Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Toto panáčkování vlády před diktáty kartelu a neúcta k oficielním zástupcům hlavního města republiky nejlépe charakterisuje ducha Šrámkovy vlády. Nám je z celých těch neplodných tahanic zřejmo jedno, že vláda i kartel jednání protahují, čekajíce jen, až se pobouření lidu utiší, aby ceny cukru se o něco přece mohly zdražiti a ještě na daňových a dopravních bonifikacích zbylo kartelu dost do reservy a na kupování duší.

Proto znovu dnes důrazně varujeme vládu, aby se neprotahovalo jednání o ceny cukru a aby zítra v úterý, podle slibu koalice, ceny cukru srazila na výši před zdražením a skončila tak tahačky, které zbytečně všechny strany pobuřují.

Agrární strana si koketováním s kartelem cukrovarnickým mnoho neposloužila. Porolničené cukrovary proti kapitalistickým trustům cukerním před krisí nezachrání. Řepaři mají zlost, že za spoluvlády socialistů byl cukr laciný a řepa že se lépe platila než dnes a mimo to řepaři v agrární straně, jak nám jeden z vynikajících předáků republikánské strany oznámil, tvoří sotva 20% voličstva, kdežto drahý cukr musí platiti každý venkovan. Zejména v bramborářských a pastvinářských krajích republiky, v chudých krajinách horských na severním Slovensku a na celé Podkarpatské Rusi atd. dnes agrární voliči otevřeně protestují proti velkostatkářské a cukrovarnické politice svých předáků. Agrární cla domovinářům nepomohla, daňová reforma také ne. A nyní ještě ve statisících rodin venkovských selky, chalupnice i domkářky zle hartusí na strašné zdražení cukru, protože po vší dřině neměly by si ani kávu, tuto často jedinou potravu přečetných rodin venkovských, osladiti?

Ještě trapnější je úloha strany lidové v dnešní koalici a zdražovací vládě. Nebylo zlého činu, nebylo útoku proti malému lidu v posledních dvou letech, ve kterých by strana lidová nebyla vedla hlavní slovo a útok. Orgán pražského arcibiskupa "Pražský Večerník" napsal po vítězství klerikálů v čísle ze dne 18. dubna 1926: "Sociální politika je drahá. Sociálních vymožeností jest již dost. S dalšími se musí přestat." A po vytlačení socialistů z vlády okamžitě začali klerikálové tažení proti právu a životu pracujících vrstev. Byla to strana lidová, která pomáhala zvyšovati ceny cukru již roku 1926 zavedením nové veliké daně cukerní. Klerikálové prosadili vysoké platy a pense kněžské, klerikálové nejútočněji prosazovali vysoká agrární cla, ministerstvo Msgr. Šrámka zdražilo činže o 40% a ministerstvo Msgr. Šrámka podalo novelisaci sociálního pojištění, která však díky bedlivosti a spolupráci socialistických stran byla přece jen částečně zlepšena. Voličstvo strany lidové skládá se převážnou většinou z chudých lidí, duševně i politicky zaostalých. Chudí textiláci v Podkrkonoší, ubozí havíři na Ostravsku, hladoví baráčníci na Českomoravské vysočině i na severu a na západě Moravy tvoří hlavní jejich kádr. Ale celé vedení lidové strany mají v rukou kněží, sedláci a bývalá šlechta. A toto vedení pamatovalo jen na zájem svých vlastních kast. Pomohli si jejich sedláci, pomohli si velkostatkáři ze řad bývalé šlechty zejména při pozemkové reformě, a za vedení Msgr. Šrámka, kuráta Roudnického a pátera Rýpara kněží mají nebe na zemi v době, kdy textilák umírá při 40 Kč týdenního platu a při dnešní neslýchané drahotě.

Také ženy voličky těžce zhřešily samy na sobě a svých rodinách, když tak bezhlavě volily klerikální strany. Mezi 71 klerikálními poslanci této sněmovny nezasedá ani jediná žena, ačkoli právě mezi ženami hledají své voličstvo. Proto má vedení volnou ruku. Nikdo jim o bídě dětí a starosti rodin nepovídá, nikdo je k povinnostem nežene. Bývalá šlechta pomáhá klerikálům finančně i při volbách svým vlivem hospodářským a proto rozhoduje také o politice strany lidové. V Brně vyšla v rolnické tiskárně brožura, ve které se právem tvrdí, že bývalá šlechta jde výhradně se stranou lidovou. Tak zejména bývalá hrabata Deym, Belcredi, Serenyi, Mensdorf, Thurn-Taxis, Harrach, Haugvitz, Czernin, Nostitz, Sternberg, Lobkowitz, Schwarzenberg z Tochovic, Thun-Hohenstein z Děčína atd. jsou stoupenci a podporovateli strany lidové. To jsou činitelé, kteří ženou stranu lidovou s panem Šamalíkem a páterem Roudnickým na nejkrajnější pravici, to jsou ti, kteří si vymohli agrární cla, zdražení cukru a všechno to zlo, které bylo na národ uvaleno. (Výkřiky posl. Roudnického.) Vy jste byl referentem, sám jste s chloubou převzal právě nejstrašnější zákony protilidové. Vy jste byl referentem zákona o generálských pensích, vy jste byl referentem zákona o zdražení činží. (Posl. Roudnický: Vy lžete!) Vy jste byl referentem všeho toho, co se tu objevilo zlého.

Těmto troskám starého Rakouska slouží oddaně Šrámek, Bezděk a Čuřík. Vytýkám veřejně lidoveckému poslanci p. Bezděkovi, že jako předseda nesvolal po celý rok zásobovací výbor posl. sněmovny, ačkoli v této době krise a drahoty by bylo nutné, aby se výbor těmito otázkami zabýval. Ve výboru zásobovacím leží celá řada našich iniciativních návrhů na úpravu cukerní otázky, na úpravu zákona o kartelech, zákona o zřízení komor spotřebitelských, zákona o zrušení cla na cukr, tuky a mouku, jakož i četné petice nespokojených žen-hospodyň. (Výkřiky posl. Roudnického.) Kněžskou kongruu jste si prosadili ve 24 hodinách, ale karteláře neumí Šrámek za 14 dní vzíti za oprátku a donutiti je k ústupu.

Strany nár. demokratická a politických živnostníků jsou pouhými tahouny v kočáře velkostatkářů, fabrikantů a biskupů. Také tyto strany pro ochranu konsumentů nehnuly ani rukou. Statisíce malých živnostníků a obchodníků, desetitisíce gážistů nár. demokratických marně očekává nějaký čin proti kartelům a zdražování. Živnobanka má větší váhu než všichni voliči nár. demokratičtí. Živnobanka skupovala cukrovary, proto má býti cukr hodně drahý, aby se hodně vydělalo, třebas úředníci státní i soukromí tuto politiku proklínají. A potom, volby zemské a okresní se blíží, a když vůdcové nár. demokratů a politických živnostníků přinesli lidu jen drahotu a nespokojenost, musí ohromná a nákladná agitace pomáhati pošramocené reputaci. Koalice nár. demokratů, lidovců, politických živnostníků a agrárníků nadržuje dnes docela zjevně a neostýchavě zdražovacím kartelům a sociální i kulturní reakci po celé dva roky v očekávání, že vděční karteláři budou jim presentovati miliony na příští volby. Ale máte to, pánové, marné. U nás se volby maďarské nebo americké dělati nedají. Lid vám věřil, ale byl hořce zklamán. A proto za dva měsíce bude vás uražený, opuštěný a drahotou provokovaný národ o volbách souditi.

Vytýkáme dále, že nár. demokrati a političtí živnostníci podporují zlaté bolševictví, protože, bude-li vládou zahrnut dary jeden obor průmyslový a získá-li jeden obor průmyslový, plným právem může potom přijíti každý průmysl, ať textilní, kožařský, sklářský, kovoprůmysl atd., aby poplatníci zaplatili ať skutečné nebo smyšlené škody průmyslníků, kdežto obrovské zisky v době konjunktury si ponechají fabrikanti pro sebe. A dnes je řada cukrovarnických koncernů, jako Schöllerových, České cukerní atd., které jsou nejen cukrovarníky, nýbrž i řepaři, majiteli surováren a rafinerií, takže všechny přirážky cenové, daňové slevy atd., všechny výhody pohlcuje jedna a táž kapitalistická kapsa. To je taková nemorálnost, že jí není rovno. Když cukrobaroni brali z cenných papírů 20 až 40, ano i 60% dividend ročně, nedělili se s nikým o svoje zlaté doly. A jen foukne vítr, dividendy poklesnou a již je tu diktát: Konsumenti a vládo, zaplaťte!

Koalice však není národ a vláda Šrámkova není republika. My, nár. socialisté, budeme svůj národ vřele hájiti, ať jsme ve vládě nebo v oposici. A v 10. jubilejním roce republiky pracující lid všech stavů, inteligence i dělnictvo, lid venkovský i městský, musí vyčistiti republiku od všech Rakušáků a nesvědomitých příživníků tak důkladně, jako to činil r. 1918. Vraťme republiku lidu, který si ji vybojoval proti přání a proti práci těch, kteří naší republikou vládnou a chtějí zde rozhodovati. (Výborně!) To je svatou povinností nás všech. (Výkřiky posl. Roudnického.) Vy byste neměli práva hlásiti se k 28. říjnu. Monsignor Šrámek jako náměstek min. předsedy nemá práva připravovati oslavy revolučního 28. října v jubilejním r. 1928. (Potlesk čsl. poslanců nár. socialistických.) Když celý národ vyhlásil svou svobodu, přetrhal všechna pouta s Rakouskem, v té době vy jste ještě stáli na druhém břehu a ještě jste nevěděli, co budete dělat. Proto, když vyšel prvý zákon o prohlášení republiky, jsou na něm podepsány všechny strany, je podepsána strana agrární, strana soc. demokratická, nár. demokratická, Slováci i nár. socialisté, jenom vy tam, pánové, scházíte. (Hluk. Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Zeminová (pokračuje): Vy jste v té době posílali ještě ponížené supliky Karlovi a čekali jste, zdali se Rakousko nerozsype.

Proto na konci své řeči politicky uzavírám: Se všemi stranami chceme vésti boj politický i hospodářský, ale s vámi nechceme jednati, poněvadž vy nepatříte do této sněmovny jako členové revolučního národa a nepatří se, aby váš příslušník byl náměstkem předsedy vlády a stál v čele vlády při oslavě desetiletí revolučního 28. října roku 1918. Ať je tam agrárník, ať je tam dr Kramář, nebo stojí v čele Slovák, všichni spolupracovali na národní revoluci, ale vy ne! Proto pryč s vámi, aby si národ oddechl a pracující lid byl uspokojen! (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.).

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Johanis. Dávám mu slovo.

Posl. Johanis: Slavná sněmovno! (Výkřiky posl. Rýpara a poslanců čsl. strany nár. socialistické. Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Johanis (pokračuje): Debata o zprávě obou výborů dává příležitost, aby promluveno bylo o některých otázkách, které souvisí se zdražením cukru, poněvadž více než zpráva výboru nás zajímá tato otázka. Je ovšem nutno, abychom k oběma zprávám připojiti ještě některé jiné otázky, jež souvisí s cenovou politikou v Československé republice vůbec. (Hluk trvá.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Johanis (pokračuje): Před několika dny protestovalo mnoho řečníků v této sněmovně proti zdražení cukru. Tehdy jsme zde slyšeli zprávu náměstka pana min. předsedy o opatření proti zdražení cukru, ale tato zpráva nebyla jasná. (Výkřiky posl. Rýpara.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Johanis (pokračuje): Nicméně i řečníci, kteří zde mluvili se strany majority, nepřímo se zřekli zdražení cukru a nejen zde ve sněmovně, nýbrž i v tisku stran majoritních protestovalo se proti zdražení cukru. Chci zde úmyslně napřed citovati, co psal časopis strany lidové. Ve věci zdražení cukru veřejně čtenářům napovídá, že se zdražením nesouhlasí, a ze schůze výkonného výboru strany lidové čteme zprávu (čte): "Tyto všecky a ještě jiné důvody vedly výkonný výbor lidové strany k přesvědčení, že zdražení cukru je zcela neodůvodněné. Lidová strana žádá zachování starých cen cukru. Obtíže cukerní výroby nutno odstraniti jinak než cenovým útiskem širokých vrstev lidových." V dalším obsahu resoluce se pak prohlašuje, že "kdyby vládní úsilí, aby bylo odvoláno zdražení cukru, nevedlo u cukrovarníků k cíli, pak bude lidová strana žádati odstranění cukerního cla", jímž by se umožnila "zdravá konkurence a tím snížení cen cukru podle světových cen".

Chci tím říci, že strana lidová je si jistě vědoma, když toto usnesla, jakou odpovědnost má vůči svému voličstvu, zejména vůči malým lidem. Ale cituji usnesení výkonného výboru strany lidové, abych zdůraznil, že otěže správy státu v přítomné době má v rukou náměstek min. předsedy, kterým je p. prelát Šrámek a který má jistě dnes rozhodující vliv na to, aby plnil usnesení výkonného výboru strany lidové s hlediska ochrany zájmů obyvatelstva.

Od debaty, která zde ve sněmovně o této otázce byla, uplynulo téměř 14 dní. Dnes již píšeme 18. září, ale mimo to, že slyšíme, že vláda snad tajně jedná s cukrovarníky, jiné zprávy nemáme, ani není známo, stane-li se opatření proti zdražení cukru. Novinami prochází zpráva, že vláda nabízí cukrovarníkům, aby je upokojila, 100 až 150 milionů Kč, kromě toho slevu na dopravném a slevu obchodních daní. To jsou zprávy novinářské. Nám však nemohou být směrodatny jen zprávy novinářské, my musíme trvati na tom, aby vláda neoddalovala rozhodnutí v otázce zdražení cukru. Vždyť byly doby, kdy cukrovarníci také chtěli zdražiti cukr. Vzpomínám doby, kdy jsem byl ministrem zásobování r. 1920 a kdy přišli cukrovarníci také s požadavkem zdražení cukru. Přišli tehdy ke mně a k ministru Englišovi, ale u nás u obou nepochodili. Za 2 minuty byla tehdy jejich intervence skončena a pánům po rozmluvě se mnou a ministrem Englišem jako ministrem financí ani nenapadlo požadavky ve zdražení cukru stupňovati a na nich trvati. Po intervenci, bezvýsledné, od zdraženi cukru upustili.

V debatě, která zde byla před 14 dny, jsme řekli, že zdražení cukru je důsledkem slabosti nynějšího státního režimu. (Tak jest!) To nikdo nepopře, ale dr Macek, nejmladší poslanec v našem klubu, před několika dny otiskl zajímavá data v otázce zdražení cukru, která bych zde chtěl citovati ještě s jiného hlediska, totiž kdo měl vedle cukrovarníků na zdražení cukru zájem, kdo diriguje zdražení cukru a kdo má z toho prospěch. A tu chci úmyslně, abych se nedovolával jen cifer, citovati kol. Macka, který praví (čte):

"Od nynějška banka, která obstarává cukrovaru komisionářský prodej, vydělává přes 8 Kč na 1 q jen na provisi z prodeje bílého zboží. To je výdělek více než přehnaný. Popatřme trochu blíže na jednotlivé provise bank při obchodě cukerním! Když banka nakupuje pro rafinerii surový cukr, vybírá si 15 až 20 haléřů z 1 q surového cukru. Když prodává surový cukr ze surovárny, účtuje si opět provisi, a to zpravidla nejméně 2/3% nebo i více, z melasy a osmosové vody 10 až 20 haléřů z 1 q. Největší provisi však má ovšem na prodeji rafinovaného (t. j. hotového) cukru, totiž ⁵/₄ až ⁶/₄%, t. j. 8.20 Kč až 8.64 Kč na 1 q krystalu. Při placení škube banka svého komitenta ještě aspoň trošku tím, že mu plat připíší s platností o 3 až 5 dní po tom, co peníze dostala, a úrok za tyto dny si jako mimochodem shrábne. Z celého obratu účtuje banka asi 2 promille další provise anebo připisuje dlužné úroky svému klientu měsíčně, takže příští měsíc už musí platiti úroky z úroků měsíce minulého a tím sazba úroková může stoupnouti ročně o celé procento. Úroky svému dlužníkovi-cukrovaru účtují naše banky nejméně 7¹/₂ až 8¹/₂%, při tom, jak známo, samy platí ze vkladů 3¹/₂ až 4, zřídka více." Dr Macek dokazuje v další úvaze i to, že banky se přiživují ještě i při jiné otázce, která souvisí s politikou berní a cukerní. Banky provádějí ještě politiku provisní. "Banky totiž tuto provisi vybírají nejen z ceny cukru, kterou dostane cukrovar, nýbrž vybírají ji také z daně spotřební a obratové, kterou dostává stát." Tedy banky vydělávají provise i na státních daních! - což je zvláště charakteristické. A proti těmto vývodům Mackovým se z bank ještě nikdo nebránil, což potvrzuje jejich pravdivost.

Dále praví dr Macek: "Když daň spotřební je 184 Kč a daň z obratu 25 Kč, pak provise bank z těchto daní (t. j. 5 až 6 čtvrtin procenta) je 2.61 Kč až 3.13 Kč na 1 q cukru. Tato provise, vybíraná bankou ze státních daní, je vrcholem nestydatosti, jakého dosáhla bankovní lichva na cukru."

Při debatě před 14 dny se už také ukazovalo, že ředitelství Živnobanky ve věci zdražení cukru pochodí poměrně nejlépe. Vývody Mackovy vztahují se ovšem nejen na Živnobanku, nýbrž i na ostatní banky. Kromě toho, jak je dnes zjištěno, dostávají banky zvláštní odměnu 1 Kč z každého 1 q, takže vidíme, že chudé obyvatelstvo nebude ukojovati jen cukerní karteláře, nýbrž i banky, které, jak známo, jako pijavice sednou na každý objekt, pokud obyvatelstvo jej musí konsumovati, aby z něho tyly.

Dnes je zjištěno, že původně banky chtěly na Englišovi úhradu, o kterou přijdou ze zisku, chtěly totiž 180 mil. Kč, ale zdražení jim vynese 240 mil. Kč.

Řekl jsem již, že státní správa je slabá. Tato výtka platí také i v jiných záležitostech - já k té otázce ještě přijdu při uhlí - ale zatím musíme se tázati, jak dlouho bude se jednati s cukerním kartelem? Což ta otázka je vůbec sporná? Vždyť z prohlášení náměstka min. předsedy jsme viděli, že i vláda jest si vědoma, že stalo se něco, čeho nelze schvalovati a pro co není důvodů. Vždyť vláda nám před zdražením prohlásila, že učiní energická opatření proti zdražení cukru a že s ním nesouhlasí, ale dnes už máme zdražení 14 dní v platnosti, neboť v malém se účtuje cukr již za 6.90 Kč. Nač se tedy ještě čeká? Což v takovýchto věcech je možný odklad? Což je málo času i příležitosti, aby vláda ukázala svou sílu? A když ji nechce projeviti vůči kartelu, proč z toho nevyvodí politické důsledky? Vždyť jsme přece ve státě, kde se zájem malého obyvatelstva má v prvé řadě chrániti.

Co vytýkáme vládě ve věci cukru, musíme vytýkati také v jiných otázkách. Vidíme, že za nynějšího režimu se provádí zdražovací politika v nebývalém rozsahu. To netvrdíme jenom my socialisté, vždyť přece to vidíte i vy, pánové, kteří jste z těch stran nesocialistických, které representují také malé vrstvy. Mám na mysli stranu lidovou, mám na mysli agrárníky, kteří přece musejí věděti, že zdražení cukru potrefí, jak to kol. Zeminová správně řekla, z největší části malé obyvatelstvo na venkově. Vždyť na venkově nežijí jenom bohatí sedláci, jimž nezáleží na tom, platíli za cukr o 50 nebo 60 hal. více, naopak na projevy proti zdražování chodí do měst z venkova také malí chalupníci a malorolníci, aby protestovali proti zdražení cukru. Vidíte tedy, že rychlé a důrazné opatření proti zdražení cukru je nutné v zájmu ochrany všeho obyvatelstva. Začne-li jeden lichvařiti a vyvozuje z toho důsledky, přiživí se i jiní.

Vidíme to zejména u obchodníků uhlím. Páni byli pozváni minulý týden k zemské politické správě v Praze a tam se s nimi jednalo. Zdali se tak stalo také u jiných zemských politických správ, nevíme. Jednalo se s nimi, aby upustili od zamýšleného zdražení uhlí. Po dlouhých debatách a výstrahách, které učinili v této konferenci zástupci jednotlivých družstev, přece jen prohlásil zástupce obchodníků uhlím pan Dlabač: "Zdražení uhlí je neodvolatelné, obchod nemůže nic sleviti, ať se děje, co se děje, uhlí bude o 90 hal. na metráku dražší". Tak kategoricky mluvil, jsa ovšem posílen poměry, které se jeví ve věci zdražení cukru, representant obchodníků uhlím a vidíme, že ho nikdo nezakřikl, ani jeden úředník, ani zástupce ministerstva zásobování, ani zástupce ministerstva vnitra. Vláda ve věci zdražení uhlí nečiní žádného opatření jako ve věci zdražení cukru a tu musíme míti dojem, že se s touto politikou zdražovací nynější režim, když ne veřejně, tož aspoň vnitřně ztotožňuje. Kdyby se s ní neztotožňoval, neměli by zdražovatelé odvahy činiti všechny tyto věci.

Zdražovací horečka má vliv zejména ve velikých městech i na všechny potřeby vrstev lidových. Ukazuji na falšování mléka ve Velké Praze teď v přítomné době. Vidíme, jak je obyvatelstvo šizeno právě při kvalitě mléka, co se mu všechno dnes prodává za vysokou cenu v podobě mléka jako potřeby, která je v chudých vrstvách produktem a živinou velmi důležitou.

Všimněme si cen vajec! Dnes se prodávají vejce v malém za 1 Kč až 1.05 Kč. Jiná otázka jest, zač se nakupuje. Je nesporné, že mezi nákupní a prodejní cenou je veliký rozdíl. A tu jen jaksi charakterisuji, že dnes v přítomné době se prodává vejce v Praze v malém o 10 hal. dráže než se prodávalo před rokem.

Teď ovoce. Na pražských trzích prodává se ovoce, kterého je jinde dost - na př. 1 kg jablek a hrušek na venkově u sadařů koupíme libovolné množství za 1 Kč až 1.20 Kč - za 2.50 až 3 Kč. Také tato lichva jest úplně pomíjena. I když jde o tak zv. časovou potřebu, je nutno ukázati, jak se lichvě při nynějším režimu dobře daří.

Lichvaření se životními potřebami vyniklo letos zejména při mase. Když nepříznivé počasí mělo vliv v červenci a srpnu na zdražení pícnin, viděli jsme na trzích, že značně poklesla cena živé váhy i dobytka, ale nikterak se to neprojevilo u ceny masa v malém. Řezníci a obchodníci dobytkem a masem docela dobře prodávali za stejnou cenu, jako když byla živá váha o 50 hal., 60 hal. a 1 Kč lacinější. I na tento zlořád ukazuji, aby státní správa byla si vědoma, že okolo ní se dějí věci, jimiž nemajetné obyvatelstvo mimořádně trpí.

A nyní několik slov k otázkám, které nesouvisí s potravinami. Když už mluvíme o zdražovací politice, je nutno zmíniti se o otázce, jak to vypadá se stavebním ruchem. Minulého týdne byla předložena osnova zákona, podle níž se prodlužuje zákon o daňových výhodách stavebních, ale když jsme my socialisté žádali, aby zákon o stavebním ruchu byl prodloužen do konce r. 1929, nechtělo se tomu rozuměti. Teprve když se ve velkých městech, zvláště v Praze, v Brně a jinde poznalo, jaké má zákon nevýhody, zejména v tom, že výhody daňové jsou omezeny, jen na stavby dokončené v krátké době, přichází vláda s návrhem, aby se lhůta pro docílení daňových výhod prodloužila do určité doby, tuším do 30. června 1929.

Když socialisté ukazovali na tyto vady a jejich důsledky, nechtělo se tomu rozuměti, a v důsledku toho se zrychlilo úžasnou měrou tempo stavebního ruchu za účelem docílení daňových výhod a přivodilo se vedle jiných neblahých zjevů hlavně zdražení stavebních hmot o 18%, při jejich zhoršené kvalitě, čímž trpí nejen celý stavební ruch, nýbrž i nájemníci a zejména ti, kteří budou po 1. lednu letošního roku pronajímati byty v domech, postavených z takto zdraženého a špatného stavebního materiálu.

Pro nedostatek času a proto, že se k této věci vrátíme co nejdříve, až bude projednávána příslušná vládní osnova, konstatuji pouze, že vláda i v tomto oboru ukázala svoji naprostou neschopnost. (Výkřiky o souhlasu posl. inž. Nečase.)

Mohu proto končiti tím, že všichni jsme si vědomi, že nynější vládní režim poškozuje zájmy obyvatelstva den ze dne, že nynější režim je nebezpečný pro republiku a těžce zkoušené obyvatelstvo. Lichva by neřádila, kartel cukrovarníků by nepůsobil tak škodlivě pro zájmy obyvatelstva, kdyby opravdu viděl, že nynější režim vládní má odvahu a moc, že vláda má silnou ruku a vůli, nepřipustit poškozování obyvatelstva. Kdyby stát a správa státu zakřikla jednoho lichváře, neodvážil by se lichvařiti jiný. Když však státní správa je lhostejná a mluví pouze mezi řádky, objevují se důsledky toho ve zdražení nejen cukru, nýbrž, jak bylo dokázáno, i u uhlí a všech jiných potřeb.

S tohoto hlediska je potřebí si uvědomiti, že zájmem obyvatelstva a zejména republiky je, aby nynější režim byl odstraněn co nejdříve. (Souhlas a potlesk poslanců čsl. soc. dem strany dělnické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Chlouba. Uděluji mu slovo.

Posl. Chlouba: Ve čtvrtek minulého týdne promluvil zde náš soudruh dr Gáti o událostech v Boroňavě u Chustu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Poukazoval, že předminulou sobotu vniklo 18 mužů chustské policie do Boroňavy, aby tam provedli trestní expedici na tamějším obyvatelstvu. Soudr. dr Gáti předložil zde celou serii fotografických snímků a předložil lékařské vysvědčení. Na tuto zprávu a řeč dr Gátiho odpovídá Čsl. tisková kancelář (Výkřiky komunistických poslanců.) touto zprávou (čte):

"Zprávy komunistického tisku o řádění policie v Boroňavě u Chustu jsou značně přehnány a neodpovídají pravdě. Ve věci bylo zavedeno vyšetřování, jehož dosavadní výsledek je tento:

Již po několik roků docházejí policejnímu komisařství v Chustu od vážných občanů boroňavských stížnosti na teror a násilné činy se strany příslušníků komunistické strany. Staly se případy, že byla zničena celá úroda na polích a zahradách, rozbity vozy a hospodářské nářadí, zničeny střechy na domech, ploty u zahrad, vytlučena okna, zpustošeny ovocné sady a lesy. Klidní občané byli přepadáváni na veřejných cestách. Krádeže a loupeže udržovaly v hrůze většinu osadníků. Školní mládež byla štvána proti státu. V kostele došlo ke zesměšňování církevních obřadů; řecko-katolický místní farář byl zbit na veřejné ulici. Četné lupičské bandy, bezpečnostními orgány v posledních letech pochytané, rekrutovaly se většinou z obyvatelstva Boroňavy. Tak i šestičlenná banda lupičů, schytaná chusteckou policií r. 1927, jež byla při loupežích ozbrojena puškami, ba i ručními granáty, a byla odsouzena sedrií chusteckou na 25 let těžkého žaláře, pocházela z Boroňavy. Poněvadž se poměry tyto stále zhoršovaly a klidné obyvatelstvo se dožadovalo zoufalé pomoci, činilo policejní komisařství v Chustu vše možné, aby násilnostem zabránilo. Všechno úsilí bylo marné. I když se někdy podařilo osobu podezřelou z protizákonných činů dopadnouti, nedostavil se postižený k soudu či úřadu ze strachu před pomstou. Dne 8. t. m. vyslalo tudíž policejní komisařství v Chustu 18 mužů stráže bezpečnosti, jednak uniformované, jednak neuniformované do Boroňavy za účelem razzie. Krátce po příchodu do Boroňavy shlukla se část obyvatelstva a napadla stráž kamením za pustého nadávání. Stráž použila k rozprášení neodpovědných živlů obušků. Výtržníci se rozprchli do polí a zahrad, kde se "patrně" střetli s druhou částí obyvatelstva, které asi použilo této příležitosti k zúčtování za dosud způsobené škody, jež jdou do statisíců. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.) Zda při tom byl někdo zraněn, nedalo se zjistiti, poněvadž se nikdo ze zraněných nepřihlásil a nikdo také žádného oznámení neučinil."

Konstatuji, že celá tato zpráva Čs. tiskové kanceláře neodpovídá pravdě, že je naprosto lživá. Čs. tisková kancelář dává se patrně informovati tamními úředníky policejního úřadu, prononcovanými úředníky, kteří jsou osobně odpovědni za onu trestní expedici, která byla v minulých dnech provedena právě na boroňavském obyvatelstvu. (Výkřiky posl. Koudelky, inž. Nečase a Mikulíčka.)

Šrámkova vláda, která by měla na řeč člena Národního Shromáždění, doloženou fotografickými snímky a lékařským vysvědčením, při nejmenším provésti šetření, dá odpovídati Čs. tiskovou kanceláři úplně lživou zprávou. Podotýkám, že to, co tu uvedl soudr. dr. Gáti, je plná pravda, poněvadž jsem sám byl toho svědkem a sám jsem byl při tom, když dotyční lidé dali se ofotografovati. Věřím rád, že vláda, která se připravuje teď za několik málo dnů na okázalé slavnosti u příležitosti 10. výročí, nejméně potřebuje těchto věcí. Ale skutečnost tady mluví.

Oproti zprávám, jakoby tuto trestní expedici nebo tuto razzii provedla určitá část tamního boroňavského obyvatelstva na příslušnících komunistické strany, podotýkám, že to není pravda. Sami úředníci policejního úřadu v Chustu nepopírali nám, když jsme se v pondělí dostavili na policejní úřad, tuto skutečnost. (Hlasy: To je skandál!) Mlčky doznali, že to policie chustská udělala. Sám správce policejního úřadu Tieftrunk (Výkřiky posl. Můni.) řekl: "Ano, pánové, právě jsme dali rozkaz, aby chustská policie provedla razii na tamější obyvatelstvo. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Takové jsou skutečnosti. Teprve potom, když tamější obyvatelstvo a zejména tamější úřednictvo policejního úřadu vidělo, čeho se dopustila policejní stráž, sháněli dotyční nějaké důvody a příslušníci republikánské strany v Chustu a Boroňavě inscenovali druhý den u přítomnosti policejního ředitele z Užhorodu deputaci, která měla jej přesvědčovati, že tato trestní expedice, vykonaná na tamějším obyvatelstvu, musela býti provedena. Takové jsou tedy skutečnosti. Jestliže tedy vláda nepokládá za potřebné, aby dala tyto věci vyšetřiti, aby při nejmenším tu seděl ministr vnitra, a se zodpovídal za tento režim, nezbývá nic jiného, než abychom vyzvali s této tribuny, aby si obyvatelstvo v Boroňavě a na Podkarpatské Rusi udělalo pořádek samo. (Výkřiky posl. Mikulíčka.), aby zúčtovalo s tamějšími darebáky. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pryč s touto vládou, pryč s tímto režimem, pryč s vládou, která takový násilný režim drží. (Potlesk komunistických poslanců. - Výkřiky posl. Můni.)