Zvláštní ostudou však bylo, když
se chtělo použíti obvazů, aby byla zraněným
poskytnuta prvá pomoc. Tu se ukázalo, že ve
skřínce na obvazy - to prohlásil jeden lékař
a stěžoval si do toho - obvazy nebyly a že také
pomocný vlak z Brna přijel do Zaječí
teprve za dvě hodiny po neštěstí. V
té době dostavily se již na místo automobily
brněnské záchranné společnosti
s obvazy a s léky, ale dosud tu ještě nebyly
obvazy od železnice a ani pomoc železnice. Doporučil
bych naléhavě panu ministrovi železnic, aby
věnoval raději svou pozornost takovýmto věcem,
než aby neustále slídil, zda zaměstnanci
nezneužívají legitimace nebo zda některý
železniční konsumní spolek nemá
neoprávněně nějakou dopravní
slevu. Soustava pana ministra Najmana záleží
jen v tom a proto ho nynější vládní
koalice postavila na toto místo jako kramáře,
aby práva a výhody železničních
zaměstnanců oklestil co nejvíce. Zde nezanedbal
nic, ale aby se postaral také o to, zda jsou záchranné
prostředky všude v pořádku a aby včas
mohly býti dopraveny na místo, to ho zřejmě
ani nenapadne. Pro pomocný vlak, který byl žádán
z Brna, nebylo po ruce ani zaměstnanců, zřízenci
musili býti teprve sehnáni. Proto uplynuly dvě
hodiny, než mohl vlak přijeti, také důkaz,
jaký jest nedostatek zaměstnanců. Podle předpisů
mají býti učiněna opatření,
aby bylo po ruce dosti zaměstnanců, stane-li se
v železničním provozu nějaká
nehoda. To zde také splněno nebylo a mimo to dlužno
poukázati také na to, že požitky a služební
poměry železničních zaměstnanců
byly za nynější správní soustavy,
která jest spojena s celou vládní soustavou,
velmi zhoršeny. Železniční zaměstnanci
jsou ovšem každou hodinu podrobeni tlaku této
soustavy, jejich požitky byly sníženy na nejnižší
míru, ostatní jejich služební práva
ztenčena, některá tato služební
práva byla jim úplně odňata a nyní
ještě k tomu železniční správa
zavedla špiclovskou soustavu, špehování
smýšlení, čímž má
býti vypátráno, jakého politického
smýšlení jest ten který zaměstnanec,
a je-li smýšlení, které jest nepříjemné
nynějším vládním stranám,
hrozí mu nebezpečí, že bude propuštěn
ze železniční služby nebo že aspoň
nebude moci kupředu. Ukázalo se to zvláště
v poslední době. Také o tom bylo v časopisech
mnoho psáno, jak jsou železniční zaměstnanci
špehováni, aby se zjistilo jejich politické
smýšlení. Ale železniční
správa se mýlí, domnívá-li
se, že tím bude snad moci vypuditi jí nepříjemné
smýšlení z hlav, mozků a srdcí
zaměstnanců. Železniční správy
se o to pokusily již za starého Rakouska a nepodařilo
se jim to, a také tato vládní koalice, tento
ministr a celý tento systém povedou nakonec ad absurdum
a musí se přesvědčiti, že takovýmito
prostředky a opatřeními nelze z lidí
vyhnati smýšlení. Naopak, v srdcích
se zahnízdí roztrpčení a také
zhoršením platových a služebních
poměrů nebude ovšem u železničních
zaměstnanců podporována ani chuť ke
službě a práci.
To by mělo panstvo uznati. Bylo ponecháno vládě,
a to meziministerské komisi, která upravila placení
železničních zaměstnanců, lidem,
kteří nemají ani nejmenšího tušení
o těžké, nebezpečné a odpovědné
práci železničních zaměstnanců.
Již loňského roku a nikoliv teprve, když
bylo vydáno vládní nařízení
pro železniční zaměstnance, nýbrž
již v době, když se jednalo zde ve sněmovně
o posledním platovém zákonu a když byl
usnesen, poukazovali jsme na důsledky a ohromné
nebezpečí, které bude míti v zápětí
redukce zaměstnanců a jejich špatný
plat. Bohužel se již nyní dostavily následky.
Ministr železnic, když v pondělí přijel
do Zaječí, pokládal za svou nejprvnější
a nejdůležitější povinnost zaříditi
tam censuru. Nedovolil, aby byly prováděny fotografické
snímky, ba nepřipustil ani zpravodaje tisku, žurnalisty,
to jest nařídil, že žádný
zaměstnanec nesmí dáti žurnalistovi
nějakou zprávu o služebních poměrech,
což jest důkazem vědomí viny železniční
správy na tomto neštěstí, neboť
kdo nemá příčiny, aby se něco
ututlalo, ten takováto opatření nečiní,
a pan ministr se nesmí domnívati, že jeho dnešním
prohlášením bude věc odbyta. O to se
již postaráme. Při této příležitosti
dlužno poukázati také na věc, která
rovněž má vliv na to, že dochází
k železničním neštěstím
a že nebezpečí neštěstí
vzrůstá: Jsou to dovolené na zotavenou železničních
zaměstnanců. Letos se opět stalo, co se stává
každoročně, letos však zcela zvláštní
měrou, že velmi mnoho železničních
zaměstnanců nemohlo nastoupiti své dovolené
na zotavenou, která jim přísluší
podle služebního řádu, pro nedostatek
zaměstnanců Jest pochopitelné, jestliže
požadavky a namáhání přesahují
síly a nemůže-li si zaměstnanec v roce
ani jedinkrát odpočinouti z této odpovědné
nebezpečné služby, musí se ovšem
dostaviti reakce a stoupnouti nebezpečí v železniční
dopravě. Ale bylo by také třeba, a na tom
také záleží, kdyby železniční
správa jen poněkud demokraticky, skutečně
demokraticky cítila a kdyby zde také byla vůle
respektovati demokratická zařízení,
bylo by se to také stalo, ale dosud se to nestalo a pravděpodobně
to železniční správa také neučiní,
že při zjišťování nejdůležitějších
příčin tohoto neštěstí
budou podle předpisu působiti také členové
volených důvěrnických sborů
železničních zaměstnanců. Pane
ministře, víte asi, že ano, že podle předpisů
mají při takovýchto šetřeních
spolupůsobiti důvěrníci. Nevím,
zda pan ministr učinil již nějaké opatření,
ale podle jeho dosavadního chování k této
instituci důvěrnických výborů
se jistě nic nestalo. Bylo by to však naléhavě
třeba, poněvadž by se to tím více
a lépe vysvětlilo, než se to stalo dosud. Již
dříve ve vaší nepřítomnosti
poukázal jsem, pane ministře, na to, o čemž
jsou také přesvědčeni s námi
odborníci, že příčiny tohoto
neštěstí a celé řady jiných
neštěstí tkví v soustavě. Bylo
by však rozumnější. kdybyste přestal
pátrati po smýšlení a kdybyste se staral
o jiné věci, které jsou důležité
pro veřejnost a bezpečnost a ochranu lidí.
Že disciplina, o níž se tak často mluví
a která jest zajisté nutná a musí
býti v železniční službě,
má-li býti provoz přesný a má-li
všechno klapati, že však tato disciplina musí
neobyčejně trpěti ve vědomí
a v duševním životě železničních
zaměstnanců, to připustí i pan ministr,
stávají-li se takové věci, jaké
se přihodily při sjezdu živnostenské
strany v Brně vůči zaměstnancům
pouliční dráhy, kdy pan ministr podle zpráv
v novinách nařídil, aby doprava byla zastavena.
Pane ministře, připomínám vám
1. květen loňského roku, tu jste byl proti
tomu, aby byla doprava na pouličních drahách
zastavena, v Brně však jen pro místní
sjezd byl jste pro to, aby doprava byla zastavena. To jest nedůslednost
a musí ovšem vzbuditi mezi zaměstnanci zcela
zvláštní mínění, jsou-li
vydávána takováto odporující
si opatření a jestliže se mimo to zaměstnancům,
jak se psalo v novinách, při tom ještě
také nadává.
Při neštěstí v Zaječí
byly obvazy, jichž bylo použito pro prvou pomoc, tak
špatné, že jich vůbec nebylo lze použíti.
A nyní slyšte, dámy a pánové,
z jídelního vozu musilo býti vzato prádlo,
roztrháno a musilo se ho použíti na obvazy.
Všechny tyto okolnosti, které jsem uvedl, dostatečně
prokazují, jak jest třeba, aby vyšetření
příčin těchto neštěstí
nebylo ponechá váno železniční
správě a že nemůže také
zůstati při tom, co nám zde dnes pan ministr
prohlásil, nýbrž že musí býti
zřízen sněmovní vyšetřovací
výbor. Pánové z většiny a pane
ministře! Nechcete-li nic ututlati a nemusíte-li
se ničeho báti., musíte s námi souhlasiti,
aby pravda vyšla najevo, aby příčiny
tohoto neštěstí byly bezvadně objasněny..(Souhlas
a potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Nejezchleb-Marcha. Uděluji mu slovo.
Posl. Nejezchleb-Marcha: Slavná sněmovno!
Dovolte mi, abych k událostem na zaječském
nádraží řekl také několik
slov. Cítím svou povinnost to říci
už proto, poněvadž za nějaké dvě
hodiny po události jsem byl svědkem všeho průběhu
záchranných prací, všeho, co naplňovalo
ovzduší místa katastrofy a co může
býti člověku dobrým psychologickým
poznatkem.
Vážená sněmovno! Vítám,
že v naší sněmovně zavedena je
debata o tak hrozné události, jako byla tato katastrofa
a to proto, poněvadž vidíme, že nejen
naše veliké denní listy, nýbrž
i žurnály všech států zahraničních
zabývají se příčinami tohoto
neštěstí a líčí katastrofu,
která se u nás v Československu stala, způsobem
co nejširším.
Měl jsem příležitost viděti tolik
lidské bídy, tolik utrpení a hrůzy,
že mne mrazí ještě dnes, v tuto chvíli
a že člověk slabých nervů vůbec
nemůže usnouti. Představte si, že 5 až
6 hodin po události vytahovali z trosek, ze zkrouceného
železa a hromady dřevní tříště
lidi (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.),
kteří byli úplně při vědomí,
a představte si dále, jak asi musil na ně
působiti obraz, který i na účastníky
nebo ty, kdo se tam brzy po události mohli dostati, účinkoval
tak strašlivě, že ani nejzručnějšímu
péru nelze jej vylíčiti.
My v poslanecké sněmovně, kterou já
kromě fora k vyřizování všech
vnitřních záležitostí považuji
za jakousi tribunu před světem, řešíme
příčiny srážky. Řeknu
vám upřímně, že podle mého
mínění jsme zde všichni bez rozdílu
politických směrů a přesvědčení
lidé, kteří se máme v okamžiku,
jako je tento, zbaviti absolutně svých malých
hledisek a zejména svých agitačních
zřetelů a že si máme mezi sebou upřímně
a nepokrytě říci věc tak, jak ji cítí
celá naše veřejnost. Nesmíme si zastírati
oči, že veřejnost posuzuje tyto věci
zcela jinak, než je obyčejně posuzuje naše
sněmovna. Já bych řekl: Vítám
každé objasnění železničního
odborníka nebo člověka. který té
věci rozumí a který může svou
radou přispěti k tomu, aby nám celá
věc byla jasna, ale se stanoviska lidského i rozumového
zavrhuji cesty, abychom se při tak vážné
věci, jako tato byla, která rozechvěla srdce
a nitro celého národa i lidí za hranicemi,
přeli o nějaké agitační důvody
a o věci, které s tím sloučiti nelze.
Slyšeli jsme zde od různých řečníků
- nebudu se vraceti ke každému - že jediným
vinníkem je režim. Jiní šli tak daleko,
že řekli, že vinníkem té katastrofy
je ministr železnic anebo to všechno, co za jeho vlády
ve vývoji železničních věcí
se stalo. Mám podle svého prostého rozumu
dojem, že vinníci to o sobě jasně řekli
a že není potřebí žádných
advokátů ex offo v Národním shromáždění,
aby tu věc formulovali jinak a aby vinníky obhajovali.
Řekl Bartošic a řekl Fibich, že jsou vinni.
Bartošic byl výhybkářem. Když jsem
se vrátil s místa katastrofy, napsal jsem o něm,
co jsem slyšel, že to byl jeden z pořádných
lidí, že byl zaměstnancem dráhy plných
16 let, že byl abstinentem, nikdy žádných
lihovin nepožíval a nikdy žádných
extremních zvláštností jako člověk
nevyhledával. Bartošic, když se dověděl,
co se stalo, resp. když spatřil tu hrůzu na
nádraží, chtěl vykonati ortel sám
nad sebou. Pravil, že se mu zdá, že byl stižen
nějakým zatemněním mozku. Druhý
byl dozorce Fibich a přiznal to.
Vážené shromáždění!
Zjistil jsem na místě, že nádražím
zaječským projíždí denně
za 24 hodin asi 60 vlaků, tudíž za 12 hodin
projíždí tímto nádražím
30 vlaků. Až dosud obstarával tuto službu
jeden výměnář. Teď tam jsou dva;
výměnář, který klíčem
výhybku odemyká, a dozorce výměn,
který nic jiného neměl na práci, nežli
se dívati, zdali výměnář výhybku
správně postavil, 24 hodiny měl volno, 12
hodin měl službu. Za těchto 12 hodin služby
30krát otočil klíčem nalevo nebo napravo
a 30krát dozorce měl zkontrolovat, zdali otočil
správně. Když jsem jel do Prahy, sjel jsem
se s velmi rozumným člověkem, který
výměnářskou službu konal plných
16 let, a ten mi pravil: Nestačí jen výměnáři,
aby otočil klíčem, nýbrž záleží
na tom, podívá-li se také, zdali výhybka
funguje. poněvadž nenadálá příčina,
jako vniknutí nějaké hmoty, kaménku
a pod. může způsobiti, že klíč
mu ukazuje správně, ale vlak, který vjel
do výhybky, musí bezpodmínečně
vykolejiti.
Vůbec nelze uvádět, že by špatné
finanční, hospodářské nebo
stupnicové poměry, nedostatek výběru
personálu nebo propouštěni zdatného
personálu od železnic, byly příčinou
této katastrofy. Podle svého zjištění
myslím, že člověk, který v tomto
povolání byl plných 16 let a měl svého
zástupce, pokud se týče majetkových
poměrů (měl 1300 Kč měsíčně
při práci, do které se každý
železničář, jak to známe, téměř
tlačí), neměl se hmotně tak zle, jak
se nám namlouvá. Opakuji, nesvádějte
nic ani na ministra železnic, nesvádějte nic
na nějaký systém nebo režim! Věc
jest jasná, ti lidé se sami přiznali, sami
dali dokument o tom, že jejich vlastní vinou se tento
případ stal.
Když jsme u této věci, rád bych řekl
jedno! Nejsem nepřítelem nikoho, kdo v naší
státní administrativě vykonává
správně svoji službu. Jest mi stejně
milý ředitel státních drah jako poslední
výhybkář, okresní hejtman jako sluha
ve škole nebo každý jiný zřízenec.
Jen je potřebí dívat se na tyto věci
absolutně s rozumem. Že v Zaječí byly
poměry nezdravé, toho důkazem jest jen jedno.
Lituji, že jsem nemohl s sebou vzíti všechen
materiál, který o poměrech na zaječském
nádraží jsem po několik let dostával.
Tam již jednou jsme stáli před nezvratným
faktem, že se měly vlaky srazit; bylo to několik
let po převratu. Přišli ke mně občané
z toho kraje a, poněvadž Zaječí patří
do mé župy, upozorňovali mne na nezdravé
poměry, které na zaječském nádraží
panují. Vyprávěli, že ten a ten den
byly výhybky postaveny tak, že vlaky přijely
těsně lokomotivami k sobě, takže jen
hotovým zázrakem nedošlo ke katastrofě.
Tam se totiž personál železniční
věčně věkův hádá
a vede spor o to, má-li se choditi do konsumu železničářů
či do restaurantu... (Posl. dr Czech [německy]:
To je skutečně už trochu mnoho! To byste si
mohl ušetřiti!) Račte mne, pane doktore,
vyslechnout.
Dokonce musel ministr tam jednou vyslat revisi. Kromě toho
Zaječí jest, jak víte, obec německá,
jest tam velké přeorientování všech,
kteří u dráhy byli a jsou, a to jsou poměry,
ze kterých vzniká takové ovzduší,
že to podle úsudku každého není
zdravé pro odpovědnost ve službě.
Vážené shromáždění!
Bylo zde mluveno o tom, že časopis "Venkov"
napsal to a ono, a že vylíčil příčiny,
které vedly k této katastrofě, nesprávným
způsobem. Mohlo by mi býti vytýkáno,
že je to list, který mluví za naši stranu
a proto řeknu jen tolik, že se "Venkov"
ke slovu přihlásil tenkráte, když již
jiné listy ("Právo Lidu") a pod. do té
věci zasáhly a snažily se vylíčiti
příčiny katastrofy jinak, než tomu bylo
ve skutečnosti. Chci konstatovati, že na př.
již "České Slovo" zaujalo naprosto
jiné stanovisko k této věci a zcela správně
napsal redaktor "Českého Slova" Karel
Vaněk, že když hospodyně pozdě
uvaří oběd nebo když služebník
pozdě obslouží svého představeného,
nebo dělník zanedbá 5 minut své povolání,
není to tak hrozné, jako když to učiní
člověk, který má ohromnou odpovědnost
za lidské životy. Vy všichni, kteří
jezdíte, víte, že když třeba vinou
zpoždění a pod. rychlíky od České
Třebové překročily nedovoleným
způsobem o 10 až 20 km za hodinu předepsanou
rychlost, že nám vyprávěl traťmistr,
že to trať nesnese a že jednou i s rychlíkem
vletíme do vody. Jistě klade každý důraz
na to, aby z vlaku, kterému svěřil sebe nebo
svou rodinu, vystoupil právě tak zdravý,
jak tam nasedl.
Vážené shromáždění!
Řekl bych, že taková agitace, jak se u nás
děje, není naprosto zdravá. Četl jsem
článek kol. Jurana v "Rovnosti",
kde vypráví, že příčina
spočívá také v tom, že v Brně
byl nějaký sjezd řekněme náš
- pro který mělo býti vypraveno tolik a tolik
vlaků. Konstatuji, že stanicí Zaječí
48 hodin před katastrofou projelo 6 zvláštních
vlaků, které vozily účastníky
na náš sjezd. Článek byl motivován
tak, jakoby příčinou neštěstí
bylo neobyčejné přetížení
zaměstnanců. Vážení pánové!
Jak to může působiti, když čte
člověk v "Rudém Právu" z
dnešního dne, tedy ze 13. září
v hlavním titulku toto: Kdyby měly býti provedeny
měšťácké hrozby o vyhazování
komunistických železničářů
ze služby železniční, strašné
katastrofy budou na denním pořádku. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Chci zdůrazniti, že již jednou při nivelisaci
byli u nás docela hladce vyhozeni dva zapracovaní
sekční šéfové a přece
žádný list nenapsal, budou-li vyhozeni další
sekční šéfové, že budou
následovati takové katastrofy jako u Zaječí.
(Posl. dr Franke: Agrární ministr nepropustil
sekční šéfy?) Já se domnívám,
že o této věci mluvím co nejslušnějším
a nejkorektnějším způsobem. (Posl.
dr Franke: Pravil jste, že dva sekční šéfové
byli vyhozeni, a já pravím, že byli propuštěni!)
Byli tedy, když chcete, propuštěni. (Výkřiky
posl. Mikulíčka.) Mým úmyslem
není, abych zapříčiňoval hádky
při tak vážné debatě, jako je
tato. Řekl jsem to hned úvodem ve své řeči,
a vy mně to musíte připustiti, že já
chci, aby bylo konstatováno, že není vina v
režimu, že nemá viny ministr, nýbrž
že vinníci se při znali sami a tam že
je vina. Chci jen říci (Výkřiky
poslanců strany komunistické.), že pánové
z komunistického tábora se snaží tu
věc vykládati tak, jako by jejich způsob
psaní nepůsobil na lidskou morálku v tomto
státě. Ale mohu jim říci, že
ne všichni lidé kriticky přijímají
to, co oni napíší, nýbrž že
řada lidí nekriticky to bere za své a podle
toho se řídí. Je přece něco
strašlivého, když u příležitosti
takové události, jako byla v Zaječí,
dostane ministr železnic anonymní dopis podepsaný
Železničáři, datovaný v Přerově,
tam také na poštu odevzdaný a vyznačený
naprosto přesnou adresou - já na př. nevím,
kde bydlí ministr železnic, ač jsem 10 let
poslancem, vím jenom, že je v ministerstvu železnic
na otevřeném lístku, ve kterém se
mu docela cynickým způsobem gratuluje k tomu, co
se stalo v Zaječí, k jeho 50. jubileu, a vykládá
se tam, co škod způsobil železničářům,
co škod způsobil státu atd. atd. Tedy, vážení
pánové, pro mne je ta věc jasná. Já
budu vždy bránit lidi, kteří konají
svou povinnost, ať jsou příslušníky
jakéhokoliv směru a kterékoliv politické
strany, ale musím odsouditi každého takového
člověka, který svou povinnost nekoná.
Z lidského stanoviska, vážené shromáždění...
(Výkřiky komunistických poslanců:
Když se vraždi dělnictvo!) Při těch
vraždách je to tak: Stane se, že někde
automobil přejede člověka a nikdo nepátrá,
zda mu ten člověk sám nevběhl pod
kola, byl-li dosti obezřelý a opatrný, poněvadž
ve velkých městech máte nápisy, že
nikdo nemá přemýšlet a řešiti
různé své problémy na ulici, ale dívati
se na cestu, kde jezdí vozy. Dokonce... (Posl. Mikulíček:
Maji jezdit 15 km a jedou 50!) To se stalo také vůdcům
různých dělnických stran, že
přejeli člověka, za takový malér
nikdo nemůže, a tam se píše - vrahové
a pod. Komunistické listy nečekají, až
někdo někoho přejede. Každý,
kdo je zaměstnavatel, je podle nich vrahem dělnictva.
(Posl. Mikulíček: To byste těžko
dokazoval!) To bych těžko nedokazoval, poněvadž
toho jsou plné komunistické listy.
Ale abychom dospěli k nějakému závěru.
(Posl. Mikulíček: Měl jsem zaměstnance
5 let a neoznačili mne za vraha!) Pane kolego, promiňte,
vy jste nejméně elegantní, nejméně
pravdomluvný, vy jste vůbec zagitačený
takovým způsobem, že to sám na sobě
ani nepozorujete. (Veselost. - Výkřiky posl.
Mikulíčka: Vy jste zjančený!) Já
nechci osobně proti vám ničeho podnikati,
poněvadž vy dosti osobního podnikáte
proti každému, kdo vám třeba stéblo
křížem nepřeložil. Vaše kavalírství
vám úplně nechám.
Chci přijíti k závěru. Nemohu se zbaviti
dojmu, že poslanecké sněmovně přísluší
a patří, aby tuto věc řešila
úplně klidným a seriosním způsobem
a seriosní způsob je ten, že za katastrofu
jsou odpovědni ti, kteří ji zavinili a také
se k tomu přiznali. Oni nezapírali. Vážené
shromáždění, je nutno trvati na té
zásadě, aby ten, kdo na odpovědné
místo přichází, byl si také
této odpovědnosti úplně vědom.
Řekněme, že by "Rudé Právo"
zaměstnalo neodpovědného redaktora a tento
redaktor by něco napsal nedávaje si pozor a ráno
by v "Rudém Právu" vyšlo: "Pan
Mikulíček si počínal nejslušnějším
způsobem v parlamentě." To by bylo zděšení.
(Posl. Mikulíček: Vůči Marchovi!
- Veselost. - Výkřiky posl. Můni.)
Mohlo by se takto napsati také o panu Můňovi.
(Výkřiky. - Posl. Zeminová: Vy
máte také dvojí měřítko!
Když se svého času stalo neštěstí
v Čelákovicích, ukřičeli jste
ministra dr Frankeho!) Já jsem nechtěl polemisovati.
Pan kol. Brodecký své číslice
neopíral o pravdivá fakta. (Posl. Brodecký:
Ty číslice jsou v rozpočtu!) Jeho číslice
se na první pohled zdají býti opravdu úžasné,
jestliže praví, že čsl. státní
dráhy vykazují počet personálu na
1 km svých tratí pouze 10.7, kdežto říšskoněmecké
přes 13 a rakouské přes 14; není to
však pravda. (Posl. Brodecký: Je to v rozpočtu
na r. 1929!) Já jsem si o tom vyžádal od
odborníků číslice (Posl. Brodecký:
Tak nás klamete v rozpočtu!) a věc vypadá
naprosto jinak. (Posl. Brodecký: Tolik jsem odborníkem
jako ti páni také!) Odborníci tvrdí,
že není možno dívati se jen na číslice,
nýbrž také na to, jaký je jejich podklad.
(Posl. Brodecký: To mohou vypravovati někomu
jinému, než mně!) Říkají,
že, pohlížíme-li na tvrzení pana
Brodeckého kriticky, vidíme, že zcela
jednoduše vzal u čsl. státních drah
do počtu pouze definitivní zaměstnance, kdežto
u říšsko-německých a rakouských
drah všechny, tedy i smluvní. Definitivních
zaměstnanců mají naše dráhy něco
více než 142.000, a to odpovídá počtu
10.7 na 1 km, neboť máme něco více než
13.000 km tratí. (Posl. Brodecký: Pane kolego,
řekněte těm odborníkům, aby
vás neklamali, poněvadž já jsem mluvil
o ujetých kilometrech a nikoliv o položených,
a pak jsou číslice, kterých vy užíváte,
úplně falešné, a správné
jsou číslice, jichž jsem já užil!
S vámi mohou ti odborníci tak mluviti, se mnou
nesmějí!)
Pane kol. Brodecký, já jsem ve své
řeči prohlásil, že je mně vítáno
každé objasnění odborníků.
Budiž tomu! Vy jste odborník, já jsem si vyžádal
číslice od jiných odborníků
a moje povinnost jako mluvčího a poslance v této
věci jest, abych to řekl. Bude dobře, když
odborníci navzájem si tyto věci mezi sebou
zkontrolujete. Nemluvím to v úloze odborníka,
nýbrž občana, který chce zjednati v
takové věci, jako jest tato, pořádek
a jsem přesvědčen, že moje slova, která
zde mluvím o odpovědnosti, potkávají
se s velikým souhlasem venku (Výkřiky.),
poněvadž to není nic jiného, než
co jsme slyšeli z úst lidí, kteří
tam měli své těžce zraněné,
své mrtvé anebo hledali tam své nejbližší
příbuzné.
Vážené shromáždění,
vy žádáte povinnosti od ministrů, povinnosti
od vlády, velmi se jich domáháte a domáháte
se jich pilnými interpelacemi vším možným
způsobem. (Výkřiky.) Račte
prominouti, já tu mluvím jménem všech
těch, kteří vlaky jezdí a do vlaků
sedají, ne jako poslanec, nýbrž jako jejich
mluvčí. Aby se tomu rozumělo, opakuji, že
žádám, aby odpovědnost nebyla takovými
agitačními frázemi a hesly v našem zřízenectvu
ať tam nebo onde ubíjena. (Posl. Johanis: V čem
vidíte fráze a hesla?) Račte prominouti,
každý člověk, který rozumí
psychologii, lidské duši, který rozumí
davu, který mezi lidem žije - já jsem z něho
vyšel a jsem s ním v neustálém styku
(Výkřiky posl. Mikulíčka.) více
než pan Mikulíček, poněvadž
z mého okolí je spousta lidí u železnic,
u dráhy - ví, že ten prostý dělník,
do kterého stále bušíte a tlučete,
že za 1300 Kč za 12 hodin služebně vykonává
mnoho práce, která vlastně spočívá
v třicetkrát otočení klíčem,
po níž má však 24 hodiny dalšího
klidu a odpočinku (Odpor socialistických poslanců.)
račte mě nechati domluviti, nenecháte
mne domluvit závěr mých vět - (Posl.
Brodecký: Má 1100 Kč měsíčně
podle poslední platové stupnice!) má
se poměrně ještě v našich poměrech
daleko lépe, než spousta lidí ještě
sociálně níže postavených, kteří,
velectěné shromáždění,
mají také odpovědnost, musejí však
od rána pracovati do večera bez jakéhokoliv
dalšího klidu ve své práci. Tak daleko
sociálně spravedliví musíme býti,
abychom si to mohli říci.
Když se, vážené shromáždění,
neustále těmto lidem vykládá. že
je tu nějaký režim, že je tu ministr železnic,
že je tu ta vrchní správa a že je tu,
nevím kdo, kdo jim nechce dáti ani spravedlnosti,
ani právo, zkrátka je týrá atd., tedy
nedivte se, že se tu vytváří určité
duchovní, duševní prostředí u
toho zaměstnance, a nedivte se, že je to na těch
lidech také všude viděti. Mám jedno
přání, buďme spravedliví na všechny
strany a nedělejme agitace tam, kde to může
způsobiti tak veliké škody, jako je to v tomto
případě. Nebuďme agitační,
buďme k sobě upřímní. Sociální
reformy se nedají řešiti ani zlobou ani nárazem
čela do čela v této sněmovně,
v této demokracii, nýbrž docela klidným,
rozumným způsobem a postupem společným,
solidaritou a rozumnou prací ve všech směrech.
Velectěné shromáždění!
To je náš názor, to je názor také
převážné části veřejnosti.
Nemyslíte, že veřejnost, která toto
všechno vidí, o tom tak nesoudí a že o
tom neusuzuje? (Hlasy: Jenom ta zaujatá veřejnost!)
Já bych řekl, že těch lidí
zaujatých je menšina a vy, pane kolego, budete k těm
zaujatým patřiti. Ti ostatní jsou lidé
naprosto objektivní, kteří se na tyto věci
dívají rozumně a poctivým způsobem.
Při těchto několika větách
nešlo mně o nic jiného, než o konstatování,
že kdo má konati povinnost, musí ji také
konati, a kdo ji nevykonává, že musí
převzíti odpovědnost a ne ji strkati na ministra,
na režim, vládu, koalici nebo něco zcela jiného,
co s tou odpovědností nemá co činiti.
(Potlesk. - Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr Lehnert.
Posl. dr Lehnert (německy): Vážení
kolegové! Při zprávě, že obětí
břeclavského neštěstí bylo 22
mrtvých, že se četní lidé tímto
neštěstím stali mrzáky na celý
život, jistě se nesluší, aby tato skutečnost
byla předmětem stranicko politických hádek.
Dovolávám se vás, abyste toho prostě
nečinili předmětem stranické politiky
a zapomínali na lidskost, nýbrž abyste se poradili
s mravností, která nám přikazuje postaviti
do popředí lidskost. Obětí neštěstí
byli i čtyři z mých bližších
krajanů, jeden zabitý a 3 těžce ranění
z Liberce a okolí, což mne pohnulo, abych k té
věci promluvil. Mravní odpovědnost, kterou
mají všichni, nejen pouze železniční
zaměstnanci, nýbrž i politikové a straníci,
musí zase jednou znovu býti postavena před
oči naší generace. (Hluk.) Prosím,
pánové, hádejte se venku.
Mravnost, jež zde byla před převratem, od převratu
schází. Vždy, dokud budou lidé a dokud
lidé budou musiti obsluhovati stroje, budou se stávati
neštěstí. V této zásadě
všichni souhlasíme. Ale postavíme-li se na
mravní stanovisko, musíme prohlásiti, že
každé zařízení chová v
sobě tak dlouho své existenční oprávnění,
dokud souhlasí s účelem, k němuž
bylo vytvořeno. Nuže viděli jsme, že před
10 lety povstal československý stát. Jaký
mravní podklad své existence má stát?
Jest to bezpečnost jeho obyvatelů. Není-li
již zaručena, pak nepotřebujeme státu.
Český stát se ovšem postaral o bezpečnost
v dostatečné míře, ale jen potud,
pokud jde o policii. Zde máme jistý nadbytek. To
můžeme proti starému Rakousku konstatovati.
Ale tato policejní bezpečnost to není, která
dává státu oprávnění
k existenci, nýbrž jest to bezpečnost všeobecná,
a když si stát osvojil práv o vzíti
do své držby všechny soukromé dráhy,
má také závazek pečovati o veřejnou
bezpečnost cestujících. (Hluk.) Tedy
kdybyste již jednou se přestali hádati. Neslyším
vlastního slova. (Posl. Brodecký [německy]:
Máme se hádati s vámi?) Můžete.
Nuže, stát si to udělal velice jednoduše.
Vzal železnice a vydal zaměstnancům instrukce.
Stane-li se pak neštěstí, vezme instrukci a
konstatuje, že zaměstnanec v některém
bodě instrukci nevyhověl. A jest nalezen obětní
beránek. jest pak vydán a vyvržen na poušť
a tím má býti věc vyřízena.
Ano, páni kolegové, tak jednoduše, jak si to
udělal ministr Najman, ta věc nejde. Jeho
předchůdce Stříbrný se
chlubil, že propustil 30.000 německých železničních
zaměstnanců. Není možné, aby
těchto 30.000 německých železničních
zaměstnanců bylo propuštěno, že
by byli neschopní, nesvědomití nebo jinak
se pro železniční službu nehodili, nýbrž
podle jeho přiznání byli propuštěni
proto, poněvadž byli německé národnosti.
A strany, které jsou blízké dřívějšímu
poslanci a ministru Stříbrnému a které
se dnes s jistým pathosem obrátily proti jeho nástupci
Najmanovi, nemají právo předstírati
mravní rozhořčení, poněvadž
tehdy takový zločin schválily a svým
souhlasem provázely. (Posl. Brodecký [německy]:
Kdo to byl?) Stříbrný. (Posl.
Brodecký [německy]: Stříbrný
dnes nemluvil, jest-li se nemýtím!) Ano, ano,
tak hloupý nejsem.
Tehdy jste k tomuto zločinu mlčeli, poněvadž
se hodil do soustavy šovinismu tohoto státu, nebo
spíše panujících stran. To se stalo
tehdy za vlády staré "pětky" a
dnes, kdy vládne "osmička", výbor
osmi, chcete si hráti na soudce mravnosti. To není
možné, musíte se obrátiti, musíte
konečně jednou pomysliti na to, aby byla změněna
tato soustava, podle níž se vládne v tomto
státě.