Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Pik: Slavná sněmovno! Prohlášení p. zástupce předsedy vlády o věci cukerní neuspokojilo nejen sněmovnu, nýbrž neuspokojuje ani nejširší vrstvy konsumentské. Toto prohlášení je výrazem slabosti vlády, která nemá odvahy, aby vystoupila proti lichvářskému počinu cukrovarníků se všemi důsledky i podle platných zákonů, aby zejména použila ustanovení o čelení lichvě za účelem znemožnění zdražení tak důležitého prostředku nejširších vrstev lidových, jako je cukr.

Podle obsahu řeči p. náměstka předsedy vlády mohli bychom se domnívati, že dojde k internímu jednání mezi vládou a zástupci cukrovarníků a že z tohoto jednání má vyplynouti nějaký shnilý kompromis, kterým se věc má vyříditi asi tak, že by stát ze svých zdrojů na účet všeho obyvatelstva poskytl cukrovarníkům určité výhody a úlevy, že by stát zkrátka tuto věc financoval a že by páni cukrovarníci nějakou úlevou zmírnili snad zlo, které zdražením cukru způsobili.

Proti takovému nedostatečnému řešení již předem protestujeme, zvláště proti tomu, aby ze státních peněz byly sanovány pokladny cukrovarníků, aby ze zdrojů všeho obyvatelstva byly poskytovány úlevy kapitalistickým podnikům. Žádáme, aby nikoliv polovičatě, nýbrž důsledně vláda celou kvotu zdražení cukru anulovala, aby tím způsobem uspokojila nejširší vrstvy obyvatelstva naší republiky.

Pozorujeme, že ve věci zdražení cukru vláda a její tisk provádějí demagogii. Na př. v orgánech strany p. zástupce předsedy vlády čteme, jak velmi silnými slovy hartusí se venku, v novinách proti zdražení cukru. Čteme-li také ostatní orgány koaličních stran, stejně shledáváme, (Výkřiky posl. Tomáška.) že tyto strany ve svých klubovních zprávách a ve svém tisku činí námitky proti zdražení cukru. Ale tyto vládní strany, o které se vlastně vláda opírá, nečiní nic, aby své členy ve vládě přinutily k plnění toho, co žádá jejich tisk venku. Vládní strany provozují demagogii a nepoužívají žádných prostředků proti svým členům ve vládě, aby je přinutily k rozhodnému, nesmlouvavému postupu proti neslýchanému zdražení cukru.

Řečníci naší strany velmi správně odůvodnili boj naší strany a našeho klubu proti zdražení cukru. V době, kdy nastává všeobecné zdražení, je obyvatelstvo velmi znepokojeno nejen tímto novým zdražením cukru, nýbrž je znepokojeno i tím, že toto zdražení nastává zároveň se zavedením nových břemen, která vyplývají ze zákona čís. 77 z r. 1927, a to břemen dávkových a poplatkových, jak je tento zákon ukládá na nejširší vrstvy lidové. Samospráva dostává právě tyto dni své rozpočty revidované, osekané, vyřízené zemskými fondy vyrovnávacími. Téměř všeobecně, pokud obce a okresy ucházejí se o příspěvek z vyrovnávacího fondu, je nařizováno, aby finanční věc samosprávy řešena byla dvojmo, jednak škrty v rozpočtech a jednak zavedením celé řady dávek anebo zvýšením dávek již existujících. A tu upozorňuji zejména, že v této době starostové obcí dostávají nařízení od zemského vyrovnávacího fondu, aby v důsledku zákona č. 77 do tří dnů povinně zavedli dávky, a nezavedou-li je, že budou stíháni zase podle toho zákona pořádkovou pokutou 5000 Kč, ale kromě toho že budou držáni k povinnosti, aby ze svého nahradili onu škodu, která vzejde obci nebo okresu nezavedením nařízených nových dávek. A povážíme-li, že běží zejména o dávky nájemní, že vedle dosavadního zvýšení nájemného těmito dávkami má býti nájemné opětně zvýšeno, povážíme-li, že má býti zdražena osvětlovací energie elektrická i osvětlení plynové, že tedy i touto novou dávkou z elektrických a plynových osvětlení budou zdraženy byty, postiženi nájemníci, povážíme-li, že kromě toho zvyšují se všechny dávky nápojové, že se zavádí anebo zvyšuje dávka z přechodného ubytování, že za každého hlídacího psa musí domkář, malorolník a zemědělec vůbec zaplatiti od 30 do 150 Kč, povážíme-li, že i nevinné hry, jako je hra v šachy a domino, jsou postiženy dávkami, shledáme, že zdražením cukru a zavedením těchto nových dávek přenášejí se na obyvatelstvo nesmírně těžká břemena, poplatky, které za dnešních příjmových poměrů ani dělník, ani gážista, ani maloživnostník, ani malozemědělec nésti nemohou. Vláda svou politikou těžce komplikuje hospodářské a sociální poměry. Vláda přímo vyvolává a nutně vyprovokuje veliké sociální zápasy, které vyplývají právě z tohoto zatížení pracujícího lidu novými dávkami a zdražením cukru. To, co se mluvilo o konsolidaci, vše se rozplyne. Postižení budou volati po zvýšení svých příjmů. (Výkřiky poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.) Vzniknou zápasy, vzniknou komplikace. (Výkřiky posl. Remeše.) Z toho důvodu musíme co nejdůrazněji odmítnouti každou snahu vlády, aby tento spor s cukrovarníky byl řešen nějakým nedostatečným kompromisem, a musíme v zájmu obyvatelstva důsledně žádati, aby vláda, jak toho dovede používati proti slabým, použila platných zákonů také proti silným, proti kapitalistické třídě. (Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců. - Výkřiky posl. Remeše.)

Pan ministr dr Engliš ve svém exposé vylíčil rozpočtovou otázku, jakož i hospodářské a finanční poměry našeho státu velmi růžově. Bude úkolem členů rozpočtového výboru naší strany, aby exposé pana ministra i rozpočet podrobili kritice a rozboru, aby do poměrů našeho státu i finančních otázek bylo vneseno pravé světlo. Jen tolik chci říci, že není zrovna taktické, když pan ministr financí v době, kdy má býti jednáno o reparačních povinnostech naší republiky, líčí poměry tak, jako bychom měli pokladny přeplněné a sugestivně tu působí na onu oblast světové veřejnosti, která, vidouc a slyšíc slova pana ministra financí o ráji v Československu, bude svůj účet reparační podle toho také zvyšovati. (Výkřiky posl. Langra.)

Míním, že toto příliš přehnané líčení našich poměrů nám také neposlouží. Pan ministr však měl také položiti otázku, zdali obyvatelstvo, a myslím tím zejména vrstvy pracující, vrstvy maloživnostníků a vrstvy malozemědělců, zdali toto poplatnictvo je dnes s to, aby neslo ve státě ona břemena, na nichž je státní rozpočet vybudován. To je otázka, se kterou pan ministr má počítati, a kde má svoji energii právě soustřediti, aby rozpočet náš, celá jeho base byla vybudována na solidním základě a nikoli na nemožnostech velikého daňového zatížení nejširších vrstev obyvatelstva naší republiky.

Pan ministr dr Engliš velmi podrobně zabýval se také ve svém exposé věcmi samosprávných financí a zmínil se o plánu, kterým chce řešiti poměr mezi státem a územními svazky samosprávnými. Nás velice zajímá, co řekl pan ministr dr Engliš o zákoně čís. 77, o finančním hospodářství samosprávy. Jeho prohlášení, že zákon ten není definitivní, chceme-li rozuměti mezi řádky tomu, co p. ministr napovídá, ukazuje, že p. ministr poznává, jak bylo velikým omylem takový zákon proti samosprávě vydati. V úvodu své řeči pan ministr doznává nemožnost dalšího trvání tohoto zákona. Pan ministr se nedal přesvědčiti našimi námitkami proti zákonu před rokem, nyní však pana ministra přesvědčuje prakse, přesvědčují jej důsledky, které nastaly po účinnosti zákona o finančním hospodářství obcí. Pan ministr nyní vidí, že nevznikla pouze krise v samosprávě, jak ji předvídal a která prý povede k ozdravění, nýbrž, jak pan ministr ve zprávách vyrovnávacích fondů z celé situace naší samosprávy musel poznati, že nyní běží o totální katastrofu naší samosprávy. Pan ministr dr Engliš, aby aspoň něčím odůvodnil nutnost zavedení zákona čís. 77 pravil, že prý mělo dojíti k jakémusi vyrovnání mezi činností státu a samosprávou, k jakémusi vyrovnání mezi financemi státními a samosprávnými. Přiznává, že tušil krisi, ale řekl, že tato krise individuální má býti zase individuelně řešena vyrovnávacími fondy. Naznačuje znovu, že vyrovnávací fondy zemské mají ten účel, aby individuelně řešily těžkosti a bolesti obcí, které limitem přirážek nemohly krýti své schodky rozpočtové

A tu jsme právě u toho, co je nejstrašnější kapitolou života naší samosprávy! Jsme přesvědčeni, že zákon čís. 77 byl nesmyslnou šablonou, které bylo použito na všechny obce a proti všem obcím, která nešetřila zvláštností individuelních, která nešetřila a nehleděla na povinnosti veliké obce průmyslové a na poměry malé obce, šablonou, která svým způsobem chtěla řešiti otázku samosprávy jednotně.

Kdo je zákonem čís. 77 nejvíce poškozen? Nejvíce jsou poškozeny největší průmyslové obce, které pochopitelně mají nejtěžší úkoly a povinnosti, a které právě proto, poněvadž v nich je rozšířen nejtěžší průmysl s velikými masami zaměstnanců, musejí konati úkoly, které snad druhé menší obce v takovém rozsahu konati nemusí. A tato největší samosprávná tělesa právě ministr dr Engliš uvedl nejen do krise, ale přímo do katastrofální situace. Pan ministr nesmí na věci hleděti tak, že ty obce ještě existují. Je otázka, jak existují a z čeho nyní žijí. Vyrovnávací fondy ještě neproplatily a vůbec ještě nestanovily kvotu uhrazovací těm velkým obcím, které vykazují velké nezaviněné schodky rozpočtové. Všechny tyto obce žijí z výpůjček, které si opatřily pro účely jiné. A již ta věc sama ukazuje, jak byly obce těžce poškozeny. Onen úrok, který obce musí z těchto výpůjček platiti, obce takové ztrácejí.

Zákon ještě více zatížil obce, když přivodil situaci, že musejí vypůjčenými penězi krýti potřeby řádné, které nikdy výpůjčkami nemají a podle zákona nesmějí býti kryty. Dále u těchto největších obcí zákon zapůsobil tak, že vyrovnávací fondy neomezují se pouze na úkol kontroly obecních a okresních rozpočtů, nýbrž mají pravomoc, která úplně ruší pravomoc samosprávy. Zákon dal byrokracii pravomoc škrtati v rozpočtech obecních a okresních podle svého libovolně veškeré položky úhrady a potřeby, které na vlastní odpovědnost podle svého rozumu a podle potřeb územního svého svazku obec nebo okres vložil jako nutnost, naléhavost do rozpočtu. Není vyřešena otázka krise velkých obcí tím, že se jim dá nějaký pakatel z vyrovnávacího fondu. Vyrovnávací fondy jsou velmi chudě dotovány a nestačí, aby kryly schodky obcí a okresů. Proto pozorujeme, že vyrovnávací fondy z příkazu zákona a podle instrukcí ministerstva financí zasahují do autonomních rozpočtů drsnou rukou a že škrty, které provádějí, znamenají nejen úplné podlomení a zastavení vývoje naší samosprávy, ochuzení samosprávy, ale také velké škody pro všechno obyvatelstvo.

Chci poukázati vedle argumentů, které zde snesl kol. posl. Prokeš, na některé okolnosti, které venku pobuřují. Všem obcím téměř škrtají se položky na školství. Nejen že se škrtají položky na stavbu nových škol ve velkých obcích, které následkem lidnatosti jsou nutny, ale z rozpočtů školních škrtají se položky, které obvykle každoročně v rozpočtech těch se objevovaly. Jsou to položky na nákup nebo vazbu knih pro chudé školní žactvo, položky na feriální osady chudých a tuberkulosních dětí, jsou to dokonce položky i na úpravy školních místností, nezdravých a hygienicky vadných, položky na opatření nového inventáře školního, jako knihovny, nezbytné pomůcky žákovské, nářadí lavicové, tabule, houby mycí a vůbec vše, co škola potřebuje. To škrtají v rozpočtech vyrovnávací fondy, aby vyhověly nátlaku zákona a předpisům ministerstva financí. Vedle toho vyrovnávací fondy téměř všeobecně škrtají všechny položky bytové péče. Nepovolují stavby nových obytných domů, a dokonce, jak se stalo v Plzni, škrtá se i položka na opravu nouzových baráků, které mají shnilé podlahy, jichž střechami prší.

Dále škrtány byly položky na chudinství. Ve všech městech snižují se tyto položky a nařizuje se, aby i položky na chudinské ústavy byly zmenšeny, čili aby buďto na stravování anebo na ošacování chudinských osob bylo ušetřeno. Jaké důsledky má pak prakse podle tohoto škodlivého zákona, viděti z toho, že na příklad v okresu březnickém byla škrtnuta položka 1000 Kč, které 28. října jako jubilejní dar měly býti rozděleny mezi chudé okresu, takže každá chudinská osoba dostala by z této jubilejní dotace 5 Kč. Tento obnos 1000 Kč vyrovnávací fond březnickému okresu škrtl, takže chudí nedostanou ani na oběd v den jubilea republiky 28. října. (Slyšte!) A je klasické, že témuž okresu byla ponechána v rozpočtu položka 2000 Kč ve prospěch zušlechťovací akce dobytkářské a na vybudování vzorných chlévů pro prasata.

Okres blatenský nemá vlastního sirotčince a dává sirotky okresu do venkovských rodin za příslušný poplatek. Tento okres má závaznou položku v rozpočtu 1000 Kč, aby mohl rodinám na tyto sirotky proplatiti povinný příspěvek. Vyrovnávací fond prostě tuto položku škrtl, ale stejně jako březnickému okresu ponechal také jemu položku na chov prasat a dobytčat v celém okresu.

Dále ve všech rozpočtech velkých měst jsou škrtány všechny položky, které obce věnují na péči o mládež. Obce subvencují soukromé ústavy anebo spolky, které konají humánní činnost. Všechny subvence těmto ústavům a spolkům jsou škrtány. Ministerstvo financí vychází prý s toho stanoviska, že péče o nebohé děti nepřísluší obci, nýbrž prý celé veřejnosti.

Dále na venkově v okresech jsou škrtány vesměs všechny subvence, které obce poskytují svým dobrovolným hasičským sborům. Nedávno při jubilejních slavnostech československého hasičstva celá veřejnost byla překvapena tou velkolepou organisací, která chrání bezpečnost majetku, bezpečnost života a obcí, organisací hasičskou a samaritskou. Tyto hasičské dobrovolné sbory pozůstávají z členstva, které má pocit solidarity a pocit lásky k bližnímu. Nejde tu o nějaký úkon ve prospěch vlastní, nýbrž hasičské a samaritské sbory jsou ve službách celé veřejnosti. A tu se dovídáme, že položky téměř všech okresů a obcí, kterými obce anebo okresy přispívají hasičským sborům a samaritním oddílům jejich, jsou škrtány, ba staly se i případy, že na základě těchto škrtů a odejmutí těchto prostředků hasičské sbory resignují, poněvadž nemohou, nemajíce vlastních prostředků, konati svoji povinnost. (Slyšte!)

V rozpočtech velikých měst škrtají se vesměs náklady na kanalisaci, na úpravu stok, na vodovody a elektrisaci města. Obci plzeňské bylo škrtnuto v řádném rozpočtu 7 mil. Kč. Těch 7 mil. Kč škrtnutých pozůstává také z položek na kanalisaci. Nezřídí-li obec kanalisaci, nemůže se stavěti, a staví-li se ve velikém městě podle žumpového systému, zase se tu vydává všechno obyvatelstvo v nebezpečí nákaz tyfových a onemocnění vůbec. Stejně tak je to se škrtáním položek na zřizování stok. Největší města mají býti tímto nerozumným činem dnešního vládního režimu postavena do nebezpečí hromadných onemocnění, do nebezpečí velikých nákaz. Mají býti zamořena výpary z výkalů, které zůstávají, poněvadž obec nesmí vynakládati nic na kanalisace a zřizování stok. Totéž je se zřizováním vodovodů. Obec plzeňská na př. právě proto, že její lidnatost stoupá a zalidňuje se periferie, rozšiřuje vodovody do čtvrtí a, není-li tam voda, navazuje na vodovody již zřízené. K tomu je potřebí potrubí a jiných technických potřeb. Vyrovnávací fond škrtnul i tuto položku na prodloužení vodovodu vody užitkové a dokonce i pitné, neohlížeje se na to, že tímto škrtáním uvádí tak zalidněné město do nebezpečí tyfových nákaz a nákaz jinými nemocemi.

Zemský vyrovnávací fond z příkazu ministerstva financí škrtá i položky osobních nákladů správních. Na př. městu Plzni se škrtla položka přes 400.000 Kč, které jsou v rozpočtu pro ten úkol, aby kryty byly náklady za přesčasné práce zaměstnanců podniků obecních. Bez přesčasné práce žádný podnik se neobejde, obec je povinna položku tu vložiti do rozpočtu. Zemský vyrovnávací fond však tuto položku škrtá, přesto že již uplynulo skoro 3/4 roku a že již těm zaměstnancům musely býti přesčasné práce honorovány. To znamená, že obec bude museti na zaměstnancích vymáhati zpětné placení těchto peněz, které jim zaplatila za přesčasné práce. To znamená však také, že tito zaměstnanci podají proti obci hromadné žaloby, poněvadž nárok na zaplacení přesčasných hodin mají, kterýžto nárok bude jim soudně také přiznán, čili zase další důsledek: obec, která bude žalována, bude míti zbytečné útraty svého zastoupení a celého soudního procesu. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Jsou škrtány i položky osobních výdajů u ústavů městských. Na př. v Plzni na hudební škole a škole rodinné jsou učitelé, kteří byli zařazeni podle učitelstva buď občanských škol nebo podle statu státních profesorů. Podle těchto úmluv byly vydány těmto učitelům dekrety o jejich požitcích platových. Podle těchto smluv a dekretálních závazků obec musí do rozpočtu každé této městské školy vkládati potřebné položky. Ona je vložila, ale zemský vyrovnávací fond je škrtl.

Dochází k absurdnostem, že se ruší i závazky a povinnosti samosprávy. To, k čemu je obec právně vázána, neuznává prakse vyrovnávacích fondů, neuznává to ministerstvo a prostě se nařizuje i takovéto položky škrtati. Kromě toho ve všech rozpočtech a také v rozpočtu plzeňském a, jak včera zde výstižně označil kol. Prokeš, v rozpočtu moravskoostravském jsou rušeny všechny položky na úpravu města, na dlažbu ulic, jsou škrtány položky na sadovnictví a položky na zřízení nových ústavů humanitních. (Posl. Geršl: Nám v Prostějově škrtli náklad na zřízeni ústavu pro tuberkulosní!) Ano, to škrtají všude. Škrtli u nás investiční položku 500.000 Kč na zřízení ústavu pro mravně vadnou mládež, ústavu, se kterým souhlasil zemský výbor, zemská správa politická, ministerstvo soc. péče a ministerstvo školství. Tyto úřady prohlašují tento ústav za nejvýše potřebný, plány jsou připraveny, mělo se začíti stavěti, ale vyrovnávací fond škrtá subvenci obce plzeňské právě na stavbu tohoto důležitého ústavu. A tak je to s ostatními investicemi. Uvážíme-li, že obci plzeňské na potřeby bytové, na stavby škol, na kanalisaci a na jiné investiční potřeby, na elektrisaci města bylo škrtnuto celkem 39 milionů korun (Slyšte!), vidíme, jaké hrozné důsledky vyplývají z tohoto zákona, který je pohromou celé samosprávy, té samosprávy, která je základem celého státního života.

Škrtány jsou i položky takové, které si amortisují podniky samy. Elektrisace města nejde na účet obyvatelstva. Náklad na elektrisaci musí si ukrýti podnik ze svého. Totéž jest u podniků vodárenských. Investice vodárenská kryje se jednak poplatky a jednak vodní dávkou. Ale i takovéto investice škrtají se v rozpočtech. Vidíme tedy, že zákon čís. 77 byl nerozumem, že ochromil samosprávu v její pravomoci, v hospodářském i finančním základě, že ohrožuje kulturní život obcí, jejich vývoj, že je největším neštěstím pro samosprávu a obyvatelstvo, jaké je kdy mohlo postihnouti.

Pan ministr předvídá novou úpravu těchto věcí. Musíme nejprve zdůrazniti, že je nejvyšší čas a nejvyšší potřeba, aby zákon č. 77 byl co nejrychleji novelisován, aby byly ze zákona nejen vyjmuty věci, které ruší sebeurčovací právo samosprávy, nýbrž i odčiněny věci, které ohrožují hospodářský život samosprávy. Totéž týká se zákona o reformě správy, podle něhož mají býti v listopadu vykonány nové volby. I tento zákon je unikem v demokratickém státě, poněvadž podlamuje hlavní základ této instituce samosprávné, její autonomii, její demokracii. Musíme tedy žádati, aby vedle novelisace zákona č. 77 byl i zákon o reformě správy podroben důkladné revisi a odčiněny tím všechny důsledky, které demokratické principy poškozují.

Pokud se týče budoucího plánu p. min. financí, musíme odmítnouti předem ohlašovaný systém t. zv. zájmové poplatnosti. My víme, co tím p. ministr dr Engliš míní. On totiž pod tento pojem zahrnuje všechnu nepřímou poplatnost. Jeho výrok o tom, že za nového stavu politického v samosprávě, za všeobecného práva hlasovacího musí se vymeziti i funkce poplatná podle zájmových okolností, znamená, že připravuje systém ještě větší poplatnosti nepřímých poplatníků. My dnes víme, že nepřímá poplatnost, zejména ve velkých obcích, je daleko větší než přímá. V Plzni je již nad paritní poměr. Nepřímí poplatníci platí více než poplatníci přirážkoví a p. ministr dr Engliš má zde úmysl - alespoň ho naznačuje - ještě více břemen přenésti na nejširší vrstvy lidové. On se dopustil již velkého omylu tím, že zmírnil poplatnost kapitálových společností. Již jsem několikráte prokázal na plzeňském příkladu, že zákon nezpůsobil úspornost, nýbrž že způsobil větší ziskové příjmy pro kapitalistické podniky. U nás v Plzni přirážková úleva pro 3 největší podniky velmi dobře prosperující znamená 5 milionů Kč. (Slyšte! - Slyšte!) Zbytečně vyhozené peníze, poněvadž všechny 3 podniky mohly docela dobře snésti v Plzni onu míru přirážkovou 340%, jaká tam v obci a ve školním rozpočtu byla. Tyto podniky dostávají dar. Vezměme na př. Měšťanský pivovar, který letos zvýšil výnos várečného práva na 65.000 Kč, příštím rokem bude platiti z jednoho várečného práva 70.000 Kč. Vyrovnávací fond ani ministerstvo financí, když takový velký dar přes 2 miliony Kč tomuto pivovaru věnovaly, nenavrhují v předpisu dávkovém, abychom směli zavésti dávku z výnosu várečného práva. Dávka na nájemníky, na osvětlení, na hry, na psy, to ano, avšak dávka na tak ohromný a bezpracný výnos se zavésti nesmí. Je tedy viděti, že zákon neprospěl celku, ani neznamená úspornost (Hlas: On také nechtěl prospěti celku!), neboť to, co se uspořilo, plyne do kapes a pokladen největších kapitalistických podniků.

My tedy musíme již zpředu ohraditi se proti tomu, aby se zaváděly ještě nové dávky na nepřímé poplatnictvo. Kdyby měl býti řešen problém zdanění obyvatelstva podle zájmových okolností a principů ve velkých městech, pak bychom logicky musili se vrátiti ke stavu před zákonem č. 77. Proč? Kdo má největší zájem na rozkvětu obce anebo kdo nejvíce obce povinnostmi zatěžuje než právě průmyslové podniky? Pro ně musí obce dlážditi veliké ulice, z důvodů jejich existence musí obce zřizovati školy, poněvadž znamenají stoupající lidnatost; z důvodů jejich existence musí obce zřizovati vodovody, musí zřizovati chudobince, poněvadž velkokapitál lidi staré vyhazuje na ulice a dává je na účet obce, z důvodů existence těchto velikých podniků musí obce zřizovati sirotčince, musí prováděti sociální a kulturní péči. To znamená, kdybychom správně šli po té cestě zájmové poplatnosti a povinnosti, že bychom musili říci: povinnosti, které koná samospráva, musí konati právě proto, poněvadž v jejích hranicích rozvíjí se průmysl. Nejsme proti rozvoji průmyslu, přejeme si ho, poněvadž víme, že průmysl znamená národohospodářský podklad života obyvatelstva a státu, ale nechceme, aby průmysl byl privilegován, aby měl privilejní postavení naproti ostatnímu obyvatelstvu, chceme, aby průmysl příslušnou povinnostní kvotou přispíval na to, co obce ve prospěch jeho a všeho obyvatelstva a všeho zaměstnanectva musí vykonávati.

Tedy nikoliv zájmové zdanění podle úmyslu p. ministra Engliše, zatížiti systémem dávkovým nejširší vrstvy dělnické, živnostenské a gážistické, nýbrž spravedlivý systém zdanění, který uloží nejvíce těm, kdo od obce také nejvíce požadují a mají. (Souhlas čsl. soc. demokratických poslanců.)

My pozorujeme, že zákon způsobil nejen škodu a krisi, nýbrž zmatek v celé samosprávě. Uplynuly již téměř tři čtvrti roku a obce nejsou si jasny, v jaké situaci vlastně jsou. Obce již mají předepsáno zákonem, že mají míti připraveny rozpočty na r. 1929, ale neznají ještě dosahu důsledků, která vyplývají ze zákona č. 77.

Nemáme také definitivních předpisů daňových; to znamená, že obce nemohou ve svých rozpočtech kalkulovati. Obce neznají daňového základu, obce zkrátka jsou ve zmatku, poněvadž neznají správného stavu, nemají předpokladů a disposic pro to, aby vybudovaly správný rozpočet na r. 1929.

Obce a celá samospráva byly poškozeny ještě tím, co také nepředvídali autoři zákona č. 77, že musí zpětně podle úlev, které se dostávají kapitalistickým podnikům, platiti přirážky a náhradní úroky z těchto přirážek, které vraceti musí.

Obec plzeňská nyní byla překvapena tím, že dvěma podnikům, Škodovým závodům a Měšťanskému pivovaru, má vrátiti zpět s nahrazovacími úroky asi 8 mil. Kč.

S tím obec nekalkulovala, toho neznala, toho ještě nevěděla při budování rozpočtu na rok 1928 a to má dnes jako zatěžující plus pro rozpočet na r. 0929. Jak rozřeší tuto otázku pan ministr financí? Nemá-li obec možnosti zavésti více než 200%ní přirážky a nedostane-li tolik, kolik by měla, aby mohla krýti tato břemena neznámá dosud a nyní vzniklá, nestačí-li k tomu kvota vyrovnávacího fondu, pak je tu hotová katastrofa, pak obec tuto otázku vůbec řešiti nemůže.

My vytýkáme státní správě, že před řešením zákona o finančním hospodářství obcí nerozřešila otázku, která je obsažena v § 20 finanční novely. Stát měl převzíti náklady školské, stát měl převzíti náklady policejní, stát měl převzíti náklady chudinské, stát měl převzíti řadu úkonů, které dosud nepřevzal. On je ponechal obcím. Obcím béře prostředky, ale sám se zříká povinnosti, úkony zákonem předepsané vykonávati. My tedy musíme žádati, aby i v tomto směru byla učiněna náprava. Pan ministr si stěžuje, že jsou vznášeny na stát zvýšené požadavky obyvatelstva i samosprávy proto, poněvadž zákon č. 77 vzal obcím a samosprávám prostředky. Je to logické. Když stát na př. béře obcím právo, aby stavěly obytné domy, musí obce posílati státní zaměstnance na politické správy, aby si vynutili, když se zakazuje stavěti obcím, aby stát opatřoval státním a veřejným zaměstnancům obydlí. Je to přímo hrůza, jak stát v tomto směru si počíná. Stát za dnešního režimu velmi zhoršil zákon o podpoře stavebního ruchu. Dnešní režim zdražil nájemné a dnešní režim béře obcím možnost, aby stavěly obydlí. Pro své vlastní zaměstnance však nekoná nic, co by bylo náhradou za to, že obcím bral právo řešiti bytovou nouzi.

Musíme žádati zejména, aby stát ve všech velikých městech, kde jsou koncentrovány státní úřady a podniky, bytovou otázku svých zaměstnanců řešil. Je to jeho povinností, když tuto činnost znemožňuje obcím. Musíme naléhati, aby otázka samosprávných financí byla řešena definitivně. Tuto definitivu naznačuje pan ministr dr Engliš svým způsobem. My tento způsob neuznáváme. My nechceme nový zákon, který by byl totéž, co je zákon č. 77. Otázka financí samosprávných musí býti řešena objektivně, ne s tou zaujatostí, jak ji řeší byrokracie v Praze, která samosprávu ráda nemá. Otázka samosprávy musí býti řešena tak, že stát uzná nutnost autonomie obecní a okresní. Stát se přesvědčil, že tato autonomie měla své odůvodnění dříve, ale že má své oprávnění také dnes. Autonomie jako bezprostřední činitel může řešiti věci, které stát nikdy svými centrálními úřady řešiti nemůže. Nemá k tomu ani vůle ani smyslu a byrokratická šablona pro život autonomní naprosto se nehodí. Chceme tedy, aby byly zbudovány takové zákony, které odpovídají významu samosprávy, které jí pomohou. Žádáme, aby zákony, které samosprávu zabíjejí, byly co nejrychlejším způsobem odčiněny. (Výborně! Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Neurath.