Také vláda rakouská zabývala se vážnými
přípravami k zákonnému zabezpečení
dělníků pro invaliditu a stáří.
Vypuknuvší válka znemožnila uskutečnění
tohoto velkého díla soc.-politického. Je
proto přirozeno, že republika Československá
nemohla dělnictvu odpírati to, co pro něj
chystalo bývalé Rakousko, zejména také
proto, že to bylo české dělnictvo, které
pro dosažení samostatnosti a potom pro jeho udržení
vykonalo velmi mnoho.
Všechny vlády republiky Československé
považovaly soc. pojištění dělnické
za součást vládního programu a také
všechny strany české prohlašovaly, že
považují soc. pojištění za čestný
dluh dělnictvu. V tomto ovzduší připravován
a potom v soc.-politickém výboru projednáván
byl vládní návrh zákona. Avšak
již za projednávání této předlohy
se ukázalo, že ne všechny politické strany
považují za svoji povinnost zbaviti dělníka
starostí o jeho stáří. Zástupci
občanských stran ve vládě vynutili
si řadu změn, kterými podstatně zhoršena
byla osnova, vypracovaná odbornou komisí, min. soc.
péče jmenovanou. Osnova tato doznala řadu
dalších změn k horšímu průběhem
projednávání v soc.-politickém výboru
posl. sněmovny, a to opět zásluhou stran
občanských. Po dlouhém, těžkém
projednávání dostala se předloha do
pléna sněmovny. Zástupci socialistických
stran v soc.-politickém výboru byli si dobře
vědomi, že předloha, jak byla předložena
plénu sněmovny ke schválení, není
vzorem sociálního pojištění dělnického.
Byli si vědomi toho, že předloha má
velkou řadu vad a nedostatků a že zejména
v části, která jedná o pojištění
nemocenském, jsou některá ustanovení,
jimiž jsou pojištěnci velmi citelně poškozeni.
Je to zejména t. zv. karenční doba absolutní,
kdy nemocný pojištěnec nemá nároku
na nemocenské za prvé 2 dny nemoci, trvala-li nemoc
déle 14 dnů, a za první 3 dny a neděle,
netrvala-li nemoc déle 14 dnů. V části
předlohy, jednající o pojištění
starobním a invalidním těžce jsme nesli
zejména ustanovení o důchodu vdovském,
kde vdova dělnická má nárok na důchod
vdovský pouze tehdy, je-li ze 2/3
invalidní, a ustanovení na důchod starobní
až po dosažení 65. roku stáří.
Všechna tato ustanovení jsou tak tvrdá, že
nám bylo velmi těžko s nimi se spokojiti. Přes
to rozhodly se strany socialistické pro návrh soc.-politického
výboru hlasovati ve vědomí, že zákon
přes všechny vady, nedostatky a vyložené
křivdy bude přece jen velkým krokem na poli
sociální politiky tohoto státu. Měli
jsme za to a jsme o tom přesvědčeni dosud,
že v demokratickém státě nebude možno
prováděti zákon s těmito nedostatky
a že si pojištěnci po čase vynutí
jich odstranění. Tím větší
však bylo naše překvapení, když vláda
po nešťastných volbách v r. 1925 přispěchala
s novelou zákona, kterou, na místě aby odstranila
nedostatky a křivdy na pojištěncích
páchané, zhoršiti chtěla podstatně
některá již bez tak nedostatečná
ustanovení zákona. Vládní návrh
zákona z 25. října 1927, tisk 1225 překvapil,
ba ohromil celou interesovanou veřejnost.
Zhoršení soc. pojištění dělnického
bylo nejoblíbenější heslo volební
některých občanských stran před
obecními volbami v r. 1927. Voličům-zaměstnavatelům
bylo slibováno, že pojištění dělnické
musí býti zlaciněno. V důsledcích
těchto závazků připravily koalované
strany návrh na novelisaci zákona, kde ze zákona
vyloučeni měli býti mladiství dělníci
a učni a domáčtí a sezonní
dělníci. Tímto ustanovením měla
býti vyloučena více než 1/4
pojištěnců. Vedle toho zavedena byla nová
příspěvková třída a
premie v nejnižších 3 třídách
podstatně sníženy. Zařazení zbývajících
pojištěnců do premiových tříd
bylo navrhováno tak, aby hodnota naturálních
požitků způsobila zařazení u
čeledi hospodářské, učňů
a pomocnic v domácnosti pouze o jednu třídu
vyšší, nežli k jakému odůvodňuje
mzda na penězích. Tímto ustanovením
uměle měla býti přeřazena téměř
1/4 pojištěnců
do 2 nejnižších příspěvkových
tříd, aby zaměstnavatelé, ponejvíce
zemědělci, nemusili platiti platným zákonem
předepsané premie.
Pronikavé snížení premií ve 2
nejnižších třídách a přesazení
ohromného počtu pojištěnců do
nich vyváženo mělo býti trvalým
zvýšením úrokové míry
ze 4% na 4 1/2%. Vedle
toho chtěla vláda vyrvati správu nemocenských
pojišťoven z rukou pojištěnců zavedením
t. zv. parity, zrušiti svazy nemocenských pojišťoven
a připustiti další značné tříštění
nemocenských pojišťoven.
Jediná věc, kterou přinášel návrh
vládní většiny ve prospěch pojištěnců,
byl návrh aby vdova po pojištěnci, dožije-li
se 65. roku, měla nárok na důchod vdovský,
aniž by musila býti invalidní.
Je přirozeno, že všechna tato navrhovaná
zhoršení platného zákona vyvolala bouří
rozhořčení v řadách pojištěnců,
zejména těch, kteří měli býti
z pojištění vyloučeni a jimž dosud
zaplacené premie podle původního návrhu,
(obrácen k ministru soc. péče dr Šrámkovi:)
pane ministře, měly býti prostě
konfiskovány. Také útok koalice na samosprávu
nemocenských pojišťoven vyvolal veliké
pobouření. Avšak nejen pojištěnci
a jejich zástupci v zákonodárných
sborech projevovali své rozhořčení
nad neslýchaným útokem měšťáckých
stran na sociální pojištění dělnické,
nýbrž i v řadách odborníků
pozvedl se spontanní odpor proti předloze nakvap
a přímo diletantsky připravené. Nebylo
jediného odborníka, který by se byl vyslovil
příznivě o vládní osnově.
Bylo nám od počátku jasno, že za neodborné
vypracování osnovy nemůžeme činiti
odpovědnými úředníky přípravou
osnovy pověřené, nýbrž vládu
a koalované strany, které si osnovu, která
byla se stanoviska odborného nepříznivě
kritisována také za hranicemi, vynutily, aniž
by popřály času k odbornému jejímu
zpracování.
Když pak také kruhy průmyslové projevily
své námitky proti osnově, viděla se
koalice nucena podvoliti se a provésti některé
změny osnovy. Byla předložena osnova nová,
která však ani zdaleka neodpovídala potřebám
pojištěnců. Zástupci socialistických
stran v soc.-politickém výboru v generální
debatě podrobili předlohu ostré kritice a
přinesli spoustu materiálu, kterým usvědčili
vládní většinu, že není
pravda, že by vládní návrh znamenal
zlepšení platného zákona, naopak, že
znamená podstatné jeho zhoršení. Zástupci
stran socialistických netajili se tím, že vládní
návrh je pro ně naprosto nepřijatelný
a že jeho uskutečnění brániti
se budou všemi prostředky. Útok na sociální
pojištění považovali za věrolomnost
těch občanských stran, které se stranami
socialistickými zákon dělaly a pro něj
v poslanecké sněmovně hlasovaly. Dlužno
konstatovati, že značná část
členů soc.-politického výboru, příslušníků
vládní většiny, pod dojmem ostré,
ale naprosto věcné kritiky naší uznali,
že nebude možno předlohu projednati tak strohým
způsobem, jak bylo v úmyslu, a že bude v zájmu
věci hledati cestu k dohodě. Nescházelo ovšem
také těch, kteří doporučovali,
aby odpor socialistů byl zlomen a aby nepopulární
předloha násilím byla odhlasována.
Střízlivý rozum nabyl však ve vládních
stranách převahy a tak došlo k jednání
mezi zástupci stran vládních a zástupci
stran socialistických o některých ustanoveních
předlohy.
Zásluhou stran socialistických zbyly z původní
drsné vládní předlohy pouhé
trosky. Podařilo se nám vynutiti celou řadu
ustanovení, která znamenají značné
zlepšení i dosud platného zákona. Podařilo
se nám zabrániti dále řadě
ustanovení, která by byla znamenala podstatné
zhoršení zákona.
Přesto, že podařilo se nám tak pronikavě
zlepšiti předlohu proti původnímu znění,
nejsme a nemůžeme býti s předlohou spokojeni.
Předloha, kterou právě projednáváme,
má vedle některých ustanovení zlepšovacích
řadu ustanovení, která znamenají značné
zhoršení dosavadního stavu a odpovědnost
za toto zhoršení padá přirozeně
na strany vládní většiny. Z toho, co
podařilo se nám v předloze zlepšiti,
nejvíce si ceníme zlepšení důchodu
vdovského. Zabezpečení dělnické
vdovy je pro nás, socialisty, otázkou zásadní
a nekompromisní. (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.) Domáhali
jsme se proto se vším důrazem, aby stanoven
byl v zákoně nárok vdovy po dělníku
naprosto nepodmíněně. Nemůžeme
a nechceme uznati, že by vdova po dělníku měla
býti méně ceněna nežli vdova
po gážistovi. Jsme přesvědčeni,
že prakse nás poučí o tom, že není
u nás trvale možno, aby činěny byly
v zákoně rozdíly mezi vdovou po dělníku
a vdovou po státním, veřejném nebo
soukromém zaměstnanci. (Výborně!
Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Vdově po dělníku přiznáno
musí býti také právo, aby zdárně
vychovávala své dítky. Vdova po dělníku
nesmí býti honěna do tvrdé námezdní
práce, aby opatřiti mohla výživu svých
dětí na úkor jejich výchovy. Péče
o řádný duševní a tělesný
vývoj dětí je nejenom v zájmu vdovy,
nýbrž i v zájmu veřejném.
Ustanovení o důchodu vdovském bylo po dlouhých
bojích zlepšeno tak, že vdova po pojištěnci
bude míti nárok na důchod nejenom tehdy,
když bude sama ze dvou třetin práce neschopna
anebo dožije-li se 65 let, nýbrž také,
když bude míti alespoň dvě děti
do 17 let. Nebude však míti nároku na důchod
vdova bez dětí a vdova s dítětem mladším
17 let.
Otázka tato zůstává pro nás
stále otevřena a my věříme
pevně, že našemu úsilí podaří
se v době co nejkratší také toto bezpráví
odčiniti. (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.) Dalším
velkým naším úspěchem je zlepšení
ustanovení §u 107 o čekací době
tím, že zkrácena byla doba čekací
ze 150 týdnů příspěvkových
na 100 týdnů.
Také ustanovení §u 112, že není
na závadu nároku na výplatu starobního
důchodu, nevydělá-li pojištěnec
ani jednu třetinu toho, co tělesně a duševně
zdravý zaměstnanec, zlepšeno bylo tak, že
slova "jednu třetinu" byla nahrazena "jednu
polovinu".
Prosadili jsme také doplnění §u 120
ustanovením, že důchod invalidní, starobní,
jakož i důchod vdovský může se
zvýšiti o polovinu, je-li důchodce trvale bezmocný
tak, že stále potřebuje pomoci, ošetření
a obsluhy jiné osoby. Ustanovení toto platiti bude
obdobně pro oboustranně osiřelé dítky,
které dovršily 14. rok.
Zlepšení tato, kterých dosáhli jsme
po několika měsíčních bojích
v soc.-politickém výboru mají pro pojištěnce
neobyčejný význam a jsme přesvědčeni,
že pojištěnci dovedou je správně
oceniti. Někteří členové vládní
většiny prohlašují, že zlepšení
předlohy, kterou právě projednáváme,
proti vládní předloze tisk 1225 je také
zásluhou vládních stran. Ohrazujeme se proti
tomuto tvrzení a upozorňujeme, že bez našeho
ostrého, několikaměsíčního
odporu byla by bývala přijata vládní
předloha tisk 1225 se všemi těmi hroznými
reakčními návrhy, jak se toho pan ministr
msgr. Šrámek houževnatě domáhal.
(Slyšte!)
Největší úspěch zlepšení
důchodu vdovského byl získán až
v poslední chvíli proti vůli vládní
většiny. Ještě před několika
dny musila sestra Zeminová s deputací žen
interpelovati pana zástupce min. předsedy Šrámka
v této věci.
Vedle toho skutečného zlepšení platného
zákona podařilo se nám zabrániti některým
návrhům vládní osnovy, kterými
měl býti zákon podstatně zhoršen.
Po velmi ostré kritice a pod tíhou argumentů
námi snesených rozhodla se vládní
většina vyloučení sezonních a
domáckých dělníků z pojištění,
jak to ustanovením §u 2, písm. g) a h) ve vládním
návrhu tisk 1225 prováděla, neprováděti
zákonem a ponechala to vyřešiti vládním
nařízením.
V §u 248 dává se vládě zmocnění
stanoviti nařízením, že dělníci
domáčtí se z povinnosti pojistné pro
případ invalidity a stáří vylučují,
jestliže jejich výdělek z domácí
práce nedosahuje určité nejmenší
částky týdně. (Posl. Geršl:
Co to jest "určitá částka"?)
To nevím. A pánové v soc.-politickém
výboru, když jsem se jich tázal, také
to nevěděli. Toto ustanovení je převzato
z vládního návrhu zákona tisk 1225
s úchylkou, že ustanovení v návrhu tisk
1225, že dělník domácký, jehož
výdělek nedosahuje průměrně
Kč 60 týdně, má býti z pojištění
vyloučen, nahrazeno bylo novým termínem "nedosahuje-li
týdenní výdělek dělníkův
určité nejmenší částky".
Kdybych si to měl vyložiti podle svého, musel
bych se domnívati, že nejmenší částkou
je ona částka, kterou ministerstvo financí
prohlásilo za nejmenší platidlo v republice,
t. j. 5 haléřů. Ale nevím, myslili-li
to ti pánové tak. Jinak si termín "nejmenší
částka" nedovedu vysvětliti.
Ještě kuriosnější, pokud je to
vůbec možné, je ustanovení odst. 3 téhož
paragrafu, kterým zmocňuje se vláda k vyloučení
z pojištění dělníků sezonních,
netrvá-li práce jejich zpravidla 90 dní v
roce, i když se sečtou za několik období.
Jsme přesvědčeni, že toto kuriosní
ustanovení prováděno nebude proto, že
nenajde se kouzelník, který by vypracoval vhodná
prováděcí nařízení,
kterými by se dalo toto ustanovení provádět.
Nikdo prostě nenajde formu, jak předpisovat zákonem
stanovené prémie dělníku, o němž
nebude možno nikdy předem zjistiti, bude-li v roce
zaměstnán déle nebo méně než
90 dní. Ustanovení toto bude příležitostí
všem neuznalým zaměstnavatelům, aby
dělníky nepřihlašovali vůbec
s odůvodněním, že dělník
u nich zaměstnaný nebude předepsaných
90 dní v roce u něho zaměstnán. Jakým
způsobem bude se zjišťovat snad dodatečně
na konci roku, který dělník pracoval déle
než 90 dnů, a jak potom budou dodatečně
vymáhány prémie od zaměstnavatelů
i dělníků, je ovšem problém,
který nepodaří se rozluštiti ani nejbystřejšímu
úředníku z ministerstva soc. péče.
Přesto tedy, že nemáme obav z provádění
tohoto ustanovení z důvodů, které
jsem právě uvedl, musím se zabývati
otázkou, proč některé koalované
strany usilovaly o to, aby toto ustanovení do §u 248
bylo přijato. Jak jsme se mohli ve výboru soc.-politickém
přesvědčiti, měli na této věci
největší zájem zástupci strany
agrární, kteří tvrdí, že
není možno, aby se pojistná povinnost ukládala
domkáři chalupníku, nebo malému rolníku,
který koná příležitostné
práce, jako práce v cukerní kampani, práce
v lese atd. Považuji za svou povinnost pánům
ze strany agrární - bohužel, nikdo z nich zde
není připomenouti, že vykonali těmto
sociálně slabým vrstvám službu
ceny velmi pochybné. Dovolím si to na praktickém
příkladu demonstrovati: Vezměme případně
chalupníka, který pro své špatné
hospodářské postavení je nucen nabízeti
svoji pracovní sílu hospodářsky silnějšímu
jednotlivci nebo společnosti. Pracoval-li by takový
chalupník průměrně 70 dní v
roce v zaměstnání povinném pojištěním
podle platného zákona, dosáhl by předepsané
karenční doby sto příspěvkových
týdnů za 10 let. Za těchto 10 let zaplatil
by Ústřední soc. pojišťovně,
vezmu-li v úvahu třídu Ab, 360 Kč
i s 50%ní kvotou zaměstnavatele. Tedy z vlastních
peněz zaplatil by 180 Kč, za což by získal
nárok na důchod starobní a invalidní,
jeho žena na důchod vdovský a sirotčí.
Důchod invalidní činil by u tohoto pojištěnce
550 Kč částky základní, 500
Kč příspěvku státu a 72 Kč
částky zvyšovací, tedy úhrnem
1122 Kč ročně. (Slyšte! Slyšte!)
Pánové, tedy za 180 Kč zaplacených
premií nabyl by nárok na důchod 1122 Kč
ročně. Je proto na bíledni, že škůdcem
dělníka sezonního je ten, kdo usiluje o jeho
vyloučení ze sociálního pojištění
dělnického. (Souhlas.)
Ustanovení novely tisk 1225, kterým se měnil
§ 59 platného zákona tak, že ve správě
nemocenských pojišťoven zavedena měla
býti parita, podařilo se nám zvrátiti.
Představenstvo nemocenských pojišťoven
složeno bude napříště z 9 zástupců
pojištěnců a 3 zaměstnavatelů.
Dozorčí výbor se bude skládati z zaměstnavatelů
a 3 pojištěnců. Vládní strany
vsunuly však do zákona za § 67 nový §
67 a), kterým se zavádí povinné společné
schůze představenstva s dozorčím výborem,
kterým dávají velmi značnou pravomoc,
jako: usnášeti se o všech věcech přesahujících
rámec obyčejného hospodaření,
má-li býti nabyto nemovitostí a o jejich
zatížení nebo zcizení, stanoviti náhradu
pro funkcionáře, sjednávati smlouvu s lékaři,
zubními techniky, dále usnášeti se o
počtu míst zaměstnaneckých atd.
Ministerstvo soc. péče žádalo, aby v
této společné schůzi přijímáni
a propouštěni byli také zaměstnanci
nemocenských pojišťoven. Proti tomuto ustanovení
nového §u 67 a) protestovali zástupcové
stran socialistických co nejrozhodněji. Ustanovení
tato znamenají vlastně zavedení parity. Tím,
že společné schůzi byla dána
tato rozsáhlá pravomoc, degradována byla
představenstva nemocenských pojišťoven,
kde budou míti pojištěnci většinu,
na nic neznamenající statisty. Největší
boj rozvinul se o to, kým budou přijímáni
a propouštěni zaměstnanci nemocenských
pojišťoven. (Posl. Zeminová: O kterých
tvrdí pan posl. Petr, že jsou dělnické
ústavy!) Ano.
Dělnické strany nemohly ovšem připustiti,
aby jediná instituce, kde dosud má dělnictvo
vliv, byla mu vyrvána. Konečná stylisace
sjednána byla tak, že o propouštění
a přijímání zaměstnanců
rozhodovati bude společná schůze, avšak
pouze na návrh představenstva, nebude-li návrh
přijat, rozhodne Ústřední soc. pojišťovna.
Tím byl částečně paralysován
zavilý útok nepřátel dělnického
nemocenského pojištění. (Předsednictví
převzal místopředseda Zierhut.)
V pojištění nemocenském vynutili jsme
si, aby byla vyřešena sanace nemocenských pojišťoven
tím, že do zákona bylo dáno ustanovení,
že nemocenské pojišťovny mají právo
předpisovati příspěvky za 7 dní
a výše příspěvků stanovena
byla na 4.3 až 4.8%.
Při této příležitosti dovolte,
abych se vrátil k vývodům kol. Petra,
který prohlásil, že vláda přikročila
k sanování zkrachovaných nemocenských
pojišťoven. Pánové, užiji-li termínu
"zkrachovaný", každý si bude představovati,
že ten ústav zkrachoval buď pro špatné
hospodářství nebo pro zlodějnu. Vážení
pánové, slavná vláda i strany většinové
vědí velmi dobře, kde je příčina
zkrachování nemocenských pojišťoven.
Pánové, příčinou zkrachování
nemocenských pojišťoven je bohužel zákon,
ve kterém jsme jasně nevymezili, jaká práva.mají
nemocenské pojišťovny při předpisování
příspěvků za pojištěné
členstvo. (Posl. Johanis: A nejvíce jim uškodilo
rozhodnuti Nejvyššího správního
soudu!) Ano, následkem rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, vzniklého právě
pro tuto nejasnost zákona, že nemocenské pojišťovny
smějí předpisovati příspěvky
pouze za 6 dní, dostavila se tato krise nemocenských
pojišťoven a je to proto nepěkné, když
s této tribuny takovýmto nevěcným
způsobem napadají se dělnické ústavy,
na které jistě, jak jsem již prohlásil,
může býti z 90% dělnictvo hrdo.
Za další veliký úspěch považujeme,
že podařilo se nám docíliti stanovení
jednotné karenční doby dvoudenní proti
dosavadní třídenní a že bude
nemocenské vypláceno také za první
dvě neděle bez ohledu na to, jak dlouho nemoc trvala.
Přes všechny tyto úspěchy nutno zdůrazniti,
že projednávaná předloha je pro nás,
zástupce pracujících vrstev, naprosto nepřijatelná.
Nebudeme nikdy souhlasiti s tím, aby z pojištění
vyloučeni byli mladiství dělníci a
učni do 16 let, jak to předloha v §u 4, odst.
3, písm. f) navrhuje. Zástupci koalovaných
stran nemohli a nemohou uvésti jediného důvodu
pro vyloučení mladistvých dělníků
z pojištění a přece toto ustanovení
bylo v předloze ponecháno. Ustanovení toto
postihuje desítky tisíců mladistvých
dělníků a zejména dělnic v
průmyslu zaměstnaných. (Tak jest!) Nechápeme,
jakým právem má býti 16letý
dělník, který pracuje za stejných
mzdových a pracovních podmínek jako dělník
starší, který je stejně, ba se zřetelem
na své mládí mnohem více vysazen nebezpečí
úrazu nebo chorobě, která ho může
učiniti invalidním, z pojištění
vyloučen. Veliká křivda páše
se na mladistvých dělnících a učních
tím, že snižuje se jim důchod v částce
zvyšovací, a zejména tím, že prodlužuje
se jim o plné dva roky lhůta čekací
pro získání nároku na důchod.
Kapitola sama pro sebe je způsob, jak hodlá vládní
většina tříštiti nemocenské
pojišťovny. Strana živnostenská vynutila
si v §u 27 zřizování nových společenstevních
pojišťoven. Stanovisko naše k tříštění
nemocenských pojišťoven je známé.
Vyplynulo ze skutečnosti že každé nové
drobení nemocenských pojišťoven je na
úkor pojištěnců.
Ještě více než fakt, že zakládány
budou nové nemocenské pojišťovny společenstevní,
pobuřuje nás způsob, jakým k tomuto
zakládání dojde. Páni političtí
živnostníci vynutili si v §u 27 ustanovení,
že o založení nové nemocenské pojišťovny
anebo o sloučení několika pojišťoven
žádati může společenstvo, resp.
příslušná společenstva pro vyslechnutí
hromady pomocnické, tedy ne "za souhlasu" hromady
pomocnické, nýbrž pouze "po vyslechnutí".
Podle platného živnostenského řádu,
který dědili jsme - bohudík - po starém
policejním, absolutistickém Rakousku, má
hromada pomocnická právo usnášeti se
o případném rozpuštění
anebo sloučení společenstevních nemocenských
pokladen a valná hromada společenstva má
jen právo veta. (Posl. dr Franke: Nekřivdí
živnostníkům! To udělal zastánce
koaličního principu, pan náměstek
vlády!) Pak je to tím smutnější
a politováníhodnější.
Demokratická republika v desítiletém jubileu
za měšťácké vlády demokratickým
způsobem demokratisuje starý rakušácký
živnostenský řád tím, že
béře dělnictvu práva policejním
Rakouskem jemu daná. Horším způsobem
nemohly měšťácké strany 10tileté
trvání republiky oslaviti.
Také § 253 zhoršuje dosavadní stav pojištění
občanů, vykonávajících zákonitou
presenční službu podle §§ 17 a 61
branného zákona, tím, že se branci zařazují
do nejnižší třídy Aa, kde za ně
ministerstvo nár. obrany bude platiti pouze 2.60 Kč
týdně proti dosavadním 4.30 Kč. Projednávaná
předloha je pro nás naprosto nepřijatelná
hlavně proto, že tvořena byla výhradně
a jedině s hlediska zlacinění soc. pojištění.
To konečně také přiznal p. kol. Petr.
Tím se nikdo z vládní většiny
netajil, a sám p. zpravodaj to přiznal. Aby mohlo
býti docíleno pronikavého snížení
premií, zavedena byla nová premiová třída
Aa, ve které stanoveny byly premie na 2.60 Kč týdně
a sníženy premie ve třídě Ab
ze 4 30 Kč na 3.60 Kč, ve třídě
B z 5.70 Kč na 5.10 Kč, ve třídě
C ze 7.10 Kč na 6.60 Kč a ve třídě
D z 8.80 Kč na 8.40 Kč.
Jak z uvedeného patrno, záleželo pánům
z vládní většiny na pronikavém
snížení premií právě ve
třídách nejnižších, kde
ve třídě Aa činí snížení
1.70 Kč, ve třídě Ab 70 haléřů,
ve třídě B 60 haléřů
a ve třídě D pouze 40 haléřů.
Pro koho snižovány byly premie v nejnižších
třídách, ukáže nám jasně
ustanovení §u 12, odst. 7 projednávané
novely, které zní: "Hodnota naturálních
požitků může způsobiti zařazení
jen o 3 třídy, u pomocnic v domácnosti, u
čeledi hospodářské a učňů
jen o jednu třídu vyšší, nežli
jak je odůvodňuje mzda na penězích."
(Výkřiky posl. Zeminové.) Měsíční
mzda pomocnice v domácnosti, jak dobře víme,
nepřesahuje v žádném případě
150 Kč. Podle této mzdy byla by zařazena
do prvé mzdové třídy nemocenského
pojištění. Způsobí-li hodnota
naturálních požitků zařazení
pouze o jednu třídu, jak je v novele ustanoveno,
zařazeny budou téměř všechny
pomocnice v domácnosti do II. třídy mzdové
pojištění nemocenského a do třídy
Aa pojištění starobního a invalidního.
Také u čeledi hospodářské nepřesahuje,
až snad na ojedinělé případy,
mzda v penězích 150 Kč za měsíc.
Měli by tedy býti zařazeni také téměř
všichni do I. třídy nemocenského pojištění.
Způsobí-li hodnota jejich naturálních
požitků zařazení také o jednu
třídu, zařazeni budou do II. příspěvkové
třídy nemocenského pojištění
a do třídy Aa pojištění starobního
a invalidního a jen menší část
do třídy Ab.
Zaměstnavatelé pomocnic v domácnosti a čeledi
hospodářské ovšem ušetří
značně na příspěvcích
do nemocenské pojišťovny a na premiích
starobních a invalidních, ale poškodí
značně zaměstnance na důchodech. zejména
však na podporách v nemoci.
Zde vidíme, jakými intencemi vedena byla vládní
většina. když tvořila tuto předlohu.
Můžeme proto vším právem tvrditi,
že předloha dělána byla s hlediska čistě
třídního.
Pronikavé snížení premií v nejnižších
třídách a umělé, mzdovým
poměrům pomocnic v domácnosti a čeledi
hospodářské neodpovídající
zařazení do nich ve prospěch zaměstnavatelů
stalo se na úkor důchodu pojištěnců
ve vyšších příspěvkových
třídách. (Tak jest! Výkřiky
posl. Zeminové.)
Když v platném zákoně navrhována
byla základní částka jednotně
500 Kč, bez ohledu na to, kterou třídu si
pojištěnec platí, uznávali jsme, že
tímto ustanovením má se částečně
odškodniti dělník, který proto, že
má malou mzdu, platiti nemůže vysoké
premie. Nemůžeme však - zdůrazňuji
opětně - uznati za správné, když
koalované strany uměle zařazují určitou
část dělníků do nižších
tříd, než by je měly zařaditi
se zřetelem na jejich skutečnou mzdu, ať již
v penězích nebo v naturáliích jedině
proto, aby zbavili se povinnosti platiti za ně zákonem
povinnou 50% kvotu ve třídě, do které
patří podle svého výdělku.
Protestujeme proto se vší rozhodností jménem
poškozených pojištěnců ve vyšších
třídách proti tomu nespravedlivému
činu. (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.) Tvůrci
této nepodařené předlohy, kterou máte
tu obzvláštní čest dnes projednávati,
vyřešili hravě problém, jak to udělati,
aby premie pro pány z řad agrárních
byly enormně sníženy, aniž by tím
byla ohrožena existence soc. pojišťovny. Založili
prostě celý svůj plán na trvalém
zvýšení úrokové míry ze
jmění Ústřední soc. pojišťovny
na 4 1/2%. Podle platného
zákona mělo býti jmění Ústřední
soc. pojišťovny ukládáno po prvních
5 let na 5% úrok, po dalších 5 let na 4 1/2%
úrok a po těchto 10 letech trvale na 4% úrok.
Úrok z uloženého jmění Ústřední
soc. pojišťovny, které mělo dosáhnouti
částky přes 30 miliard Kč, měl
činiti okrouhle 1.400 mil. Kč a měl krýti
téměř polovinu vydání Ústřední
soc. pojišťovny s vyplácením důchodu
pojištěncům a správou Ústřední
soc. pojišťovnou spojených.
Ministerstvo soc. péče se domnívá,
že může počítati trvale s úrokovou
mírou 4.5% při ukládání jmění
Ústřední soc. pojišťovny, a na
tom vybudovalo předlohu. My socialisté musíme
však potírati tento čin, a to z několika
důvodů.
První důvod je ten, že nemáme nejmenší
víry, že je správné a možné
počítati s trvalým 4.5% zúročením
jmění Ústřední soc. pojišťovny.
My zástupci pojištěnců, máme
vážné obavy, že předpoklady, byly-li
vůbec jaké, na nichž byla vybudována
víra v možnost trvalého 4,5% zúročení,
nejsou správné a že sociální
pojištění dělnické takovýmto
pochybným činem může býti ohroženo
na své existenci (Posl. Myslivec: Pane kolego, dodnes
bylo vybráno už o 150 mil. Kč více,
než bylo rozpočteno!) Je tedy viděti, že
bylo potřeba opravy novelisace. Bylo potřebí
zaváděti 4.5% úrokovou míru podle
vašeho názoru? (Posl. Myslivec: Když vy dáváte
25 mil. Kč na zřízení jubilejního
ústavu, 8 mil. Kč se vydalo, zkrátka o 150
mil. Kč se už dnes vybralo více, než
bylo původně rozpočteno, pak je z
toho viděti, že ministerstvo soc. péče
postupovalo správně!)