Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Hluboce dojati jednáme o jedné z největších katastrof železničních poslední doby v Evropě, která vyžádala si dosud téměř nebývalý počet obětí na životech cestujících i personálu železničního, počet raněných a zničení majetku.

Dosah celého neštěstí nedá se dnes po stránce lidských obětí ani po stránce materielní ztráty odhadnouti.

Pro dobrou pověst československých státních drah doma i za hranicemi je tragickou skutečností, že jde o neštěstí mezinárodního dosahu, neboť katastrofa postihla mezinárodní rychlík a většina obětí, ať již na životech nebo zranění, jsou cizí státní příslušníci.

I když podle prohlášení pana ministra jsou vinníci zjištěni a sami se podle výsledku úředního šetření přiznali k svému nešťastnému služebnímu přehmatu, který zavinil tak tragické neštěstí, nelze ve chvílích, kdy téměř celá Evropa truchlí a lituje nevinných a nešťastných obětí, mlčeti k tomu, jak některá část tisku událost tuto posuzuje a píše o vinnících způsobem, který nutno nejen s právního. nýbrž i s lidského stanoviska co nejpřísněji odsouditi a nejdůrazněji odmítnouti. O osudu vinníků rozhodnou zákonem povolané řádné soudy a nikoliv soudce Lynch, obvyklý na divokém západě. Nazvati někoho, kdo neprošel řádným řízením soudním, kdo neúmyslně lidsky pochybil a dopustil se nedopatření, jehož následků si ve shonu služby uvědomiti nemohl, vrahem, hraničí již s hyenismem a vášnivou nenávistí nejen k jednotlivci, nýbrž i ke stavu, k němuž tento pochybivší jednotlivec náleží.

Tím více odsouzení hodným je tento způsob morálního soudu Lynche, že přišel se strany, která má nejméně příčiny tímto cynickým způsobem odsouditi celý stav, jehož nadlidské námaze a obětavosti vděčí za hladký a skvělý svůj úspěch manifestačních sjezdů čsl. zemědělců ve dnech 16. a 17. května v Praze a ve dnech 8. a 9. září v Brně. Má to býti vděk mluvčího tisku čsl. zemědělců za to, že čsl. železničáři s největším vypětím všech sil, bez náhradního odpočinku, na úkor zákonného volna, bez jakékoli peněžité náhrady za ztrátu volna postarali se o bezpečný přívoz a odvoz všech účastníků obou zemědělských sjezdů, vypravivše hladce a bezvadně sta mimořádných vlaků se statisíci zemědělců ze všech končin republiky a umožnivše skvělý průběh obou sjezdů?

O tom snad naše čsl. veřejnost neví, že všechny mimořádné, zábavní a výletní vlaky vypravuje a obsluhuje železniční personál na účet svého odpočinku po řádné a pravidelné službě, bez haléře zvláštní odměny za práci přes čas (Slyšte!) a napjatější výkon, ačkoli železnice miliony při tom vydělávají. Kdyby to pisatel dotčené zprávy ve "Venkově" věděl a mohl se, než odsoudil, o tom informovati, musil by, má-li jen trochu cti v těle a lidského cítění, souditi zcela jinak.

U nás se příliš brzy zapomíná. Zapomnělo se již, že letošní rok klade na čsl. železniční personál mimořádné nároky a že v celku svého úkolu se dosud zhostil způsobem přímo obdivuhodným. Zapomnělo se již na zemědělský sjezd 16. a 17. května, na legionářský sjezd 29. června až 1. července 1928, na hasičský sjezd 5.-8. července 1928 a na nesčetný počet menších sjezdů a slavností, jichž zdar uložil výkonnosti železničních zaměstnanců mimořádný úkol.

Oč spravedlivěji a kritičtěji posuzuje svědomitost, obětavost a poctivost našich železničářů nám nepřátelská cizina. Pořadatelstvo Schubertových pěveckých slavností ve Vídni, rakouská a říšskoněmecká železniční správa poděkovaly za dovoz, průvoz a odvoz zejména říšskoněmeckých účastníků těchto slavností nejen železničářům rakouským a říšskoněmeckým, ale i československým. Nezastydí se tisk čsl. zemědělců po tomto faktu nad způsobem psaní "Venkova" o katastrofě v Zaječí?

Neočekávali jsme, že právě s této strany přijde takovýto neslýchaný útok, když pro účastníky sjezdů zemědělských na úkor rentability železnic byla povolena neobvyklá sleva jízdného 50%, té rentability, s níž se vždy operuje proti sebe spravedlivějším požadavkům čsl. železničářů!

Je možno nazvati "vrahy" nešťastníky, kteří jsou denně vysazeni smrti, úrazu nebo kriminálu? Je možno viniti z nesvědomitosti ty, kteří minulého roku položili na oltář podniku přes 500 životů? Je možno titulovati vrahy ty, kteří mají nejvýš vypěstovaný smysl pro odpovědnost, a dopustivše se z neznámých psychologických shod okolností přehmatu, mají odvahu sami sebe odsouditi, jak svědčí sebevražda úředníka v Uhersku, v Chotovinách a pokus sebevraždy výhybkáře v Zaječí? Vraždí se tito lidé snad ze strachu před trestem, který nemůže býti větší než trest smrti, spíše mírnější, poněvadž nejde o zlý úmysl? Strach před trestem nemůže býti motivem k sebevraždě, ale smysl pro tíhu odpovědnosti. Nikoliv zbabělost, nýbrž heroismus odsouditi sama sebe dohání tyto lidi k sebevraždě.

Pan ministr železnic soudí o vinnících poněkud jinak, jak z jeho prohlášení vysvítá a sám tím odsoudil způsob psaní "Venkova".

Letošního roku dostoupil počet nehod a neštěstí přímo epidemického množství, a vyžádal si obrovského počtu obětí na životech cestujících i železničářů, zranění a ztrát a zničení statků a majetku státního. Nutno se nad tímto faktem zamysliti. Nestačí hledati jen vinníky, nýbrž i příčiny tohoto zla. V Německu ustavil pan ministr dopravy parlamentní komisi k vyšetření těchto příčin na říšsko-německých drahách nejen po stránce technicko-komercionální, nýbrž i personální. Největším zlem, které přivedlo státní podniky a zejména železnice do nynější krise, je nešťastné provádění zákona čís. 404 z r. 1922 o prohlášení podnikem. Správní sbor, složený ze starých zkušených úředníků, kteří podnik vedli 20 i 30 let zdárně, byl postaven pod kuratelu zástupce ministerstva financí, které přirozeně nemůže míti ani o technických, ani o personálních potřebách podniku československých železnic ani potuchy. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.) Bylo mu přiznáno právo veta. Tu jsme ve státních podnicích svědky zajímavého zjevu. Staří zkušení úředníci, vedoucí podnik, musí se hrdliti se zástupcem ministerstva financí o každou korunu, které potřebují na investice nebo technickou výpravu, technickou výzbroj nebo i na potřeby personální.

Provádění tohoto zákona zasáhlo i do poměrů personálních svou snahou a tendencí, zbaviti největší počet personálu definitivy a postaviti jej tak na labilní poměr smluvní. A co nezpůsobil zákon č. 404, dokonal zákon platový, jehož nešťastným prováděním a nešťastnou systemisací přivoděn byl úplný rozvrat v personálních i služebních poměrech železničního personálu. Po stránce sociální zatlačil železničáře za ostatní státní zaměstnance a po stránce služební zavedl turnusy a výkony, které lze jen s nadlidským úsilím zdolati. Ptejte se, vážení pánové a dámy, když cestujete tak často po železnici, průvodčích vlaků a jízdního personálu, jaké mají turnusy, a užasnete, že tento personál po celé týdny, ba po celé měsíce nemůže se ani řádně vyspati proto, poněvadž má jen krátké pausy ve svém řádném výkonu - 2 až 3 hodiny a nota bene někdy není ani připuštěn v noci, přijede-li pozdě, do kasáren, nemůže si tam ani lehnouti a odpočinouti. Opožďování ještě tuto situaci přiostřuje. Za takových poměrů není pak se co diviti, že se vyčerpá úplně fysická schopnost celého personálního tělesa železničního. Nejde jen o poslední katastrofu. Jde o celý řetěz letošních neštěstí a nehod. Jestliže již po téměř 3 léta je personál štván, znervosňován a zneklidňován personálními opatřeními meziministerské komise, síly jeho do nemožnosti vyčerpávány, nelze se diviti, že na konec podléhá nervosní psychose, z níž vyplynou pak přehmaty a nedopatření ve službě, které mají tak tragické důsledky.

Nejlépe charakterisuje poměry na železnicích dnešní "České Slovo", když přináší zprávu, že, když se zaběhl balík "Reformy" a přišel asi s 1¹/₂hodinovým zpožděním na místo určení, vyšetřováním tohoto případu se zabýval ministerský rada, který má 60.000 Kč ročního příjmu, ale výhybku v Zaječí musí postaviti výhybkář, který má 14 až 15 tisíc ročního příjmu. Zde je nejlépe viděti rozdíl risika výkonu služebního. Co může ten ministerský rada na vyšetřování zaběhlého balíku "Reformy" zkaziti, co může způsobiti? (Výkřiky: Nic!) Nic. Ale výhybkář špatně placený, stále vyčerpávaný a štvaný přirozeně může přivoditi katastrofu, nikoliv úmyslně, ale pouhým nedopatřením.

Pan kol. Brodecký vzal hodně v ochranu p. ministra železnic. Nevím, jaké důvody ho vedly k tomu, že říkal, že nelze mluviti o systému a režimu Najmanově, nýbrž že je nutno mluviti o systému a režimu sekčních šéfů. Nesdílím tento názor kol. Brodeckého. (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické.) Kdybych nic jiného neřekl o nynějším režimu na železnicích, stačí říci, že p. ministr železnic, který dovede býti vůči podřízenému personálu tak energický, nedovede býti stejně energický vůči zástupci ministerstva financí ve správním sboru, aby si tam dovedl proti jeho vůli prosaditi to, co ve vozbě a bezpečnosti dopravy potřebuje.

Domnívám se, že nelze také mluviti o systému a režimu sekčních šéfů. Vždyť jsou to konečně, až snad na jednotlivce, kteří jsou zkostnatělí byrokrati, přece jen lidé, kteří tento podnik dlouhá léta vedou a mají určité zkušenosti. Víme-li však, že musí často kapitulovati sekční šéf, člen správního sboru, před daleko mladším úředníkem nižší hodnosti, třebas ministerským radou, zástupcem ministerstva financí, pak nelze mluviti o systému a režimu sekčních šéfů, nýbrž o nezdravém a nemožném systému kurately ministerstva financí nad hospodářstvím podniku po stránce technické a hospodářské, kurately meziministerské komise pánů dr Fischera a dr Horáka nad personální politikou ministerstva železnic.

Varovali jsme dostatečně jak při projednávání zákona platového, tak také při jednání o vydání vládního nařízení č. 15 před tímto systémem, který zavádí meziministerská komise do podniku čsl. státních drah. Našeho varovného hlasu nebylo dbáno. Naši odboráři, kteří již celá desetiletí-dělají odborovou politiku, kteří byli dokonce železničními zaměstnanci, kteří ovládají poměry technické, komerční i personální na našich železnicích do posledního bodu, nejsou menšími odborníky než p. min. rada dr Fischer a dr Horák, kteří v republice všemu rozumějí, zrovna tak šafránu jako čsl. železnicím, zrovna tak ministerstvu zemědělství jako čsl. poštám. Snad musilo dojíti k celé té serii neštěstí a nehod na čsl. drahách, musilo snad dojíti ke katastrofě v Zaječí, aby celé veřejnosti československé i zahraniční otevřely se oči, že státní podniky, zejména železnice nemohou býti pokusným králíkem pro experimentování neodpovědných reformátorů, nýbrž že státním podnikům nutno dáti po stránce technické i po stránce personální vše, co ke svému vývoji potřebují, aby doprava byla rychlou, dochvilnou, spolehlivou a bezpečnou a tím stoupla důvěra k čsl. státním drahám. Nemáme jiného přání, než aby toto neštěstí bylo již poslední obětí, přinesenou cestujícími i železničáři na oltář tohoto nemožného a nezdravého systému úsporného experimentování, nesnesitelné kurately po stránce technické i personální. Pan ministr železnic musí ukázati pevnou odhodlanost a pevnou vůli vybojovat svému podniku samostatnost, vybojovat zdravé obchodní vedení, vybojovat vše, co pro zdárný chod tohoto podniku je potřebí. Zde slabost by ho činila spoluvinníkem a spoluodpovědným. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Burian. Dávám mu slovo.

Posl. Burian: Ctěná sněmovno! Před několika měsíci došlo v Brně na nádraží k velikému železničnímu neštěstí, které si vyžádalo 5 lidských životů a mnoho raněných. Krátce na to došlo na témž nádraží k nehodě železniční, která však byla menšího rázu, a nyní dochází těsně u Brna k nesmírnému neštěstí, ke katastrofě, která vyžádala si mnoho lidských životů. Tu jest pochopitelno, že vysíláme z našeho klubu do debaty o této otázce oba naše poslance, kteří náhodou v Brně bydli a jsou poslanci za Brno. Já chci se zabývati prohlášením pana ministra železnic, poněvadž toto prohlášení, které zde učinil, vyžaduje si určitého kritického rozboru.

Pan ministr železnic nám zde omlouval ministerstvo železnic tím, že k železničním neštěstím docházívá také i v jiných státech a že při největší opatrnosti přece jen železničního neštěstí nelze se absolutně vyvarovati. To mohl by akceptovati každý, i nepřítel dnešní vlády. Ale, ctěná sněmovno, my bychom takové prohlášení dnešního ministra železnic mohli přijmouti jen v tom případě a jen tenkráte, kdyby zde na druhé straně bylo skutečně viděti vážné úsilí po opravách a nápravách na železnicích. Ale když pozorujeme, co na našich železnicích bylo za řadu let vykonáno, nemůžeme mluviti o naprosto žádných nápravách a opravách. Zajisté, kdyby na těchto železnicích dělo se všechno, čeho jest potřebí pro správnější a lepší dopravu, pak by to byla věc úplně jiná a kromě toho by byla věc také jiná, kdyby v této konkrétní situaci po tomto neštěstí ministr železnic přišel sem s jiným prohlášením, než které učinil. Pan ministr železnic své prohlášení končí úplně jalovou větou, že železniční správa nezanedbá žádné příležitosti ani prostředků ke zvýšení bezpečnosti. Tímto ujištěním se máme spokojiti. Kdyby byl pan ministr železnic přišel a řekl: Toto velké neštěstí působilo na nás na všechny v ministerstvu železnic a v celé vládě takovým silným dojmem, že jsme si nyní vědomi, že musíme činiti velké věci, aby železnictví v Československé republice bylo reorganisováno - kdyby byl přišel s konkrétním návrhem a řekl: My v příštím roce nevydáme jen 33 miliony na investice v železnicích, jak je to v rozpočtu řečeno, nýbrž pod dojmem této katastrofy, abychom dalším předešli, vezmeme ministerstvu národní obrany několik set milionů korun a použijeme jich na reorganisaci železnic - bylo by viděti, že v ministerstvu železnic činí se alespoň jakýsi náběh, aby se stala náprava, pak by bylo viděti vážné úsilí o nápravu toho stavu věcí, jaký na železnicích jest.

Ale, pánové, nyní přišel pan kol. Marcha a začal omlouvati ministra železnic i ministerstvo a vykládal nám, že by pochopil, kdyby zde k těmto otázkám mluvili železniční odborníci, ti by měli k tomu právo, ale mluví-li neodborníci, třeba z čistě agitačního hlediska, pak že je to nesprávné, což také odsuzoval. Nuže, domnívám se, že je nutno, aby právě cestující obecenstvo v Československu promluvilo a aby za ně aspoň promluvili ti, kteří i když nejsou snad odborníky, přece jenom jako cestující stav našich železnic dobře znají.

Pan posl. Marcha také vykládal, že se věci využívá agitačním způsobem a dokonce chtěl naznačovati, jakoby tato agitace měla v kruzích železničních zaměstnanců zavdávati příčinu ke zjevům, schopným vyvolávati taková železniční neštěstí, jako před časem v Brně a nyní u Břeclavě. Myslím, že pan posl. Marcha, který mluvil za stranu agrární, měl nejméně příčiny vyjadřovati se takovýmto způsobem.

Pokud se týče činnosti a práce zřízenců a zaměstnanců železničních jakéhokoli přesvědčení, můžeme ubezpečiti pana posl. Marchu, že může v železničním kupé spokojeně spáti na všech cestách, které koná, a pokud se týče horlivosti železničních zaměstnanců při výkonu služby, může býti kliden, za to však, pokud se týče pana ministra Najmana a pánů z ministerstva železnic, ať je na pozoru, aby jemu nebo některému jinému pánovi se v nejbližší době nestala nějaká nehoda při železničním neštěstí. Tam ať obrací svůj zřetel.

Mluví-li p. posl. Marcha o komunistickém tisku, že píše takovým či oním způsobem a že pak čtenáři tomu věří, myslím, že tento tisk činí tak odpovědným způsobem, jak to dělnictvo žádá a potřebuje. Jsem však toho názoru, že agrárnický tisk dovede psáti způsobem rozmanitým a že také jeho čtenáři pak věří, že na př. komunisté v Rusku jedí malé děti a podobné hlouposti a nesmyslnosti. Musím odmítnouti taková malicherná hlediska, jaká do debaty vnesl agrární poslanec pan Marcha.

Zkoumáme-li projev ministrův, dospějeme k názoru, že je dokumentem proti ministerstvu železnic, a že tam, pod tíhou těch skutečností, které se objevily u příležitosti toho neštěstí, je toho doznáno tak mnoho pro vinu ministerstva železnic. Jedině o to dnes jde, kdo má v inu na tomto neštěstí. Když tu ministr praví "soudy to rozhodnou", pak je tu zase od pana ministra železnic řečeno něco, co nepřiléhá k té situaci, která důsledkem tohoto neštěstí v celé veřejnosti se vyvinula. Veřejnost nechce tak dalece vědět, jak mnoho je vinen ten nebo onen nepatrný zřízenec, který tam v Zaječí byl zaměstnán právě při tomto neštěstí, nýbrž veřejnost chce vědět, jak dalece vinu na těchto neštěstích mají poměry na drahách v Československé republice, jak dalece vinu mají na těchto poměrech vyšší páni, než tito malí úředníci, zřízenci, malí zaměstnanci na drahách, a v tomto ohledu toto prohlášení nám řeklo samo o sobě velice mnoho. Uvedu zde jednu větu, kde pan ministr železnic řekl: "Příčina každého neštěstí na železnicích se zevrubně vyšetřuje. Na výsledku vyšetřování se ovšem nepřestává, nýbrž činí se z toho náležité dedukce a hledí se nových zkušeností využíti pro budoucnost."

Jak jsem již řekl, bylo před několika měsíci železniční neštěstí v Brně, bylo tam 5 mrtvých, mnoho těžce raněných a uplynulo mnoho měsíců a pan ministr Najman zde prohlašuje, že, jak takové neštěstí se stane, okamžitě prováděny jsou nápravy. Ale já musím říci, že to není pravda. Jednomyslně bylo přiznáno a řečeno: Nádraží brněnské nevyhovuje, nádraží brněnské je neobyčejně malé a musí býti důkladně reorganisováno. Uplynulo mnoho měsíců a městská rada brněnská, v níž jsou zastoupeny všechny strany, musí si hořce stěžovati na to a obviňuje pana ministra Najmana, že v té věci nic neučinil, aby nedostatečné nádraží brněnské uvedl úplně do jiného stavu, než ve kterém je.

Všimněme si však i jiné okolnosti, která taktéž je zde přiznána. Všichni pozorujeme, jak železnice v Československu špatně jezdí, jak mají vlaky zpoždění ¹/₂ hodiny, hodinu, půldruhé hodiny a jak se jinak jízdní řád nedodržuje. Pan ministr železnic nám zase zde prohlašuje, že na té nejdůležitější trati, která je v Československu, mezi Prahou a Brnem, trať je v nepořádku, musí se opravovat a proto že tam docházívá ke zpoždění vlaků. Budiž, tam je tedy tak. Ale jak pak je to na jiných tratích? Když jedeme z Košic přes Ostravu do Prahy, vidíme stejně taková zpožďování. Je to vůbec zázrak, že za takového stavu úplně špatné jízdy na československých drahách nedošlo ještě k četnějším a větším katastrofám železničním. Železničním zřízencům musí býti vysloven největší dík za to, že dovedou předcházeti katastrofám, protože při stálém opožďování vlaků vchází taková velká deruta do celé dopravy, že nebylo by žádného divu, kdyby k novým a novým železničním katastrofám došlo.

Pan ministr železnic také úplně zde doznává, že v Zaječí nebylo by bývalo došlo ke katastrofě, kdyby tam byly dvoje koleje. Přiznává, že na této nejdůležitější trati, kterou Čsl. republika má, měly by býti dvoje koleje. Proč nejsou tyto dvoje koleje? Mohou za to ti dva výhybkáři, kteří tam byli ustanoveni a kteří tam pracovali právě ten den? Zajisté mohou za to vyšší páni, může za to sám pan ministr Najman. Není možno tuto vinu svaliti nějakým způsobem na někoho jiného. Ovšem pan ministr Najman ve svém prohlášení praví, že je tu otázka, zdali čsl. dráhy mohly býti tak dobře technicky vypraveny, jako v jiných státech. My tvrdíme: ano, technicky mohly býti čsl. dráhy za těch 10 let jinak vybaveny a zařízeny, kdyby - to platí o celé vládě, to neplatí jen o ministerstvu železnic vláda byla dala více peněz na železnictví a na jejich hospodářství než na vojenství a armádu, a pak nemuselo docházeti k takovému neštěstí, které je přímo skandálem evropským.

Tedy, když věci pozorujeme jen z tohoto prohlášení pana ministra železnic, pak dospíváme k tomu neúprosnému výsledku, že vinu na tom neštěstí má ministerstvo železnic (Tak jest!) a pan ministr Najman, ne snad jako osoba, ale jako representant tohoto ministerstva železnic. A chce-li nám dnes někdo vykládati, že jest to nějaká agitace socialistická nebo komunistická, pak chci se dovolávati jen jediného, co naše stanovisko potvrzuje. Pan posl. Marcha nečetl úvahu, která o těchto věcech byla ve včerejším časopise vládním, v "Prager Presse". Tam je doznáno, že vina je v systému, v tom režimu, který v ministerstvu železnic jest, který ovšem není jenom v ministerstvu železnic, nýbrž v celé vládě, která daleko více dbá toho, jakým způsobem opatřovati a dávati peníze na válečnictví, vojenství a četnictvo a na takové různé a různé věci protidělnické, ale nedbá těch opatření, která jsou potřebná v zájmu lidu a v zájmu těch cestujících, kteří na čsl. drahách jezdí.

"Prager Presse" uvažuje o těchto věcech a píše (Výkřiky posl. Landové-Štychové.), že v takových chvílích ptá se veřejnost nikoliv, jak zde pravil p. posl. Marcha, jak je to s těmi výhybkáři, na něž se veškerá vina svaluje, nýbrž, není-li vina na tom systému. A "Prager Presse" vlastně také tu doznává, že je vina na tomto systému v Československu, neboť se přimlouvá za reorganisaci veškerých železničních drah. Praví dále, že je otevřeným tajemstvím, že naše železnice nejsou v takovém stavu, v jakém by si je přáli všichni dobří lidé. Bylo příliš málo investováno a mnozí pesimisté železniční obávají se takořka krachu tohoto systému, nestane-li se záhy náprava. "V opaku proti prvním letům po válce, kdy bylo příliš mnoho personálu", praví se mnoho šetří. Jdeme z jednoho extrému do druhého. Organická náprav a v našem největším státním podniku je nutná. Nechť se to stane a nechť se to brzy stane. K tomu nás napomíná neštěstí u Zaječí!"

Tedy takto mluví vládní list. Ovšem dnes už by snad mluvil úplně jinak. On mluvil tak v té chvíli, kdy sám redaktor byl zdrcen pod dojmem těch zpráv. Ale my nemáme žádné příčiny, abychom každou chvíli měnili své stanovisko. Co včera řekl vládní list, to dávno již řekli komunisté, že totiž je náprava potřebná v systému, v celém tom režimu, i v ministerstvu železnic i v celé vládě. (Tak jest!)

Myslím, že tato vina pana ministra železnic je příliš veliká, a tu opravdu se divím, že pan ministr Najman není si vědom té situace, ve které on dnes jako ministr Československé republiky se ocitl. Jeho situace je taková. Včera jel do Brna a nadal tam železničním zřízencům a dnes musil jeti kousek za Brno a shlédnouti tam tu strašnou a hroznou katastrofu, která tam nastala. Ten rozdíl je obrovský. Pan ministr Najman se domnívá, že je mu dovoleno postupovati proti dělnictvu, a to ne jenom jednou veřejně a viditelně, ale stále a nepřetržitě, jak to činí, když šlape po dělnické třídě a po železničním zaměstnanectvu. A teď má tuto katastrofu, která tam u Zaječí nastala.

Když generál prohraje bitvu, tak marné je všechno vymlouvání a odvolávání se na nižší důstojníky nebo nižší mužstvo, že toto zavinilo tu prohru. Po prohrané bitvě generál musí jíti, nic jiného mu nezbývá. (Potlesk komunistických poslanců. - Výkřiky posl. Landové-Štychové.)

My jsme si dnes znovu vzpoměli toho, když někde nějaké veliké neštěstí se stalo, že tu obyčejně železniční zaměstnanci, kteří při tomto neštěstí přítomni byli, šli, vzali provaz a vzali si také život a tak na sobě vykonali ortel smrti. (Výkřiky komunistických poslanců.) Panu ministru Najmanovi po tomto strašném neštěstí, po mém soudu, nezbývá nic jiného, nikdo mu nemůže pomoci, žádná koalice naprosto nikdo, než aby vyvodil důsledky z těch poměrů, které na československých železnicích jsou. Pan ministr Najman nemá dnes nic jiného co činiti - on vůbec neměl přijíti do sněmovny - on po této katastrofě u Zaječí měl vzíti modrou šňůru a jíti. To jest jediné, co může učiniti. Jeho ministrování touto železniční katastrofou má býti konec. A kdyby páni z koalice měli nějaký smysl pro to, co zde pravím, pak sami by se postarali o to, aby šel. Tím by byla jeho osobní stránka jako representanta ministerstva železnic vyřízena; ale nebylo by tím vyřízeno to, co v železnictví se potřebuje. Tam je třeba důkladné nápravy systému. Tedy v prvé řadě vydatně mnoho peněz dáti na investice a na to, aby železnictví v Československu bylo reorganisováno, za druhé vyjíti zaměstnanectvu vstříc a pro toto zaměstnanectvo odčiniti to, co na něm bylo vykonáno v ohledu mzdovém, platovém a restrikčním.

Bylo tu již uvedeno, že 35.000 zaměstnanců bylo propuštěno. Budiž to řečeno na případě v Zaječí, co to znamená v tak malé stanici. Před restrikcí bylo v této malé stanici Zaječí zaměstnáno 35 železničních zaměstnanců i s úředníky a dnes po restrikci je tam jenom 18 zaměstnanců, tedy 17 jich bylo propuštěno. Tak se pracuje všude na drahách, a to může míti v zápětí veliké katastrofy železniční.

A ve třetím ohledu je to politické vystupování proti železničním zaměstnancům různého politického smýšlení a komunistického přesvědčení. To je věc, která je také něčím, co nepatří ke starostem ministerstva železnic. Do toho, jaké má smýšlení ten který železniční zaměstnanec, ministerstvu železnic nic není. Jemu je do toho, jak tito železniční zaměstnanci konají své výkony a o nic jiného se ministerstvo železnic starati nemá. Ovšem, tyto věci, kterých je potřeba, nebudou napraveny za dnešního vládního režimu, nýbrž nápravu zde může si zjednati toliko dělnická třída. Dělnictvo a železniční zaměstnanectvo musí si vybojovati svá práva. A tím, že si vybojuje svá práva, vybojuje také všem cestujícím větší bezpečnost na drahách. (Výborně! - Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Gáti. Dávám mu slovo.