Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Zierhut, dr Buday,
inž. Dostálek, Horák, Slavíček,
Stivín.
Zapisovatelé: dr Petersilka, Petrovič.
236 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: náměstek min. předsedy
dr Šrámek; ministři dr Gažík,
dr Hodža, dr Mayr-Harting, dr Nosek,
inž. L. Novák, dr Spina, dr Srdínko,
dr Tiso, Udržal; za ministerstvo soc. péče
min. rada dr Brablec.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška,
dr Mikyška, dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 162. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolené dal jsem dodatečně na včerejší
161. schůzi pp. posl. Šafrankovi, posl. dr
Gátimu, posl. Dědičovi, posl.
dr Szüllömu - vesměs pro neodkladné
záležitosti, posl. Čermákovi z
rodinných důvodů.
Nemocí omluvila se pí. posl. Landová-Štychová.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické
vyslal do výboru pro dopravu a veř. práce
posl. Vlčka za posl. Bergmanna; do výboru
rozpočtového posl. Práška
za posl. Buřívala.
Klub poslanců komunistické strany v Československu
vyslal do výboru soc.-politického posl. Cibulku
za posl. Vrtaníka; do výboru pro dopravu
a veř. práce posl. Čermáka
za posl. Jurana. Do výboru rozpočtového
vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei"
posl. Schäfera za posl. Dietla.
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány zprávy.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
1777 a k tisku 1777. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového o vládním návrhu
zákona (tisk 1225), jímž se mění
a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924,
č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců
pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Předseda: Počátkem schůze byl
tiskem rozdán Zápis o 157. schůzi posl. sněmovny,
proti němuž nebylo námitek podle §u 73
jedn. řádu.
Přikazuji výboru rozpočtovému:
1770. Státní závěrečný
účet republiky Československé za rok
1927 spolu s účty státního melioračního
fondu, státního bytového fondu a dávky
z majetku.
Přistoupíme k projednávání
pořadu, na němž je:
Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového
(Výkřiky čsl. soc. dem. poslanců:
Jak to rozpočtového? Rozpočtový výbor
se nesešel!) o vládním návrhu (tisk
1225) zákona, jímž se mění a
doplňuje zákon ze dne 9. října 1924,
čís. 221 Sb. z. a n., o pojištění
zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity
a stáří (tisk 1777).
Zpravodajem výboru soc.-politického je pan posl.
Malík, zpravodajem výboru rozpočtového
pan posl. Adámek. (Výkřiky čsl.
soc. demokratických poslanců: Rozpočtový
výbor nebyl platně svolán! Jeho usnesení
je neplatné! - Výkřiky komunistických
poslanců.)
Dávám slovo prvnímu zpravodaji - za výbor
soc.-politický - p. posl. Malíkovi. (Výkřiky
čsl. soc. demokratických poslanců.)
Zpravodaj posl. Malík: Slavná sněmovno! Zákon
ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n.,
o pojištění zaměstnanců pro případ
nemoci, invalidity a stáří, čili,
jak krátce říkáme, zákon o
sociálním pojištění, či
ještě kratčeji, sociální pojištění,
dotýká se milionů lidí přímo
i. nepřímo. Je vlastně otázkou celého
státu, celého národa. Sociální
pojištění dotýká se přímo
dvou a půl milionu pojištěnců a skoro
jednoho milionu zaměstnavatelů. (Výkřiky
posl. Remeše.) Připočteme-li k těmto
dvěma skupinám na sociální pojištění
platícím ženy a děti (Výkřiky
posl. Tomáška.), a uvážíme-li
dále, že stát přispívá
a přispívati bude trvale na sociální
pojištění ve formě státního
příspěvku k důchodům, vidíme,
že sociální pojištění je
skutečně věcí celého národa,
láskou a starostí všeho obyvatelstva. (Výkřiky
komunistických a čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Nepovažuji za nutné, abych obšírně
dokazoval význam sociálního pojištění,
jeho ohromný význam sociální, finanční,
hospodářský, nepovažuji za nutné,
abych poukazoval dnes na ony ohromné miliardy... (Hluk.
- Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Zpravodaj posl. Malík (pokračuje):...
jimiž Ústřední sociální
pojišťovna po letech bude disponovati, myslím,
že stačí, když se omezím na konstatování
fakta, že sociální pojištění
zasahuje hluboko nejen do fabrik a paláců, nýbrž
i do chudých dílen a doškových chat.
(Výkřiky čsl. soc. demokratických
a komunistických poslanců.)
V důvodové zprávě k vládnímu
návrhu zákona tisk 1225 stojí psáno:
"Každá zákonodárná úprava
nového oboru soc.-politického vykazuje pochopitelně
průběhem praktického provádění
určité nedostatky nebo mezery, neboť hospodářský
život je mnohotvárný a žádné
dílo rukou lidských není dokonalé."
Pan posl. Tučný ve svém iniciativním
návrhu tisk 1256 uvádí tato správná
slova: "Vtělovati myšlenky do formy zákona
o sociálním pojištění je nesporně
velmi těžkým úkolem. Poněvadž
při všech podobných zákonech sledují
se problémy národohospodářské
a sociální, lze jen ztěží předvídati
všechny jednotlivosti, jež může přinésti
skutečný život."
Vážená sněmovno! Při vší
úctě (Výkřiky poslanců strany
komunistické.) k tvůrcům zákona
č. 221 o sociálním pojištění,
jenž bude vždy posuzován jako solidní
dílo soc.-politického zákonodárství
a jako jeden z nejlepších zákonů naší
republiky vůbec, musím prohlásiti (Výkřiky
komunistických poslanců.), že jest též
dílem lidským, že má četné
vady a nedostatky. (Výkřiky posl. Kollárikové.)
Praxe ukázala, že některá ustanovení
tohoto zákona vedla k výkladům naprosto protichůdným,
jiná ustanovení pak jsou pociťována
jako tvrdá, jež přinášejí
takové zatížení, že určité
vrstvy nejsou s to, aby je klidně mohly snášeti.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Praxe ukázala, že závaznost soc. pojištění
stala se pro mnohé vážnou překážkou
nalézti práci. To platí zejména o
učních a domáckých dělnících.
Ukázalo se dále, že některé kategorie
zaměstnavatelů platí na sociální
pojištění plných 100% na pojistném,
což tíživost břemene pro ně zdvojnásobuje
a pro mnohé je břemenem přímo nesnesitelným.
Ukázalo se dále, že u mnohých skupin
zatížení tak zv. sociální přesahuje
daleko břemena daňová. Do této kategorie
zaměstnavatelů spadá převážná
část zemědělců, maloživnostníci,
úředníci a celá řada jiných
lidí, kteří nemohou toto břemeno přesunouti
na jiné, nemohou je zakalkulovati do žádného
výrobku, nýbrž jsou nuceni toto břemeno
plně nésti sami. Konečně i pro dělníka
mnohého placení i oněch 50% pojistného
nezřídka bývá citelným zatížením.
Ale jsou ještě jiné důvody nespokojenosti,
které při provádění zákona
č. 221 se objevily. Nespokojeni jsou a byli, kdož
neschvalovali rušení různých těch
pojišťoven společenstevních, gremiálních,
spolkových a volali po jejich zachování.
Jiní naproti tomu odsuzovali a odsuzují tříštění
pokladen, ač tříštění
u nás není a doufám nikdy nebude takové,
jako jest na př. v Německu, vlasti to pojišťování.
Jiní zase vytýkali a vytýkají, že
prý jsou v orgánech nemocenského pojištění
nepoměrně vysoké správní náklady,
že se v nemocenských pojišťovnách
nedobře hospodaří, že si libují
v nákladných stavbách, že nemají
mobilních reserv, že si dokonce vypomáhají
penězi vybranými na pojištění
invalidní a starobní atd. Zaměstnavatelé
zase odvolávají se na 50%, po př. 100%ní
placení příspěvků pojišťovacích,
domáhali a domáhají se většího
vlivu, zejména v představenstvu, a volají
po t. zv. paritě. Jiní zase žádají
zvýšení státního dozoru. větší
státní vliv, větší kontrolu.
Jiní naproti tomu zase tvrdí, že to znamená
rušení samosprávy nemoc. pojišťoven.
Hospodářské záložny jsou zase
nespokojeny tím, že se v nich nesmějí
ukládati trvale peníze nemocenských pojišťoven,
nespokojeni jsou lékaři, porodní asistentky
atd. Ke všem těmto teskům a přáním
vláda nemohla býti hluchá a byla proto nucena
přijíti s novelou.
Potřebu novelisace zákona čís. 221
dokazuje také řada iniciativních návrhů,
podaných v parlamentě. Skoro všechny politické
strany v našem parlamentě zastoupené podaly
návrhy žádající novelisaci zákona
o soc. pojištění. Tak r. 1926 podali iniciativní
návrhy pp. posl. Pekárek (tisk 212), Tichý
(tisk 280), Vávra (tisk 398), dr Lukavský
(tisk 472), Šamalík (tisk 710), Votruba
(tisk 801), r. 1927 pp. posl. dr Winter (tisk 1237), Štětka
(tisk 1251), Taub (tisk 1252), Tučný
(tisk 1256), inž. Jung (tisk 1418).
Nutnost novelisace zákona čís. 221 dokázala
však nejdůkladnějším způsobem
odborná komise Ústřední soc. pojišťovny,
která vypracovala obšírný elaborát
a samostatný návrh na změnu zákona
o soc. pojištění. Potřeba novelisace
byla tudíž prokázána nejen návrhem
vládním, iniciativními návrhy poslanců
majority i oposice, nýbrž i odborníky. Ač
byla tato nutnost novelisace prokázána jasně
rozhodujícími a povolanými činiteli,
uplynula přes to věru drahná doba od 25.
října 1927, kdy předložen byl parlamentu
vládní návrh na změnu zákona
o pojištění zaměstnanců pro případ
nemoci, invalidity a stáří. Ač základním
motivem vládní novely je snaha po zlevnění,
zjednodušení, zlepšení soc. pojištění
(Výkřiky komunistických poslanců.),
byla novela prohlašována paušálně
za zhoršení soc. pojištění, za
akt protidělnický. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Myslím, že tvrzení toto
nebylo správné ani spravedlivé. Vláda,
jak jsem již pravil, musila přijíti s návrhem
na novelisaci zákona o soc. pojištění
prostě proto, že nemohla ignorovati živelní
zrovna volání po korektuře některých
vad a tvrdostí zákona, jak se při provádění
jeho objevily. Když jsme r. 1924 projednávali návrh
zákona o soc. pojištění zaměstnanců,
nebylo v parlamentě strany, která by se zásadně
stavěla proti tomuto dílu. Bylo také tehdejším
referentem p. posl. dr Srdínkem v rozpočtovém
výboru konstatováno, že v debatě rozpočtového
výboru nikdo, ani jediný řečník
nevyslovil se proti uzákonění osnovy. "Celým
národem bylo uznáno, že pojistiti dělníka
v době, kdy je neschopen výdělku bez vlastní
viny, je povinností společnosti organisované
ve stát." Prosím, to jsou slova tehdejšího
zpravodaje soc.-politického výboru p. posl. dr
Wintra.
Slova tato platí i dnes. I dnes platí zásada,
že podstatným činitelem hospodářským
je nejen statek, nýbrž i práce, činnost
lidského individua. Tato individuelní schopnost
pracovní potřebuje a zasluhuje i dnes zákonodárné
ochrany, neboť člověk je to, co tvoří
hospodářské statky. Proto ochrana člověka
má býti prius, všechno ostatní posterius.
Mám, vážení, za to, že v tomto
jsme za jedno i dnes.
Vládní návrh ze dne 25. října
1927 prošel věru křížovou cestou
nekonečných jednání ve výboru
soc.-politickém i v jeho subkomisi, úmorných
porad ve schůzích koaličních osmiček
a šestnáctek. Neplodné polemiky v subkomisi
soc.-politického výboru vystřídaly
konečně věcné porady. A když
konečně se ukázala dobrá vůle
na obou stranách, nastalo určité sblížení
názorů a positivnější práce
v soc.-politickém výboru. Dlužno konstatovati,
že, ačkoliv nebylo původně úmyslem
vlády měniti pouze několik paragrafů
platného zákona a nebourati příliš
jeho konstrukci, přijata byla ve výboru řada
námětů odborné komise Ústřední
sociální pojišťovny, a tím se stalo,
že novela zákona překročila rozsah původně
vyměřený. Průběhem prací
a porad ukázalo se totiž, že je účelno
provésti změny pronikavější,
které byly diktovány získanými zkušenostmi
a vývojem soc. pojištění vůbec.
Tak zasáhla novelisace více paragrafů zákona,
než jak se původně předpokládalo.
Vládní novela v podobě, jak je uvedena ve
zprávě výborové, přináší
zlevnění snížením příspěvků.
Po stránce administrativní přináší
zjednodušení a zvýšením a rozšířením
dávek přináší zlepšení
pro pojištěnce. Splňuje tudíž plně
vytčený svůj úkol.
Pokládám za svou povinnost, abych s tohoto místa
vzdal dík všem, kdož k dokončení
tohoto tak významného díla přispěli.
Platí to zejména o úřednících
ministerstva soc. péče. Velmi cenné pomoci
poskytla celému jednání také odborná
komise Ústřední soc. pojišťovny.
Veřejnost naše nemá ani tušení,
jak často a dlouho se jednalo až do fysického
vyčerpání. Schůzí výborových
a podvýborových bylo celkem asi 50. Kolik bylo schůzí
a porad mimo schůze výborové, to se nedá
vůbec odhadnouti. Včerejší a poslední
schůze výboru soc.-politického trvala plných
25 hodin.
Přicházím k otázce. jak bude novela
vypadati a co přináší nového.
Mohu konstatovati, že přináší změny
nejen v pojištění nemocenském, nýbrž
i v pojištění invalidním a starobním.
Dovolím si aspoň stručně zde rekapitulovati,
po případě aspoň upozorniti na některé
podstatnější změny a novoty, jež
přináší novela v tom znění,
jak je vytištěno ve zprávě výboru
soc.-politického.
Dovolím si upozorniti na zvlášť významný
§ 12 (§ 6 novely), který proti dosavadnímu
stavu zavádí neobyčejně významné
a důležité ustanovení, že totiž
přijímáme zásadu, že se mzda,
resp. výdělek v týdenním období
dělí šesti, avšak pojistné se platí
za sedm dní.
Tvrdí se, že rozhodnutí nejvyššího
správního soudu ze dne 14. dubna 1927 otřáslo
do jisté míry finančním hospodářstvím
nemocenských pojišťoven, když totiž
byla potvrzena zásada, že tam, kde se pracuje pravidelně
6 dní, má se pojistné platiti za 6 dní
a jen tam, kde se zpravidla pracuje 7 dní, má se
pojistné vybírati za 7 dní. Nemocenské
pojišťovny vybíraly však pojistné
vždy za 7 dní.
Prováděním citovaného rozhodnutí
nejvyššího správního soudu stalo
se, že se příjmy nemocenských pojišťoven
ztenčily. O tomto ztenčení příjmů
bylo tvrzeno, že jest příčinou neutěšeného
stavu nemocenských pojišťoven. Jsou však
zde ještě jiné příčiny,
které vyvolaly nynější neutěšený
finanční stav nemocenských pojišťoven,
ale nepovažuji za účelné a potřebné,
abych dnes na tyto jiné příčiny zvlášť
upozorňoval. (Výkřiky posl. Koudelky.)
Zásada, že se má mzda děliti šesti
a platiti pojistné za 7 dní, analogicky prováděna
bude také při pojištění invalidním
a starobním. Tím nastane zde určité
zjednodušení agendy, kterýžto požadavek
zejména silně tlumočili zástupcové
průmyslu.
V nemocenském pojištění zavádíme
dále velmi důležitou novotu, že totiž
zavádíme jednotnou absolutní dvoudenní
karenci. Slavná sněmovno, o karenční
době, ať již absolutní, či relativní
býval, jest a bude vždy spor. Jsou tak vážné
důvody pro i proti, že otázka karence patří
vždy k nejtěžším problémům
v každé pojišťovací předloze.
Jak dobře víte, platný zákon zavedl
u nás absolutní karenci dvoudenní a třídenní,
podle toho, jak dlouho nemoc, resp. neschopnost pojištěnce
k práci trvala. Trvala-li déle než 14 dní,
snížila se karence pouze na dva dny a vyplácelo
se nemocenské už od třetího dne počínaje.
Jestliže však nemoc byla kratší pod 14 dní,
vyplácelo se nemocenské počínaje čtvrtým
dnem a nevyplácelo se za neděle. Toto ustanovení,
pochopitelně, vede k simulaci, k umělému
prodlužování nemocí; statistiky ukazují,
že nemocí déle trvajících - přes
14 dní - je nepoměrně více než
nemocí trvajících krátce. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Z těchto důvodů
rozhodl se soc.-politický výbor zavésti jednotnou
karenci dvoudenní, ovšem absolutní. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Bylo vytýkáno nám, našemu státu
vůbec, že v této otázce jsme reakční.
Tato výtka není správná. Fakt ovšem
je, že karence relativní je prospěšnější
pro pojištěnce, kdežto karence absolutní
je zase prospěšnější pro pojišťovny.
Smysl absolutní karence je skutečně ten,
aby nemocenské pojišťovny byly chráněny
proti zneužívání, umělému
prodlužování nemocí. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Slavná sněmovno, myslím, že není
na místě vytýkati nám absolutní
karenci, když víme, že ve většině
států zavedena jest absolutní karence. (Stálé
výkřiky komunistických poslanců.)
Tak, prosím, v Anglii, Německu, Estonsku, Francii,
Maďarsku, Irsku, Italii, Japonsku, Lotyšsku, Litevsku,
Luxembursku, Norvéžsku, Švýcarsku je zavedena
absolutní karenční doba. (Výkřiky
komunistických poslanců: Jak je to v Rusku?) Tam
neplatí vůbec nic. (Odpor komunistických
poslanců.)
Je otázka, jaký finanční dosah bude
míti u nás zavedení jednotné dvoudenní
karenční doby a placení nemocenského
za neděle. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Velevážené dámy a pánové!
Musím se zde přiznati, že není přesných
odhadů, není přesných cifer, jakého
zvýšeného nákladu bude vyžadovati
zavedení absolutní dvoudenní karenční
doby. Jsem přesvědčen, že nebudu daleko
od pravdy, když řeknu, že zavedením absolutní
karenční dvoudenní doby pohybovati se bude
zvýšený výdaj nemocenských pojišťoven
mezi 10 až 15 mil. Kč.
Další novota, která vztahuje se k §u 12
platného zákona, je, že dosavadní třídy
mzdové rozdělujeme nebo shrnujeme do tříd
invalidního a starobního pojištění
jinak, než jak bylo dosud. Dosud mzdové třídy
I až III tvořily třídu A pojištění
invalidního a starobního, třídy IV
a V třídu B. třídy VI a VII třídu
C, třídy VIII a IX třídu D.
Nyní podle novely tvoří třídy
I a II nejnižší třídu, nově
zavedenou, Aa, třída III třídu Ab,
třídy IV a V třídu B. třídy
VI a VII třídu C, třídy VIII až
XI třídu D. Poznamenávám, že
podle včerejšího usnesení výboru
byla přijata nová XI třída pro pojištění
nemocenské a proto, jak už jsem uvedl, třídy
VIII až XI budou tvořiti třídu D v invalidním
a starobním pojištění.
Velmi důležité změny provedl výbor
soc.politický v části dávkové
pojištění invalidního a starobního.
První důležitou změnu přináší
již § 106 tím, že zavádíme
novou dávku, a to výbavné.
V §u 107 zavádíme další důležitou
věc, že zkracujeme čekací dobu pro důchod
invalidní z dosavadních 150 příspěvkových
týdnů na 100 týdnů s účinností
od 1. ledna 1929. Poznamenávám, že tomu rozumím
tak, že tato zkrácená čekací
doba nebude platiti pouze pro pojištěnce nové,
t. j. pojištěné po 1. lednu 1929, nýbrž
pro pojištěnce vůbec, tedy i pro pojištěnce,
kteří již pojištěni jsou. Čekací
doba na dlouhodobé důchody v sociálním
pojištění sleduje účel, aby nositel
pojištění invalidního a starobního
byl chráněn před obmyslným vstupem
t. zv. špatných risik do pojištění.
Mohou totiž býti vypočítaví lidé,
kteří vstoupí do zaměstnání
pojištěním povinného krátce před
hrozící invaliditou nebo smrtí a tím
zatíží nadměrně nositele pojištění.
Výbor přišel k poznání, že
Ústřední soc. pojišťovna jako nositel
pojištění invalidního a starobního
je proti obmyslnému vstupu špatných risik do
pojištění dostatečně chráněna
zavedením čekací doby 100 příspěvkových
týdnů. Řekl jsem již, že tato čekací
doba proti nynějšímu stavu zkracuje se o plných
50 týdnů - ze 150 na 100. Finanční
dosah tohoto ustanovení možno odhadnouti na 1% čistého
pojistného invalidního a starobního. Jestliže
počítáme ryzí pojistné invalidní
a starobní v okrouhlé cifře 500 mil. Kč,
znamenalo by toto zvýšené zatížení
něco přes 5 mil. Kč. Dámy a pánové!
Dovolím si poznamenati, že se mluví a píše
často o pojistném hrubém a pojistném
ryzím. Hrubé pojistné pojištění
invalidního a starobního přesahuje částku
600 mil. Kč, čisté pojistné, t. j.
ono, které je určeno, aby krylo dávky zákonem
stanovené, přesahuje obnos 500 mil. Kč. Diference
mezi hrubým pojistným a ryzím pojistným
znamená cifru, která je určena na správní
náklady a na léčebnou péči.
Další důležitou změnu, resp. zlepšení
přináší novelisace §u 111 zákona,
že zvyšuje základní částku
pro důchod invalidní a starobní z 500 Kč
na 550 Kč. Jak dobře víte, důchod
invalidní a starobní tvoří základní
částka, pak t. zv. zvyšovací částky
a státní příspěvek. Státní
příspěvek necháváme v dosavadní
výši, t. j. státní příspěvek
k důchodu bude i nadále činiti 500 Kč.
Když spočítáme tyto dvě částky,
částku-základní a příspěvek
státní podle novely, budou dohromady činiti
1.050 Kč proti dosavadním 1.000 Kč. Je zde
tedy zlepšení o 50 Kč ve prospěch důchodců.
Další novota, kterou zavádí nový
§ 111, jest ta, že nebudeme počítati od
1. ledna, t. j. ode dne účinnosti novely, zvyšovací
částky jednou pětinou ze zaplaceného
pojistného, nýbrž pevnými částkami.
Tyto pevné částky jsou uvedeny jasně
ve zprávě výborové u tohoto §
111 a budou činiti ve třídě Aa 0.60
Kč, ve třídě Ab 0.85 Kč, ve
třídě B 1.15 Kč, ve třídě
C 1.40 Kč a ve třídě D 1.75 Kč
týdně.
Další zlepšení přináší
§ 112 (§ 76 novely), který mění
dosavadní podmínku pro požitek starobního
důchodu. Hranice, již nesmí výdělek
pojištěnce uplatňujícího nárok
na důchod starobní přesahovat, zvyšuje
se novelou z dosavadní jedné třetiny na polovinu
toho, co tělesně i duševně zdravý
zaměstnanec téhož oboru s podobným výcvikem
a v témž obvodě obyčejně vydělává.
Dalekosáhlé zlepšení přináší
§ 114, v němž se mluví o důchodu
vdovském. Při jednání ve výboru
soc.-politickém bylo vytýkáno a bylo si stěžováno,
že důchod vdovský se podle platných
ustanovení vlastně poskytuje jen ve velmi řídkých
případech a že prý dobrodiní
jeho poměrně málo osob požívá.
K tomu si dovolím poznamenati, že dosavadní
ustanovení §u 114 zákona č. 221, které
váže vdovský důchod na podmínku
invalidity vdovy, snižující její výdělečnou
schopnost přes dvě třetiny normální
výdělečné schopnosti, převzato
jest skoro doslovně z §u 1258 říšského
německého pojišťovacího řádu.
Říšský pojišťovací
řád německý již při svém
vydání zákonem z 20. prosince 1911 toto ustanovení
obsahoval a na tomto stavu nebylo v Německu 17 let nic
měněno, což jest zvláště
zdůrazniti, uváží-li se, že zkušenosti
s pojišťováním invalidním a starobním
a pojištěním sociálním vůbec
v Německu jsou daleko větší a bohatší
nežli u nás. Příčina, proč
jsme se ani my nevyslovili hned při projednávání
původního zákona pro bezpodmínečný
vdovský důchod, vězí v tom, že
by bezpodmínečný vdovský důchod
byl velmi tíživý a vyžádal by si
nákladu 18% ryzího pojistného invalidního
a starobního, což znamená okrouhle skoro plných
100 milionů korun. Jest zcela pochopitelno, že jsme
se ani dnes nemohli vysloviti pro bezpodmínečný
vdovský důchod, my jsme však přece šli
dále než šli v Německu. My jsme v §u
114 přijali zásadu, že nárok na vdovský
důchod má také vdova pojištěnce,
který v době svého úmrtí požíval
důchodu invalidního nebo starobního nebo
měl nárok na takový důchod, když
tato vdova dosáhla nebo dosáhne 65 roků věku.
My tedy nežádáme průkazu invalidity.
Tím okamžikem, jakmile dosáhne vdova 65 roků,
přiznáváme jí plný vdovský
důchod. (Posl. Škola: To byste se nestyděli?
To byste chtěli ještě po 65 letech žádati
průkaz invalidity?) Na poznámku, kterou zde
učinil pan poslanec z řad komunistických,
dovoluji si poznamenati, že bude dosti vdov i v tomto věku
účastno tohoto zlepšeného ustanovení.
Podle vývodů pana prof. Schönbauma se ze 100.000
20letých ženských pojištěnců
dočká 65 roku věku 52.000 žen. Již
z této značné cifry je tedy vidno, že
tohoto zlepšení podle ustanovení §u 114
dočká se dosti značný počet
vdov.
Ale my jsme, dámy a pánové, šli ještě
dále a přijali jsme další zlepšení
v otázce vdovského důchodu, přijali
jsme dalekosáhlé ustanovení, které
zní: "Nárok na vdovský důchod
má dále vdova pojištěnce, který
v době svého úmrtí požíval
důchodu invalidního nebo starobního nebo
měl nárok na takový důchod, pokud
pečuje o dvě nebo více dětí
pojištěnce, požívajících
sirotčího důchodu."
Vidíte, již z těchto dvou zlepšovacích
návrhů, které výbor soc.-politický
přijal, že jdeme nepoměrně dále
nežli v Německu, které přece jenom ještě
dlouho nám zůstane vzorem v pojišťování
vůbec.
Finanční dosah těchto dvou nových
ustanovení: prvního, že vdova 65letá
bez průkazu invalidity má nárok na vdovský
důchod, a druhého, že vdova, která pečuje
aspoň o 2 děti, má nárok též
na důchod vdovský, znamená 8% čistého
ryzího pojistného, okrouhle 40 mil. Kč.
Další zlepšení, které přináší
novela v této části dávkové,
je, že rozšiřujeme nárok na důchod
sirotčí také na nevlastní děti.
O tom praví § 118: "Zanechal-li pojištěnec
nevlastní děti mladší 17 let, které
byly výživou převážně na
něho odkázány, mají nárok na
důchod sirotčí, jestliže nepožívají
sirotčího důchodu po svých vlastních
rodičích, a není-li nejvyšší
přípustná výše důchodů
sirotčích (§ 120) vyčerpána již
dětmi uvedenými v odst. 1. a 2." V §u
120 a) přiznáváme zvýšení
důchodu o 50%. Ovšem toto zvýšení
přiznáváme fakultativně v případech,
kde jde o důchodce bezmocného, který potřebuje
trvale pomoci cizí a toto 50% zvýšení
rozšiřujeme na osiřelé sirotky, kteří
dovršili 14. rok svého věku. Tento § 120
a) praví: "Důchod invalidní, starobní
(bez zvýšení podle § 113), jakož
i důchod vdovský (vdovecký) může
se zvýšiti o polovinu, je-li důchodce trvale
bezmocný tak, že stále potřebuje pomoci,
ošetření a obsluhy jiné osoby. Ustanovení
to platí obdobně pro oboustranně osiřelé
sirotky, kteří dovršili 14. rok svého
věku, při čemž ovšem zůstává
v platnosti omezení podle § 120, odst. 2." Podtrhuji,
že toto zlepšení poskytujeme pouze fakultativně,
mám však zato, že v praksi ho bude jistě
často používáno.