Budu se nyní zabývati zvláštní
kapitolou, kterou bych rád nadepsal: Sociální
pojištění jako manevrovací pole pana
ministra financí. Na každém kroku můžeme
pozorovati, že naše ministerstvo financí horlivě
usiluje obraceti svou pozornost k sociálnímu pojištění.
Přízeň ministra financí nebo ministerstva
financí v tomto oboru zpozorovali jsme již ve chvíli,
když se zdráhali provésti ustanovení
zákona, obsažené v §u 257 a ukládající
vládě nebo ministerstvu financí povinnost
dáti pro léčebné účely
k disposici 100 mil. Kč; při tom mohli jsme pozorovati
trpný odpor ministra financí. Rád bych viděl,
jak by se postupovalo, kdyby se nějaký poplatník
odvážil užíti těchto mravů
a způsobů pana ministra financí. Myslím,
že by se tomu muži nedalo pokoje, dokud by nedal na
pospas své veškeré jmění, aby
berní fiskus byl uspokojen. A pánové, ministr
financí nemá býti povinen splniti závazek
převzatý zákonem? Pro to nemám naprosto
žádného pochopení. Nejen, že se
mu béře těch 100 milionů, nýbrž
mimo to ještě má býti sociální
pojištění považováno za exposituru
ministerstva financí. Myslím, že ministerstvo
financí ostatně zpravidla velmi přísně
vyšetřuje původ majetku a dotazuje se, zdali
někdo jiný může míti vliv na
tyto kapitály. Zde jde o kapitály, které
hromadí zaměstnanci a zaměstnavatelé.
Zde nejde o kapitály, k nimž by stát přispíval
byť jen haléřem. Není tomu již
jako ve starém sociálním pojištění,
kde ministerstvo financí musilo přispívati
na správní výdaje. Stát nepřispívá
již ani haléřem. A kdyby snad chtěl
někdo dovozovati, že stát nebo ministerstvo
financí poskytuje státní příspěvek,
nemá to nic společného se sociálním
pojištěním. Neboť tento státní
příspěvek se vyplácí teprve
tehdy, když se začínají vypláceti
důchody, a tento příspěvek se poskytuje
jen důchodcům, nikdy však Ústřední
sociální pojišťovně. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Při této příležitosti musíme
jednou provždy prohlásiti, že sice souhlasíme
s účelem, jemuž se příspěvky
dávají k disposici, totiž se silničním
fondem, ale že naprosto nesouhlasíme se způsobem,
jehož se užívá vůči Ústřední
sociální pojišťovně, totiž
že se v některém zákoně zcela
jednoduše ustanoví, že tento ústav má
na tento účel poskytnouti 1 miliardu a nikdo se
netáže, zdali ústav bude moci splniti své
první, velké a důležité úkoly,
pro něž především zde jest a vyhověti
jim. Tento postup považuji za zcela nemožný.
Přijde-li k Ústřední sociální
pojišťovně pan ministr financí jako někdo,
jenž si chce vypůjčiti, bude se s ním
vyjednávati. To jest normální průběh.
Každý, kdo se uchází o půjčku,
musí se obrátiti na ústav, od něhož
chce půjčku dostati. Ale že se využije
mocenského postavení, které někdo
má, k tomu, aby zcela prostě se vešlo na cestu
zákona a zákonitě ustanovilo, že ústav
má poskytnouti 1 miliardu, tento postup považuji za
nemožný. Ministr financí nepovažoval za
nutné promluviti s Ústřední sociální
pojišťovnou. Bylo by teoreticky možno takto v nějakém
druhém zákoně stanoviti, že ústav
má poskytnouti 500 milionů třebas na výzbroj.
Podle mého mínění naprosto nelze v
demokratickém parlamentě udržeti takové
způsoby.
Pánové, pociťovali jsme nepříjemně
vliv ministra financí nebo ministerstva financí
i při poradách o celé novele. Když jsme
mluvili o tom, že není naprosto možné,
aby do třídy Aa byly zařaděny vojenské
osoby, za jejichž pojištění stát
dříve platil 4.30 Kč a za něž
nyní chce platiti najednou jen 2.60 Kč, a když
jsme skromně žádali, aby se platilo aspoň
3.60 Kč, řeklo se nám: Jest to křivda,
která se děje, ale finanční správa
s tím nesouhlasí. U vojenských osob musí
se ušetřiti 7 milionů, místo 16 milionů
ministerstvo financí může nyní vydati
jen 9 milionů. A tak přicházejí všechny
vojenské osoby do třídy Aa. Když jsme
mluvili o snížení čekací doby
při invaliditě, řeklo se nám: Nelze
to udělati, není peněz. Nyní se budou
státní příspěvky musiti poskytovati
již o 50 týdnů dříve, a proto
není možno snížiti čekací
dobu tak, jak jsme si přáli. Když jsme mluvili
o 60letých a pan ministr si dal vypočítati,
že již za 2 roky bude invalidita v této dělnické
vrstvě poněkud větší a že
tedy bude dlužno platiti státní příspěvky
k invalidnímu důchodu - které podle mého
odhadu v prvním roce, tedy po 2 letech, nebudou asi činiti
více než 2 mil. Kč - prohlásilo se nám:
Nikoliv. ministerstvo financí to nemůže platiti.
Když jsme se zabývali uložením kapitálu,
přišlo najednou ministerstvo financí a zcela
prostě prohlásilo: Do §u 185 musí přijíti
ustanovení, podle něhož ministerstvu financí
musí býti přiznáno právo, že
platy, které Ústřední sociální
pojišťovna může činiti podle zákona,
a to podle §§ 182 až 184, mohou býti vyplaceny
jen se souhlasem ministra financí. To bylo pak poněkud
opraveno.
Oč zde jde? V §u 162 jde o hypoteční
půjčky, v §u 183 o povolování
úvěrů na podporu bytové péče
a v §u 184 o léčebné účely.
Všechna tato usnesení mají býti nyní
podrobena schválení ministerstva financí.
§ 182, odst. 1, vztahující se na hypoteční
půjčky, byl sice vypuštěn, ale obě
další věnování jsou ještě
podrobena rozhodnutí ministerstva financí. A uvážíte-li
nyní vleklý průběh povolování
při stavebních úvěrech, můžete
si představiti, co to znamená, jsou-li usnesení
kromě schválení ministerstva soc. péče
vázána ještě souhlasem ministerstva
financí.
Myslím, že se s panem ministrem financí musíme
vypořádati ještě v jiném směru,
a to jest otázka, zdali přijetí 4 1/2%
zúrokování jest vhodné a nebylo-li
by bývalo povinností pana ministra financí
podati své votum k této hluboce sahající
otázce. Zabýváme se touto otázkou
proto, poněvadž víme, že přijetí
mylného zúročení mohlo by otřásti
celou budovou, která zde namáhavě byla vystavěna,
poněvadž víme, že by tím mohly
býti ohroženy nároky lidí, kteří
nyní platí a budou platiti ještě po
desítky let. Myslím, že ministr financí
nesmí bez dalšího povšimnutí nedbati
této skutečnosti, neboť konečně
musil by zde zasáhnouti stát. Všechny naše
pokusy dosíci v této době, aby nám
byl představen odborník, jenž by nám
řekl, zdali v dohledné době lze počítati
se 4 1/2% zúročením,
byly marné, přes všechna naše přání
a požadavky se to nestalo, vůbec jsme neuzřeli
odborníka, jenž prý panu ministrovi soc. péče
radil, že 4 1/2% zúročení
lze v nejbližší době dosáhnouti.
Když jsem měl jednou příležitost
sejíti se s takovým mimořádně
uznaným odborníkem, jen potřásal hlavou
a mínil, že 4 1/2%
zúročení jest vyloučeno a že
i pro 4 1/4% zúročení
není pro nejbližší dobu záruky.
Slyší-li to někdo, musí si říci,
že by pan ministr byl býval povinen vyjasniti nám
své stanovisko, a to tím spíše, že
panu ministrovi financí není neznámo, že
jsme v Německu v předválečné
době měli 3 1/2%
zúročení, že v Anglii ještě
nyní máme za základ 3% a 4% zúročení,
ve Švédsku že jsme měli 3 1/2%
základ zúročení, jenž byl nyní
změněn na 4.3%. Ví, že v Rakousku pensijní
pojištění jest vybudováno na 3 1/2%
zúročení, není mu neznámo,
že soukromé pojištění jest vybudováno
na 3 1/2% až 4% zúročení.
(Posl. Hackenberg [německy]: I v Československu!)
Mohli bychom prokázati, že velké životní
pojišťovací společnosti, jako Gothajská,
průměrně za 50 let jen v několika
málo letech mohly dosáhnouti zúročení
přes 4%. Všechny zkušenosti nás tedy učí,
že jest úplně vyloučeno, abychom na
dlouhou dobu skutečně mohli dosáhnouti 4 1/2%
zúročení. (Posl. Hackenberg [německy]:
Ministr financí sám se zasazuje o snížení
úrokové míry!) O tom chci právě
mluviti. Domnívám se, že toto chování
ministra financí jest v příkrém rozporu
k zásadě, kterou vytýčil, že
bude usilovati, aby úroková míra v bankách
byla snížena.
Vím již, panu ministrovi právě v poslední
době přišlo něco na ruku. Může
poukázati, že banky zvýšily úrokovou
míru. Nerad bych byl tak zlomyslný, abych řekl,
že to jest dobrotivé řízení osudu,
že právě v době, kdy projednáváme
tento návrh, byla úroková míra zvýšena.
Ale nemyslím, že pan ministr financí bude moci
tvrditi, že toto zvýšení úrokové
míry v bankách bude trvalé. Nemůže
za to převzíti závazek ani na jeden rok,
a bylo by tedy podle mého mínění jeho
povinností říci nám zde, jak o tom
smýšlí. Jest již nutno mluviti o tom,
poněvadž v ustanoveních zákona jest
řečeno, že 20% musí býti uloženo
ve státních a 10% v jiných papírech.
Máme tedy určeno již 30% tohoto kapitálu
a máme ovšem ohromný zájem věděti,
jak se věci utváří. Neboť u státních
papírů naprosto nemáme, jak se pan ministr
může přesvědčiti podle zkušeností
učiněných v Německu, záruky
tak vysokého zúročení, nýbrž
snadno se může státi, že průměrně
dostaneme nižší úroky.
Nyní budu se ještě zcela stručně
zabývati otázkou zatížení národního
hospodářství. Stále se dovozuje, že
národní hospodářství bude příliš
mnoho zatíženo. Dovolte mi uvésti tři
číslice. V Německu jest národní
hospodářství pojištěním
zatíženo 16%, v Rakousku 17 1/2%,
u nás od 9 1/2 do
11 1/2%. Veškerý
náklad na sociální pojištění
činí v Německu 23 miliardy, u nás
2 1/2 miliardy.
Než skončím, rád bych se zabýval
ještě jen dvěma poznámkami našeho
zpravodaje. Domníval se, že zatížení
nemocenských pokladen snížením absolutní
karence činí 10 až 15 milionů. Rád
bych pana zpravodaje uklidnil; i když mu nemohu podati hmatatelných
dat, jistě ho přesvědčí skutečnost,
že tento náklad, jenž mu byl vypočítán,
teoreticky a matematicky jest správný, ale prakticky
že nesouhlasí. Úplně zapomněl
a přehlédl, že část břemen,
která povstala tím, že mnoho zaměstnanců
bylo nemocných více než 14 dní, aby
dostali nemocenské za 3 až 4 dny jim odňaté,
se ztrácí. Myslím, že nechybím,
pravím-li, že náklad za absolutní karenci
bude většinou vyvážen úsporou,
která se zde udělá. Dále mínil,
že si zavedení absolutního vdovského
důchodu vyžádá nákladu 18% a
že bude činiti 100 milionů. Pravím zcela
otevřeně, že náklad 100 milionů
pro tisíce vdov nebyl by naprosto příliš
veliký a mohl by býti spíše odůvodněn,
než tak mnohý výdaj, který se činí
ve státním hospodářství. Ale
tato domněnka pana zpravodaje byla správná
jen potud, dokud nebylo pojato do zákona ustanovení,
podle něhož se přiznává absolutní
vdovský důchod již v 65. roce a vdovám
s více než 2 dětmi. Podle toho náklad
nečiní již 100 milionů, nýbrž
nanejvýš, ale i zde jen podle matematického
výpočtu, 60 milionů. Domnívám
se, že náklad 60 milionů pro tolik tisíc
lidí, kteří jsou vystaveni největší
nouzi a nemohou se věnovati hospodářství,
nýbrž jsou odkázáni, aby si hledali
výdělek, jest úplně odůvodněný.
Konečně mi dovolte říci: Úmysly,
které chovala koalice, a události, které
se staly při projednávání návrhu,
způsobí, že dělnictvo věnuje
mnohem větší pozornost sociálnímu
pojištění, než tomu všeobecně
bylo dosud. Boj za naše požadavky plné samosprávy,
o zahrnutí do sociálního pojištění
všech výdělečně činných
lidí, o zahrnutí do úrazového pojištění
zemědělských dělníků,
o zaopatření osob starších než
60 let, o účinné vybudování
ochrany matek a šestinedělek a rodinné pomoci,
o zlepšení hmotných dávek odpovídajících
dnešním poměrům a o přiznání
absolutního důchodu starobního a vdovského
bez zřetele na stupeň výdělečné
způsobilosti znovu ožije. Ale i my budeme volati po
uskutečnění pojištění
samostatně výdělečně činných
a především užijeme událostí,
které se staly při projednávání
sociálního pojištění, k tomu,
abychom v nastávajícím volebním boji
rozšířili přiměřené
vysvětlení, abychom zúčtovali s občanským
blokem. (Souhlas a potlesk poslanců něm. strany
soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
jest pan posl. Al. Petr. Uděluji mu slovo.
Posl. Al. Petr: Slavná sněmovno! Novelisace
soc. pojištění se stala předmětem
nejprudších bojů a již celý rok
na schůzích, v novinářských
polemikách a docela i dnes zde tvrdilo se o této
novelisaci, že je to zákon protidělnický,
že se sociální pojištění
novelisací zhoršuje, ba docela padla od některých
kolegů slova o třídní buržoasní
mstě na dělnictvu. Vážené dámy
a pánové! Kdyby opravdu byla pravdivá všechna
tato tvrzení, že je to protidělnický
zákon, že je to zhoršení sociálního
pojištění, že je to útok na životní
zájmy dělnictva, řekněte m i: mohla
by oposice tak klidně seděti? Mohla by oposice (Výkřiky
čsl. soc. demokratických poslanců.) býti
tak klidna? Kdyby šlo o životní zájmy
dělnictva, stačilo by na př. komunistům,
aby ráno vykřikli několik slov a pak celý
den seděli nebo také neseděli ve sněmovně?
To chování oposice při debatě o novelisaci
sociálního pojištění ukazuje
jasně, že jsou to spíše politické
důvody, které vedou oposici k útokům
na novelisaci, že jsou to stranické zájmy spíše,
které vyvolávaly celou tu ohromnou bouři
po celý rok. (Odpor čsl. soc. demokratických
poslanců. - Souhlas čsl. lidových
poslanců.) Kdyby, pánové, šlo o
životní zájmy dělnictva, nemohli byste
tu seděti tak, jako sedíte. (Posl. Svoboda: Šlo
o životni zájmy, a že předloha není
horši, není vaší zásluhou!) O
tom budu ještě mluviti.
Vůbec jest celý odpor oposice proti předloze,
pokud se jevil, posuzovati se dvou hledisek. Musíme rozlišovati
hledisko politické a věcné hledisko všech
těch odpůrců novelisace, jak se tu jeví.
S politického hlediska je to přirozené právo
každé oposice, aby potírala vládní
činy, aby je kritisovala, aby na nicb nacházela
slabiny a využívala všeho toho k posílení
svého stanoviska, k získávání
přízně voličstva a mas. To bych oposici
nezazlíval; ovšem toto právo oposice má
své určité hranice a právě
při novelisaci zdá se mi, že oposice tyto dovolené
hranice práva, využívati vládních
činů, resp. vládních předloh,
trochu překročila. Nemohu přirozeně
o tom rozhodovati, zdali ona chce v dovolených hranicích
státi nebo nic. My ovšem při posuzování
tohoto odporu oposice proti novelisaci sociálního
pojištění musíme míti na zřeteli,
že pojišťovny byly doménou právě
těch stran, které nejprudší oposici
vedly a obava o to, že by novelisací mohly jejich
posice býti ztraceny to byly dobré politické
posice, držeti v každém okrese pojišťovnu
v ruce - vedla ovšem také k tomu, že začala
nervosita, odpor, křik proti novelisaci vůbec. (Posl.
Geršl: Těch posic jsme se vzdali zavedením
poměrného volebního práva, jak to
uvedl ráno dr Winter!) Já jsem ho poslouchal,
ale pan dr Winter zapomněl dodati, že podle
toho volebního práva neprovedl volby, když
byl ministrem. Bylo to sice teoretické vzdání
se, ale prakticky to zůstalo při starém.
(Posl. Geršl: To může udělati Šrámek!
Proč to neprovedl? Měl to dva roky v ruce!) Zůstane-li
ministrem soc. péče, provede to.
Nelze popříti, slavná sněmovno, že
oposice měla i věcné námitky proti
předloze, ale já si dovoluji tvrditi, že těch
věcných námitek, pokud je měla, také
zneužívala tím, že je do nemožností
přeháněla. Pan dr Winter dopoledne
tu říkal, že měl právo podle
původního znění vládní
osnovy, jak byla předložena, tvrditi, že počet
vyloučených může dostoupiti až
milionu. Ani z původní vládní osnovy
by nikdo tohle nedokázal. My jsme už tenkráte,
když pan dr Winter v novinách říkal:
tři čtvrtiny milionu a někde říkali
až milion, dokazovali, že to není pravda a že
přehání ty své věcné
námitky, které proti předloze o soc. pojištění
má. (Posl. Geršl: No tak nám to dokažte
dnes!) Ale prosím, když budete, pánové,
tak laskavi a budete chvilku poslouchati, dokáži vám
to. (Výkřiky posl. Hackenberga a komunistických
poslanců.) I když vezmete původní
návrh, počet dělnictva, statistiku do rukou,
zjistíte, že to byly číslice přehnané.
Věcné námitky jste hleděli využívati
rozšiřováním a zveličováním
jich k posílení svého politického
odporu proti novelisaci. (Posl. Zoufalý: Je smutné,
že jste si včas nemohli sehnati číslice!).
Velectění, my jsme včas číslice
o tom měli a také včas veřejnosti
předložili. Nám to bylo jasné, jenomže
vy jste měli číslice fantastické.
(Posl. Geršl: Vy jste pěkný zástupce
dělnictva!) O tom nebudete rozhodovati vy, jsem-li
pěkným zástupcem dělnictva či
ne. O tom nechte rozhodovati našemu dělnictvu. (Potlesk.)
Starejte se o to, jste-li vy sám pěkným
zástupcem. (Posl. Remeš: Oni vám to vysvětlí!)
To já chodím stále na schůze a
toho vysvětlení dělnictva se naprosto nebojím.
Chci několika větami říci, oč
vlastně při novelisaci šlo. V první
řadě šlo o zlevnění soc. pojištění.
Vážené dámy a pánové!
Je chybné tvrzení, že šlo o zlevnění
nákladu na soc. pojištění jen zaměstnavatelům,
šlo o ně i těm malým drobným
zemědělcům, kteří tvrdili,
že náklad na pojištění je tak velký,
že ho nemohou snésti, šlo o ně i dělnictvu.
Je to psychologicky pochopitelné z toho důvodu,
že dělnictvo sice mělo velké platy na
pojištění, ale bezprostředně
nemělo z toho žádné výhody a
proto i ono bylo nespokojeno a žádalo, aby náklad
na novelisaci soc. pojištění byl snížen.
(Posl. Langr: Proto jste to nechali v nejvyšší
třídě o 40 haléřů snížit
a v nejnižší o 70 haléřů!)
Ano, pane kolego, to máte pravdu. Poněvadž
zemědělské dělnictvo má nejnižší
platy a poněvadž u něho každá koruna
padá na váhu, musili jsme těm největším
chudákům uleviti nejvíce. To máte
pravdu. To je naše stanovisko, to jsme s tím sledovali.
(Posl. Langr: Vy jste tím ošidili průmyslové
dělnictvo!) Ale neošidili, průmyslovému
dělnictvu, jak p. kol. Langrovi je známo,
jsme částečně to snížili,
pokud to bylo možné.
Prosím, dělníci platili... (Výkřiky
čsl. soc. demokratických poslanců.) Uvidíte
to, až bude ta otázka rozřešena. Zatím
neprorokujte do budoucnosti. Nevím, máte-li oprávnění
prorokovati. Tady v Praze jsou takové ženské,
že prorokují do budoucnosti. (Potlesk. - Výkřiky.)
Oč nám šlo? Psychologicky neobyčejně
špatně působilo v řadách dělnictva,
že má mnoho platiti na pojištění
sociální, ale že nic z toho nebéře.
V řadách dělnictva působilo to přímo
odpor proti pojištění, a psychologicky bylo
nutno ten odpor odstraniti snížením nákladů,
pokud je to možné.
Dále, slavná sněmovno, šlo nám
o zlepšení zákona o soc. pojištění.
Kdyby oposice tisíckráte tvrdila opak, já
říkám znovu: šlo nám o zlepšení
zákona o soc. pojištění. (Posl. Geršl:
Proto jste chtěli všechny domácké dělníky
vyloučiti!) Ale vždyť to není pravda.
(Posl. Geršl: To jste nečetl vládní
předlohu!) Vždyť to není pravda, to
se vám jen tak zdá.
Šlo nám o zlepšení zákona a kdybyste
to tisíckráte popírali, nikdy by naše
strana nedala souhlas - to mohu říci za svou stranu
aby zákon byl zhoršen. Proč? Slavná
sněmovno! Starý zákon má veliké
vady a dělnictvu za ty veliké platy zaručoval
poměrně malé výhody. To bylo pochopitelné.
První tvůrci zákona, když před
několika lety tvořili toto veliké dílo,
neměli propočtů, neměli příkladů
odjinud, neměli zkušeností a budovali zákon
spíše na odhadech, než na positivních
číslech a positivních výpočtech.
Tvůrci zákona, aby v budoucnosti celé to
jejich dílo nezkrachovalo a aby výpočty jejich
se neukázaly špatnými a aby zde nebyli jako
lidé, kteří vybudovali veliké dílo
bez podkladu, řešili tuto otázku tím
způsobem, že dávali vyšší
příspěvky a nižší výhody
pojištěncům, aby bylo dostatečné
finanční krytí. To je fakt, který
nikdo nepopře a my jsme důvodně tvrdili,
že při dnešním finančním
zatížení je možno pojištěncům
poskytnouti daleko větší výhody, ba
my jsme šli dále, my jsme tvrdili, že při
sníženém pojištění je možno
pojištěncům poskytnouti větší
výhody než dnes.
Při volání po novelisaci a později
při práci na novelisaci byli jsme vedeni snahou,
zabezpečiti řádné provádění
soc. péče nemocenského, starobního
a invalidního zákona. Nikdo nepopře, že
za staré struktury organisace celého pojištění
to zaručeno nebylo. Pojišťovny byly doménou
určitých politických stran, jak jsem již
řekl, a vy snad nebudete chtíti, abych vám
líčil, jak toho postavení dominujícího
v těch pojišťovnách často zneužívají.
Nebudu se zabývati tím, jak nemocného dělníka
dovedli vyhoditi z pojišťovny a jak on za několik
neděl umíral, smrtelně jsa nemocen, nebudu
tu líčiti, slavná sněmovno, mnoho
ostudných afér, které se projevily v nemocenských
pojišťovnách. Ale z toho chci jenom uzavírati,
že všechno toto nemohlo vésti pojištěnce
a občanstvo státu našeho k žádné
důvěře k těmto pojišťovnám.
Pojišťovny dnes jsou sběrnami milionů
dělnických peněz na starobní a invalidní
pojištění; budou se hromaditi miliardy v Ústřední
sociální pojišťovně. Aby byla znovu
získána důvěra pojištěnců
a aby byla záruka, že zákon bude. prováděn
skutečně řádně, bylo nutno
změniti správu pojišťoven, odpolitisovati
pojišťovny a řádným státním
dozorem nad prováděním zákona i nad
ústavy, které zákon provádějí,
zaručiti řádné provádění
sociálního pojištění. (Posl.
Remeš: Vezmete samosprávu zaměstnancům
a dáte ji do rukou podnikatelům! - To bude
to vaše odpolitisování!) Myslím,
že na tolik jste informován, abyste věděl,
že to není pravda, že bychom dávali správu
do rukou podnikatelů. (Posl. Geršl: Ale měli
jste chuť! - Posl. Remeš: Co tam bylo v předloze?)
To vy jste přišli k takovým závěrům,
poněvadž jste vycházeli z. falešných
předpokladů. (Posl. Remeš: Nebudete zapírati
vládní předlohu!) Když jsme chtěli
novelisaci prováděti. vycházeli jsme z těchto
zásadních hledisek... (Posl. Remeš: Petr
zapřel Krista, a to vy také dovedete zapříti
vládní předlohu!) To vy dovedete těžko
posouditi, pane kol. Remeši, co já dovedu,
zdali zapříti či ne. To je váš
osobní názor, s kterým polemisovati nebudu,
poněvadž vy mě neznáte a já vás
také ne, jak se tedy můžeme osobně posouditi?
Znám vás jenom z vašeho rozčilování
ve sněmovně a přes to nedělám
z toho špatných závěrů.
Když jsme šli do práce novelisační,
byli jsme vedeni úmyslem zlevniti pojištění,
zlepšiti je, zabezpečiti řádné
provádění státním dozorem a
kontrolou nad pojišťovnami, poněvadž byla
naprosto nutná. (Posl. Červinka: Šamalíkův
návrh je na zabiti dělnického pojištění,
on ho vytáhl z holinky, já jsem jej četl!)
To se ráčíte mýliti. Zásady
našeho iniciativního návrhu (Posl. Červinka:
Toho Šamalíkova?), který podepsal Šamalík,
já a ostatní kolegové - ještě
se k tomu vrátíme - jsou dnes v novelisaci většinou
provedeny a vy se k nim v dnešním ranním "Českém
Slově" hlásíte, že je to vaší
zásluhou. (Posl. Myslivec: Tak ty holinky byly přece
pro ně dobře!) Ale ovšem!
Chci krátce ukázati, na kolik se podařilo
nám ve spojení s vládními stranami
a s celou koalicí a vládou provésti naše
úmysly. Prosím, zlevnění provedeno
je. Správně říká kol. Langr,
že jsme neprovedli stejnoměrné snížení,
že ve vyšších třídách
snižujeme méně a v nejnižších
třídách více. Ale nemyslím,
že by právě socialisté mohli proti tomu
protestovati, když snižujeme nejvíce těm
nejubožejším dělníkům, nejméně
placeným, totiž zemědělským,
domáckým a sezonním. To je správné
a nerozpakoval bych se, když mi někdo vytkne, že
jsou ty dvě třídy, které jsme udělali,
pasivní, říci, že i podle starého
zákona byly pasivní, a že považuji za
spravedlivé, když lépe placené kategorie
případně doplatí i na ty nejchudobnější.
Vy si to vykládáte jinak a to je vaše věc.
(Posl. Langr: Já vám potom vysvětlím
tu Vaši sofistiku, budete-li mne poslouchat!) Záleží
na tom, jak budete odpovídati. S každým rád
mluvím a každého rád vyslechnu, ale
záleží na formě. Budete-li to říkati
formou, která bude mi snesitelná, rád vás
vyslechnu.
Tvrdím, že z úmyslu vládní většiny,
zlevniti pojištění, podařilo se pojištění
skoro o třetinu zlevniti a první hlavní zásady
bylo tedy dosaženo.
Druhá zásada je zvýšení výhod
pro pojištěnce. Prosím, čtete-li dnešní
ranní listy "Právo Lidu" a "České
Slovo", seznáte, že už není ta předloha
tak špatná, a hlásí se tam již
k otcovství některých těch věcí
v předloze obsažených. (Posl. Geršl:
Už jsem vám řekl, že to není vaše
zásluha!) Oposice sama to dala do předlohy bez
našeho svolení a souhlasu? To je směšné!
Vy jste to sami udělali? (Posl. Geršl: Přinutili
jsme vás! Veřejnost a vaši dělnici vás
přinutili!) Já k tomu ke všemu za chviličku
přijdu. Byl bych rád, kdybyste dovedli chvilku klidně
poslouchati.
Pokud se týče zvýšení výhod
členstva: Zkracujeme čekací dobu ze 150 týdnů
na 100, zavádíme vdovskou pensi pro vdovy, počínajíc
s dvěma dětmi, bez rozdílu věku. Zavádíme
bezpodmínečnou vdovskou pensi pro vdovy v 65 letech.
Zavádíme výbavné pro provdavší
se pojištěnky. Zvyšujeme důchody pro bezmocné
důchodce a sirotky o 50%. Zavádíme bezpodmínečnou
karenční dobu v nemocenském pojištění
dva dny. A pak nezapomínejte na velké dílo,
které děláme pro pojištění
a veškeré dělnictvo tím, že sanujeme
zkrachované nemocenské pojišťovny úpravou
§u 12. Kol. Taub zde mluvil o tom, že to není
žádný dar pro vás, a kdyby to tisíckráte
opakoval, ptám se, kdo přivedl pojišťovny
do této situace? Někde to byla opravdu... (Posl.
Langr: Zákon to byl, jestli to víte! - Posl.
Geršl: Snižení příspěvků
podle rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu!) Dobře to vím, to mně nemusíte
vykládati. Ale v mnohé pojišťovně
i za dnešních důchodů, kdyby se jinak
hospodařilo, vyšlo by se i s dnešními
příspěvky. (Potlesk poslanců lidové
strany.) Ale já bych vám mohl vyjmenovati, o
kolik se zvýší zatížení...
(Posl. Remeš: Sanaci průmyslníkům,
bankám a cukrovarníkům nevyčítáte,
ale dělníkům ano!) Já to nevyčítám
dělníkům, nýbrž vám, kteří
jste přivedli pokladny do krachu. To je rozdíl,
dělník musí dostati své od pojišťovny.
(Posl. Remeš: Já nejsem v pokladně zaměstnán!)
Ale zeptejte se na příklad pojišťovny
v Čáslavi, nebo si vyžádejte revisní
nálezy Ústřední sociální
pojišťovny a pak potvrdíte moje slova! (Posl.
Remeš: Kdybych si vyžádal revisní nálezy
z hospodářských společenstev vašich,
byly by také pěkné!) Připouštím,
ale to by byl třebas jeden případ, ale u
vás 50. (Potlesk poslanců čsl. strany
lidové.) U nás by to byl soukromý podnik,
zde by to byl veřejný podnik, sloužící
zájmům dělnictva. To je druhý podstatný
rozdíl.
Sanace nemocenského pojištění stala
se nutnou rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu, ale to kol. Taub nepopře, že přece
jen v prvé řadě zájem na tom máte
vy, kteří to spravujete a vedete. My bychom mohli
dělati obtíže, ale nemáme to v úmyslu.
Škoda, že tu není kol. Johanis. On ráno
křičel, že to je skutek třídní
msty. Kdyby to byla třídní msta, tedy bychom
pojišťovny, pokud je máte v rukách, nesanovali,
a když je sanujeme, je to důkazem, že to není
akt třídní msty, nýbrž úplně
správné, věcné hledisko. (Posl.
Remeš: Nejsou jen v našich rukách, jsou v různých
rukách!) Já neříkám, kol.
Remeši, že to máte jen vy v rukách,
někdy to mají v rukách strany až tam
vzadu sedící. Říkám, že
to je dokladem, že se díváme na otázku
vážně a věcně, že víme,
že sanace musí býti provedena, a provádíme
ji a tím také možno odmítnouti výtku
třídní msty při provádění
tohoto zákona. To jsou zlepšení, která
dáváme do zákona, a to ukazuje, že ten
druhý úmysl náš, když jsme šli
novelisaci dělati, se také podařil. Zlepšili
jsme řadu výhod pojištěnců.
Dovolte mi, vážení pánové a dámy,
říci... (Posl. dr Winter: Ale s tím úmyslem
jste, pane kolego, nešli na novelisaci!) Pane doktore,
to tvrdíte vy, ale já tvrdím, že my
jsme s tímto úmyslem šli jako první,
kteří volali po novelisaci, a vy nemůžete
popříti a dokázati, že by moje tvrzení
nebylo správné. (Posl. Chalupník: Pročpak
jste ten úmysl neměli dříve?) Jistě
bychom si přáli, aby část dávková
zněla ještě příznivěji.
Upřímně říkám, že
by nebylo pro nikoho větší radosti, než
pro mne a moji stranu, kdybychom mohli říci, že
jsme na př. snížili hranici věkovou
ze 65 na 60 let, jako jsme to navrhovali v iniciativním
návrhu strany asi před 2 lety. Znám tu těžkost;
přece vidím, kolik lidí se dočká
65 let, a když se dočká, kolik let budou bráti
podporu. My bychom velmi rádi viděli ještě
lepší novelisaci, ale, bohužel, hospodářský
a finanční náš život nedovoluje
tak pronikavých reforem. Ale, slavná sněmovno,
my jsme si velmi dobře vědomi, že tato novelisace
není poslední, a znovu přijdeme a budeme
žádati v příznivý čas
další zlepšení a neustaneme, dokud opravdu
zlepšení nebudou provedena.(Výkřiky
poslanců čsl. strany nár. socialistické.)