Upozorňuji, že zdařil se také náš
původní plán - mluvím za stranu -
zachovati v pojištění veškeré pojištěnce
dnes tam již jsoucí, sezonní a domácké
dělnictvo. Zůstanou tedy takovým zvláštním
dokladem všechny ty pohádky o vyloučení
3/4, 1/2
nebo celého milionu různých kategorií.
(Posl. dr Winter: To nebyly pohádky v době, kdy
byly pronášeny!) Vy jste sám, pane doktore,
řekl, že jste... (Posl. dr Winter: My jsme to vynutili
svou agitaci a donutili jsme vaši.stranu, aby soudila jinak!)
A já vám mohu říci, že ještě
než agitace s vaší strany počala, bylo
v koaličních stranách - a hodně naší
zásluhou zabezpečeno, že tam ty kategorie zůstanou.
To vám mohu dokázati protokoly. (Výkřiky
posl. Zeminové.) Já chápu, že se
dnes hlásíte o zásluhu. Zásluhu míti
je vždy pěkná věc, ale neprokážete,
že ji máte na 100%. Zásluhy, které máte,
vám upírati nebudu - ještě k tomu později
přijdu - ale neberte je na 100%, když vám na
100% nepatří.
Dovolte, abych přešel k části organisační.
Byli jsme obviňováni, že chceme vzíti
pojištění z rukou dělnictva - prve to
řekl, myslím, kol. Remeš - a že
paritou to chceme dáti do rukou podnikatelům a zakládáním
nových pojišťoven prý chceme pojištění
roztříštiti a zabíti nadobro. V otázce
parity jsme vždy hájili názor, že pojištění
je převážně záležitostí
dělnictva a že by pojištěnci, tedy dělnictvo,
měli míti výhradní vliv na jeho provádění.
Tento názor jsme hájili ve svém tisku, na
schůzích po celou dobu co se o novelisaci jednalo.
(Posl. Chalupník: Ale ne zde v parlamentě, ne
v soc.-politickém výboru!) Počkejte,
pane kolego, já k tomu přijdu, proč k tomu
došlo a proč to tak špatně dopadlo.
Jestliže se nepodařilo uplatniti názor, že
by dělnictvo mělo vésti své pojišťovny,
poněvadž je to opravdu z větší
části eminentně dělnický zájem,
jak pojišťovna je spravována, děkujte,
pánové, namnoze vedení pojišťoven
a nikoli nám. Cožpak v nich mělo dělnictvo
vůbec nějaký vliv? Mám vypočítati
sta a tisíce příkladů? Již jsem
to řekl a opakuji, jak nemocného z pojišťoven
hnali do práce a jednali s ním, když nebyl
určitého politického vyznání.
Mám vám znova vykládati desítky případů,
jak se hospodařilo a proč ztratila se důvěra
v tyto pojišťovny? (Posl. Johanis: Uveďte jeden
konkrétní příklad špatného
jednání, že to bylo podle politického
vyznání!) Kol. Johanisi, počkej,
já ti mohu přinésti takových dokladů
celou řadu. Já ti je dodám, buď bez
starosti.
Toto ovzduší v sociálních pojišťovnách
vytvořilo ve veřejném životě
názor, že je nedovedete nestranně spravovati,
a proto se nepodařilo prosaditi názor, že to
má zůstati v rukou i ve vedení dělnictva.
Zde je příčina. Vaší vinou vznikly
ty důvody, které potom vynutily v určité
části veřejnosti a v politických stranách,
aby se žádala parita. Vyřešili jsme tuto
ožehavou otázku tím, že dělnictvo
v představenstvu má většinu, ale všecky
důležité záležitosti vyřizuje
paritní schůze představenstva a dozorčího
výboru.
Co jsem řekl o vedení pojišťoven, to platí
i o ostatním dozoru. Vy si dnes stěžujete,
že chceme vliv byrokracie rozšířiti směrem
na sociální pojištění. Já
vám řeknu upřímně, není
to paušální výtka; já vím,
že mnoho pojišťoven je spravováno vzorně.
(Posl. Johanis: Největší část!)
Já to přiznávám, že největší
část je vedena vzorně, ale prosím,
i kdyby bylo jen 10 špatných příkladů,
vzbudí to ve veřejnosti pozornost. Ta nevidí
tu dobře spravovanou pojišťovnu, ale když
se ukáže jeden špatný příklad,
tak to ví celý svět. (Posl. Johanis: To
bylo u Drozda zrovna tak!) Vy jste našli jednoho zloděje
a obvinili jste celý stav. (Výkřiky čsl.
socialistických poslanců.) Když jste našli
jednoho Drozda, obviňovali jste celý stav a štvali
jste 10 let.
I kdyby byla, jak kol. Johanis říká,
většina pojišťoven správných,
přece jenom v řadě jich se projevily velmi
ošklivé věci. (Posl. Karpíšková:
Jaké?) Já jsem to řekl, kolegyně,
když jste zde nebyla. Když máte na tom takový
interes, dejte si předložiti revisní nálezy
Ústřední sociální pojišťovny
za poslední leta. Já tím nemohu slavnou sněmovnu
zatěžovati, ale tam se dovíte pěkné
věci.
Tato okolnost přivedla veřejnost k tomu, že
volala po státním dozoru. Veřejnost vezme
to s velikým uspokojením na vědomí
a já si dovolím tvrditi, že to bude v prvé
řadě dělnictvo, které s uspokojením
vezme na vědomí, že hospodaří
se dobře s jeho penězi tak těžce vydělanými
a že jsou pod státním dozorem, a neuvěří
vám, že tato okolnost je na úkor dělnictva
a proti dělnictvu. (Výkřiky poslanců
čsl. strany soc. demokratické. - Potlesk
na pravici.)
Nikdy vám dělnictvo neuvěří,
zavádíme-li dozor nad hospodařením
s dělnickými penězi v pojišťovnách,
že je to akt proti dělnictvu, a pochopí, že
je to akt proti vedení. (Posl. Johanis: Víš,
že až do roku 1920 vedlo ministerstvo dozor? 38 let
vedl stát dozor!) Já vím, ale my zavádíme
dozor trochu přísnější a bezprostřednější.
(Výkřiky posl. Svobody, Johanise a Myslivec.)
Slavná sněmovno! Další výtka
organisaci pojištění je, že prý
pojištění tříštíme.
Prosím, ať mně někdo řekne vážně
jak ta výtka o tříštění
pojištění může vůbec platiti.
Zřizuje se pouze 8 nových pojišťoven společenstevních
a při tom je záruka, že i při zřízené
nemocenské pojišťvny společenstevní
musí zůstati okresní pojišťovno
nejméně 12.000 členů. 8 nových
pojišťoven se může zříditi
a já tvrdím, že se ani všechny nezřídí.
(Posl. Svoboda: Brzy vám to zkrachuje pod vaši
patronancí a s vaši signaturou!) Pane kolego,
to se zeptejte kol. Johanise, kolik toho bylo pod naší
patronancí, a pak nebudete zde flákat rukama; jen
si račte sednouti.
Lze zříditi jen osm nových pojišťoven
a vedle toho v okresní pojišťovně musí
zůstati 12.000 pojištěnců, takže
ta jest úplně zabezpečena. (Posl. Svoboda:
To je ve prospěch pojištěnců?
Proč to drobíte? Co to má za smysl?) Uznávám,
že něco na výtkách kolegů ze
soc. demokratických lavic je, jen se divím, proč
oni, když před několika lety dělali
zákon, také nechali tak malé ústavy
jako v Praze s 800 členy! Proč jste to dovolili
agrárníkům a nám to teď vytýkáte?
(Posl. Svoboda: To bylo vaše dílo!) Pánové,
buďte trochu objektivní a nevytýkejte nám
za hřích něco, co jste sami dělali.
(Výkřiky posl. Geršla.)
Mohu prohlásiti za stranu, že nepřáli
bychom si nic jiného, než vytvoření
pojišťoven jednotných. Náš názor
je, že by měly zmizeti všechny pojišťovny
a měly by zůstati jen jednotné. Vybudovati
jednotné pojišťovny v každém politickém
okrese, odpolitisovati je a uspořádati tak, aby
sloužily svému poslání to jest jediné,
co bychom si přáli, a já jsem, slavná
sněmovno, přesvědčen, že k tomu
v budoucnosti dojde. Ovšem dnes máme tu politické
poměry tak rozvrstvené a tak zvláštní,
že tento stav nemůžeme zavésti. To je
vám dobře známo, poněvadž jste
nechávali vedle okresních ještě společenstevní
pojišťovny zemědělské a závodní.
(Odpor posl. Svobody a Geršla.) I vy jste tenkráte
politickými poměry byli donuceni nesplniti svůj
program, nýbrž přizpůsobiti se poměrům.
(Posl. Svoboda: To byly jiné vlivy!) Tedy takový
stav... (Posl. Johanis: Petře, podívej se, jaký
děláme návrh!) Kolego Johanisi,
mohu ti říci, že kdykoliv půjde o snahu
unifikovati pojištění, že v naší
straně najdete vždy podporu. (Posl. Johanis: A
nerušíte také svazy?)
Právě přicházím ke svazům,
kolego Johanisi. O to byl veden velký spor, mají-li
býti svazy zachovány či zrušeny. A vy
vidíte, jak osnova tu otázku řešila.
Přiznám svazům, že splnily velký
úkol v minulém svém životě. (Posl.
Krejčí: Tedy si zaslouží lehké
odpočinuti! Výkřiky.) Když se zavedlo
starobní a invalidní pojištění,
pojišťovny okresní a všechny, jak tu jsou,
ani s Ústřední sociální pojišťovnou,
neměly prostředků, kterými by to všechno
provedly, a svazy jim ten úkol svým aparátem
umožnily. To je nesporné, a to by mluvilo pro svazy.
Co však mluví proti nim? Může obstarávati
funkce plynoucí ze zákona nějaká soukromá
společnost, v tomto případě svaz?
(Posl. Procházka: Dejte jim zákonný podklad!)
Svazy jsou politicky rozvrstveny. Máme sedm svazů
a u nás se neříká Svaz nemocenských
pojišťoven, nýbrž - jak se té terminologie
i u vás užívá - Svaz Klečákův,
Johanisův. To znamená, že svaz je určitě
politicky zabarven. (Posl. Johanis: Nazývají
se podle zakladatelů!) Copak je ten zakladatel?
Ten zakladatel se nedá přece od osoby odmysliti.
To mluví proti svazům, že jsou to politické
jednotky, a proto je potřebí, aby tak důležitou
funkci, t. j. styk mezi Ústřední soc. pojišťovnou
a nemocenskými pojišťovnami, obstarávaly
také instituce úřední. (Posl. Johanis:
Poslechni, Petře, kdybych přestoupil ke straně
klerikální, nezrušíte ty svazy?) Ne,
ale uděláme tě prvním předsedou
té zemské úřadovny, až bude zřízena.
Určitě! Tedy opakuji, že k provádění
zákona je třeba institucí úředních,
a ne aby to dělaly stranické, politické svazy.
Z řad oposičníků je velmi kritisována
nově zavedená úroková míra
a p. dr Winter ve své řeči říkal,
že jsme nepřivedli nikoho, kdo by mohl říci,
že ta úroková míra 4 1/2,
na které budujeme pojištění, jest správná
a že je možno se nadíti, že vytrvá
10 a více let. Nevím, kde byste našli člověka,
který by mohl do budoucnosti to s určitostí
odhadnouti. (Posl. dr Winter: My jsme skromní, my jsme
říkali jen pravděpodobnost!) Pane dr
Wintře, pravděpodobnost je stejná
u 4 1/4% jako u 4 1/2%.
(Posl. dr Winter: To přece nemůžete vážně
tvrditi!) Ano, zcela vážně. (Posl. Zeminová:
Tak tomu nerozumíte!) No, já, kol. Zeminová,
nejsem tak velký finančník jako vy, u nás
se to v partaji tak nepěstuje, ale tolik tomu rozumím,
že je-li 4 1/4% možno,
je i 4 1/2% možno,
poněvadž, když se změní hospodářské
a finanční poměry pronikavěji, nebude
platiti ani 4 1/2%, ani
4 1/4%. Bude-li však
stabilisace dnešních hospodářských
poměrů taková... (Posl. Langr: Proč
jste to tedy neudělali na 5%?) Já vám
říkám, že těm finančním
otázkám nerozumím tak jako vy, poněvadž
se v naší straně finančnictvím
tolik nezabýváme. (Posl. Johanis: Tohohle zločinu
s těmi úroky nechraň, kocovina se dostavuje!)
Johanisi, jak to mluvíš? Podívej
se, jaká je naše logika. Kol. dr Winter říká,
že kdyby sem někdo přišel a řekl:
"Je to pravděpodobné", budete to dělati
s sebou. (Posl. dr Winter: Ne, pane kolego, nikoli někdo,
nýbrž odborník!) Já nechci říci,
že vám to říkám já. Nebudu
zde vystupovati jako odborník. Ale kol. Johanis to
teď prohlašuje za zločin. Není to zločin,
pánové. (Posl. Johanis: Víš, že
guvernér byl jen na chodbě a nechtěl jiti
dále?) To vím docela dobře. Ten guvernér
nebo kdokoliv jiný by vám to neprohlásil
veřejně. (Posl. dr. Winter: A na prohlášeni
tajné nic nedáme!) Pane doktore, za to ručí
vláda před státem a občanstvem, neručí
za to žádný odborník, ani p. dr Pospíšil,
kterého jmenujete; vláda ručí za to,
co provede, a my se v té věci spoléháme
na vládu. (Výkřiky na levici.) Vláda
musí za to nésti odpovědnost. (Posl. Svoboda:
Do těch dob bude vláda dávno pryč!)
Ale bude jiná.
Tedy, vy nemůžete dokázati, že by to bylo
opatření špatné, právě
tak jako já, poněvadž nejsem odborníkem,
nemohu tvrditi, že je to naprosto bezpečné.
Ale říkám: Nám za to ručí
vláda, která slyšela odborníky. (Hlas:
Ale jaké a které!) Vám bylo už řečeno,
že vydat vám jednoho odborníka, ani vlas na
něm nezůstane poctivý.
Je ještě nutno promluviti o způsobu, jakým
byl zákon a jeho novelisace projednávána.
Tento způsob byl předmětem ostré kritiky.
Myslím, slavná sněmovno, že fakt, že
vláda a vládní většina dala příležitost,
aby za dobu 10 měsíců se mohl o věci
každý vysloviti a pronésti své mínění
(Výkřiky dr Wintera a posl. Svobody.), není
špatný způsob projednávání,
naopak je jen nutno vítati tuto metodu, aby nejen vláda,
nýbrž i oposice a kruhy odborné měly
dosti času říci své mínění.
(Posl. Zeminová: Za to kongruu jste si vynutili ve 24
hodinách, to jste nevolali odborníky, zdali to jde!)
To se mýlíte, také jsme je zavolali,
ale ti odborníci vám to neřekli, poněvadž
jste nebyla jejich představeno u, byli však vyslechnuti.
(Výkřiky posl. Myslivce a Zeminové.)
Slavná sněmovno, chci říci ještě
několik slov k jednání s oposicí.
Pan dr Winter si ve své řeči stěžoval,
že vláda s oposicí vůbec dlouho nechtěla
jednat, že přece jen je nutno respektovati i mínění
tak velké oposice, poněvadž demokracie je diskuse,
a že je nutno vzájemně mínění
si vyměnit a pak vybrati nejlepší. Já
souhlasím úplně s tou thésí,
která vyplývá z vámi citovaných
slov. Vy sice přicházíte k tomuto mínění
teprve dnes, když jste v oposici, (Posl. dr Winter: My
jsme byli toho mínění, i když jsme byli
ve vládě!) ale i to je dobré. Je to dobré
mínění. Chci však, pane dr Wintře,
jenom říci, proč vláda a vládní
většina se tak špatně k té oposici
chovala. Jen si vzpomeňte, jak jste jednali vy, vezměte
několik čísel "Českého
Slova" a "Práva Lidu" a podívejte
se, co všechno jste té vládě a vládní
většině říkali. (Výkřiky.)
Prohlašovali jste to za zradu a sami jste slavnostně
říkali, že nikdy s nikým nebudete o
tom jednat. A dokonce jeden z vůdců strany soc.
demokratické řekl, že kdyby se to mělo
uzákoniti, že s těmi stranami, které
to provedou, nikdy nebude jednat. (Posl. Zeminová: Proto
je ten vztek!) Chci vám jenom říci, že
vztek není u nás, ten je u vás, my jsme klidni
a takhle vám to tu vykládáme. Panu dr Wintrovi
chci jen říci: Je pravda, že dlouho se
s oposicí vůbec nejednalo, ale prosím, aby
si vzpomněl, jak oposice jednala. Když já chci,
aby se mnou někdo jednal, tak podle toho musím jednati
a nesmím se tvářiti, jakobych chtěl
skočiti a zardousiti. Tedy tak je to. (Posl. Zeminová:
My jsme měli slovo Švehlovo a to je větši
než vaše!)
Přicházím k závěru jednání
o novelisaci sociálního pojištění.
Místo spousty blesků dříve na ni metaných
vidíme, že dnes už není ta osnova taková,
že docela na 100% chcete si reklamovati zásluhu, že
ona je taková, jaká je dnes. (Posl. Zeminová:
Co je na ni lepšího, to jsme si vynutili!) Ano,
to je jisté. Prosím vás, vy jste dělali
akce a ony to podepřely. Na tolik jsem objektivní.
(Posl. Johanis: Jako odborový sekretář
to musíš uznat!) I kdybych nebyl, každému
přiznám zásluhu. Říkám,
že intence, které jste podporovali a hlásali,
a snahy byly už dříve - já mluvím
za stranu - my jsme je také hlásali a nejen hlásali...
(Posl. Svoboda: Ano, někteří vaši
stoupenci, ale to nebyl princip váš!) Nehlaste
se k zásluhám na 100%, poněvadž vám
na 100% nepatří. Je tu zásluha i koaličních
stran, že ta stanoviska, která nebyla jen vašimi,
uznaly a vtělily do osnovy vládního návrhu.
Oč nám šlo, slavná sněmovno,
stává se alespoň z velké části
skutkem. Pojištění se zlevňuje, výhody
dělnické se zvětšují a zabezpečuje
se odpolitisování zákona. Považuji to
za první krok. V budoucnosti budeme ještě novelisovati
a prospěšněji novelisovati. Jakmile se dostaví
příležitost, budeme první, kteří
budeme zase žádati novou úpravu ve smyslu našeho
hesla "Pojištění pro pojištěnce!"
(Výborně! Potlesk. - Výkřiky
posl. Zeminové a poslanců čsl. strany lidové.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Langr. Dávám mu slovo.
Posl. Langr: Slavná sněmovno! Pan posl. Petr
prohlásil zde tato slova: "My jsme šli do
práce novelisační, abychom zlepšili
sociální pojišťování dělnické."
Až přijdu ke kritice projednávané předlohy
po stránce věcné, prokáži ciferně
a naprosto jasně, jakým způsobem zlepšili
pánové z vládních stran sociální
pojišťování dělnické. Já
chci panu Petrovi říci jen toto: Pane poslanče,
kol. Petře, když jste chtěli zlepšiti
- vy, vaše strana a celá vládní koalice
- sociální pojišťování dělnické,
jak jste mohli přijíti před poslaneckou sněmovnu
s návrhem tisk 1225? Vážení pánové,
zásady, které jsou obsaženy v osnově
zákona tisk 1225, byly toho druhu, že každý
poctivě sociálně cítící
člověk se musil zhroziti nad některými
ustanoveními, která jste do té novely vložili,
a jenom cílevědomá, veliká práce
oposičních socialistických stran, ohromné
rozčilení v širokých vrstvách
lidových, zejména v dělnictvu, které
vám ukázalo na velkém památném
svém táboru v Praze, jak ono smýšlí
o chystané novele, jen to, že nenašel se v tomto
státě jediný odborník, který
by byl býval dal souhlas k tomu, co jste novelou zamýšleli,
bylo příčinou, proč musila vláda
nastoupiti neslavný ústup od svého návrhu
tisk 1225 a proč dala sluchu všem těm dobrým
věcem a návrhům, které vypracovala
odborná komise Ústřední sociální
pojišťovny. Pane kol. Petře, toto je pravda
historická, co tu povídám, a není
pravda to, co jste tvrdil vy. (Potlesk čsl. socialistických
poslanců.)
Pan posl. Petr docela klidně zde přiznal,
že dnešní vládní většině
šlo především o zlevnění
sociálního pojištění. Na mou
poznámku, že jste snížili premie v nejnižších
třídách o 1.70, ze 4.30 na 2.60 a v nejvyšších
třídách z 8.80 na 4.40 - percentuelně
si spočítejte, jak obrovský je to rozdíl
- pan kol. Petr prohlásil, že já jako
socialista měl bych vítati, když se tímto
způsobem sociálně slabým přichází
vstříc.
Vážení pánové, když jsme
projednávali dosud platný zákon, bylo nám
naprosto jasno, že musíme souhlasiti s tím,
aby také ti, kteří se zřetelem na
svůj výdělek nemohou býti zařaděni
do vyšších premiových tříd,
měli nárok na částku základní
tak vysokou, jako každý jiný pojištěnec
i v té nejvyšší třídě.
To byla, pánové, forma, kterou se mělo aspoň
částečně odstraniti sociální
bezpráví a nerovnost mezi dělníkem,
kterému není možno vydělati, kolik by
potřeboval, a dělníkem, který má
možnost více vydělati.
Ale, vážení pánové, my právě
proto že jsme socialisté - pan kol. Petr mně
utekl, já jsem ho prosil, aby zde počkal - nemůžeme
souhlasiti, aby obnosů, které si dělnictvo,
najmě průmyslové, nastřádá
ke krytí svých příštích
důchodů, zneužíváno bylo tím
způsobem, že se jich používá ne
na zlepšení důchodů, nýbrž
k tomu, aby páni zemědělští zaměstnavatelé,
kteří mají možnost držeti si pomocnice
v domácnosti, nemusili přispívati tak vysokou
kvotou na premie svých zaměstnanců. To byl
jediný účel vašeho zlevňování.
(Potlesk čsl. socialistických poslanců.)
Pan posl. Petr byl tak laskav, že se také zmínil
o nemocenských pojišťovnách. Mám
ohromnou přednost, že zde nemluvím jako zaměstnanec
nemocenské pojišťovny. Musím panu posl.
Petrovi říci jednu věc: Má-li
dělnictvo komu co děkovati a děkuje, jsou
to ti, kteří dali základ nemocenskému
pojišťování dělnickému,
kteří z těchto malých nepatrných
začátků přivedli nemocenské
pojištění dělnické do oné
šíře, na onu výši, na jaké
je nemocenské pojištění dělnické
dnes. (Tak jest! Výborně!)
A kdybyste, pánové, byli spravedliví, musili
byste vzdáti dík aspoň z 90% zaměstnancům
nemocenských pojišťoven za jejich velikou práci,
kterou na tomto poli vykonali. (Výborně! Potlesk.)
Že je zde určité malé procento zaměstnanců
nedobrých - takové zaměstnance najdeme u
státní, zemské, obecní a jiné
správy, vůbec všude mezi zaměstnanci,
a to přece nemůže býti důvodem,
aby přišlo na př. Maďarsko nebo Rakousko
a řeklo, že Československo musí zmizeti
právě proto, že má ve své správě
také nepoctivé úředníky, jako
vy jste řekl, že musejí zmizeti svazy nemocenských
pojišťoven.
Pánové, pan kol. Petr prohlásil také,
že my, socialisté, jsme se v soc.-politickém
výboru bránili zbyrokratisování nemocenských
pojišťoven a zejména svazu nemocenských
pojišťoven. Vážení pánové,
tak tato otázka nestojí. My jsme se bránili
jedině tomu, aby ministerstvo soc. péče,
které za nynějšího režimu osobuje
si právo mluviti do všeho, nezasahovalo do takových
maličkostí. Podle našeho přesvědčení
by toto ministerstvo nemělo míti vůbec kdy,
aby se takovými maličkostmi zabývalo. (Výkřiky.)
Tomu tedy jsme se bránili, a říkáme:
Když jste si, pánové, do zákona vnutili,
že Ústřední sociální pojišťovna
musí býti složena tak, aby v ní rozhodující
slovo měli tak zv. odborníci, které jmenuje
ministerstvo soc. péče, tedy důvěrníci
pana ministra, není to správné a je těmto
lidem projevena určitá nedůvěra, když
pan ministr nyní přichází a žádá,
aby o podrobnostech a maličkostech rozhodovalo ministerstvo,
a když ani v těch maličkostech nevěří
orgánu, nad kterým má pronikavý, rozhodující
vliv.
A nyní, pánové, k nejdůležitějšímu,
čeho se zde dotkl pan kol. Petr. Pan kol. Petr
mluvil - nechci urážeti a hledám vždy
ve všem slušnou společenskou formu, ale nemohu
si odpustiti, abych to neřekl - lehkovážným
způsobem o této základní věci,
na které spočívá celá budova
sociálního pojištění. Má-li
někdo právo mluviti zde tak autoritativně
právě o těchto základech, o kostře
zákona, mohl by to býti člověk, který
požívá důvěry jako autorita ve
věcech finančních, a ne někdo, kdo
zrovna tak jako já těmto věcem naprosto nerozumí.
(Výkřiky posl. Al. Petra.) Pane kolego, řekl
jste, že nemůžeme říci, zdali se
zavedení 4 1/2%
úrokové míry osvědčí.
Pane kolego, to mně nestačí od člověka,
který byl vládní většinou poslán,
aby hájil tuto osnovu. (Tak jest! Potlesk.) Očekával
jsem od vás, že řeknete, že naše
obavy jsou liché, a že za vaším stanoviskem
stojí lidé, k nimž bychom mohli míti
tolik důvěry, abychom nemusili, promiňte
mi to slovo, strachem umírati, že sociální
pojištění dělnické v té
době, až dělnictvo bude platiti 20 až
30 roků, sesype se ve sutiny právě v důsledku
toho nešťastného a ničím nedoloženého
vašeho tvrzení. (Posl. Al. Petr: Vláda za
tím stoji a odborníky slyšela a proto tomu
můžeme věřiti spíše, než
vašemu nedoloženému tvrzení! - Posl.
Myslivec: Počkejte 5 let a pak můžete kritisovati,
teď ne!)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Langr (pokračuje): Pane kol. Myslivče,
řeknu vám tuto pravdu: když jsme projednávali
platný zákon, dostali jsme k jeho textaci obsáhlou
jako kniha vypadající důvodovou zprávu,
která byla téměř nabita samými
statistickými daty a pojistně matematickými
výpočty. Tehdy se nám to pracovalo! A pane
kolego, nyní jsme dostali takové, odpusťte
mně to triviální slovo, papírové
hadírky, a to bezprostředně před zahájením
soc.-politického výboru (Posl. dr Winter: Každý
den jiné!), ano, každý den jiné,
ničím nedoložené, a v této atmosféře
měli jsme projednávati tak dalekosáhlý
návrh zákona, jako je tento. Pane kol. Myslivče,
když jsme projednávali platný zákon,
vedle obrovské knihy důvodové zprávy
viděli jsme seděti na lavicích, připravených
pro zástupce ministerstev, všechny, kteří
byli účastni na spolupráci na této
osnově. Pan prof. dr Schoenbaum nebál se přijíti
do výboru a říci, že on je původcem
této velké matematicko-pojistné materie.
Vytýkáme vám, pánové, váš
nynější postup. Dnes projednáváme
předlohu v plenu sněmovny, za 48 hodin přistoupíme
k hlasování a ještě dnes, prosím,
se nenašel nikdo, kdo by řekl: "Pánové,
tady jsem, to je moje dílo a já za ně beru
odpovědnost." (Potlesk čsl. socialistických
poslanců. - Posl. Johanis: A guvernéra se
báli vzíti do výboru! Ten by jim to byl řádně
vysvětlil!) Toho oni tam nepotřebovali! Pan
kol. Johanis mě upozorňuje, že guvernéra
se báli vzíti do výboru. To je přirozené.
Pan guvernér dr Pospíšil by jim byl musil říci,
že jsou na strašném omylu, když takto počítají,
a to se jim přece nehodilo do krámu! (Posl. Myslivec:
-Vy víte, co by byl řekl? Víte to tak jistě?)
Nevím, nemluvil jsem s ním, ale právě
proto jste ho měli zavolati, abychom mohli slyšeti,
co by řekl. (Posl. Myslivec: Myslím, že
jako rozvážný finančník byl by
mluvil v té věci velmi opatrně!) Právě
proto jste ho nemohli potřebovati, pane kol. Myslivče,
poněvadž by byl mluvil opatrně. Vy potřebujete
lidi, kteří mluví neopatrně ve vážných
finančních věcech, a to je právě
tragické při této věci. (Posl.
Myslivec: S tou kritikou přijděte za 5 nebo za 10
let!) Pane kolego, to jest jediná věc, která
nám trochu upokojuje svědomí, že v zákoně
je závora, že po každých pěti letech
musí se přezkoumati pojistně-matematické
výpočty. (Posl. Johanis: Ale to je již staré
ustanovení!) Ano. To jest jediné, co nás
poněkud uspokojuje, že ti, kteří vedou
ÚSP, budou míti tolik odpovědnosti, aby po
pěti, deseti letech, až se přesvědčí,
kam je zavádíte, řekli: Dost! (Posl. dr
Winter: Bude-li ještě u vlády tento režim,
bude to stejně jako teď!) Pane kol. Wintře,
to bychom musili zoufati, kdybychom měli věřiti,
že tento režim bude v republice na věky!
Vážená sněmovno! Teď mi dovolte,
když jsem řekl panu kol. Petrovi své
mínění, abych přešel k podrobnostem.
Vážení pánové, sociální
pojištění jest jedním z hlavních
požadavků dělnických již po desetiletí.
Snaha po zabezpečení pro případ stáří
a trvalé neschopnosti ku práci doháněla
dělnictvo všech národností k vytrvalé
akci domoci se zákona o soc. pojištění
dělnickém. Důsledkem této úsilovné
snahy dělnictva jest zavedení soc. pojištění
ve velké řadě států.