Posl. dr Gáti: Katastrofa v Zaječí,
která vyžádala si 22 lidské životy,
je strašlivá a lidský cit otřásající.
Ale neméně lidský cit otřásající
jsou případy, které chci uvésti z
Podkarpatska. Je mojí povinností, abych již
dnes v mezích dnešního denního pořadu
rozprostřel před rozšafným míněním
celé republiky případ krev pobuřující,
jenž vrhá oslňující světlo
blesku na džungli Podkarpatska a jenž by v kterékoliv
zemi západu vzbudil takové vzrušení,
že by jím byla vláda smetena.
Politickým pozadím tohoto případu
je kolonisační systém, jenž v Africe
nemůže býti temnější, jenž
se však ostatně řadí důstojně
svými krvelačnými, sadistickými podrobnostmi
vedle nejpodlejších případů bílého
teroru bulharského, rumunského a uherského.
Abych promluvil krátce a prostě:
V sobotu dne 8. září t. r. přijelo
do Chustu-Boroňavy oddělení státní
policie chustské sestávající z 18
mužů oděných po občansku a opatřených
puškami, boxery, gumovými obušky a drátěnými
pletenci (Slyšte!) a aniž by bylo tomu něco
předcházelo, aranžovalo toto oddělení
jako nějaká trestající expedice na
koloniích mezi ubohými zemědělci a
dělníky, slovanským to obyvatelstvem, pogrom
s vybraným trýzněním (Výkřiky
poslanců strany komunistické.) a zbilo do krve
34 osvobozených ukrajinských autochtonů,
starců, odvedených mladíků, jdoucích
po vojensku v řadách, jednu ženu a 3 děvčata.
(Výkřiky poslanců strany komunistické.)
Trýznění provázeli tupením
komunistů a dali zbitým věděti, že
zavedli nyní rumunský řád jako první
v republice. Zbitý lid nejdříve spoutali,
pak bili, konečně v půl jedenácté
večer odešli, aniž by byli koho zatkli nebo předali
státnímu zastupitelství a aniž by byli
sepsali protokol nebo zavedli šetření což
dává důkaz o tom, že zde nešlo
o trestní řízení, nýbrž
o zastrašující a trestající expedici
a o zbití sebevědomého proletářského
lidu v jedné vsi do krve. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Abych doložil, že mně zde nejde o vzbuzení
sensace, nýbrž že mým cílem je
bezohledné odhalení pravdy, a abych vyložil
dělnictvu Československé republiky a celého
světa, že v 10. výročí demokratické
republiky zavádí se na Podkarpatsku prostý
bílý teror, dosvědčuji každé
své tvrzení dokumentárně. (Výkřiky.)
Obec Chust-Boroňava leží několik kilometrů
od Chustu vzdálena a náleží policejně
k Chustu. Chustská policie, v jejíž čele
je hluchý a sám o sobě nezpůsobilý
vrchní komisař Tieftrunk a svými skandály
všeobecně známý komisař Slováček,
zapsala se sobotními událostmi do dějin Podkarpatska
krvavými písmeny. Pan Tieftrunk je ten policejní
úředník, který v době stávky
povozníků letos dal vyvěsiti plakáty,
v nichž doslovně vyhrožuje stávkujícím:
"Upozorňuji všechny zájemce, aby pokračovali
ve své práci pravidelně, aby se zdržovali
terorisování jiných, aby v opačném
případě zdejší úřad,
t. j. policie, nebyla nucena postarati se o povozníky slovenské
a české, čímž zdejší
povozníci mohou snadno zůstati bez chleba, aby byla
učiněna přítrž těmto nesnesitelným
poměrům" - rozuměj stávce. Plakát
ukáži v originále. - Tu je! (Ukazuje plakát.)
Spisy o disciplinárním řízení,
vedeném proti komisaři Slováčkovi,
dávají svědectví o tom, že je
chronický opilec, jenž zpoličkoval jednoho
českého úředníka tak, že
se mu protrhla bubínková blána, jenž
v kavárně z opilosti střílel z revolveru,
jenž byl již supendován a jenž podle soudních
spisů, nalézajících se u trestního
soudu v Chustě, dopustil se násilí na nevinném
děvčeti v Chustě. Kromě těchto
vybraných představených v úřadě
oblažuje město Chust ještě fašistický
koncipista jménem Reisinger a celý houf detektivů.
Tito lidé mají největší moc v
Chustě.
Významným jest pro toto detachement teroristů
a je to též všeobecně známo, že
tito špatně placení páni úředníci
mají luxusní auta, jež vysílají
na stanoviště co autodrožky a činí
nekalou soutěž autodrožkářům,
tak důkladnou, že běda tomu, jenž nepoužije
jejich aut. Vrchní komisař Tieftrunk spolu s detektivem
Alexandrem Szerem mají od dvou let společné
auto a je přirozeno, že mladší bratr Szera,
jménem Michael Szera, dal k tomu své jméno.
Panu komisaři Slováčkovi stačí
z jeho platu 1100 Kč na to, aby si koupil auto Praga-Alfa
za 50.000 Kč, jehož užívá co auta
pro ranní projížďky prostitutek a kromě
toho co autodrožky. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Vždyť i detektiv Hiszen má
auto na jméno své ženy. Též detektiv
Leško je majitelem auta a má povolení pro autodrožkářství
na jméno Krivský. To dosvědčí
kterýkoliv obyvatel města Chustu a dokáži
sám originální kupní smlouvou vrchního
komisaře Tieftrunka a pana Slováčka. Prosím,
pánové! (ukazuje smlouvu.) Tato fakta mluví
sama o sobě o tom, v jakých rukou se ocitla státní
policie v Chustě. To vše jest specialitou Podkarpatska.
Není divu, že policie tak rumunského zápachu
pracuje metodou rumunskou a že ji lze získati pro
jakýkoli "pěkný kousek". Obyvatelstvo
Chustu-Boroňavy hlasovalo z 80% pro komunisty a stálo
v ostrém boji s tamními kuláky, jež
vede jejich kněz Bartoloměj Mitrinič a agrární
starosta Petr Gyakun. 80% komunistů a agrární
starosta! Dobrosrdečný kněz dal před
lety Michalu Kovácsovi do ruky revolver, aby střílel
na pravoslavné, dal též pušku Jurovi Lychovi,
aby střílel na komunisty. Agrární
starosta pak se svými dvěma kurátory rozsekal
vůz Mikoly Koscuka, bytem v Sokornici, když si chtěl
pro svůj těžký náklad přivésti
přípřežek od Boroňovanů
a pak obviňovali komunisty z toho darebáctví,
avšak svědek Vasil Holák jejich čin
odhalil.
Jak úřadům, tak i kněžím
a buržoasii obce byl velký tábor komunistů
již dávno nepříjemným, a ať
se stalo cokoli, ze všeho byli podezříváni
prostě komunisté, aniž by se pátralo
po pachateli. Pachatel byl vždy neznámý, byl
jím však komunista. Minulého týdne se
připravili na nejkrajnější nápor
proti komunistům. Ivan Dubovič, bytem v Boroňavě,
nekomunista, jest ochoten složiti přísahu na
to, že slyšel minulého týdne na dvoře
policejního komisařství, jak se tam Petr
Gyakun, agrární starosta, Petr Elfanyuk, vůdce
agrárníků a Ivan Skundza, vůdce strany
Kurťakovy, radili, že požádají policii,
aby uspořádala něco proti komunistům
v Boroňavě, a to tak, jak to prováděli
Rumuni a Maďaři. (Výkřiky poslanců
komunistických.) To jsou události předchozí,
takovéto je pozadí. Chustská státní
policie přijala tuto myšlenku za svou a páni
se ustavili na tom. že něco učiní podle
vzoru rumunského. A v sobotu večer posadil koncipista
Reisinger 18 strážníků oblečených
v oděv občanský do autobusu. Co se potom
dělo v té veliké tmě, o tom nechť
mluví doklady, mé vlastní zápisy,
fotografie a lékařská vysvědčení,
jež tuto Národnímu shromáždění
předkládám. (Výkřiky posl.
Hakena.)
Mitro Fedorcán, 20tiletý, odvedený k vojsku,
seděl v sobotu večer kolem 9. hodiny u své
snoubenky Anny Lenkové, když pojednou do světnice
přijdou 3 strážníci v civilu a otázavše
se na jeho jméno, řvali na něho: "Tebe
hledáme, počkej, ty dostaneš!" Na výkřiky
děvčete vyhrožovali mu, že je zabijí.
Fedorcána počali bíti obušky, pak jej
chytili, spoutali do želez a vyvedli ven, kde čekali
ještě 3 strážníci. Odvedli jej
na konec vsi, kde již byli schytáni spoutaní
lidé. Strážník Chmára tam na
něho křičel: "Ty komunisto, my ti dáme
komunistickou stranu, pověsíme vás všechny
na trámu, naučíme vás jísti
zem. Hleďte nyní všichni, jak vás po řadě
zbijeme podle vzoru rumunského!" Na to ho uchopili
čtyři nebo pět strážníků
za hlavu, ruce a nohy, položili obličejem na zem,
stáhli s něho kalhoty a počali jej bíti
na nahé tělo holí pletenou z drátů
až do únavy, pak mu sňali pouta a hnali jej
domů. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Lékařské vysvědčení
vypovídá toto: Na pravém stehně a
na zadní straně těla je na kůži
viděti dohromady 35 průměrně 7 cm
dlouhých, živě červených dvojitých
pruhů. Mezi těmito přesně rovnoběžnými
pruhy je kůže zčásti žlutě
zabarvena, zčásti pokryta ranami se hojícími
a ranami otevřenými. Na pravém rameni má
opuchlé skvrny, jednu velikosti 4X2 cm a jednu 7X5 cm.
Nález: 35 kontusí na stehně a na střední
části těla bylo způsobeno předmětem
dlouhým, ohebným, z drátů točeným.
Zahojí se do jednoho týdne. Kontuse na pravém
rameně jsou měkké kontuse, jež pocházejí
od násilného použití tvrdého
předmětu a jichž hojení potrvá
1 týden.
Michaela Balacze, 30letého zemědělce, trýznili
za podobných okolností týmž způsobem.
Lékařské vysvědčení
jeho jest ještě zavažnější
a obsahuje krátce toto: Na pravé straně krku
má defekt kůže velikosti koruny. Na horní
pravé paži zranění 8 cm dlouhé
a 11/2 cm široké. Na levém
předloktí na straně vnější
ránu v kůži velikosti koruny. Kůže
na pravé paži je červená a opuchlá.
Též na levém rameni je kůže červená
a opuchlá. Na levém rameni jest ještě
jedna rána kožní velikosti pětikoruny,
na obou stranách zad kožní rány 8 cm
široké a 2 cm dlouhé. Obě tváře
jsou plny odřenin, jsou červené a opuchlé.
Na pravém stehně nalézá se červená
opuchlina velikosti dlaně. Na levé straně
lebky je zranění 2 až 3 cm široké
a 5 cm dlouhé. Nález: zranění pocházejí
od tvrdého předmětu a hojení jich
potrvá 15 až 20 dní.
Jura Katrinič, jenž je rovněž odveden
k vojsku, byl chycen na ulici, když šel, nesa svůj
kufřík, opatrně spoután, pak zbit
na zádech gumovými obušky a boxery. Když
se nad tím rozhorloval, křičeli na něho:
"Uvidíte, komunisté, kdo je zde pánem
bohem, my vás naučíme podle vzoru rumunského!"
I jeho přiřadili k druhým a zbili tělo
jeho pleteným drátem. Podle lékařského
vysvědčení má na levém rameni
podlitiny a opuchliny, na obou tvářích kožní
rány 8 až 10 cm dlouhé a 2 až 3 cm široké,
na pravé horní paži podlitinu a opuchlinu.
Na levé holeni podlitinu a opuchlinu velikosti dětské
dlaně, totéž pak na krku. Nález: Zbit
tvrdými předměty, doba hojení 15 až
20 dní.
Tentýž osud stihl Korola Havrila, jenž má
podle lékařského vysvědčení
na obou tvářích zranění 3 až
10 cm dlouhá a 2 cm široká a opuchliny, na
střední části těla pak rovnoběžné
podlitiny 3 až 6 cm dlouhé. Hojení potrvá
12 až 15 dnů.
Korola Vasila chytili na ulici, jeho tělo je plno ran,
jichž hojení potrvá podle lékařského
vysvědčení 12 až 15 dní. Jurika
Juráta počali bíti tři strážníci,
když jej spoutali, zavedli ho do domu Babecova, kde v jeho
přítomnosti zbili Michaela Babece, jeho ženu
a jeho malé děti. Pak jej odvedli s Babecem před
kostel, poručili jim posaditi se na úzké
prkno a nutili je a jiných 7 obětí, aby při
každé ráně vykřikovali: Práci
čest! Mezitím křičeli bestiální
zbabělí policejní psi: "Vyhladíme
všechny komunisty i jejich děti!" Jména
7 obětí jsou: Michael Babec, Ivan Babec, Korol Vasil,
Korol Havrila. Jura Katrinič, Korol lvan. Při prolévání
své krve museli vyvolávati: Práci čest!
Jurik viděl i to, že jeden ze strážníků
měl v ruce seznam. Na konci vsi bylo 15 obětí,
jež musely přihlížeti k tomu, jak povalují
lidi na zem, stahují s nich oděvy a bijí
je pleteným drátem. Jurik co dělník
pracující v Chustě poznal strážníky
a mezi nimi detektivy Jana Hiszema, Josefa Dorogiho a Michaela
Szera, pak strážníky Michala Chmaru a Hincáka.
Podle lékařského vysvědčení
má na střední zadní části
těla 18 pruhů dvojitých, průměrně
5 cm dlouhých, na zádech a na ramenou podlitiny.
Hojení potrvá 8 dní.
Nelze v krátké řeči vypověděti
všechny zápisnice a všechna lékařská
vysvědčení, vzpomenu však ještě
nejbrutálnějšího případu:
Michael Babec, 30letý, ženatý, otec 3 dítek,
člen výboru města Chustu, večeřel
v kruhu své rodiny v sobotu večer, když do
jeho světnice vrazily bestie, v nichž poznal strážníky.
Když se ho vyptali na jméno a on jim je pověděl,
vykřikl jeden strážník: "Sakra!
Práci čest!" A počal jej bíti.
Babec se proti tomu ohražoval a řekl ukrajinsky: "Pane,
já som ne afrikánsky děki čolovik,
ale československý hraždanin." Nato jej
spoutali a počali bíti (Výkřiky
komunistických poslanců.), aniž by se ho
byli tázali po jméně a zbili též
vstoupivšího Timko. Žena Babcova volala, aby
jej nebili. Nato pustili se do ženy, jež kojila své
jednoroční děcko Katalinu a počali
též ji bíti boxerem, jak to lékařské
vysvědčení dokládá. Podívejte
se, pánové, na fotografii (ukazuje fotografii),
na "vysvobozenou" slovanskou ženu s děckem
s modrou skvrnou na stehně! Mezi bitím řval
jeden strážník: "Ty kurvo, ty jsi také
komunista, děti máš také komunisty,
já vás všechny seřežu!" (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Jeden černovlasý strážník nízké
postavy počal kojence rdousiti - mám na to svědky
- a jen zoufalost matky dodala Babecové síly, aby
se zachránila s děckem, jinak by byli zardousili
kojence i jednoletou holčičku. Babece, jejž
90% lidu chtělo voliti starostou, venku neustále
bili a křičeli: "Ty chceš být starostou?
My tě teď učiníme starostou!" U
kostela křičeli: "Mlč, nekřič,
hned ti uřízneme hlavu jako herinku." Jeden
strážník jej podával druhému,
všichni jej poličkovali, kopali a vzpomínali
jeho matky špinavými slovy. I jej bili na "rumunský
způsob" na konci vsi pleteným drátem
a pak křičeli na naříkající
oběti, když je odpoutali: "Běžte
domů!" Hrozný a srdcervoucí okamžik
nastal, když dne 11. minulého měsíce
v Boroňavě, kam jsem se svým soudruhem Chloubou,
právě v Užhorodě dlícím,
přijel v průvodu lékaře a fotografa,
v nešťastné vsi předstoupil před
nás starý šedivý Ukrajinec Vasil Holyák,
vedoucí malou 12letou dívčinu Terezu a pravil,
že děvče spalo venku na lavici, když do
dvora vrazili strážníci, hledající
jeho syna, jenž na štěstí nebyl doma.
Rozzuření strážníci myslili,
že jeho syn spí na lavici a bili 12leté děvčátko
přes nohy a stehna, načež toto křičelo
a plakalo. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Když se stařec probudil a počal křičeti,
strážníci se rozutekli. Podívejte se,
pánové, na fotografii (ukazuje fotografii) malého
děvčete smutných oček a učiníte
si obraz o tom, čeho je schopna demokratická policie!
Sobotní pogrom v Boroňavě čítá
34 oběti. Do třinácti domků vrazili
chustští strážníci zákona
bez zákonného práva a bez upozornění,
dopustivše se zločinů rušení soukromého
příbytku, zneužití úřední
moci a těžkého i lehkého ublížení
na těle. V jednom domě holič právě
holil a zbili každého. Myslím, že dva
poslanci, Chlouba a já, dobrozdání
dvou lékařů (ukazuje dobrozdáni)
a fotografie jsou dosti věrohodnými důkazy.
Nikdo nemůže říci, že fotografický
aparát lže, když ke každé fotografii
připojuji lékařské vysvědčení.
Zde nelze zapírati. Chustská policie nezapírá,
jen odpovědnost uvaluje jeden na druhého. Vrch.
komisař Tieftrunk přiznal se nám, že
vskutku odjelo 18 strážníků "učiniti
pořádek", popírá však, že
by byl dal příkaz k trýznění
a bití a totéž popírá též
komisař Slováček, koncipista Reisinger pak
nafoukaně odpověď prostě odepřel,
když jsme jej hnali k odpovědnosti. Páni se
přece jen ulekli, když zvěděli, že
svědomitě plníme svoji povinnost, a ještě
téhož večera, když jsme opustili Boroňavu,
byl tam vyslán jeden strážník a jeden
detektiv, již svolali do krčmy příslušníky
protistran a poroučeli jim, aby druhého dne, kdy
měl užhorodský policejní ředitel
Vohlídal přijeti do Chustu, přišli ráno
do města a Vohlídalovi přednesli, jaké
škody utrpěli od 3 let v Boroňavě a
aby policejnímu řediteli řekli, že každou
krádež, každou rvačku a každou škodu
způsobili komunisté, s nimiž nelze vyjíti
po dobrém. Chustská policie tedy nejdříve
trestala a pak dodatečně hledala pro expedici příčinu,
najala lidi, aby tito učinili na Vohlídala křivý
dojem a aby tak byla doložena oprávněnost hrozného
činu. Když komunisté přišli na
policii přihlašovati své škody, byli prostě
vyhozeni. (Slyšte!) Policie hledá možná
a nemožná obvinění proti komunistům
dodatečně. Již z praxe víme dobře,
že v úředních zprávách
bude vše popíráno a že každou brutalitu
a každý zločin budou svalovati na zbité
oběti. Vskutku však, jak jsem se sám přesvědčil,
nestal se v Boroňavě nikdy žádný
politický zločin, ostatní případy
znějí však jen o "neznámých
pachatelích". Proti zbitým obětem nebyla
podána ani žaloba státním zastupitelstvím,
není proti nim zavedeno též žádné
trestní řízení. U policie mluvil každý
jen o komunistech, nikoliv však o jedincích. V jedincích
pronásledovali stranu a hnutí, nikoliv však
zločin. Nejpádnějším důkazem
pro naše tvrzení je však okolnost, že chustská
policie u příležitosti slavné sobotní
"rumunské akce" nezatkla ani jediného
člověka, nýbrž dostavila se večer,
2 hodiny řádila a pak zbité oběti
hnala domů. Kdyby byla měla nejmenší
konkrétní důkaz proti jednotlivcům,
byla by je ihned zatkla, již proto, aby žádný
nemohl potom vyšetřiti ty rány. Nedošlo-li
při takovém brutálním případě
k žádnému zatčení, pak je jasno,
že jejím jediným cílem byla "trestající
expedice".
V Chustě je státní zastupitelství.
Mám nyní podati oznámení v důsledku
lékařských vysvědčení
a fotografií proti neznámým pachatelům?
Státní zastupitelství vydá věc
za účelem pátrání policii,
téže policii, jež se hrozného zločinu
dopustila. Jaký pak bude z toho pátrání
výsledek? Pánové, to je vaše demokracie,
to je nyní Československá republika u příležitosti
jejího 10letého výročí. Obviňuji
důkazy, nalézajícími se v mých
rukou a položenými na stůl sněmovny
chustskou policii od hlavy počínajíc až
dolů, obviňuji policejní správu Podkarpatska
ve spojení s událostmi v Boroňavě
ze zločinu rušení soukromého příbytku,
z hromadně spáchaného přečinu
těžkého a lehkého ublížení
na těle a ze zločinu zneužiti úřední
moci.
Obviňuji osoby stojící v čele chustské
policie z korupce prováděné nekalou soutěží
v živnosti autodrožkářské, komisaře
Slováčka pro mnohanásobné způsobení
veřejného skandálu, pro znásilnění
smilné, vrchního komisaře Tieftrunka z nezpůsobilosti
a z neschopnosti k úřadování. Obviňuji
detektivy a strážníky, kteří
byli zúčastněni na sobotní trestní
expedici, ze zbabělosti a z deptání zákonů.
Obviňuji agrární stranu Podkarpatska a republiky,
že vybudovala dnes panující-směr, že
znásilňuje úřady a z podobných
porušení zákonů, že korumpuje a
za peníz získává lidi, a agrárního
starostu z Boroňavy obviňuji ze spoluhry s policií.
Obviňuji vládu, že porušujíc ústavní
zákon netoliko přehlíží rumunskou
methodu, nýbrž i že připravuje hrůzostrašnými
expedicemi pro vládní strany podzimní volby,
jež budou patrně též "rumunské
volby".
Zjišťuji, že policejní expedice v Boroňavě
znamená zřejmý bílý teror po
způsobu rumunském a československá
buržoasie lže, nazývá-li Československo
státem demokratickým. (Fuj!) Zjišťuji,
že případ boroňanský dokazuje,
že u policie jsou čistě fašistické
formace na způsob neodpovědných živlů,
vyzbrojené proti straně komunistické. (Další
odstavce byly usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 13. září 1928 podle § 9,
lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 50 této těsnopisecké
zprávy.)
Pánové, prohlédněte fotografie a lékařská
vysvědčení a pak dejte odpověď:
Má lid Podkarpatska popud, aby slavil 10leté výročí
panství buržoasie? Má tento lid, jenž
byl zbaven práva sebeurčení, práv
obsažených v mírové smlouvě a
v ústavě, jehož lesy a půdu česká
agrární strana dává v držbu kortešům,
jehož státní občanství bylo učiněno
pochybným, jehož školy jsou čechisovány,
jenž stále hladoví a jehož většinu
pronásledují pro politické přesvědčení,
příčinu k oslavám?
Událostí z Boroňavy obdržel veškerý
proletariát celé republiky ponaučení
a zmoudřel, uvědomiv si, že bije poslední
hodina, aby se postavil k obraně v jednotné frontě
a útočil v jednotné frontě proti tomu,
aby se nestal otrokem zřejmého bílého
teroru, a aby se neoctl tam, kde se octl proletariát z
Boroňavy. (Tak jest!) Vláda chce vyloženým
bílým terorem připraviti válku. Bílý
teror však není namířen jenom proti
komunistům, nýbrž proti celé dělnické
třídě.
Dělníci socialistických stran, na stráž!
Tady nepomohou ministerská křesla a kompromisy s
buržoasií, nýbrž jedině vláda
dělníků a rolníků. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Revoluční proletariát Podkarpatska přinese
k letošním jubilejním oslavám věnec
uvitý z fotografií obětí v Boroňavě
zbitých. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášen pan posl.
Sedorjak. Dávám mu slovo.
Posl. Sedorjak (malorusky): Pánové
a dámy! Náš pracující lid na
Zakarpatské Ukrajině vesele vítal rok 1919,
kdy československé legie přišly obsaditi
Zakarpatskou Ukrajinu, těšil se, radoval se, že
slovanský národ přišel ho osvoboditi.
A nyní vidíme: blíží se desetileté
jubileum trvání republiky a kolikrát bylo
již hojně stříleno do našeho pracujícího
lidu, do našich chudých rolníků!
Pravda, my, komunisté, nejsme šovinisté, vaše
časopisy vždy křičely, že jsme
demagogové, že lžeme, ale když vidíme
takové skandály, taková fakta, jaká
vám zde dokázal můj soudruh Gáti,
vidíte, jaký africký režim panuje u
nás na Zakarpatské Ukrajině. Nezapomínejte
při tom, pánové, na jedno: přijde
čas súčtování z toho vašeho
kapitalistického režimu nejen v Československé
republice, nýbrž na celém světě.
Pánové! Náš pracující
lid na Zakarpatské Ukrajině, nad nímž
vládla maďarská buržoasie - a tato buržoasie
byla mu naprosto cizí nezkusil nikdy tolik násilností,
tolik skandálů, kolik vy jste jich u nás
napáchali za 10 let.
Pánové! Jsme v Rumunsku, jsme v Maďarsku nebo
jsme snad v Africe? Připojil se náš národ
dobrovolně k vám nebo prolévali jste za něho
krev? Na jedno nezapomínejte, pánové, že
náš národ jako koloniální a s
ním i obyvatelstvo Slovenska již porozuměl
vašim skandálním činům, jež
na něm pášete.
Pánové! Připravujete se na desítileté
jubileum, chystáte se, že je budete oslavovati. Ale
těch činů, o nichž zde byla řeč,
jak myslím, nezakryjete, zprávy o vaší
tak zvané buržoasní, kapitalistické
vládě, o všech těch vašich podvodech,
jež pášete, půjdou za hranice.
Co jste udělali pro naši Verchovinu, která
již po druhé umírá bídou, na
níž sedlák hyne hladem, co jste udělali
pro ten chudý lid? Udělali jste něco? Ano,
udělali! A co? Poslali jste do každé obce četníka.
(Předsednictví se ujal předseda
Malypetr.) Domníváte se, že silou, že
bodáky udržíte své třídní
panování?
Velice se mýlíte, neboť náš proletariát,
pracující lid Zakarpatské Ukrajiny, spoléhá
na český, slovenský, německý,
maďarský proletariát, na mezinárodní
proletariát a společnými silami se osvobodí,
neboť přijde ta sociální revoluce, která
povalí váš fašistický režim,
který dnes vedete. (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Poněvadž
není ještě dostatečné presence
k provedení hlasování, přerušuji
schůzi na 10 minut.
(Schůze přerušena v 5 hod. 20 min. odpol.
- opět zahájena v 5 hod. 30 min. odpol.)
Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou
schůzi.
Rozprava o prohlášení pana ministra železnic
je skončena.
Podle §u 65 jedn. řádu jest rozpravu o vládním
prohlášení zakončiti hlasováním,
zda sněmovna prohlášení ono schvaluje
čili nic. Sněmovna může se usnésti,
že hlasování odkládá.
Návrh na odklad hlasování podán nebyl.
Budeme tudíž hlasovati.
Prosím paní a pány poslance, aby zaujali
svá místa. (Děje se.)
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Kdo souhlasí s tím, aby sněmovna schválila
prohlášení pana ministra železnic, nechť
pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Prohlášení
pana ministra železnic jest schváleno.
Přistoupíme k projednávání
pořadu, k jeho odst. 1, jímž jest:
1. Zpráva výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností o návrhu
posl. Pekárka, Ostrého, Náprstka a druhů
(tisk 1294) na vydání zákona, kterým
se živnost dekoratérská prohlašuje za
součást řemeslné živnosti čalounické
(§ 1 živn. řádu a § 1 živn.
zákona pro území Slovenska a Podkarpatské
Rusi) (tisk 1599).
Rozprava o této věci vykonána byla ve 157.
schůzi dne 6. září 1928.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru pro
záležitosti průmyslu, obchodu a živností
p. posl. Fr. Matouškovi.
Zpravodaj posl. Fr. Matoušek: Slavná sněmovno!
Projednávání návrhu pp. posl. Pekárka
a druhů přišlo v době, kdy pozornost
veřejnosti byla zaujata důležitými událostmi
politickými i hospodářskými. Není
tudíž divu, že debata o tomto zákonu byla
velmi rušná a obsáhlá. Pouze pan kol.
Klein zabýval se otázkami, jež souvisely
s projednávanou předlohou a dotkl se i problému
reformy živnostenského řádu, úpravy
živnostenského soudu a jmenování nových
přísedících z řad zaměstnanců.
Pokud se týče otázky reformy živnostenského
řádu, mohu sděliti, že subkomitét
Státní rady živnostenské projednával
ji minulé zimy a na jaře a zahájí
opět letos na podzim svoji další práci,
vyčkávaje dobrozdání Ústředny
obchodních komor o další partii živnostenského
řádu.
Pokud se týče výtky, jež v debatě
se vyskytla proti snaze o zavedení nových průkazů
způsobilosti v živnostech, nemůžeme souhlasiti
s názorem, že by byl tím stanoven návrat
k cechovnímu zřízení, nýbrž
kloníme se k názoru, že průkazu způsobilosti
pro živnosti řemeslné je nezbytně třeba,
neboť bez něho nebylo by zvláště
otázky učňovské, otázky mistrovských
a tovaryšských zkoušek, ani nic z toho, co dává
dnes řemeslníkovi znak dokonalého ovládání
jeho povolání.
Nezbývá mi tedy, než abych usnesení
živnostenského výboru, aby živnost dekoratérská
prohlášena byla za součást živnosti
čalounické, znovu slavné sněmovně
co nejvřeleji doporučil ke schválení
ve smyslu zprávy výborové. (Souhlas.)