Nebudu, jak jsem řekl, mluviti o otázce, můžeme-li
počítati se 4 1/2%
úrokovou mírou čili nic, to ponechávám
kol. dr Mackovi, ale na metodu, jaké bylo použito
při zvolení tohoto 4 1/2%
zúročení, chci v rámci svých
vývodů poukázati. Nikdo z nás nevěděl
- nejsme v tomto směru odborníky - jak se budou
vyvíjeti poměry na finančním a hospodářském
trhu. My jenom jako laikové víme, že 4 1/4%
zúročení je bezpečnější
než 4 1/2%, že
4 1/4% zúročení
dosáhne Ústřední sociální
pojišťovna snáze než 4 1/2;
k tomu není třeba velkého rozumu a rozhledu.
(Výkřiky posl. Johanise.) Jistě bylo,
velectění pánové, od nás dosti
skromné, když jsme nic jiného nechtěli,
nežli aby nám vládní většinou
bylo řečeno, o jaký podklad vláda
opírá svou důvěru, že i po uplynutí
10 let i nadále budeme moci počítati se 4 1/2%ní
úrokovou mírou. My jsme byli tak skromní,
že jsme chtěli, aby nám to oznámil někdo
z lidí, kteří podle svého úřadu
jsou povoláni, aby se touto otázkou zabývali,
do ní lépe vnikli, než my laikové můžeme
do ní vniknouti. Ale my jsme byli tak skromní, že
jsme jen žádali, aby se do výboru dostavil
p. ministr financí, který je přece součástkou
této vlády, masem z jejího masa, aby uklidnil
naše svědomí, že se nemusíme obávati,
že se nám jednoho dne shroutí celá stavba
Ústřední sociální pojišťovny.
Ba, když jsme se dověděli, že jsou jakési
rozpory v lůně vlády, které jsme neměli
v tomto okamžiku příčiny chtíti
ještě zvětšovati - poněvadž
doufáme, že se budou samy sebou ještě
zvětšovati byli jsme ještě tak skromní
a chtěli jsme, aby se dostavil do výboru pan guvernér
Národní banky nebo některý z pánů
ředitelů Národní banky, tedy ústavu,
který je odpověden za vývoj naší
měny, který je odpověden na vývoj
našeho finančního hospodářství,
aby nás ujistil, můžeme-li klidně akceptovati
4 1/2% ní úrokovou
míru či 4 1/4%ní.
Kdyby se to bylo stalo, já sám bych byl v našich
řadách působil, abychom se s tím klidně
spokojili, poněvadž nemáme sami svých
odborníků. Mohli jsme míti o jeden velmi
složitý bod rozporů mezi námi a koalicí
méně. Ne! A ni toho jsme nedosáhli. Pan ministr
soc. péče nám řekl ve výboru,
že mluvil také s nějakými odborníky,
kteří mu řekli, že je možno počítati
se 4 1/2%ní úrokovou
mírou. Pánové, věřím,
že s někým o tom mluvil, a věřím,
že dostal toto ujištění. Věřím
že on ty pány, kteří mu toto ujištění
dali, považoval za odborníky. Ale nerozumím
tomu, přiznám se - také jsem byl jistou dobu
členem vlády, měl jsem určité
potíže a těžkosti - jak může
resortní ministr a dokonce okamžitý šéf
vlády se brániti, aby vláda jednoduchým,
snadným způsobem uklidnila celou veřejnost
v republice, která je znepokojena tímto tajnůstkářstvím,
takže potom pozbývá víry a důvěry
ve správnost toho, co jí její ministři
předkládají.
Bylo nám řečeno - již se nepamatuji,
zda panem ministrem samotným či někým
z pánů členů vládních
stran - že ti odborníci, kteří to panu
ministrovi soc. péče řekli, nechtějí
na veřejnost. (Výkřiky: Řekl to
sám pan ministr!) Vím, že to bylo řečeno,
že nechtějí na veřejnost. (Posl.
Tomášek: Tehdy byl již úřadujícím
náměstkem vlády! - Posl. Srba: Snad
ze skromnosti!) Nikoliv ze skromnosti, jak se kol. Srba
domnívá, nýbrž prý z obavy,
že by byli předmětem útoků. Pánové,
byl-li to člověk, který je si vědom
své povinnosti, který je si vědom své
váhy, nepotřebuje se báti žádných
útoků. Dejme tomu, že by některý
list na něho útočil, že by ho netraitoval
zrovna gentlemansky. To by nebylo tak vzácnou výjimkou
při úrovni tisku v tomto státě. To
se již stalo lidem, kteří se o zřízení
a existenci tohoto státu více zasloužili, než
po př. onen odborník, o kterém. mluvil pan
ministr soc. péče. (Výkřiky posl.
Srby, Vávry a Bolena.) Tedy risiko, které onen
pán měl, nebylo opravdu tak veliké. A já,
opakuji, nerozumím tomu, jak mohla se vláda schovávati
za anonymitu odborníků, když opravdu měla
odborníka, který ji ubezpečil, že se
4 1/2%ní úrokovou
mírou může počítati. Jak pak
je možno ve státě, který je založen
na všeobecném hlasovacím právu, jehož
vláda je vybírána z parlamentních
stran, hospodařiti se zakrytými odbornými
veličinami, při nichž se vracíme, jak
jsem se již ve výboru vyjádřil, do dob
benátské oligarchie, která také soudila
a odsuzovala a řídila celý stát, majíc
před tváří škrabošku? Tohle
si, doufám, na dlouho demokracie tohoto státu přece
jen nedá líbiti. (Výborně!)
Ale, velectění pánové, nejde jen o
nás. Některý z našich kolegů
ve výboru upozorňoval, jaký dojem udělá
si cizina o našem hospodářství, když
ve věci, která je tak všeobecně známa,
ve věci, která jest analogicky sledována
a prováděna v cizině, když v tak důležité
věci učiní se rozhodnutí - ať
správné nebo nesprávné, o tom nechci
rozhodovati, ale rozhodnutí - které jest opřeno
o dobré zdání tajemných odborníků.
Co si bude mysliti finanční svět zahraniční?
Nejsme na štěstí závislí na nových
zahraničních půjčkách, aspoň
nyní ne, ale co si bude mysliti svět, se kterým
musíme býti neustále jako všechny ostatní
státy ve styku a s kterým máme velmi důležité
vztahy, o takové vládě, která se svému
vlastnímu parlamentu, svému vlastnímu národu
neodvažuje říci jméno člověka,
který jí vyprávěl, jak v několika
příštích letech se bude vytvářeti
úroková míra, jak se bude vytvářeti
naše finanční a národní hospodářství
vůbec.
Velectění pánové! Již v rozpočtové
debatě jsem se zmínil, že důležitou
složkou zákona o soc. pojištění
je také jeho organisační část
a že tato část je posuzována s hledisek
politických. Nám bylo po celou řadu let vytýkáno,
že jsme to my, kteří posuzujeme organisaci
soc. pojištění s hlediska stranicko-politického.
My jsme se vzdali svých mocenských stranických
posic v institucích soc. pojištění,
jakmile jsme přistoupili na princip poměrného
volebního práva. Páni, kteří
byli členy soc.-politického výboru, byli
svědky, jak mně vytýkal pan posl. Burian
- a já říkám právem že
jsem při jednání o soc. pojištění
neposuzoval otázky ty s hlediska mocenského.
Kdo však nyní posuzuje je naprosto a výhradně
s hlediska stranicko-politického, to jsou strany dnešní
buržoasie, strany dnešní vládní
většiny. K tomu směřoval útok,
jenž podniknut byl ve vládním návrhu
na organisaci zejména nemocenského pojištění:
roztříštiti tuto organisaci a zmocniti se jejích
trosek, jak jsem se již o tom zmínil. Ani to se panu
ministru soc. péče nepodařilo v plném
rozsahu, ačkoliv přiznávám, že
se mu to podařilo aspoň z části. Zejména
je rozšiřován touto zprávou vliv byrokracie
nejen na organisaci, nýbrž i na úřední
instituci soc. pojištění, ačkoliv nám
při jednání, o kterém se právě
zmíním, bylo slíbeno, že tomu tak nebude.
Velectění pánové! Chci říci
několik slov o způsobu tohoto jednání,
které nikterak nebylo tajné. Toto jednání
bylo takřka veškerým tiskem nesprávně
charakterisováno. Bylo o něm mluveno, jako by šlo
o dohodu. Z této charakteristiky mohlo býti vyvozováno,
a také mnohdy bylo vyvozováno, že jde o to,
aby byl zákon upraven tak, aby i socialistické strany
mohly pro něj hlasovati.
Pánové, to bylo od samého počátku
tohoto jednání vyloučeno. My jsme k tomuto
jednání byli pozváni koalicí. My -
teď to omezuji, poněvadž to již nejsou všechny
strany konstruktivního socialismu, nýbrž to
jsou pouze dvě socialistické strany, které
byly účastny dřívější
vládní konstelace - k tomuto jednání
byli jsme pozváni nikoliv z toho důvodu, aby nás
koalice přiměla, abychom pro vládní
návrh hlasovali, nýbrž proto, abychom hledali
předpoklady pro klidné parlamentní projednání
zákona (Tak jest!), abychom hledali předpoklad
pro další klidné parlamentní soužití
mezi oposicí a majoritou, abychom hledali možnost
(Výkřiky posl. Vávry), aby osnova
byla upravena tak, abychom nemusili naléhati okamžitě
na její změnu, jakmile se změní t.
zv. politické scenerie. (Výkřiky posl.
Johanise.)
My jsme totiž chtěli - nikoliv jako příslušníci
socialistických stran, nýbrž jako občané
této republiky - zbaviti se obavy, že u nás
nastane takový stav, že veřejná administrativa
bude měněna při každé měně
politického kursu. My jsme chtěli a chceme dosáhnouti,
aby naše administrativa byla stabilnní, aby nebyla
měněna při každém jednotlivém
případě změny politické, aby
byla mimo strany a následkem toho založena pouze na
zákoně. My jsme chtěli a chceme, aby těmto
okamžitým změnám nepodléhala
ani organisace a administrativa sociálního pojištění.
Možnost tu jsme hledali při jednání
se zástupci koalice (Tak jest!), aby zákon
byl vytvořen tak, aby nás nenutil při nejbližší
příležitosti naléhati na změnu
organisace a administrativy. My všichni jsme považovali
za svou povinnost podniknouti všechno, aby tohoto cíle
bylo dosaženo; a považovali jsme jako parlamentní
strana nejen za svoje právo, nýbrž i povinnost,
když jsme k tomuto jednání byli pozváni,
abychom pozvání uposlechli.
Slavný sněme! Měli jsme po řadu neděl
dojem, že koalice jest ochotna tyto podmínky hledati
a s námi najíti. A já konstatuji se zvláštním
potěšením, že to byl především
p. předseda soc.-politického výboru a p.
zpravodaj o tomto návrhu, kteří se opravdu
přičinili, aby tyto podmínky byly nalezeny.
(Výkřiky.) Já doufám, že
jsme ve svém stranickém životě dospěli
už tak daleko, že to nebude ani p. předsedovi
Čuříkovi, ani p. posl. Malíkovi
v jejich stranách škoditi. (Veselost.) Já
doufám, že se dostaneme postupem doby do stavu, že
strana bude si vážiti toho, když jejího
příslušníka si váží
také ostatní strany sněmovny. (Výborně!
- Výkřiky posl. Pika.)
Ale my jsme pohříchu asi v posledních dvou
týdnech seznali, že činitelem, který
nechce najíti tyto předpoklady, je dočasný
šéf vlády, že činitelem, který
maří všechny dobré snahy všech
koaličních stran i příslušníků
své vlastní strany, je pan ministr soc. péče.
Pan ministr soc. péče nechal v posledních
dnech hráti všechny kousky svého tajného
umění, jenom aby osnova nebyla upravena tak, jak
by vyžadovala snaha, aby nemusela býti zase měněna
při nejbližší politické změně.
Pan ministr soc. péče nejenom desavuoval jednání,
která koalice, resp. její jednotlivé složky
s námi měly, nýbrž pan ministr soc.
péče přiměl většinu, že
použila některých nejasných, aspoň
pro třetí osoby nejasných, vyjádření
k takovému násilnému výkladu, aby
vytvořil organisační část osnovy
tak, jak je dnes na stolech sněmovny. Pan ministr soc.
péče svého času velmi ostře
ohražoval se proti slovu, kterého jsme pro vládní
návrh užili kol. Bechyně a já
proti slovu o věrolomnosti. Je mi opravdu velmi líto
a nedělá mi to naprosto žádné
radosti, nemohu-li z tohoto slova odvolati ani písmenky.
A je potom jasné, velectění pánové,
že tento zákon nemůže následkem
zákroku pana ministra soc. péče počítati
s naší snášenlivostí. My nepřejímáme
za něj odpovědnost a řadíme jej mezi
činy, jichž změny budeme vyžadovati při
nejbližší vhodné příležitosti.
(Potlesk čsl. poslanců nár. socialistických
a soc. demokratických.)
Slavný sněme! Dovolte mi ještě dvě
poznámky, které jsou jaksi mimo rámec zprávy
soc.-politického výboru, které však
jsou v souvislosti s postupem jednání, jehož
jsme byli svědky. Mám za to, že jednání,
které se rozvíjelo před veřejností
po dobu několika měsíců, bylo školou
o tom, co je to vlastně demokracie.
V říjnu 1925 nám vláda předložila
osnovu, k jejímuž předložení a
projednání v zákonodárných
sborech považovala se za oprávněnou proto,
že má v tomto zákonodárném sboru
číselnou většinu. A slyšeli jsme
při každé příležitosti i
od pana ministra soc. péče, že jsme špatnými
demokraty, nechceme-li se této většině
podrobiti. Pan ministr soc. péče v jedné
schůzi výborové nám řekl: "Kdyby
ta moje většina byla pouze dvouhlasová, já
jsem skromný člověk, i to by byla většina."
Parlamentně k odhlasování zákona zajisté
by taková většina stačila. Popírali
jsme, že nynější koalice má opravdu
většinu v národě. Doufáme, že
v listopadových volbách do okresních a zemských
zastupitelstev prokážeme... (Hlasy: Budou-li!)
Pan kol. Myslivec se usmívá. Možná,
že je nějaký záludný úmysl,
aby se volby nekonaly. (Posl. Myslivec: V politice se prorokování
nevyplácí!) Vidíte, vy máte pravdu.
Ale já jsem pověstný svou opatrností,
já právě proto neprorokuji, já jen
vyslovuji naději, a tu smí míti každý.
(Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Já jsem vyslovil jen naději. (Posl. Myslivec:
Přání!) Ano, přání,
o tom není nejmenší pochybnosti. Popírali
jsme, že vláda tuto většinu má.
Ale i kdyby ji měla, tedy postup, jaký zvolila,
byl naprosto nemožný. Dělnictvo, proti kterému
osnova říjnová loňského roku
byla namířena, to není těch několik
lidí, kteří sedí na těchto
lavicích. Dělnictvo, proti kterému osnova
byla namířena, to je polovina občanstva tohoto
státu, to je vrstva, s jejíž součinností
a s jejíž spokojeností musí tento stát
počítati, to není vrstva, o které
by se dalo prostě hlasovati a která by se dala tlačiti
ke zdi, když máte o několik hlasů více.
President republiky jednou razil heslo, kterého se někdy
používá s ironickým stažením
úst, že demokracie jest diskuse. Ironické stažení
úst je odůvodněno, když slovem "diskuse"
rozumí se "povídání" a když
se někdo domnívá, že president republiky
myslil, že demokracie znamená hodně řečí.
To není smysl tohoto hesla "Demokracie je diskuse".
Diskuse znamená jednání, vyjednávání
a přesvědčování. To je princip
demokracie. A zrovna tak, jako jsme chtěli při otázce
úrokové míry ne býti přehlasováni,
nýbrž býti přesvědčeni
o tom, že s ní můžeme počítati,
zrovna tak bylo povinností této většiny,
jako by bylo povinností každé většiny
- většiny se změní a bude to povinností
příští většiny také
- menšinu přesvědčiti a nejen přehlasovati.
(Hlasy: Vy se přesvědčiti nedáte!)
Prosím, my jsme dali najevo, že se chceme dáti
přesvědčiti. (Předsednictví
ujal se místopředseda inž. Dostálek.)
Ta výtka není správná, že
my jsme se přesvědčiti nedávali. (Posl.
Vávra: Ale všechnu slávu na sebe shrnouti není
demokratické!) Já jsem uznal, že pro všechna
tato usnesení i ta zlepšovací hlasovala koalice.
Více neučinila a více nebylo její
zásluhou, jen to, že hlasovala. Přiznal jsem,
že koaliční strany byly ochotny hledati podmínky
pro určité projednání této
osnově i vy (obráecn k posl. Vávrovi)
jste se toho jednání zúčastnil.
Vaší loyálnost jsem uznal jako loyálnost
všech pánů, kteří se toho jednání
zúčastnili. Není mou vinou, že více
pohříchu uznati nemohu. (Posl. Vávra:
Já se držím zásady: Ni zisk, ni slávu!)
Koalice se proti tomuto heslu dopustila chyby, že od
samého počátku nechtěla vyjednávati,
nýbrž že chtěla diktovati. To byly ty
pověstné termíny, které byly každou
chvíli - ne nám řečeny, nýbrž
dány do novin, abychom se o úmyslu koalice dověděli
z novin. To byly termíny od 31. prosince 1927 až do
posledního termínu, který, tuším,
zněl: 11. září 1928. Tyto termíny
měly býti nadiktovány, ačkoli všem,
kdož se zúčastnili těch úmorných
prací vyjednávacích i výborových,
muselo býti jasno, že, má-li býti řádně
jednáno, má-li býti projednána osnova
věcně, ne smí státi pod tlakem nějakého
termínu, nesmí cítiti, že nad její
hlavou visí Damoklův meč, který spadne,
jakmile termín uplyne, ačkoli budeme teprve na počátku
jednání. Doufám, - neprorokuji, nýbrž
jen doufám - že ten zápas, který byl
o tuto osnovu proveden, ukázal, že demokracie opravdu
znamená diskusi a že není možno třebas
jen minoritě v demokracii diktovati.
Ale také byl tento zápas určitou školou
pro náš parlamentarismus. Neměli jsme dosud
takového úporného boje mezi majoritou a oposicí,
jako byl tento. Když se tato vláda ujímala
vesla, pan min. předseda - dnes pohříchu
těžce nemocný - s tohoto místa nabídl
oposici ruku ke spolupráci. My jsme projevili ochotu přijmouti,
poněvadž jsme se učili na parlamentech jiných
států, které už mají delší
tradice a jiný vývoj politický za sebou,
že, má-li existovati parlamentarismus, musí
se v parlamentě vytvořit určité ovzduší.
To není ten parlamentární kretenismus, o
kterém mluvil svého času Marx, nýbrž
to je poznání, že jednotlivé vrstvy
národa se nemohou pozříti, nýbrž
že musí svými representanty hledati nějaký,
abych užil běžného u nás termínu,
modus vivendi.
Ve skutečnosti ani vláda, ani majorita nikdy tu
ruku ke spolupráci, kterou nabídla, nenastavila
a oposice neměla následkem toho ani důvodu,
ani příležitosti, aby přicházela
s požadavkem, aby jí ruka byla nastavena, poněvadž
se s počátku této vlády z důvodů,
které jsem na počátku svých vývodů
uvedl, zahnízdil ve vládě a vládní
většině názor, že stačí
určitá většina, že stačí
přísný jednací řád a
ostrý předseda sněmovny a všechno ostatní
bude dáno samo sebou. Tento názor není pro
parlamentarismus zdravý. Oposice musí se cítiti
součástí parlamentu, nikoli objektem parlamentní
většiny, má-li sama v parlamentě zakotviti
a má-li následkem toho zakotviti parlament. My i
všechny strany politické musíme se propracovati
k přesvědčení, že jsou jen určité
doby, kdy ta neb ona strana je součástkou majority
a že musí, chtějme nebo nechtějme, nastati
doba, kdy zase každá strana se stane součástkou
menšiny. Já jsem si vědom, že tento blok
přisahá (ukazuje na lavici poslanců republikánské
strany), že nikdy z vládní většiny
ani nevystoupí, ani nebude vytlačen. To je jisté
prorokování, o kterém mluvil pan kol. Myslivec.
Ale i kdyby opravdu tomu tak bylo, i kdyby opravdu strana zemědělská
byla vždycky v každé vládní konstelaci,
tedy i jí musí záležeti, aby tato zásada,
že majorita musí s oposicí vyjednávati,
že musí s ní žíti v určitém
parlamentárním poměru, zakotvila v našem
parlamentě, poněvadž ani takovému stálému
kmenu vládní většiny nemůže
býti lhostejno, jak proti sobě stojí jednotlivé
skupiny, které s ní jsou ve vládní
majoritě dnes anebo zítra soustředěny.
Takže z této zásady není pro žádnou
stranu výjimky.
Ale, jak jsem již řekl, vládní většina
tentokráte toho nedovedla pochopiti a vytýkám
znovu - věc je odbyta, nepotřebuje to býti
považováno za rekriminaci k danému případu,
nýbrž jako poučení pro budoucnost -
že my, kteří tvoříme přece
velkou část tohoto parlamentu, jsme se dovídali
teprve z novin, co vláda ve věci soc. pojištění
zamýšlí. Jsem si vědom obtíží
vlády samotné, když si dovedu představiti,
jak vypadá nynější výbor koalovaných
stran, jak každou chvíli v něm zasedají
jiní pánové a jak každou chvíli
tam přichází jiný rozum a jiné
názory, jsem si vědom, že pro koalici je velmi
těžko, aby oposici o svých záměrech
spravovala. Nemám příčin, abych působil,
aby mezi vládní koalicí nastala konečně
pevnější kohaese, to není mým
úkolem ani mým přáním, já
se beze všeho k tomu přiznávám. Ale
mám-li s nějakým celkem jednati, je mým
zájmem, abych věděl, kdo ten celek je, kdo
ho representuje, kdo může jednati (Posl. Zeminová:
A kdo ho dodržuje!), ano, a kdo ujednání
na konec dodržuje.
My jsme považovali s hlediska parlamentarismu za svou povinnost,
abychom tento systém, který se domníval,
že může dělati všechno, že si
může s oposicí tancovati, jak je libo, porazili,
a mám za to, že se nám to právě
v této věci podařilo velmi dobře,
neboť nebyla to vláda, nebyla to většina,
která byla vedoucím činitelem v tomto zápase,
nýbrž byla to oposice, která tento zápas
vedla a podle které se řídila majorita. (Potlesk
poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
I pro vás, i pro nás, kteří nechceme
a nebudeme vždycky v oposici, pro příští
naši posici bude to poučení.
Při této věci bylo v sázce, jak jsem
řekl, nejenom pojištění dělnické,
to v prvé řadě, nýbrž byla v
sázce i politická čest dělnické
třídy a byla v sázce i mravnost našeho
veřejného života. Vedli jsme zápas,
který, jak nikdo nepochyboval, byl těžký.
Nasadili jsme v tomto zápase opravdu velkou část
svých sil, ale odrazili jsme útok, který
byl namířen na zájmy dělnické
třídy, který byl veden vší zlobou
buržoasie, která se po prvé dostala bez brzdy
socialistické k účasti na vládě.
Odnesli jsme z tohoto zápasu také rány, kterých
nikterak nechci skrývati, ale odnášíme
si z tohoto zápasu také hrdé vědomí,
že jsme dělnické třídě
vymohli cenné zlepšení pojištění
v době, kdy nemáme vlivu na vládní
aparát, kdy proti nám stojí organisovaná
celá moc státní správy a kdy dělnická
třída sama prodělává těžké
vnitřní zápasy. Neseme z tohoto zápasu
vědomí, že jsme přispěli k upevnění
demokracie v tomto státě a k uzdravení našeho
parlamentárního života. Bohaté zkušenosti,
kterých jsme v tomto zápase nabyli a vědomí
naší otužilé síly budou nám
posilou v další naší práci. (Výborně!
- Potlesk poslanců čsl. stran socialistických.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Schubert. Uděluji mu slovo.
Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno!
Novelisace soc. pojištění byla nevyhnutelnou
a naléhavou nutností. Musila se dostaviti. Nelze
zajisté předem odmítati každé
reformy, která jest vhodná k tomu, aby podporovala
rozumný sociální pokrok a trvale a vážně
jej udržovala, ale to, co bylo vytvořeno ve starém
zákoně o sociálním pojištění,
nemohlo naprosto počítati s trvalou platností,
a již předem jsme věděli - a každý
rozumný a aspoň poněkud prozíravý
člověk musil to věděti - že tímto
zákonem byl vytvořen jen matný obraz sociálního
pojištění, vytvořený proto, aby
brzy dozrál k novelisaci. To zavinilo především
znění zákona, jejž bylo lze velmi často
různě vykládati, neboť z toho povstalo
také velmi mnoho velkých sporů. Jiné
státy postupovaly opatrněji a nepokoušely se
najednou zachytiti všechny osoby pojištěním
povinné. Zvolily postupnou cestu, jako Německo a
Francie. U nás jste se domnívali, že jedním
rázem budete moci dokonati velké dílo. Následky
této ukvapené, této přenáhlené
činnosti se tedy také dostavily.
I v Německu se nyní označují břemena,
způsobená sociálním pojištěním,
jako velmi tíživá pro národní
hospodářství a i tam volají vážné
vrstvy, aby tato břemena byla snížena větší
spořivostí a reformami v organisaci. V posledních
měsících bylo na každé větší
zemědělské schůzi slyšeno naléhavé
volání, aby krutosti tohoto zákona byly zmírněny
nebo odstraněny. Zemědělec není v
takovém příjemném stavu jako na př.
průmysl, aby si částky, které musí
platiti, nahradil opět částečnou přirážkou
k ceně svých výrobků, neboť on
neurčuje cen svých výrobků, jelikož
jest úplně bezmocný před tímto
určováním cen. Proto bylo naším
nejnaléhavějším požadavkem, aby
v zájmu zemědělství a živností
byla tato otázka reformy úspěšně
rozřešena. Zde se tedy uplatňuje stará
zkušenost, že všechny extrémy a ovšem
i extrémy v zákonodárství, jež
byly a jsou na denním pořadě, zvláště
v oboru soc.-politickém, musejí býti odstraněny
a že spravedlivé zákonodárství,
mající zřetel k veškerému hospodářskému
životu, musí zde zasáhnouti s vážnou
opravou. V zákoně o dělnickém sociálním
pojištění, jejž vytvořila stará
koalice, byla uskutečněna dogmata socialismu, zde
se velice zřejmě uskutečnila socialistická
doktrína. Nadšení, s nímž zástupy
lidu vítaly tento zákon, úplně zmizelo
a široké vrstvy, zvláště pracujícího
obyvatelstva a hlavně zemědělských
a živnostenských dělníků nejen
že vystřízlivěly, nýbrž
ještě více, v těchto vrstvách
dlužno hledati často nejsilnější
odpůrce tohoto zákona. (Výkřiky
něm. soc. demokratických poslanců.) Mohl
bych jen z okruhu Přimdy přinésti dopisy
500 osob, v nichž se žádá, aby sociální
pojištění bylo novelováno. Mobilisuje
se především proti nám s tvrzením,
že, pokud jde o dělnické mzdy, jsme v Evropě
prý teprve na osmnáctém, nebo nevím
na kolikátém místě. (Výkřiky
poslanců klubu Bund der Landwirte. - Posl. Schäfer
[německy]: Jsou to naše peníze, z nichž
se platí!) Odpovím na to, pane kolego, a budu
s tím polemisovati. (Hluk na levici.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid. Slovo má pan posl. Schubert.
Posl. Schubert (pokračuje): Odpovídám
na to s touto poznámkou, že, pokud jde o dělnické
mzdy, jsme prý v Evropě na osmnáctém
nebo nevím na kterém místě. (Posl.
Schäfer [německy]: Na čtrnáctém
místě!) K tomu budiž řečeno:
To jest úmyslné klamání, neboť
chceme-li zjistiti zdejší pracovní mzdy, musíme
především vyloučiti chudou oblast karpatoruskou
a chudou horskou oblast slovenskou. (Výkřiky
něm. soc. demokratických poslanců.) Vyčkejte
přece mého dovozování. Kdyby tomu
tak bylo, došli bychom k jiným výsledkům.
Můžeme se, pokud jde o výši pracovních
mezd, vůbec stavěti do jedné řady
s bohatými státy? (Výkřiky posl.
Schäfera.)
Komunisté a ještě horlivěji soc. demokratické
strany - příbuzní, když se hádají,
činí to vždy živěji než odpůrci
cizí - nám vyčítali, že novela
především jiným bude na prospěch
jen agrárníkům a že agrárníci
shrábli největší a nejtěžší
podíl. To ovšem není správné.
Novela jest kompromisem a výhody, jichž jsme dosáhli,
považujeme jen za splátku, než další
vybudování zákona nám rozhodně
přinese další úlevy. Dále v tomto
ohledu konstatuji: Naše oprávněná přání
nebyla provedena úplně i proto, neboť, bohužel,
měšťáctvo nemá té útočnosti
a sjednocenosti, jakou mají strany na levici. To jest taktický
nedostatek všech měšťáckých
stran. A dále se nám vyčítalo, že
jsme v zákoně samém neprovedli pojištění
přestárlých. I tato výčitka
jest demagogicky zabarvena, neboť celá budova zákona
o dělnickém soc. pojištění nepřipouští
zařazení přestárlých a musí
zde - aby se vyhovělo zvláštním poměrům
- býti vydán zvláštní zákon
týkající se přestárlých.
(Posl. Schäfer [německy]: Odborníci soudí
o tom jinak, vy přece nejste odborník!) S odborníky
jest to jako se statistiky. Každý má jiné
mínění. Tvrdím, že statistiky
odborníků a statistiků jsou často
stupňované lží a statistika se nazývá
také vědou lží.
Novelisace tohoto zákona nebyla lehkou věcí,
zcela naopak byla dílem velice těžkým.
Jest to stará parlamentní zkušenost, že
se rychleji podaří v prvním rozběhu,
v prvním překotném nadšení vytvořiti
zákony, ale že jest těžší
vytvořené zákony se všemi jejich mezerami,
slabostmi, a zaostalostmi opravovati.
Nestranný tisk měl pravdu, když nedávno
napsal, že novela jest největším a nejnamáhavějším
dílem koalice a že toto dílo nebylo provedeno
s překotným spěchem, nýbrž že
v opaku k mnohým zákonům ze staré
doby má tato novela ráz horlivého, vážného
a více než jedenáctiměsíčního
studia. Všechny spekulace, které počítaly
s tím, že na tomto těžkém díle
většina ztroskotá, ukázaly se falešnými
a klamnými. Ovšem nemohu se i jinak nezmíniti
o tom, že to jsou některé časopisy oposice,
které po této stránce značně
přestřelují. (Výkřiky a
hluk na levici.) Když je člověk čte
anebo slyší zde tyto výkřiky, zdá
se mu, že má před sebou časopis "Arizona
Kiker". Poslední postřeh dlužno nám
přičísti jako aktivní položku
a platí zde Goethova slova: "Příteli,
jsi-li hrubý, jsi v neprávu." Ovšem přes
ostrý směr četných oposičních
časopisů nemohu se ubrániti myšlence,
že zde jde jen o boje při ústupu a boje zadních
stráží.