniční sítě jihočeské bylo také prvním předpokladem hospodářského povznesení celého kraje, kterému právě komunikace chybějí.

Využívám také této příležitosti, abych poukázal na dluh státu vůči jižním Čechám v otázce budov pro státní úřady v tomto kraji. Jest přímo zarážející, jak po této stránce jsou jižní Čechy zanedbávány. V přítomné době jeví se naléhavá potřeba ústředních budov pro státní úřady nejvíce v těchto místech: V Č. Budějovicích, Hluboké, Jindř. Hradci, Hartmanicích, Prachaticích, Strakonicích, Vodňanech, Nových Hradech a v Týně nad Vltavou, čímž však potřeba daleko ještě není vyčerpána. Poštovních budov samostatných jest po třeba nejméně 7, soudní budovy nejméně 3. A tak bych mohl pokračovati. Vytýkám, že jsme v tomto směru vůbec bez programu. Bylo by jen v zájmu státu, kdyby vytvořen byl u příslušného resortu státní správy orgán, který by vypracoval program výstavby státních budov všude tam, kde jeví se toho potřeba, a takto získaný program aby byl postupně v druhém desetiletí republiky finančně zajištěn a proveden.

Ministerstvo železnic a autobusová doprava jest úvaha sama pro sebe. Považuji za nutno zmíniti se také několika slovy o dosavadní praxi ministerstva železnic při udílení koncesí soukromníkům k autobusové dopravě.

Je známo, že vývoj dopravní techniky dospěl u nás již tak daleko, že všeobecně i v odborných kruzích vítězí přesvědčení, že autobus je dobrou a levnou náhradou za drahé a vesměs pasivní místní dráhy. Není již slyšeti tak hlasitého volání po výstavbě místních drah a místo toho organisuje se autobusová doprava. Uznalo to dokonce i ministerstvo železnic samo tím faktem, že vstupuje na příklad do právě zřizované společnosti autobusové dopravy jihočeské, aby se zde aktivně a kapitálově tohoto podnikání zúčastnilo. Přesto však všem, kdož chtějí autobusovou dopravu podnikati, činí se právě se strany ministerstva železnic mimořádné obtíže. Principielně odmítá toto ministerstvo souhlas se zavedením autobusové dopravy všude tam, kde projektovaná linka dotýká se železniční trati. Jsou i takové případy, že zamítá se žádost o koncesi na autobusovou dopravu i tam, kde jde o obce, které mají 10 i 20 km k nejbližší železniční stanici. Nepovažuji za úzkoprsé stanovisko ministerstva železnic v podobných případech za správné. Monopol železnic nemůže se státi brzdou rozvoje hospodářského života těch krajů, kde železniční komunikace je řídká a které autobus v pravém slova smyslu spojuje se světem. Nezapomínejme, že řádná komunikace jest také důležitou podmínkou kulturního života.

Budiž mi dovoleno několik slov k problému sociální péče vůbec a v jižních Čechách zvláště. Od zemského vyrovnávacího fondu vrací se našim obcím a okresům seškrtané rozpočty na běžný rok. Téměř ve všech případech jsou to položky kulturní a sociální péče, které takto z nařízení dozorčího úřadu jsou v rozpočtech anulovány. Jsou to důsledky nešťastného zákona č. 77/1927. Škrtá se zde bezmyšlenkovitě a zapomíná se, že po stránce sociální péče samosprávy jsou poměry v jižních Čechách zcela jiné než v okresích středo nebo severočeských. U nás máme hodně hospodářské bídy a ta se ovšem jeví i v sociální péči. (Posl. Jirásek: Ani v sociální péči ne tak, jako v komunikaci!) Okresy středních a severních Čech jsou poměrně dobře vybaveny nemocnicemi a chorobinci. U nás? Veřejných nemocnic u nás jest málo, jejich vybavení jest pode vší kritiku. Pan ministr zdravotnictví se při svém zájezdu o tom nedávno přesvědčil. A chorobince pro staré a neduživé lidi v jižních Čechách? Těch u nás téměř není, ač by bylo samozřejmostí, aby každý okres měl řádně vybavený chorobinec. Zde by měl a musí pomoci stát. Nebylo by krásné, kdyby vláda letošního roku oslavila jubileum republiky tím, že by se postarala o založení silného "Fondu národního zdraví", odkudž by podporována byla akce na výstavbu nemocnic a chorobinců v okresích, které svými prostředky na tuto povinnost nestačí? Ale, vážení pánové, naše slova padají na hluché uši.

Ještě několik slov k závěru. Projednáváme státní rozpočet v předvečer výročí prvního desítiletí státní samostatnosti. Říjen roku 1918 a říjen 1928! Jaký to rozdíl mezi tím, co bylo a co jest! Co bylo a co nebylo vykonáno ze všeho toho, co slíbily nám revoluční dny v době zrození republiky! Tehdy jednotná, silná vůle celého národa porážela trůny, a dnes vidíme před sebou vládu, jejíž znamením není vůle k jednotě, vládu, která zrodila se ve znamení boje proti spravedlivým požadavkům největší části obyvatelstva v tomto státě. Cítíme, jak na všech stranách se uplatňuje zájem politické, hospodářské a kulturní reakce, které se říká vláda občanských stran. Vidíme, jak dnešní vládní většina ve společném zaujetí proti pracujícímu lidu dovedla překlenouti všechny rozdíly národnostní i náboženské a jak bez ohledu na těžký život malého člověka, opírajíc se pouze o početní mechanismus, prosazuje v našem zákonodárství sobecké zájmy své třídy. Ať je to novelisace sociálního pojištění, nedávno proti vůli zástupců dělnických vrstev odhlasovaná, nebo nešťastný a neudržitelný zákon o finančním hospodaření obcí a okresů, reforma veřejné správy, generálské pense, kongrua, cla atd., všude cítíte a vidíte bezohledný nástup a tlak mezinárodně spojené buržoasie proti pracujícímu lidu, reakci proti kulturnímu pokroku.

Takové jest s hlediska dělníka v tomto státě finále prvního desítiletí republiky. - Sociální demokracie československá, která také, a měrou nemalou, pomáhala tento stát budovati, nemůže než pokračovati v boji proti tomuto režimu, nehodnému a nedůstojnému skutečné demokracie. Naše oposice proti dnešnímu režimu českoněmecké občanské koalice jest boj a zápas na frontě demokracie proti třídnímu násilí a za hospodářskou, sociální a kulturní demokracii v Československé republice.

Na této frontě za demokracií vytrváme až do plného vítězství. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)