Trapně působilo, že ti, kdož pracovali
na pojistně matematické části předlohy,
byli stále kdesi v úkrytu a přes veškeré
naše volání se neukázali (Slyšte!),
aby zbavili nás nejistoty a obav o příští
osud soc. pojištění.
Tyto naše obavy jsou zesíleny ještě tím,
že se dosud nepřihlásil ani jediný odborník,
požívající důvěry jako
autorita ve věcech finančních, aby názor
ministerstva sociální péče podpořil.
(Výborně!) Máme dojem, že není
v republice Československé odborníka, který
by měl odvahu převzíti na sebe odpovědnost
za možné katastrofální důsledky
tohoto nepromyšleného činu. (Výkřiky.)
Čekali jsme marně jasné a otevřené
prohlášení stanoviska ministra financí
dr Engliše a guvernéra Národní
banky dr Pospíšila v této věci. Ani
tito pánové nechtějí, jak se zdá,
bráti za příští vývoj
věci odpovědnost (Výkřiky posl.
dr Wintra.)
Pan náměstek předsedy vlády a šéf
ministerstva sociální péče msgr. Šrámek
nám laskavě promine, že jeho názor
v této otázce nemůže nám býti
směrodatným, jelikož pana ministra nemůžeme
považovati ve věcech finančních za autoritu,
která by nám mohla býti zárukou, že
k obávané pohromě nedojde. Věc je
příliš vážná, neboť
hraje se zde hra velká a odvážná, kde
možnou prohru zaplatí pouze dělnictvo. (Tak
jest!)
Vedle tohoto jistě vážného důvodu
proti pojistně matematickým propočtům
na základě 4 1/2%ní
úrokové míry jsme proti zvyšování
úrokové míry vůbec, a to s hlediska
národohospodářského.
Je přece dostatečně známo, jak důležitou
úlohu ve výrobním procesu má otázka
úrokové míry a jaký vliv má
na cenu průmyslových a jiných výrobků.
Sám pan ministr financí dr Engliš usiloval
svého času o snížení úrokové
míry v přesvědčení, že
vysoká úroková míra jest jednou z
příčin, proč průmysl československý
tak těžce probíjí se na zahraniční
trhy.
Ústřední sociální pojišťovna
bude v době své t. zv. stability ohromným
finančním činitelem, který může
a bude vykonávati značný vliv na finanční
politiku ve státě. (Výkřiky posl.
Zeminové.)
Ústav, který disponovati bude finančním
kapitálem více než 30 miliard Kč, bude
míti ne-li rozhodující, tedy jistě
velmi závažné slovo v otázce upravení
úrokové míry.
A nyní přichází pan ministr sociální
péče, aby zákonem prejudikoval stanovení
úrokové míry na věčné
časy 4 1/2%, bez
ohledu na to, jak se finanční poměry u nás
i v cizině vyvinou. (Posl. Myslivec: To je na 10 let,
to není na věčné časy!)
Pane kolego Myslivče, když vyměřujete
podle zisku předpokládaného důchody
a snižujete premie, tak si nehrajme na schovávanou.
(Výkřiky na levici.)
Jednání toto považujeme s hlediska zájmů
veřejných za naprosto škodlivé a činíme
pány, kteří jsou původci tohoto návrhu,
jakož i ty, kdož jej odhlasují, za důsledky
plně odpovědnými.
S největším rozhořčením
musíme však odmítnouti způsob, jak naloženo
bylo s obnosy, které získány býti
mají zvýšením úrokové
míry. I kdyby nebylo zásadních námitek
proti zvýšení úrokové míry,
musili bychom co nejrozhodněji protestovati, aby peníze,
získané úroky ze jmění, nastřádaného
z převážné části z premiových
tříd vyšších, věnovány
byly z valné části na snížení
premií zaměstnavatelům zemědělským
a pouze menší částka aby věnována
byla na zlepšení důchodů.
Pan ministr soc. péče připustil zde čin,
který nemůžeme nazvati jinak, než činem
třídním a proto nespravedlivým. Jak
je sociální politika ve státě prováděna
nyní, tak si sociální politiku nepředstavujeme.
Každý silný, své pověsti dbalý
ministr soc. péče byl by musil předložiti
osnovu novely sociálního pojištění
dělnického, která by byla vypracována
s naprosto jiného hlediska a na docela jiných zásadách.
Uznal-li pan ministr za správné a potřebné
postaviti platný zákon v pojistně-matematické
jeho části na jiný základ, na základ
4 1/2 procentní
úrokové míry, bylo jeho povinností
jako šéfa resortu ministerstva sociální
péče, upraviti platný zákon tak, aby
odstraněny byly všechny jeho vady a nedostatky. Bylo
jeho povinností, použíti zvýšení
úrokové míry v prvé řadě
na zavedení bezpodmínečného důchodu
vdovského (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.), aby
vdova po dělníku necítila se býti
v demokratické republice méně cenným
tvorem a aby mohla věnovati se s celou láskou a
pečlivostí výchově nešťastných
sirotků.
Bylo povinností pana ministra, zavésti pojištění
důchodců v nemoci, aby starý nebo invalidní
důchodce, vdova nebo sirotci mohli ošetřováni
býti na účet nemocenských pojišťoven,
jak to navrhovala odborná komise Ústřední
soc. pojišťovny, aby nemusel důchodce, onemocní-li
některý člen rodiny, vydati celý důchod
lékaři a za léky. Bylo dále povinností
pana ministra, navrhnouti snížení věkové
hranice pro dosažení důchodu starobního
s 65 na 60 let, aby pojištěnci byli si vědomi,
že není pro ně pojištění
starobní ilusorní. (Výkřiky posl.
Zeminové. - Posl. Myslivec: Vy jen mluvíte,
ale jednati neumíte!) Pane kol. Myslivče,
mně se zdá, že vy ani nemluvíte, ani
nejednáte dobře.
Jest ještě řada věcí vedle těchto,
které jsem uvedl, jež by musily býti řešeny,
kdyby vláda a v prvé řadě ministr
sociální péče byli vedeni snahou,
prováděti dobrou a spravedlivou sociální
politiku.
Pan posl. Vávra volal při řeči
pana posl. dr Wintra, že prý socialisté
si přivlastňují všechnu slávu
z projednávané předlohy. Podle našeho
názoru je na projednávané předloze
tak málo slavného, jak málo slavní
jsou její původci. (Výborně! Potlesk
poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Zdůrazňujeme ovšem všechno, co podařilo
se nám po dlouhém boji na předloze zlepšiti,
ale předloha sama jako celek je toho druhu, že ji
musíme se vší rozhodností potírati.
(Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany nár. socialistické.)
Je naší povinností, abychom u příležitosti
projednávání této předlohy
rozvinuli také otázku zabezpečení
zestárlých, kteří nebyli pojati do
zákona č. 221. Otázka přestárlých
měla býti podle závazků, které
vzaly na sebe některé ze stran dnešní
vládní většiny, již dávno
řešena, avšak dosud neučinila vládní
většina pro řešení této
otázky ničeho. Návrh ministra soc. péče
dr Schieszla, který zaváděti chtěl
státní příspěvky k podporám
chudinským, nemohl býti pojímán jako
vážné řešení této
otázky.
Při projednávání předlohy v
soc.-politickém výboru dožadovali jsme se,
aby otázka přestárlých řešena
byla definitivně touto předlohou. Totéž
navrhovala odborná komise Ústřední
soc. pojišťovny, ne ovšem v tom rozsahu, jak jsme
to požadovali my, ale přece jen projevila dobrou vůli,
tuto otázku řešiti. Uvážíme-li,
že v odborné komisi zastoupeni byli také zástupci
průmyslu a zemědělství, nechápeme
dobře, proč ministerstvo soc. péče
vyhýbá se řešení této
otázky. Prohlášení pana předsedy
soc.-politického výboru, že vláda míní
otázku přestárlých řešiti
zvláštním zákonem, nemůže
nás uspokojiti. Takových slibů měli
jsme zde již několik a přes to přestárlí
dělníci čekají na zákon již
plné tři roky a nedočkali se ani v jubilejním
roce aspoň částečného zabezpečení
pro případ stáří nebo neschopnosti
k práci.
Ze všeho, co jsem zde stručně uvedl, jest až
příliš patrno, jakým duchem je vedena
sociální politika tohoto státu. Politika
tato není politikou sociální, je to politika
čistě protisociální. Nejtragičtější
je při tom skutečnost, že tato pracujícímu
lidu nepřátelská politika prováděna
je tak briskním způsobem v jubilejním roce
za vedení křesťanského socialisty msgr.
Šrámka. Pan ministr msgr. Šrámek,
který organisoval dělnictvo na program křesťanské
solidarity v době, kdy měl možnost prakticky
tuto křesťanskou solidaritu uplatňovati, dělá
politiku čistě kapitalistickou na úkor pracujícího
lidu. (Potlesk poslanců čsl. strany nár.
socialistické. - Výkřiky posl. Myslivce
a Zeminové.)
Dovolte, slavná sněmovno, abych ke konci své
řeči krátce reagoval na útoky komunistické
ve výboru soc.-politickém, proti nám podniknuté.
Lituji, že pan kol. posl. Štětka propůjčil
se k tomu, aby ve výboru přečetl hrubý,
neslušný útok na zástupce stran socialistických.
Nebudu s těmito všemi nepravdami polemisovati. Omezím
se pouze na to, abych krátce připomenul pánům
historii projednávání zákona, o jehož
novelisaci právě jednáme. Když koalovaná
vláda, v níž byly také strany socialistické,
představila se posl. sněmovně s programem,
jehož součástí bylo sociální
pojišťování dělnické, byla
to strana komunistická, která štvala dělnictvo
tvrdíc, že je to pouze demagogie, vypočtená
na oklamání dělnictva, a že k zákonu
o soc. pojišťování v Československé
republice nikdy nedojde. Když však předloha o
soc. pojištění byla předložena,
spustili komunisté křik, že předložená
osnova nemá pro dělnictvo žádnou cenu,
že je to pouhý cár papíru. Také
po uzákonění předlohy prováděli
komunisté bezohlednou kampaň tiskovou i na schůzích
proti tomuto zákonu a bohužel podařilo se jim
nepravdivými zprávami o důležitých
ustanoveních zákona, zejména o ustanoveních
o dávkách pobouřiti velkou část
dělnictva proti zákonu. Dělníkům
s mezi jiným říkalo, že pojištěnec,
který bude platiti na soc. pojištění
50 let, bude míti nárok na pouhých 500 Kč
ročního důchodu. Hlavním argumentem
zástupců koalovaných stran soc.-politického
výboru při projednávání této
předlohy bylo tvrzení, že vláda k novelisaci
sáhla v prvé řadě proto, že je
dělnictvo se zákonem nespokojeno. Vykonala zde,
jak viděti, strana komunistická pro odpůrce
sociálního pojištění znamenitou
práci. Nemá tudíž tato strana mravní
legitimace, hráti si na ochránce zákona,
o jehož uskutečnění se ničím
nezasloužila. (Výkřiky na levici.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Langr (pokračuje): Povídání
komunistů, že strany socialistické tím,
že vynaložily všemožné úsilí
k tomu, aby vládní osnova byla pokud možno
zlepšena, dopustily se zrady na dělnictvu, nechává
nás úplně klidnými. Každý
nepředpojatý člověk musí přiznati,
že pronikavá změna původní předlohy
tisk 1225 k lepšímu, zejména upravení
důchodu vdovského, zkrácení lhůty
čekací, zavedení jednotné dvoudenní
karenční doby v nemocenském pojištění
a řada jiných pro pojištěnce důležitých
věcí je zásluhou usilovné práce
a houževnatého boje zástupců stran socialitických.
(Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Jsme hrdi na tyto svoje úspěchy, přes to,
že se nám nepodařilo zabrániti oněm
ustanovením projednávané předlohy,
která platný zákon zhoršují.
Prohlašujeme slavnostně, že s předlohou,
jak prošla soc.-politickým výborem nesouhlasíme
a že zejména protestujeme ostře proti způsobu,
jakým byla ve výboru projednávána.
Prohlašujeme, že se nevzdáváme práva
při první příležitosti, která
se nám naskytne, odstraniti ze zákona vše,
co přes náš protest vládní většinou
do zákona bude nyní pojato. Odpovědnost za
toto nesociální, protidělnické dílo
padá na dnešní reakční protilidovou
vládu.
Věříme, že tato předloha jest
jedním z posledních listů, který vplétá
tato protilidová vláda ve věnec reakčních
zákonů, kterými obdařila pracující
lid republiky Československé. Panu ministru soc.
péče msgr. Šrámkovi pouze připomínáme,
že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
(Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Tichý.
(Výkřiky něm. soc. demokratických
poslanců. Hluk.)
Posl. Tichý (německy): Slavná
sněmovno! (Posl. Katz [německy]: To jest ten
člověk, jenž pravil, že sociální
pojištění je zákonem na podporu lenosti!
- Výkřiky posl. de Witteho a posl. Johanise.)
Rád bych především odpověděl
na výkřik pana kol. Katze a prohlásil,
že tvrzení, že bych se byl takto vyjádřil
o sociálním pojištění, jest podlou
lží, kterou jsem několiráte opravil.
(Posl. de Witte [německy]: Kde jste ji opravil?)
Opravil jsem ji několikrát v našem časopise
a opravuji ji teď zase a prohlašuji, že je to nestydatá
lež, když se mi připisuje tento výrok.
Od počátku trvání této sněmovny,
snad i tohoto státu, jest sociální pojištění...
(Hluk a výkřiky. - Posl. de Witte
[německy]: Máte vůbec slovo? Předseda
vám přece slovo neudělil? - Výkřiky
posl. Johanise.) Kdybyste nedělali takový rámus,
byli byste to slyšeli. Novela k zákonu o sociálním
pojištění jest nejtěžší
vnitropolitickou otázkou, zvláště pro
bývalé české vládní
strany všenárodní koalice, poněvadž
prý zákon z r. 1924 byl vybudován na přesně
označených smlouvách a často slyšeli
jsme v sociálně politickém výboru
a i zde za kulisami, že se občanským českým
vládním stranám vyčítalo, že
zrušily své slovo, že nedodržují
smluv, které tehdy byly s nimi uzavřeny. Ale české
vládní strany prohlašují, že tehdy
podlehly teroru socialistických soudruhů ve vládě
a že se již tehdy vědělo, že tento
zákon nebude snesitelný pro stát, jeho finance
a jeho národní hospodářství.
(Posl. de Witte [německy]: Ale 3500 milionový
úvěr na výzbroj jest snesitelný!)
Německé vládní strany tehdy ještě
nepatřily k vládní většině,
pane kolego. (Posl. de Witte [německy]: Ale nyní
jste hlasovali pro úvěry na výzbroj.) Ale
to sem přece nepatří. Němci tehdy
nepatřili k vládní většině,
mnozí z vás hlasovali pro zákon ať již
s nadšením nebo bez něho a jsou za to odpovědni.
Faktem jest, a o tom dnes není sporů, že sociální
pojištění zaměstnanců jest jedním
z nejtěžších zatížení,
která musí snášeti naše národní
hospodářství. Přes to však žádný
rozumný člověk nebude popírati, že
taková sociální zařízení
jsou pro dělníky nutná a že se pro onemocnění,
invaliditu a stáří musejí vybudovati
zvláštní sociální zařízení.
My jsme se nikdy nestavěli proti těmto sociálním
zařízením pro veřejné blaho,
vždy jsme jen prohlašovali, že snad nebyla správná
chvíle k vytvoření takového zákona,
poněvadž mělo se vyčkati teprve konsolidace
hospodářských poměrů, zvýšení
naší výroby. (Posl. Heeger [německy]:
Za 10 nebo 20 let budete mluviti stejně!) Praví-li
nám pan kol. Heeger, jak to vždy tvrdí,
že jsme nejreakčnější stranou německého
měšťáctva, není to pravda, (Různé
výkřiky na levici.) nemůžeme jí
býti, poněvadž skoro všichni jsme také
kdysi byli dělníky, poněvadž mnozí
z nás pracovali v odborovém hnutí a poněvadž
i hospodářsky a sociálně... (Posl.
de Witte [německy]: Zapomněli jste na svou minulost!)
Nezapomněl jsem na minulost a jiní také
ne. (Posl. de Witte [německy]: Pak jest tím smutnější
úloha, kterou hrajete!) Vždyť vůbec
nevíte, jakou úlohu hraji. Hraji úlohu zástupce
řemeslníků. (Posl. de Witte [německy]:
Vaše úloha jest smutná pro německý
lid a pro pracující vrstvy.) Nemůžeme
býti zpátečničtí, poněvadž
i hospodářský stav drobného řemeslníka
jest právě v dnešní době špatný,
často horší než stav dobře placeného
dělníka. V tom jsme všichni za jedno, myslím,
že i vy sami to musíte věděti. (Výkřiky
něm. soc. demokratických poslanců.) Žádali-li
jsme nyní novelisaci sociálního pojištění,
nebyla to politická otázka, byla to pro nás
otázka hospodářská, žádali
jsme této novelisace proto, poněvadž toho od
nás žádal výkřik úzkosti
těchto lidí. (Posl. Heeger [německy]:
Tím zachraňujete živnostenský stav?)
Dělníkům nemá býti nic
vzato, to víte dobře.
Se zákonem z r. 1924 nebyli jste ani vy spokojeni, to víme,
ale ještě méně spokojeni jsme byli my,
poněvadž zákonem bylo jen jednostranně
stanoveno zatížení našeho stavu, a byli
jsme s ním nespokojeni i proto, poněvadž proti
všem demokratickým zásadám jsme byli
v zastoupení a ve správě sociálních
ústavů odstrčeni. (Posl. Schäfer
[německy]: Změnilo se to nyní?) Částečně
se to zlepšilo, pane kol. Schäfere. Vy jste tehdy
hlasovali pro zákon, pro plurální volební
právo, jež nám vzalo všechna práva.
Pokud nyní jde o tuto novelu, víme určitě,
že neuspokojuje ani našich přání,
a budeme s těžkým srdcem hlasovati pro tento
zákon, což vám mohu upřímně
a čestně prohlásiti. Právě
jako zákon č. 221 byl nezdravým kompromisem,
není ani tato novela ničím jiným než
slátaninou a jsme určitě přesvědčeni,
že neuplynou ani 2 léta a že i tato novela bude
musiti býti novelována. (Posl. de Witte [německy]:
Až půjdete k čertu!) Pro naše poměry
jest příznačné, že zákon
usnesený v r. 1924 musí býti dnes, asi po
dvouleté působnosti novelován neméně
než 138 paragrafy. Sami původci zákona žádají,
aby zákon byl novelován, sami se přiznávají,
že zákon z r. 1924 jest neudržitelný,
ve formě i v účincích. (Posl. de
Witte [německy]: Přijde na to, co se rozumí
novelisací!) Pane kolego, když všemu rozumíte
lépe, nechci vás poučovati. V sociálně
politickém výboru prohlásil komunistický
řečník, že se smlouváním
dosáhlo toho, že kompromis byl pro všechny skupiny
příznivě rozřešen. Prohlásilo
se, že agrárníci budou spokojeni, když
ze zákona budou vyňati sezonní dělníci
a příslušníci rodin, že živnostenská
strana bude spokojena, budou-li vyloučeni učňové,
dále bylo prohlášeno, že i sociální
reformisté (Smích německých soc.
demokratických poslanců.) - tak se tam řeklo,
já to jen opakuji - že i oni budou spokojeni, poněvadž
na měšťáckých stranách dobyli
velkých věcí pro dělnictvo. Fakt jest,
že s novelou není nikdo spokojen, žádná
skupina. To musí býti zjištěno, poněvadž
návrh jako tehdy není znovu ničím
jiným než kompromisem, jak to, bohužel. za nynějších
poměrů nebylo jinak možné. V kruzích
oposice se tvrdí, že dokonce ani v táboře
většinových stran nejsou všichni jednotni.
Bez dalšího uznávám, že novela
sociálního pojištění, o které
nyní mluvíme, jest i pro vládní většinu
silnou zatěžovací zkouškou. Ve vládní
většině jsou zastoupeny skupiny, jejichž
program není tak jako náš nebo jako program
sedláků vybudován na stavovském rozvrstvení,
jsou to strany, které mají program lidových
stran a proto musejí zastupovati zájmy zaměstnanců.
(Posl. de Witte [německy]: Proti nimž útočíte
podle libosti! - -Veselost na levici.) To byly vnitřní
nesnáze nynější vládní
koalice. (Hluk a smích na levici.) Kolegové,
radujte se, nemám nic proti tomu. (Posl. Weisser [německy]:
Trochu radosti musí míti i oposice!) Zajisté,
pane kol. Weissere, i v táboře oposice, nyní
mluvím k vám, pánové, poslouchejte
přece trochu, (Hluk.) nejste jednotni, i vy máte
všechny možné směry a obraz oposice, jenž
se nám ukázal, nebyl jistě vždy zvláště
potěšující, to vám mohu říci
a kol. Schäfer to sám musí potvrditi.
(Posl. Schäfer [německy]: V otázkách
soc. pojištěni nebyli jste tak jednotni.) Prosím,
u vás v oposici sedí také kol. Horpynka
z německé národní strany, zástupce
vysloveně měšťáckého směru,
kterou nazýváte německou stranou továrníků
a přece se nedomníváte, že tato skupina,
která přísahá na program německé
národní strany, jest snad jednoho smýšlení
s vašimi názory na novelisaci sociálního
pojištění. Pan kol. Horpynka musil,
ať chtěl nebo nechtěl, státi ve společné
frontě s vámi a s komunisty, s kol. Štětkou
a musil hlasovati pro nejnesmyslnější návrhy.
To jest jeho věc a nemusím se déle o to hádati.
Měli jste mezi oposičními stranami kol. Krebse
od německých národních socialistů,
ze strany, která hájí mínění,
že není vyslovenou dělnickou stranou, a která
zcela ráda loví i mezi živnostníky,
(Veselost.) aby získala živnostenské
voliče. Ale, pánové, i protivy mezi komunisty
a sociálně demokratickými stranami jistě
poskytovaly žalostný obraz roztříštěnosti
zástupců proletariátu beze vší
pochybnosti. (Posl. Roscher [německy]: To vás
mrzí?) To mne nemrzí, ani mne to nemusí
mrzeti, nevěděl bych proč, ale jen konstatuji,
co jsem zažil a viděl, ne méně a ne
více. Ale i němečtí a čeští
sociální demokrati přes svoje spojení
nebyli jednotni v otázce novelisace sociálního
pojištění. Dlouhé dny jsme mluvili o
odborném posudku Ústřední pojišťovny.
Tam přece seděl pan kol. Taub, odborník,
jehož si velice vážím, a nebyli jste srozuměni
s posudkem Ústřední pojišťovny.
(Posl. Schäfer [německy]: My s nim nejsme srozuměni.)
Prosím, ale tam to přece bylo usneseno jako
kompromis a mělo býti těmi, kteří
se na tom usnesli, dodrženo, ať se vám to hodí
či nikoliv. To jest moje přesvědčení
jako politika. Všichni máme dojem a pocit, že
ani novela k sociálnímu pojištění
není naprosto nic jiného než kompromis, neboť
veřejnost zcela dobře ví, jak se za kulisami
vyjednávalo, k čemu jste i vy nepřímo
dali svůj souhlas. Proto není novela nic jiného
než dílo kompromisu a podle našeho mínění
není to dílo zvlášť zdravé.
Když se se zřetelem na krátkou řečnickou
lhůtu, která nám jest vyhrazena, zabývám
touto novelou, rád bych hned promluvil k §u 2 novely.
Ten mluví o činnosti příslušníků
rodiny činných v zemědělství,
kteří nejsou v pracovním poměru. Pánové,
nemáme nic proti tomu a považujeme toto ustanovení
týkající se zemědělství
za úplně vhodné, poněvadž jest
přece známo, že přechodné zaměstnání
v zemědělství není ještě
pracovním poměrem podle zákona. Ale žádali
jsme, aby z pojištění byli vyloučeni
a vypuštěni i příslušníci
rodiny živnostníků, poněvadž ani
u nás to není nic jiného. 90% dětí
živnostníků přejímá závody
svých otců. (Posl. Roscher [německy]:
Ale co se stane s lidmi, kteří jsou dělníky
a zestárnou?) Pane kol. Roschere, mluvím
jen o synech živnostníků. (Posl. Heeger
[německy]: I ti mohou jednou připadnouti na obtíž
zaopatřeni!) Z 90% se stávají samostatnými
a podle ustanovení zákona z r. 1924 nemají
z toho nic, když se dnes nebo zítra stanou samostatnými,
poněvadž nemají nárok na starobní
rentu a zaplacené pojistné jest úplně
vyhozeno.
Abych promluvil k §u 6 původního zákona,
domnívám se, že musím nejvíce
zdůrazniti, že se vylučují osoby, které
dosáhly 16. roku svého věku. Tvrdí
se, že to vlastně byl jeden z našich hlavních
požadavků, které jsme při této
novele v mezích vládní většiny
vytýčili. Prohlašuji, že to není
pravda, žádali jsme nic více a nic méně,
pánové, než aby byli vyloučeni učňové,
kteří nedostávají mzdy, poněvadž
jsme to podle hospodářských poměrů
drobného řemeslníka považovali za důležité.
Že nyní žádané ustanovení
dostalo širší znění, nebylo naší
věcí. (Posl. Roscher [německy]: Neměli
jste to připustiti!) Takového práva veta
nemáme. (Posl. Heeger [německy]: Ale líbilo
se vám!) Nelíbilo se nám a prohlásil
jsem panu kol. Schäferovi v soukromé rozmluvě
několikráte, že se mi toto ustanovení
skutečně nelíbí a že jsme pouze
žádali, aby ze sociálního pojištění
byli vyloučeni učňové, a to zase jen
takoví, kteří nedostávají mzdy.
(Posl. de Witte [německy]: Křesťanští
sociálové nejsou pro to, vy nejste pro to, členové
Svazu zemědělců nejsou pro to, kdo tedy jest
pro to?) Není to také tak veliké neštěstí,
jež se zde děje. Víte přece, že
i jiné státy v sociálním pojištění
ustanovily pojistnou povinnost teprve počínaje 16.
rokem věku a že kdysi již i u nás - a
to prohlašuje pan prof. Schönbaum a všichni ti,
kteří tehdy o zákonu pracovali - v poslední
chvíli bylo rozhodnuto, že sociální
pojištění má začínati
s 14. rokem věku a že již tehdy bylo mínění,
že by bylo dobře, kdyby učňové
byli ze soc. pojištění vyloučeni.
V §u 6, odst. 5 jest pro živnostníky důležité,
že naturální zaopatření, které
se poskytuje učňovi, jinak se zařaďuje
do mzdové třídy než tomu bylo dříve.
Bylo to jisté velké bezpráví, že
řemeslník nebo živnostník, který
měl učně, jemuž musil dávati
stravu a zaopatření, platil více než
za učně, jenž bydlil u rodičů.
To jest těžká křivda v zákonu
a radujeme se, že se nám podařilo v zájmu
živnostníků tuto krutost ze zákona vymýtiti.
Jedním z nejdůležitějších
bodů novely jest nepochybně § 19, jenž
obsahuje ustanovení, že nynější
společenstevní nebo gremiální nemocenské
pokladny budou zachovány, jakož i že se zřídí
nové společenstevní nemocenské pokladny.
(Posl. de Witte [německy]: Tříštění!)
Budu o tom mluviti. Bylo to i za porad skoro nejspornější
otázkou v mezích soc. pojištění.
Pánové, musíte nám rozuměti.
Když zemědělci dostali své zemědělské
nemocenské pokladny po čachru s tehdejší
vládní většinou, a jinak tomu nebylo
r. 1924, měli jsme své živnostenské
společenstevní nemocenské pokladny již
po desítky let. Byly to vžité instituce, v
nichž živnostenský stav viděl jistou samosprávu.
Když pak r. 1919 socialisté dosáhli moci, bylo
jejich první prací zastaviti činnost všech
našich malých pokladen, zabaviti jejich jmění
a přivtěliti je k okresním pojišťovnám.
Miliony, které spořivostí a pílí
byly nahromaděny v reservních fondech, padly tehdy
do chřtánu okresním nemocenským pokladnám.
všechny pokladny čítající méně
než 400 členů, byly zrušeny a byl to těžký
boj,jejž jsme po léta musili vésti v této
sněmovně, aby nám zůstaly aspoň
zbývající pokladny, na nichž lpíme,
poněvadž jsou tradicí a poněvadž,
jak jsem již řekl. jsou pro živnostenský
stav jistou autonomií. Nyní přicházím
k tomu, co jste řekl dříve, pane kol. d e
Witte. Socialistické strany dovozují proti
nám, že tvoření společenstevních
nemocenských pokladen jest tříštěním
a že tím povstávají vysoké správní
výdaje. Pokud jde o tříštění,
domnívám se, že částečně
máte pravdu. Jest to tříštění,
toho nelze popírati a sám pravím zcela upřímně
a poctivě, že jednotnou pokladnu považuji za
ideál, ale za určitých předpokladů,
a několikráte jsem se vůči kolegům
z vašich řad v tomto smyslu vyjádřil
a také to zcela otevřeně přiznávám.
Ale musejí býti předpoklady, abychom se nadchli
pro tento ideál. Nesmějí býti jiné
pokladny. O tom se vážně mluvilo. Kdyby se
to bylo stalo, byli bychom bývali poslední, kteří
bychom byli lpěli na pokladnách. Jest zapotřebí,
jak jsem řekl, ještě jiných předpokladů,
je zapotřebí, aby nynější pokladny
byly odpolitisovány. To není jen strašidlo,
toto odpolitisování, nýbrž skutečnost,
které se nemůžeme vyhnouti. Bylo by nutno,
aby vliv zaměstnavatelů na správu pokladen
byl pevně zakotven, bylo by nutno, aby nastala šetrnost
- jsem poslední, jenž by uváděl paušální
obviňování - aby ve správě
jednotlivých pokladen nastala šetrnost. Zemědělci
mají své zemědělské pokladny
a právě živnostníkům chcete je
upírati, chcete živnostníkům brániti
udržovati nebo zřizovati takové pokladny? Mluvíte-li
o dávkách, vždy tvrdíte, že společenstevní
pokladny nemohou svým pojištěncům platiti
stejných dávek jako okresní pojišťovny.
Toto tvrzení není vždy správné.
Právě včera dostal jsem zprávu o činnosti
gremiální nemocenské pokladny v Brně
za rok 1925, pokladny, která má 5170 členů.
Úhrnné příjmy pokladny činily
3,146.000 Kč. Správní výdaje, především
platy, činily 173.000 Kč a funkcionáři
dostali jen 2280 Kč. V tom jest část šetrnosti.
Tato částka není přece naprosto odškodněním
za práci předsedy a bůhví jakých
funkcionářů. Na pensijní pojištění
bylo zapraveno 11.000 Kč, za hodiny přes čas
úředníkům 18.000 Kč. Úhrnné
správní výdaje činily tedy 265.000
Kč,to jest 12%, jistě procento, jež jest o
mnoho menší, než průměr správních
výdajů u okresních pojišťoven.
(Posl. Roscher [německy]: To jest také jen částečné!)
Ano, vždyť zde nechci mluviti paušálně.
V tom jest však důkaz, že společenstevní
pokladny jsou schopny výkonů a života a že
mohou soutěžiti s okresními pojišťovnami.
Výše zmíněná pokladna vyplatila
na nemocenském 831.000 Kč, na pomoc při porodu
31.000 Kč, na premiích za kojení 20.000 Kč,
lékařům 558.000 Kč, za léky
259.000 Kč, na pohřebném 30.000 Kč
a za pobyt v léčebných místech a ústavech
skoro čtvrt milionu, totiž 248.000 Kč, konečně
na dávkách příslušníkům
rodiny 490.000 Kč. To jest jistě důkazem,
že i takové společenstevní pokladny
vyhovují svému účelu a že není
správné, že se zřizováním
nových pokladen nějak ohrožují dávky
pojištěnců. Úhrnem není žádných
věcných důvodů proti zřizování
společenstevních pokladen, nýbrž jsou
to jen čistě politické příčiny,
jež vás nutí bojovati proti zřizování
a udržování našich společenstevních
nemocenských pokladen a překážeti tomu.
(Posl. Heeger [německy]: Jak to politické příčiny?)
Pane kolego, nerad bych se dotýkal této věci.
Dnes se již o to mluvilo celý den a nerad bych to
dělal znovu. Považuji ustanovení prvního
odstavce §u 19 novely za největší vymoženost
své strany v mezích nynější vládní
většiny, totiž ustanovení, že všechny
dosavadní společenstevní a gremiální
pokladny, které dne 1. července 1928 měly
aspoň 1000 členů, mají zůstati
i nadále. Tímto způsobem a díky tomuto
zákonu zůstane udržena většina
našich společenstevních a gremiálních
pokladen.