Jiná otázka, s jejímž řešením
zcela určitě nejsem spokojen, jest zřizování
nových společenstevních nemocenských
pokladen. S tímto řešením nejsem proto
spokojen, poněvadž ministerstvo soc. péče
po vyslechnutí ústřední pojišťovny
může v obvodech osmi okresních politických
správ zříditi po jedné společenstevní
a gremiální nemocenské pokladně, když
příslušné společenstvo požádá
o zřízení. To jest sporná otázka
a bylo již zde také o tom promluveno, že totiž
hromada pomocníků má býti také
dotázána. Nemáme nic proti tomu. (Posl.
Heeger [německy]: Jen se dotazujte!) Pojištěnci
jsou jen dotazováni. Ukažte mi v zákoně
č. 221 ustanovení, pro něž jste hlasovali,
kde při zřízení zemědělských
pokladen musejí býti dotázáni i zemědělští
dělníci? (Posl. Heeger [německy]: My jsme
to však žádali!) Kde to tam jest? Hlasovali
jste pro to a nám vyčítáte, že
jsme hlasovali pro branné zákony. Neste klidně
odpovědnost za to, pro co jste hlasovali, my poneseme odpovědnost
za své věci, ať lehce nebo těžce.
Vím dobře, kam to směřuje. Chtěli
jste totiž, aby tam bylo ustanoveno, že i hromada pomocníků
musí dáti svůj souhlas a víme také,
proč tomu chcete. (Posl. Roscher [německy]: Jednoho
dne budeme míti i toto ustanovení!) Tím
by se ovšem toto ustanovení zákona nestalo
ničím jiným než směšnou
fraškou a my bychom nemohli zříditi ani jediné
nemocenské pokladny, poněvadž byste dovedli
hromadu pomocníků ovlivniti ve svém smyslu.
(Posl. Roscher [německy]: To jest důkaz, že
pomocnici tyto pokladny nechtějí, jinak by se nedali
přemluviti!) Ano, oni se dají přemluviti.
To dovedete velmi dobře a velice si vážím
této vaší práce. (Posl. Heeger [německy]:
Pro pomocníky se zřizuji pokladny, do nichž
jim nic není, oni jsou jen slyšeni!) Hlavní
věcí jest, že se při tom pomocníkům
vede dobře, že dostávají to, co chtějí.
(Posl. Heeger [německy]: To nemá s touto otázkou
co dělati! To není demokratická zásada!)
To jest naprosto jiná kapitola a jistě to má
s tím co činiti. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.) My
již máme co mluviti při zřizování
pokladen. (Posl. Heeger [německy]: Tito lidé
si to přece sami platí!) My to platíme.
(Posl. Katz [německy]: Z čeho to platíte?)
My to platíme. Ve svém podniku jsem po léta
a desítky let platil vždy všechny příspěvky
za dělníky a za učně. (Posl. de
Witte [německy]: A dělnici k tomu ničím
nepřispěli? To jest přece součástí
jejich mzdy!) To není správné. To jsou
jen takové řeči o součásti
mzdy, to jest vaše teorie. Kde jsou u učňů
součásti mzdy? (Posl. Heeger [německy]:
Máte přece také pomocníky!) I
za pomocníky jsem platil. (Posl. Heeger [německy]:
Při každém zúčtování
započítáváte příspěvky
nemocenským pokladnám do režie! Dělníci
to přece musejí zaplatiti ze své mzdy!) To
jsou bajky, pánové. (Posl. Heeger [německy]:
To jsou fakta!) Ale, pánové... (Posl. de
Witte [německy]: Na konec jste ještě dobrodincem
dělníků!) Pánové, to jsou
vaše stará silná slova, dobrá pro lidové
schůze, ale nikoliv pro vážný sbor jako
zde. (Posl. Heeger [německy]: To co zde říkáte,
nehodí se ani pro venek ani zde!) Prosím, každý
mluví tak, jak umí. Jsem jen prostý řemeslník,
pane kol. Heegere. (Posl. Heeger [německy]:
To jsou také fráze pro schůze!) Nikoliv,
nýbrž já se snažím věcně
odůvodniti to, co považuji za správné
a o čem jsem přesvědčen. (Posl.
Schäfer [německy]: Říkáte něco,
co jest věcně falešné!) Pane kol.
Schäfere, právě vámi jsem se
dal několikrát poučiti, poněvadž
v této věci máte jistě větší
vědomosti. Také upřímně doznávám,
že jsem se při projednávání v
subkomitétu výboru pro sociální pojištění
mnohému naučil. Myslím, že to není
hanba, když to doznávám.
Vážení! Takové společenstevní
nebo gremiální nemocenské pokladny mohou
se zřizovati i na žádost několika společenstev,
nemají-li dohromady více než 3000 povinných
pojištěnců. Vidíte, pánové,
jak byl tento požadavek okleštěn tak, že
vlastně vůbec nic neznamená. A tento požadavek
neoklestil nikdo jiný, než pánové vyjednavači,
kteří vašim jménem za kulisami čachrovali.
(Posl. Vávra: To je znamení, jak jsou pro velké
pojišťovny!) To jest zcela správné,
co zde praví kol. Vávra. To jest znamení,
jak jsou pánové pro zřizování
velkých a života schopných pojišťoven.
Zde nás chtěli nutiti, abychom zřizovali
malé pokladny s 3000 členů, aby již
předem odňali pomocníkům dobrodiní
sociálního pojištění. Bude tedy
zřízeno jen 8 pokladen. Dalším ustanovením
jest, že okresní pojišťovně musí
zůstati 12.000 povinných pojištěnců
a že všechny tyto pokladny musíme do 6 měsíců
zříditi nebo o to žádati. Dále
jest poskytnuta možnost, a to v odst. 5 zákona, jejž
jsem uvedl, sloučiti nynější společenstevní
pokladny v obvodu politického úřadu 1. stolice,
takže v jednom okrese můžeme sloučiti
i několik společenstevních pokladen. Prohlašuji
upřímně: Jest to mé nejvřelejší
přání, aby se to stalo, aby se všechny
tyto malé pokladny sloučily v jednu jednotnou, poněvadž
jest jistě správné, že to věci
jen prospěje.
Pánové, nyní přicházím
dále k orgánům pokladen. Víte, že
se dříve představenstvo pokladny skládalo
z 8 zástupců zaměstnanců a ze 2 zástupců
zaměstnavatelů, dozorčí výbor
pak v opačném poměru, a víte zcela
dobře, že zde byl veden dlouhý a úporný
boj o tak zvanou paritu v pokladnách, boj, jenž jistě
nebyl ukončen naším vítězstvím.
To beze všeho přiznávám a víte
přece, že kompromis, jenž byl nyní vytvořen,
záleží v tom, že v představenstvu
jest nyní 9 zástupců zaměstnanců
a 3 zástupci zaměstnavatelů a v dozorčím
výboru jest poměr obrácený. Proč
jsme právě my živnostníci žádali
o paritu? Žádali jsme o ni zvláště
proto, aby se nám poskytla možnost, abychom v mezích
zastoupení zaměstnavatelů byli vůbec
zastoupeni. Vy jste to přece byli a vaši čeští
soudruzi, kteří tehdy vytvořili pro soc.
pojištění plurální volební
právo, jež nám odňalo všechnu možnost
dostati jakékoliv zastoupení v některé
pokladně, byl-li náhodou v okrese větší
průmyslový podnik. Pro nás byla rozhodující
jen tato otázka a žádná jiná
a musili jsme v mezích nynější novely,
poněvadž plurálního volebního
práva nebylo lze odstraniti, vybojovati si těžce
ustanovení, že mezi třemi zástupci zaměstnavatelů
musí býti aspoň jeden zástupce živnostníků
a opačně v tomtéž poměru v dozorčím
výboru, kde by to podle znění bylo bývalo
ještě horší, neboť bychom tam mezi
devíti zástupci dostali jen jednoho; zřejmě
mýlka, jež musí býti opravena.
Dalším ustanovením zákona, jež
se silně potírá, jest zřízení
zemských úřadoven pro Čechy, Moravu
a Slezsko, jakož i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Socialistické
a všechny oposiční strany namítají,
že zřízení zemských úřadoven
jest nesmysl, poněvadž správní výdaje
zemských úřadoven budou veliké, a
přece právě vy jste vždy tvrdili, že
Ústřední soc. pojišťovna bude monstrum,
které nebude moci v několika letech vésti
agendy ohromného množství pojištěnců.
Dnes se stavíte proti zřizování zemských
úřadoven, které nemají jiného
účelu, než odníti část
agendy Ústřední sociální pojišťovně,
snížiti správní výdaje a poskytnouti
možnost přímého styku pojištěnců
a také zaměstnavatelů v jejich zemi a v jejich
domově.
Zemskou úřadovnu spravuje správní
komise z 24 členů. 8 z toho jmenuje Ústřední
soc. pojišťovna a právě my jsme navrhovali,
aby se při tomto jmenování přihlíželo
k hospodářským, sociálním,
zvláště však k národnostním
poměrům. To bylo ustanovení, které
tam bylo pojato teprve přímo před ukončením
vyjednávání. (Posl. Horpynka [německy]:
Ale to ani zdaleka nenahradí toho, co jsme ztratili!) Hned
k tomu přijdu. Ale jest to přece také něco,
že jsme stanovili jistou národnostní záruku.
Správní komise se skládá ze 16 volených,
ve společné schůzi představenstva
a dozorčího výboru určených
členů. Úředníci zemských
úřadoven musejí na návrh býti
tak ustanoveni, aby poměr - také ustanovení,
které jsme prosadili - národnostní příslušnosti
přibližně odpovídal poměru národnostní
příslušnosti pojištěnců.
O tom nemluvíte, proto musím to říci
já. (Posl. Heeger [německy]: Co již
bylo slíbeno a hladce porušeno!) Pane kol. Heegere,
to nejsou sliby, nýbrž ustanovení zákona.
(Posl. Heeger [německy]: Ta také nerozhodovala
vždy při odnárodňování!
- Posl. dr Witte [německy]: Víme již
co znamená slovo "přibližně"!
- Posl. Heeger [německy]: Tažte se jen v tabákových
továrnách, co znamená slovo "přibližně"!)
R. 1924 (obrácen k něm. soc. demokratickým
poslancům) hlasovali jste pro to "přibližně".
To "přibližně" jste přece
považovali za správné. (Posl. de Witte [německy]:
Víte zcela dobře, jak tomu bylo v r. 1924!) A
vy víte zcela dobře, jak tomu jest v r. 1928. (Posl.
Heeger [německy]: Proč podáváte takové
návrhy?) Návrhy lze podávati, to je zcela
jednoduchá věc. Dlužno však podávati
návrhy, o kterých jest pravděpodobné,
že také budou přijaty, jinak nejsou návrhy
ničím, než pouhou demonstrací, ničím
než papírem, jehož je zapotřebí
pro volby. (Posl. Heeger [německy]: Zapřeli jste
svůj program, aby jste se zalíbili koalici!)
Až vy budete ve vládní většině,
dokážeme vám, co budete moci všechno prosaditi.
(Posl. Heeger [německy]: Koalice vás kopá
a vy nemáte naprosto žádných práv,
jste jen proto, aby koalice měla do koho kopati!) Prosím,
to jest vaše mínění. (Posl. Heeger
[německy]: Nikoliv, to dokazují fakta!) Děkuji,
že s námi máte soucit. Jest to výraz
soucitu a nic jiného a jsem rád, když jiní
lidé mají s někým soucit. (Posl.
de Witte [německy]: Jak bychom neměli míti
s vámi soucit, když se neustále dáváte
voditi za nos? - Místopředseda Stivín
zvoní.)
S tím souvisí i důležitá otázka
svazů. Ti, kdož nechtějí svazy míti,
a to nejsme my, namítají, že svazy zdražují
pojištění, poněvadž příspěvky
jsou příliš vysoké, a to jest fakt,
jehož nemůžeme nedbati; na svazy se platí
miliony, nikoliv statisíce ročních příspěvků.
(Posl. Geyer [německy]: A zemské úřadovny
to udělají zadarmo?) Zemské úřadovny
jsou dotovány Ústřední sociální
pojišťovnou, pane kol. Geyere. To přece
nemá se svazy co dělati. (Posl. Eckert [německy]:
To on neví!) Nuže dobře, nemůže
to věděti, jest zde teprve odnedávna.
Tyto příspěvky svazům jsou ohromné,
o tom není pochybnosti, na př. příspěvek
do svazu tak malého ústavu s 5000 členy jako
jest brněnská gremiální nemocenská
popokladna, činí za r. 1927 nejméně
než 27.300 Kč. (Posl. Katz [německy]: Tímto
opatřením ušetří pokladny tisíce!)
Jsou pokladny, které ročně platí
svazům statisíce Kč na příspěvcích.
Pravím jen, co se namítá. Dále se
namítá, že se ve svazech usadil generální
štáb socialistických agitátorů.
(Posl. Heeger [německy]: A jaký generální
štáb jest ve společenstevních pokladnách?)
Nevím, to jsou prostí vojáci, to nejsou
členové generálního štábu.
Faktem jest, a o tom se nebudete moci hádati, že jsou
politicky orientované svazy. Toho nelze popírati.
Máme v českém táboře soc. demokratický
svaz nemocenských pokladen a národně socialistický
svaz a v německém táboře máme
rovněž svaz směru soc. demokratického,
to jest nám zcela jasno. Pak máme dva tak zvané
nemarxistické svazy. (Veselost na levici.) Prosím,
nevím to, jak se to říká, není
to ode mne. Ale pravím zcela upřímně,
že nelze popírati, že svazy vykonaly velké
věci i pro pokladny a pojištěnce, že zvláště
když sociální pojištění
bylo uzákoněno, udělaly mnoho, aby tuto věc
učinily populární. To vše se nepopírá.
Také není správné, že se svazy
zruší, mají jen přestati býti
povinnými svazy, až budou zřízeny zemské
úřadovny. První vládní návrh,
jejž znáte docela dobře, zřetelně
se vyslovil, že svazy mají ihned likvidovati a jejich
majetek má býti rozdělen. Tento vládní
návrh dával svazům smrtelnou ránu.
(Posl. Schäfer [německy]: A za nim jste stál
i Vy!) Pane kolego Schäfere, řekl jsem tehdy:
V otázce svazů není ještě řečeno
poslední slovo a také řečeno nebylo.
Není to vaše vymoženost, že se to tak stalo.
(Posl. Horpynka [německy]: Pan Šrámek rozpustí
svazy dne 1. ledna 1929! Nebránil se marně
proti určitému terminování!) Čtěte
zákon, tam se praví výslovně, že
svazy mají přestati jen jako povinné svazy,
až budou zřízeny zemské úřadovny,
že však prozatím mohou 5 let trvati, mohou 5
let působiti, mohou 5 let vybírati příspěvky.
(Posl. Heeger [německy]: Za tím se musí
skrývati nějaká záludná myšlenka!)
Víme dobře, co přijde, a vy víte,
že během času dospíváme k jistému
politickému přeskupení a když dnes nebo
zítra socialistické strany vstoupí do vlády,
pak se nemusíte třásti o své svazy.
Buďte rádi, že se to nestalo tak, jak to obsahoval
první vládní návrh.
Musím ukončiti. Beze vší pochybnosti
jsou v novele sociálního pojištění,
a to musíte jako zástupce dělníků
uznati, zvláštní dobrodiní pro pojištěnce.
Vdávají-li se pojištěnky, zajišťuje
se jim odbytné, zkracuje se čekací doba,
státní příspěvek se zvyšuje,
karenční lhůta se zkracuje. Nemůžete
si jistě stěžovati, že byly nějak
omezeny zájmy těch, jež zastupujete. Dalším
důležitým ustanovením pro nás
jest § 99, jenž úplně jasně ustanovuje,
jaké příspěvky dlužno platiti
na učně nemající žádné
mzdy. To byla také mezera v zákonu, kterou členové
našeho stavu velmi těžce nesli. V §u 131
jest stanoveno, že prozatím, než budou provedeny
volby, mají býti jmenovány správní
komise a to dnem 1. ledna 1929. Ujišťuji vás,
že jest právě zájmem drobných
živnostníků, aby volby se provedly tak brzy,
jak jen jest poněkud možno. Měli jste několikráte
možnost - ne vy - (obrácen k německým
soc. demokratickým poslancům), ale vaši
čeští soudruzi, vypsati volby. (Posl. Schäfer
[německy]: To byli jiní, kteří nechtěli
voleb!) Vy jste dodali ministra a ministrovi bylo snadnou
věcí to provésti; nejsou oprávněny
vaše výčitky, že nynější
vládní většina volby neprovádí.
Domnívám se, že určitě můžeme
počítati s tím, že se volby v dohledné
době provedou. Máme na tom jistě zájem.
Nemusíte se obávati voleb, neboť tím
dostaneme jen ono zastoupení, byť i jen částečně,
jehož nám dosud ustanovení plurálního
volebního práva nedávala.
Shrnu-li všechno, konstatuji: Novelisací se soc. pojištění
zlevní. Výhody pro pojištěnce se značně
zlepšují - o tom není pochybnosti - a odpolitisováním
správy pokladen bude aspoň zahájeno. I když
nejsme povznešeni a ještě méně
nadšeni samou novelou, přece vyhověla aspoň
částečně našim zásadním
požadavkům a tím právem dokumentovala
naši práci pro náš stav v mezích
nynější vládní většiny.
Nouze tohoto našeho stavu diktovala nám tuto spolupráci
a jen v boji o jeho hospodářské zlepšení
a nikoliv z jiných důvodů budeme pro zákon
hlasovati (Souhlas a potlesk poslanců něm. strany
živnostenské.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Haken.
Posl. Haken: I v Československu buržoasie upevňuje
a rekonstruuje kapitalismus na účet pracujícího
lidu. V boji proti racionalisaci upozorňovali jsme od počátku
na okolnost, že racionalisační úsilí
v Československu nebude moci postačiti v tempu zemím
kapitálově silnějším a technicky
pokročilejším na poli výrobní
a finanční koncentrace i na poli technických
vymožeností. Proto při racionalisaci bude kladena
tím větší váha na zvýšené
vykořisťování pracujícího
lidu.
Jestliže koncentrace, monopolisace, kartelisace postupuje
i v Československu, postupuje zejména pod tlakem
mezinárodním i za přímé, čím
dále znatelnější účasti
cizího kapitálu. Avšak s racionalisací
spojené zvýšené vykořisťování
pracujících sil je v Československu daleko
ostřejší než kdekoli jinde.
Racionalisační methody ženou k napjatým
pracovním výkonům i k prodlužování
pracovní doby. Uvážíme-li nízké
mzdy a platy, vysoké daně, stoupající
drahotu životních potřeb, dojdeme neklamně
k výsledku, že celková životní
úroveň pracujícího lidu je stlačena
na nejnižší míru.
Trvalá nezaměstnanost provázející
racionalisaci vytváří reservu dělnictva
na trhu práce. Tak na úkor pracující
třídy zvyšují se kapitály a horentní
zisky. Rok 1927 byl i pro Československo rokem výborné
konjunktury pro většinu oborů průmyslové
výroby. Tento stav přesunul se i do roku 1928. Podnikatelé
dosáhli všeobecně ohromných zisků.
Daňová reforma, jež předcházela,
přinesla těmto kruhům ohromné daňové
úlevy. Velkoproducenti zemědělští,
statkáři a velkostatkáři, jichž
zdanění je vůbec nepatrné, získali
agrárními cly i jako účastníci
bank a průmyslu. Je samozřejmo, že i bankovní
kapitál zesílil. Tedy minulý i letošní
rok přinesl ohromné zisky bankám, průmyslu
i velkým zemědělcům. Doba konjunktury
a velikých zisků byla pro dělníky
a drobné zaměstnance vůbec dobou zvýšeného
vykořisťování, dobou velikého
stlačení životní úrovně.
Zavedení agrárních cel mělo v důsledku
vzedmutí drahotní vlny jež zachvátila
všecky potřeby životní. Teď podstatným
zdražením cukru a chystaným zdražením
uhlí připravuje se nová drahotní vlna,
jež v letošní zimě zvýší
bídu pracujícího lidu. Reformističtí
vůdcové, jimž dosud podléhá většina
dělnictva v Československu, vyloučili boj
úplně z programu dělnické třídy
a rozhodně a plně postavili se na půdu spolupráce
a dorozumění s kapitalisty. Drobné, nedostatečné,
situaci neodpovídající zvýšení
mezd, jež v některých odborech nikoliv bojem,
ale dorozuměním s kapitalisty dosáhli, neznamenalo
ani v jednom případě zlepšení
existence dělníků, jako spíše
pomoc zaměstnavatelům tím, že dělnictvo
bylo chytrácky zbaveno možnosti koncentrovaným
bojem dobýti si skutečného podstatného
zlepšení.
I boj proti drahotě může býti jedině
úspěšně veden bojem za zvýšení
mezd. Není možná, aby dělnictvo nevidělo,
že mzdové smlouvy, jež reformisté bez
boje dorozuměním s kapitalisty uzavřeli,
byly pro ně bezcenné, ba škodlivé.
Největším však reformistickým švindlem
je zrození soc. pojištění. I v tomto
případě reformisté vyloučili
boj za tento starý dělnický požadavek.
Již zákon z r. 1924 byl výsledkem dorozumění
sociálpatriotů s buržoasií a byl těžce
vykoupen dělnickou třídou ohromnými
ústupky. Sociální pojištění
bylo praporem, pod nímž reformističtí
vůdcové bojovali za rekonstrukci kapitalismu v Československu.
Ono bylo pískem, jenž byl sypán dělnictvu
do očí, aby nevidělo, že svou vlastní
krví, svým vlastním potem posiluje hospodářskou
a politickou moc buržoasie. A poněvadž tento
požadavek nebyl vybojován, proto byl zmetkem, jejž
buržoasie po kratičkém období ještě
více mrzačí. A ačkoliv tu buržoasie
sáhla na dílo kompromisu a společného
dorozumění se sociálpatrioty, dílo
tak draze zaplacené a krvavě vykoupené, neodvážili
se sociálpatrioté ani nyní bojem je chrániti
a dali se opět na cestu kompromisů a dorozumívání
tak hnusného a podlého, že nikdy nemohla jejich
zrádcovská úloha věci proletariátu
tak vyniknouti, jako v tomto případě. Není
sporu o tom, že sama buržoasie očekávala
většího, elementárnejšího
odporu. A reformističtí vůdcové nemohou
říci, že by dělnické masy nebyly
odhodlány k boji. Vždyť jim dalo mnoho práce
odraditi je od něj, dalo jim mnoho práce rozbíti
jednotnou bojovnou frontu, jež se tvořila za účelem
zlepšení soc. pojištění. Čeští
i němečtí soc. demokraté i národní
socialisté zamítli boj, udupali odhodlanost dělnictva
k boji a dali se opět na cestu parlamentního, zákulisního
čachrování, při němž jako
vždy buržoasii ustoupili. Postup sociálních
reformistů v otázce soc. pojištění
je vyloženou zradou dělnické věci, je
další prací k stabilisaci kapitalismu a k upevnění
vlády buržoasie.
Jaká byla hlavní tendence buržoasní
novely? 1. Snížiti náklady na soc. pojištění,
čili uleviti kapitalistům a přispěti
takto k stabilisaci kapitalismu. 2. Dáti pojištění
do rukou buržoasie i s miliardovými fondy, s nimiž
buržoasie bude volně nakládati.
Pan dr Winter mluvil dopoledne ve schůzi o úspěších,
jež "konstruktivní socialisté" na
buržoasii vyčachrovali. Tyto úspěchy
nejjasněji vyjádřil příslušník
většiny, zpravodaj rozpočtového výboru
p. posl. Adámek, když pravil: Zatížení
národního hospodářství při
zákoně z r. 1924 činilo 670 mil. Kč
ročně. Původní vládní
novela snižovala náklad ročně na 591
mil. Kč, čili o 79 mil. Kč. Podle konečného
návrhu je stanoven náklad na soc. pojištění
597 mil. Kč, čili minus 73 mil. Kč. Sociální
patrioti spolkli zhoršovací novelu za 6 mil. Kč.
To je celý úspěch, kterým se může
chlubiti t. zv. zápas proti zhoršení soc. pojištění,
vedený reformistickými socialisty. Srovnejte tento
úspěch se ziskem cukrobaronů, kteří
vydělají na zdraženém cukru 240 mil.
Kč právě v době, kdy se 2 mil. 300
tisícům pojištěnců přidalo
proti původnímu návrhu na nátlak reformistů,
jak zdůraznil posl. Winter, 6 mil. Kč.
Snad ještě dnes všechno dělnictvo dobře
nechápe, jakou úlohu hrají reformisté
v upevnění a rekonstrukci kapitalismu. Leč
jsme jisti, že ji brzy pochopí.
Reformističtí vůdcové v zájmu
buržoasie zásadně a vědomě brání
tomu, aby se dělnická třída postavila
cele a plně na základnu své třídy,
brání třídnímu šikování
a bojovnému diferencování tříd.
Jsouce sami oběma nohama v táboře buržoasie,
táhnou za sebou různými metodami značnou
část dělnické třídy
a tak znemožňují jednotný postup dělnictva.
Sociálpatrioté pracují nejen pro domácí
buržoasii, nýbrž při hospodářské
a politické závislosti Československa na
zahraničních kapitalistech jsou i ve službách
mezinárodního kapitálu, ve službách
mezinárodních vykořisťovatelů.
Sociálpatriotičtí vůdci nemohou neviděti,
jak stát a jeho režim srůstají s kapitalisty.
Není ani stopy po nestrannosti a spravedlnosti, jak učily
staré teorie o státu. Kapitalistický stát
jest exponentem finančních i ostatních monopolů,
kartelů a trustů, jest organisací k vykořisťování
a zotročování lidu. Proto boj proti kapitalismu,
boj proti imperialismu nelze odloučiti od boje proti státu.
Loyalita ke kapitalistickému státu není ničím
jiným než loyalitou ke kapitalismu.
Pracují-li sociálpatrioté k rekonstrukci
kapitalismu, pracují-li k posílení a upevnění
kapitalistických států, snaží-li
se dělnictvu zakrývati třídní
rozpory, pracují pro imperialismus a novou světovou
válku. Je malou událostí, že říšsko-německá
sociální demokracie spolu s německými
novoimperialisty buduje novou válečnou moc? Sociální
demokracie v mezinárodním měřítku
zastává heslo obrany kapitalistické vlasti.
Ona pomáhá imperialistům, jež chystají
válku, zakrývati válečné přípravy
mírovými ilusemi. Ona pomáhá imperialistům
štváti proti Sovětskému svazu.
Zrada sociální demokracie r. 1914 překvapila.
Dnes je sociální demokracie otevřeně
význačnou součástí buržoasní
fronty. "Právo Lidu", jež místo boje
proti zdražení cukru doporučovalo dělnictvu
nesladiti a krmiti se hruškami, v nedělním
čísle dlouhým článkem denuncovalo
vedení čsl. strany nár. sociální
u buržoasie, že dost resolutně nezakazuje dělníkům
své strany účast na společných
projevech proti drahotě. Sociálně demokratičtí
vůdcové jsou blíž při těle
buržoasie než národní sociálové.
Historie zákona o sociálním pojištění
je velkým svědectvím spolupráce sociálpatriotů
s kapitalisty a velkým klamáním dělnictva
v tom, že v rámci kapitalistického řádu
lze sociální postavení pracující
třídy podstatně zlepšiti cestou dorozumění
s buržoasií. Sněmovní korespondence
rozšířila zprávu, že předsednictvo
Národního shromáždění
vydá velkou publikaci k 10. výročí
státu. Není jí třeba. Zákonodárná
činnost vládních většin, zejména
v posledních letech, je dostatečnou jubilejní
kyticí nejtěžších útoků
proti pracujícímu lidu.
Zotročený pracující člověk,
čím dál víc vykořisťovaný,
zbavený téměř všech práv,
hospodářský bankrot samosprávy, násilnický
režim byrokracie a policie, protilidový, militaristický
jubilejní rozpočet, vláda finančního
monopolu a vyděračských kartelů, stupňovaný
hospodářský, sociální, politický
a národnostní útisk, přípravy
k nové strašné válce za zájmy
imperialistů, toť jubilejní obraz tohoto státu.
Není možné, aby tento stav nevyvolával
odpor a nespokojenost ohromné většiny obyvatelstva.
Strana komunistická neustane přes všechnu persekuci
tento odpor živiti a organisovati až do zvrácení
tohoto režimu. Ona nepřestane potírati snahy
sociálpatriotů, zastírající
tuto skutečnost. Ona nepřestane budovati a organisovati
jednotnou frontu všeho pracujícího lidu, čelící
k zastavení útoků buržoasie a konečně
i k dobytí vlády pracujícího lidu.
Vyzýváme pracující lid měst
i venkova, aby proti jubilejním oslavám buržoasie
se sjednotil k bojovným protestům proti zbrojení
a imperialistické válce, proti hospodářské,
sociální a kulturní reakci.
Boroňavský případ svědčí,
že buržoasie a její státní aparát
sahá k násilnickým fašistickým
metodám proti pracujícímu lidu. Boroňavský
případ není záležitostí
chudého obyvatelstva této malé ukrajinské
obce, ale záležitostí všeho pracujícího
lidu měst i venkova. Zůstane-li bez důrazné
odpovědi, stanou se fašistické násilnické
metody pravidlem v postupu proti pracujícímu lidu.
Vláda prokázala svým chováním,
že se s těmito metodami ztotožňuje. Už
to je signálem (Výkřiky komunistických
poslanců.), že pracující lid musí
se brániti jako třída vlastními obrannými
organisacemi. (Další část řeči
byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 19. září 1928 podle §u 9,
lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 90 této těsnopisecké
zprávy.) Konstruktivní socialismus sociální
demokracie, abych užil výrazu posl. dr Wintera,
jest úsilí sociální demokracie o rekonstrukci
kapitalismu. Proti racionalisaci, upevnění a rekonstrukci
kapitalismu je komunistická strana v nejostřejším
boji. Proto má také za povinnost porážeti
v dělnických masách ideologii konstruktivního
socialismu sociální demokracie. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. dr Zadina.
Posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Otázka
novelisace sociálního pojištění
vyrostla ze spontánních projevů všech
vrstev obyvatelstva, a to jak zaměstnavatelů, tak
i zaměstnanců, na nejdůležitější
a neodkladný úkol legislativní, jak to ostatně
prohlásil sám pan president republiky ve svém
novoročním projevu, kterýžto úkol
musí býti řešen již v zájmu
samého sociálního pojišťování.
Pojišťování toto má představovati
v našem státě velikou organisaci sociální
služby, která má požívati všeobecného
porozumění a důvěry a nemá
býti pociťována jako nepopulární
břemeno, brzdící snad hospodářský
a tudíž i sociální rozvoj v tomto státě.
Za krátkou dobu platnosti sociálního pojištění
v našem státě projevily se určité
mezery nebo nedostatky v dosavadní zákonné
úpravě, takže všechny politické
strany bez rozdílu pokládají tuto novelisaci
za účelnou a nutnou, aby této velkolepé
sociální organisaci byla zjednána náležitá
nosnost, získána důvěra celé
veřejnosti, aby se sociální pojišťování
vžívalo v náš hospodářský
život a přispívalo tak ku posílení
sociálního míru ve státě.
Po světové válce splnily se četné
veliké úkoly sociální, a to v tak
rychlém tempu, že sociální reforma do
jisté míry vybočila z dráhy organického
vývoje. Velmi záhy pronikalo poznání
o její bezprostřední souvislosti s hospodářským
životem. Nemůžeme si tajiti, že hospodářský
život reagoval určitými zjevy, které
nutily k dalším úvahám o úměrnosti
sociálních úkolů k nosnosti hospodářského
života. Při tom nutno si ovšem uvědomovati,
že pro sociální úkoly a potřeby
nelze si bráti vzory z minulých desetiletí,
poněvadž lidstvo pokročilo ve vývoji
a v tomto stadiu lidského pokroku zůstane vždy
důležité místo též pro sociální
politiku. Cílem rozumné sociální politiky
musí býti především chrániti
lidské zdraví, udržovati pracovní sílu,
buditi radost z povolání a práce, zvýšiti
odpovědnost za blahobyt všech vrstev lidu a působiti
ke spravedlivému vyrovnávání hospodářských
zájmů tak, aby všechny vrstvy obyvatelstva
byly spojovány plnou důvěrou ke společné
a úsilovné práci pro povznesení hospodářského
i sociálního života ve státě.
Takováto sociální politika slouží
nejen dobru dělnictva, nýbrž i zájmům
a prospěchu výrobců, posiluje hospodářský
rozmach a v ní mohou nalézti nejužší
spojení všechny stavy dohromady. Avšak jako každá
jiná dobrá věc, tak také sociální
politika má své stíny, a to v těch
všech zjevech, kdy různých výhod se
zneužívá nesvědomitými elementy.
Jsou to případy simulace, nehospodárnosti
ve správě, plýtvání těžce
nastřádanými penězi atd. Tyto všechny
neblahé zjevy jest nutno s největší
rozhodností a všemi vhodnými prostředky
potírati a znemožňovati.