Zatím co počet členů od r. 1924 klesl
z 5 tisíc na 960 v r. 1927, zvýšily se příspěvky
z průměru 136 Kč r. 1924 na 271 Kč
v r. 1927.
Tomuhle se říká, tedy podle zákona,
hospodářské zlodějství a okrádání
těch nejvíce zotročených a vykořisťovaných.
A nápravu zde nezjedná ani předložený
vládní návrh. Tato pokladna bude existovati
dále a bude i nadále sloužiti za poslední
záchranu buržoasních synků, zatím
co služebné dívky budou platiti na ně
své krvavě vydřené peníze a
budou proklínati hanebný kompromis pana dr Wintra.
Dnes prohlašují soc. demokratičtí vůdcové
novelisaci sociálního pojištění
za útok a porušení kompromisu, který
byl o sociálním pojištění uzavřen
mezi nimi a buržoasií v roce 1924, považují
za neslýchanou věrolomnost.
Vzpomínám při této příležitosti
prohlášení presidentova k 28. říjnu
loňského roku, které české
socialistické listy opěvovaly, jako obvykle, co
vrchol moudrosti. Zde zmínil se president Masaryk také
o vládou chystaném zhoršení sociálního
pojištění a řekl: "Z naléhavých
úkolů parlamentu uvádím novelisaci
sociálního pojištění." (Výkřiky
komunistických poslanců. - Předseda
zvoní.)
Byl to tedy president Masaryk, který v den 28. října
1927 prohlásil za naléhavý úkol parlamentu
"novelisaci sociálního pojištění".
Masaryk se tímto prohlášením
přiznal znovu ke své třídní
frontě, k frontě buržoasie. Pro socialistického
dělníka jeho projev však znamenal přímo
ránu pěstí do tváře. Nebylo
to po prvé, že Masaryk postavil se proti proletářům
tohoto státu. Každým svým podpisem pod
reakční zákony usnesené v této
sněmovně potvrzoval, že president Masaryk
není totožný s prof. Masarykem,
kterého štvala buržoasie pro jeho pokrokové
názory, které konec konců se kryly za zájmy
buržoasie. Proletářům sliboval v různých
deklaracích splnění řady sociálních
požadavků, ale ve skutečnosti sloužil
věrně zájmům buržoasie tohoto
státu.
Dělnictvo, poučeno skutečností, dnes
nevěří různým slibům,
nýbrž organisuje svoje šiky, aby za splnění
svých požadavků bojovalo. Po boku svých
mužů budou bojovati důsledný třídní
boj proletářské ženy, poněvadž
vědí, že lepší budoucnost jejich
dětí může býti zajištěna
jen ve vítězném boji všech vykořisťovaných.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dále má
slovo pan posl. Major. (Posl. Bolen: Co jest s návrhem
na přerušení schůze?)
Podle jednacího řádu rozhoduje o přerušení
schůze předsedající ze své
vlastní pravomoci. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Posl. Major: Slávna snemovňa! Pri príležitosti
pojednávania návrhu dovoľujem si poukázať
na neslýchané pomery zemerobotníctva na Slovensku.
Otázka je aktuálnou z toho dôvodu, lebo zemerobotníci,
tak nádenníci ako i deputátnici stoja pred
hospodárskym zápasom, dožadujúc sa celokrajinskej
kolektívnej smluvy. Zemerobotníci sú tiež
obeťou tej racionalizačnej a kolonizačnej politiky,
ktorá zpustošila priemysel na Slovensku a zbedačila
pracujúce vrstvy obyvateľstva. Zemerobotníci,
ktorí nikdy neboli iným ako bezprávnymi,
kopanými, hanobným spôsobom poníženými
otroky svojích zemepánov, dožili sa teraz takých
časov, ktoré nemožno porovnávať
s dobou starého feudálneho Maďarska, kde napriek
všetkým útrapám aspoň každodenný
chlieb si mohli zabezpečiť. Teraz nemajú chleba,
ale všetky tie staré útrapy im ostaly. Ba čo
viac, sú ešte stupňované.
Zachádza sa s nimi ako s dobytkom. Okresní náčelníci
svojím despotickým bašovaním, četníci
svojími stredovekými výstupy, nepopísateľnou
besnotou vrhajú sa na robotujúcich zemerobotníkov,
aby ich zastrašili, ich spravodlivý mzdový
boj zamedzili a takýmto spôsobom presvedčili
veľkostatkárov a vládu, že sú ochotní
hájiť panujúcu triedu zákonitými
a nezákonitými prostriedky na život a na smrť.
Tieto neudržateľné pomery nútily zemerobotníkov
Slovenska k tomu, aby na jar r. 1928 neváhali použiť
ten jediný prostriedok, ktorý im štát
k dišpozícii dal, vynútiť si vyššiu
životnú úroveň od svojích zamestnávateľov,
zastavili prácu a napriek drzému, zločinnému
teroru so stránky úradov a zamestnávateľov
svojou odhodlanosťou a ostrým, trdošijným
bojom podarilo sa im dosiahnuť o 20 až 40% vyššiu
mzdu, akú do toho času požívali.
Uzavreté smluvy však, ktoré boly podpísané
i zástupcami zamestnávateľov a potvrdené
dotyčnými okresnými úrady, akonáhle
stávka skončila, staly sa papierovými handrami.
Mnohí zo zamestnávateľov bezočivým
a provokatívnym spôsobom zamietli plniť záväzky
a opierajúc sa na surové četnícke
násilie, nevyplácali mzdu, ktorá bola smluvou
zaručená. Četníci a okresní
náčelníci najhanobnejšou bestialitou
bežali na pomoc zamestnávateľom a spoločnou
silou odstraňovali z práce každého,
kto sa opovážil svojho zamestnávateľa
upozorniť, aby daný sľub dodržal.
Márné boly aj intervencie. Sám som intervenoval
dňa 13. júla na vrábeľskom okresnom
úrade so súdruhom Kvochom, sekretárom medzinárodného
všeodborového sväzu, aby okresný náčelník
upozornil statkárov z obcí Fajkurt a Baračka,
aby smluvu uzavretú dňa 3. mája rešpektovali
a neplatili robotníkom i naďalej 7až 8korunovú
mzdu za 14hodinovú dennú prácu. Okresný
náčelník docela potmehúdskym spôsobom,
takže robil na mňa dojem neinteligentného,
surového zupáka starej rakúsko-uhorskej armády,
osopil sa na súdr. Kvocha, že on nedovolí boľševickú
agitáciu prevádzat vo svojom okrese, pojednávanie
nesvolá, ba dokonca chcel ho vyhnať z úradnej
miestnosti.
Je bezosporné, že takéto nafúkané,
na svoju úradnú moc až smiešne drzé
a vlasteneckú konjunktúru pre svoje sobecké
ciele využitkujúce kreatúry sú zväčša
príčinou toho, že zamestnávatelia nepovažujú
za vhodné plmť tie záväzky, ktoré
podpísané a úradmi potvrdené smluvy
obsahujú.
Životné pomery zemerobotníctva najjasnejšie
zrkadlia sa v tých zápisniciach, ktoré boly
spísané so ztýranými a zklamanými
zemerobotníkmi na Slovensku. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Dovoľujem si
z nich citovať niekoľko výňatkov (čte):
Zápisnica, spísaná dňa 29. júna
1928, kde podpísaní udávajú:
Dňa 17. júla prišiel do našej obci Veľ.
Fajkurtu pán František Kubík, not. adj. Vozokan
Fako a mali vyšetrovať našu žalobu, ktorú
sme podali proti jednotlivým statkárom, ktorí
nedodržujú dohodu uzavretú dňa 3. mája
1928 vo Vrábľoch, že platia robotníkom
mužom 10 až 12 Kč za 14 hod. pracovnej doby a
ženám 9 až 10 Kč za 14 hod. pracovnej
doby.
Pri vyšetrovaní tejto záležitosti bolo
nás 15 robotníkov. Pán notár prehlásil
robotníkom, jestli budú požadovať také
mzdy, aké boly uzavreté dňa 3. mája
1928 vo Vrábľoch, že ich statkári všetkých
prepustia a že si vezmú robotníctvo cudzie.
Dôverník Michal Nagy postavil sa proti takému
jednaniu pána notára, na čo mu tento prehlásil:
"My máme četníctvo a docela ľahko
sjednáme poriadok." Mimo toho počas vyšetrovania
poslal notár dvakrát pre četníctvo,
aby Michala Nagya z pojednávania odstránili. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Keď prišla
záležitosť ohľadne deputátnych robotníkov,
tu notár prehlásil: "Čo chcete, však
vy máte väčšiu mzdu, než je na okřesnom
úrade uzavretá. vy ešte musíte pánom
vrátiť 380 Kč." (Výkřiky
komunistických poslanců.) Takým spôsobom
strašil deputátné robotníctvo.
"Podotýkame, že máme nasledovnú
dennú mzdu: robotníci muži 10 až 12 Kč,
ženy 9 až 10 Kč, pracovná doba je od 1/25.
hod. ráno do 1 28. hod. večer. Mimo mzdy nemáme
žiadnej výhody, ani deputátné pôžitky.
Deputátní robotníci dostávajú
mesačne čistých 40 až 50 Kč mimo
nedostatočného deputátu. Pracovná
doba je od 3 hod. ráno do 1/29. hod.
večer, za hodiny prez čas nedostávame žiadnej
náhrady."
Zápisnica druhá, spísaná dňa
29. júna 1928 v Baračke, kde podpísaní
udávajú:
"Pracujeme ako deputátni robotníci dlhé
roky na veľkostatku Emilie Mürbachovej v Baračke.
Dňa 17. mája 1928 o 3. hod. ráno, keď
sme krmili dobytok, nútil nás správca veľkostatku
s puškou v ruke, že musíme krmiť 8 volov
a mimo toho pracovať svoju určenú prácu.
Deputátnym robotníkom Joz. Gábrišovi
a Jurajovi Mlynárovi nadával do lumpov, darebákov
a svíň. Mimo to ubližoval naším
ženám a matkám na cti. Ten samý deň
o 12. hod. prišiel znova do maštale a úplne bez
príčiny začal všetkým deputátnym
robotníkom nadávať najsurovejším
spôsobom. My sme mlčali a ďalej pracovali. Nadával
nám len preto, že sme dňa 16. mája nedovolili,
aby už zbitého robotníka Joz. Tótha
ďalej týral. Vyhrožoval nám, že nás
zabije, že on je správca Ľudvik Bogdán,
že on si to môže dovoliť, že sa mu nič
nestane, naše mäso vyseká, brucho rozpára,
črevá vyberie, kožu nám vysuší,
že má na to tiež niekoľko bratov, ktorí
mu pomôžu. S päsťami vyhrážal,
palicou a vidlami po maštali chodil a nadával Boha,
Krista atď.
Dňa 18. mája 1928 oznámili sme to okresnému
náčelníkovi do Vrábeľ, ale ten
ešte podnes prstom nehnul. Správec ďalej grobiani
a vyhráža. Poznamenávame ku koncu, že
pracovná doba u nás deputátníkov je
od 1/23. hod. ráno do 1/28.
hod. večer. Dostávame za tri mesiace hotových
peňazí 144 Kč alebo denne 1 60 Kč
mimo nedostatočného deputátu. Za prácu
prez čas nedostávame žiadnu náhradu."
Zápisnica trietia, spísaná dňa 29.
júna 1928 v Baračke, kde Jozef Tóth udáva
(čte):
"Dňa 16. mája 1928 o 1 hodine odpoludnia pri
práci, ktorú som konal ako hospodársky sluha
na veľkostatku Emilie Mürbachovej v Baračke,
narazil som so svojím ťažko naloženým
vozom následkom malého miesta na prázdny
voz. Vozom ani jednému ani druhému sa nič
nestalo. Správec Ľudvik Bogdán začal
mi za to nadávať do hoviad, smradov, blbcov, všivákov,
nadával Boha, Krista a Máriu, ubližoval mi,
mojím rodičom, matke, žene, otcovi atď.,
nadával také nadávky, ktoré nechcem
uviesť."
Tedy prosím, jednoduchý robotník, ktorému
sa hovorí, že je blbý, nevzdelaný robotník,
ten sa neopovažuje a nechce uviesť výrazov, ktorých
použil pán Ľudvik Bogdán, správec
dotyčného veľkostatku, ktorý sa iste
cíti inteligentným človekom.
Mám tu, veľactení pánovia, viac takých
zápisníc, ale nechcem ich citovať. Konečne
prinášam ešte jeden prípad, ktorý
nehovorí, ale priamo kričí. Na majeri veľkostatku
šuranského cukrovaru. v obci Besa, bývali sezónni
robotníci bez rozdielu pohlavia v jednej maštali,
kde ani slamy nedostali. V maštali sa hemžil hmyz, s
povale padala na nich špina, záchodov nemali. Správca
veľkostatku zachádzal s nimi ako s dobytkom. Ustavične
nadával, hrešil, pľuval na nich. Deputátni
gazda Ján Kasiba uderil jedného robotníka
Emila Csongrádyho bez príčiny a keď
sa tento proti nemu postavil, bol z práce okamžite
prepustený. Dňa 18. augusta Viktoria Vašková,
robotníčka, ktorá stála práve
pred porodom, žiadala si lekársku pomoc alebo pomoc
porodnej baby. Bola správcom surove odbytá. Nešťastná
žena niekoľko hodín pred porodom musela ísť
sama 7 km peší k lekárovi do Dolného
Pialu. Keď sa odpoludnia vrátila, porodila dieťa
bez akejkoľvek pomoci. Správca nechal ležať
ženu aj s malým nemluvniatkom celý týždeň
v maštali, vo špine medzi hmyzom a vo spoločnosti
druhých robotníkov. A proti takýmto ľudským
bestiám, ako je správca dotyčného
veľkostatku, úrady, ktoré majú vždy
pohotovosť četníkov keď sa má útočiť
na robotníctvo - vôbec nezakročia a všetky
sťažnosti, prosby a hrozby na okresnom úrade
sú nepovšimnuté.
Už z týchto niekoľkých prípadov
vidieť, že hospodárske pomery zemerobotníctva
na Slovensku sú pod každou kritikou. Mzda deputátnikov
činí denne 1.80 Kč, čiže na hodinu
15 halierov. Deputátné pôžitky sú
nedostatočné, pracovná doba v zimných
mesiacoch je 12 až 14 hodín denne, v letnom období
16 až 18 hodín. Za hodiny pres čas sa žiadna
náhrada neplatí. Židovsko-maďarskí
veľkostatkári, zbytkovými statkami obdarovaná
nová československá šľachta jedná
s robotníkmi neľudsky, brutálne, nevšímajúc
si žiadneho zákona alebo nariadenia. Paritné
komisie, ktoré sú teraz nahradené osobnou
vôľou alebo nevôľou okresných náčelníkov,
stály a stoja teraz v 80% po boku zamestnávateľov,
podané sťažnosti nevybavujú a dokiaľ
sa v niektorej spornej záležitosti rozhodne, uplynie
niekoľko mesiacov alebo rokov. Dostatočný čas
k tomu, aby z práce prepustený robotník zahynul
hladom.
Ešte horšie stojí vec s nádennými
robotníky, ktorí za 10korunovú dennú
mzdu pracujú 10 až 14 hodín. Keď vezmeme
do úvahy, že ten robotník nemá viac
pracovných dní ročne ako 100 až 120,
z tejto mzdy si musí ušetriť i na tie dni, keď
nepracuje, nevyrobí tedy viac ako priemerne 4 Kč
denne. A z tejto mizernej mzdy si musí chovať rodinu
pri dnešnej stále stúpajúcej drahote,
keď sa zdražuje cukor, múka, mäso a cena
všetkých potravinových a priemyselných
predmetov. Nie je div teda, že deti zemerobotníkov,
trpiac pod výživou, chytené sú tuberkulózou
a že 50% z nich složí svoje kosti prv, než
by dosiahly 20 rokov svojho života.
Tieto sťažnosti boly podané i pánu ministrovi
zemedelstva vo forme otvoreného listu, ktorý bol
však v "Rudom Práve" hodne cenzurovaný.
Avšak minister zemedelstva iste nemá k tomu dostatočného
času, aby sa s takýmito malichernými vecmi
zaoberal. Je toto však životnou otázkou tých
otrokov, ktorí prežívajú všetky
tie hrôzy a trpkosti, ktoré tu boly a neboly spomenuté.
Zotročené zemerobotníctvo zkolonizovaného
Slovenska bude si plniť svoj historický úkol,
ktorý mu duch času predpisuje. Chce ísť
ruka v ruke s priemyslovým robotníctvom do otvoreného
boja proti svojím vykorisťovateľom. Keď
vyššie úrady nevšímajú si
tých nespočetných žiadostí a
prosieb, aby prinútily svojích podriadených
úradníkov ku zprostredkovaniu medzi organizáciami
robotníkov a zamestnávateľmi, inšie im
nepozastáva, ako siahnuť znova k tomu prostriedku,
ktorý je jediným východiskom z tohoto otrockého
bahna: Siahnuť k mohutnej, ostrej, nemilosrdnej stávke.
Pri prejednávaní okresných smlúv zemerobotníctva
v mesiacoch apríli a máji bolo sľúbené
zamestnávateľmi a okresnými úrady, že
ešte v mesiaci auguste svolajú pojednávanie
cieľom uzavretia celokrajinskej kolektívnej smluvy,
ktorá by obsahovala požiadavky tak nádenných
sezónnych ako i deputátnych robotníkov a
žencov. Toto pojednávanie nebolo svolané. Každý
pokus smerujúci k tomu, aby toto pojednávanie bolo
svolané, ztroskotal následkom nevšímavosti
a zlomyseľnosti okresných úradov.
Zemerobotníctvo nechce ďalej čakať. Nedá
sa prázdnymi sľuby zaviesť. Je si vedomé
svojej ohromnej sily a neľakne sa hrozieb náčelníkov,
notárov a četníkov, lebo je presvedčené,
že nikdy spravodlivejší boj nebol vedený,
ako je boj zemerobotníkov za svoju holú existenciu.
Nech žije spravodlivý boj zemerobotníkov! Preč
s každým, kto by sa opovážil tento boj
zamedziť. (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Johanis. Uděluji mu slovo.
Posl. Johanis: Pánové a dámy! Moderní
hnutí dělnické ode dávna rozdělovalo
soc.-politické zákonodárství na dvě
skupiny. Především na skupinu zákonů,
které chrání zaměstnance tehdy, když
je schopen pracovati, jako je 8hod. doba pracovní, živnostenské
inspekce, ochrana dělníka v nezaměstnanosti
atd., a na druhou skupinu zákonů, které chrání
zaměstnance tehdy, když není schopen pracovati,
jako je nemoc, úraz, invalidita a stáří.
Je nesporno, že tato skupina se stanoviska životního
má pro zaměstnance dalekosáhlý význam
proto, že v nemoci, ve stáří a invaliditě
zpravidla zaměstnance nikdo nechce znáti, a žel,
někdy ani vlastní příbuzní.
Proto v rámci dělnického ochranného
zákonodárství má sociální
pojištění mimořádný význam.
Vyvíjelo se z pojištění úrazového
za Rakouska, až na malé intermezzo v r. 1888, celkem
klidně. Převzali jsme v Československu z
tohoto chudého zákonodárství pojišťovacího
jen pojištění pro případ nemoci
a úrazu. Nemocenské pojištění
jsme značně zreformovali zejména zákony
z 15. května 1919 a z 22. prosince 1920. Tyto zákony
se vžily a vykonaly, jak dokáži na příkladech,
na poli sociálně-zdravotní ochrany dělníkovy
a úředníkovy dílo mimořádné.
Teprve zavedení pojištění invalidního
a starobního v Československu 1. července
1926 vzbouřilo vlny nespokojenosti, které se valily
na pojištění více z důvodů
třídní zášti, než z důvodů
věcných. Změnila se zejména, jak to
nazval pan zpravodaj soc.-politického výboru k vládní
osnově 1225, "politická scenerie", a dokazovalo
se, že pojištění, jak je zavedl zákon
z 9. října 1924, zvýšilo značně
sociální břemena, znemožnilo prý
existenci malovýroby a dokonce prý i velkovýroby,
a také i prosperitu zemědělství. Mnohými
řečníky přede mnou již v debatě,
která se o této věci vede, a v žurnalistice
samé, nejen dělnické, nýbrž i
nedělnické, od doby, co známe osnovu pana
ministra Šrámka, bylo dokázáno,
že sociální břemena vyžadují
si u nás v Československu poměrně
menšího nákladu než ve státech
jiných. To platí zejména, srovnáváme-li
Německo, Polsko a Rakousko, naše nejbližší
sousedy, kde zejména chudé Rakousko má sociální
břemena poměrně o mnoho větší
již proto, že má povinné pojištění
v nezaměstnanosti, kterého v Československu
nemáme, a kde, jak známo, sociální
zjev, jako je nezaměstnanost, řeší vlastním
nákladem stát za součinnosti odborových
organisací. Je nutno říci, že veřejnost
a zejména kruhy nedělnické nechápaly
nikdy a zejména ne v posledních letech významu
zavedení pojištění invalidního
a starobního, ačkoliv výroba sama, ať
již průmyslová nebo zemědělská,
musí počítati s tím, že náklady
na ochranu zaměstnance jak v nemoci, tak v úrazu,
případně pro invaliditu a stáří,
jsou plně odůvodněnou a sociálně
i čistě lidsky nutnou součástí
výrobních nákladů. Žel, že
tento názor se neuplatnil, protože se v Československu
změnila politická scenerie, a mnohé strany
i ty, které nejsou výslovně kapitalistické,
vzaly si za úkol proti pojištění štváti
a pojištění jako platně sjednaný
a vykoupený kompromis měniti. A proto vidíme,
že vývoj otázky novelisace soc. pojištění
od vstupu zákona v platnost až do předložení
výborové zprávy je nejen výstražným
příkladem, jak se zákony dělati nemají,
nýbrž i charakteristickou ukázkou, že
novelisace stala se vládní buržoasii vším
možným, jen ne tím, čím měla
býti, to jest otázkou čistě lidskou,
sociální a odbornou.
Zpráva soc.-politického výboru na rozdíl
od původní vládní osnovy, kterou natropeno
bylo tolik zla a ostudy i v cizině, je skvělým
zadostiučiněním stranám socialistickým,
které boj proti osnově vedly. Zůstala-li
přesto v osnově některá zhoršující
ustanovení, je to jen důkazem toho, že vládní
většina, v jejímž čele kráčí
v tomto boji smutně proslulý pan prelát Šrámek,
nezměnila svůj názor na účel
novelisace a že k některým zlepšením,
které osnova přináší, musila
býti donucena. Okolnost tuto potvrzuje i to, že až
do poslední chvíle jednání soc.-politického
výboru stupňovaly se a uplatňovaly se stranickopolitické
a reakční choutky vládních stran,
jak o tom svědčí ustanovení výborové
zprávy v porovnání s původní
vládní osnovou, zejména v části
organisační.
Bylo tu řečeno panem kol. Petrem, který
je sekretářem odborové organisace lidové
strany, že osnova zákona, jak je výborem předložena,
není dělána z politické msty. Již
některými předešlými řečníky
bylo dokázáno, že ano, a budeme míti
ještě příležitost dokázati
znovu na jiném místě, že strana lidová
jako strana šéfa ministerstva soc. péče
sledovala zcela určitě úmysl pomstíti
se novelisací socialistickým stranám, neboť
řada ustanovení, zejména v části
organisační, jiný smysl nemá a nemohla
býti proto v důvodové zprávě
ani odůvodněna. (Předsednictví
převzal místopředseda Slavíček.)
Kdyby byla koalice upustila od svých stranicko-politických
choutek, obsažených v této osnově, mohlo
býti na podkladě cenných odborných
prací, vydaných proti původní osnově,
vybudováno cenné dílo trvalé hodnoty
bez jakéhokoliv zvýšení dnešních
nákladů, které by se bylo velmi významně
pnulo k 10letému výročí republiky.
Novelisace soc. pojištění stala se však,
jak již bylo zdůrazněno, otázkou třídní
a politické msty. Tato okolnost musí nutně
vyvolati snahu po odvetě, což zejména s hlediska
napravení chyb, které z této osnovy vzejdou,
považujeme za samozřejmé.
Již kol. dr Winter uvedl, že za toto dílo,
jak je dnes sestrojeno, odmítáme jakoukoliv odpovědnost,
i když zpráva výborová je úplným
přepracováním osnovy tisk 1225.
V prvé řadě jde o vyloučení
mladistvých dělníků a učňů
ze soc. pojištění ve smyslu §u 4 osnovy,
jež znamená křiklavé bezpráví
na těchto osobách. Pracovní poměr
přináší mladistvému dělníku
totéž risiko jako dělníku dospělému,
a proto již s hlediska sociálního a lidského
jakož i mravního je nutno, aby risiko toto bylo stejně
pojištěno. Mladistvý dělník při
svých malých životních zkušenostech
a vyvíjejícím se a proto málo odolném
organismu tělesném, jakož i při svém
nedostatečném smyslu pro sebeochranu podléhá
naopak větším risikům práce než
dělník zkušený a dospělý.
Toto ustanovení bude v praxi znamenati, že mladistvý
dělník, který bude v pracovním poměru
od svých 14 let, bude až do 18 let vystaven risikům
práce bez jakékoliv ochrany pro případ
trvalé neschopnosti pracovní. Již jsme v této
sněmovně několikráte zdůraznili,
že není ani věcných důvodů
k vyloučení mladistvých dělníků
ze soc. pojištění. Není ani důvodů
k vyloučení učňů, kteří
při dnešní zaměstnavatelské morálce
jsou největším objektem vykořisťování
a nejlevnější pracovní silou. Potřebuje-li
tedy některá kategorie dělnictva sociální
ochrany ve smyslu tohoto zákona, pak jsou to především
mladiství dělníci, a proto protestujeme s
největším důrazem proti jejich vyloučení
z pojištění. Nenajdou-li se důvody pro
vyloučení učňů, tím
spíše neexistují důvody pro vyloučení
ostatního mladistvého dělnictva průmyslového
a zemědělského, které pracuje za nejhorších
podmínek.
K této věci je nutno ještě dodati: Když
budou podle osnovy vyloučeni mladiství dělníci
a dělnice, je záruka, že o to, co výroba
průmyslová a zemědělská ušetří,
zlevní ceny? Jaké důvody mluví pro
vyloučení mladistvých osob teď, když
je průmyslová konjunktura dobrá a kdy zemědělství
se daří dobře? Jak vrátí průmysl
zejména textilní, cukerní, kožní,
tiskařský, mladistvým dělníkům
a dělnicím, co ušetří na příspěvcích?
Tuto otázku právem klademe, neboť vyloučení
mladistvých osob, nejen učňů, nýbrž
hlavně dělníků, je nejlepším
dokladem, že osnova, jak je zpracována, jak si ji
zejména průmysl vydobyl a jak ji majorita nynější
sestavila, je osnovou třídní, protisociální.
Ona má ráz protidělnický tím,
že osoby, které po 1. lednu vstoupí do zaměstnání
v tomto prosperujícím průmyslu a zemědělství,
nároku na pojištění míti už
nebudou.
Ustanovení §u 123, kterým má býti
změněn § 248 nyní platného zákona,
dokazuje, že se koalice nevzdala úplně ani
úmyslů projevených v původní
osnově, aby ze soc. pojištění byly vyloučeny
i další kategorie dělnictva, zejména
dělnictvo domácké a sezonní. Toto
ustanovení, které dává vládě
možnost, aby vládním nařízením
vyloučila z pojištění tyto početně
malé kategorie dělnictva, a to dělnictva
nejhůře sociálně postaveného
a pracujícího za nejobtížnějších
poměrů a nejhorších mezd, je pro nás
naprosto nepřijatelné, a i když je několikahlasová
většina schválí, bude úkolem
naším v příští době
co nejdůrazněji se o jeho odstranění
přičiniti, neboť sociální zabezpečení
tak početné složky dělnictva nemůže
býti odkázáno na pouhé rozhodnutí
nebo názor vlády, zvláště tak
sociálněreakční vlády, jako
je nynější. Toto kruté ustanovení
není zmírněno ani tím, že před
vydáním příslušného vládního
nařízení mají býti vyslechnuty
odborové organisace zaměstnavatelské a dělnické,
neboť vládě není nikde uložena
povinnost, vyjádření odborových organisací
dělnických respektovati. Zvláště
to, že má býti pojištění
domáckého a sezonního dělnictva řešeno
vládním nařízením, je důkazem,
že je zde záludný úmysl některé
kategorie domáckého a sezonního dělnictva
v budoucnosti z pojištění vyloučiti,
a toto dělnictvo, které nejvíce slouží
politicky právě některým vládním
reakčním stranám, jež ustanovení
toto si vynutily, mělo si uvědomiti, jaké
důsledky je stihnou.
S hlediska odborného nutno odmítnouti ustanovení
§§ 10 a 12, podle kterých může zaměstnavatel
přihlásiti a odhlásiti své zaměstnance,
případně ohlásiti změnu jejich
mezd místo do dosavadních 3 dnů do 6 dnů.
I toto ustanovení prokazuje, že vládní
buržoasie hleděla v každém ohledu uplatniti
při novelisaci prospěch zaměstnavatelských
vrstev. Dosavadní předpisy o přihlašování
zaměstnanců do 3 dnů provádějí
se již více jak 40 roků. S argumentací,
se kterou v této věci přichází
se dnes, nedovolilo si nikdy přijíti ani staré
Rakousko, ačkoliv tam zákon platil, jak známo,
od r. 1888. Toto ustanovení vládního návrhu
bude míti za následek, že při zjišťování
nároků pojištěnců zavládne
v nemocenských pojišťovnách pravý
chaos, neboť nebude možno zjistiti nároky dělníka
od vstupu do zaměstnání až do 6 dnů,
ve kterých nemá zaměstnavatel povinnost jej
přihlásiti. Další nepříznivý
vliv bude míti toto ustanovení na zdržení
předpisu pojistného, neboť tento předpis
nebude moci býti prováděn až teprve
po uplynutí těchto 6 dnů. Důvodová
zpráva nenachází k odůvodnění
tohoto návrhu jiných slov, než že v této
lhůtě bude lze snadno zjistiti příležitostné
a vedlejší zaměstnání, pojištění
nepodrobené. Nutno však připomenouti, že
krátkodobé zaměstnání není
vždycky příležitostné a vedlejší,
a ustanovení toto vedle již uvedených nevýhod
bude působiti i na pokles pojišťovací
morálky zaměstnavatelů, jimž bude sloužiti
za pomůcku k obcházení zákona.
Nesouhlas nutno vysloviti i s ustanovením §u 11 vládní
osnovy, pokud předpisuje, že přihlášky
a odhlášky bude vydávati Ústřední
soc. pojišťovna na svůj náklad. To je
další zatěžování správních
nákladů Ústřední soc. pojišťovny
na úkor pojištěnců a k prospěchu
zaměstnavatelů, neboť po celou dobu platnosti
nemocenského zákona musili zaměstnavatelé
předepsané formuláře platiti, a také
formuláře různých podání
ke státním a jiným veřejným
úřadům nevydává státní
správa zdarma, ani když jde o vrstvy nemajetné.
I těch několik paragrafů původní
vládní osnovy, které přejaty byly
do zprávy výboru, dává celé
osnově ráz třídní zaujatosti
a sobectví, které se projevují především
tím, že snižují se pojistné příspěvky
ve prospěch zaměstnavatelů a na úkor
výše důchodů pojištěnců.
Také úspory, docílené změnou
početních podkladů zákona, byly použity
vedle několika zlepšení dávkové
části k prospěchu zaměstnavatelů
a nikoliv ke zlepšení zákona vůbec,
proti čemuž nutno co nejdůrazněji protestovati.
Bylo sice docíleno určité zlepšení
tím, že se zavádí XI. mzdová
třída pojištění nemocenského
při denní mzdě přes 37.50 Kč
a nemocenské podpoře 26 Kč, avšak přes
to bude v nemocenském pojištění zachován
nynější stav podpojištění,
když osnova bude schválena tak, jak nám byla
podána. Pánové, zpráva výborová
stanoví, že se zavádí nová XI.
mzdová třída pro pojištění
nemocenské, a je to výsledek usnesení celého
výboru. Průmyslníci čeští
i němečtí však již od včerejška
od odpoledne "pucují" kde jaké kliky v
této sněmovně, snažíce se, aby
toto ustanovení z osnovy bylo vypuštěno. A
také dnes z řeči kol. Čuříka
bylo zřejmo, že není prý ještě
dnes jisto, zda vládní většina XI. třídu
schválí. (Posl. Remeš: Vávra říkal,
že za to dostaneme zákon o přestárlých!)
Uvidíme, jak se pánové shodnou dosud
sjednoceni nejsou - musíme však je varovati, aby se
neodvažovali beztak hanebnou osnovu, jak byla předložena
z výboru sociálně-politického, ještě
dnes vlivem kruhů mimoparlamentních nějak
zhoršovati, neboť by to znamenalo naprosté znevážnění
práce i významu parlamentních výborů.