Nevím, pánové, jestli by si náš
ministr soc. péče také takhle počínal.
Teď si představte, kdyby tak představenstvo
Pojišťovací Internacionály svolalo tento
sjezd do Prahy a kdyby tento sjezd také byl obeslán
ministerstvem soc. péče a kdyby pan ministr soc.
péče byl tolik laskav a na ten sjezd šel! Slyšeli
bychom také taková slova uznání dělnického
pojištění, slyšeli bychom tam také
taková uznání organisacím dělnického
pojištění? U nás je pravý opak!
Náš ministr soc. péče kypí záštím
proti všemu, co má ráz sociální
a myslí, že potrefí dělnické
pojištění a zejména politické
strany, když navrhne zrušení svazů. Zato
se však, pánové, jak jsem řekl, zřizují
zemské úřadovny. Odpusťte, že se
k této věci vracím, i když kol. Dubický
včera charakterisoval zemské úřadovny,
které jsou navrhovány pro Prahu, Brno a Bratislavu,
dosti přiléhavě. Chci jen charakterisovati
pochod od 25. října 1927 až do dnešní
doby, jak se vyvíjel za účelem zrušení
svazů. Byly nám tvrzeny dvě okolnosti, zejména
to tvrdil ve výboru pan ministr Šrámek,
že je v prvé řadě nutno ušetřiti
v nemocenském pojištění, poněvadž
prý svazy vyžadují náklad 5 mil. Kč,
za druhé, že prý svazy vykonaly svou povinnost
a že prý proto jich není více potřebí,
když byla zřízena Ú. S. P. Ale najednou
v pondělní schůzi jsme dostali present, že
místo 7 svazů se zřizují tři
zemské úřadovny. (Posl. Dubický:
Ty nebudou státi 20 mil. Kč!) Kol. Dubický,
tvrdí se, že budou státi více, ale řekněme,
že by stály jen 20 až 25 mil. Kč. Dnes
již některý tisk zaznamenává
hlasy odborníků, že budou státi 30,
případně i 40 mil. Kč. Pánové,
je zde tendence rušiti stará osvědčená
a nutná zařízení. Zde se vykládá
potřeba ušetřiti 5 mil. Kč, a. v nových
úřadech, jako budou zemské úřadovny,
se má vydati 25 mil. Kč. Beru číslice
střední a nikoliv nejnižší nebo
nejvyšší. Nemyslíte, pánové,
že toto je politický atentát, že to je
dílo, plynoucí z politického záští?
Nemyslíte, pánové na pravici, i vy, kteří
docházíte k rozporům se stranou lidovou,
že pan ministr sleduje jistý zájem? Vždyť
je to jeho věc. Známe z jednání, kdo
si přál zemské úřadovny a kdo
si nepřál svazy. Víme, kdo sleduje snahu,
aby měl jeden úřad v Bratislavě a
druhý úřad v Brně. Pánové,
kdo však uhradí těch 25 milionů, to
nikdo nám nepověděl. Páni odborní
úředníci z ministerstva financí ani
neřeknou, kdo těch 25 mil. Kč zaplatí,
poněvadž nemocenské pojišťovny nebudou
na zemské úřadovny nic přispívati.
Když pan ministr prosadí, že se zruší
povinné členství u svazů, ušetří
se v nemocenských pojišťovnách 5 mil.
Kč a nemocenské pojišťovny to jiným
způsobem, několikanásobně zaplatí,
a to i tu ochranu, kterou mají v retaxaci, v revisi účtů
lékařských, lázeňských
a nemocničních atd. Pan ministr a jeho odborní
úředníci vědí, že to bude
velká vada, když nemocenské pojišťovny
takové zařízení nebudou míti.
Není pravda, a to pan ministr a ostatní vědí,
že Ústřední sociální pojišťovna
bude hlídati každý haléř. To
dělat nemůže a kdyby to dělala, musila
by pro to míti velmi drahý aparát. Ale prosím,
kdo zaplatí 25 milionů pro zemské úřadovny?
(Posl. Tomášek: Pan ministr má tu reservní
miliardu!) Kol. Tomášku, o té reservní
miliardě jsme již hodně mluvili, jenže
to bylo jen gesto v nouzi řečnické, vyslovené
ve výboru. Ale copak nám někdo ručí,
že ta slíbená miliarda bude za rok likvidní?
Vždyť tento ministr třeba tu nebude, a že
by se jiný resortní ministr chtěl k tomu
hlásiti, tomu nikdo nebude věřiti. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.)
Podle návrhu má Ústřední soc.
pojišťovna zříditi tři zemské
úřadovny. Tam se chytají za hlavu, nevědí,
co budou dělati, jakou budou míti kompetenci. A
což teprve, až začne ježdění
mezi Prahou a Bratislavou a Prahou a Brnem, uvidíme, jak
budou vypadati správní výlohy těchto
úřadů. A kdo to zaplatí? Vždyť
Ústřední soc. pojišťovna nemůže
ročně vydati jen tak lehce ročně 25
mil. Kč. (Výkřiky posl. dr Jurigy.) Pánové
si to snad ještě do hlasování rozmyslí.
Rád uvidím, jak zemské úřadovny
budou zřizovati a zejména jak budou hájiti
náklady, které na tyto nepotřebné
úřady vzniknou.
Ve věci svazů udělejte si usnesení
jakékoli. My vám můžeme dnes říci:
svazy budou, když ne s povinným členstvím,
tedy s dobrovolným, jak je dělnické sociálně
pojišťovací hnutí potřebuje. Jako
každé zřízení, banky, záložny,
města a jiné korporace mají své ústřední
organisace, aby hájily jejich zájmy, tak je musí
míti také nemocenské pojišťovny.
To je naše stanovisko, to je naše kredo ve věci
svazů. Když bylo oceněno pojištění,
chtěl bych se přece vrátiti v závěru
své řeči k jeho úkolům a významu.
Letos je tomu 40 let, co zákon o povinném nemocenském
pojištění byl vyhlášen. Zákon
vstoupil v platnost 1. srpna 1889. Bude to tedy v srpnu příštího
roku 40 let, co se zákon o nemoc. pojištění
provádí. Nikde, jak už moji předřečníci
řekli, takový atentát na dělnickou
samosprávu, na pojištěnce, jako je navržen
v této osnově, nebyl vykonán, a to ani v
býv. Rakousku, ani v Československu za minulých
10 let, ani v jiných státech. A slouží
k hanbě nynější majority v Československu,
že ona je první, která v organisační
části dělnické pojištění
totálně zhoršuje a vliv dělníků
na samosprávu dělnického soc. pojištění
znemožňuje, kdežto v jiných státech
se děje opak, všude jinde vliv dělnictva jako
třídy na pojištění se zvětšuje.
U nás se přehlíží, co pojištění
vykonalo. Uvedu jen krátce o tom data. Za 36 let nemocenské
pojišťovny vyplatily na podporách nemocenských
2 miliardy 390,950.000 Kč, lékařům
792,318.000 Kč, za léky a léčiva 491,292.000
Kč, nemocnicím a na dopravě 359,995.000 Kč,
na pohřebném 89,972.000 Kč, celkem za 36
let, když počítáme nepatrný rozsah
a význam pojištění, jak působilo
za Rakouska, se vyplatily 4 miliardy 124,929.000 Kč. Můžeme
proto počítati, že, až se budou vypláceti
dávky plných 40 let, budou činiti celkem
asi 4 2 miliardy korun. Uveďte jedno zřízení,
kde z přijaté koruny vrací pojištěnci
na dávkách 80%, jako je tomu v našem nemocenském
pojištění. Takového zařízení
není. Proto, jestliže v Rakousku před několika
dny ocenil toto tak významné zařízení
president státu a ministr soc. péče, nutno
litovati, že se takové ocenění nestalo
i v Československu - třeba jenom v číslicích.
Nemocenské pojištění v Československu
působí již 40 let a výročí
jeho trvání bylo korunováno takovou persifláží
zákonodárnou, jaká nám byla předložena
25. října 1927. Tento návrh, jak byl stilisován
a pak také plénu poslanecké sněmovny
předložen, neslouží ke cti jeho tvůrcům
a dokazuje oprávněnost odporu dělnické
třídy proti němu, jež sice zabránila
mnohým nejškodlivějším ustanovením,
ale jest hanbou těch, kteří stát přechodně
spravují, že oni po 40leté platnosti zákona,
zejména v době desetiletého trvání
státu, se odvažují dělníkům
vliv na tyto ústavy a jejich samosprávu tak ohrožovati,
jak se to v osnově děje. Doufejme, že toto
dílo, i když je katansky provedete, bude chvilkové,
že celá veřejnost se vzpamatuje a učiní
opatření, aby tento režim, který tolik
zla republice natropil - a doufejme, že jen ještě
několik týdnů natropí odnesl si za
něj náležitou odplatu. (Potlesk poslanců
čsl. strany soc. demokratické.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Tučný. Uděluji mu slovo.
Posl. Tučný: Slavná sněmovno!
Budeme rozhodovati o osudu dělnického sociálního
pojištění. Bude to čin, jehož ozvěna
neumlkne uplynutím dne, neumlkne am po roce ani po dvou,
protože účinky tohoto činu potáhnou
se životem sociálního pojištění,
pokud nebudou paralysovány nebo napraveny. Proto ani v
poslední hodině není pozdě na výzvu
k rozvaze, nežli hlasováním může
býti rozhodnuto osudně. Neboť sociální
pojištění dělnické jako základní
kámen soc. ochrany této třídy bude
ve značné míře regulátorem
citového založení dělnictva k ostatním
vrstvám společnosti, k těm, kteří
svou mocí rozhodli o jeho účinech, a samozřejmě
také ke svému státu.
To je potřebí míti na zřeteli u nás,
jako bylo k tomu přihlíženo jinde. Nebyli to
socialisté, kteří svým vlivem a mocí
rozhodovali o soc. pojištění v Německu,
Rakousku a jinde. Bismarck nebyl socialistou, jako jím
nebyl Körber a jako dnes není Seipel. Třídní
odpůrci dělnictva zasahovali dříve
a zasahují dnes do osudu tohoto pojištění
a přece potlačili třídní zaujatost
na tolik, aby také v zájmu dobré pověsti
jimi spravovaného státu neměli v sociálním
pojištění ducha této třídní
zaujatosti, aby neměli politické soc. pojištění,
nýbrž odborné.
U nás naproti tomu se podnikl krok, který v historii
tak lehce nenajde obdoby. Právě ten základní
kámen soc. ochrany dělnictva byl dán na pospas
nahodilému a dočasnému seskupení politických
stran, aby se stal předmětem urputného zápolení
o politickou kořist (Tak jest!) a aby na něm
strany tohoto se skupení vyzkoušely nejen svoji moc
a vliv v koalici, nýbrž i řadu nectností,
mezi nimiž sobeckost a materialistické pudy hrají
úlohu vynikající. A sociální
pojištění, v němž byly jen snesitelné
stíny našich malých politických poměrů,
má se státi nyní kat exochen politickým
sociálním pojištěním.
Jen několika slovy chci se dotknouti motivu, který
k tomuto osudnému pokusu naši koalici vedl. Od počátku
se tvrdilo - a ještě včera v čelném
listě politické koaliční strany znovu
bylo tvrzeno - že 2 rozhodující motivy vedly
koalici k pokusu novelisačnímu: snížení
příspěvků a pořádek
v nemocenských pojišťovnách. Tvrdím,
že to nebyly pouze tyto 2 motivy. Podle obsahu původního
vládního návrhu šlo o daleko více
než o pouhé snížení příspěvků.
Vedle něj šlo - a, myslím, ne v poslední
řadě - o dokonalé paralysování
vlivu pojištěnců na provádění
celého soc. pojištění. Šlo také
ne v poslední řadě o dokonalé rozmetání
samosprávy, kterou pojištěnci měli v
pojišťovnách nemocenských a která
byla zavedena snesitelnou měrou také u Ústřední
soc. pojišťovny. Šlo však zejména o
ohrožení jistoty soc. pojištění,
a co bylo pro nás zejména nepřijatelným
a co nás musilo podnítiti k nejvážnějšímu
a také k nejprudšímu odporu: soc. pojištění
pro jednu skupinu zaměstnanců ve výrobě
mělo se státi skoro ilusorním. A vedle toho
jednalo se o poškození pojištěnců
dalekosáhlým tříštěním
organisace soc. pojištění. Když jsme stáli
před takovýmto obsahem původního vládního
návrhu, nemohlo nikoho překvapiti, že to v
nás vyvolalo veliké, opravdové, upřímné
pobouření a že to vyvolalo stejné pobouření
v milionových masách těch, jejichž osud
je se soc. pojištěním spjat. Nevěřili
jste, pánové z koalice, že city, které
mluvčí dělnického světa vám
přednášeli, aby vás varovali, jsou opravdu
věrnou odezvou nálady v širokých milionových
masách. Potřebovali jste důkaz, abyste byli
ujištěni, že stejně jako mluvčí
cítí všechno dělnictvo. S naší
strany nebylo agitace proti soc. pojištění,
které bylo předmětem 30 a 40letých
úporných zápasů se strany dělnictva.
Je to nemyslitelné a je to lapalie, chce-li někdo
tvrditi, že se strany socialistů agitovalo se tak,
že se to až zvrhlo ke štvaní proti soc.
pojištění. Ale útokem a štvaním
proti soc. pojištění byl - a o tom jsme dnes,
myslím, jednomyslně přesvědčeni
- obsah vládního návrhu, zejména původního
vládního návrhu. (Souhlas čsl.
socialistických poslanců.) Když jste potřebovali
důkaz, že stejně s námi smýšlí
milionové masy dělnictva, tož jsme vám
ten důkaz podali. Již před třetím
dubnem, ale zejména 3. dubna byl podán tak přesvědčivý
důkaz, že jsme také stáli před
účinky tohoto důkazu. A ať se už
potom v historii mluví o čem chce, zůstane
faktem, na kterém nelze nic oddisputovati, že 3. duben
- ne proto, jak před malou chvílí mluvil
pan předseda soc. politického výboru, že
náhodou tento den zapadl do nenormálních
hospodářských poměrů a že
otázka zdražovací a jiné hrály
tu úlohu, nýbrž pro nespokojenost pracujícího
lidu s vládním návrhem, která se projevila
tak zřejmým spontánním způsobem,
neboť obsah vládního návrhu stačil,
aby vyvolal toto živelní pobouření,
(Potlesk čsl. poslanců nár. socialistických.)
- jediný také způsobil obrat ve stanovisku
koalice, a to nejen k původnímu vládnímu
návrhu, nýbrž i ke stanovisku socialistických
stran resp. k oposici. (Tak jest!)
A po 3. dubnu, když koaliční strany viděly,
že s tím spravedlivým a živelným
odporem milionových mass nelze si zahrávat, přešly
k taktice, o které zde mluvil p. kol. Dubický,
aby se se socialistickými stranami jednalo. Bylo by bývalo
lépe pro koalici, která snad od nás nepotřebuje
rad, kdyby nebyla čekala na 3. duben a události
po něm, a kdyby v těch intencích Švehlových,
o kterých se tu včera mluvilo, byla zahájena
jednání se zástupci dělnictva dříve,
než ten pověstný a historický původní
vládní návrh předložila této
slavně sněmovně. (Výborně!)
Nemusila alespoň mluviti o tom, že před rozhořčením
pracujícího lidu musila kapitulovati a že pod
tlakem tohoto rozhořčení zmizel také
původní vládní návrh. V té
době, kdy byla koalice donucena k přeorientování
se nejen oproti svému návrhu, nýbrž
i oproti oposici, měli jsme již zásluhou odborné
komise při Ústřední soc. pojišťovně
připravenu cestičku, po které bylo možno
provésti pokus o sblížení koalice s
oposicí, alespoň do té míry, že
by se s oposicí o osudu soc. pojištění
jednalo.
Bylo by neobjektivní, kdyby někdo chtěl popírat,
že koalice již za jednání v subkomisi
soc. politického výboru byla donucena k ústupkům
od původního obsahu vládního návrhu.
A jestliže ustupovala již v subkomisi soc.-politického
výboru proto, že viděla neudržitelnost
ostří tohoto útoku, tož je pochopitelné
- a do značné míry samozřejmé
že když se našla schůdná cestička,
připravená úmornou prací odborné
komise při Ústřední soc. pojišťovně,
která skutečně vedla k tomu, že jednání
mezi koalicí a oposicí bylo možným,
původní vládní návrh se ztrácel
skoro úplně ve formě, a ztratil se do značné
míry také ve věci. Nemusí toho litovati
ani koalice ani oposice proto, že ztratil se v zájmu
pojištěnců a také v zájmu státu.
Nikdo by ani nedomyslil důsledků, kdyby obsah původního
vládního návrhu měl býti proveden.
Domnívám se, že smím říci,
že jakmile bylo umožněno jednání
mezi koalicí a oposicí, obě socialistické
strany, které za oposici jednaly, svůj úkol
splnily v zájmu pojištěnců tak svědomitě
a poctivě, jak to bylo v jejich silách. (Výborně!)
A prosím, aby zejména na jedné straně,
která už dlouho operuje výtkami a myslím,
že má úmysl i v budoucnosti kaceřovati
obě socialistické strany - nebylo falešně
vykládáno to, co se dělo mezi koalicí
a oposicí. Bylo by mylným, naprosto falešným
domněním, že šlo skutečně
o to, aby celý obsah novelisace, která má
býti uplatněna, byl mezi koalicí a oposicí
dohodnut do té míry, aby s tímto obsahem
oposice do důsledků mohla souhlasiti. (Výborně!)
Nebylo na to nikdy pomýšleno, protože od
prvého okamžiku jsme byli přesvědčeni,
že je to také nemožno. Dohodnouti se s koalicí
o obsahu novelisačního návrhu znamenalo,
aspoň pro mne, totéž, jako pokus sloučiti
oheň s vodou. (Výborně!) A jako je
toto nemožné, bylo nemožné dohodnouti
se také s koalicí tak, abychom my mohli s obsahem
novelisačního návrhu souhlasiti. (Výborně!)
Ale oposici šlo o to, aby otupila nejostřejší
hroty útoku, který byl připravován
na dělnické sociální pojištění
a také o to, aby se pokusila v zájmu pojištěnců
docíliti nějakých úspěchů.
(Tak jest!) A mohu říci, aniž by se
mi mohlo vytýkati, že se dopouštím nějaké
neloyálnosti, že zejména s naší
strany bylo při každé příležitosti
a ustavičně zdůrazňováno, že
do celého jednání s koaličními
stranami jdeme především v zájmu pojištěnců
(Výborně! Potlesk čsl. socialistických
poslanců.) a že nějaké stranicko-politické
interesy jsou u nás otázkami podružnými.
S tohoto hlediska poměru koalice k oposici je potřebí
také posuzovati výsledky dohodovacích porad.
S tohoto hlediska je také pochopitelné, že
v osnově, která už podle zprávy výborové
dává obraz toho, co má býti skutečně
uplatněno, zůstala řada věcí
pro socialistickou oposici naprosto nepřijatelných.
Já si hned při prvé otázce, která
je takového rázu, dovoluji položiti veřejně
otázku, na kterou bych prosil, aby mně byla dána
odpověď, a to buď se strany vedoucích
činitelů koalice anebo aspoň pana zpravodaje.
Předloha vylučuje mladistvé osoby do 16.
roku věku z pojistné povinnosti. Kdo žádal
vyloučení učňů z pojistné
povinnosti, to víme. Ale ptám se veřejně:
kdo žádal vyloučení mladistvých
dělníků průmyslových z pojistné
povinnosti? (Výkřiky posl. Sladkého.)
Pánové z koaliční strany řeknou:
Nikdo nám dosud nepotvrdil, že by někdo skutečně
chtěl, aby průmysloví dělníci
zůstali v pojistné povinnosti. Ano, to je správné,
ale strašně sofistické, poněvadž
je pro mne samozřejmé, že jakmile vládní
návrh průmyslníkům sám nabídl,
aby přijali vyloučení mladistvých
dělníků do 16 roků, přece průmyslníci
neřeknou: My proti tomu protestujeme a chceme, aby pojistná
povinnost pro tyto osoby zůstala zachována. Právě
proto se ptám, komu na tom záleželo, aby se
do návrhu dostalo vyloučení těchto
osob z pojistné povinnosti?
Je mně líto, že nemohu také souhlasiti
s panem zpravodajem v tom, že by z pojištěnců
nebyl nikdo materielně poškozen. Už to vyloučení
osob do 16 roků věku - na tom nelze přece
nic oddisputovati - znamená poškození materielní.
Jestliže se někomu pojistná doba, které
se může dožíti, o dva roky zkracuje, tu
mne nikdo nepřesvědčí, že by
tu šlo o materielní zlepšení a nikdo mne
také nepřesvědčí, že by
tu nešlo o materielní zhoršení.
Ale to není jediná věc, která dokazuje
velmi přesvědčivě, že o materielní
poškození tu jde. Je to zejména také
ono ustanovení §u 7, ve kterém se jedná
o započítávání hodnoty naturálních
požitků. A promiňte, pánové z
koalice, když vyslovím podivení, jak dlouho
jste přemýšleli, do jaké míry
smíte se odvážiti poškoditi pojištěnce
z tohoto titulu započítávání
naturálních požitků. V původním
vládním návrhu vzalo se to všechno generelně
a do jednoho celku a řeklo se: Naturální
požitky pouze o 1 třídu smí způsobiti
zařazení vyšší, než odpovídá
mzdě dávané v penězích; myslím
však, že koalice sama přišla k přesvědčení,
že toto poškození je neudržitelné,
že si to pojištěnci nedají líbiti,
a opravila druhý návrh aspoň potud, že
připustila u pomocnic v domácnosti zařazení
o 2 třídy, u deputátníků dokonce
o 3 třídy a pouze u učňů a
hospodářské čeledi jenom o jednu třídu.
A když jsme dostali definitivní stylisaci, která
nám byla dávána po kousíčkách,
po jednotlivých paragrafech, a když jsme už považovali
za jisté, že na druhém vládním
návrhu v tomto směru nebude ničeho měněno,
byli jsme překvapeni faktem, že se po třetí
měnil onen odstavec toho paragrafu a znovu se pomocnice
v domácnosti dávají mezi ty kategorie, kterým
se smí započítávati hodnota naturálních
požitků pouze o jednu jedinou třídu,
a deputátníci do oné kategorie, kterým
se budou započítávati naturální
požitky o dvě třídy výše.
Bylo tvrzeno panem referentem, že to pro pomocnice v domácnosti
neznamená újmu při nemocenském pojištění
ani při pojištění starobním a
invalidním. Nebudu mluviti o starobním a invalidním
pojištění, protože, je pravda, neznáme
ani procento těch pomocnic v domácnosti, které
následkem přeměny v životním
svém stavu budou opravdu spoléhati na to, že
starobní a invalidní pojištění
mají; ale nemocenské pojištění
jistě u pomocnic v domácnosti hraje velmi významnou
roli. (Tak jest!) Když se bude započítávati
hodnota naturálních požitků pouze o
jednu jedinou třídu, budeme je míti v nemocenských
pojišťovnách, zejména v Praze, kde jsou
měsíční mzdy od 150 až 180 Kč
měsíčně ve III. mzdové třídě,
místo aby byly spravedlivě zařazeny nejméně
do V. mzdové třídy. Na této skutečnosti
žádnou matematikou a žádnou eskamotáží
číslicovou nikdo nezmění, že
pomocnice v domácnosti nejméně o dvě
třídy budou zkráceny při pojištění
nemocenském (Tak jest!) a že bude opravdu ve
vážných starostech každá ta služka,
jestliže na ni dolehne nemoc tak vážná,
která vyžaduje léčení v léčebných
ústavech, nemocnicích atd.
Zrovna tak je tomu u čeledi hospodářské
a u deputátníků. Nebudeme si zapírati,
že dělení 25ti a násobení 30ti,
ať platů nebo mezd, bude hráti určitou
úlohu při rozhodování, jak je zařaditi
do tříd mzdových. Ale v tom okamžiku,
když se striktně vysloví zásada, že
naturální požitky smějí způsobiti
pouze o jednu třídu vyšší zařazení,
nehraje žádnou úlohu dělení 25ti
a násobení 30ti, poněvadž tyto smějí
býti hodnoceny pouze jednou třídou a nikdy
více. (Tak jest!)
Nelze oddiskutovati, že také nižší
sazby pojistného jsou materielním poškozením
pojištěnců. Myslím, že ani z koalice
se nikdo nebude pokoušeti o to, aby nám toto tvrzení
vyvrátil. (Tak jest!)
Chci konstatovati, že koalice toto materielní poškození
pojištěnců dělala vědomě,
vždyť také tímto účelem
motivovala nutnost novelisace dělnického sociálního
pojištění, jak to ještě včera
dokazoval vůdčí politický list našich
koaličníků. A jestliže jsem mluvil o
tom, že při novelisaci vynikající úlohu
hrála sobeckost a materialistický pud, musím
právě při těch nízkých
sazbách příspěvkových, které
byly stanoveny pro třídu Aa - a Ab
- přiznati, že tu za úsporu 10 až 12 Kč
ročně, které pro toho zaměstnavatele
neznamenají tak dalece mnoho a nehrají v jeho majetkových
a výdělečných poměrech žádnou
vynikající úlohu, dopouští se
koalice těžkého poškození pojištěnců
tím, že jejich výměr rentový,
i když se stanoví nový systém zvýšení
rent, bude tak ubohý, že bude těžko mluviti
o nějakém pojištění, nýbrž
že bude možno mluviti jen o tom, že pojištěnec
dostane měsíčně určité
zpropitné, aby se neřeklo, že sociální
pojištění proň vůbec nebylo zavedeno.
Je opravdu zajímavo, jak se koalice zachovala nejenom k
těm zaměstnancům, ať již v zemědělství,
ať k pomocnicím v domácnosti a k učňům,
nýbrž i k lidem, kteří přece
jen zasluhovali více ohledu. Jde také o vojáky.
Jde o lidi, kteří byli povoláni k nejčestnější
občanské povinnosti, aby se vycvičili, až
toho bude třeba, k účinné obraně
vlasti. Uznání, že nemohou býti poškozeni
za to, že k této nejčestnější
povinnosti občanské byli povoláni, nás
do značné míry potěšuje, ale
méně již nás může potěšiti,
jak ta nejčestnější občanská
povinnost byla zhodnocena.
Ústřední soc. pojišťovna správně
reklamovala, aby po dobu vykonávání presenční
služby vojenské nebyl občan republiky pojištěn,
nýbrž aby se mu tato doba započítávala
jenom jako příspěvková doba, což
by nepůsobilo na zkrácení jeho pojištěné
doby. Proto také žádala, aby se pojištění
vojáků resp. placení příspěvků
dalo do třídy Ab. Koalice nepřipustila pro
nanejvýše dva anebo tři miliony zvýšeného
nákladu, aby vojákům se počítaly
příspěvky ve třídě Ab
a zařadila je do té nejnižší příspěvkové
třídy, která v našem soc. pojištění
existuje, mezi učně a mezi hospodářskou
čeleď, která také bude odsouzena při
starobním a invalidním pojištění
do třídy Aa. Takto zhodnotila koalice vykonávání
té nejčestnější občanské
povinnosti, jistě k malé radosti těch, kteří
tuto nejčestnější povinnost plní.
(Výborně!)
Jde-li o otázku, zdali pojištěnci jsou anebo
nejsou materielně poškozeni, není tím
ještě, co jsem uvedl, vyčerpáno všechno,
co skutečně jejich materielní poškození
znamená. Domníval-li by se někdo, kdo nezná
praksi v nemocenském pojištění, že
tříštění organisace nemocenského
pojištění nemůže míti žádného
vlivu na materielní zájem pojištěnců,
pak se mýlí. Jenom u nás a to ještě
ne všude, nýbrž jenom v těch stranách
koaličních, může býti toto přesvědčení
a může býti ustáleno takovéto
mínění. Jinde již všude pochopili,
že účelné nemocenské pojištění
a účelnou léčebnou péči
mohou prováděti jenom velké pojišťovací
celky. (Výborně!) A čím větší
pojišťovací celek, tím dokonalejší
také jeho léčebná péče,
tím dokonalejší všechny prostředky,
kterými se o zdraví pojištěnce dá
pečovati. Kdyby jenom na půl roku prakticky někdo
z koalice působil při provádění
nemocenského pojištění anebo kdyby si
někdo dal práci půl roku se studiem prakse
v nemocenském pojištění a léčebné
péče, viděl by, co to znamená, může-li
nemocenská pojišťovna míti svá
ambulatoria, své léčebné ústavy,
ozdravovny a pod., co to znamená po stránce ekonomické
a po stránce hygienické, a pak by ovšem přišel
k jiným závěrům než k tomu, že
nic neznamená, když se lehkomyslně z nějakého
toho pojišťovacího celku odloupne 3.000, 4.000
pojištěnců, poněvadž prý
se těm pojištěncům absolutně
nic nestane. Kol. Johanis přede mnou mluvil o presidentovi
rakouské republiky Hainischovi a myslím, že
už zde také bylo mluveno o jiných politických
a sociálně-politických kapacitách,
aby byl podán důkaz, jaká orientace je v
otázce organisace nemocenského pojištění
jinde na rozdíl od té, která se uplatňuje
v této vládní osnově. A, vážení
pánové, až bude veřejnost státi
před hotovým dílem a až zejména
bude státi před positivním zásahem
do dnešní organisace nemocenského pojištění,
hlavně pokud se týče tvoření
nových pojišťoven společenstevních,
ať se vám to líbí nebo nelíbí,
budete jí musiti zodpověděti otázku
a to nejen veřejnosti domácí, ale i zahraniční,
proč k tomu u nás musilo dojíti, že
se velké celky pojišťovací smějí
trhati a tříštiti. (Výborně!)
Na tuto otázku "proč" budete míti
pouze jedinou odpověď: Velká 13tičlenná
strana politická si toho přála, aby ze zápolení
o politickou kořist si také něco odnesla.
(Potlesk poslanců nár. socialistické strany.)
To bude jediný argument, který budete moci položiti
na váhu.
A teď si prosím, slavná sněmovno, račte
představiti tu ironii, opravdu trpkou ironii, když
na řečnickou tribunu vystoupí p. kol. Vávra,
a to, co jsme již tisíckráte od něho
slyšeli, znovu a znovu do omrzení opakuje: Jde nám
o zlevnění, jde nám o zdokonalení,
jde nám také o zlepšení celkového
soc. pojištění. A p. kol. Vávra,
který je dokonce členem představenstva Ústřední
soc. pojišťovny, je přece jedním z těch,
který musí býti velice dobře informován
o tom, jak vypadá osud pojištěnce ve společenstevní
pokladně a jak vypadá osud pojištěnce
v okresní pojišťovně. Abych neunavoval
zbytečně číslicemi, které jsou
přístupny dnes veřejně, uvedu jen
několik. Na dávkách pojištěncům
dá pojišťovna společenstevní 89
Kč, okresní 98 Kč. (Slyšte!) To
je průměr na jednoho pojištěnce, aby
nebylo omylu. Na správních nákladech potřebuje
společenstevní pojišťovna 21.18%, okresní
pouze 12.95%. (Slyšte!) V otázce procent správních
nákladů slyšeli jsme tu již tolik kleteb
na nemocenské pojišťovny a pořád
lezou oči z důlků nenávistným
lidem, že celé to procento správních
nákladů jsou vlastně jen platy ředitelů
a zaměstnanců pojišťoven. Pořád
až do omrzení se deklamuje, že to procento správních
nákladů se musí snížiti, a najednou
budeme vytvářeti zbytečné nové
celky s vysokými, o 9% vyššími správními
náklady než jsou v okresních nemocenských
pojišťovnách.
Slyšeli jsme ovšem v soc.-politickém výboru
jiný motiv, pro který se mají zřizovati
nové společenstevní pojišťovny,
ve stesku totiž, který byl přednesen z téže
strany, že prý z nemocenských pojišťoven
ani krejcarem nebyly podporovány peněžní
ústavy živnostenské. Domnívám
se, že strana středostavovských živnostníků
snad právě proto, aby mohla z nemocenských
pojišťoven společenstevních ukládati
reservní fondy do živnostenských peněžních
ústavů, tak vehementně usilovala o to, aby
aspoň několik nových společenstevních
pojišťoven k těm starým si mohla vytvořiti.
Je ovšem otázka, zdali z toho očekávání
nepřijde strašně trpké rozčarování,
poněvadž v prvé řadě není
jisto, jestli vůbec reservní fondy v těch
společenstevních pojišťovnách budou
a potom, zda na takovou jistotu, jakou mohou poskytovati ústavy
živnostenské, bude možno ukládati jmění
společenstevních nemocenských pojišťoven.
Společenstevní pojišťovny ani po stránce
politické nepřinesou živnostenské straně
onoho prospěchu, který od nich očekává.
Pro mne je samozřejmé, že při poměrném
volebním řádu, který je také
v zákoně dán nemocenským pojišťovnám
pro volby, bude úpornější zápas
o správu těchto pojišťoven, než byl
dosud, protože bude o účast na správě
zápoliti více skupin pojištěneckých
i skupin zaměstnavatelských. A zejména si
dovedeme my, kteří máme přehled po
tom dělnickém terénu, představiti,
jaký zápas bude o vliv na správu okresních
nemocenských pojišťoven, protože tu bude
padati na váhu velké procento pojištěnců
indiferentních, o které budou sváděti
všechny skupiny, o vliv se ucházející,
zápas. (Tak jest!) U společenstevních
nemocenských pojišťoven budou poměry daleko
jednodušší, poněvadž právě,
jak známe poměry na dělnickém terénu,
zaměstnanci povinných členů společenstva
jsou naši odborově organisovaní dělníci,
které jsme již dávno do odborových organisací
zachytili, a tu je pro mne samozřejmé, že představenstvo
nebude složeno ze zástupců takových,
které by si nadiktovalo společenstvo, nýbrž
ze zástupců, kteří budou míti
důvěru odborově organisovaného dělnictva,
a podle toho bude také vypadati správa společenstevní
nemocenské pojišťovny. Nepřeji ani nepříteli
nic zlého, ale domnívám se, že tady
se v proroctví nezklamu, když řeknu, že
po každé stránce v celé té spekulaci
s novými společenstevními nemocenskými
pojišťovnami dožije se živnostenská
strana strašného zklamání a trpkého
rozčarování. (Výborně!)
Vážené dámy a pánové!
Když už společenstevní nemocenské
pojišťovny nás nenadchnou, abychom se vyslovili
pro jejich tvoření, a i když je považujeme
za zbytečnou přítěž na řádné,
dokonalé organisaci nemocenského pojištění,
tož opravdu nenalézá člověk slov,
aby po zásluze odsoudil rozhodnutí koalice, aby
byla nejen při životě zachována zajišťovací
pojišťovna pro pomocnice v domácnosti, nýbrž
aby této pojišťovně byla povolena nová
míza, která by eventuelně dovolila její
nový rozmach a vývoj, zkrátka lidovými
slovy, aby byla omlazena.