Vážený a vážně myslící
člen oposice vyčetl v sociálně-politickém
výboru bývalým českým koaličním
stranám, že tento zákon vytvořily společně
s českými socialistickými stranami a že
ho již nedrží. K této námitce dovoluji
si poznamenati: vždyť politické strany nemohou
přece věčně býti spolu spřaženy.
Když politické strany tvoří zákony
a později se přesvědčí, že
se v praxi vyskytují těžké nedostatky,
mají tyto strany nejen právo, nýbrž
spíše i povinnost tyto zákony novelovati. (Posl.
Schäfer [německy]: Nedostatků jste přece
vůbec neodstranili! Kéž byste nás byli
uposlechli hned při první poradě.) Nenásledujeme
vždy a každého! (Různě výkřiky.)
Týž řečník prohlásil
ve výboru i to, že podle jeho mínění
stačí pro nejbližší léta
sice 4 1/2%ní úroková
míra jako finanční základ zákona,
že však ji přes to musí pro další
budoucnost zamítnouti. Toto stanovisko nám dostačuje
a my z toho vidíme, že strašidla, která
nám po této stránce byla malována
na zeď, neexistují a že pro dohlednou dobu jest
zajištěna 4 1/2%ní
úroková míra. Zde platí heslo: "Kdo
slouží času, slouží poctivě."
Že tomu tak jest, to se prokázalo právě
v těchto dnech tím, že banky zvýšily
úrokovou míru ze vkladů. O tom mlčí
hlasy oposice jako hrob. Z toho nevyvozují pánové
závěrů, jež podporují naše
mínění. Jiný člen oposice vytýkal
nám cla na agrární výrobky. K této
výtce mohu jen poznamenati: Abyste poznali, jaký
účinek mají cla ve skutečnosti, stačí,
když nahlédnete především do knih
Kampeliček, zemědělských a jiných
pokladen, do knih hypotečních a jiných bank
a budete moci konstatovati velice smutný fakt o intensivně
stoupajícím zadlužování půdy,
nehledě k tomu, že přece naše zemědělství
letošním suchým létem a na mnoha místech
i krupobitím dostalo se do těžké nouze.
Zemědělec musí zvláště
svůj dobytek prodávati za nepatrné ceny a
chov dobytka stal se nejen nevýnosným, nýbrž
způsobuje i ztráty. Nemá-li tedy zemědělství
býti katastrofálně ohroženo, musejí
býti mezi jiným sníženy i jeho sociální
břemena. Otázka sociálního pojištění
nesmí se zajisté projednávati v malém
a úzkém rámci a tím méně
v úzkých mezích ještě k tomu
malého státu a moje strana jest si vědoma,
že musí tuto věc velkoryse posuzovati a své
úvahy a usnesení zaříditi a činiti
i se zřetelem na zahraniční zákonodárství.
Dokáži to snadno ze zahraničního zákonodárství,
které pro krátkou řečnickou lhůtu
mohu uvésti jen zběžně. Tímto
konstatuji jen zcela přehledně částečný
vývoj této látky. Dvojí mínění
bojovalo v evropských státech o řešení
této otázky: Zde sociální zaopatření,
tam zase sociální pojištění.
Na široké evropské čáře
zvítězila myšlenka soc. pojištění
nad sociálním zaopatřením, ostýchavě
provedeným v bohatých státech. Dále
chci uvésti dva druhy pojištění a jedním
z toho, co uvedu, dokáži to, co jsem řekl dříve.
Na jedné straně stojí Švédsko,
které pro svou neutralitu se stalo zámožným.
Švédsko zná sociální pojištění
dělníků, ale nezná příspěvku
zaměstnavatelů. Na opačné straně
stojí Rusko. Zde myšlenka zaopatření
musila těžce bojovati. R. 1918 bylo tam zavedeno státní
zaopatření. Státní pomocné
prostředky selhaly. Již r. 1920, tedy po dvou krátkých
letech zhroutila se úplně tato soustava zaopatření
a sovětské Rusko musilo opustiti svou zásadu
a dělnickým zákoníkem ze dne 9. listopadu
1922 obrátiti se k soustavě sociálního
pojištění. Ovšem i zde z tohoto dělnického
zákoníka čouhá extrém, jejž
stavím proti Švédsku. Švédsko má
sociální pojištění dělníků
bez příspěvku zaměstnavatele, Rusko
pak má sociální pojištění
dělníků, k němuž dělník
nepřispívá ani haléřem, nýbrž
u něhož všechny příspěvky
byly úplně přesunuty na bedra zaměstnavatele.
Dříve měli jsme u nás poddanství
a robotu ze shora, tam v Rusku jest to, jak se zdá, robota
ze zdola a, bohužel, i u nás projevily se k tomu velké
náběhy v sociálně politickém
zákonodárství. (Různé výkřiky
na levici.) Naše zákonodárství sice
ustanovuje, že dělník má platiti 50%
příspěvku stejně jako zaměstnavatel.
V četných krajinách státu se to však
v praxi provádí docela jinak a zemědělský
zaměstnavatel platí v převážné
většině veškeré příspěvky.
Máme tedy v praxi vlastně tytéž poměry,
jak je ustanovil ruský dělnický zákoník
ze dne 9. listopadu 1922. (Smích na levici. Různé
výkřiky.)
Když jsem se dotkl švédského zákonodárství,
chci mimochodem ještě dodati, že jistě
není nezajímavé, že zámožné
Švédsko dovoluje, aby starobní důchod
připadl teprve v 67 letech, a žádá úplné
neschopnosti k výdělku. My jsme zde liberálnější.
Ve Francii získává se starobní důchod
v 60 letech, v Nizozemsku, Španělsku a Italii v 65
letech, ve Švédsku v 67, v Jugoslavii v 70 letech.
Zahraniční zákonodárství však
ještě v mnohém jiném směru postupuje
jasněji a rozvážněji. Ve většině
zahraničních zákonů jest vstup do
pojistné povinnosti pro případ invalidity
a stáří pevně stanoven většinou
na 16 let, náš starý zákon této
hranice dolů nezná a domníval se, že
po té stránce může jíti ještě
dále, kdežto přece máme všechny
příčiny, abychom, pokud jde o dolní
hranici, byli opatrnější než stát,
kde měnou jest libra šterlinků.
I nový francouzský zákon o soc. pojištění,
na němž se usnesla francouzská sněmovna
přímo před tím, než byla rozpuštěna,
a jenž během 20 měsíců vešel
v platnost, stanoví, že pojistná povinnost
začíná teprve od 16. roku.
Zemědělec a živnostník nemají
tedy z oněch mladých lidí, kteří
ve 14 letech vstupují do jejich služeb, žádného
hospodářského prospěchu. (Různé
výkřiky.) Jsou to poloviční děti,
které ještě nemají citu pro odpovědnost
a nemohou ho míti. Nelze tedy jejich práci vysoko
oceňovati. A jest tedy velice nespravedlivé, když
zaměstnavatel musí. za ně platit: celé
příspěvky, při čemž tito
mladíci nemají často žádné
mzdy v penězích.
V Německu byli z pojištění vyloučeni
i vojáci a také ti, kteří pracují
za stravu, a sezonní dělníci v živnostech.
U nás se i v tomto směru vychází vstříc.
Pojištění vojáků, kteří
nastupují službu presenční a v náhradní
záloze (nikoliv vojenská cvičení),
spadá do třídy Aa. A i zde se levicové
strany ještě domnívají, že se dá
o tom smlouvati. (Výkřiky.) Bohaté
země nešly i v jiných četných
důležitých věcech tak daleko, jako naše
zákonodárství. Bohaté Švýcarsko
vybírá mírný příspěvek
od pojištěnce na lékaře a léky.
Toto opatření se osvědčilo a omezuje
se jím simulantství. I v novém francouzském
zákoně o sociálním pojištění
se stanoví, že pojištěnec má sám
platiti jistou část za léky. U nás
se jinak milují francouzské příklady
a nepohrdá se ani švýcarskými způsoby.
Ale v tomto případě nemohli jsme sehnati
většinu. Budiž nestranně i to konstatováno.
K dalšímu vysvětlení stavu věci
se zmiňuji, co jest zajisté nejdůležitější,
jak sousední Německo určilo své platy
pro zákonodárství o soc. pojištění.
Všichni víme, že nemůžeme zcela otrocky
napodobovati říšskoněmecké poměry,
neboť zdejší a německé jsou naprosto
odlišné. Musíme velice vážně
podle informací našich slovenských kolegů
počítati s nepatrnou platební silou slovenských
území, nemluvě naprosto již o Podkarpatské
Rusi. Pokud jde o platy na nemocenské pojištění,
nemusíme se podle statistiky vyhýbati srovnání
s Německem. Proti tomu jsme, pokud jde o invalidní
a starobní pojištění, proti Německu
pozadu. Premie na invalidní a starobní pojištění
jsou o 50%, o polovici nižší než u nás.
To jest tím nápadnější a dlužno
to tím více zdůrazniti, že Německo
inflací ztratilo 94% veškerých svých
zlatých reserv, a tím zvláštnější,
že přes to všecko byly tam důchody valorisovány
a že se opět vyplatilo důchodů 17 milionům
osob přes 3 miliony. Vše, co jsem uvedl o Německu,
ukazuje, jak vzorná organisace i za nejnepříznivějších
poměrů, na jaké si jen lze pomysliti, může
přivésti ke skvělému vzestupu ústav
skorem úplně zbavený všech svých
peněžních reserv. Mínění
o zákonu o sociálním pojištění
a jeho výkonech, jakož i o možnosti nésti
za nynějších hospodářských
poměrů břemena tímto zákonem
způsobená, změnila se zcela podstatně
i v četných občanských vrstvách.
Při poradách o starém zákonu byly
těm, kdož stojí dále od zemědělského
a živnostenského hospodářského
života, účinky takového zákona
na hospodářský život často velmi
málo známé, takže při nejlepší
vůli dívali se na tuto věc s napolo zastřenýma
očima a nejistým rozhodnutím. (Německé
výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Jest to
mylný vývod, když na př. kdysi i s nesocialistické
strany - nejde zde o politiky - byl vytýčen předpoklad:
Hospodářství musí se zásadně
přizpůsobiti požadavkům sociálního
pojištění a sociální politiky
vůbec a nikoliv naopak. A vycházeje z tohoto mínění,
dospěl tento hlas dokonce k větě: "Tímto
soc. pojištěním se hospodářství
umravní." Díváme-li se na to s jasnýma
očima, děje se právě opak. Hospodářství
a zvláště trpící hospodářství
nemůže se přizpůsobiti požadavkům
této sociální politiky, neboť není
to sociální myšlenka, když nutím
jednoho, aby druhému pomáhal a sám se při
tom zničil. Kdo sám jest v nouzi, ne.může
svých kapes vyprazdňovati pro jiné. (Výkřiky
na levici.) Naopak tempo a rozsah sociální politiky
musí se úzce přizpůsobiti hospodářským
poměrům, které jsou v oné době,
neboť jen pak může býti zemědělství
a živnost zachráněno před úpadkem
a jen tehdy lze mluviti o umravnění hospodářství.
I dnes jsem jako dříve stále toho vážného
mínění, že dříve musí
nastati soulad evropských měn, aby se vůbec
mohlo blíže přistoupiti k této věci.
Tlak světové soutěže, nechci zacházeti
do podrobností, naše příliš velké
státní dluhy, neupravené finanční
poměry, těžký stav tak četných
našich spořitelen a jiných peněžních
ústavů, veřejné dávky a mnoho
jiných věcí jsou pro nás dostatečnou
výstrahou, abychom jednali rozvážně
a opatrněji. Opakuji: Vážnou otázkou,
která by se dříve měla rozluštiti,
jest vyrovnání evropských měn a pak
mělo by se úplně vybudovati soc.-politické
zákonodárství o toto vyrovnání
se opírající. (Posl. Schäfer [německy]:
Tedy vůbec žádné sociální
pojištění.) Pravím: Úplně
vybudovati, a prosím, aby mi nebyla vkládána
do úst jiná slova. Dokud se to nestane, stavíme
na nejistém základě a vždy na všech
stranách způsobíme nespokojenost a budeme
se musiti zabývati nařízeními a novelisacemi.
Před zahájením široce založeného
soc.-politického zákonodárství buďtež
pro to otevřeny a zajištěny peněžní
prameny a setřeseno cizozemské otročení
na základě dluhů. (Hluk. Různé
výkřiky.) Uplyne ještě mnoho vody
ve Vltavě, než bude vybudována ideální
Coudenhovova Paneuropa, ale již dnes bylo by snáze
vybudovati reální Paneuropu, Paneuropu, která
by ve svém otroctví, zakládajícím
se na dluzích, stanula ve společné frontě
proti libře a dolaru, ve frontě, která snad
neslouží politické nenávisti, nenávisti
mezi národy, za to však přesně dbá
o svůj oprávněný prospěch.
Teprve až pevnina bude zbavena těchto dluhů,
otevře se velká všeobecná cesta pro
soc.-politické zákonodárství.
Účinky starého zákona jsou však
ještě těžší a dalekosáhlejší.
Tento zákon přímo podporoval nezaměstnanost,
neboť drobný zemědělec a drobný
živnostník naprosto nemohou platiti toto pojistné
za svou čeleď a učně a tím byli
často přímo nuceni propustiti své
zaměstnance, čímž zástup nezaměstnaných
právě tímto zákonem ohromně
vzrostl. Úpadek zemědělské a živnostenské
výroby musí se dostaviti jako další
značný škodlivý následek. (Různě
výkřiky.) Průmysl a obchod řeknou
vám totéž. Oba ztrácejí mimo
to svou schopnost soutěže s cizinou, kteráž,
zvláště Německo, Italie a Švýcarsko,
nemá tak těžkých sociálních
břemen, jaká jsme zde nuceni nésti. (Různé
výkřiky.) Nyní uvedu i posudky se strany
socialistické a polosocialistické. (Výkřiky
poslanců německé strany soc. demokratické
a poslanců klubu Bund der Landwirte.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid. (Hluk trvá.) Prosím
o klid. (Hluk. - Různě výkřiky.)
Prosím o klid. (Hluk trvá.)
Posl. Schubert (pokračuje): Státní
tajemník Müller z říšského
hospodářského úřadu v Berlíně
pravil již koncem r. 1918: "Prvním předpokladem
veškeré hospodářské reorganisace
jest oživení výroby. Naším přetížením
se však výroba rdousí." Sociální
politik dr Grohmann prohlašuje: "Každý pokrok
hospodářství závisí na tom,
aby nebyl spotřebován veškerý výtěžek
národního hospodářství, nýbrž
část jeho uložena, tedy závisí
na tvoření kapitálu. Každé zvýšení
dávek však zmenšuje možnost tvořiti
kapitál. Zatížení sociálním
pojištěním a každé další
odnímání provozního kapitálu
na jiné účely bylo by nebezpečným
pro národní hospodářství, neobyčejně
by brzdilo tvoření vnitřního kapitálu
a odstrašovalo by cizí kapitál od poskytování
úvěru v této zemi." Tak soudí
sociální politik Gromann. Nyní pánové,
chci uvésti i jednoho socialistu. V jednom případě
má sám Karel Marx úplně pravdu. Má
úplně pravdu, tvrdí-li, že se vývojové
stupně nedají přeskakovati. Zákon,
jejž dnes novelujeme, byl pro svůj jednostranný
ráz takovým nepravidelným přeskočením
několika vývojových stupňů.
(Hluk. - Různé výkřiky.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Schubert (pokračuje): Proto nyní
následuje náprava. Citoval jsem Marxe a uvedu ještě
druhého socialistického vůdce Vandervelda.
I s Vanderveldem můžeme my, měšťáci,
souhlasiti tam, kde ve svém díle "Tři
stránky ruské revoluce" za příčinu
úpadku ruské výroby označil jednostranné
přepětí platů, takže i zde přeskočení
více než jednoho vývojového stupně
nutilo k obratu a v ruském dělnickém zákoníku
sovětové vlády ze dne 28. března 1920
jistý dekret mezi jiným praví: "Dělnické
rady a tovární výbory byly kdysi zřízeny
proto, aby zajistily pořádek v továrních
ústředích. Tohoto úkolu nesplnily,
nýbrž způsobily značnou škodu výrobě.
Vláda jest nucena tyto výbory úplně
rozpustiti." I to jest příznačné.
Překročiti jistou míru nebylo z hospodářských
důvodů na místě ani u sociálního
pojištění. Italský ministr Luzatti,
zasloužilý sociální politik, ťal
do živého, když srovnává sociální
povinné pojištění s povinnou školní
docházkou a právem míní, že právě
jako povinná školní docházka může
se vztahovati jen na zásadní znalosti, že však
dlužno ponechati každému jednotlivci, aby dosáhl
vyššího vzdělání, že
právě tak se musí povinné pojištění
vztahovati jen na jisté minimum. Ale, aby od tohoto minima
došel až k maximu, musí býti úkolem
jednotlivce. Luzatti má mezinárodní pověst
sociálního politika. Sociální přetížení
nečiní na příklad pro průmysl,
jak se tvrdí, 9 1/2
až 111 2% mzdy, nýbrž 12-13%. Zatížení
zemědělství bylo 5% na nemocenské
pojištění - ovšem na papíře,
o čem se zmíním ještě obšírněji
- 4.4% u starobního a invalidního pojištění
a 1.8% u úrazového pojištění,
úhrnem 11.2%, k čemuž se druží
ještě i pensijní pojištění,
takže procento 12-13% jest spíše nižší
nežli vyšší.
Zemědělství jest velice zatíženo
sociálně-politickým zákonodárstvím.
Pražská zemědělská akademie,
tedy vysoce cenný a jistě nestranný ústav...
(Posl. Grünzner: [německy]: Zvláště
je-li obsazen takovými silami jako jste vy!) Není
to nejhorší ovoce, z něhož vosy mlsají,
a ševče zůstaň u svého kopyta!
(Veselost a souhlas poslanců klubu Bund der Landwirte.)
Pražská zemědělská akademie a
také četné naše německé
organisace provedly podrobné a svědomité
výpočty. Výsledkem bylo: 1 ha zemědělské
půdy jest sociálně-politickým zákonodárstvím
zatížen takto: V oblasti obilné a bramborářské
90 Kč, v oblasti pastvinářské 95,
v oblasti řepařské 250 a v oblasti vinařské
a zahradnické dokonce 1200 Kč. Tyto číslice
samy úplně vyvracejí všechny důkazy
protivníků. Samozřejmě se však
tyto číslice ještě podstatně
zvyšují, neboť jsem již uvedl, že ve
většině zemědělských podniků
zaměstnavatel skorem vždy platí nikoliv 50%ní,
nýbrž plné pojistné při sociálním
pojištění. Všechna se tím tedy
zvyšují dvojnásobně.
Jaký účinek budou míti taková
zatížení teprve na Slovensku a na chudé
Podkarpatské Rusi, kde hospodářská
bída jest ještě mnohem větší
než u nás. Pan ministr zemědělství
navštívil r. 1927 Podkarpatskou Rus a m. j. vyjádřil
se i v tom směru, že jest tam nedostatek zemědělských
úvěrů a že mu byla podána zpráva
o případech, kde se platilo 100 až 200% úroků.
Pan ministr dr Srdínko má pravdu, praví-li,
že za takových okolností se zemědělství
nemůže povznésti.
Ale nejen to, tak v ykořisťované zemědělství
nemůže přece naprosto nésti ještě
příliš velkých sociálně-politických
břemen. Přirozeným následkem bude,
že zemědělci prostě budou dluhovati
své platy a byl bych velice zvědav, kdybych se mohl
dověděti od Ústřední soc. pojišťovny,
jak to jest po této stránce se zaplacenými
a nezaplacenými penězi. Po této stránce
si přejeme, aby nám brzy byla podána vysvětlující
a podrobná zpráva. (Výkřiky něm.
soc. demokratických poslanců.) Mám za
to, že se tento zákon v těchto územích
nedá provésti.
Zvláštní nevoli způsobilo, že se
našlo několik nemocenských pokladen, které
chtěly nutiti k soc. pojištění syny
a dcery zemědělců. § 2 zákona
mluví přece jen tehdy o pojistné povinnosti,
je-li zde "smluvený poměr pracovní,
služební nebo mzdový". Tak podřízené
orgány, které nedorostly svému úkolu,
nedbaly ustanovení zákona a to vedlo k trýznění
a nepotřebným drahým odvoláním.
Ba dokonce tyto nemocenské pokladny šly tak daleko,
že ke svým příslušným výzvám
nepřipojily ani právního poučení,
jak to zákon nařizuje. Byla vydána politování
hodná chybná rozhodnutí v I. a dokonce i
ve II. stolici. Byly-li děti zemědělce prohlášeny
za podrobené pojistné povinnosti, mohlo se to státi
jen tehdy, když bylo lze je považovati za osoby samostatně
vydělávající a i to způsobuje
těžké pochybnosti. Neboť zde mluví
jiná okolnost přísně záporně
proti pojistné povinnosti na té i oné straně,
totiž především právo nástupnické
a ještě jiné právní důvody.
Podařilo se dáti §u 2 zákona znění,
podle něhož spolupracující členy
rodiny nelze považovati za osoby pojištěním
povinné.
Podstatnou úlevou jest úprava pojištění
sezonních dělníků. I zde byl finanční
tlak těžký. Pro sezonní práci
jest výjimečná sazba 90 dní rovněž
podstatným dobrodiním. Platy, které se zde
dosud musily konati, jsou pro zaměstnance i zaměstnavatele
skoro vyhozenými penězi.
Oposiční strana zasahuje do rozpravy těžkými
hesly a jako stálý refrain se vrací tvrzení,
že novelisace tohoto zákona jest činem nejen
protisociálním, nýbrž zpátečnickým.
(Výkřiky něm. soc. demokratických
poslanců.) Jest to výsadou každé
oposice mluviti přepjatěji, ale důkazy nám
zůstává dlužna. Naším úkolem
jest pak uvésti toto zveličování na
správnou míru. Jest pro nás snadnou věcí
podati pro to jasný protidůkaz, poněvadž
přece víme, jak jsem již pravil, že oposice
s těmito svými názory jest v rozporu skoro
s celým veřejným míněním.
Výmluvným příkladem, jak těžko
bylo v uplynulém zasedání zajistiti důležité
a oprávněné zemědělské
zájmy, o tom svědčí mezi jiným
svízelná cesta, kterou jsme musili kráčeti,
abychom dosáhli jen několika zemědělských
nemocenských pokladen a to ještě ve státě,
v němž ještě dnes zemědělství
jest nejdůležitějším panujícím
živlem. Dosud o zřizování nových
nemocenských pojišťoven rozhodovala Ústřední
soc. pojišťovna a její složení bylo
takové, že nebyly zřizovány žádné
nové zemědělské okresní nemocenské
pokladny a musili jsme se spokojiti tím, že vyjednáváním
dosáhli jsme několika hubených expositur
zemědělských nemocenských pokladen.
Nuže, kdo rozhoduje o založení nových
pokladen schopných života? Ministerstvo soc. péče
a Ústřední soc. pojišťovna má
jen právo býti vyslechnuta a ministerstvo při
svém rozhodování není vázáno
posudkem Ústřední soc. pojišťovny.
Může tento posudek ještě přezkoušeti.
Že příslušné §§ 4 a 5
novely bude oposice prudce potírati, věděli
jsme již předem, právě jako potírá
i všechny jiné podobné paragrafy. My však
posuzujeme věc sociálního pojištění
a veškeré soc.-politické zákony a příslušná
přání s vyššího hlediska
než stranického. V soc. pojištění
nechceme vytvořiti politické, nýbrž
sociální a lidumilné bašty. Bylo by
štěstím pro lidstvo, kdyby podobné ústavy
byly vzdáleny každé politiky. To bylo vždy
naše přesvědčení.
V novele nejsou sice obsažena všechna oprávněná
přání, jež jsme měli, ale přece
byl vytržen tak mnohý jedovatý zub starých
ustanovení a učiněn další dobrý
krok k odpolitisování tohoto sociálního
ústavu. Jak lze na základě toho, co jsem
řekl, mluviti o autokracii zemědělství,
jak se kdysi mluvilo v rozpočtovém výboru,
jest pro nás nerozřešitelnou hádankou.
Opíraje se o to, co jsem výše uvedl, poukazuji
i na tuto okolnost. V Rakousku výslovně prohlásila
soc. demokratická strana, tedy vaše strana, v resoluci
k zákonu o průmyslových dělnících,
že nemá námitek proti dalšímu zřizování
zemědělských pokladen. (Výkřiky
něm. soc. demokratických poslanců.) Ba
ještě více - toho nechcete slyšeti - při
poradách mezinárodního úřadu
práce v Ženevě bylo výslovně
řečeno, že zemědělské
sociální pojištění musí
býti upraveno samostatně. Tedy obě strany
prohlásily, že dlužno zřizovati zvláštní
zemědělské nemocenské pokladny. Takového
vynikajícího zjištění nemůže
naprosto nedbati žádný vážný
politik, jenž není za slepen jednostranným
názorem a jenž nehledí jen na svou stranickou
příslušnost.
Prodlení při zřizování zemědělských
nemocenských pokladen hleděli odůvodniti
i tím, že tvrdili, že tyto pokladny nejsou schopny
života a že musejí počítati s drahou
režií. Ale i tento důvod byl mylný a
u kázal se opak. Jedna z nejdříve založených
zemědělských nemocenských pokladen,
nemocenská pokladna v Chebu, tím, že poskytla
zálohy na očekávané roční
pojistné, zmenšila práci spojenou s vybíráním,
kteréžto opatření se tak výborně
osvědčilo, že nemocenská pokladna po
3 letech měla reservní fond ve výši
polovice ročních premií a proto mohla snížiti
premie o 10%, čímž zaměstnavatelům
a zaměstnancům u této jediné pokladny
bylo ročně ušetřeno 60.000 Kč.
Čeho lze dosíci rozvahou a moudrou šetrností,
dokazuje i expositura zemědělské nemocenské
pokladny v Horšovském Týně, která
v prvních 7 měsících svého
trvání nahromadila asi 60.000 Kč reserv a
při tom není ústředně dlužna
ani haléře na invalidních a starobních
příspěvcích.
Máme jen 40 zemědělských nemocenských
pokladen, okresních nemocenských pokladen jest 280,
tedy přesně sedmkrát tolik než zemědělských
a při tom všechny státní statistiky
říkají, že jsme převážně
agrárním státem. Kde jest zde právo?
Ještě křiklavěji se projevuje tato křivda,
když nám statistika praví, že okresní
nemocenské pokladny účastní se úhrnných
příjmů 639, naše zemědělské
pokladny jen 23.3 miliony Kč. To mluví jasně
a ukazuje, jak se se zemědělstvím, které
přece jest kořenem každého státu
a každého státního řádu,
macešsky nakládá a jak se dosud přímo
překáželo vybudování zemědělských
pokladen. To se musí změniti.
Poškozování zemědělských
vrstev šlo však a jde ještě dále.
§ 159 zákona praví, že výše
pojistného příspěvku pro nemocenské
pojištění nesmí pravidelně přesahovati
5% průměrné denní mzdy. Zástupci
nemocenských pojišťoven počali si v této
věci dále falešně vykládati jasné
ustanovení §u 160 zákona, že denní
příspěvek, jenž, jak jsem se již
zmínil, podle §u 159 činí 5% průměrné
denní mzdy, má býti předepisován
sedmkrát týdně. Ústřední
sociální pojišťovna provedla husarský
kousek, neboť dala provésti bojovné hlasování
a přes hlavy všech zaměstnavatelů potvrdila
falešný výklad nemocenských pokladen.
Tak se musilo s počátku platiti na nemocenských
premiích místo 5% 5.8% a na mnohých místech
ještě více. Nejvyšší správní
soud, opíraje se o jasná ustanovení §u
159, jenž 5% ustanovil jako nejvyšší příspěvek,
osvobodil nás sice od tohoto nespravedlivého příspěvkového
břemene, a to rozhodnutím ze dne 14. dubna 1927,
č. 6399, ale i to ukazuje, jakému trýznění
jsme vydáni v šanc, neboť ještě mnohem
nespravedlivější účinek má
samozřejmě v této věci nepoměr
mezi mzdou a pojistným příspěvkem
ve všech případech, ve kterých se pracuje
v týdnu nikoliv 6 dní, nýbrž ještě
méně.
Vyšší příjem pokladen, jehož
se dosáhlo nesprávným předpisem za
neděle, činil dokonce r. 1926 4,429.810 Kč.
K tomu přistupuje ještě stejný předpis
za měsíce leden, únor a březen 1927,
co přibližně činí 2.3 milionů
Kč, takže úhrnem tímto bezprávným
předpisem bylo zaměstnavatelům, a především
zemědělcům, v době 9 měsíců
odňato 6,729.810 Kč. Tak se pracovalo v tomto ústavě.
Bohudík, nejvyšší správní
soud rozhodl jinak.
Aby nemocenské pokladny vystačily se svými
příjmy, jest nutno především
odstraniti vysokou režii rozličných ústavů.
Zde by bylo zapotřebí jednou provésti generální
revisi všechno zahrnující, spravedlivou, ale
i upřímnou.
Mimochodem budiž řečeno, že pokladny dostávaly
od ústředny podporu za vybírání
invalidního a starobního pojištění:
10 Kč za pojištěnce, to činí
u 4000 pojištěnců již 40.000 Kč
a úhrnem tedy představuje dávku 2.5 milionů
Kč. Tímto posledním přídělem
bylo ovšem nemocenským pokladnám, které
aspoň poněkud šetrně pracovaly, možno
snadno částečně vyrovnati případné
peněžní mezery. Tyto příděly
budou se automaticky opakovati a budou pomáhati, musí
však býti bezvadně rozděleny mezi všechny
ústavy a samostatně účtující
expositury. Doufáme, že tato náhrada správních
výdajů pokladnám bude v příštích
letech se zřetelem na stále vzrůstající
práci pokladen podstatně vyšší.
Všechny nemocenské pokladny a také my toho
žádáme.
Zásada spořivosti musí proniknouti všude:
Nesmějí se stavěti příliš
nádherné úřední paláce,
přepychové budovy, s penězi dlužno znovu
šetrně zacházeti. Dovolím si později
uvésti konkretní příklady. Jednostranné
soukromé zájmy musí ustoupiti stranou a všeobecný
zájem musí napříště jedině
rozhodovati. Je-li v jednom ústavu nuceně pojištěno
více než 2 miliony lidí, musí pořádek
proniknouti až do nejmenších míst, kde
jsou nemocenské pokladny. Nesluší se, že
četné okresní nemocenské pokladny
zaplacených příspěvků na starobní
a invalidní pojištění rychle a náležitě
neodvádějí Ústřední
pojišťovně, nýbrž je zadržují.
Dluhují v této věci ústředně
miliony. Takovým neslýchaným manipulacím
s cizími penězi dlužno zabrániti. Chceme
míti pořádek dole i nahoře.