Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zvláštní ostudou však bylo, když se chtělo použíti obvazů, aby byla zraněným poskytnuta prvá pomoc. Tu se ukázalo, že ve skřínce na obvazy - to prohlásil jeden lékař a stěžoval si do toho - obvazy nebyly a že také pomocný vlak z Brna přijel do Zaječí teprve za dvě hodiny po neštěstí. V té době dostavily se již na místo automobily brněnské záchranné společnosti s obvazy a s léky, ale dosud tu ještě nebyly obvazy od železnice a ani pomoc železnice. Doporučil bych naléhavě panu ministrovi železnic, aby věnoval raději svou pozornost takovýmto věcem, než aby neustále slídil, zda zaměstnanci nezneužívají legitimace nebo zda některý železniční konsumní spolek nemá neoprávněně nějakou dopravní slevu. Soustava pana ministra Najmana záleží jen v tom a proto ho nynější vládní koalice postavila na toto místo jako kramáře, aby práva a výhody železničních zaměstnanců oklestil co nejvíce. Zde nezanedbal nic, ale aby se postaral také o to, zda jsou záchranné prostředky všude v pořádku a aby včas mohly býti dopraveny na místo, to ho zřejmě ani nenapadne. Pro pomocný vlak, který byl žádán z Brna, nebylo po ruce ani zaměstnanců, zřízenci musili býti teprve sehnáni. Proto uplynuly dvě hodiny, než mohl vlak přijeti, také důkaz, jaký jest nedostatek zaměstnanců. Podle předpisů mají býti učiněna opatření, aby bylo po ruce dosti zaměstnanců, stane-li se v železničním provozu nějaká nehoda. To zde také splněno nebylo a mimo to dlužno poukázati také na to, že požitky a služební poměry železničních zaměstnanců byly za nynější správní soustavy, která jest spojena s celou vládní soustavou, velmi zhoršeny. Železniční zaměstnanci jsou ovšem každou hodinu podrobeni tlaku této soustavy, jejich požitky byly sníženy na nejnižší míru, ostatní jejich služební práva ztenčena, některá tato služební práva byla jim úplně odňata a nyní ještě k tomu železniční správa zavedla špiclovskou soustavu, špehování smýšlení, čímž má býti vypátráno, jakého politického smýšlení jest ten který zaměstnanec, a je-li smýšlení, které jest nepříjemné nynějším vládním stranám, hrozí mu nebezpečí, že bude propuštěn ze železniční služby nebo že aspoň nebude moci kupředu. Ukázalo se to zvláště v poslední době. Také o tom bylo v časopisech mnoho psáno, jak jsou železniční zaměstnanci špehováni, aby se zjistilo jejich politické smýšlení. Ale železniční správa se mýlí, domnívá-li se, že tím bude snad moci vypuditi jí nepříjemné smýšlení z hlav, mozků a srdcí zaměstnanců. Železniční správy se o to pokusily již za starého Rakouska a nepodařilo se jim to, a také tato vládní koalice, tento ministr a celý tento systém povedou nakonec ad absurdum a musí se přesvědčiti, že takovýmito prostředky a opatřeními nelze z lidí vyhnati smýšlení. Naopak, v srdcích se zahnízdí roztrpčení a také zhoršením platových a služebních poměrů nebude ovšem u železničních zaměstnanců podporována ani chuť ke službě a práci.

To by mělo panstvo uznati. Bylo ponecháno vládě, a to meziministerské komisi, která upravila placení železničních zaměstnanců, lidem, kteří nemají ani nejmenšího tušení o těžké, nebezpečné a odpovědné práci železničních zaměstnanců. Již loňského roku a nikoliv teprve, když bylo vydáno vládní nařízení pro železniční zaměstnance, nýbrž již v době, když se jednalo zde ve sněmovně o posledním platovém zákonu a když byl usnesen, poukazovali jsme na důsledky a ohromné nebezpečí, které bude míti v zápětí redukce zaměstnanců a jejich špatný plat. Bohužel se již nyní dostavily následky. Ministr železnic, když v pondělí přijel do Zaječí, pokládal za svou nejprvnější a nejdůležitější povinnost zaříditi tam censuru. Nedovolil, aby byly prováděny fotografické snímky, ba nepřipustil ani zpravodaje tisku, žurnalisty, to jest nařídil, že žádný zaměstnanec nesmí dáti žurnalistovi nějakou zprávu o služebních poměrech, což jest důkazem vědomí viny železniční správy na tomto neštěstí, neboť kdo nemá příčiny, aby se něco ututlalo, ten takováto opatření nečiní, a pan ministr se nesmí domnívati, že jeho dnešním prohlášením bude věc odbyta. O to se již postaráme. Při této příležitosti dlužno poukázati také na věc, která rovněž má vliv na to, že dochází k železničním neštěstím a že nebezpečí neštěstí vzrůstá: Jsou to dovolené na zotavenou železničních zaměstnanců. Letos se opět stalo, co se stává každoročně, letos však zcela zvláštní měrou, že velmi mnoho železničních zaměstnanců nemohlo nastoupiti své dovolené na zotavenou, která jim přísluší podle služebního řádu, pro nedostatek zaměstnanců Jest pochopitelné, jestliže požadavky a namáhání přesahují síly a nemůže-li si zaměstnanec v roce ani jedinkrát odpočinouti z této odpovědné nebezpečné služby, musí se ovšem dostaviti reakce a stoupnouti nebezpečí v železniční dopravě. Ale bylo by také třeba, a na tom také záleží, kdyby železniční správa jen poněkud demokraticky, skutečně demokraticky cítila a kdyby zde také byla vůle respektovati demokratická zařízení, bylo by se to také stalo, ale dosud se to nestalo a pravděpodobně to železniční správa také neučiní, že při zjišťování nejdůležitějších příčin tohoto neštěstí budou podle předpisu působiti také členové volených důvěrnických sborů železničních zaměstnanců. Pane ministře, víte asi, že ano, že podle předpisů mají při takovýchto šetřeních spolupůsobiti důvěrníci. Nevím, zda pan ministr učinil již nějaké opatření, ale podle jeho dosavadního chování k této instituci důvěrnických výborů se jistě nic nestalo. Bylo by to však naléhavě třeba, poněvadž by se to tím více a lépe vysvětlilo, než se to stalo dosud. Již dříve ve vaší nepřítomnosti poukázal jsem, pane ministře, na to, o čemž jsou také přesvědčeni s námi odborníci, že příčiny tohoto neštěstí a celé řady jiných neštěstí tkví v soustavě. Bylo by však rozumnější. kdybyste přestal pátrati po smýšlení a kdybyste se staral o jiné věci, které jsou důležité pro veřejnost a bezpečnost a ochranu lidí. Že disciplina, o níž se tak často mluví a která jest zajisté nutná a musí býti v železniční službě, má-li býti provoz přesný a má-li všechno klapati, že však tato disciplina musí neobyčejně trpěti ve vědomí a v duševním životě železničních zaměstnanců, to připustí i pan ministr, stávají-li se takové věci, jaké se přihodily při sjezdu živnostenské strany v Brně vůči zaměstnancům pouliční dráhy, kdy pan ministr podle zpráv v novinách nařídil, aby doprava byla zastavena. Pane ministře, připomínám vám 1. květen loňského roku, tu jste byl proti tomu, aby byla doprava na pouličních drahách zastavena, v Brně však jen pro místní sjezd byl jste pro to, aby doprava byla zastavena. To jest nedůslednost a musí ovšem vzbuditi mezi zaměstnanci zcela zvláštní mínění, jsou-li vydávána takováto odporující si opatření a jestliže se mimo to zaměstnancům, jak se psalo v novinách, při tom ještě také nadává.

Při neštěstí v Zaječí byly obvazy, jichž bylo použito pro prvou pomoc, tak špatné, že jich vůbec nebylo lze použíti. A nyní slyšte, dámy a pánové, z jídelního vozu musilo býti vzato prádlo, roztrháno a musilo se ho použíti na obvazy.

Všechny tyto okolnosti, které jsem uvedl, dostatečně prokazují, jak jest třeba, aby vyšetření příčin těchto neštěstí nebylo ponechá váno železniční správě a že nemůže také zůstati při tom, co nám zde dnes pan ministr prohlásil, nýbrž že musí býti zřízen sněmovní vyšetřovací výbor. Pánové z většiny a pane ministře! Nechcete-li nic ututlati a nemusíte-li se ničeho báti., musíte s námi souhlasiti, aby pravda vyšla najevo, aby příčiny tohoto neštěstí byly bezvadně objasněny..(Souhlas a potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Nejezchleb-Marcha. Uděluji mu slovo.

Posl. Nejezchleb-Marcha: Slavná sněmovno! Dovolte mi, abych k událostem na zaječském nádraží řekl také několik slov. Cítím svou povinnost to říci už proto, poněvadž za nějaké dvě hodiny po události jsem byl svědkem všeho průběhu záchranných prací, všeho, co naplňovalo ovzduší místa katastrofy a co může býti člověku dobrým psychologickým poznatkem.

Vážená sněmovno! Vítám, že v naší sněmovně zavedena je debata o tak hrozné události, jako byla tato katastrofa a to proto, poněvadž vidíme, že nejen naše veliké denní listy, nýbrž i žurnály všech států zahraničních zabývají se příčinami tohoto neštěstí a líčí katastrofu, která se u nás v Československu stala, způsobem co nejširším.

Měl jsem příležitost viděti tolik lidské bídy, tolik utrpení a hrůzy, že mne mrazí ještě dnes, v tuto chvíli a že člověk slabých nervů vůbec nemůže usnouti. Představte si, že 5 až 6 hodin po události vytahovali z trosek, ze zkrouceného železa a hromady dřevní tříště lidi (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.), kteří byli úplně při vědomí, a představte si dále, jak asi musil na ně působiti obraz, který i na účastníky nebo ty, kdo se tam brzy po události mohli dostati, účinkoval tak strašlivě, že ani nejzručnějšímu péru nelze jej vylíčiti.

My v poslanecké sněmovně, kterou já kromě fora k vyřizování všech vnitřních záležitostí považuji za jakousi tribunu před světem, řešíme příčiny srážky. Řeknu vám upřímně, že podle mého mínění jsme zde všichni bez rozdílu politických směrů a přesvědčení lidé, kteří se máme v okamžiku, jako je tento, zbaviti absolutně svých malých hledisek a zejména svých agitačních zřetelů a že si máme mezi sebou upřímně a nepokrytě říci věc tak, jak ji cítí celá naše veřejnost. Nesmíme si zastírati oči, že veřejnost posuzuje tyto věci zcela jinak, než je obyčejně posuzuje naše sněmovna. Já bych řekl: Vítám každé objasnění železničního odborníka nebo člověka. který té věci rozumí a který může svou radou přispěti k tomu, aby nám celá věc byla jasna, ale se stanoviska lidského i rozumového zavrhuji cesty, abychom se při tak vážné věci, jako tato byla, která rozechvěla srdce a nitro celého národa i lidí za hranicemi, přeli o nějaké agitační důvody a o věci, které s tím sloučiti nelze.

Slyšeli jsme zde od různých řečníků - nebudu se vraceti ke každému - že jediným vinníkem je režim. Jiní šli tak daleko, že řekli, že vinníkem té katastrofy je ministr železnic anebo to všechno, co za jeho vlády ve vývoji železničních věcí se stalo. Mám podle svého prostého rozumu dojem, že vinníci to o sobě jasně řekli a že není potřebí žádných advokátů ex offo v Národním shromáždění, aby tu věc formulovali jinak a aby vinníky obhajovali. Řekl Bartošic a řekl Fibich, že jsou vinni. Bartošic byl výhybkářem. Když jsem se vrátil s místa katastrofy, napsal jsem o něm, co jsem slyšel, že to byl jeden z pořádných lidí, že byl zaměstnancem dráhy plných 16 let, že byl abstinentem, nikdy žádných lihovin nepožíval a nikdy žádných extremních zvláštností jako člověk nevyhledával. Bartošic, když se dověděl, co se stalo, resp. když spatřil tu hrůzu na nádraží, chtěl vykonati ortel sám nad sebou. Pravil, že se mu zdá, že byl stižen nějakým zatemněním mozku. Druhý byl dozorce Fibich a přiznal to.

Vážené shromáždění! Zjistil jsem na místě, že nádražím zaječským projíždí denně za 24 hodin asi 60 vlaků, tudíž za 12 hodin projíždí tímto nádražím 30 vlaků. Až dosud obstarával tuto službu jeden výměnář. Teď tam jsou dva; výměnář, který klíčem výhybku odemyká, a dozorce výměn, který nic jiného neměl na práci, nežli se dívati, zdali výměnář výhybku správně postavil, 24 hodiny měl volno, 12 hodin měl službu. Za těchto 12 hodin služby 30krát otočil klíčem nalevo nebo napravo a 30krát dozorce měl zkontrolovat, zdali otočil správně. Když jsem jel do Prahy, sjel jsem se s velmi rozumným člověkem, který výměnářskou službu konal plných 16 let, a ten mi pravil: Nestačí jen výměnáři, aby otočil klíčem, nýbrž záleží na tom, podívá-li se také, zdali výhybka funguje. poněvadž nenadálá příčina, jako vniknutí nějaké hmoty, kaménku a pod. může způsobiti, že klíč mu ukazuje správně, ale vlak, který vjel do výhybky, musí bezpodmínečně vykolejiti.

Vůbec nelze uvádět, že by špatné finanční, hospodářské nebo stupnicové poměry, nedostatek výběru personálu nebo propouštěni zdatného personálu od železnic, byly příčinou této katastrofy. Podle svého zjištění myslím, že člověk, který v tomto povolání byl plných 16 let a měl svého zástupce, pokud se týče majetkových poměrů (měl 1300 Kč měsíčně při práci, do které se každý železničář, jak to známe, téměř tlačí), neměl se hmotně tak zle, jak se nám namlouvá. Opakuji, nesvádějte nic ani na ministra železnic, nesvádějte nic na nějaký systém nebo režim! Věc jest jasná, ti lidé se sami přiznali, sami dali dokument o tom, že jejich vlastní vinou se tento případ stal.

Když jsme u této věci, rád bych řekl jedno! Nejsem nepřítelem nikoho, kdo v naší státní administrativě vykonává správně svoji službu. Jest mi stejně milý ředitel státních drah jako poslední výhybkář, okresní hejtman jako sluha ve škole nebo každý jiný zřízenec. Jen je potřebí dívat se na tyto věci absolutně s rozumem. Že v Zaječí byly poměry nezdravé, toho důkazem jest jen jedno. Lituji, že jsem nemohl s sebou vzíti všechen materiál, který o poměrech na zaječském nádraží jsem po několik let dostával. Tam již jednou jsme stáli před nezvratným faktem, že se měly vlaky srazit; bylo to několik let po převratu. Přišli ke mně občané z toho kraje a, poněvadž Zaječí patří do mé župy, upozorňovali mne na nezdravé poměry, které na zaječském nádraží panují. Vyprávěli, že ten a ten den byly výhybky postaveny tak, že vlaky přijely těsně lokomotivami k sobě, takže jen hotovým zázrakem nedošlo ke katastrofě. Tam se totiž personál železniční věčně věkův hádá a vede spor o to, má-li se choditi do konsumu železničářů či do restaurantu... (Posl. dr Czech [německy]: To je skutečně už trochu mnoho! To byste si mohl ušetřiti!) Račte mne, pane doktore, vyslechnout.

Dokonce musel ministr tam jednou vyslat revisi. Kromě toho Zaječí jest, jak víte, obec německá, jest tam velké přeorientování všech, kteří u dráhy byli a jsou, a to jsou poměry, ze kterých vzniká takové ovzduší, že to podle úsudku každého není zdravé pro odpovědnost ve službě.

Vážené shromáždění! Bylo zde mluveno o tom, že časopis "Venkov" napsal to a ono, a že vylíčil příčiny, které vedly k této katastrofě, nesprávným způsobem. Mohlo by mi býti vytýkáno, že je to list, který mluví za naši stranu a proto řeknu jen tolik, že se "Venkov" ke slovu přihlásil tenkráte, když již jiné listy ("Právo Lidu") a pod. do té věci zasáhly a snažily se vylíčiti příčiny katastrofy jinak, než tomu bylo ve skutečnosti. Chci konstatovati, že na př. již "České Slovo" zaujalo naprosto jiné stanovisko k této věci a zcela správně napsal redaktor "Českého Slova" Karel Vaněk, že když hospodyně pozdě uvaří oběd nebo když služebník pozdě obslouží svého představeného, nebo dělník zanedbá 5 minut své povolání, není to tak hrozné, jako když to učiní člověk, který má ohromnou odpovědnost za lidské životy. Vy všichni, kteří jezdíte, víte, že když třeba vinou zpoždění a pod. rychlíky od České Třebové překročily nedovoleným způsobem o 10 až 20 km za hodinu předepsanou rychlost, že nám vyprávěl traťmistr, že to trať nesnese a že jednou i s rychlíkem vletíme do vody. Jistě klade každý důraz na to, aby z vlaku, kterému svěřil sebe nebo svou rodinu, vystoupil právě tak zdravý, jak tam nasedl.

Vážené shromáždění! Řekl bych, že taková agitace, jak se u nás děje, není naprosto zdravá. Četl jsem článek kol. Jurana v "Rovnosti", kde vypráví, že příčina spočívá také v tom, že v Brně byl nějaký sjezd řekněme náš - pro který mělo býti vypraveno tolik a tolik vlaků. Konstatuji, že stanicí Zaječí 48 hodin před katastrofou projelo 6 zvláštních vlaků, které vozily účastníky na náš sjezd. Článek byl motivován tak, jakoby příčinou neštěstí bylo neobyčejné přetížení zaměstnanců. Vážení pánové! Jak to může působiti, když čte člověk v "Rudém Právu" z dnešního dne, tedy ze 13. září v hlavním titulku toto: Kdyby měly býti provedeny měšťácké hrozby o vyhazování komunistických železničářů ze služby železniční, strašné katastrofy budou na denním pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Chci zdůrazniti, že již jednou při nivelisaci byli u nás docela hladce vyhozeni dva zapracovaní sekční šéfové a přece žádný list nenapsal, budou-li vyhozeni další sekční šéfové, že budou následovati takové katastrofy jako u Zaječí. (Posl. dr Franke: Agrární ministr nepropustil sekční šéfy?) Já se domnívám, že o této věci mluvím co nejslušnějším a nejkorektnějším způsobem. (Posl. dr Franke: Pravil jste, že dva sekční šéfové byli vyhozeni, a já pravím, že byli propuštěni!) Byli tedy, když chcete, propuštěni. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Mým úmyslem není, abych zapříčiňoval hádky při tak vážné debatě, jako je tato. Řekl jsem to hned úvodem ve své řeči, a vy mně to musíte připustiti, že já chci, aby bylo konstatováno, že není vina v režimu, že nemá viny ministr, nýbrž že vinníci se při znali sami a tam že je vina. Chci jen říci (Výkřiky poslanců strany komunistické.), že pánové z komunistického tábora se snaží tu věc vykládati tak, jako by jejich způsob psaní nepůsobil na lidskou morálku v tomto státě. Ale mohu jim říci, že ne všichni lidé kriticky přijímají to, co oni napíší, nýbrž že řada lidí nekriticky to bere za své a podle toho se řídí. Je přece něco strašlivého, když u příležitosti takové události, jako byla v Zaječí, dostane ministr železnic anonymní dopis podepsaný Železničáři, datovaný v Přerově, tam také na poštu odevzdaný a vyznačený naprosto přesnou adresou - já na př. nevím, kde bydlí ministr železnic, ač jsem 10 let poslancem, vím jenom, že je v ministerstvu železnic na otevřeném lístku, ve kterém se mu docela cynickým způsobem gratuluje k tomu, co se stalo v Zaječí, k jeho 50. jubileu, a vykládá se tam, co škod způsobil železničářům, co škod způsobil státu atd. atd. Tedy, vážení pánové, pro mne je ta věc jasná. Já budu vždy bránit lidi, kteří konají svou povinnost, ať jsou příslušníky jakéhokoliv směru a kterékoliv politické strany, ale musím odsouditi každého takového člověka, který svou povinnost nekoná. Z lidského stanoviska, vážené shromáždění... (Výkřiky komunistických poslanců: Když se vraždi dělnictvo!) Při těch vraždách je to tak: Stane se, že někde automobil přejede člověka a nikdo nepátrá, zda mu ten člověk sám nevběhl pod kola, byl-li dosti obezřelý a opatrný, poněvadž ve velkých městech máte nápisy, že nikdo nemá přemýšlet a řešiti různé své problémy na ulici, ale dívati se na cestu, kde jezdí vozy. Dokonce... (Posl. Mikulíček: Maji jezdit 15 km a jedou 50!) To se stalo také vůdcům různých dělnických stran, že přejeli člověka, za takový malér nikdo nemůže, a tam se píše - vrahové a pod. Komunistické listy nečekají, až někdo někoho přejede. Každý, kdo je zaměstnavatel, je podle nich vrahem dělnictva. (Posl. Mikulíček: To byste těžko dokazoval!) To bych těžko nedokazoval, poněvadž toho jsou plné komunistické listy.

Ale abychom dospěli k nějakému závěru. (Posl. Mikulíček: Měl jsem zaměstnance 5 let a neoznačili mne za vraha!) Pane kolego, promiňte, vy jste nejméně elegantní, nejméně pravdomluvný, vy jste vůbec zagitačený takovým způsobem, že to sám na sobě ani nepozorujete. (Veselost. - Výkřiky posl. Mikulíčka: Vy jste zjančený!) Já nechci osobně proti vám ničeho podnikati, poněvadž vy dosti osobního podnikáte proti každému, kdo vám třeba stéblo křížem nepřeložil. Vaše kavalírství vám úplně nechám.

Chci přijíti k závěru. Nemohu se zbaviti dojmu, že poslanecké sněmovně přísluší a patří, aby tuto věc řešila úplně klidným a seriosním způsobem a seriosní způsob je ten, že za katastrofu jsou odpovědni ti, kteří ji zavinili a také se k tomu přiznali. Oni nezapírali. Vážené shromáždění, je nutno trvati na té zásadě, aby ten, kdo na odpovědné místo přichází, byl si také této odpovědnosti úplně vědom. Řekněme, že by "Rudé Právo" zaměstnalo neodpovědného redaktora a tento redaktor by něco napsal nedávaje si pozor a ráno by v "Rudém Právu" vyšlo: "Pan Mikulíček si počínal nejslušnějším způsobem v parlamentě." To by bylo zděšení. (Posl. Mikulíček: Vůči Marchovi! - Veselost. - Výkřiky posl. Můni.) Mohlo by se takto napsati také o panu Můňovi. (Výkřiky. - Posl. Zeminová: Vy máte také dvojí měřítko! Když se svého času stalo neštěstí v Čelákovicích, ukřičeli jste ministra dr Frankeho!) Já jsem nechtěl polemisovati.

Pan kol. Brodecký své číslice neopíral o pravdivá fakta. (Posl. Brodecký: Ty číslice jsou v rozpočtu!) Jeho číslice se na první pohled zdají býti opravdu úžasné, jestliže praví, že čsl. státní dráhy vykazují počet personálu na 1 km svých tratí pouze 10.7, kdežto říšskoněmecké přes 13 a rakouské přes 14; není to však pravda. (Posl. Brodecký: Je to v rozpočtu na r. 1929!) Já jsem si o tom vyžádal od odborníků číslice (Posl. Brodecký: Tak nás klamete v rozpočtu!) a věc vypadá naprosto jinak. (Posl. Brodecký: Tolik jsem odborníkem jako ti páni také!) Odborníci tvrdí, že není možno dívati se jen na číslice, nýbrž také na to, jaký je jejich podklad. (Posl. Brodecký: To mohou vypravovati někomu jinému, než mně!) Říkají, že, pohlížíme-li na tvrzení pana Brodeckého kriticky, vidíme, že zcela jednoduše vzal u čsl. státních drah do počtu pouze definitivní zaměstnance, kdežto u říšsko-německých a rakouských drah všechny, tedy i smluvní. Definitivních zaměstnanců mají naše dráhy něco více než 142.000, a to odpovídá počtu 10.7 na 1 km, neboť máme něco více než 13.000 km tratí. (Posl. Brodecký: Pane kolego, řekněte těm odborníkům, aby vás neklamali, poněvadž já jsem mluvil o ujetých kilometrech a nikoliv o položených, a pak jsou číslice, kterých vy užíváte, úplně falešné, a správné jsou číslice, jichž jsem já užil! S vámi mohou ti odborníci tak mluviti, se mnou nesmějí!)

Pane kol. Brodecký, já jsem ve své řeči prohlásil, že je mně vítáno každé objasnění odborníků. Budiž tomu! Vy jste odborník, já jsem si vyžádal číslice od jiných odborníků a moje povinnost jako mluvčího a poslance v této věci jest, abych to řekl. Bude dobře, když odborníci navzájem si tyto věci mezi sebou zkontrolujete. Nemluvím to v úloze odborníka, nýbrž občana, který chce zjednati v takové věci, jako jest tato, pořádek a jsem přesvědčen, že moje slova, která zde mluvím o odpovědnosti, potkávají se s velikým souhlasem venku (Výkřiky.), poněvadž to není nic jiného, než co jsme slyšeli z úst lidí, kteří tam měli své těžce zraněné, své mrtvé anebo hledali tam své nejbližší příbuzné.

Vážené shromáždění, vy žádáte povinnosti od ministrů, povinnosti od vlády, velmi se jich domáháte a domáháte se jich pilnými interpelacemi vším možným způsobem. (Výkřiky.) Račte prominouti, já tu mluvím jménem všech těch, kteří vlaky jezdí a do vlaků sedají, ne jako poslanec, nýbrž jako jejich mluvčí. Aby se tomu rozumělo, opakuji, že žádám, aby odpovědnost nebyla takovými agitačními frázemi a hesly v našem zřízenectvu ať tam nebo onde ubíjena. (Posl. Johanis: V čem vidíte fráze a hesla?) Račte prominouti, každý člověk, který rozumí psychologii, lidské duši, který rozumí davu, který mezi lidem žije - já jsem z něho vyšel a jsem s ním v neustálém styku (Výkřiky posl. Mikulíčka.) více než pan Mikulíček, poněvadž z mého okolí je spousta lidí u železnic, u dráhy - ví, že ten prostý dělník, do kterého stále bušíte a tlučete, že za 1300 Kč za 12 hodin služebně vykonává mnoho práce, která vlastně spočívá v třicetkrát otočení klíčem, po níž má však 24 hodiny dalšího klidu a odpočinku (Odpor socialistických poslanců.) račte mě nechati domluviti, nenecháte mne domluvit závěr mých vět - (Posl. Brodecký: Má 1100 Kč měsíčně podle poslední platové stupnice!) má se poměrně ještě v našich poměrech daleko lépe, než spousta lidí ještě sociálně níže postavených, kteří, velectěné shromáždění, mají také odpovědnost, musejí však od rána pracovati do večera bez jakéhokoliv dalšího klidu ve své práci. Tak daleko sociálně spravedliví musíme býti, abychom si to mohli říci.

Když se, vážené shromáždění, neustále těmto lidem vykládá. že je tu nějaký režim, že je tu ministr železnic, že je tu ta vrchní správa a že je tu, nevím kdo, kdo jim nechce dáti ani spravedlnosti, ani právo, zkrátka je týrá atd., tedy nedivte se, že se tu vytváří určité duchovní, duševní prostředí u toho zaměstnance, a nedivte se, že je to na těch lidech také všude viděti. Mám jedno přání, buďme spravedliví na všechny strany a nedělejme agitace tam, kde to může způsobiti tak veliké škody, jako je to v tomto případě. Nebuďme agitační, buďme k sobě upřímní. Sociální reformy se nedají řešiti ani zlobou ani nárazem čela do čela v této sněmovně, v této demokracii, nýbrž docela klidným, rozumným způsobem a postupem společným, solidaritou a rozumnou prací ve všech směrech.

Velectěné shromáždění! To je náš názor, to je názor také převážné části veřejnosti. Nemyslíte, že veřejnost, která toto všechno vidí, o tom tak nesoudí a že o tom neusuzuje? (Hlasy: Jenom ta zaujatá veřejnost!) Já bych řekl, že těch lidí zaujatých je menšina a vy, pane kolego, budete k těm zaujatým patřiti. Ti ostatní jsou lidé naprosto objektivní, kteří se na tyto věci dívají rozumně a poctivým způsobem.

Při těchto několika větách nešlo mně o nic jiného, než o konstatování, že kdo má konati povinnost, musí ji také konati, a kdo ji nevykonává, že musí převzíti odpovědnost a ne ji strkati na ministra, na režim, vládu, koalici nebo něco zcela jiného, co s tou odpovědností nemá co činiti. (Potlesk. - Výkřiky posl. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Lehnert.

Posl. dr Lehnert (německy): Vážení kolegové! Při zprávě, že obětí břeclavského neštěstí bylo 22 mrtvých, že se četní lidé tímto neštěstím stali mrzáky na celý život, jistě se nesluší, aby tato skutečnost byla předmětem stranicko politických hádek. Dovolávám se vás, abyste toho prostě nečinili předmětem stranické politiky a zapomínali na lidskost, nýbrž abyste se poradili s mravností, která nám přikazuje postaviti do popředí lidskost. Obětí neštěstí byli i čtyři z mých bližších krajanů, jeden zabitý a 3 těžce ranění z Liberce a okolí, což mne pohnulo, abych k té věci promluvil. Mravní odpovědnost, kterou mají všichni, nejen pouze železniční zaměstnanci, nýbrž i politikové a straníci, musí zase jednou znovu býti postavena před oči naší generace. (Hluk.) Prosím, pánové, hádejte se venku.

Mravnost, jež zde byla před převratem, od převratu schází. Vždy, dokud budou lidé a dokud lidé budou musiti obsluhovati stroje, budou se stávati neštěstí. V této zásadě všichni souhlasíme. Ale postavíme-li se na mravní stanovisko, musíme prohlásiti, že každé zařízení chová v sobě tak dlouho své existenční oprávnění, dokud souhlasí s účelem, k němuž bylo vytvořeno. Nuže viděli jsme, že před 10 lety povstal československý stát. Jaký mravní podklad své existence má stát? Jest to bezpečnost jeho obyvatelů. Není-li již zaručena, pak nepotřebujeme státu. Český stát se ovšem postaral o bezpečnost v dostatečné míře, ale jen potud, pokud jde o policii. Zde máme jistý nadbytek. To můžeme proti starému Rakousku konstatovati. Ale tato policejní bezpečnost to není, která dává státu oprávnění k existenci, nýbrž jest to bezpečnost všeobecná, a když si stát osvojil práv o vzíti do své držby všechny soukromé dráhy, má také závazek pečovati o veřejnou bezpečnost cestujících. (Hluk.) Tedy kdybyste již jednou se přestali hádati. Neslyším vlastního slova. (Posl. Brodecký [německy]: Máme se hádati s vámi?) Můžete.

Nuže, stát si to udělal velice jednoduše. Vzal železnice a vydal zaměstnancům instrukce. Stane-li se pak neštěstí, vezme instrukci a konstatuje, že zaměstnanec v některém bodě instrukci nevyhověl. A jest nalezen obětní beránek. jest pak vydán a vyvržen na poušť a tím má býti věc vyřízena. Ano, páni kolegové, tak jednoduše, jak si to udělal ministr Najman, ta věc nejde. Jeho předchůdce Stříbrný se chlubil, že propustil 30.000 německých železničních zaměstnanců. Není možné, aby těchto 30.000 německých železničních zaměstnanců bylo propuštěno, že by byli neschopní, nesvědomití nebo jinak se pro železniční službu nehodili, nýbrž podle jeho přiznání byli propuštěni proto, poněvadž byli německé národnosti. A strany, které jsou blízké dřívějšímu poslanci a ministru Stříbrnému a které se dnes s jistým pathosem obrátily proti jeho nástupci Najmanovi, nemají právo předstírati mravní rozhořčení, poněvadž tehdy takový zločin schválily a svým souhlasem provázely. (Posl. Brodecký [německy]: Kdo to byl?) Stříbrný. (Posl. Brodecký [německy]: Stříbrný dnes nemluvil, jest-li se nemýtím!) Ano, ano, tak hloupý nejsem.

Tehdy jste k tomuto zločinu mlčeli, poněvadž se hodil do soustavy šovinismu tohoto státu, nebo spíše panujících stran. To se stalo tehdy za vlády staré "pětky" a dnes, kdy vládne "osmička", výbor osmi, chcete si hráti na soudce mravnosti. To není možné, musíte se obrátiti, musíte konečně jednou pomysliti na to, aby byla změněna tato soustava, podle níž se vládne v tomto státě.