Myšlenka stabilního rozpočtu musí ještě
delší dobu zůstati pevnou směrnicí
pro naše výdajové hospodářství.
Rozsah veřejného rozpočtu od státu
až k obci jest stále ještě na naše
poměry příliš vysoký, jak jest
patrno na struktuře úhrady. K udržení
rovnováhy jsou v naší soustavě daně
brzdící výrobu i vývoz a to v rozsahu,
který převyšuje daně přímé
i daně spotřební. Není jich možno
rázem odčiniti, poněvadž není
možno rázem snížiti veřejných
výdajů. Stabilisace rozpočtová je
tedy minimálním požadavkem našeho finančně
hospodářského problému. Naše
národní hospodářství se vyvíjí
počtem obyvatelstva, výroby, spotřeby i kapitálu,
má tedy i rostoucí únosnost pro veřejná
břemena. Jsou-li tato veřejná břemena
při rostoucí únosnosti stabilisována,
stávají se poměrně, to jest v poměru
k únosnosti méně tíživými.
To se prakticky projeví tak, že lze přebytku
použíti ke snížení národohospodářsky
nejtíživějších břemen, ale
arci po vyřešení úkolů ještě
otevřených, k nimž počítáme
hlavně samosprávné finance a v souvislosti
učitelské platy. Ostřejší soutěž
zahraniční nás donutí setrvati na
této linii stůj co stůj.
Naše stabilisace rozpočtová neznamená,
že jsme snad zabrzdili náš rozvoj kulturní,
hospodářský a sociální, naopak.
Bylo nutno vtěsnati do rozpočtu nových 82
milionů pro pense, částečně
po úpravě pensí staropensistům, 68
mil. na reformu veřejné správy, 35 mil. na
vyšší dotaci železničních
investic z dopravních daní, 13 mil. na provedení
katastrálního zákona atd. Tyto nové
úkoly byly vyváženy na druhé straně
úsporami hlavně ve státním dluhu.
V posledních třech letech bylo docíleno velikých
úspor na státním dluhu hlavně důsledkem
placení dluhů a konversí. Tyto úspory
mají v budoucnosti své meze a nelze už počítati
s tak značnými úsporami do budoucna. Rychlý
pokles úrokové míry v posledních dvou
letech a jemu odpovídající vzestup státních
papírů byl způsoben tím, že jsme
se přeřadili v kreditních podmínkách
ke státům západním, avšak další
vývoj jest podmíněn mezinárodně.
Přes to přese všechno nutno na myšlence
stability setrvati, poněvadž jest jediným prostředkem,
jak vyřešiti finančně hospodářský
problém bez otřesů ve výdajovém
hospodářství ve veřejné správě.
Struktura výdajová dává obraz týž
jako v minulém roce, linie státní politiky
je stálá, vykazuje i tutéž tendenci,
to jest mírný vzestup výdajů ve všech
odvětvích správy vyjma správu finanční,
jejímiž úsporami byl tento vzestup vyvážen.
V podrobnostech klesají přechodně výdaje
ministerstva sociální péče v poválečných
úkolech, tvoříce prostoru pro nové
sociální úkoly, zvláště
pro naléhavou sanaci bratrských pokladen a přestárlé.
Státní rozpočet na rok 1929 jest aktivní,
je to už pátý rozpočet aktivní
za trvání republiky a nepřetržitě
se udržuje aktivita čtvrtý rok. Nemění-li
se instrumenty příjmové, je na snadě,
že při výdajích stabilních a
za příznivého vývoje hospodářského
je rovnováha státních financí stále
bezpečněji fundována, jak se též
ověřuje účetními výsledky
za leta předchozí. Čísla příjmová
jsou založena na skutečných výsledcích
příjmových z posledních let, jen u
daní přímých bylo nutno postupovati
jinak.. V rozpočtu jsou zařazeny příjmy,
jež se čekají i po berní reformě,
jak byly zařazeny už do rozpočtu na rok 1928.
Přesnějších čísel není
možno vložiti, poněvadž není dosud
znám předpis daňový na rok 1927. Předpisy
budou celkem skončeny teprve v průběhu měsíce
září, průtah je omluvitelný,
ježto bylo pracovati podle nových norem a vykonati
všechny přípravy osobní a technické.
Skutečné příjmy z platů na
přímé daně nemohou býti pro
rozpočet směrodatny, poněvadž jsou to
dnes platy na staré nedoplatky anebo zákonné
platy zálohové. V rozpočtu jsou zařazena
proto čísla nižší nežli byly
skutečné výnosy daní z poslední
doby, jež ostatně klesají; ale pamatováno
bylo na to, aby případný vyšší
příjem, který by se snad byl dostavil ještě
příštího roku, plynul do fondu pro konsolidaci
přechodného dluhu, což je správné
vzhledem k mimořádnosti tohoto příjmu.
Pro případ, že by skutečný výnos
přímých daní byl proti očekávání
menší než je v rozpočtu udáváno,
má rozpočet v opatrné kalkulaci své
reservy. (Posl. Remeš: Ale v samosprávě
opatřeni pro případ, klesne-li daňová
základna, nemáte!) Máme.
Nesmí se zapomenouti (Výkřiky posl. Remeše.),
že výsledek dobré i zlé konjunktury
či situace hospodářské se pociťuje
ve financích teprve o určitou dobu později,
poněvadž finance zachycují teprve výsledek
její. Podle toho soudě, můžeme podle
dnešní situace hospodářské počítati
bezpečně r. 1929 s příznivým
stavem finančním.
Aktivita státního rozpočtu se stává
zjevem trvalým, čemuž nasvědčuje
její čtyřleté trvání
po sobě. Otázka je, jak se budou vyvíjeti
poměry do budoucna. Tu nelze zavírati oči
před tím, že stojíme ještě
před některými naléhavými problémy
úhradovými. Zmínil jsem se již předem,
mluvě o rozpočtové stabilitě, o sanaci
bratrských pokladen a péči o přestárlé,
avšak tyto problémy chceme řešiti v rámci
rozpočtové stability, z čehož už
plyne, že nemohou vysunouti státní finance
z rovnováhy. (Výkřiky posl. Remeše,
Pika a Prokeše. - Hluk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Ministr dr Engliš (pokračuje): Jsou zde však
ještě další dva problémy souvislé,
t. j. rozvrh a úhrada učitelských platů
a definitivní konstrukce financí samosprávných.
Otázka učitelských platů byla ještě
do nedávna hrozivým úhradovým problémem,
poněvadž jde o celou miliardu těchto platů,
které nejsou ani zařazeny v rozpočtu státním
z důvodů zásadních a prejudiciálních
ani v rozpočtech zemských. Finanční
správa nashromáždila už pro tento účel
roční reservu 700 milionů korun v rozpočtové
skupině třetí a bude snad v příštím
roce s to reservu tuto dále rozšířiti
na 800 milionů. Pro zbytek však na trvalo nelze se
obejíti bez nové úhrady v úhrnné
částce asi 200 milionů korun. Dnes sice platí
také finanční správa státní
i těchto 200 milionů, poněvadž platí
zálohově veškeré učitelské
platy, avšak to je možné jen potud, pokud jsou
zde staré nedoplatky daňové, které,
jak podotčeno, pohasínají. Jest patrno, že
při učitelských platech se nepodařilo
finanční správě dosud nejen nalézti
plnou úhradu, ale ani dojíti s příslušnými
činiteli k dohodě, kdo má býti rozpočtovým
nositelem těchto platů a jak mají i s úhradou
býti rozvrženy mezi stát a samosprávu.
Tak souvisí tento problém s dalším,
t. j. s definitivní konstrukcí financí samosprávných
svazků. Při projednávání zákona
z r. 1927 prohlásil jsem opětovně, že
nejde o úpravu definitivní a že zvláště
konstrukce vyrovnávacích fondů se všemi
důsledky kontrolními a obmezovacími není
žádným ideálem. (Výkřiky
posl. Prokeše.) Už proto, poněvadž země,
které rozdělují vyrovnávací
fond, nejsou finančně a politicky odpovědny
za zdroje, kterými je tento fond alimentován, protože
prostě nedávají ze svého. Celá
instituce údělů státních v
samosprávě je vadná z mnoha příčin.
Na jedné straně je nutně spojena s úděly
kontrola a zásah do financí samosprávných,
na druhé straně je pak pocit nesvobody a nedostatečnosti
těchto údělů. Rostoucí požadavky
se projevují tlakem na stát, který reaguje
zvýšeným zásahem do hospodářství
samosprávy a výsledek je způsobilý
prohlubovati protivu mezi státem a samosprávou,
jíž si ani nelze přáti a pro niž
ani v demokratickém státě není pojmově
důvodu, poněvadž stát je prostým
vyvrcholením samosprávy. Instituce údělů
musí býti proto v definitivní konstrukci
nahrazena rozdělením příjmů,
zvláště daňových pramenů
mezi stát a různé kategorie samosprávných
svazků tak, aby dnešní potřeba samosprávy
po provedeném zhospodárnění našla
úhradu a v přirozeném vývoji těchto
pramenů našla možnost i mez svého rozvoje.
(Výkřiky posl. Prokeše a Remeše.)
O rozdělení daňových pramenů
mezi stát a samosprávu, jakož i mezi různé
její stupně, musí rozhodovati dále:
technická povaha daně, ježto na př.
nepřímé daně výrobní
nemohou podle své povahy z důvodů soutěžných
býti lokálními; úkoly toho kterého
svazku, ježto na př. nelze zájmového
svazku alimentovati jinými nežli zájmovými
daněmi, a politická konstrukce svazku, protože
úhrada jakožto finanční odpovědnost
jest rubem autonomie jakožto politické moci. Při
všeobecném hlasovacím právu musí
býti struktura obecních financí jiná
nežli při privilegovaném hlasovacím
právu. Zákon o reformě veřejné
správy vytvořil politickou strukturu samosprávných
svazků a zečlenění jich správy
se správou státní. Potřebuje ještě
obsahové výplně, t. j. rozdělení
veřejných úkolů na obec, okres, zemi
a stát. Třeba vertikálně rozděliti
takto hlavní obory veřejné správy
školské, humanitní, sociální,
komunikační atd. mezi tyto svazky vyvrcholené
státem a zečleniti jich činnost ve vzájemnou
kooperaci. Práce tato by vlastně měla předcházeti
definitivní konstrukci financí samosprávných
svazků. Je otázkou vhodnosti a ekonomie, má-li
ten který úkol opatřovati stát či
obec, ale též otázkou individualisace a lokální
potřeby.
Není bohužel možno čekati s definitivní
rekonstrukcí financí územní samosprávy
až na tento záměrný rozvrh obsahu veřejné
správy, poněvadž by to znamenalo prodlužovati
dnešní nouzový stav. Zákon z r. 1927
byl na ten čas neodvratnou nutností. (Výkřiky
poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Ministr dr Engliš (pokračuje): Bylo
v zájmu národního hospodářství
absolutně nutno limitovati zdanění výnosu
na mez, jak byla volena. Možno uvažovati o tom, zda
bylo lze připustiti přirážky vyšší
o 10 až 20% už proto, že dnes po uzákonění
limita přirážek přišly i některé
obchodní komory samy se zvýšením přirážek
svých, avšak takové zvýšení
problému nerozřeší a o zvýšení
o další celá sta procent nemůže
býti řeči. (Výkřiky posl.
Prokeše, Remeše a Pika.) Nechte mne přece
domluvit, prosím!
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Ministr dr Engliš (pokračuje): Limitem
se musely dostati do krise finance některých samosprávných
svazků, vybudovaných hlavně na přirážkovém
systému. Nezbývalo, nežli podchytiti finance
těchto svazků v krisi a vzhledem k individuální
povaze krise postupovati methodou vyrovnávacích
zemských fondů, jež pak byly logicky spjaty
se zásahem do hospodářství žádajících
subvenčních sanací. (Výkřiky
posl. Remeše.) Úprava tato byla nezbytnou součástkou
berní reformy, měla-li tato reforma znamenati opravdovou
úlevu poplatnictva. Diktována byla tedy únosností
poplatnou, aniž bylo předem možno sjednati spolehlivých
podkladů pro přirážkový základ
podle nové úpravy a obraz o situaci obcí
a okresů, jež se pravděpodobně limitem
přirážek dostanou do krise. (Výkřiky
poslanců čsl. strany soc. demokratické a
posl. Mikuláše.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Ministr dr Engliš (pokračuje): Jakmile
nyní v obou těchto směrech, totiž jak
o předpisu daní, jež jsou přirážkovou
základnou, tak o finanční situaci obcí,
které uvázly ve fondu, bude zjednán spolehlivý
podrobný obraz, jest nutno učiniti další
krok, t. j. přistoupiti k definitivní rekonstrukci
financí samosprávných podle hledisk svrchu
vytčených. (Výkřiky čsl.
socialistických poslanců.) Prosím pěkně,
nechte mne domluvit. (Místopředseda inž.
Dostálek zvoní.)
Avšak jakkoliv ideálně upravíme tyto
finance obcí i okresů, nelze jich sanace zaříditi
nikdy tak, aby odpovídala potřebě a situaci
obcí a okresů v největší tísni
se nalézajících. Nelze připustiti
všeobecné zvýšení přirážek
tak, aby v nich nalezly úhradu i tyto svazky. Z nich třeba
vyloučiti především individuální
případy, kde došlo neodpovědným
způsobem k zadlužení přesahujícímu
daleko krajní únosnost svazku. Zde nezbude nežli
provésti oddlužení, pokud přesahuje
krajní únosnost, zvláštním amortisačním
fondem při zemích, aby bylo možno při
úvaze o rekonstrukci samosprávných financí
vyloučiti tyto výstřední případy.
Avšak i mimo tyto případy zůstanou i
nadále podstatné rozdíly mezi obcemi a okresy,
jichž problém se úpravou lineární
nerozřeší. Ponechají-li se samosprávě
určité prameny, v jichž rámci může
průměr obcí a okresů svobodně
žíti a se vyvíjeti, ukáže se brzo,
že bude mnoho obcí a okresů, které v
tomto rámci žíti a vyvíjeti se nemohou,
leda na úkor svého poslání a na úkor
rovnoměrnosti vývoje celku. Stále tedy zde
zůstane potřeba vyrovnávati mezi bohatšími
a chudšími, avšak tato potřeba musí
se řešiti v rámci samosprávy a bez přímé
ingerence státu. Je na snadě myšlenka, aby
země v takových případech individuálně
postupovaly svou přirážkovou kvotu potřebným
obcím a okresům už v úvaze, že
není-li obec schopna uhraditi ani vlastních svých
potřeb z přirážek, je tím méně
schopna cestou svého poplatnictva přispívati
svazku vyššímu, od něhož se domáhá
subvence. Samozřejmě je nutno zemím poskytnouti
samostatné prameny, které jim umožní
vedle plnění jich vlastních úkolů
plniti také úkol tento, avšak taková
soustava by měla přednost před soustavou
státních údělů v tom, že
by země sama měla zájem na ekonomii svazků,
jimž pomáhá, poněvadž by tato pomoc
jakožto záruka souměrného vývoje
byla v závislosti s tempem v plnění vlastních
zemských úkolů. Kdyby naopak se dostalo zemím
nových pramenů za tím účelem,
aby část svých přirážek
generálně postoupily okresům a obcím,
neznamenal by celý úbytek země stejný
příbytek u okresů a obcí, poněvadž
by ho všechny nevyužitkovaly a generální
takový přesun by znamenal především
dar poplatnictvu.
Rýsuje se takto nová definitivní konstrukce
financí samosprávných, při níž
se odloučeně řeší problém
exotických případů a mimo ně
se reetabluje volnost samosprávy obmezená pouze
daňovými prameny, které dostačí
k zabezpečení vývoje průměru
i celku, a podle níž se stává samospráva
solidárním tělesem k zajištění
rovnoměrného vývoje. Státu přísluší
úkol, aby postou pil vhodné prameny samosprávě,
prakticky zemím, poněvadž jeho úkolem
jest vyrovnávati mezi zeměmi s vyšší
a nižší poplatností, prameny vhodné
jak co do rozsahu, tak co do technické povahy a podle úkolu
i politické struktury samosprávy.
Zbývá pouze předejíti do budoucna
tomu, aby mimořádné řešení
exotických případů nevedlo k napodobení
a rozmnožení takových případů,
prakticky k předlužení přesahujícímu
každou daňovou únosnost svazku. Je možno
nalézti methody, aby přípustnost nových
úvěrů byla nadřízeným
svazkem řešena podle hospodářských
hledisk. Jakmile bude zjištěna základna přirážková
podle nových předpisů a finanční
situace okresů a obcí, které uvázly
ve fondech, zahájí finanční správa
ihned o tom porady za účasti všech složek
samosprávy, jak dobudovati tento poslední článek
veřejných financí republiky v zájmu
rovnováhy a stability. Zastavil jsem se poněkud
podrobněji u této otázky, poněvadž
je posledním a nejdůležitějším
přítomným problémem našich veřejných
financí.
Pokud přehlížím předběžně
situaci vyrovnávacích fondů, nejde do budoucna
ani tak o veliký úhradový problém,
jako spíše o otázku konstruktivní a
není obavy, že by bylo z důvodu definitivní
úpravy financí samosprávných nutno
té doby sáhnouti k novým úhradovým
zdrojům, jak tomu je ve zcela obmezené míře
u učitelských platů. (Výkřiky
posl. Remeše.)
Tolik o aktivitě rozpočtu.
Přestala-li býti rovnováha veřejných
financí v republice pochybnou, stává se starostí
finanční správy soustava a struktura daňová.
Máme v soustavě veřejných financí
přes 3 miliardy daní, které nesvědčí
národohospodářské a geografické
struktuře našeho státu, míním
daně obchodové, obratovou, dopravní, uhelnou
a některé menší, bez nichž se však
nemůžeme dnes obejíti a na nichž je vybudována
rovnováha financí státních i samosprávných.
Bylo už vyloženo, že methoda stability je minimálním,
ale přirozeným postupem k jich odčiňování.
Odčiňování těchto daní
se nemůže díti lineárně, nýbrž
odborově podle relativní tíživosti,
jak se projevuje v jednotce produktu. Je předmětem
práce Stálé komise pro daňové
zatížení zjišťovati relativní
tíživost všech druhů daní v poměru
k důchodu a ceně jednotky produktu a v nejbližších
dnech vyjde první svazek práce této komise.
Rozsah těchto národohospodářsky vadných
daní ukazuje, že ještě dlouho musíme
setrvati na myšlence stability, aby přestaly býti
veřejné finance brzdou hospodářského
rozvoje a mezinárodní soutěže. Při
definitivní konstrukci samosprávných financí
třeba vyloučiti obchodové daně i úděly
z nich ze soustavy samosprávných financí
a ponechati je v soustavě státní, aby jich
odčiňování nerozrušovalo stále
financí samosprávných. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Státní rozpočet je nejdůležitější
národohospodářskou událostí
v roce a není možno při jeho projednávání
nechati bez povšimnutí poměr rozpočtu
ke stavu národního hospodářství.
Podle zpráv studijního oddělení Národní
banky celkový příznivý stav čsl.
národního hospodářství, který
byl již v r. 1927 zvláště v II. jeho polovině
- potrval i v roce letošním, takže nepotvrdily
se na štěstí obavy, že již počátkem
roku 1928 dojde hlavně důsledkem poklesu hospodářské
aktivity v Německu k přelomu konjunktury. V loňské
rozpočtové řeči bylo řečeno,
že vývoj našeho hospodářství
jest podepřen strukturální změnou
na peněžním trhu, která má vliv
na snížení výrobních nákladů,
umožní racionalisaci průmyslu a zvětšení
investic a která umožnila rozvoj stavebního
ruchu. Tyto důsledky projevily se ještě větší
měrou letošního roku, ve kterém zaznamenáváme
zvýšenou hospodářskou činnost
v tuzemsku za stoupající životní úrovně
a při neobyčejně silném stavebním
ruchu a též další vzestup vývozu
a to zvláště hotových výrobků.
Stav peněžního trhu zůstal v celku dosti
příznivý, při čemž dlužno
ještě uvážiti, že nároky kladené
na peněžní a kapitálový trh byly
značně větší než v roce
loňském, takže pominula velká peněžní
plethora z r. 1927. Velkých prostředků vyžaduje
především stavební ruch a vůbec
zvýšená hospodářská činnost.
Peněžnímu trhu byly dále odňaty
z části prostředky potřebné
ke splacení 71/2 % ní zahraniční
půjčky. Zaznamenati jest též, že
mezinárodní peněžní trhy vykazovaly
již od prvních měsíců tohoto
roku - s výjimkou hlavně jen Paříže
- vzestupnou tendenci a že úrokové sazby v
sousedních státech jsou stále ještě
vyšší a to jak pro úvěry krátkodobé,
tak i pro úvěry dlouhodobé.
Přes zmíněné požadavky kladené
v tuzemsku na peněžní a kapitálový
trh a přes zhoršenou v tomto směru situaci
mezinárodní, zůstaly sazby úrokové
v celku nezměněny; úvěrové
požadavky kladené na cedulovou banku, byly poněkud
vyšší než loni, pohybovaly se však
při tom v mírných mezích. Tento vývoj
peněžního trhu byl umožněn stálým
tvořením kapitálu - i když se to přechodně
neprojevuje ve vzrůstu úsporných vkladů
u všech odvětví peněžních
ústavů - a dále tím, že stát
kromě zmíněné konverse zahraniční
půjčky nežádal na trhu žádných
úvěrů a pokračoval ve splácení
dluhů. Na kapitálovém trhu počínají
se projevovati již také účinky tvoření
kapitálů v sociálním pojištění.
Podobně jako již loňského roku, mohlo
Československo i letos obejíti se bez úvěrů
zahraničních, vyjímaje menší
soukromé úvěry krátkodobé.
Diskontní sazba cedulového ústavu zůstala
po celou dobu nezměněna, což mělo pro
celé hospodářství příznivý
vliv. Měnová situace jest nadále příznivá,
zásoba drahých kovů mírně stoupla,
zásoby devis v celku zůstaly na stejné výši,
přes to, že značnější částky
bylo potřebí k proplacení 71/2 % ní
zahraniční půjčky. Právě
v poslední době mohlo se na podkladě tohoto
stavu přikročiti k rozsáhlému uvolnění
platných dosud devisových omezení. Úvěr
revolvingový byl i nadále prodloužen, ač
cedulová banka ho vůbec nepoužila. Z vývoje
peněžního trhu a ze stavu měny se dá
souditi, že platební bilance se i nadále příznivě
vyvíjí.
Průměrná vážená výnosnost
čsl. státních půjček dosáhla
v lednu 5.575% a v únoru 5.599 %, t. j. nejnižšího
bodu. V dubnu nastalo mírné stoupání
sazeb na peněžním trhu a zvýšení
rentability státních půjček až
na 5.848% v červnovém mediu. V červenci se
tento pohyb zastavil, v srpnu kurs státních půjček
opětně stoupal, takže jich průměrná
vážená výnosnost poklesla opět
k 31. srpnu.
Cenový vývoj byl dosti stabilní. Index cen
velkoobchodních vykazuje v období leden - 1. srpen
rozdíl 18 bodů mezi nejnižším a
nejvyšším číslem, t. j. 1.8 % a
neliší se v průměru mnoho od téhož
indexu r. 1927. Maloobchodní index potravin v posledních
měsících stoupá, při čemž
jest stále nižší než v témž
období roku loňského. Index životní
míry rodiny dělnické vykazuje za sedm letošních
měsíců vzestup o cca 1.6%, není však
vyšší než index v téže době
roku loňského, index životní míry
rodiny úřednické stoupl o cca 1.7% a jest
nyní na úrovni loňské. Při
vzestupu indexu životní míry jest připomenouti
důsledky odčiňování ochrany
nájemníků na činže ve starých
domech a účinek činže v nových
domech na výpočet indexu. Uvědomíme-li
si dále, že každé období konjunktury
hospodářské, zvýšené hospodářské
aktivity, bývá podle všeobecných již
předválečných zkušeností
provázeno vzestupem cen nejprve výrobků průmyslových
(tomu odpovídá zpravidla i vzestup důchodů),
pak můžeme náš dosavadní cenový
vývoj v r. 1928 do srpna označiti opravdu za poměrně
stabilní. Vývoj tento byl přerušen usnesením
cukrovarnického svazu o zvýšení ceny
cukru.
Zaměstnanost stoupla nad stupeň dosažený
v r. 1927 a počet neumístěných uchazečů
o práci klesl v červenci na 32.485 osob, t. j. na
nejnižší dosud za celé 10letí u
nás zjištěné číslo. Nezaměstnanost
poklesla u srovnání s loňským rokem
u všech téměř oborů až na
průmysl textilní, kde počet neumístěných
uchazečů o práci stále stoupá
a byl v červnu o více než o 100 % vyšší
proti červnu 1927. Největší pokles nezaměstnaných
uchazečů o práci vykazuje průmysl
kovodělný, strojírenský, dřevařský
a stavební živnosti.
Již z tohoto téměř všeobecného
poklesu nezaměstnanosti dá se souditi na zvýšenou
aktivitu většiny průmyslových odvětví,
která byla způsobena jednak větší
poptávkou tuzemskou, z níž značný
podíl připadá na velký stavební
ruch a jednak také vzrostlým vývozem průmyslových
výrobků. Ze zvýšené činnosti
výrobní připadá letos na tuzemskou
spotřebu větší část než
roku loňského. Také ve výrobě
na Slovensku a na Podkarpatské Rusi nastalo značné
zlepšení. Zhoršení zaměstnanosti
nastalo v I. pololetí t. r. v některých odvětvích
textilního průmyslu, nejvíce v průmyslu
lnářském a pak v průmyslu bavlnářském,
u něhož se jedná z největší
části o mezinárodní zjev. Také
stav některých vývozních průmyslů,
které trpí značnými celními
překážkami v cizině, není příznivý,
jako na př. v průmyslu sladařském,
v některých oborech sklářství,
ve výrobě knoflíků a hlavně
v průmyslu cukrovarnickém. Naproti tomu jiná
velká odvětví letos vykazují zvýšenou
zaměstnanost a větší výrobu než
loni, jako průmysl železářský,
kovodělný, strojírenský a všechny
průmysly, které souvisejí se stavebním
ruchem.
Ve zvýšených obratech cirkulace hospodářského
života projevila se rostoucí tuzemská spotřeba,
výraz to stoupání důchodů a
zvyšování celkové životní
úrovně. Nemáme pohříchu, přes
úsilí Státního úřadu
statistického, ještě pohotové mzdové
statistiky, která by rychle informovala o pohybu mezd.
Přesto lze ze známých skutečností
a ze zpráv jsoucích po ruce bezpečně
říci, že jednak stouply celkové pracovní
důchody dělnické následkem různých
mimořádných přídavků
a plné zaměstnanosti a jednak že byly v důležitých
průmyslech zvýšeny i základní
mzdy.
Vzestupný vývoj v zahraničním obchodě
potrval i v r. 1928, při čemž dovoz stoupl
více než vývoz, kterážto skutečnost
také potvrzuje zvýšení tuzemské
poptávky. Celkem jest vývoz podle hodnoty za leden-červenec
1928 o 11.4% a dovoz o 20.4% větší než
v témže období loňském. Při
podstatně zvětšeném obratu zahraničního
obchodu zmenšilo se jeho aktivum o 661 mil. Kč čili
o 49.8%, což obé svědčí na jedné
straně o zvýšené hospodářské
aktivitě a na druhé o vzestupu domácí
spotřeby. Zaznamenati jest, že podařilo se
našemu hospodářství a zvláště
průmyslu dík práci a iniciativě všech
složek na něm zúčastněných
včetně dělnictva - zvýšiti ještě
vývoz hotových výrobků za leden-červenec
o 14.4%, t. j. o 964.2 mil. a to přes často značné
překážky celní, které musí
náš vývoz v cizině překonávati.
Náš průmysl učinil další
pokroky v racionalisaci a vůbec v technické vyspělosti
své výroby. S výjimkou položek: dříví,
uhlí, len, konopí a juta a papír, stoupl
vývoz u všech ostatních položek, značnou
měrou u kůže a koženého zboží,
u obecných kovů a zboží z nich, u vlněného
zboží, u strojů a přístrojů,
u skla a skleněného zboží.
Další vývoj závisí na různých
složkách. Stav mezinárodního peněžního
trhu je stále nejistý, zatím však se
u nás projevily účinky zpevnění
sazeb v cizině poměrně málo. Lze doufati,
že i pro nejbližší dobu nehrozí našemu
hospodářství podstatné brzdění
hospodářské činnosti se strany peněžního
a kapitálového trhu, avšak dlužno apelovati
na všechny kategorie peněžních ústavů,
aby zůstaly věrny svému poslání,
zvláště ústavy mající
pupilární jistotu, aby nerozšiřovaly
své působnosti na obory bankovní, což
je vede ve spojení se snahou po zvýšeném
výnosu k attrakci vkladů zvyšováním
úroků, protože tím nutí zvyšovati
obecný úrokový standard, zvláště
u bank. Důsledek toho by mohlo býti i zdražení
úvěru výrobě a znehodnocení
ukládacích papírů.
Pro tuzemský trh má velký význam poptávka
zemědělství, na kterou příznivě
působí dobrý výsledek sklizně
obilní, nepříznivě však špatný
stav krmiv a dobytkářství. O celkovém
výsledku sklizně nelze si však té doby
učiniti konečného přehledu.
Pro vývozní průmysly bude důležitý
vývoj poměrů v hlavních jejich odbytištích.
V některých zaznamenává se v posledních
měsících určité ochabnutí
hospodářské činnosti, které
by mohlo býti sesíleno zpevňováním
sazeb na mezinárodních peněžních
trzích.
Různé momenty tuzemské i zahraniční
nutí k poněkud opatrnému posuzování
dalšího hospodářského vývoje
našeho, při kterém by mohlo dojíti k
přechodnému oslabení v některých
odvětvích.
Závěrem třeba se zmíniti o činnosti
ministerstva financí v uplývajícím
roce a nastíniti jeho práci do nejbližší
budoucnosti.
Státovkový dluh byl splácen podle platných
norem z dávky z majetku a platbami ze státní
pokladny podle loňské úmluvy uzavřené
mezi státem a Národní bankou. Prolongován
byl revolving-kredit za příznivějších
podmínek, ačkoliv ho banka v posledním roce
ani v jednom případě neupotřebila.
V běžném roce uzákoněna byla
reforma soustavy našich drobných, které byly
raženy druh po druhu kasuisticky a bez zřetele k nynější
stabilisované peněžní jednotce. Nová
soustava drobných ruší dvouhaléře
a rozprostírá se mezi pětihaléři
a stříbrnými desítikorunami. Uskutečňuje
myšlenku generálního kontingentu se vzájemnou
směnitelností jednotlivých druhů drobných.
(Výkřiky posl. Remeše.) Rozšířením
oblastí drobných o desetikorunu snižuje se
státovkový dluh, který vznikl tím,
že byl za války oběh kovových drobných
nahrazen státním papírem.