To uvážiti a vyvoditi z toho správné
důsledky, to jsou správné jubilejní
úvahy dělníků a sedláků
a škola nouze a potlačování vede také
dělníky a sedláky na tuto cestu. Jubilejní
rok tak zvané demokratické republiky stojí
ve znamení zostření třídního
boje, jakého jsme od doby revoluce nezažili. Ohromné
mzdové boje, ohromné politické boje otřásají
kapitalistickou stabilisací, jíž bylo dosaženo
jen na útraty pracujících lidí a která
si sama kopá hrob, zvětšujíc všechny
rozpory. Všechny dělníky a sedláky voláme
pod jednotné vedení k soustavnému společnému
vedení těchto bojů. Oni nemohou očekávati
ani toho nejmenšího od sněmovního jednání
a hlasování zde v tomto měšťáckém
parlamentě na oko; jen rozhodným bojem mimo sněmovnu
lze něco vybojovati. Reformističtí vůdcové
potírají tento boj, pracují proti jednotné
frontě a proto jest jednota v tomto boji možna jen
ze zdola, jen počínaje závody. Každá
závodní rada musí býti orgánem
této jednotné fronty. Konference závodních
rad musí zaujímati stanovisko a organisovati jednotný
hospodářský a politický boj. Proto
jest naším heslem: dosíci říšského
sjezdu závodních výborů a závodních
rad, abychom mohli vésti v celé republice jednotný
boj za vyšší mzdy, proti ofensivě buržoasie,
proti válečnému nebezpečí a
fašismu. Vyzýváme dělníky a sedláky,
aby vzhledem k fašistickým metodám, vzhledem
k nebezpečí války a ofensivě buržoasie
zřídili si společné obranné
formace a obranné orgány po vzoru Svazu rudých
bojovníků v Německu a v jiných zemích.
Voláme horníky, aby se ve svém boji spojili,
říkáme ostravským dělníkům,
aby zmařili zradu reformistických vůdců,
poněvadž reformističtí vůdcové
doporučují dnes ostravským dělníkům,
aby povolili, kdežto kladenští bojují
dále, kdežto dělníci ve všech revírech
žádají boj. Reformističtí vůdcové
doporučují ostravským horníkům,
aby se spokojili s tak zvaným zvýšením
mezd, které, spočítáme-li všechno
dohromady, činí asi 1%, aby se spokojili s výsledkem,
při němž 31.000 havířů
má býti vůbec vyloučeno ze zvýšení
mezd a odbyto jednorázovou podporou, z níž
po půl týdnu nebudou nic míti. Žádáme
ostravské horníky, aby se postavili proti této
zrádné úmluvě reformistických
vůdců, aby ji odmítli, prohlašujeme
k nim, aby využili nynější situace, kdy
je skvělá konjunktura, kdy kapitalisté shrabují
obrovské zisky, kdy Kladno stojí v boji a jest třeba,
aby boj byl rozšířen na jiné revíry,
a aby byl veden za všechny horníky společně.
Vybízíme všechny kovodělníky,
stavební dělníky, textilní dělníky,
keramické dělníky, železniční
zaměstnance, zemědělské dělníky
a vybízíme všechny ostatní dělníky,
aby považovali tento boj horníků za signál
ke stupňování a zostření svého
boje za vyšší mzdy, aby boj horníků
považovali za svůj a spojili se s bojujícími
horníky a tak se vzájemně podporovali. Nechť
pohlédnou za hranice, na př. do Polska, kde dělníci
v Lodži ukázali, jak se má prováděti
solidarita pracujících lidí ve svém
vlastním zájmu a kde se boj lodžských
textilních dělníků proměnil
v generální stávku, která se rozšířila
na celou zemi. Nechť pohlédnou do Německa,
kde bojuje 27.000 horníků v revíru waldenburském.
Vyzýváme pracující rolníky,
aby vedli společně boj s průmyslovým
dělnictvem proti společnému nepříteli.
Dělníci a sedláci patří dohromady,
poněvadž dělníci a sedláci jsou
společně podváděni o plody své
práce. Sedláci nedají si namluviti, že
patří k majetným, poněvadž mají
malý kousek půdy. Nechť poznají, že
jsou právě tak potlačováni jako dělníci.
Poznají-li to sedláci, podřídí-li
se vedení dělnictva, stane se z dělníků
a sedláků společná nepřemožitelná
síla, která může svrhnouti kapitalismus
a uplatniti režim pracujících lidí.
Voláme pracující lidi, aby vedli za to odhodlaný
boj. Jen bojem lze něčeho definitivního dosíci,
nikoliv nějakými Masarykovými gesty. (Další
část řeči byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 19. října 1928 podle
§u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena
z těsnopisecké zprávy. Viz str. 75 této
těsnopisecké zprávy.) Voláme pracující
lidi, aby odhodlaně bojovali, aby byla provedena skutečná
amnestie, aby bojovali za svobodu politických vězňů
a vyzýváme je, aby tento boj rozšířili.
Dnes, v jubilejním roce, jest to nanejvýš naléhavé
pro nejprimitivnější demokratická práva,
pro věc dělníků, pro proletářské
shromažďovací právo, pro proletářskou
tiskovou svobodu, pro právo na ulici. Vyzýváme
všechny pracující ve městech a na venkově,
aby v blížících se volbách komunistickým
hlasovacím lístkem demonstrovali proti lupičské
politice vlády kartelů a proti jejím společníkům,
reformistickým vůdcům, aby projevili svou
vůli k jednotnému boji a ukázali, že
neočekávají nic od nové koaliční
vlády, nýbrž vše jen od odhodlaného
boje a od revolučního využití vlády
dělníků a sedláků. (Další
část řeči byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 19. října 1928 podle
§u 9. lit. m) jedn. řádu vyloučena z
těsnopisecké zprávy. Viz str. 75 této
těsnopisecké zprávy.) Jen boj vede ke
zlepšení situace. Proto vyzýváme všechny
pracující lidi, aby odpověděli v jubilejních
dnech na jubilejní podvod buržoasie demonstračními
projevy a zostřením boje za vyšší
mzdy a proti drahotní politice kartelů a jimi ovládané
vlády, proti vražedné racionalisaci, vyzýváme
je k ofensivě proti válečnému nebezpečí
a především proti ohrožení Sovětského
svazu a čínské revoluce, proti fašismu,
proti persekuci revolučního hnutí, proti
ohrožení proletářských bojovných
organisací a komunistických stran za skutečnou
amnestii a okamžité osvobození politických
vězňů, za proletářskou tiskovou
a shromažďovací svobodu, za právo na ulici,
proti zhoršení a pro zlepšení sociálního
pojištění, ochrany nájemníků
a veškeré národnostní politiky, proti
národnímu potlačování a pro
plné právo sebeurčení. (Další
část řeči byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 19. října 1928 podle
§u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena
z těsnopisecké zprávy. Viz str. 75 této
těsnopisecké zprávy.) pro říšský
sjezd závodních rad, proti každé kapitalistické
vládě, pro vládu dělníků
a sedláků, proti koalici s buržoasií,
proti hospodářskému míru, proti demokratickým
ilusím, pro důsledný, revoluční
třídní boj. (Další část
řeči byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 19. října 1928, podle
§u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena
z těsnopisecké zprávy. Viz str. 75 této
těsnopisecké zprávy.) Dělníci
budou se ubírati touto cestou. (Další část
řeči byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 19. října 1928 podle
§u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena
z těsnopisecké zprávy..Viz str. 75 této
těsnopisecké zprávy.) (Souhlas a potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
dr Franke. Dávám mu slovo.
Posl. dr Franke: Slavná sněmovno! Budiž
mně dovoleno promluviti u příležitosti
předloženého rozpočtu o celé
státní správě a státní
politice a o působení této 2 1/2
roku trvající koalice se stanoviska pokud možno
nejširšího. Jsem si vědom, že chci-li
jíti až na kořen věci samotné,
chci-li dnešní režim posuzovati se stanoviska
národní naší říjnové
revoluce z r. 1918, že se zde dopouštím poněkud
přehnaného srovnávání, ježto
srovnávám něco velikého s něčím,
co bohužel, jest hodně, hodně malé.
Ale je nutno tak učiniti, je nutno si připomenouti,
čím jsme před 10 lety chtěli býti
a čím po 10 letech jenom jsme.
Byly to ideály národní naší revoluce
z r. 1918, které nejenom že byly vtěleny do
důležitých zahraničních projevů
naší první revoluční vlády,
nýbrž které byly také plně obsaženy
v naší ústavě, kterou jsme si v revolučním
Národním shromáždění dali,
které velmi plasticky jsou vyjádřeny v úvodě
k naší ústavě. Tento úvodní
pasus naší ústavy mluví o tom, že
si dáváme ústavu, aby jednota národa
byla udržena, abychom měli spravedlnost, abychom dbali
obecného blaha všech občanů, abychom
jednali v duchu našich dějin.
Není přeháněním, řeknu-li,
že této jednoty národa nemáme, nýbrž
že jednota národa byla rozvrácena, že
byly zavedeny nespravedlivé třídní
a stavovské řády, že není dbáno
obecného blaha všech občanů, že
je zaváděna privilegovanost stavů a tříd
a že jednáme přímo proti nejslavnějším
tradicím našeho národa, že jednáme
proti duchu našich dějin, jestliže přímo
ostentativním způsobem jest oficielně naší
vládou odstraňována oslava Husova a je-li
zaváděna, bohužel, oficielně oslava
ne knížete Václava - chápeme jeho význam
historický a státní, ale protestujeme proti
tomu, aby chová-li se tato koalice a vláda tak chladně
proti velikému a ušlechtilému muži našeho
národa, jako jest Mistr Jan Hus, byla slavena památka
nikoliv knížete Václava - nýbrž
patrona sv. Václava, sv. Václava, kterého
sama strana lidová historicky snižuje, líčí-li
nám ho jako pomalu organisovaného člena strany
lidové. (Výborně!)
Měli jsme podle proklamací zahraničních
míti vládu rozumnou, měli jsme míti
vládu spravedlivou; máme, bohužel, vládu
nerozumnou, máme vládu nespravedlivou, máme
také takovou většinu, ze které tato
vláda jest složena.
Bylo řečeno v první notě naší
revoluční vlády, která byla odevzdána
velikému presidentu Spojených států
severoamerických Wilsonovi, že veškerá
moc vlády vyplývá ze souhlasu těch,
kterým tyto vlády vládnou. Já se ptám:
Jest dnešní vláda, je dnešní koalice
takovou vládou, je takovým režimem parlamentním,
který je založen na souhlasu těch, jimž
se vládne? My upozorňujeme na tento režim půltřetího
roku a potíráme ten celý strašný
řetěz zákonů, počínající
kongruou a cly, jdoucí přes vzetí volebního
práva vojákům a četníkům,
přes daňovou reformu, přes věrolomnost
v soc. pojištění až k tomu, co ještě
snad tato koalice chce uskutečniti.
Odpovídá se nám stereotypně hlavně
koalicí, ale také vládou: Jsme vláda
demokratická, jsme vláda ústavní,
máme demokratickou ústavní většinu.
Budiž mi dovoleno zabývati se právě
touto otázkou, která byla dosud více otázkou
theoretickou, otázkou odborné státovědecké
doktriny, nežli aby se stala předmětem živé,
otevřené diskuse. Popírám, že
tato koalice je většinou, že je parlamentní
demokratickou většinou, mám-li na mysli a posuzuji-li
ji právě se stanoviska ducha naší revoluční
ústavy. (Výborně!) Dnešní
většina, dnešní vláda, její
složky československé jsou v československém
lidu, v československém národě menšinou.
(Výborně!) Dnešní t. zv. většina
je se stanoviska suverenity československého lidu
zřejmou národní menšinou. Má
většinu pouze za pomoci příslušníků
jiného národa. Tato většina, která
je se stanoviska československého menšinou
národní, je také menšinou hospodářsko-sociální,
neboť v této většině a v této
vládě zasedají, pokud jde o příslušníky
československého národa, především
a hlavně zástupci buržoasních stran.
Jsou úplně z této většiny československého
národa po stránce hospodářsko-sociální
jejího složení vyloučeni zástupci
širokých vrstev pracujícího lidu, který
podle svého světového názoru hlásí
se k oběma státotvorným socialistickým
stranám. Tato většina, kterou se proti nám
operuje, kterou se obhajovaly ty nejhorší činy,
kterými se odpovídalo na všechny naše
argumenty, námitky a opravné návrhy, je po
stránce národní a hospodářsko-sociální
menšinou československou. (Výborně!)
Tato t. zv. většina je také menšinou
po stránce kulturní. Vždyť i uvnitř
těchto československých stran tvoří
za pomoci německých křesťanských
sociálů značnou většinu strany,
které jsou příliš vzdáleny kulturním
tradicím a nazírání československého
lidu, než aby mohly býti považovány za
něco, co představuje většinu v československému
národu. (Potlesk poslanců čsl. strany
nár. socialistické.)
Je-li komunistická strana právem kárána,
že je nebezpečím našemu státu a
národu především proto, že nutně
podléhá a je podřízena cizí
zahraniční moci, Moskvě, není přece
žádným hanobením určité
strany koaliční, pravím-li klidně
a otevřeně, že strany, které zakládají
své politické působení na podkladě
svého přísného církevního
a náboženského přesvědčení
římsko-katolického, které mají
ve svém čele římsko-katolické
kněží, jsou stranami, v nichž svědomí
jejich předáků je podrobeno také cizí
zahraniční moci, třebas duchovně chápané
- papeži. (Výborně! Potlesk čsl.
nár. soc. poslanců.) Není možno
přehlížeti toto u jedné strany, když
se to vytýká straně druhé.
Domnívám se, že není můj rozbor
t. zv. většiny po stránce národní,
sociální a kulturní nijak nesprávný,
resumuji-li, že tato většina, pokud jde o československé
složky, je menšinou - je menšinou po stránce
národní, po stránce hospodářsko-sociální
a také po stránce kulturní. Co z toho plyne?
Z toho plyne, že koalice, většina a její
vláda se velice mýlí, domnívá-li
se, že její činy, její zákony
a opatření jsou pro nás mravně závazné,
jako by vycházely opravdu z opravdové demokratické
československé většiny. Nikoliv! (Výborně!)
Není možno nevzpomenouti při tom výroku
p. gen. zpravodaje dr Hnídka, který jistě
se vzornou pílí a svědomitostí rozpočet
doprovází nejenom v rozpočtovém výboru,
nýbrž i v plenu sněmovny, kde znovu potvrzuje,
že vstup Němců do vlády, účast
Němců ve vládě je zřejmým
pokrokem, kde přímo chválí možnost
různých garnitur. Nesouhlasím s ním
a nemohu souhlasiti. Nepopírám a neupírám
Němcům právo účastniti se společně
řízení tohoto státu, ale pravím,
že se stanoviska nás, kteří jsme tento
stát budovali od počátku, kteří
jsme za tento stát nesli odpovědnost společně
s ostatním československým národem,
je naprosto nemožno smířiti se s tím,
aby Němci byli ve vládě a většině,
která nemá československé většiny.
(Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany nár. socialistické.) Teprve ve většině,
ve vládě, která má československou
většinu, mohou Němci plně působiti,
jak toho vyžaduje oprávněný zájem
jejich národa.
Zdá se mi, že 2 1/2leté
působení tohoto režimu a této koalice
učí i široké vrstvy lidové praktické
státovědě. Zdá se mi, že lid
začíná rozeznávati mezi státem
a vládou a mezi státem a dočasnou parlamentní
většinou. Zdá se mi, že i prostý
člověk začíná chápati,
že něco jiného je stát v jeho nedotknutelnosti,
v jeho věčnosti, pokud jde o demokratickou jeho
formu, o svrchovaný sbor občanů, který
ústavně je povolán, aby rozhodoval ve státě,
pokud jde o jeho demokracii, republikánskou formu a pokud
jde o solidaritu všech stavů, povolání
a tříd, a něco jiného že je stát,
smím-li tak říci, ve svém všedním
denním životě, ve své dočasné
vládě, ve své dočasné většině,
pravím, v každé dočasné majoritě,
v každé dočasné vládě.
Ale ještě něco jiného je stát,
a ještě něco jiného je vláda,
většina, která odporuje všem těmto
třem základním principům státu
v jeho nedotknutelnosti a věčnosti.(Výborně!)
Takový případ je s dnešní
koalicí, s dnešní vládou. Domnívám
se, že je nutno říci jednou otevřeně,
jasně a zmužile názor, že není
možno oddávati se klamu, že bychom my proto,
že jsme opravdu státu věrná oposice,
mohli cokoli slevovati tomuto režimu, této vládě,
této většině proto, že se vydává
za stát. Tato koalice a vláda není státem,
je dočasnou přechodnou koalicí a vládou.
(Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Dovolte, abych již jednou otevřeně řekl
názor náš na základy této vlády,
této většiny po stránce demokracie a
většiny, abych ukázal, jak se musí tyto
určité základní omyly projevovati
na poli hospodářském, sociálním
a kulturním. Je velmi úzký vztah mezi politikou
a hospodářstvím. Je nemožné na
př. mluviti o rozpočtu, posuzovati rozpočet
a domnívati se, že možno rozpočet posuzovati
výhradně po stránce hospodářské.
Vždyť už mezi oběma vědami je úzká
souvislost. Je-li politika vědou o státě
a vládě, je ekonomika, věda hospodářská
vědou a uměním o nejvhodnějších
prostředcích k dosažení hmotného
blahobytu. Ale není možno opatřovati řádně
prostředky, vedoucí ke hmotnému blahobytu,
bez řádně politicky organisované společnosti
a opačně není možno budovati stát
bez určitých hospodářských
základů. Rozpočet sám přímo
klasickým způsobem ukazuje na tuto spojitost politiky
s hospodářstvím. Rozpočet je jistě
ve všech demokratických státech nejhlavnější,
nejdůležitější otázkou politickou,
při které se posuzuje celá politika vládní,
při které tedy rozpočet má jistě
eminentně politický význam. Ale rozpočet
je také především ryze hospodářská
finanční věc a řekl bych, že
při rozpočtu, při jeho výdajové
stránce jde o eminentně hospodářskou
finanční záležitost právě
tak jako při rozpočtu po stránce té,
jak se těchto výdajů používá,
jde výhradně a eminentně o politickou věc.
Jestliže vidíme a uznáváme tuto základní
spojitost mezi politikou a hospodářstvím,
nemůže nám nijak býti nápadno,
jestliže základní chyby této koalice
a vlády, vytčené mnou po stránce národní,
hospodářsko-sociální a kulturní,
projevují se nutně i v politice hospodářské.
Chtěl bych se zabývati právě tak,
jako jsem se zabýval v prvé části
svých vývodů klamem, kterému se oddává
československá část koalice, domnívá-li
se, že je většinou v československém
národě, určitými omyly, které
šíří koalice a kterými chce zasáhnouti
především nás, kteří jsme
kdysi s určitými složkami koalice spolupracovali.
Říkají pyšně: Teprve nástupem
této vlády a většiny, teprve za jejího
trvání nastupuje v našem státě
konjunktura hospodářská. Teprve za nás
začíná klesati nezaměstnanost a zvyšuje
se zaměstnanost, teprve za nás napravují
se chyby, které socialisté napáchali na tomto
státě, na jeho hospodářském
a finančním podkladě. Promluvím otevřeně
o těchto výtkách koalice nám socialistům,
když jsme nesli spoluodpovědnost za tento stát.
Jestliže se pánové domnívají,
že socialisté mrhali státními penězi
ve vládě, pokud šlo o stát a pokud šlo
o samosprávu, dopouštějí se do jisté
míry určité naivní neprozřetelnosti,
poněvadž poněkud snižují veliký
význam takového dr Rašína a ostatních,
kteří právě především
jsou líčeni jako nejvěrnější
a nejlepší strážci státního
pokladu. Špatně hlídali státní
pokladnu, jestliže dovolili socialistickým ministrům
rozhazovati státní peníze. Na štěstí
není to pravda, socialisté neplýtvali v resortech
a socialisté dosud zachovávali tolik taktu, že
neukazovali na resorty, ve kterých nikdy žádný
socialista neseděl a ve kterých se plýtvá
a plýtvalo přímo proti našim protestům,
když jsme spoluodpovědnost s ostatními stranami
nesli. (Výborně!)
Horší je výtka, která se činí
socialistům, že teprve za této koalice, za
této vlády se ve státě konsoliduje,
stabilisuje. Pánové z koalice, odmítám
tuto výtku, kterou ještě nedávno předák
veliké, silné strany koaliční proti
nám vznesl, co nejenergičtěji. Jestliže
někdo stabilisoval, jestliže někdo konsolidoval,
nebyl to pouze ten neb onen finanční duch v té
neb oné buržoasní straně, který
byl finančním ministrem, nebyli to pouze předáci
vašich stran, byli jsme to také my, ale byl to především
dělník v továrně a v dílně,
byl to gážista, kterému byla srážena
jeho mzda, kterému bylo sráženo z jeho hubeného
platu, který přinášel nejtěžší
a největší oběti pro konsolidaci a stabilisaci
tohoto státu. (Potlesk poslanců čsl. stran
socialistických.) Dnes, když stát se dostal
obětavostí těchto nejširších
vrstev pracujícího lidu z nejhoršího,
dnes proti tomuto dělníkovi, naplněnému
poctivou, obětavou láskou pro tento stát
v dobách nejhorších, házeti z koalice
ústy předáků, že nemá
žádné zásluhy na konsolidaci, jest nejhorším,
nejčernějším nevděkem. (Potlesk
poslanců čsl. stran socialistických.) A
my si tento nevděk, pánové, zapamatujeme
a já z něho také odvodím důsledky,
o kterých se ještě zmíním.
Koalice se chlubí, že teprve za ní zvýšila
se zaměstnanost, klesla nezaměstnanost, že
teprve za ní potrvala aktivita obchodní a platební
bilance, že její zásluhou nastoupila v průmyslu
t. zv. konjunktura. Budiž mi dovoleno nejmírnějším
výrazem to označiti za naivní hospodářské
povídání. (Výborně!) Jest
jen a jenom časovou shodou, že vlna konjunktury přišla
právě za této koalice a většiny.
Každý, kdo má jen primitivní znalosti
národohospodářské, ví dobře,
že i v normálních dobách t. zv. kapitalistického
řádu objevují se t. zv. cykly prosperity,
vzestupu a deprese, sestupu přes t. zv. stadium krise.
Bylo tomu před válkou, bylo tomu po válce
a je tomu také dnes. Tvrditi, že koalice a tato většina
vytvořila konjunkturu, jest právě tak naivní
a národohospodářsky nesmyslné povídání,
jako tvrzení, že snad inflaci a deflaci vytvořili
socialisté ze škodolibosti, aby škodili tomuto
státu. Ostatně je potom ku podivu, proč na
př. stejnou vlnu konjunktury od r. 1926 má Německo.
Patrně proto, že tato koalice a tato vláda
do Německa delegovala některého svého
národohospodářského rozumbradu, aby
tam jejím jménem konjunkturu vytvořil. (Výborně!)
Patrně je tak laskav tento rozumbrada, že i dnes,
kdy v čele německé vlády a německé
říše jsou sociální demokraté,
ještě tuto konjunkturu ponechal. Takto mluviti o národohospodářských
věcech znamená, pánové, snižovati
váš význam, poněvadž se vám
kdekdo i z kruhů kapitalistických, vám blízkých,
směje. (Výborně!) Je to moudrost,
která by měla býti humoristicky, národohospodářsky
a literárně zpracována a která by
byla jistě velkým pendantem vedle jiného
národohospodářského a finančního
gesta, vrážeti 1 miliardu do díry sociálního
pojištění. Ostatně musí býti
určitá logika. Jestliže pánové
z koalice, nedbajíce těchto nejprimitivnějších
národohospodářských pravd, si přisvojují
konjunkturu pro sebe, poněvadž náhodou zapadla
časově právě do jejich údobí,
prosím, ať si také připočítají
všechny stinné stránky, ať si na svůj
vrub připočtou i krisi cukerní, ať si
na svůj vrub připočtou i krisi, která
vzniká zužováním našich zahraničních
tržišť, ať si připočítají
všechny ty nepořádky a neštěstí,
opakující se na drahách, ta krvavá
neštěstí na staveništích atd. Nechci
býti zlomyslným, nechci jíti v politické
ironii tak daleko, abych dovozoval, že podle této
logiky, kterou chtěli koaliční pánové
potříti nás socialisty, musili by si přičísti
i ty moldavské cikány-lidojedy, kteří
snad ve vzájemném požírání
si brali příklad ze vzájemného politického
požírání v koalici. (Výborně!)
Tyto hlouposti a nesmysly odmítáme právě
tak, jako to, že je nejen dvojí národohospodářská
věda a praxe, nýbrž také dvojí
politika, dvojí morálka.
Pánové označili způsob, kterým
náš tisk referoval o hrozném neštěstí
na Poříčí, hyenismem. Proč
hyenismem? Poněvadž poukázal na určitý
vztah těchto neštěstí s určitým
zákonodárným opatřením. Četl
jsem dva vládní listy téhož dne, 16.
listopadu. Jeden list měl úvodník "Vraždící
zákon". Druhý list velké vládní
strany jako o hlavní příčině
neštěstí psal o zákonu o stavebních
ruchu. Jestliže koaliční list nazve pravým
slovem neblahý zákon, je to vrchol státnické
moudrosti, jestliže však oposice nazve touž věc
týmž jménem, je to hyenismus. Takto, pánové,
se naprosto nedáme traktovat. Vracím-li se přes
krásné vývody člena našeho klubu,
dopoledne zde učiněné, k neštěstí
na Poříčí, činím tak
proto, abych poukázal, že strašlivého
neštěstí, které se stalo na Poříčí,
by nemělo býti nikým stranicky a demagogicky
vykořisťováno, že by mělo býti
nejhroznější mluvou do srdcí všech
nás zákonodárců, ať patříme
ke kterémukoliv směru. (Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.) Musíme
si uvědomiti, tvoříme-li zde zákony
- a nyní je tvoříte, pánové,
vy na svou odpovědnost - že zákonodárce
svými zákonodárnými počiny
zasahuje nejen do všeho chodu politického, hospodářského,
sociálního a kulturního, nýbrž
přímo do lidských srdcí, do rodinného
života (Potlesk poslanců čsl. strany nár.
socialistické.) že má míti strašlivou
odpovědnost. A jestliže se již stalo tak velké
neštěstí, mají jíti stranou všechny
otázky prestižní, zákon má býti
opraven, změněn, poněvadž po tom volají
nejen utracené a zhrzené životy, nejen neštěstí
těch, kteří zde zůstali v bolu a zármutku,
nýbrž volají po tom i v kruzích průmyslových,
podnikatelských a finančních, které
jsou vám přece tak blízké. (Výborně!)
Dovolte, abych se přes to, že pan kol. dr Meissner
věnoval pozornost otázce cukerní, k ní
ještě zcela stručně vrátil, protože
chci na ní jako na konkrétním případě
dokumentovati chyby, kterých se tato koalice a vláda
dopouští. Musil jsem se cukerními otázkami
resortně zabývati půl čtvrta roku,
mám tedy jistě alespoň kus legitimace o těchto
věcech mluviti z určité zkušenosti.
Vláda a většina udělala nejstrašlivější
chybu, když snížila sama sebe, když vzbudila
ve veřejnosti pro tento cukrovarnický incident domnění,
že ve státě nevládne vláda, které
se poslouchá, nýbrž vláda, ze které
si může kde který odbor průmyslový
prostě dělati v pravém slova smyslu blázna.
Při tom vláda a většina nevyužila
příznivých momentů, které zde
byly. Vláda a většina mohla býti a měla
býti informována, že cukerní průmysl,
pokud šlo o zvýšení cen cukru, byl velmi
nejednotný. Vláda by měla býti informována,
že žádost o zvýšení cen cukru
vyšla ze skupiny, která přímo provokativním
způsobem předkládala ostatním skupinám
v cukrovarnictví požadavek, aby cena cukru byla zvýšena
o 1.20 Kč na 1 kg. (Slyšte!)
Tato skupina dovolávala se toho, že je to nutné
pro náš cukrovarnický průmysl, pro určitá
opatření, které učinilo Německo
- žádná Anglie. Já i k tomu ještě
přijdu. Dále vláda a většina
mohla a měla býti informována, že skupina
finančně nejmocnější, nejfundovanější
nechtěla zdražení cukru, protože ho ze
svých sobeckých, kapitalisticky řečeno,
úplně zdravých sobeckých zájmů
nemohla potřebovati. Ona mohla jen vítati, jestliže
určité potíže srazí ostatní
skupiny konkureční. Vláda a její většina
všech těchto celkem příznivých
momentů nevyužila. Její "osma" vydala
prohlášení a za tři dny cukrovarnický
průmysl zpupným, nemožným způsobem
ohlásil zvýšení cen. Já jsem
řekl, že není správné, pokud
se mluví o Anglii. Opatření, které
bylo učiněno v Anglii, nesměřovalo
proti našemu státu, nesměřovalo proti
našemu cukrovarnictví, jak nám to cukrovarníci
chtěli namluviti, nýbrž především
proti holandským rafineriím, proti kterým
Anglie po celé dlouhá leta vedla boj. Tedy Anglie
rozhodla se pro své určité opatření,
které je příliš známo, než
abych je zde ještě dále líčil.
To všechno byly známé věci. Zrovna tak
musilo býti známo, že, jak statistika ukazuje,
nedošlo přes toto opatření, které
se stalo, k poklesu vývozu do Anglie. To všechno však
vláda a koalice ignorovala v této tak vážné
věci, která pro nás je proto důležitá
a o kterou se proto zajímáme, poněvadž
se dotýká sta a sta dělníků,
zřízenců a zaměstnanců v cukrovarech.
V této věci vláda osvědčila
nejen ignorantství, nýbrž naprosto nemožnou,
nedůstojnou vlastnost, když kapitulovala před
cukrovarníky. (Výborně!)
Na nás, na státotvorné menšině
československé, vůči které
si hrajete na československou většinu, ačkoliv
jste československou menšinou, nejen žádáte,
abychom vás poslouchali - jak musí občan
ve státě poslouchati - protože máte
moc na své straně - ba dokonce žádáte,
abychom vás mravně poslouchali, mravně uznávali,
protože jste většinou, protože jste vládou?
A vy si myslíte, že my vás budeme mravně
poslouchati, že vás budeme mravně uznávati,
a kde jaký cukrovarník, který 18. října
r. 1918 nebyl ještě ani Čechoslovákem,
si smí z vás dělati přímo šoufky?
Myslíte, pánové, že takovýmto
způsobem budete lid vychovávati k úctě
a autoritě, kterou vláda má míti?
Nikoli! (Potlesk.) Tímto případem,
který se stal s cukrem, si koalice a vláda nesmírně
uškodila, a následky ještě uvidí.
Nechci mluviti o tom, co ještě bylo určitým
epilogem celé t. zv. úpravy cen cukru, kterou ostatně
mně, který jsem jako ministr zásobování
tři a půl roku držel cenu tak, že cena
cukru nebyla ani o haléř zvýšena, ačkoliv
cena cukrovky byla každoročně zvyšována,
úplně vytřela vláda zrak. Jaká
je to zásluha, tři a půl roku držeti
cenu na stejné výši přes tlak, který
se na nás tenkráte konal ve vládě
a v naší většině, proti činu,
který provedla koalice? Ona strpěla zvýšení,
ona nakonec "zlevnila". Radím koalici a vládě,
aby tímto způsobem provedla jubilejní dar
našim státním a veřejným zaměstnancům:
Ať odhlasuje středním a malým zaměstnancům
1000 Kč remunerace, pak ať jim 1.200 Kč strhne,
na to ať jim 200 Kč vrátí, a dá
do novin, že dala zaměstnancům 200 Kč
jako jubilejní dar. To je stejná matematika jako
ta, kterou vláda a většina provedla, pokud
jde o t. zv. zlevnění cukru.
Budiž mi dovoleno přejíti přes epilog,
který následoval. Všímáme si
i v oposici zpráv, které dostáváme
z různých výborů, tedy především
z rozpočtového výboru. Velmi by nás
zajímalo slyšeti, co myslí pan ministr financí
obratem, že "ujednání vnitřní,
týkající se snížení obratové
daně pro cukrovarníky, nemá formálně
právní platnosti". Velmi by nás zajímalo,
jaké je to dnes jednání v ministerské
radě nebo mimo ministerskou radu, že z tohoto jednání
může vzcházeti výsledek, který
nemá formálně právní účinnosti
nebo platnosti? Ale poněvadž p. ministr financí
je nemocen, neslyší mne, tedy prostě přes
tuto věc přecházím.