Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Velmi nás zajímá spěch, s jakým má býti tato důležitá předloha projednána. Podle zprávy připojené k návrhu zákona bylo již dávno jednáno o prodeji pozemků Richtrových, jistě již r. 1927, neboť stát přejímá na sebe veliké břemeno 5%ního úroku již od 1. ledna 1928, a to z několika desítek milionů. To nám dokládá, že smlouva dávno byla v podmínkách perfektní, aspoň tak, že mohla býti již dříve předmětem jednání Národního shromáždění, neboť od 1. ledna 1928 jdou již úroky, kdežto Národní shromáždění se o tom dovídá teprve za půl roku. Národní shromáždění patrně při těchto desetimilionových transakcích je taková "quantité negligeable", že se mu jen poručí, aby ihned jednalo a nahradilo tak pohodlí příslušných úřadů.

Máme zkušenosti se všemi urychleními, které neslouží ničemu jinému, než aby o věci nemohla se také vysloviti širší veřejnost, aby se věc stala jen dílem několika zasvěcených a k jednání pověřených osob. Takovému spěchu nerozumíme a varujeme před ním.

Máme při této příležitosti všetečnou otázku, zda by státní správa trpěla takový postup v obcích, okresech, zemích? Kolik zde je zpráv, kolik překážek, kolik jednání, a vše toto se musí díti ve světle veřejnosti. Myslím, že ani státní správa nesmí býti tolik přesvědčena o výbornosti svého jednání, a má proto své jednání oznámiti veřejnosti a podrobiti je kritice. Na žádný způsob Národní shromáždění nemůže aportovati tuto předlohu, aniž mu bylo sděleno, jak došlo k ceně 1200 Kč za čtvereční sáh, byli-li zde také jiní uchazeči, je-li možno skutečně tuto cenu srovnati. Vždyť plocha 34.589 čtver. sáhů, která je postupována, representuje při uvedené ceně 1200 Kč za sáh okrouhle 41 milionů Kč. A tržní cena všech pozemků s vedlejšími závazky činí podle důvodové zprávy daleko přes 71 milionů Kč!

V předloženém zákoně nikde není opatření, které by bránilo, aby využito bylo stržené ceny za pozemky, které náležejí ministerstvu nár. obrany, na zakoupení pozemků a budov pro postavení vojenských ubikací. Je pravda, že fond pro věcné potřeby nár. obrany je podle zákona dotován každého roku částkou asi 315 milionů, ale vložením do tohoto fondu částky za odprodané pozemky bez určité výhrady není zaručeno, že by této částky mohlo býti také použito i k účelům jiným, ač především mělo by zde býti pamatováno na náhradní objekty, na vojenské ubikace.

Myslím, že výmluva, že tyto částky nestačí zdaleka na opatření budov nových, není nikterak odůvodněna, naopak v tom směru měli bychom usilovati, aby skutečně tyto částky, poněvadž nestačí, byly svému původnímu určení naprosto zajištěny.

Musím dále konstatovati, že i při některých objektech chybějí nejprimitivnější pomůcky informační, totiž výměra prostor stavebních a obytných budov, tak v §u 1 ad 3, při ohlašovaném prodeji domu 644 na Novém městě v Praze se stavební parcelou čís. kat. 978; dále chybí výměra také u realit ad 2, a musím podtrhnouti, že zde běží skutečně o reality nejrozsáhlejší a objekty nejcennější. Ptám se, je to tak těžké, aby z držebnostního archu tato výměra skutečně se vypsala a aby těm, kteří skutečně mají dáti povolení k takovému rozsáhlému obchodování s pozemky tak cennými, dostalo se nejprimitivnější pomůcky posuzovací? Anebo je zde skutečně úmysl vůbec poslaneckou sněmovnu neinformovati? Výmluva, že se neví, co si vyžádá památkový úřad, nestačí, památkovému úřadu by naprosto neuškodilo, kdyby skutečně tato výměra pro informaci byla uvedena.

Vzpomínám zde, ovšem s lítostí, že při jiných postupech, na př. při postupu pevnostních pozemků města Josefova, bylo docela jinak postupováno. Bylo všechno vyměřeno, všechno spočítáno na m² . Ovšem tam ministerstvo nár. obrany postupovalo své objekty chudé obci, a na chudé musí býti patrně větší přísnost.

Naprostým podivem musí každého naplniti podmínka, kterou na sebe přejímá státní správa jako kupující pozemky Richtrovy. Není to nic méně a nic více, než závazek, převzíti dávky z přírůstku hodnoty, a to zcela otevřeně. Když takovouto podmínku čteme (Výkřiky posl. Remeše.) v soukromých smlouvách. máme pro ně porozumění. Kupující bývá buď z nerozumu nebo z potřeby donucen k této podmínce proti duchu zákona. Že by však státní správa zcela otevřeně při plném vědomí, že splňuje podmínku proti duchu zákona, mohla skutečně přistoupiti na tuto podmínku, zdá se nám věcí naprosto nemožnou. Jaká je tendence dávky z přírůstku hodnoty? Postihnouti především prodávajícího, poněvadž bez zásluhy své na útraty veřejnosti se obohacuje a vydělává. A zde ti, kteří mají nad zákony bdíti a správně je prováděti, snižují se vlastně k praxi obcházení zákonů. Vše, co nám bylo podáno k vysvětlení této věci, nás jenom utvrzuje v přesvědčení, že postup se strany státní správy je neomluvitelný. Tímto činem dává státní správa úplnou sankci k následování. Stavební místa budou dnes zcela beztrestně zdražována chudým uchazečům právě o tuto dávku z přírůstku na majetku, neboť státní správa zde šlechetným příkladem jde napřed a ukazuje zdražovatelům cestu. Žel, že tato výhoda, o které se nám vykládalo v rozpočtovém výboru, totiž, že se tím docílí ušetření na výši převodního poplatku, zakládá se na omylu. Základem pro vyměření převodního reálního poplatku je cena smluvní plus vedlejší podmínka, a tak to v praxi vypadne trochu jinak. Stát zaplatí větší převodní poplatek o tuto vedlejší podmínku, o dávku z přírůstku na majetku, a nejen to, on zaplatí také z této dávky z přírůstku na majetku novou ještě dávku z přírůstku na majetku, poněvadž základní cena plus tato vedlejší podmínka bude sloužiti za podklad k vyměření dávky z přírůstku na majetku.

Našim výtkám v tomto směru předneseným v rozpočtovém výboru nemohlo býti odepřeno správnosti, žel, že k obhájení podle našeho mínění nebylo skutečně použito prostředků, které by měly přesvědčovati, naopak tyto prostředky zdají se nám velmi pochybné. Musíme tu vytknouti mylné informování rozpočtového výboru (Slyšte! Slyšte!), že poplatek z přírůstku hodnoty je povinen platiti také kupující. (Posl. Tomášek: To je novum!) Jak se má věc ve skutečnosti? Za poplatek z přírůstku hodnoty analogicky podle §u 68 poplatkového zákona ručí obě smluvní strany, jak prodávající, tak kupující, rukou společnou a nerozdílnou; to znamená, že kdyby poplatek z přírůstku hodnoty nebyl zapraven prodávajícím, nastupuje zde věcné ručení za poplatek postoupenou věcí a může býti přidržen k placení také nastupující, kupující.

Z toho plyne, že poplatek z přírůstku hodnoty jest především povinen platiti ten, kdo prodává. Za poplatek ručí a může býti přidržen kupující jen subsidiárně. V daném případě jde o tržní cenu několika desítek milionů. Je vůbec vyloučeno, že by postupující platiti nemohl nebo nechtěl. Konečně každý advokátní úředník by si to jednoduše zabezpečil kupní dobírkou a nechceme pochybovati, že státní správa by nebyla schopna této primitivní obratnosti.

Není nám nic známo o jednání a proto se nám zdá, že těch několik milionů, jež pohltí dávka z přírůstku hodnoty, je prostě vynuceno nad cenu kupní a smluvenou.

Z toho, co jsem si dovolil krátce uvésti, plyne jasně, že Národní shromáždění, mající rozhodovati odpovědně, nemůže dáti svolení k této předloze.

Podáváme návrh, aby tato předloha byla vrácena k projednání rozpočtovému výboru, aby byla náležitým způsobem doplněna, aby rozpočtový výbor byl náležitě informován o jednání, které bylo v této věci provedeno.

Tento odklad a provedení našeho návrhu umožní snad reparaci chyb, které se zde skutečně mohou státi.

V případě však, bude-li náš návrh zamítnut, je přirozeno, že pro tento vládní návrh, který znamená nové oslabení pravomoci Národního shromáždění a který má ještě jiné, velmi četné slabiny, nemůžeme hlasovati. (Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Krebs, dávám mu slovo.

Posl. Krebs (německy): Slavná sněmovno! Vládním návrhem tisk 1603 má býti zmocněn ministr financí ve shodě s ministerstvem národní obrany, aby prodal velkou řadu vojenských objektů v Praze, Bratislavě, Komárně, v Chebu, v Ml. Boleslovi, v Hradci Králové, v Olomouci, v Košicích a v jiných městech, a výnos těchto prodaných vojenských objektů má býti věnován fondu pro věcné potřeby národní obrany, tedy fondu na zbrojení, který byl zřízen zákonem ze 17. prosince 1926, č. 240. Pan zpravodaj dovozoval dnes ve svých vývodech, že je nutno zciziti řadu těchto objektů, poněvadž se staly nepotřebnými k účelům vojenským, a poukazoval na to, že finanční správa má použíti výnosu zase k novým vojenským stavbám, že tedy bude utvořen fond, z něhož na jedné straně přebytek poplyne přímo do fondu na zbrojení, na druhé straně budou poskytovány zálohy na zřízení nových vojenských objektů. Nám to připadá, a není to jenom pocit, nýbrž skutečnost, že takovým způsobem mají býti zakryty nové velké milionové obnosy, jichž se má dostati vojenské správě. Zde opravdu nejde o maličkost. Kdo zná ty objekty v Praze nebo v Komárně, v Olomouci nebo v Králové Hradci, a zvláště tu v Praze - připomínám zde jen kasárna Jiřího z Poděbrad - ví, že to jsou objekty, které mají cenu mnoha milionů a při assanaci města jistě budou prodávány za cenu fantastickou. Nebylo by také námitek, kdyby se dělaly tyto transakce a kdyby ministerstvo financí spravovalo tyto fondy a kdyby byly věnovány veřejným účelům. My se však ohrazujeme co nejrozhodněji proti tomu, aby tyto peníze dostaly se k disposici znovu v zakryté formě zase k účelům vojenským, poněvadž je jasno, že z výnosu takového cenného objektu, jako jsou na př. kasárna Poděbradova, budou pravděpodobně postavena dvoje nebo troje kasárna nová. Výnos pozemku samého poskytne takovou částku, že na stavbu nových kasáren bude k disposici značná suma. Pánové, již minulého roku zabývali jsme se v rozpočtovém výboru a také ve sněmovně fondem na zbrojení. Tento fond má nyní 315 milionů ročně a je prozatím určen na 11 let. Dnes již nikdo neví a ani v budoucnosti nezví, jak se ho používá. Číslice, které nám dává k disposici nejvyšší kontrolní úřad, nejsou ničím jiným než konečnými číslicemi. Ani jeden člověk nemá zdání, k jakým účelům ve skutečnosti byly tyto částky vydány. Fond pro zbrojení měl míti dva úkoly. Plní je i nyní a bude je plniti zase také s těmito sumami. Především, totiž aby byla roční rozpočtová suma, která činila dříve 1730 milionů zdánlivě snížena na 1400 milionů, a tudíž, aby se ukázalo snížení výdajů na zbrojení, za druhé, aby vojenské výdaje byly úplně odňaty parlamentní kontrole. Je vždy nutno poukázati na toto zakrývání vojenských požadavků. Nyní máme v rozpočtu ovšem jen 1400 milionů - říkám jenom k tomu přijde ještě 350 milionů z výzbrojního fondu, 26 milionů, jež požaduje správa budov, které má ve svém rozpočtu ministerstvo veř. prací, 166 milionů pensí vojenským gážistům a konečně částka, na niž se stále zase zapomíná, vojenský podíl na zúročení státního dluhu, který musel býti v posledním desetiletí učiněn pro vojenskou správu, a který, málo počítáno, vyžaduje částku 300 milionů. Ve skutečnosti nemáme 1400 milionů, nýbrž 2207 milionů skutečné spotřeby pro vojsko a tu nyní dále zvýšíme přídělem z titulu zcizení vojenských nemovitostí. Tak tedy ve skutečnosti vypadá potřeba státní správy v oboru vojenství.

Ve skutečnosti nutno vynaložiti na vojenskou správu více než čtrvtinu veškerých příjmů z daní. Časem slýchám zpívati p. ministra zahraničí jeho zamilovanou píseň, píseň o odzbrojení na různých konferencích anebo schůzkách. Jak vypadá toto odzbrojení, viděli jsme již při projednávání rozpočtu u kapitoly vojenské správy. Na str. 131 pod "vysvětlivky" v kap. 5 ministerstva nár. obrany, nachází se doslova tento pasus:"Zvýšení některých trvalých položek vzniká tím, že průměrný počet mužstva při provádění zákona, kterým byl stanoven mírový stav československého vojska od 1. října 1927, č. 52/1927 Sb. z. a n. a zákona o ročním kontingentu nováčků, náhradní zálohy a při několika změnách branného zákona, č. 53 z r. 1927 Sb. z. a nař., jest o 6804 muže větší než r. 1927, a že po dobu 12 týdnů musí 8000 příslušníků náhradní zálohy podrobiti se vojenskému výcviku, že počet "déle sloužících" stoupne asi o 1000 na 6000, dále že bude více o 35 elévů, kteří nejsou započítáni do stavu vojenského presenčního počtu, než v roce minulém. Konečně stoupají jednotlivé položky proto, že rok 1928 je rokem přechodným." Budeme moci to přesně kontrolovati při nejbližším státním rozpočtu, který nám jistě bude v několika týdnech předložen, zda r. 1928 byl skutečně rokem přechodným, nebo zda ve skutečnosti přinese nová zatížení.

Avšak, pánové, že toto odzbrojení nejen se neprovádí materielně, nýbrž, že se ani nepřipravuje ani neprovádí, duchovně, to dokazuje nám řada jiných výroků. Poukazuji tu zvláště na řeč ministra nár. obrany, který tak respektuje sněmovnu, že není ani přítomen při předloze, která by ho měla velmi zajímati, na řeč, kterou proslovil v Domažlicích. Tehdy řekl výslovně:"Ani nejsilnější vůdcové nebyli by mohli dokončiti osvobozovacího díla s lidem, který není připraven. Tak tomu bude i v budoucnu. Nepřítel nespí ani dnes. My máme svůj stát, avšak naše geografická poloha se nezměnila. A tato skutečnost nám ukazuje, co máme činiti dále. Pod společným praporem jsme nebyli nikdy poraženi, kéž je tomu tak i v budoucnosti."

Z tohoto projevu je zvláště zajímavá skutečnost, že se vojenská situace, situace geografická tohoto státu nezměnila. Domnívám se, že ani pan ministr nár. obrany Udržal nebude mysleti, že se tato zeměpisná poloha v nejbližších stoletích může nějak změniti, zvláště když nebude možno, aby někdy hranice tohoto státu splynuly s hranicemi jeho vojenských spojenců. Tomu jistě nebude věřiti ani p. ministr Udržal, avšak my jsme z této situace právě od něho a se strany, kterou representuje, která tedy ve státě představuje vysokou vojenskou kastu, obdrželi obrázek, který přímo leká, rozšíříme-li ho nejen na tento stát, nýbrž na celou Evropu. Mám před sebou statistiku, která je vypracována od říšské centrály pro službu otčině v Berlíně a nám dokazuje, jaké jsou nyní v Evropě stavy vojska. Francie může v prostoře 10 km postaviti dnes 69.122 ozbrojených mužů, Belgie 38.401, Polsko 11.181 a dokonce i poměrně malé Československo 8.506, kdežto Německo naproti tomu, tedy dle celkové číslice asi 120 tisíc mužů, jest s to postaviti jenom 243 muže. V prostoře 10 km mohou jmenované státy postaviti děl: Francie 51, Belgie 48, Polsko 9, Československo 7, kdežto Německo nemůže vytáhnouti ani s jediným dělem většího kalibru. Vojenských strojních pušek Francie 576, Belgie 262, Polsko 54, Československo 50, Německo 2, bojových letadel Francie 36, Belgie 25, Polsko 5, Československo 3, Německo žádné válečných vozů Francie 41, Polsko 1, Belgie 14, Československo 4 a Německo 0. Pánové, kam vůbec povede toto ozbrojovací bláznovství a proti komu se zbrojí? Československo by mělo nejméně příčiny zařazovati své ozbrojení zřejmě do tohoto koncernu. To Československo, které dle slov p. ministra nár. obrany Udržala, nemůže změniti své zeměpisné polohy, které ve skutečnosti má téměř ve dvou třetinách celého svého obvodu státní hranici německou, které tedy musí přihlížeti i k této skutečnosti. Avšak není to jenom státní hranice, která tu přichází v úvahu. My máme také ještě jiné svazky hospodářské, které vznikají ze situace geografické a geopolitické. Československá státní politika nemůže však ven ze svého kruhu a tu je velká chyba, kterou možno pozorovati také u německých vládních stran.

Ty zvláště v zahraniční politice tohoto státu úplně selhaly. Právě ty, o jejichž věrnosti ke státu dnes přece nemohou ani čeští poslanci již nijak pochybovati, když přestály nejtěžší zkoušku zatěžkací. Ty by měly povinností říci upřímné a poctivé slovo v zahraniční politické orientaci tohoto státu a tím stát osvoboditi od svírající horečky zbrojení a ozbrojovacího bláznovství, které stoji miliardy a miliardy poplatníka, jehož při svém sociálně demokratickém zákonodárství vždy posunujete do popředí. Tím by snad mohly prokázati neocenitelnou službu nejen našemu národu, nýbrž i celé evropské situaci. Ano, ministr prof. dr Spina řekl ve své řeči jednou ve Hřensku:"My nešilháme do Německa, my tam patříme svobodně a veřejně". Avšak těm statečným a zmužilým slovům scházel politický čin. Ty strany měly býti silným spojovacím můstkem mezi říší a tímto státem. Celá geografická a geopolitická poloha, celé hospodářství, které z více než z polovice závisí na vývoji Německa a sousedního státu rakouského, celý příští vývoj této země poukazuje na spojení a sblížení s velkým německým středoevropským hospodářstvím. Kdyby se byly vládní strany staly v zahraniční politice činitelem, který se nedá přejíti, kdyby byly uplatňovaly náležitě odůvodněné návrhy, které přímo očekával celý středoevropský svět, ba daleko nad to, celý svět evropský. s kterými mohou přijíti jedině státy střední Evropy, pak by si byly získaly velikou zásluhu o mír tohoto dílu světa. Potom teprve by také stoupl jejich význam ve vnitřní politice. V tom okamžiku nebylo by bez veliké pozornosti v celém politickém světě vůbec možno, aby mohly býti německé strany z vlády odstraněny. Taková politika směřující ke klidnému zajištění situace evropské byla by je povýšila na mocného činitele v politice vnitřní i zahraniční.

Ony v tomto směru úplně selhaly, a zapomněly, že i dr Kramář, když náležel v Rakousku k jedné z vládních stran, užil klidně slova o obehraném klavíru dvojspolku a postavil do popředí politického zájmu svoji politickou koncepci. Ony neměly odvahy v politice vnitřní a národnostní vykonati to, co slíbily, a co se mohlo od nich očekávati, ani nepoužily skvělé zahraniční situace, která následkem úplného osamocení Československa mohla býti pro ně hlavní osou veškeré politiky. Tak musí ovšem stát dělati dále politiku, která mu při zrození byla určena. Vládní strany ho neosvobodily z nucených poměrů a tak je zase stát nucen dělati ozbrojovací a vojenskou politiku. Je dále nucen při každé sebemenší předloze hleděti k tomu, aby vždy dále a dále se rozšiřovalo vojenské vybudování státu, aby do chřtánu vojenství byly házeny nové peníze. jichž by mohlo býti použito na potřeby hospodářské. Nejde o dvacet nebo třicet milionů, o nichž se zde rozhoduje v tomto malém zákoně. Jde tu o sta milionů. Kdyby jich bylo použito pro péči o byty našich dělníků, pro péči sociální, pro naše válečné poškozence anebo ke zlepšení a zintensivnění našeho zemědělství - i to by bylo nutno - pak by mohly vystoupiti před veřejnost. (Posl. L. Wenzel [německy]: Jak to ještě nyní vypadá po povodňové katastrofě?) Ovšem dnes se ještě nic nestalo, ačkoliv již uplynul rok. Na venek vidíme tento stát jako stát válečně vyzbrojený, který právě vůči svým sousedům představuje ozbrojený tábor, jaký v Evropě na tak malé prostoře ještě nebyl. uvnitř je dále česky centralistickým jako dosud. Německé vládní strany nemohly na těchto věcech ve skutečnosti nic změniti a tudíž vůči našemu národu nesplnily svých povinností. Já tvrdím, že ani vůči státu, neboť tento stát by měl býti vysvobozen ze svého osamocení a ze své nynější katastrofální politické situace. Zato však budete, pánové, odpovídati před dějinami vy a nikoliv my. Pro nás musí to býti jenom podnětem, abychom předlohu v její nynější formě odmítli. Budeme tedy hlasovati pro ty návrhy, které směřují k tomu, aby vládní osnova byla zamítnuta. (Potlesk poslanců něm. strany nár. socialistické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Kaufmann. Dávám mu slovo.

Posl. Kaufmann (německy): Dámy a pánové! Sněmovně byl přeložen návrh zákona, jehož úvodní slova v §u 1 zní:"Ministr financí se zmocňuje..." Tím jest zjištěno, že také tento zákon jest opět jedním z mnoha zákonů, které jsme nazvali zkrátka "zmocňovacími zákony". Domnívali jsme se, že po desítiletém trvání republiky jest správa tak v pořádku, že všechna správně-technická opatření jsou upravena tak, aby ani k otázce zakoupení půdy a prodeji všech objektů nebylo třeba teprve zmocnění ministerstva, nýbrž že již dříve, a hned bych předeslal, včas, mělo býti postaráno, aby opatření, o nichž se mluví v tomto zákoně, bylo lze provésti bez zvláštního zmocnění. V tomto zákoně se dále praví, že o tom, jak se použije tohoto výtěžku, bude ještě zvlášť ustanoveno, že však především mají to rozhodnouti a určiti ministr financí a ministr národní obrany.

Chceme-li probrati obsah zákona věcně, bude nejlépe, rozdělíme-li jej ve tři části. Prvá skupina jest prodej starých objektů finančního úřadu, jak je to ustanoveno v §u 1, odst. 2 a vynaložení výtěžku z prodeje tohoto objektu a k tomu příslušných pozemků na vystavění nových ústředních úřadů a úředních budov. Proti ustanovení §u 1 nemůžeme jistě nic namítati, neboť použije-li se výtěžku z prodeje starých objektů na zřízení nových úřadů, můžeme s tím jen souhlasiti, poněvadž víme, že právě staré úřední budovy a úřední místnosti jsou všechno jiné, jen ne místnosti zdravotně bezvadné a zajisté vystavění nových budov jest nejen pro strany tam docházející, nýbrž i pro úředníky vysvobozením ze špíny. nečistoty a nikoliv bezvadných poměrů.

Jako pro nás s důležitější skupinou a podrobněji musíme se zabývati skupinou druhou, to jest prodejem vojenských objektů a odevzdáním výtěžku fondu na výzbroj. Podle zákona ze dne 17. prosince 1926 jest toto věnování výtěžku, jehož se dosáhne ze starých vojenských budov, přípustné, neboť odst. 3 §u 1 tohoto zákona z r. 1926 praví, že fond může se doplňovati také dary, odkazy, sbírkami atd. Fondu bylo uvedeným zákonem každoročně přikázáno po dobu 11 let 360 milionů, výdaj, který se vynakládá vedle pravidelného rozpočtu min. nár. obrany a který má býti nyní rozmnožen výtěžkem ze starých vojenských objektů, ačkoliv pan ministr nár. obrany již roku 1925, když byl podán návrh. prohlásil, že vyzbrojení vojska je skončeno. Zkoumáme-li podrobněji pravidelný rozpočet ministerstva nár. obrany i pro rok 1928, musíme pochybovati o tomto prohlášení, neboť shledáváme, že na letectví jest r. 1928 zařazeno neméně než 65,865.000 Kč, na dělostřelectvo a ruční střelné zbraně 16,065.060 Kč, na zvláštní bojové prostředky, světlomety, plynové masky atd. 2,638.160 Kč, na střelivo a výbušné látky 76,612.520 Kč. Uvádím-li tato čísla, činím to jen proto, poněvadž jsme z nákladu na stejné položky předešlého roku 1927 mohli zjistiti, že se tyto položky staly stálými, že se tento náklad na zbrojení nesnižuje a že to nelze také očekávati, ba můžeme zjistiti, že dokonce v jednotlivých položkách rozpočtu pro r. 1928 nastalo, i když ne značné, přece opět zvýšení, to jest, že se vyzbrojování československého vojska stále ještě neskončilo, nýbrž že ministr národní obrany položku 161 milionů, kterou jsem uvedl, a která slouží čistě na výzbroj, označuje za pouhý běžný výdaj. K těmto 161 milionům Kč běžných výdajů jen na tyto jednotlivé předměty výzbroje pro vojsko dlužno přičísti tak zvaný fond na zbrojení, to jest ministr může vydati nyní na doplnění zbraní pro vojsko, na opatření střeliva a výbušných látek 521,181.000, z toho 360 milionů bez kontroly. A kromě těchto konečných čísel nemáme také nikde podrobností o těchto výdajích, o nichž jsou zpraveni jedině ministři národní obrany a financí. Tyto částky vydávají se nyní však pravidelně vedle rozpočtu 1.4 miliardy. Porovnáme-li nyní číslice položek z r. 1927, které jsem uvedl, s položkami z r. 1928, zjistíme, že i tyto, prý pevné částky, mohou stoupati a pravděpodobně stoupnou. Tomuto nekontrolovatelnému fondu má se nyní dostati příjmů z výtěžku za prodané staré kasárny a jiné vojenské objekty. Musíme protestovati proti tomuto způsobu vynaložení, a to proto, poněvadž jistě můžeme očekávati, že jestliže v příštích létech vojenská správa prohlásí, že ze strategických důvodů jest třeba vystavěti někde na hranicích nebo v blízkosti říšského hlavního města kasárny, tyto nové kasárny, ale i rozmnožení jiných výdajů na výzbroj v položkách, které jsem uvedl, nebudou směti býti hrazeny z fondu na výzbroj, nýbrž pravděpodobně se opět objeví v řádném rozpočtu ministerstva nár. obrany. Musíme dále konstatovati, že tyto nekontrolovatelné výdaje a příspěvky k těmto fondům, jak vznikají z výtěžku za vojenské objekty, otevírají dokořán dveře korupci a rovněž co nejvíce i protekci. A my musíme proto posuzovati tento způsob vynaložení peněz z prodejů vojenských objektů s největší nedůvěrou. Jestliže se stavíme nejen proti těmto nekontrolovatelným výdajům, nýbrž i proti druhu těchto výdajů a protestujeme proti nim, čníme tak proto, poněvadž víme, že se při všech těchto výdajích vyskytovaly v posledních letech vždy korupční aféry, poněvadž se neustále přicházelo na to, že tyto nekontrolovatelné výdaje svádějí funkcionáře vojenské správy spravující nějaký úřad, aby s těmito penězi nehospodařili s náležitou svědomitostí. Víme o dosti takovýchto případech, poukazujeme na aféru benzinovou, která rozrušila veřejnost nejen proto, že byly vydány velké peníze za špatný benzin, nýbrž hlavně proto, že při leteckém oddělení našeho vojska bylo obětováno nesčetně lidských životů a poněvadž bylo zjištěno, že právě špatný benzin zavinil celou spoustu nehod leteckého oddílu. Dále jsme mohli zjistiti, že úřední činitelé při nákupech nepostupovali s onou svědomitostí a rovněž nikoliv tak bezvadně, jak by toho bylo třeba, poněvadž také zde se přihodila spousta těžkých nehod u leteckého oddílu a zahynulo velké množství lidských životů, poněvadž z Francie byla zakoupena stará a špatná letadla a špatného typu. Již r. 1926 jsme volali a náš klubovní kolega Heeger s tohoto místa volal pana ministra k odpovědnosti a žádal, aby se odpovídal z těchto výdajů a ze způsobu nákupu materiálu pro letecké oddíly, ale i pro skladiště střeliva. Pan ministr nám zůstal odpověď dlužen. (Posl. Heeger [německy:] To dělá vždy!) Zcela správně! Vidíme také, jak již to bylo několikrát řečeno, že přes to, že se dnes projednává tak důležitá otázka, pan ministr zde není. Musíme dále konstatovati, že právě v této věci nedbá se náležitě otázky šetření. Šetří se sice na platech úředníků, šetří se na sociální péči, šetří se u komunálních správních sborů, ale nešetří se zde při výdajích na vojenskou správu. Hájíme stanovisko, že má-li již vojenská správa staré objekty, jichž nemůže používati, které snad již nevyhovují jejím moderním požadavkům, že se přijatých peněz, že se výtěžku z prodeje těchto objektů nemá dostati opět vojenské správě na zbrojení, nýbrž že se těchto částek má použíti na provádění sociálních opatření jichž nelze provésti prý z nedostatku úhrady. Poukazuji na to, že právě sociální pojištění osob přes 60 let bylo vyloučeno proto, poněvadž se neustále prohlašovalo, že jest zde na překážku otázka úhrady. Při jiných otázkách častěji jsme slyšeli výtku, že žádáme sociální zařízení, ale že se nestaráme o úhradu. Zde bylo by lze z výtěžku vynaložiti množství peněz na úhradu výdajů pro sociální účely a právě nyní, kdy má býti otázka projednání novely k sociálnímu pojištění odročena, mohla by se snad "Osmička" a strany v ní zastoupené poraditi, zda by novela nemohla býti rozšířena v tom smyslu, aby se výtěžku z prodeje vojenských objektů použilo na rozšíření zákona také na osoby přes 60 let a aby byly rovněž pojaty do sociálního pojištění.

Při třetí skupině máme nákup pozemků na Letné. Na tomto území má býti vystavěna budova příštího parlamentu a několik ústředních úřadů. Pokud můžeme zjistiti z důvodové zprávy, kupní cena těchto pozemků jest rozpočtena na 40 milionů a poplatky a jiné výdaje vyžádají si dalších 30 milionů. Také zde můžeme konstatovati, že způsob, jak zde byla projednána otázka zakoupení těchto pozemků, není bezvadný a že také zde jest možné protekční hospodářství a machinace. Víme, že projekt pro novou parlamentní budovu byl hotov již roku 1920 a kdyby bylo ministerstvo financí postupovalo prozíravě a uvědomujíc si náklady, které jsou spojeny s novostavbou sněmovní budovy, bylo by se musilo již r. 1920 snažiti, aby získalo pozemek, který již tenkráte byl pro tento účel k disposici. Musíme se tázati, proč ministerstvo, nehledíc k eventuálnímu zabrání tohoto pozemku, neprovedlo tuto koupi při nejmenším včas. Ministerstvo financí uvádí v důvodové zprávě, že rozsah pozemku, který má býti zakoupen, činí 34.000 čtverečních sáhů, to jest 31/2 hektaru a cenu čtverečního sáhu uvádí částkou 1200 Kč. Jest jisto, že r. 1920 činila cena asi 25% nyní stanovené ceny a že by bylo bývalo možno tentýž pozemek získati snad za kupní cenu 10 milionů Kč. Vtírá se zde podezření, že ministerstvo nejen prodlelo se včasným zakoupením tohoto pozemku, nýbrž že se snad majetníkům chtěla dáti možnost, aby vyčkali a pozemek prodali, až vzhledem k rozšíření města Prahy a stoupnutí cen pozemků budou moci vlastníci žádati a dostati za ně náležitě vyšší částku. Dnes 40 milionů, před sedmi lety 10 milionů, to jest 30 milionů, které ministerstvo financí nikoliv zcela oprávněně a nikoliv zcela bezvadně vydává. Totéž se ovšem týká také projektovaných novostaveb. Domníváme se, že na projektované novostavby má býti rozepsána soutěž, že takovéto podniky nesmějí býti prováděny, aniž nejširší veřejnost a především také parlament nebyly informovány o všech podrobnostech, a jestliže zde přednášíme své pochybnosti, doufám, že k tomu máme právo. Upozorňuji zde zvláště pana ministra financí, že těmto věcem věnujeme největší pozornost a že především, jestliže opět při transakcích ministerstva nár. obrany dojde k ostudě, bude-li opět zjištěno, že se při těchto transakcích nepostupovalo bezvadně, poženeme pana ministra k plné odpovědnosti. Již dnes na to pana ministra upozorňujeme a varujeme ho před takovým provedením, jak jest ustanoveno v návrhu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Buday.) Při této části osnovy podali jsme dále návrh, aby, bude-li vystavěna nová sněmovní budova, tato budova, která nyní slouží parlamentním pracím a která poskytla parlamentu útulek, byla vrácena opět onomu účelu, kterému sloužila dříve, to jest, aby se opět stala stánkem umění pro pražské obyvatelstvo a především stánkem umění i pro Němce pražské a ze širokého okolí a tento náš návrh, který jsme již náležitě odůvodnili ve výboru, podáváme také zde ve sněmovně. Žádáme vás, abyste pro tento návrh, jakož i pro ostatní návrhy, které jsme k této osnově podali, hlasovali. My budeme hlasovati pro návrh českých soudruhů, aby osnova byla vrácena, a to z důvodů, které jsem zde přednesl, poněvadž se domníváme, že by osnova, kdyby byla provedena, odůvodnila všechny pochybnosti, které jsme zde přednesli. Jménem našeho klubu prohlašuji, že budeme hlasovati pro návrh české frakce, aby osnova byla vrácena. (Potlesk poslanců něm. soc. dem. strany dělnické.)