Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zmínil jsem se, že již v §u 106 zavádíme novou dávku, to jest výbavné, o němž mluví § 120 b). Vážení pánové, víte dobře, že ve vládní osnově bylo původně ustanovení, aby se pojištěnkám, jež vystoupí z pojištění následkem sňatku, vrátila polovice pojistného invalidního a starobního. Proti tomuto ustanovení, ač bylo v duchu přání těch osob, jež si často stěžovaly, že nebudou míti z pojištění invalidního a starobního žádného užitku, vystoupí-li z pojištění následkem osamostatnění, resp. následkem provdání, byly silné námitky. Proto výbor soc.-politický dal přednost jinému řešení a přiznává pojištěnce, provdá-li se po dokonání čekací doby, nárok na výbavné, ale musí nárok tento uplatniti do dvou let po sňatku. Výbavné určuje novela přesnými sazbami podle toho, ve které třídě dotčená pojištěnka v době provdání je. Ve třídě Aa je výbavné 400 Kč, ve třídě Ab 450 Kč, ve třídě B 500 Kč, ve třídě C 550 Kč, ve třídě D 600 Kč. Toto výbavné se má zásadně vypláceti pouze jednou, t. j. při prvním provdání. Poněvadž však bylo žádáno, aby se výbavné mohlo vypláceti ještě i při dalším provdání, byl přijat tento další návrh: "Provdá-li se pojištěnka vdova, které již jednou bylo výbavné vyplaceno, má nárok opět na výbavné jen, byla-li před tímto novým sňatkem aspoň po dobu pěti let podle tohoto zákona znovu pojištěna."

Může se tedy, provdá-li se vdova po druhé, výbavné po druhé jen tenkráte vyplatiti, jestliže před tímto druhým sňatkem byla nejméně 5 roků podle tohoto zákona pojištěna.

I v otázce odbytného přináší novela podstatnou změnu, totiž, že výši jeho určuje v pevných sazbách. V §u 121, odst. 1 praví se toto:

"Zemřel-li pojištěnec dříve, než-li u plynula doba čekací, mají jeho pozůstalí nárok na odbytné, které se určí podle třídy, v níž byl pojištěnec zařazen v době úmrtí, a činí: ve třídě Aa částku 550 Kč, ve třídě Ab 600 Kč, ve třídě B 650 Kč, ve třídě C 700 Kč, ve třídě D 750 Kč."

Pohybuje se tudíž výbavné mezi 550 Kč až 750 Kč. Velmi důležité ustanovení přináší § 158, kde se mluví o týdenním pojistném pro pojištění invalidní a starobní, které určujeme těmito sazbami: Ve třídě Aa týdennní pojistné invalidní a starobní bude činiti 2.60 Kč, ve třídě Ab 3.60 Kč, ve třídě B 5.10 Kč, ve třídě C 6.60 Kč, ve třídě D 8.40 Kč.

Bylo vyslovováno přání a podávány návrhy z různých stran, aby tyto sazby v zájmu lepší aktivity Ústřední soc. pojišťovny byly zvýšeny a bylo žádáno v každé třídě zvýšení alespoň o 10 haléřů.

Vážení, na první pohled se 10 haléřů týdně zdá býti maličkostí, ale uvážíme-li, že jde ve třídě Aa okrouhle o 625 tisíc pojištěnců, ve třídě Ab o 340 tisíc pojištěnců, ve třídě B o 640 tisíc, ve třídě C o 350 tisíc, ve třídě D o 500 tisíc, dohromady tedy okrouhle o 2¹/₂ milionu pojištěnců, znamená toto zvýšení 10 haléřů za rok slušný peníz 12,500.000 Kč. Proto jsme tedy nemohli akceptovati tento návrh na další zvýšení těchto sazeb, poněvadž hlavní úkol novelisace byli zlevnění pojištění. K této otázce se pravděpodobně ještě vrátím buďto ještě nyní v úvodním svém slově anebo až v doslovu.

Velmi významné a pro nemocenské pojišťovny takřka životní ustanovení přináší § 159. Jak vážení pánové dobře vědí, nemocenské pojistné podle §u 159 nesmělo podle dosavadního zákona přesahovati pravidelně 5% střední denní mzdy. Ač výslovně v zákoně stojí "nesmí", přece byly a jsou případy dosti četné, kde nemocenské pojišťovny nevystačují s těmito 5% a vybírají na pojistném 6 až dokonce 7%. V novém znění §u 159 chceme umožniti sanaci nemocenských pojišťoven, a proto novela ustanovuje střední denní nemocenské pojistné 4.3% a dává Ústřední sociální pojišťovně možnost, aby toto procento mohla zvýšiti na 4.8%, a kdyby ani toto nestačilo, ještě na procento vyšší, ovšem se svolením ministerstva soc. péče a jen na dobu přechodnou.

Vážení pánové! Budete asi činiti dotaz, jak se mohou sanovati nemocenské pojišťovny, když místo původních 5% střední denní mzdy navrhujeme nyní 4.3% s odstupňováním až do 4.8%. Toto nižší procento můžeme však navrhovati, poněvadž - jak jsem se už zmínil hned u §u 12 - přijali jsme zásadu, že se bude mzda děliti 6, ale platiti vždy za 7 dní. Propočítáme-li dosah této nové zásady, shledáme, že nynějších 5% střední denní mzdy při dosavadním zařaďování do tříd a nové 4.3% podle nové zásady, jsou úplně stejné. Vážené pány členy tohoto zákonodárného sboru bude zajímati, kolik znamená 0.1%, jaký má finanční dosah. Každé zvýšení tohoto procenta ze střední denní mzdy o 0.1% znamená na pojistném skoro 15 milionů. Tím, že připouštíme odstupňování od 4.3% do 4.8%, tedy o ⁵/₁₀%, zabezpečujeme nemocenským pojišťovnám zvýšení příjmu z pojistného o 75 mil. Kč.

Velmi důležité změny, jež byly předmětem velikých polemik a velkých útoků, učinila novela v organisaci pojištění. Jde o t. zv. paritu. Jaké byly důvody pro zavedení parity v orgánech nemocenského pojišťování, v představenstvu a v dozorčím výboru, to jsem již uvedl. Hlavní důvod byl ten, že zaměstnavatelé, odvolávajíce se na 50%ní placení příspěvků, ba dokonce v mnohých případech na 100%ní placení příspěvků, činili si plné právo, aby měli také paritní zastoupení v představenstvu a v dozorčím výboru. (Výkřiky posl. Pika.)

Nynější stav je ten, jak pánové dobře vědí, že v představenstvu je 8 zástupců zaměstnaneckých a 2 zástupcové zaměstnavatelští; v dozor čím výboru je to naopak: 8 zástupců je z kruhů zaměstnavatelských a dva zástupcové jsou z kruhů zaměstnaneckých. (Výkřiky posl. Pika.) Tato otázka byla vyřešena tím způsobem, že majorita, resp. výbor rozhodl, aby se upustilo od číselné parity a aby se určitá kompetence, určité důležitější úkoly daly do společných schůzí představenstva a dozorčího výboru, v nichž by obě skupiny byly zastoupeny paritně. Zvýšili jsme počet zástupců v představenstvu a dozorčím výboru na dvanáct v poměru tom, aby v představenstvu bylo 9 zástupců pojištěnců a 3 zástupcové zaměstnavatelští a aby v dozorčím výboru bylo tomu naopak.

Vidíte, vážení pánové, že v představenstvu mají pojištěnci bezpečnou většinu, mají ³/₄ proti ¹/₄ zaměstnavatelské. Nebudu zde podrobně uváděti, které body jsou dány do společných schůzí představenstva a dozorčího výboru. O tom povídá § 67. Místo valných hromad delegátů zavádí novela sbor delegátů, jemuž vymezuje také určitou kompetenci, a snižuje počet delegátů, který stanoven posud na 30 až 150 členů, na 40 až 80. Totiž praví se v § 32, že počet delegátů určí stanovy. Delegátů musí však býti nejméně 40 a může jich býti nejvýše 80.

Příčinou velikých polemik a sporů byla otázka zachování obligatornosti svazů. O této věci mluví §§ 93 a) až 93 d) novely. Věc řeší se tím způsobem, že se mají zříditi Zemské úřadovny a ruší se obligatornost svazů, ale působnost svazů dobrovolných, ovšem s omezenou kompetenci, má býti zachována ještě 5 let.

Velmi důležitý je § 257 platného zákona. jenž původně měl býti zrušen. Soc. politický výbor se usnesl, aby tento paragraf zůstal v dosavadní platnosti. V tomto paragrafu se praví: Vládě se povoluje úvěr 100 milionů Kč, z něhož má býti podporováno zřízení léčeben pro pojištěnce podle tohoto zákona a podle zákona uvedeného v §u 287, to jest zákona jednajícího o pojištění samostatných, trpících nakažlivými nemocemi, zejména tuberkulosou, jakož i zřizování útulků pro šestinedělky při veřejných nemocnicích.

Tohoto úvěru 100 milionů má býti tedy použito nejen pro pojištění zaměstnanců, pro pojištěnce dělnické, nýbrž i pro pojištěnce podle zákona o pojištění osob samostatně hospodařících.

Velmi mnoho trpkostí a potíží zavinilo původní ustanovení §u 6 podle novely, kde jsme sledovali způsob, jak vyříditi otázku pojištění osob mladistvých, domáckých dělníků a dělníků sezonních. Tyto skupiny měly býti z pojištění invalidního a starobního vyňaty, a teprve vládním nařízením, k němuž se ještě pravděpodobně vrátím při §u 248, pojistná povinnost pojištění invalidního a starobního měla býti postupem času také na tyto osoby rozšířena.

Jiný způsob řešení této otázky navrhoval, aby se tyto osoby nevyjímaly z pojištění invalidního a starobního, nýbrž aby se teprve vládním nařízením vyjádřilo, kdo, které skupiny zbavují se pojistné povinnosti. Soc.-politický výbor vyslovil se pro tento druhý způsob, t. j. že z pojištění invalidního a starobního vyjímá pouze osoby mladistvé pod 16 let, ne však dělníky domácké a sezonní. Teprve vládním nařízením mohou býti dělníci domáčtí a sezonní z pojištění vyňati. Neakceptovali jsme tedy zásadu vynětí z pojištění invalidního a starobního, pokud jde o dělníky domácké a sezonní. Podrobujeme je dále povinnému pojištění invalidnímu a starobnímu, a teprve vládním nařízením dáváme možnost, aby v určitých případech učinilo výjimku ze zákona.

Vážení! Byly případy, že mnohdy mnohý dělník domácký následkem závaznosti pojištění invalidního a starobního byl z práce vyhazován a přednost byla dávána těm, kteří pojištění tomuto nepodléhali. (Výkřiky posl. Geršla.)

V těchto případech a zejména, když šlo o učně, vznikalo vlastně ze soc. pojištění místo dobra zlo. Odmítá-li kol. Geršl moje tvrzení ohledně dělníků domáckých, tedy jistě je potvrdí, pokud jde o učně, poněvadž sám znám spoustu případů, kdy učňové, zejména chudobných rodičů, byli z učení propouštěni, poněvadž ani jej:ch rodičové, ani ti mnozí chudobní venkovští mistři nemohli platiti za učně plné pojistné. Kol. Geršl mi musí potvrditi, že takových případů byla jistě řada. (Výkřiky posl. Školy.)

Vážení! Lituji, že jsme nemohli pojmouti do této novely také pojištění osob přestárlých. Víte, že z invalidního a starobního pojištění platný zákon vylučuje osoby, které překročily 60. rok svého věku. Nyní máme takový stav, že osoby, které byly mladší o několik třeba dní než 60 let, budou bráti nyní důchod, a jejich druhové, kteří byli náhodou o několik dní starší a překročili tu hranici věkovou, podléhají sice pojištění nemocenskému, ne však pojištění invalidnímu a starobnímu. To znamená, že tyto osoby jistě těžce ponesou, proč ti o několik dní mladší mají dostávati důchod a proč oni, o několik dní starší, důchod dostávati nemají. Vážení! Již ve výboru. soc.-politickém uvedl jsem důvody, proč nemůžeme tuto otázku vyřešiti při této novelisaci. Abych se přiznal, je to nedostatek času a jiný důvod je ten, že neměli jsme přesných propočtů, a ty propočty, které nám byly dány, nemohli jsme v té krátké době dáti tak důkladně propočítati, abychom jim věřili na plných 100%. Propočty, kterých se nám v této otázce dostalo, právě nás vedly k tomu, abychom tuto otázku vyřešili samostatným zákonem. Mohu prohlásiti, že máme pevnou naději, že vláda přijde brzy s návrhem zákona na pojištění osob přestárlých. Také byla v tomto smyslu přijata resoluce ve výboru soc.-politickém. Podle propočtů, které jsme dostali, byl by finanční dosah této otázky tento. Šlo by celkem asi o 140.000 osob. Hodnota nároků jejich činila by 287 milionů, hodnota hrubého pojistného, které by se od nich vybralo, činila by 121,600.000 Kč. To znamená, že by se zde objevil deficit v úžasné cifře skoro 166 milionů. Najíti pro 166 mil. úhradu v době, kdy chceme pojištění zlevniti alespoň pro určité vrstvy, je skoro nemožné a také způsob, jakým návrh odborníků chtěl řešiti úhradu, nezdá se nám právě býti nejšťastnější. Jak by důchod přestárlých vypadal, o tom nechci dnes mluviti, poněvadž ani ten nám nevyhovoval a možná, že by přestárlí s tímto řešením mnoho spokojeni nebyli. Odborníci navrhovali, aby se těchto 166 mil. krylo z přebytků pojistného - tento přebytek pojistného odhadují na 80 mil. Kč - zbytek pak 86 mil. Kč aby se hradil dlouhodobými anuitami, jež by činily ročně 3,700.000 Kč. V návrhu odborníků není uvedeno, kolik let by to trvalo, ale myslím, že by to musilo trvati nejméně 20 let, než by anuitami tento schodek 86 mil. byl vyrovnán. Ale, co mně právě nebylo sympatické, bylo to, že těch 80 mil. z přebytků pojistného bylo by se vyčerpalo vlastně na úkor léčebné péče. Vážení pánové! Myslím, že by právě nebylo to nejšťastnější, kdyby se na úkor léčebné péče měla řešiti otázka pojištění přestárlých.

Druhá otázka velice vážná nebyla též výborem vyřešena, to jest otázka nemocenského ošetřování důchodců. V této věci nemáme teprve žádných zkušeností a v cizině nejsou zkušenosti též dostačující, ale přibližné odhady nám jaksi diktovaly, abychom v tom kvapu a v posledních hodinách závěrečného jednání tuto otázku neřešili. Cifry odborníků nám říkaly, že by to sice všechno zaplatila Ústřední sociální pojišťovna, ale že by zvýšení ke každému důchodu činilo 100 Kč a že by to zvýšené vydání činilo za 20 let 50 mil. Kč. Z těchto důvodů nemohli jsme tuto otázku jinak velmi sympatickou vyřešiti, ale mám za to, že se ve vhodném okamžiku k této otázce vrátíme.

Pokud jde o státní dozor, mohu poznamenati tolik, že rozšiřujeme státní dozor, ovšem nikoli v takovém rozsahu, že by se mohlo mluviti snad o porušení autonomie orgánů pojišťovacích, nýbrž jen do té míry, aby důvěra v toto pojištění byla zvýšena a aby to, co se dělo proti nemocenským pojišťovnám a proti pojišťování vůbec, konec konců přestalo. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.)

Slavná sněmovno! Přicházím ke konci. Pokud si pamatuji, končil pan dr Winter svůj referát o soc. pojištění r. 1924 asi těmi slovy, že považuje sociální pojištění za určité pojítko generací nynějších s generacemi budoucími a že tyto generace budou míti zájem, aby se pojištění zdárně vyvíjelo, a že v tomto zdárném vyvíjení pojištění vůbec vidí vnitřní pojištění státu. A končil dále, že předkládá s dobrým vědomím a svědomím dobré dílo, o němž ovšem nemůže tvrditi, že by bylo prosto vad a nedostatků. Já si dovolím jeho slova jaksi parafrasovati a analogicky zakončiti svůj referát tím, že mám i já to čisté vědomí a svědomí, že jsme nezhoršili toto dílo, zejména ne s hlediska pojištěnců, naopak, že jsme toto dílo zlepšili pro pojištěnce (Výkřiky posl. Johanise.) a že je v tom směru můžeme považovati ne za vydání zhoršené, nýbrž za vydání zlepšené.

Končím a navrhuji, aby slavná sněmovna přijala návrh zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří v tom znění, jak je otištěno ve zprávě výboru soc.-politického. Poznamenávám, že zjistí-li se během jednání některé stylistické nebo některé vady jiné, je potom v doslovu uvedu a opravím.

Současně navrhuji, aby byla přijata resoluce, která je otištěna ve zprávě výborové. (Potlesk.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - kterým je p. posl. Adámek. (Posl. Mikulíček: Vždyť tam nemá co dělat! Usnesení rozpočtového výboru je neplatné! Výbor nebyl řádně svolán! - Výkřiky poslanců strany komunistické a čsl. strany soc. demokratické.)

Zpravodaj posl. Adámek: Slavná sněmovno! (Výkřiky čsl. soc. demokratických a komunistických poslanců.) Když r. 1926 vešel v platnost zákon ze dne 9. října 1924 o soc. pojištění dělnickém, nebyl vítán valnou většinou občanstva, ba ani těmi, pro něž byl připraven a určen. Bylo to pochopitelno z toho důvodu, že nový zákon ukládal nové, a to citelné finanční povinnosti těm, jichž se týkal. Povinnosti ty zákon ukládá zaměstnavatelům i zaměstnancům. R. 1926, v době katastrof živelních, v době neúrody, byla pochopitelna antipatie proti finančním důsledkům zákona o soc. pojištění dělnickém, jak se té doby jevily. Když pak podle znění zákona zaměstnavatelé-živnostníci byli nuceni platiti celé dávky za sebe i učedníky, když řada těchto mladistvých a často nadějných živnostníků byla z učení propouštěna, noví učňové nebyli přijímáni a na výrobu zemědělskou pak doléhaly velmi tíživě pojistné dávky, není divu, že bylo voláno po novelisaci zákona o soc. pojištění. (Výkřiky posl. Koudelky.)

Proti hlasům, že zákon nutno novelisovati, hájil jsem zásadu, že nutno vyčkati alespoň jednoročních výsledků působnosti zákona, aby bylo možno podle získané statistiky opatřiti nové matematické propočty. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Dívám se na zákon o soc. pojištění dělnickém jako na velmi pěkně vybudovanou a vším architektonicky možným zařízením opatřenou budovu, u níž nelze překotně opravovati pilíře. Je možno adaptovati vnitřek, opravovati fasádu, ale nelze základy a pilíře přestavovati, aniž celá stavba bude ohrožena.

Projednávanou novelou také základy zákona měněny nejsou. Až budou vypláceny prvé renty podle zákona, teprve se pocítí význam a důležitost jeho. (Výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců.)

Výbor rozpočtový zabýval se ovšem jmenovitě finanční a národohospodářskou stránkou zákona o soc. pojištění. Je pravda, že velmi dlouhým jednáním výboru soc.-politického, výboru to odborného, nebylo výboru rozpočtovému popřáno důkladně probrati národohospodářskou stránku zákona. Se stanoviska národohospodáře a finančníka nutno se podívati na účinky zákona ve směru uvedeném u všech poplatníků našeho státu. Vezmeme-li v úvahu, jak důvodová zpráva k vládnímu návrhu (tisk 1225) uvádí, že bylo prvým rokem účinnosti zákona pojištěno 2,593.900 pojištěnců, tedy asi jedna šestina obyvatelstva a že finanční efekt placených premií odhadnut byl na 670,510.000 Kč, vidíme, že toto zatížení národního hospodářství jest velmi veliké. Připadá tu relativně cca 500 Kč na jednu osobu. Porovnáme-li s tím daně přímé v našem státním rozpočtu obsažené a na poplatnících požadované, vidíme, že stavy při soc. pojištění v úvahu přicházející platí na daních přímých - jako pozemkové, výdělkové, všeobecné i zvláštní - daleko méně než na dávkách na soc. pojištění. Není proto divu, že poplatnictvo na nová břemena naříkalo. Dávky ze soc. pojištění plynoucí zatěžují menší zemědělce a živnostníky více než daně přímé se všemi autonomními přirážkami. Jsou celé obce, v nichž tento resultát se objevuje přímo křiklavě. Tím, že právě u drobných vrstev výrobních byla prvovýroba velmi citelně zatížena a tito prvovýrobci neměli možnost dávky na soc. pojištění placené zakalkulovati do ceny svých výrobků, muselo nutně nastati snížení životní úrovně, čemuž se příčí cit lidský a co není ani v zájmu státu. Dnešní vládní většina, vědoma jsouc si svého hesla o šetření, snažila se předlohou, podanou posl. sněmovně loni v měsíci říjnu, zatížení národního hospodářství zmírniti. (Výkřiky komunistických poslanců.)

V důvodové zprávě vládního návrhu počítá se se snížením předepsaných 670 milionů na 591 milionů Kč, čehož bylo možno dosíci jedině snížením pojistných premií, aniž by ohroženy byly finanční výhody pro pojištěnce ze zákona plynoucí. Zavedením nové platové třídy, v rozdané zprávě nazvané Aa, počítáno bylo s premií 2.50 Kč týdně. Tím právě mělo býti ulehčeno malým výrobcům v jejich povinnostech.

Výbor soc.-politický změnil tento vládní návrh a zvýšil pojišťovací premie u třídy Aa ze 2.50 Kč na 2.60 Kč, u tříd dalších taktéž zvýšil premie a proto zatížení národního hospodářství nutno odhadnouti na 597 milionů Kč. Touto částkou zatížena jest výroba zemědělská, průmyslová, jakož i obchod a řemesla. Také toto zatížení je tíživé pro toho, kdo nemá možnosti zakalkulovati dávky do ceny svých výrobků.

Spory vedeny jsou o úrokovou míru přebytků v Ústřední soc. pojišťovně. I v rozpočtovém výboru o tom bylo mluveno. Jedině tak, že bylo počítáno s vyšším zúročením přebytků, mohly býti sníženy premie při zachování důchodů. Spor o toto zúročení může býti veden pouze akademicky. Průměrná míra diskontních ústavů střední Evropy hledě i k Anglii, průměrná míra diskontní sazby býv. rakousko-uherské banky opravňují k počítání takovému, jak vláda navrhovala. Pokud naše státní cenné papíry, ve kterých má Ústřední soc. pojišťovna největší část svých přebytků ukládati, vynáší 6% i více, potud nemůže se brániti nikdo kapitalisaci 4¹/₂%.

Stát sám, protože zaručen je zákonem příspěvek důchodcům, nutně musí býti také zatížen. Snížením doby karenční ze 150 na 100 týdnů, snížením procenta provozní neschopnosti u důchodců 65 roků starých ze 2/₃ na ¹/₂ neschopnosti vydělati si mzdu obvyklou v oboru jeho práce, zvýšením důchodů vdovám, starajícím se o 2 nebo více dětí pojištěncových, bude zatížen stát cca 3 miliony Kč ročně. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Vzhledem k tomu, že není námitek se strany státu, poněvadž ministerstvo financí při sdělávání novely zákona o soc. pojištění dělnickém samo bylo účastno, a protože i pro pojištěnce zákon se zlepšuje a vzhledem k tomu, že zatížení národního hospodářství se snižuje, schválil rozpočtový výbor usnesení výboru soc.-politického, a já jménem výboru rozpočtového doporučuji posl. sněmovně, aby schválila zákon tak, jak byl tiskem 1777 pánům poslancům a paním poslankyním rozdán.

Rovněž doporučuji ke schválení resoluci soc.-politického výboru. (Souhlas. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla pro řečníka 60 minutami.

Pan posl. Burian podal návrh, aby řečnická lhůta byla neomezena.

Dám o tomto návrhu nejprve hlasovati.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Sněmovna jest způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem p. posl. Buriana, aby řečnická lhůta nebyla omezována, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh jest zamítnut.

Ježto jiných námitek proti návrhu mému nebylo, jest řečnická lhůta ve smyslu usnesení předsednictva stanovena 60 minutami.

K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Ke slovu jsou dosud přihlášeni: na straně "pro" pp. posl. Schubert, Nitsch, Tichý, Al. Petr, dr Zadina; na straně "proti" pp. posl. dr Winter, Siegel, Taub, Langr.

Dávám slovo prvé.mu zapsanému řečníku na straně "proti", jímž je p. posl. dr Winter.

Posl. dr Winter: Slavný sněme! Považoval bych, jako člen tohoto sboru, za porušení svých povinností, kdybych úvodem své řeči neprotestoval proti tomu, že tato řečnická tribuna byla právě poskvrněna porušením jednacího řádu tím, že můj pan předřečník mluvil jako zpravodaj rozpočtového výboru, ačkoliv rozpočtový výbor nekonal platnou schůzi, poněvadž nebyli všichni jeho členové ke schůzi výboru pozváni. (Hluk. - Výkřiky poslanců strany soc. demokratické a poslanců komunistických.) Jsem přesvědčen, že mluvčí oposičních klubů, kteří se ještě dostanou ke slovu, budou míti příležitost tuto událost podrobněji charakterisovati.

Slavný sněme! Náhoda tomu chce, že jsou tomu právě dnes 4 roky, kdy jsem na této tribuně jako zpravodaj soc.-politického výboru hájil vládní osnovu, hájil sociální pojištění. Dnes jsem nucen hájiti sociální pojištění proti zpravodaji a proti vládnímu návrhu. Tenkráte opravdu jsem neměl za to, že role budou tak rychle změněny. Jsme dnes, slavný sněme, účastníky posledního výjevu hry, jejíž první výstup se udál 15. listopadu 1925. Udál se v den voleb, ve kterých byla oslabena moc konstruktivního socialismu. Poněvadž pak stoupenci negativního socialismu zůstali pohříchu bezvýznamným činitelem v politice tohoto státu vůbec, byla buržoasie tak posílena, že se odvážila útoku na vymoženosti sociální, na vymoženosti popřevratové doby a zejména na zákon, který byl v popředí sociálně-politické činnosti této republiky - na zákon o sociálním pojištění. Určitá část koalice učinila tak proto, aby nás potrestala za to, že jsme v březnu 1926 vystoupili z vlády. Jiná část koalice učinila tak proto, aby využitkovala okolnosti, že ve vládě nejsme.

Jak úvod k předloze vládní a jak celá agitace, která předcházela předložení nynějšího vládního návrhu, dokazovaly, šlo koalici o to, aby sociální pojištění a zejména jeho organisace byla úplně rozbita a aby buržoasie mohla se zmocniti trosek této budovy. Naše buržoasie, sdružená v nynější koalici, byla ovládána zásadou, kterou Lenin ve své známé brožuře o státu a revoluci konstruoval: "Rozbít nejdříve stát v trosky a potom těchto trosek se zmocniti." - Jak vidět, nebyla naše výtka, kterou jsme činili naší buržoasii, že totiž si počíná bolševicky, bezdůvodná a že její ideologie velmi nápadně se shoduje s ideologií, která ovládá bolševism.

Slavný sněme! Já doznávám, že v nás vzkypěla krev a že hodili jsme v tomto pobouření myslí - aniž to chci omlouvati a aniž chci na tom cokoliv oslabovati - do veřejnosti výtku věrolomnosti proti koalici, která takovou novelu sociálního pojištění předložila. (Výkřiky posl. Tomáška.) Na to jsme vyvolali dělnictvo na obranu sociálního pojištění. (Posl. Mikulíček: Měli jste nechat postupovat dělnictvo v této obraně!) My jsme vám nebránili.

Dělnické masy porozuměly této výzvě rychleji, než i s naší strany bylo očekáváno. Ale nám se podařilo proti vládnímu návrhu vzbouřiti nejen dělnické masy, které pochopitelně měly přímý zájem, aby sociální pojištění nebylo zhoršeno způsobem, jak byl obsažen ve vládním návrhu tisk 1225, nýbrž nám se podařilo vzbouřiti proti vládnímu návrhu celou veřejnost, pokud nebyla přímo angažována a pokud nebyla přímo ve službách této koalice.