Posl. dr Stern (německy): Před několika
dny konal se na pražských ulicích prvý
velký jubilejní projev. Sta dělníků
vyšlo na ulici, nejen aby naposled vyprovodili své
druhy zavražedné racionalisací, nýbrž
aby také protestovali proti celé kapitalistické
soustavě, proti vražedné racionalisaci, proti
politice vlády nepřátelské dělnictvu,
proti válečnému nebezpečí,
a aby manifestovali za společný boj všeho dělnictva.
Vášnivá demonstrace pražského dělnictva
jest jen symptomem, jen jedinou známkou vzrůstajícího
roztrpčení a stoupající chuti k boji
mezi dělnictvem. Ve všech částech republiky
to kvasí, bojují kladenští horníci,
přes 40.000 ostravských horníků žádá,
i když jejich reformističtí vůdcové
chtějí to všemi prostředky zameziti,
připojení k boji, prohlášení
generální stávky všeho hornictva v zemi.
Zemí se valí mocná vlna mzdových hnutí.
Kvasí to mezi kovodělníky, zemědělskými
dělníky, keramickým dělnictvem, textilním
dělnictvem, mezi podvedenými železničními
a státními zaměstnanci. Boj proti loupežné
vládní politice zostřuje se ve všech
oborech den ze dne. A za takovéto situace předvádí
se tentokráte parlamentní komedie projednání
rozpočtu. Předložený rozpočet,
který má býti zřejmě jubilejním
rozpočtem a byl již zahájen a provázen
jubilejními řečmi, liší se od
všech dřívějších rozpočtů
jen tím, že se v něm duch nepřátelství
k dělnictvu projevuje ještě surověji
než dříve. Tento rozpočet samozřejmě
odmítáme, poněvadž nemá pro nás
vůbec smyslu mluviti o nějaké důvěře
k vládě, která jej předkládá,
poněvadž pro nás, pokud jde o tuto vládu,
existuje jen jedna věc, ohlášení nejostřejšího
boje všemi účelnými prostředky.
Ale naše odmítnutí rozpočtu, to dlužno
právě v tomto roce, v těchto dnech zvlášť
ostře zdůrazniti, má ještě jiný
význam. Také jiné strany budou odmítati
rozpočet a prohlašovati, že nemají k vládě
důvěry. Ale naprosto nehledě k tomu, že
to tyto strany vůbec ani vážně nemyslí
s nepřátelstvím proti vládě,
poněvadž ve skutečnosti politiku této
vlády podporují, toto naše odmítnutí
rozpočtu má docela jiný význam. My
jsme jediná strana, která tímto odmítnutím
projevuje nejen nedůvěru a boj proti vládě,
nýbrž i zásadní, nesmiřitelné
nepřátelství proti kapitalistickému
státu. (Další část řeči
byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 19. října 1928 podle §u 9 lit.
m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 75 této těsnopisecké
zprávy.) Účelem slavností v jubilejním
roce jest klamati pracující vrstvy o tomto pravém
rázu státu, který se v těchto desíti
letech stále zřejměji odhaluje loupežnickou
politikou vládnoucí buržoasie, jejich účelem
jest oživiti opět iluse, které naplňovaly
masy v době zhroucení a tak zvaného převratu,
a které zadržely masy, aby nevyužily své
revoluční situace a aby všichni pracující
lidé v ruchu slavností a pod dojmem licoměrnických
frází zapomněli, co musili vytrpěti
v těchto desíti letech a jaký jest rozpor
mezi tím, co jim bylo slíbeno a mezi tím,
co jim přinesla skutečnost. Při tomto podvodu
vládnoucí buržoasie napomáhá
jí buržoasie potlačených národů.
Velmi cennou pomoc poskytují při tomto jubilejním
podvodu kapitalisté a reformističtí vůdcové.
Pod maskou zdánlivé oposice k vládě
a její nynější politice pracují
jen tím rafinovaněji a účinněji,
aby kapitalistický stát vykořisťovatelů
vylíčili masám jako jen demokratickou, lidovou
republiku, v níž jest jen třeba, aby se poněkud
lépe použilo hlasovacího lístku, v níž
jest jen třeba jiného složení vlády,
aby nastala politika ve prospěch pracujících
lidí a dokonce socialismu. Reformističtí
vůdcové chtějí především
a pokoušejí se o to, aby všemi prostředky
zabránili, aby se dělníci ze zkušenosti
těchto desíti let naučili, že v době
převratu, doufajíce, že jim měšťácká
zdánlivá demokracie přinese lepší
budoucnost, šli špatnou cestou a když se to nestalo,
aby šli za příkladem Ruska, kde dělníci
a sedláci dopomohli k vítězství proletářské
revoluci.
My, komunisté, vynaložíme vše, co bude
v naší moci, abychom překazili tento společný
podvod buržoasie a reformistických vůdců.
Buržoasie zostřivši neslýchaným
způsobem svou ofensivu přímo nám při
tom v tomto jubilejním roce ve všech odvětvích
velmi pomáhá. Jak to zde vypadá po desíti
letech tak zvané demokratické svobody lidu? Rozdrcené
mrtvoly proletářských obětí
vražedné racionalisace, které byly pohřbívány
zde v Praze, zkomolené mrtvoly a zranění
při železničním neštěstí
v Zaječí, zohavené oběti bílého
teroru, boroňavští dělníci, jejich
ženy a dokonce děti do krvava zbičované
podle rumunských metod, neslýchaná surovost
policie vůči stávkujícím horníkům
a dělnicím v Rozdělově, neslýchaný
útok šavlemi na demonstrující dělníky
dokonce při pohřbu obětí kapitalistické
racionalisace, podávají názorný obraz
toho, jak ohromně daleko jsme to dotáhli s touto
tolik vynášenou měšťáckou
demokracií, která jen zastírá pravý
ráz tohoto státu, surovou diktaturu vykořisťovatelů
a kapitalistů. Kapitalistický stát byl vždy
jen nástrojem moci vládnoucí třídy
vykořisťovatelů. Ale dnes, kdy si tito vykořisťovatelé
budují ve velkých kartelech a trustech monopolní
hospodářské organisace, které ovládají
celý hospodářský život, dnes
ztratil i pouhé zdání samostatné organisace
k hájení tak zvaných všeobecných
zájmů, dnes musí i nejzaslepenější
člověk viděti, že tento stát
a jeho vláda jsou jen nástroji v rukou vše
ovládajícího monopolního finančního
kapitálu, který čím dále, tím
více srůstá s mocenským aparátem
tohoto státu. Před několika týdny
viděli jsme právě školský příklad,
jak provokačně a otevřeně již
tyto kartely vykonávají svou vládu: cukerní
kartel diktoval a vláda nejen zdražila cukr o 30 haléřů,
nýbrž hodila cukrobaronům a velkoagrárníkům
do chřtánu ještě další sta
miliony daní. Když již bylo ve sněmovně
usneseno zhoršení sociálního pojištění,
nařídil svaz průmyslníků, aby
bylo zhoršeno ještě více a tento rozkaz
byl neprodleně vykonán.
Tyto kartely a monopoly ovládající stát
bojují proti stejným organisacím v jiných
zemích nejkrutější boj o zahraniční
odbytiště. Tak jako ve válce útraty
tohoto boje musí ovšem platiti dělníci.
Aby bylo lze lépe konkurovati za hranicemi, udržují
se doma vysoké ceny a nízké pracovní
mzdy. Pracovní intensita stupňuje se do krajnosti,
masy chudých a drobných rolníků jsou
vykořisťovány, daně podnikatelů,
bankéřů a velkostatkářů
jsou snižovány o ohromné částky,
naproti tomu daně dělníků, drobných
živnostníků a rolníků a především
nepřímé daně jsou hnány do
nesnesitelnosti. To jest odpověď na otázku,
kdo jest vinen drahotou, vraždou stavebních dělníků,
železničním neštěstím, nesnesitelným
stavem dělníků a rolníků. Stát
a vláda jako nástroje finančního kapitálu,
v který splynul průmyslový kapitál,
bankovní kapitál a agrární kapitál,
jako nástroje kapitalistických monopolů,
kartelů a trustů, chrání a doplňují
vykořisťování dělníků
a rolníků ve všech oborech. V závodech
se to provádí v pravém slova smyslu vražednou
racionalisací, při níž technické
zlepšení závodů, jež beztoho přináší
dělníkům jen škodu, a z něhož
mají zisk jen kapitalisté, má daleko menší
význam než přímé stupňování
vykořisťování dělnictva hnaním
ke zvýšenému pracovnímu výkonu,
prodlužováním pracovní doby, přímým
a nepřímým stlačováním
mezd, které se stupňuje ve vyložený
mzdový podvod, ohrožováním zdraví
a života dělnictva, čehož názorný
příklad spatřili jsme u nás právě
v posledních dnech. Na druhé straně umožňuje
vláda celní politikou cenovou lichvu kartelů
a velkoagrárníků a podporuje drahotu a tím
přímo soustavně nepřímý
tlak na mzdy, především šíleným
stupňováním nepřímých
daní. Počítáme-li jen to, co sama
vláda uvádí jako nepřímé
daně, do čehož nejsou započítávány
miliony z monopolů, lichvářských sazeb,
zdaňování bytů atd., vidíme,
že v desíti letech demokratické republiky tyto
daně, které sama vláda nazývá
nepřímými, vzrostly z 852 milionů
na 5 miliard, čili z 53% všech daňových
příjmů na 75%. Finanční reformou
byly obce přinuceny, aby kapitalistům a velkostatkářům
darovaly sta milionů a zvyšováním nepřímých
dávek přispěly ke všeobecnému
zdražení a zastavily nejnaléhavější
sociální výdaje a přes to je dnes
očekává následkem této reformy
úplný úpadek. Dnes jde vláda kartelů
již tak daleko, že vláda nepřímými
daněmi zdražuje nejdůležitější
předměty spotřeby a pak, aniž zdražení
zrušila, vybírá daně, tedy ve skutečnosti
ponechává nepřímé daně,
ale nedovoluje, aby již byly placeny státu, nýbrž
přímo kartelům. K tomu připočtěte
soustavné, zákonité zvyšování
nájemného a zároveň rozšiřování
práv majetníků domů, že smějí
chudé nájemníky vyhazovati na dlažbu
a místo nich přijímati nájemníky
bohaté, miliony, které byly uloupeny skoro úplným
zrušením podpory nejchudších ve prospěch
nejbohatších a zamýšlené zdražení
masa cly na dobytek, dále zamýšlené
zdražení zvýšením sazeb a zavedením
celé řady nových nepřímých
daní. To se děje v době, kdy mzdy v Československu
patří k nejnižším ze všech
kapitalistických zemí a kdy zde týdenní
mzda 140, 100, 70 a 60 Kč není vzácností,
nýbrž jest velmi rozšířená.
Touto drahotou a touto vládní politikou, lichvářstvím
bank, konkurencí velkostatkářů, ovládáním
hospodářských organisací velkoagrárníky
a finančním kapitálem trpí nejneslýchanějším
způsobem chudí a drobní rolníci, kteří
byli pozemkovou reformou tak hanebně podvedeni a jejichž
nouze se používá jako výmluvy, aby velkostatkáři
byli obohaceni agrárními a dobytčími
cly. Z výtěžku velmi těžké
práce zůstává jim to nejpotřebnější,
aby ukojili hlad, kdežto o vše ostatní je nejrafinovanějšími
metodami olupuje třída vykořisťovatelů,
ať již přímo nebo prostřednictvím
státu. Poslední daňová reforma toto
bezpráví bezmezně zostřila, darujíc
obrovské sumy vládnoucím třídám
na útraty pracujících ve městě
i na venkově.
Buržoasie tohoto státu právě v jubilejním
roce zhoršila dokonce sociální pojištění.
Toto sociální pojištění bylo
již od prvopočátku jen podvodem na pracujících
lidech, který měl v nich vzbuditi ilusi, jako by
republika pamatovala také na dělníky. Ve
skutečnosti bylo spojeno s osudným zhoršením
nemocenského pojištění a po každé
stránce bylo výsměchem myšlenky skutečného
sociálního pojištění. Nyní
tato slátanina jest dokonce ještě zhoršována
vyřazením mladistvých a četných
jiných dělníků, ještě
ostřejším vydáním správy
do rukou podnikatelů a kapitalistického státu,
snížením dávek a ohrožením
nemocenských pokladen úplným zničením.
Zaplacené peníze dělníků poskytují
se jako levné úvěry kapitalistům,
kteří beztoho pod všemi možnými
tituly, jako na příklad podpora vývozu a
podobně, jsou přímo krmeni z daní.
Při tom reformisté provedli přímo
umělecký kousek podvodu na dělnících,
snažíce se namluviti dělníkům,
že zhoršení jsou jen nepodstatná a přijatelná,
že se jim podařilo zabrániti podstatným
zhoršením a že dělníci mohou býti
spokojeni. Mezi krásnými sliby, které provázely
založení tohoto státu, byl také slib
úplné národní rovnoprávnosti.
Dnes se česká buržoasie honosí, že
má ve vládě zástupce národních
menšin a že jest to znamením, že své
sliby splnila. Nechci mluviti o takových maličkostech,
jako na příklad, že němečtí
ministři nesmějí v této sněmovně
mluviti svým mateřským jazykem, že slovenští
ministři nesmějí ani prohlásiti, že
existuje slovenský národ. Jest nepopíratelnou
skutečností, že právě v době,
kdy občanští zástupci národních
menšin sedí ve vládě a za jejich spoluúčasti,
za jejich spoluodpovědnosti národní útisk
ještě vzrostl, především správní
reformou, nakládáním se státními
úředníky, praksí jazykového
práva, praksí školní atd. Buržoasie
potlačených menšin prokázala právě
tak jako buržoasie vládnoucích národů,
že kapitalistické zájmy mají pro ně
větší význam než národní,
o jejichž svatosti omílá licoměrnické
fráze. Němečtí, slovenští
a maďarští dělníci, rolníci,
živnostníci a zaměstnanci jsou národně
zrazeni, aby se na jejich útraty jejich kapitalističtí
rodáci tím více hospodářsky
obohatili a mohli je ještě více vydrancovati.
Národy, které nemohou rozhodovati o tom, jaký
má býti jejich osud, které násilím,
brannou mocí jsou drženy ve státě, aniž
se jich kdo otázal, zda to chtějí, jsou zotročenými
národy a občanští členové
těchto národů, kteří se této
věci účastní a jsou za ni spoluodpovědni,
dopouštějí se nejnižší a nejzbabělejší
zrady na vlastním národě. Právě
tak dělají to socialističtí vůdcové
všech těchto národů. Čeští
reformističtí vůdcové prohlašují
za něco samozřejmého a spravedlivého,
že ostatní národové jsou znásilňováni
a nesmějí rozhodnouti o svém osudu a němečtí
sociální demokraté se neodvažují
žádati plného práva na svobodu, sebeurčení
do nejzazších důsledků ani pro vlastní
národ. Jediní, kdo z vládnoucího národa
ve sněmovně i venku bojují za toto právo,
jsou komunisté. A to, co činí čeští
komunisté, neodvažují se ani německé
občanské strany a sociální demokrati.
Zvlášť příznačný
jest také rozpor mezi někdejšími sliby
v oboru kulturním a nynější skutečností,
mezi těmito sliby a panstvím klerikálů,
zklerikalisováním školy, kapitulací
před Římem, konkordátem a Václavskými
slavnostmi. To jest splnění slibu odluky církve
od státu. Buržoasie, také husitská buržoasie,
musí se bráti touto cestou, poněvadž
kartely a finanční kapitál a její
stát potřebují v třídním
boji a pro přípravu k válce pomoci náboženství
a ohlupování mozků. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.) Zoufalý
boj kartelů o odbytiště znamená pro
dělníky a sedláky nejen větší
hospodářský tlak a hlad, hrozí jim
mimo to mnohem horší nebezpečí. To,
co jest dnes válkou celní a hospodářskou,
bude zítra najisto krvavou válkou se zbraněmi
nejmodernější techniky, o jejíž
spoustách a hrůzách nemůže si
nikdo učiniti ani správné představy.
Jest naprosto jisto, že Československo bude také
zapleteno do této nezadržitelné světové
války a samo také pracuje o zvýšení
tohoto válečného nebezpečí.
Stačí, pozorujeme-li jen poměr k Maďarsku
stačí, podíváme-li se, jak občanský
tisk na obou stranách píše a štve, abychom
viděli, že se na obou stranách dělá
nálada pro novou válku. Tento stát a jeho
hranice vznikly násilným mírem, jehož
neudržitelnost musí býti jasná každému
nepředpojatě myslícímu člověku.
Stačí jen, připomene-li si, že tento
stát, který prý vznikl uskutečněním
práva sebeurčení, k uskutečnění
jeho neposkytuje práva sebeurčení nejen vlastním
národům, nýbrž ani cizímu státu,
totiž Rakousku, neboť Československo prohlašuje,
že pokus o připojení znamená válku.
Vidíme, že celá politika tohoto státu
jest již zdrojem válečného nebezpečí.
Toto nebezpečí vzrůstá úplnou
závislostí Československa na velkých
imperalistických mocnostech, jejichž pouhým
vasalem ve skutečnosti jest, a na jejichž rozkaz vytáhne,
jmenovitě půjde-li se proti Sovětskému
svazu. Proto také Československo tak horečně
zbrojí a neméně horečně účastní
se pacifického podvodu, který má oslepiti
masy před válečným nebezpečím,
a který jest sám částí válečného
nebezpečí. Zatím co celý svět
horečně zbrojí, poněvadž každý
ví, že příští válka
jest přede dveřmi náš ministr věcí
zahraničních den co den prohlašuje, že
věčný mír jest zabezpečen;
kdežto Briand a Chamberlain s cynickou přímostí
prohlašují, že Kelloggův pakt jest bezcenným
kusem papíru, Beneš nazývá tento
Kelloggův pakt cenným pokrokem na cestě k
zabránění války. Je-li mír
tak zabezpečen, proč vydává Československo,
tak malá země, 2 miliardy na zbrojení, naprosto
nehledě k miliardovému fondu na výzbroj?
Proč se v Ústí n. L. vyrábějí
jedovaté plyny, proč se ve všech válečných
podnicích pracuje tak horečně, proč
bylo vojákům odňato volební právo
a vydány vojenské zákony, proč se
provádí se zvláštní krutostí
persekuce na železnicích a ve válečných
podnicích a co znamená pašování
zbraní do Maďarska, které náhodou bylo
odhaleno, co znamená dopis Masarykův kongresu
církví?
Komunistické upozorňování na celou
vážnost válečného nebezpečí
rádo se nazývá pouhým produktem fantasie,
zapomíná se jen na války, které jsou
vedeny především na války proti koloniálním
národům, kteří bojovali za svou nezávislost
a snažili se osvoboditi se. Ale čas od času
dochází k odhalením, která musí
i nejzaslepenějšího člověka poučiti,
jak my, komunisté, měli jsme v této věci
plnou pravdu. Před nedávnem vešla ve známost
tajná smlouva anglicko-francouzská. V této
smlouvě jest přesně ustanoveno, co má
podniknouti francouzské a anglické loďstvo
a vojsko v případě války s Amerikou,
především však v případě
války se Sovětským svazem. Fašistické
převraty ve státech sousedících s
Ruskem, cesta Pilsudského do Rumunska, právě
tak jako četné dřívější
události dokazují, jak se věci mají.
Právě v těchto dnech prohlásil rumunský
tisk zcela otevřeně, že účelem
cesty Pilsudského bylo připraviti válku proti
Sovětskému svazu. Právě tak jako jsme
viděli zde, jaké věci přinesly zde
manévry, a jak se má na základě těchto
zkušeností připravovati válka proti
Sovětskému Rusku. Nezadržitelně se blíží
doba, kdy miliony dělníků a sedláků,
mezi nimi také dělníci a sedláci českoslovenští,
bude násilně nuceno vzájemně se vražditi
za zisky kartelových a finančních magnátů
a umírati, aby v Rusku byla svržena vláda dělníků
a sedláků a obnovena opět diktatura vykořisťovatelů.
Základní směrnicí československé
buržoasie v zahraniční politice jest kurs:
příprava války proti Sovětskému
svazu pod vedením imperialistické Anglie. Ačkoliv
hospodářské zájmy Československa
vyžadují nejužšího spojení
se svazem Sovětských republik, československá
buržoasie svými nejširšími třídními
zájmy a pod přísným tlakem Anglie
byla vehnána do fronty protisovětské. Ve
srovnání s touto základní protisovětskou
tendencí československé zahraniční
politiky, posuzováno s třídního stanoviska,
má ovšem bližší konflikt s Maďarskem,
jinak jistě rovněž důležitý,
podřadný význam. Řešení
tak zvané Rothermerovy aféry a případu
Svatogotthardského jest toho příznačným
důkazem. Účast Československa na protisovětském
bloku bude ještě více upevněna trvalým
sbližováním Anglie s Francií, ačkoliv
tyto imperialistické státy vedou tuhý boj
o vliv na Československo. Tento boj, který ještě
trvá, komplikuje se vzrůstem novoněmeckého
imperialismu, který rovněž začíná
uplatňovati svůj vliv na Československo.
Západní, to jest protisovětskou orientací
Německa, nemůže ovšem vzrůst tohoto
vlivu na Československo znamenati nějakou změnu
v nynější protisovětské politice
buržoasie. Naopak právě v Československu,
které jest předmětem politiky velkých
imperialistických států a skupin, odráží
se jasně cíl imperialismu, společný
nade všechny vzájemné konflikty: válka
proti sovětskému Rusku.
Buržoasie, aby přinutila dělníky, aby
snášeli doma krutější vykořisťování,
aby je mohla bez odporu vésti do nové války,
aby zlomila vzrůstající obranu dělnictva
proti této politice, sahá tak jako všude, také
zde stále bezohledněji k metodám přímé
diktatury a fašismu. Desítileté trvání
tak zvané demokracie oslavuje se licoměrnickými
frázemi, ačkoliv jest to v praksi již fašismus.
Dospěli jsme již tak daleko, že se u nás
užívá rumunských metod teroru, jak o
tom svědčí nepomstěný zločin
boroňavský. Nikdy nebyly poslední zbytky
tak zvané demokratické svobody tak beze studu šlapány
jako nyní. Nařizuje se, že komunistický
tisk, v němž beztoho jest každé svobodné
slovo potlačováno, může býti
každou chvíli úplně zastaven. Zabavuje
se dokonce zmínka o takových požadavcích,
jako požadavcích říšského
sjezdu závodních rad. Schůze a projevy jsou
zakazovány, kdykoliv se úřadům zlíbí,
bez udání jakéhokoliv důvodu. Dělníkům
se odpírá právo na ulici. Odborovým
organisacím a dokonce proletářským
kulturním organisacím bylo pohrozeno rozpuštěním,
odváží-li se hájiti zájmy proletářů.
Zakazují se dokonce stranické školy a každý
proletář, který se odváží
vystoupiti proti vykořisťovatelské politice
vlády, jest vržen do vězení. Poslanecké
imunity a imunity sněmovních řečí
již není. Všechny bojovné třídní
organisace, především však komunistická
strana jsou pronásledovány, každá zákonitá
činnost hledí se jim znemožniti a připravuje
se jejich úplné potlačení. Se zvlášť
neslýchanou surovostí postupuje státní
moc proti dělníkům, kteří bojují
hospodářský boj, jak o tom svědčí
události v Rozdělově. Buržoasie, poněvadž
se již nemůže tak jako dříve spoléhati
na roztříštění reformistů
a na jejich pomoc v hospodářských bojích,
ničí poslední shromažďovací
svobodu a svobodu stávkovati. Stávkové výbory
a schůze jsou zakazovány a s neslýchanou
surovostí užívá se zbraní státní
mocí, aby dělníci a dělnice byli rozehnáni,
spojí-li se k boji za kousek chleba. Nejsurovějším
způsobem strážníci je tlukou a týrají
metodami obvyklými jen za carského Ruska. Strašlivý
jest počet dělníků a sedláků,
kteří byli v těchto desíti letech
zavražděni jen proto, že hájili svých
práv. Policie jest vyzbrojována šavlemi, právo
četníků stříleti jest rozšířeno,
habsburský Prügelpatent překonán, státní
byrokracii se dostává správní reformou
všemocnosti, staré zákony o teroru a na ochranu
republiky jsou doplňovány novými ustanoveními
o trestních koloniích a policejním dozoru,
zahraniční dělníci jsou hanebným
zákonem úplně vydáni na pospas policejní
svévoli. Buržoasii nestačí již
ozbrojená moc, zřizuje si fašistické
organisace mas, které jsou daleko nebezpečnější
než několik stoupenců Gajdových, ozbrojenou
selskou jízdu, národní sportovní organisace
všeho druhu, aby, až uzná za vhodné, mohla
praktické provádění fašistických
metod korunovati zřízením přímé
fašistické diktatury. Za takových okolností
nelze se tedy diviti, jestliže jubilejní komedie s
amnestií dopadne zde ještě mnohem ubožeji
a bídněji než v jiných kapitalistických
státech. V posledních dnech můžeme pozorovati,
že nejvyšší soud ještě prodloužil
proletářům tresty, k nimž byli odsouzeni,
jen aby zabránil, aby jako komunisté nemohli býti
zahrnuti do této amnestie na oko.
Při tom všem, při veškeré této
politice vlády, ovládané kartely, ukazují
se nejlepšími pomocníky buržoasie reformističtí
vůdcové jako její nejspolehlivější
spojenci. Čím obtížnější
jest situace buržoasie, tím surověji, tím
nestydatěji jí pomáhají reformističtí
vůdcové, kteří se stále více
stávají částí státního
aparátu. Od sabotáže v hospodářském
boji přešli již k organisaci stávkokazectví,
jako na příklad v boji stavebních dělníků.
V každém hospodářském boji vidí
svůj hlavní úkol v tom, aby hnutí
udusili v zárodku, nebo není-li to již možno,
aby hnutí osamotnili a roztříštili,
jak jsme to viděli nejhanebněji nyní v boji
horníků, ale také v boji kovodělníků
a při všech příležitostech, kde
se reformističtí vůdcové snažili
všemi prostředky zabrániti, aby byl veden skutečný
boj v zájmu dělnictva, aby byly vyřazeny
rudé odborové organisace, které pracují
pro jednotné vedení boje a ke společnému
postupu v boji, aby tím ulehčili buržoasii
její ofensivu, aby tím umožnili přípravu
války proti Sovětskému Rusku. Oni, kteří
vždy mluví o jednotě a vždy líčí
komunisty, jakoby tříštili hnutí, nyní
rozrážejí poslední, neroztříštěné
jednotné organisace mas proletariátu, jako konsumní
spolky, volnomyšlenkáře a tělocvičné
spolky, jen aby oslabili odolnost proletariátu proti buržoasii.
To jsou ti hlasatelé jednoty, kteří nám
vždy vytýkají, že rozvracíme. Oni
připravují zcela zřetelně a každému
viditelně nový rok 1914, budujíce v dělnících
pacifické iluse, aby dělníci nezbrojili proti
válečnému nebezpečí, vypravujíce
dělníkům, že zde mají vlast,
kterou musí hájiti a především
nejhanebnějším štvaním a pomlouváním
Sovětského svazu, čímž se má
kapitalistům umožniti, aby mohli vésti dělníky
a sedláky proti prvému státu dělníků
a sedláků na světě. Naši sociální
demokrati zde, i když někdy zdánlivě
kritisují, nejsou ani o vlásek lepší
než Paul Boncourt a Mac Donald, kteří také
pronášejí fráse o míru, ale zároveň
zbrojí a dokonce sami vedou válku. Nejsou ani o
vlásek lepší než němečtí
soc. demokrati s pancéřovým křižníkem,
kteří stavějí pancéřový
křižník na útraty hladovějících
dělníků, aby se Německo mohlo účinně
zúčastniti války proti Sovětskému
svazu a nejsou ani o vlas lepší než rakouští
sociální demokrati, kteří dne 7. října
odporně a hanebně úplně kapitulovali
před fašisty. Oni, strana se 600.000 členů,
v zemi se 6 miliony obyvatelstva, dovolili, aby fašisté
mohli přes překážky vtrhnouti do dělnického
okresu Vídeňské Nové Město,
ačkoliv tomu mohli zabrániti. Jen aby nemusili bojovati
proti těmto fašistickým projevům, a
to je to nejhanebnější, co se kdy stalo v dějinách
dělnického hnutí, prosili a žebrali
u vlády, aby zakázala jejich vlastní projev,
oni dokonce žádali, aby vláda na léta
zakázala dělnické projevy proti fašismu.
Právě totéž dělají naši
sociální demokrati. Právě před
několika minutami viděli jsme toho příklad
zde v této síni, jak zde dr Meissner zdánlivě
potíraje vládu, zdánlivě kritisuje
vládu, snažil se namluviti dělníkům,
že vláda jest orgánem k hájení
zájmu celku, prohlásiv zde, že tato vláda
jest příliš zbabělá a slabá,
aby uplatnila tyto zájmy proti cukernímu kartelu.
Snažil se dělníky oklamati, že tato vláda
není nic jiného než nástroj cukerního
kartelu a jest šílenstvím a podvodem páchaným
na dělnících mluviti o tom, že by tato
vláda mohla býti dosti silná proti cukernímu
kartelu. Naši socialističtí vůdcové
se snaží všemi prostředky odvrátiti
dělníky od boje venku, namlouvajíce jim,
že tento zdánlivý boj v parlamentě jim
něco přinese a snažíce se dělníkům
namluviti, že vší touto bídou jest vinno
jen to, že z viny komunistů sociální
demokrati nesedí již ve vládě. To jest
také smysl řeči, kterou jsme zde slyšeli
od vůdce sociálních demokratů. Chtějí
vzbuditi v dělnících zdání,
že se všechno opět zlepší, přijdou-li
sociálně-demokratičtí vůdcové
opět do vlády. Dělníci používali
tohoto receptu 8 let a trpce to zaplatili. To, co nyní
vláda dělá - a sociálně-demokratičtí
vůdcové to zamlčují - není
nic jiného než pokračování v
politice, kterou zde vláda provozovala, když byli
sociální demokrati ve vládě. Mluví-li
zde pan dr Meissner o podvodu se státními
zaměstnanci - a má docela pravdu - táži
se: což po celá ta léta, kdy sociální
demokrati seděli ve vládě, nebyli státní
zaměstnanci neustále podváděni, trýzněni,
restringováni a poškozováni za spoluúčasti
sociálně-demokratických vůdců?
Ani nová koaliční vláda - a to musíme
prohlásiti dělníkům se vší
jasností, aby nebyli vehnáni na nesprávné
cesty - nemůže provozovati jiné politiky než
vláda nynější a právě
tak jako nynější vláda ještě
jen zostří kurs dělnictvu nepřátelský,
kurs potlačování a fašismu, poněvadž
kartely, které vládnou v každém kapitalistickém
státě, nemohou potřebovati jiné politiky.
Jest jen jediné východisko, ne to, které
ukazují sociálně-demokratičtí
vůdcové, nýbrž východisko, které
našli ruští dělníci a sedláci,
a které si vybojovali se zbraní v ruce. Cesta, kterou
se brali ruští dělníci a sedláci,
ukázala se správnou. V Sovětském svazu
vládnou dnes dělníci a sedláci a vykořisťovatelé,
kteří tam snad ještě jsou, malá
vrstva drobných kapitalistů jest tam utlačena.
V Sovětském svazu jest rudá armáda
přítelem a ochráncem pracujících
nejen tohoto státu, nýbrž celého světa.
Tam jsou národy svobodné, mají tam právo
sebeurčení až k právu odtržení
a žijí spolu bratrsky. Tam jest dělníkům
a sedlákům otevřena cesta ke kultuře,
k nejvyšším vzdělávacím
ústavům, které jsou zde otevřeny jen
pro boháče. Tam stoupají mzdy rok co rok,
tam jsou ženy rovnoprávné a mladiství
požívají plné ochrany. Tam dostali sedláci
půdu velkostatkářů a vláda
je všemožně podporuje. Tam byly vyhnány
kartely, monopoly, velkostatkáři a finanční
magnátové, tam se buduje socialismus, uskutečňuje
se v nejdůležitějších oborech,
výroba stoupá neslýchaným tempem,
cesta k nové, lepší budoucnosti pro všechny
pracující jest otevřena. Sovětský
svaz jest také jedinou mocí, která vážně
usiluje o mír, kdežto všechny ostatní
státy chtějí válku a také ji
přivodí.