V oboru mezistátního práva měnového
sjednána byla úmluva s Maďarskem o vyrovnání
pohledávek a závazků v rak.-uh. korunách,
která po ústavním schválení
bude s urychlením prováděna. Jakmile dojde
ještě k zbývajícím úmluvám
s Jugoslavií a Rumunskem, které se připravují,
bude dán právní základ pro likvidaci
starokorunových pohledávek a závazků
v poměru ke všem státům, jež sdílely
dříve společnou měnu rakousko-uherskou.
Finanční správa využitkovala plně
vývoje na peněžním trhu k výhodným
konversím přechodného dluhu při každém
termínu platebním, jak je vylíčeno
při výkladu o státním dluhu. Podle
rozpočtu se pokračovalo v úmoru státního
dluhu. Americká půjčka z r. 1925, uzavřená
na 71/2% při přejímacím kursu 91 s
povinností platiti 5% premii při slosování,
byla konvertována na domácím peněžním
trhu na půjčku 5% při přejímacím
kursu 93 bez premie. Snížení břemene
státního dluhu důsledkem konversí
a stálého jeho zmenšování tvoří
v rozpočtu prostoru pro plnění nových
státních úkolů za stability rozpočtové.
V rozpočtovém ohledu prováděn byl
rozpočet na běžný rok s úsilím
po zamezení mimostátních výdajů
a snížení virementů na nejmenší
možnou míru. Pokračováno bylo v přípravě
finančního řádu. Mezi prací
vzrostl tento úkol proto, že se ukázalo účelným
zahrnouti do něho veškeré státní
hospodářství včetně státních
podniků a kontroly. Nebylo proto ještě možno
předložiti osnovy ku parlamentnímu projednání.
Příjmy státu se vyvíjely pravidelně
a příznivě důsledkem příznivé
situace hospodářské. Státní
správa nebyla proto nucena použíti vůbec
zmocnění k uzavírání přechodných
dluhů podle finančního zákona za účelem
vyrovnání časové neshody mezi výdaji
a příjmy v průběhu roku. Byla naopak
s to dotovati z pokladní hotovosti nově vytvořený
fond pro konsolidaci přechodného dluhu podle norem
finančního zákona z roku 1927. Fond činí
dnes 501,782.985 Kč.
Výnos přímých daní klesá,
poněvadž za rok 1926, který vypadl ze zdanění,
nebyly provedeny předpisy a za rok 1927 se předpisují
daně teprve letos. Příjem z daní přímých
čerpán je jednak z nedoplatků starých,
které se povlovně likvidují, jednak ze zákonných
plateb zálohových.
V prvních měsících roku 1928 zpracovávány
byly u vyměřovacích úřadů
I. stolice poslední nevyřízené partie
z t. zv. depurační akce. Tato depurační
akce jest jednak u berních úřadů a
jednak u fin. úřadů 2. stolice v plném
proudu a lze doufati, že bude koncem roku 1928 v celku hotova.
Rokem 1928 zahájeno vyměřování
přímých daní podle zákona č.
76 Sb. z. a n. o přímých daních, což
vyžadovalo v prvních měsících
provedení rozsáhlých předběžných
prací.
Výnos daní nepřímých (spotřebních
i obchodových) se vyvíjel příznivě,
poněvadž jsou tyto daně i v časově
úzké souvislosti s hospodářskou konjunkturou.
Pracuje se o kodifikaci všeobecných norem, upravujících
nepřímé daně, jakož i o kodifikaci
materielního trestního práva důchodkového,
kdežto řízení trestní důchodkové
má býti vyřízeno v souvislosti s obecním
trestním řádem. Finanční správa
předložila poradnímu sboru pro otázky
hospodářské a zúčastněným
korporacím osnovu zákona o hospodářství
lihovém, která však nebyla dosud Poradním
sborem vyřízena. Vyhláškou ze srpna
1928 byla nově upravena kvota výrobní mezi
lihovary hospodářskými a mezi lihovary průmyslovými
na 72: 28.
V oboru státních poplatků vydán zákon
o směnečném poplatku a novela k předpisům
o ekvivalentu na Slovensku a Podkarpatské Rusi, vydán
zákon, kterým se věnování na
oslavu 10letého trvání republiky osvobozují
od poplatků a daně z obohacení, daně
důchodové a výdělkové a připraven
zákon o vrácení daní obchodových
pro ohrožený průmysl vývozní.
V ministerstvu financí je dohotoven referentský
návrh kodifikace poplatků, který bude v nejbližší
době předmětem komisionelního řízení
za účasti externích spolupracovníků,
takže lze se nadíti, že i kodifikace tohoto velmi
důležitého oboru finančního práva
bude do roka připravena k parlamentnímu projednání.
Dnem 1. ledna 1928 došlo ku pronikavé změně
v čsl. celním právu, neboť tímto
dnem nabyl účinnosti nový celní zákon
ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n. K tomuto
zákonu vypracovalo ministerstvo financí obsáhlé
prováděcí nařízení (vládní
nařízení ze dne 13. prosince 1927, č.
168 Sb. z. a n.), jakož i rozsáhlý návod
ku prováděcímu nařízení,
vydaný vynesením ministerstva financí ze
dne 24. ledna 1928, č. Věstníku B 8/1928.
Roku 1928 byla provedena nová úprava platů
staropensistů.
Činnost ministerstva financí rýsuje se do
nejbližší budoucnosti asi takto: Jest setrvati
na linii stabilního a rovnovážného rozpočtu.
V tomto rámci jest nejpilnějším úkolem
dobudování samosprávných financí
a rozpočtový pořádek ohledně
učitelských platů. Osnova finančního
řádu bude snad ještě v zimním
zasedání předložena k parlamentnímu
projednání. Pro zdokonalení organisace peněžnictví
je přichystána osnova zákona o peněžní
radě. Ve smyslu zákona o reformě správy
třeba provésti úpravu zemských ústavů
úvěrních. Pokračovati se bude podle
dosavadních linií a vývoje na peněžním
trhu ve správě státního dluhu. Ve
správě přímých daní
třeba zrychliti předpisy daňové a
lépe vybudovati evidenci plateb i povinností platebních
pro poplatníky. O chystaných kodifikacích
se už stala zmínka. Lihový zákon bude
nutno v nejbližší době projednati parlamentárně.
Pokračovati se bude v refundacích daní obchodových,
pokud jsou brzdou vývozu a zahraniční soutěže.
Rozpočtově čeká finanční
správu problém bratrských pokladen a přestárlých
(Výkřiky posl. Remeše.) Chystá
se organisace vodohospodářských fondů
ke zrychlení vodních staveb.
Končím své vývody. Raduji se z výsledků
desítileté práce naší finanční
politiky, můžeme býti hrdi ze stupně
konsolidace státních financí, jehož
jsme dosáhli přes nejtěžší
obtíže poválečných poměrů.
Jsme stále na linii vzestupné. Díváme
se zpět na příznivý rok hospodářský
a úspěšný rok finanční.
Perspektiva nejbližší budoucnosti nebudí
obav, ale žádá opatrnosti. Kéž
finanční ministr, který bude předkládati
21. rozpočet republiky, bude moci s hrdostí říci,
že dílo konsolidace je dokonáno a že není
v zemi finančně hospodářských
problémů, leda těch, které stále
přináší přirozený vývoj.
(Potlesk. - Výkřiky posl. Remeše
a Prokeše.)
Předseda (zvoní): Byl mi podán
návrh pp. posl. Bradáče, dr Dolanského,
dr Fritze, dr Kramáře, Mlčocha, Hodiny, dr
Luschky, Stenzla a druhů, aby o prohlášení
pana ministra financí provedla se rozprava a aby tato rozprava
byla sloučena s projednáváním osnovy
rozpočtu a finančního zákona ve sněmovním
plenu. (Výkřiky na levici.)
Prosím o klid.
Dám o tomto návrhu hlasovati.
Prosím paní a pány poslance, aby se posadili
na svá místa. (Děje se.)
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo tedy souhlasí s návrhem posl. Bradáče,
dr Dolanského, dr Fritze, dr Kramáře, Mlčocha,
Hodiny, dr Luschky, Stenzla a druhů, aby rozprava o prohlášení
pana ministra financí byla sloučena s projednáváním
rozpočtu a finančního zákona ve sněmovním
plenu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh je přijat.
Výbor soc.-politický usnesl se požádati
za prodloužení lhůty k podání
zprávy o vládním návrhu zákona,
jímž se mění a doplňuje zákon
ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n.,
o pojištění zaměstnanců pro případ
nemoci, invalidity a stáří (tisk 1225) do
12. září t. r.
Kdo souhlasí, aby výboru soc.-politickému
na jeho žádost prodloužena byla lhůta
k podání zprávy o vládním návrhu
tisk 1225 do 12. září t. r., nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Prodloužení lhůty
je povoleno.
Sděluji, že odvolána byla naléhavost
u interpelace, rozdané ve včerejší,
157. schůzi sněmovny:
1757. Naléhavá interpelace poslanců Bradáče,
dra Dolanského, dra Kramáře, Mlčocha,
Hodiny, dra Fritze, dra Luschky, Stenzla a druhů vládě
o ceně cukru.
Rozhodneme nyní hlasováním podle §u
69 jedn. řádu, zda a kdy jest zahájiti rozpravu
o interpelacích, označených za naléhavé,
které rozdány byly ve včerejší,
157. schůzi sněmovny.
Jsou to tisky:
1752. Naléhavá interpelace poslanců Chlouby,
Štětky, Schmerdy, Buriana a soudruhů vládě
o zdražení cukru cukrovarským kartelem a o
zdražování životních potřeb.
1753. Naléhavá interpelace poslanců Zeminové,
dra Klapky, Bergmanna, Procházky, Langra a druhů
vládě o neslýchaném provokačním
zdražení cukru o nových 240 milionů
Kč a o stálém ustupování vlády
před útoky kartelů, bursiánů
a spekulantů.
1755. Naléhavá interpelace poslanců inž.
Junga, Simma, Krebse a druhů vládě o neodůvodněném
a svévolném zdražení cukru československým
cukerním kartelem.
1758. Naléhavá interpelace poslance Tomáška,
Kleina, Koudelky a soudruhů vládě o provokačním
zdražení cukru a stálém zatěžování
konsumujícího obyvatelstva.
1759. Naléhavá interpelace poslance Pohla a soudruhů
vládě o novém zdražení cukru.
Ježto interpelace tyto vesměs jednají o téže
věci, dám o nich hlasovati najednou, není-li
námitek. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí, aby těmto naléhavým
interpelacím přiznána byla rozprava podle
jednacího řádu a aby se rozprava podle přání
pp. navrhovatelů zahájila ihned, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tím rozprava přiznána
nebyla.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Rozprava o prohlášení náměstka
předsedy vlády dr Šrámka o zvýšení
ceny cukru.
Než přikročíme k rozpravě, navrhuji
podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická
stanovena byla 30 minutami. Jsou snad proti tomuto návrhu
nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Lhůta je přijata.
Přihlášeni jsou tito řečníci
na straně "proti": pp. posl. Bolen
a Pik. Dávám slovo prvému řečníku,
panu posl. Bolenovi.
Posl. Bolen: Pánové! Leží před
námi především naléhavá
interpelace posl. Bradáče, dr Dolanského,
dr Kramářea spol. o ceně cukru. Jmenovaní
poslanci táží se vlády, čili
svých klubovních kolegů, do jaké míry
a zda považují zdražení cukru za odůvodněné
a co míní podniknouti na ochranu spotřebitelů.
Může býti větší porce nehoráznosti,
provokace a nahého cynismu nežli to, když mluvčí
a zástupci třídy, která svými
bankami ovládá a reguluje téměř
veškeru výrobu, která svým kartelem
monopolisuje výrobu cukru a diktuje jeho cenu, když
tito lidé vystupují zde jako ochránci a obhájci
spotřebitelů?
Dr Kramář, který se dnes ptá,
zda a do jaké míry považuje,jeho klubovní
kolega ministr inž. Novák zdražení
cukru za odůvodněné, doporučoval přece
již v lednu 1927 v "Národních Listech",
aby zaměněny byly dávky výrobu a její
odbyt zatěžující dávkami vybíranými
z konečných produktů ve vnitřním
konsumu, a naznačil, že je v prvé řadě
pro zdražení cukru zvýšením dávky
na cukr. Je zde na snadě otázka, kdo snížil
dělnické, zřízenecké a úřednické
mzdy, kdo svázal pracující třídu
reakčními zákony, kdo zvýšil
daně nepřímé a spotřební,
kdo zavedl srážení daně ze mzdy, kdo
zvýšil obecní dávky a poplatky, kdo
usnesl vysoká zemědělská cla, kdo
zde v tomto státě zavedl okrádání
autoritou státní? To všechno je především
požehnání agrární, klerikální
a mladočeské politiky, politiky zločinné,
která již dávno donutila pracujícího
člověka, aby jedl méně chleba, méně
bramborů a mléka a která nutí ho právě
nyní, aby spotřeboval méně cukru,
aby se ho mohlo více za poloviční cenu vyvážeti
za hranice. Stačí srovnati drahotu, ceny nejnutnějších
životních potřeb s výší
dělnické mzdy a máme před sebou hrozivý
obraz hazardní měšťácké
politiky, provozované jen na účet širokých
vrstev pracujícího lidu. Existuje Masarykova protituberkulosní
liga. Na letošní hospodářské
výstavě byl zdravotnický koutek a v tomto
zdravotnickém koutku se agrární činitelé
přiznali, že tuberkulosa v Československu od
r. 1926 rapidně stoupá. Pánové, v
jubilejním roce béřete drobným pracujícím
lidem, kteří dnes už na omastek nemají,
možnost, aby omastek nahražovali cukrem. Přičiňujete
se, aby procento tuberkulosních bylo ještě
vyšší a ještě hroznější
než dosud. Přičiňujete se o to, aby
celé ty legiony tuberkulosních v jubilejním
roce na potkání plivaly chrchle naplněné
tuberkulemi do vašich překrvených tváří.
Stejnou provokací, jako je dnes dodatečně
odvolaná naléhavá interpelace dr Kramáře
a spol., je také prohlášení náměstka
min. předsedy. Vláda podle tohoto prohlášení
je v zásadě pro zdražení cukru, ovšem
prý cestou dohody a tak, aby nebyl cukr zdražen nad
nutnou potřebu. Náměstek předsedy
vlády, místo dlouhé, neslané a nemastné
řeči potřeboval vstáti a říci
úplně jasně: "My, slavná vláda,
jsme úplně neschopni řešiti důležité
hospodářské otázky ve prospěch
většiny pracujícího lidu. A potom československý
stát je orgánem panství určité
třídy, která nemůže býti
smířena s třídou protichůdných
zájmů."
Mluví se o dohodě. Dohoda dělnictva s buržoasií
vždycky dopadne tak, jako výroba salámů
z kanárčích jazýčků,
o které mluví jedna cizí anekdota. Potkal
pan X pana Y a táže se ho, jakým že se
obchodem zabývá, a dostal za odpověď,
že výrobou salámů z kanárčích
jazýčků. "A jak, prosím vás,
mícháte ten salám?" - "Kanárčí
jazýčky míchají se s koňským
masem." - "V jaké proporci?" "Jeden
kanárčí jazýček a jeden kůň."
A tak je tomu při dohodě dělnictva s buržoasií.
Dělnictvo a pracující třída
je jako ten jeden kanárčí jazýček
a buržoasie jako jeden kůň.
A nyní protidrahotní akce socialistických
stran. "Právo Lidu" dnes píše tak,
jakoby otázka drahoty byla po prvé na denním
pořádku, a líčí měšťáckou
vládu jako obět Mandelíkova puče.
Posl. Hampl 4. září na schůzi
soc.-demokratických důvěrníků
naříkal, jak je to zlé, když chudý
lid vidí, že v tomto státě nemá
ochrany, a prohlásil, že je smutným závěrem
věci, přichází-li lid v 10. roce trvání
měšťáckého státu k názoru,
že si musí pomoci sám. Naproti tomu posl. Srba
včera zase budil naděje, že stát
je něco jiného a lepšího nežli
jeho měšťácká vláda. Především
je nutno konstatovati, že socialistické strany nikdy,
kdy probíhaly v Československu protidrahotní
akce, opravdu se boje nezúčastnily. Vzpomeňme
především na velké, živelní
protidrahotní hnutí z r.1925! Tehdy došlo v
Praze i v jiných městech k velmi bouřlivým
demonstracím. Jak pak chovali se tehdy vůdcové
socialističtí? Úplně pasivně.
A dokonce tehdy náměstek ministerského předsedy,
bývalý socialista Stříbrný,
mluvil hanebněji nežli náměstek ministerského
předsedy - klerikál. Stalo se totiž, že
do demonstrujícího dělnictva v Praze bylo
- jak už je to zvykem v této demokratické republice
- stříleno a tu socialisté souhlasili úplně
s výrokem svého představitele Stříbrného,
že v Praze stráž použila zbraně pouze
v sebeobraně. Socialisté líčili protidrahotní
demonstrace jako puč a podle staré praktiky všech
kapitalistických států a vlád prohlašovali,
že podnět ke střelbě zavdali demonstranti.
Reformistický tisk vyzýval r. 1925 a také
při jiných příležitostech své
dělnictvo, aby složilo všechnu důvěru
na parlament a vládu. Na jaře r. 1927 zůstali
socialisté úplně pasivní, ačkoliv
tu byl úžasný vzestup cen všech životních
potřeb a ačkoliv ceny důležitých
potravin stouply tehdy o 20 až 140%. Řekli jsme tehdy,
že pro pracující třídu, právě
tak pro dělníka jako pro drobného zřízence
a úředníka státního, jako pro
domkáře a malorolníka nezbývá
nic jiného, než boj proti drahotě a za zvýšení
mezd. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Ukázali jsme tehdy včas a jasně, že
boj roztříštěných řad
dělnických nepovede k žádoucímu
výsledku, že je nutno, aby v jednotné bojovné
frontě všeho dělnictva se vystoupilo proti
hladu a bídě a za zlepšení hospodářských
poměrů všech pracujících lidí,
ale socialistům tehdy a také až dosud byl zájem
kapitalistického státu nejvyšším
zájmem, daleko vyšším než zájem
celé pracující třídy. Vyhnuli
se boji, a kde přece k boji do- šlo proti jejich vůli,
z vůle dělnictva, podlamovali boj, ba dokonce jej
zrazovali.
Je hloupě naivním a současně lživým
tvrzení, že zdražením cukru je vinen Mandelík
a jeho společníci. Je stejně naivním
tvrditi, že je vinna pouze měšťácká
koaliční vláda. Vinen je především
kapitalistický stát, (Tak jest!), který
chrání majetné vrstvy proti nemajetným
a který proti širokým vrstvám pracujícího
lidu nemá nic jiného, než tvrdou policejní
pěsť. Svojí zahraniční politikou,
kterou i dnes přece dělá socialista, zbavil
se tento stát cizích trhů průmyslových,
omeziv dovoz výrobků a produktů zemědělských.
Pod ochranou vlády a státního aparátu
provádějí kartely svá loupeživá
tažení proti konsumentům a stát dává
za to kapitalistům ještě bohaté subvence.
Náš stát sám je při cukru největším
zdražovatelem, jak dokázal i bývalý
ministr dr Brdlík. Stát zdražuje všechny
potraviny svými cly a nepřímými daněmi.
Kruhy, které diktují ceny životních
potřeb, nebojí se rozhořčení
lidu, nebojí se ho prozatím proto, poněvadž
jsou chráněny státní mocí a
neuvědomělými dosud proletáři
v policejních a vojenských kabátech, ale
jsou chráněny také loyální
oposicí socialistů. Hněv lidu musí
se obrátiti proti systému a nikoli jen proti Mandelíkům
a měšťácké vládě.
Hněv lidu musí se obrátiti také proti
socialistickým vůdcům, kteří
tu hrají stejně odpornou hru, jako vládní
poslanci. Zatím co posl. Srba mluvil zde řeč,
která měla za úkol ukrýti skutečné
myšlenky sociálnědemokratických vůdců,
dr Winter a Tučný byli v klubu agrárních
poslanců, kde jednali o čachru ve věci sociálního
pojištění. Co řeknou dělníci
tomu, když na jedné straně margíruje
se boj, a na druhé straně v zákulisí
scházejí se titíž lidé s třídním
nepřítelem? (Výkřiky "fuj"
na lavicích komunistických.) Kdyby šlo
socialistickým stranám opravdu o boj proti dnešní
vládní koalici a proti dnešní vládě,
pak ve chvíli 29. března a 3. dubna t. r. byla k
tomu nejvhodnější příležitost,
aby bez bolesti šla tato vláda k čertu.
Ale zde jest otázka, proč nechtějí
socialisté boj mimo parlament. A tu je připomenouti,
co prohlašoval r. 1920 na trucsjezdu strany soc. demokratické
posl. dr Meissner. Dr Meissner prohlásil
r. 1920 toto:
"Zásadní oposice by v našem parlamentu
měla jen tehdy význam, kdyby byla namířena
proti bloku buržoasnímu, kdyby buržoasie bez
rozdílu národnosti převzala vládu
do svých rukou. Tomu dnes tak není a utvoření
bloku buržoasního, jemuž brání
příkré rozpory v otázce národnostní,
nepřivodíme ani sevřeným blokem socialistickým.
Za nynějšího složení parlamentu
oposicí za každou cenu nedostali bychom se blíže
k svému cíli."
R. 1920 tedy připouštěl dr Meissner zásadní
oposici proti takové vládě, která
by byla složena jen ze zástupců měšťáckých
stran. Ale hned potom, když došlo k ustavení
této vlády, byl usvědčen z toho, že
prováděl r. 1920 jen manévr na oklamání
širokých vrstev pracujícího lidu. Hned
po jmenování československé buržoasní
vlády poslal náš klub klubu soc. demokratických
poslanců dopis, ve kterém se pravilo: "Při
příležitosti znovuzahájení parlamentních
prací obrací se klub poslanců a senátorů
komunistické strany v Československu na všechny
socialistické kluby v poslanecké sněmovně
a v senátě s návrhem, aby zástupci
všech socialistických klubů sešli se k
poradě o společném postupu v posl. sněmovně
a v senátě. Utvoření nové vládní
většiny z buržoasních stran, hospodářsky
a politicky reakční plány této nové
vládní většiny, nezaměstnanost,
drahota, hospodářská krise a stále
rostoucí volání dělnických
mas po jednotném postupu, to vše jsou jistě
vážné podněty, aby se poslanecké
a senátorské kluby dohodly o společném
postupu. Dohoda tato je tím možnější,
že obě české socialistické strany
jsou dnes již prosty závazků, na něž
se odvolávaly v době, kdy se účastnily
vlády a ve svých oficielních projevech také
své oposiční stanovisko k nové vládní
většině prohlásily.
Prosíme tudíž váš klub, aby nám
oznámil, je-li ochoten vyslati zástupce na poradu
o společném postupu všech socialistických
klubů v posl. sněmovně a v senátě.
S proletářským pozdravem za klub poslanců
komunistických." Ale naše nabídka byla
odmítnuta a pánové prohlásili docela
jasně, že jejich oposice jest oposicí jejich
veličenstva státu, t. j. kapitalistického,
buržoasního státu. Odvolávali se na
zájem republiky, ale ve skutečnosti byl to prospěch
kapitalistů, bylo to ve prospěch kapitalistických
zisků. Platí zde to, co v knížce "Stát
a revoluce" napsal soudruh Lenin: "V demokratické
republice vykonává bohatství svoji moc nepřímo,
avšak tím jistěji, a to za prvé ve formě
přímé korupce úředníků
a za druhé bratrským spojenectvím s bursou.
Všemoc "bohatství" je v demokratické
republice už proto nejzajištěnější,
že zde není závislá na špatně
zastřeném kapitalismu. Demokratická republika
je nejlepší ze všech možných politických
zástěr kapitalismu, a proto kapitál ovládnuv
prostřednictvím kapitalistů tuto nejlepší
zástěru svých zájmů, buduje
svoji moc tak bezpečně a pevně, že žádná
změna ani osob ani úřadů a:ni stran
v buržoasní demokratické republice jí
neotřese."
My komunisté nikdy jsme neklamali pracující
lid, že odevzdáním hlasovacího lístku
lze dobýti něčeho podstatného pro
pracující lid nebo dokonce, že by jím
bylo možno dosíci uskutečnění
socialismu. Opravdová moc pracujícího lidu
spočívá mimo parlament, v jeho nepostradatelnosti
a v jeho ohromném množství, v jeho organisovanosti,
v jeho jednotě a odhodlanosti k boji. Čím
jednotněji a rozhodněji uplatníme tuto moc,
čím silnější bude tlak zvenčí,
tím více dosáhneme pro pracující
lid měst i venkova.
Prohlásili jsme otevřeně již před
volbami, že žádná kapitalistická
vláda jakéhokoliv druhu a složení nebude
vládnouti v zájmu pracujícího lidu
a nepřizná právo sebeurčení
jednotlivým národnostem; to všechno může
učiniti jen vláda dělníků a
pracujících rolníků. (Tak jest!)
A této vlády nemůžeme dosíci
žádným parlamentním umělým
výpočtem, nýbrž jedině vítězstvím
nad buržoasií, revolučním třídním
bojem proletariátu, souručenstvím dělníků
a rolníků proti jejich vykořisťovatelům,
důsledným bojem mimo parlament. (Tak jest! -
Potlesk komunistických poslanců.)
Na otázku, co nyní, prohlašujeme, že ze
všeho nejdůležitějším jest
vybudování jednotné fronty pracujícího
lidu mimo parlament. V samotném parlamentě nemůže
býti ničeho dobyto pro dělníky a pracující
rolníky, nebude-li organisován hromadný tlak
zvenčí. Je nutno energicky usilovati o rozšíření
hnutí závodních výborů a rad.
Je nutno znovu a znovu usilovati o svolání jejich
celoříšského sjezdu, sjezdu závodních
výborů a rad, na němž by dělníci
měst i venkova i drobní intelektuálové
bez rozdílu politického a národnostního
přesvědčení rozhodli o prostředcích
dalšího boje.
Politika socialistických vůdců, kteří
chtějí býti ve vládě a na ministerských
křeslech za každou cenu, je podvodem a klamem. Oni
vědí dobře, že pro pracující
vrstvy ani v příštím období koaliční
politikou nic podstatného nevydobudou. (Výkřiky
posl. Johanise.) Dělníci nesmějí
spoléhati na měšťácký parlament.
Dělníci se musejí připraviti na vážné
protlačení svých požadavků, na
boj za zlepšení soc. pojištění,
za vyšší mzdy a proti loupeživému
tažení kartelu. (Tak jest!) Dělnictvo
se musí soustřediti mimo parlament. tam musí
usilovati o sjednocení odborových organisací.
Dělníci musí organisovati bojovnou jednotnou
frontu pracujících, dělníci musí
připravovati cestu pro skutečnou dělnickou
vládu. (Tak jest!)
A jsou pánové velmi na omylu, jestliže po posledních
událostech v naší straně a po posledních
persekučních opatřeních proti naší
straně domnívají se, že strana naše
není dalších akcí schopna, ba jestliže
dokonce tvrdí, že strana naše je v rozvratu.
Strana naše bude míti tolik síly, prostředků
a odvahy, aby sebe, aby své vedení rehabilitovala.
Strana bude, míti tolik síly a prostředků,
aby netěžili z dnešního jejího
stavu ani socialisté, ani agrárníci, ani
vláda. Strana bude míti tolik prostředků,
tolik energie, aby vedla ve prospěch všech pracujících
tříd důsledný, nesmiřitelný,
třídní boj proti všem vykořisťovatelům.
(Výborně! - Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Pik. Dávám mu slovo.