Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Jak se pracuje v některých pokladnách, pro to uvedu několik příkladů, příkladů, které se nedrží stranické šablony, nýbrž jsou bezvadné. Broumovská okresní pojišťovna měla r. 1927 na správních výdajích 250.000 Kč. To mluví za celé svazky knih, když se proti těmto číslicím postaví, že r. 1926 veškeré roční výdaje v Broumově činily 367.000 Kč. V Broumově má lázeňský, jenž jest v nejnižší platové stupnici, na platu, přídavcích, paušálech a hodnotě bytu měsíčně 1000 Kč, nepočítaje do toho roční remuneraci. (Výkřiky na levici.) Místo aby tyto výdaje byly omezeny a aby se šetřilo, bylo v broumovské nemocenské pokladně honem navrženo, aby se příspěvky zvýšily z 5 na 7% mzdy. To jest přímo protisociální, neboť tím jsou postiženi i zaměstnanci. Pak se nemůžeme ovšem diviti, když Broumov v prvním pololetí 1927 vykazoval již schodek asi  3/4 milionu Kč (749.136 Kč). Případ broumovský, jenž byl v časopisech uveřejněn, dal v soc.-politickém výboru podnět jednomu kolegovi z oposice, aby poukázal na to, že to prý jsou v tomto případě občanské strany, které tam mají předsedu. Svoje tehdejší opačné tvrzení dnes rozšiřuji a prohlašuji jako tehdy: Kdekoliv zpozorujeme v nemocenském a sociálním pojišťovnictví nepříslušné věci, budeme je vytýkati a tím podrobněji zjišťovati, budou-li se díti v pokladnách spravovaných občanskými stranami. Zde není zatajování na místě a proto výčitka jest bezúčelná. Nazval-li mne kolega z oposice podle tohoto směru mé strany ve výboru "fanatikem pravdy", rád, ba s díky, přijímám toto ozdobné jméno. Není zapotřebí stále mlátiti palicí, lze bodati i jemným kopím. I opavská kapitola jest bolestná. Tamější okresní nemocenská pokladna se usnesla postaviti novou budovu. Překotně byla zahájena novostavba, která měla státi 1 1/2 milionu Kč. Brzy se dostavily pozdní bolesti a dnes dlužno počítati nikoliv s 1 1/2 milionem Kč, nýbrž s 3.4 milionu Kč, tedy s částkou daleko přesahující dokonce 100%. Skoro o 2 miliony Kč více, to není řádné hospodářství, to jest jistě hospodaření podvodné. Zemědělec všemi dávkami, které musí platiti, zvláště i platy pro sociální pojištění, dostává se často do krutých rozpaků. Tak vysokými výdaji jest ovšem nucen k tomu, aby v mnohém směru jako náhražky použil síly strojové. To byla sice částečná náhražka, kdyby zemědělec při svém nepatrném výnosu úroků z půdy mohl sehnati peníze, aby hotově mohl zaplatiti za stroj. Tak mnohý musil trpce pykati za překotnou koupi strojů. Mohl bych vám posloužiti konkretními případy. Příliš velké výdaje našich sedláků a živnostníků, i osob se stálými platy, kteří mají služebníky, stupňuje se podstatně a bezprávně v jednotlivých okresích ještě tím, že naturální požitky dělnictva jsou příliš nestejně hodnoceny. To způsobilo v mnohých okresích nespokojenost, poněvadž pro nesprávné hodnocení nastalo často zařazení do nepříslušné mzdové třídy, z čehož vyplynulo nespravedlivé, skutečným poměrům neodpovídající větší zatížení. Správné hodnocení naturálních požitků mělo by přece přiměřený význam nejen pro sociální, nýbrž i pro úrazové pojištění. Když dříve cenový index klesal, naturální požitky sníženy nebyly. Že, pokud jde o hodnotu naturálních požitků v sociálním pojištění, zemská politická správa v rozličných případech došla k nesprávným závěrům, pro to chci uvésti konkretní, zvláště křiklavý případ, jímž byl těžce poškozen zvláště domažlický politický okres, ke kterémužto pohraničnímu okresu patří i mnoho německých horských obcí kolem Folmavy, Všerub a Nemanic. V Domažlicích jest hodnota denní stravy stanovena na 8 Kč pro města, 7 Kč pro venkov, kdežto 9 sousedních politických okresů stanovilo pro to správnější a nižší číslici 5 a 6 Kč. Ba nedosti na tom; pohraniční okresy domažlický a kdyňský byly v poslední době poškozeny ještě v jiném směru. Mám před sebou č. 91 Úředního listu Československé republiky ze dne 17. dubna 1928, v kterémžto Úředním listě se hodnotí naturální příjmy na rok 1928, pokud jde o úrazové pojištění. Obyvatelé těchto pohraničních okresů, kde dlužno přihlížeti k výškám Čerchova a jiných hor, jsou zařazeni do skupiny IV. A ještě další ohromná křivda se stala při úrazovém pojištění politickým okresům tepelskému a sušickému (soudní okresy Sušice, Kašperské Hory a Hartmanice), kteréžto politické okresy byly za řazeny dokonce do skupiny III vedle úrodných okresů ležících uprostřed země. Tam odpovědní činitelé musili vůbec spáti. Bohudík, přivodilo zde změnu dále spravedlivé ustanovení novely, že naturální požitky mohou u zemědělské čeledi zvýšiti mzdovou třídu jen o jeden stupeň, aspoň pokud jde o soc. pojištění. Trýznění provádělo se dále. Nemocenské pojišťovny v četných případech hájily mínění, že proti jejich platebním příkazům může býti podáno odvolání jen do 15 dnů ode dne doručení. V zákoně není ustanovení, které by mohlo vésti k tomuto mínění. Tak i zde musilo býti odvoláním prolomeno toto nesprávné mínění a brněnská zemská politická správa výměrem č. 16.274 ai 1927 rozhodla, že zákon nestanoví lhůty pro podání opravného prostředku, a že rozhodnutím lze i později odporovati. Ale nedosti na tom, tato věc byla hnána až k ministerstvu sociální péče, které pod č. 3922-T-2 potvrdilo rozhodnutí brněnské zemské politické správy s odůvodněním, že zákon sice předpisuje, aby do výměru bylo pojato poučení o opravných prostředcích, že však v něm nikde není stanovena neprodlužitelná lhůta, ve které by bylo možno odporovati rozhodnutí. Znovu důkaz, jak dokonce své nejjasnější, nejzřetelnější právo si musíme vybojovati teprve cestou rekursní. Manévruje se totiž, kde jen lze, proti nám. A náš venkovan, jenž se nemůže příliš vyznati v odvoláních, to odnáší.

Množí se i stížnosti u jiných okresních nemocenských pokladen v četných směrech. Platební listiny se zasílají často pozdě a při tom se počítají vysoké úroky z prodlení, přes to, že ústav sám prodlení zavinil. Ovšem toto jednání jest naprosto nezákonité a odporuje i §§ 174 a 175 zákona ze dne 9. října 1924, podle něhož teprve při placení opožděném o 15 dní smějí se předpisovati a vybírati 5%ní úroky z prodlení. Stávají se i jiné nepřístojnosti. Tak na př. okresní nemocenská pojišťovna v Aši posuzovala neschopnost k práci válečného invalidy podle jiného měřítka než neschopnost k práci jiného pojištěnce. Bohudík, i zde na příslušnou stížnost ústředna provedla spravedlivou změnu a nesprávné ašské rozhodnutí zrušila. Ale jak často zapomínají poškození v takových případech si stěžovati a proto bylo by po této stránce žádoucí, aby byly vydány přísné pokyny.

Ztěžuje se dále povolování půjček. Ústřední pojišťovna se zdráhá r. 1928 vyplatiti obecní a okresní půjčky, jež byly r. 1927 řádně usneseny a povoleny. Odůvodnění znělo, že nemá rozhodovati právní stav v době uzavření smlouvy o půjčku, nýbrž v době vyplacení. Ústřední soc. pojišťovna v této věci žádala dříve autentického výkladu ministerstva financí. I zde ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitra vyhovělo našemu právnímu názoru. Dovolávati se omezení podle §u 20 finančního zákona bylo tedy zbytečné. Toto kolísání zásad státní správy bylo u nás dosud zvláště vysoce vyvinuto a musí tedy býti pro příště vymýceno.

Pokud jde o nemocenské pojištění osob zaměstnaných v zahradnictví, přes rozhodnutí nejvyššího správního soudu tak mnohá nemocenská pojišťovna žádala, aby tyto osoby nebyly přihlašovány u zemědělské nemocenské pokladny, nýbrž u ní. Zahradnictví - a toto jasné stanovisko zaujímají všechny zemědělské rady - patří k prvotní výrobě a k živnostenským podnikům dlužno počítati jen ty zahradnické podniky, které se zabývají převážně obchodem a převážně koupené výrobky dále zpracují, zušlechťují a zhodnocují, kde tedy vlastní výrobky mají podřízený význam.

Naše smutná kapitola není ještě zdaleka vyčerpána. Četné okresní nemocenské pojišťovny nechtějí uznati jasné znění §u 25 zákona a popírají zvláště, že zemědělští a lesní dělníci větších majetků pozemkových a lesních patří pojištěním k zemědělské okresní pojišťovně. Dlouhou cestou odvolání musili jsme si teprve vybojovati své právo a úřady byly konečně přesvědčeny, že kriterium pro odpověď na otázku, je-li pojištěním povinná osoba zaměstnána v majetku lesním či nikoliv, nelze naprosto hledati ve vnitřním obsahu konané práce nebo v tom, jeví-li se výsledek této práce v lesním provozu, nýbrž že jedině a výlučně rozhoduje okolnost, že tyto práce směřují k využití nebo k dosažení výsledků lesního hospodářství. Co se mělo předem považovati za samozřejmé, musili jsme si i v tomto případě vybojovati teprve sporem. Nepochybně i nejvyšší správní soud v této věci rozhodne spravedlivě.

Již loňského roku měl jsem příležitost s tohoto místa poukázati na rozdíl mezi drahou prací soc. pojištění, při níž režie invalidního a starobního pojištění pohlcuje v jednom roce 52 miliony, to jest 8% premií, a na blahodárnou působnost zemského pojišťovacího fondu pro Čechy, při němž režie jest mizivě malá a při které se nesmí užíti ani haléře z premií na režii, nýbrž veškeré plně zaplacené prémie projevují se v pozdějším důchodu. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) Znám četné rolníky a mohl bych jmenovati mnoho jmen, kdyby to bylo slušné - ale není to slušné - znám mnoho zaměstnavatelů, kteří před válkou pojistili své dělníky v zemském dělnickém fondu. Dnes, když jsem se v tomto směru ještě podrobněji informoval, jsem v příjemném postavení, že mohu tento posudek o zemském pojišťovacím fondu, ovšem v neprospěch dělnického soc. pojištění, rozšířiti potud, že tento fond, jenž byl zřízen v dohodě mezi německými a českými stranami, nezná ztráty při přerušení platů. Všeobecný fond zlepšovací jest tak dobře spravován, že osoby předčasně výdělku neschopné dostávají ke svým důchodům přiměřená zlepšení. Rovněž i nemajetní živnostníci, kteří dosáhli 60. roku svého věku, dostávají přídavky ze živnostenského zlepšovacího fondu spravovaného vedle fondu zemědělského.

V obou případech se zvyšují důchody až o 100%. 100%ní zvýšení důchodu bez zatížení jiných vrstev obyvatelstva jest jistě výhodou, které proti jiným pojištěním nelze podceňovati. Dále uvádím, že tento zemský pojišťovací fond vyhláškou zemské politické správy ze dne 21. června 1925 a dále podle usnesení vlády ze dne 23. února 1924 byl postaven na nový základ vyhovující nynějším peněžním poměrům a že bylo povoleno, aby se přijímaly pojistné vklady, jimiž by se dosáhlo důchodu až 6000 Kč. (Výkřiky posl. Grünznera.) Tento fond byl společně usnesen českými a německými stranami v zemském sněmu a na tom měli zásluhu i naši zástupci. Tento fond bude příště vyvíjeti svou dobrou činnost i vedle soc. pojištění a dlužno uvítati, že podle berní reformy byla zde aspoň částečně zavedena úleva v dani rentové. Jak blahodárně působí zemský pojišťovací fond pro Čechy, ukazuje jeho nejnovější výkaz jednající o roku 1927. Od zahájení činnosti fondu v r. 1895 bylo do konce r. 1927 zaplaceno na pojistných vladech 29.1 milionu. Úhrn zakoupených odložených důchodů činí 17.5, úhrn důchodů vyplacených r. 1927 0.7 milionů Kč. Úhrnem bylo dosud vyplaceno 12.5 milionu Kč, přebytek 1.3 milionu Kč a to je příznačné - jenž byl získán v premiovém fondu u premiových reserv, nebyl snad přikázán jen účtu kursovních rozdílů, nýbrž jednotlivým zlepšovacím fondům a fondu základnímu.

Dále konstatuji, že nesouhlasí se skutečností, vyčítá-li se občanským stranám nedostatek sociálního citu. Právě zemský pojišťovací fond jest vynikajícím toho důkazem. Opatrně a pozorně budou dále po obapolné dohodě - to jest vždy nejlepší způsob řešiti takové otázky - musiti rozhodnouti na příklad zemské úřadovny pro pensijní pojištění a nemocenské pojišťovny v každém jednotlivém případě, že v pochybných případech nesmí nastati dvojí pojištění. Bylo by pochybeno, kdyby zde falešné bojovné a vzdorné stanovisko vedlo ke dvojímu pojištění, ovšem jen podle formálního práva, neboť zaměstnavatelé a zaměstnanci, kteří beztoho jsou již těžce zatíženi jedním druhem pojištění, nemohli by naprosto proto, že by se na příklad oba uvedené ústavy hádaly, dělati ze sebe obětního beránka a platiti byť jen přechodně dvojí pojištění. Zde dlužno předem dosáhnouti jasné dohody. Takovým dvojím pojištěním trpí dnes již mnoho našich státních občanů, a to se týká zvláště vzájemného poměru práv z pensijního a z říšskoněmeckého pojištění zaměstnanců. Mezi Československem a Německou republikou není dnes smluv, které by upravovaly vzájemný poměr práv z pensijního a z říšskoněmeckého pojištění zaměstnanců. Není tedy dosud především ani možno, aby při vzájemných přestupech byly poukázány nahromaděné prémiové reservy. Proto tedy ani německá říšská pojišťovna nepoukázala žádných peněz Všeobecné pensijní pojišťovvně v Praze a ani jiným zemským úřadovnám tohoto ústavu, poněvadž nebylo možno je poukázati. Takto postižení nemají tedy volby, aby zůstali pojištěni buď u německé říšské pojišťovny nebo u naší pensijní pojišťovny. Nyní platné pensijní pojištění jest podle zákona nuceným pojištěním, které nemůže přihlížeti k souhlasu pojištěnce. Kdo tedy v Československé republice jest ve služebním poměru, jenž nepochybně podléhá pojistné povinnosti, musí býti pojištěn v našem Všeobecném pensijním ústavu. Na pojištění uzavřené v Německu nelze, bohužel, bráti zřetele a tyto osoby, když zde musejí vstoupiti do pojištění, ztrácejí to, co za tímto účelem obětovaly v Německu.

Část levicového tisku zahájila útoky proti ministrovi financí. Tyto útoky vyvrcholily ve tvrzení, že užití peněz Ústřední sociální pojišťovny pro silniční fond jest "otevřeným bolševismem" a opakovalo se to i ve výboru. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) Nepovažuji se za povolaného, abych bojoval za pana ministra financí; již sám se přece začal hájiti a moje další slova jsou pravdivým věcným konstatováním faktů, jež se ovšem opírá o příslušné dovozování pana ministra financí.

Když šlo o omezování zemědělství a vlastnictví domů, neprojevili pánové z levicových stran žádných bolševických výčitek svědomí. Jest to tedy pokrytectví nejzřejmějšího a nejhoršího druhu, mluví-li se v rozpočtovém výboru, pokud jde o tuto věc, o konfiskaci majetku sociálního pojištění. Zde se majetek sociálního pojištění neodcizuje svému účelu, nýbrž zcela naopak jeho účel se jen zaručuje a těmito penězi, co přece pánové vždy tak ostře si přejí zdůrazňovati, vytvoří se nové hojnější příležitosti k práci. V soc.-politickém výboru jeden z pánů z levice pronesl slovo o "ministru financí ve velkém formátu". Po hostině se to říká jinak: Od ministra financí ve velkém formátu přeskočí se k obviňování z bolševictví. Dříve, když vyhovuje jejím přáním, souhlas pro ministra, v opačném případě odmítnutí: "Ano, budiž král absolutní, když provádí naši vůli!" Samozřejmě konstatuji - jak řečeno - jen holou skutečnost. Aby to bylo úplné, budiž k tomu konečně ještě poznamenáno: Všechny práce spojené s velkým úvěrem ústředního sociálního pojištění silničnímu fondu jsou nejen hotovy, nýbrž výplaty byly již zahájeny a umořování nastane dnem 1. ledna 1929. Pro celý úvěr jedné miliardy činí zúročení s počátku 5.5% a klesne až na 5%. Již z toho se vidí, že se zde zaručuje vyšší než 4 1/2%ní zúročení a že tedy celá hádka o úrokovou míru jest nevhodná. (Posl. Hackenberg [německy]: Jest jen otázka, lze-li jich dosáhnouti trvale!) Nejsem prorokem a vy také nejste. (Výkřiky.)

Koalici se podařilo utvořením nových tříd A a B invalidního a starobního pojištění našim sedlákům a živnostníkům, jakož i osobám s pevným platem, dělníkům a sloužícím poskytnouti dobrou úlevu. Doufáme dále, že svazy mohou a budou dále pokračovati ve své úspěšné činnosti. Zde nebylo ještě řečeno poslední slovo a naše svazy úplně dostály svému úkolu, což s díky dlužno zdůrazniti. Přes pětiletou lhůtu nebudou svazy v budoucnosti jistě příliš rychle hozeny mezi mrtvé. O tom jsem přesvědčen. U nových zemských Uřadoven, které se mají zříditi, dosáhli jsme toho, že se v zákoně výslovně stanoví, že při ustanovování úředníků musí býti dodržen národnostní klíč. I při jmenování odborníků a jejich náhradníků bude dlužno přihlížeti nejen k poměru národnostnímu, nýbrž i hospodářskému a kulturnímu.

Na rozličných demonstračních schůzích byly vládní strany nazývány pěknými jmény a stále se opakovala fráze, že koaliční strany jsou praporečníky reakce. Důkaz toho nebyl lidu podán. Snadno a hravě lze provésti opačný důkaz a chci zde zatím jen krátce uvésti toto: Podle §§ 111 a 112 starého zákona činila základní částka starobního a invalidního důchodu ročně 500 Kč. My jsme ji zvýšili na 550 Kč - to není protisociální čin! Dále byl nárok na vdovský důchod značně usnadněn tím, že vdovský důchod připadá při dosažení 65. roku věku, ačkoliv vdova nemusí prokazovati své invalidity - to není protisociální čin! Pojistné příspěvky pro pojištění starobní a invalidní byly, jak jsem se již zmínil, sníženy. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Velkou nevoli mezi pojištěnkami způsobilo znění §u 129. Vyhověli jsme jejich přání a po vážné poradě vsunuli jsme toto ustanovení: "Pojištěnkám se vyplatí při vystoupení z pojištění následkem sňatku 400 až 600 Kč." Malá výbava, které si přály, byla jim tudíž poskytnuta a splacená částka ročním placením nepatrného uznávacího poplatku bude úplně zachována pro pozdější nároky na důchod. Ani to jistě není protisociální čin.

Pokud jde o uložení majetku, nově se ustanovuje, že se vláda zmocňuje, změniti ustanovení starého zákona, že z volného majetku musí býti aspoň 20% uloženo v domácích státních papírech a 10% v jiných papírech, a snížiti tuto procentní sazbu domácích a cizích papírů. Toto ustanovení vítáme, neboť zkušenosti válečné a v mnohých státech i zkušenosti poválečné doby podstatně změnily názory o hodnotě nebo nedostatku hodnoty státních papírů a státních papírů požívajících sirotčí jistoty (viz válečnou půjčku). Náš požadavek zní tedy "hypoteční úvěr", při němž peníze jsou nejjistěji uloženy. I v Německu si přejí předejíti přílišnému hromadění peněz a usilují postaviti je co nejdříve a vydatně do služeb hospodářských účelů. (Výkřiky.)

Uznáváme nestranně každý pokrok, kde jej lze jen nalézti. Tak dostala na př. do března t. r. naše vodní družstva půjčky do výše 28,288.000 Kč. Ačkoliv potřeba jest mnohem větší a bylo by vhodno v této věci uvolniti ještě značné částky, přece vítáme tuto skutečnost. Dále dlužno uvítati a uznati, že Ústřední sociální pojišťovna právě jako Všeobecná pensijní pojišťovna vytýčila zásadu, že při ucházení se o půjčky odmítá jakékoliv prostředkování a vyjednává jen přímo s uchazečem o půjčku. Tím, že dále Ústřední soc. pojišťovna všude tam, kde jest podezření, že byla slíbena provise, půjčku předem zamítá nebo vypovídá, jest předem ulomen hrot jakékoliv nekalé manipulaci. Novelisace však přináší i zrušení, zmírnění byrokratického trýznění. Zaměstnavatelé mají přechovávati mzdové zápisky nikoliv 5 let, nýbrž jen 3 léta. Přihlašovací povinnost zaměstnavatelů byla ze 3 dnů rozšířena na 6 dnů, rovněž povinnost oznámiti každou změnu podle §u 18, odst. 1, lit. a), na 6 dnů místo 3 dnů. Oposice se domnívala, že se musí ve výboru postaviti i proti těmto úlevám a bylo dokonce tvrzeno, že zaměstnavatel použije četných takto prodloužených lhůt k tomu, aby se vyhnul četným zákonitým platebním povinnostem. Taková obvinění neopírající se o žádné důkazy musíme rozhodně odmítnouti.

§ 101 vychází zemědělci velmi spravedlivě vstříc, přináší mu úlevu v placení, když totiž v jistých případech dává nemocnému stravu a byt, dosahuje nároku na nemocenské. Po jednotné karenční lhůtě vyplácí se nemocenské již třetího dne. Společnými schůzemi představenstva a dozorčí rady dosáhne se konečně parity při důležitých usneseních. Ovšem při tom bude záležeti na mužích, které německý venkovský lid zvolí do těchto sborů. Zvolí-li tam charaktery, prorazí se svými požadavky. Neučiní-li to, utrpí škodu. Němečtí sedláci jistě postaví pravé muže na pravé místo.

Konče své vývody konstatuji: Občanská koalice prokázala touto novelou, že neomezuje demokratického zákonodárství, nýbrž naopak často je zlepšuje. Neprovedli jsme úplně svých oprávněných přání, neboť musili jsme počítati s mnohým silným odporem. Politika jest podle výroku velkého státníka umění, dosáhnouti toho, co jest možné. To se stalo. Nechť z toho, co jsem uvedl, veškerý náš bodrý venkovský lid vyvodí vážné poučení, že jeho přání tím spíše budou splněna, čím semknutěji postupuje v otázkách politických a jiných. Toto poznání jest jistě i cenným ziskem pro budoucnost. V tomto smyslu a podle toho, co jsem pravil, cítíme se zavázáni v zájmu všech středostavovských stran a také v zájmu zaměstnanců hlasovati pro tento návrh. (Potlesk poslanců Svazu německých zemědělců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Siegel. Dávám mu slovo.

Posl. Siegel (německy): Vládní návrh tisk 1225 posl. sněmovny na novelisaci zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří již delší dobu udržoval v jakémsi napětí všechny politické a hospodářské vrstvy a dnes projednávaná novela vyžádala si dlouhé doby ke svému projednání. Ačkoliv tato otázka jest hlavně otázkou sociální, přece se také stala, dána současnými poměry, vynikající otázkou politickou a hospodářskou.

Nejen sněmovní výbory, nýbrž i politické strany v nich zastoupené věnovaly se řešení této otázky až do poslední chvíle s velkou pílí a tuhou vytrvalostí, což svědčí o tom, jak těžko bylo tuto otázku rozřešiti.

Také obchodní a živnostenské komory, organisace nemocenských pojišťoven, jejich svazy a také vynikající odborníci poskytli své služby, aby se našlo nějaké řešení.

Tak, jak věc jest dnes, nedošlo k úplné dohodě, poněvadž parlamentní zástupci obou příslušných hlavních skupin, zaměstnanců a zaměstnavatelů, nemohli zcela překlenouti různost v mínění.

V květnu tohoto roku, jak jest všeobecně známo, obchodní komory, vlastně jejich ústředna, podaly zvláštní zprávu a zajisté nikdo nemůže tvrditi, že byla založena na politických zásadách. Komory, a to jest dáno již jejich složením, podávajíce své posudky a zprávy řídily se jen hospodářskými hledisky.

Také já, pojednávaje o tak důležité otázce chci vyloučiti moment politický a tak, jako jsem to činil již po léta, chci při posuzování této otázky postupovati jen věcně.

Na sjezdu delegátů tenkráte rakouských obchodních komor, pořádaném dne 18. a 19. října 1909 ve Vídni, jako zástupce liberecké obchodní komory, která v oboru soc. pojištění již tenkráte vykonala velkou práci - a mohu vám to prokázati těsnopiseckým zápisem o tomto zasedání, který mám po ruce - pokud jde o otázku soc. pojištění, již tenkráte zaujímal jsem totéž stanovisko jako dnes, jmenovitě pokud jde o samostatně výdělečně činné; zmíním se ještě o tom; od té doby neustoupil jsem ani o krok. V novém návrhu dlužno vítati, že úroková míra z v kladů má se nyní zvýšiti ze 4% na 4 1/2%.

I když také nový návrh přináší sice částečné zlepšení, přec dlužno prohlásiti, že část oprávněných požadavků živnostenského a obchodního stavu a také Svazu nemocenských pojišťoven má zůstati nesplněna.

Živnostenské vrstvy přišly také s přáním, aby učedníci byli vůbec vyloučeni z povinného pojištění, a aby se umožnilo zakládání nových společenstevních nemocenských pojišťoven.

K tomu bych řekl: Vyloučiti učedníky pro celou dobu jejich učení - a to musí také každý nestranně usuzující živnostník přiznati, promyslí-li si heslo, které zde bylo raženo jest technicky prostě nemožné. Učednická doba nezačíná vždy 14. rokem. Já sám jako živnostník zažil jsem za dobu své 38leté samostatnosti jako kovářský mistr, že jsem měl učedníky, kteří byli 16, ba dokonce 18 a 19 let staří, když přišli do učení.

Nebylo by to v takovýchto případech nespravedlivé, kdyby takový učedník měl ztratiti pojištění jen proto, že mohl vstoupiti do učení teprve v tak pokročilém mládí? Ba, mohlo by se státi, že byl již před tím zaměstnán několik let v průmyslových nebo jiných závodech a tam podléhal pojištění a nyní měl by vstoupením do učení o to přijít.

Již tento jediný příklad mluví pro to, že o počátku pojistné povinnosti nemůže rozhodovati povolání, nýbrž určitý věk. Pro všechny povinně pojištěné, ať již jsou zaměstnáni v průmyslu, živnosti, obchodu nebo zemědělství musí býti ustanoveno určité stáří a proto souhlasím s tím, aby pojistná povinnost pro všechny vrstvy zaměstnanců byla ustanovena dokonaným 16. rokem věku. Každé jiné řešení pokládám za nespravedlivé a technicky neproveditelné.

Také pokud jde o zařazení do mzdových tříd neměla by se dávati přednost žádné skupině povolání. Za žádných okolností nelze schvalovati nějaké umělé snižování určité skupiny do nejnižších mzdových tříd, poněvadž by to znamenalo všeobecně větší zatížení jiných, jimž se nedostává takovéto výhody. Organisačně měla by však přece býti dána možnost, aby, je-li 2000 zaměstnanců, bylo možno zachovati anebo zříditi nemocenské pojišťovny, bez ohledu na to, kolik členů ještě zůstane v nemocenských pojišťovnách. To jest úplně oprávněný požadavek živnostenského stavu. Za naprosto nespravedlivé musím považovati a nemohu s tím také souhlasiti, že obor působnosti svazů nemocenských pojišťoven má býti již nyní okleštěn a později po krátké šibeniční lhůtě, mají býti dokonce úplně zrušeny. Jsem toho mínění, že takovéto opatření jest více než neoprávněné, neboť nemá se ničiti dobrá věc, nemůže-li člověk nabýti přesvědčení, že nepřijde něco lepšího, a tak tomu jest zde. Svazy nemocenských pojišťoven konaly dosud bezvadně svou povinnost a bylo by si přáti, aby se totéž dělo také v jiném oboru.

Pokud jde o dávkové schema, sám tvůrce pojistně-matematické části zákona, prof. dr. Schönbaum, prohlásil, že zkušenosti za krátkou dobu trvání zákona plně odůvodňují změnu. Jestliže pan řečník přede mnou právě tuto věc pokládá za účelnou, pak já pokládám za velmi povážlivé ustanovení návrhu, v němž se praví: "Pokud by Národní banka československá z důvodů měnových přikročila ke správě veřejných peněz se zúročením jich, jest dáti tomuto způsobu uložení za vyhovujících podmínek výnosových přednost." Účelem tohoto ustanovení jest dáti vládě a Národní bance právo disponovati s miliony reserv.

Bylo by zajisté správnější, kdyby správou majetku byl pověřen finanční poradní sbor, skládající se z odborníků v oboru hospodářské politiky a ještě z jednoho zástupce Národní banky. Tomuto poradnímu sboru musil by býti vyhrazen přiměřený vliv zvláště na ustanovení hospodářského plánu a na všeobecné ukládací podmínky společnosti Ústřední sociální pojišťovny.

Jestliže si dnes zaměstnavatelé častokráte stěžují do velkého zatížení příspěvky, mohu z vlastní zkušenosti potvrditi, že příspěvky jsou značné, avšak z důvodů sociálních a lidských musí býti vynakládány, poněvadž podle mého mínění vzrůstá u zaměstnanců chuť k práci, neboť také oni mají právo, aby na stará kolena a postihne-li je úraz, nebyli vydáni bídě nebo nepřipadli za obtíž chudinské podpoře obcí, jako to bylo dosud. Na druhé straně by se pak velmi ulehčilo chudinské správě obcí.