Zákonem o reformě správy ukládá
se dokonce obcím, že mají na své útraty
opatřiti budovy pro nově se utvořivší
okresní úřady. Kdyby to nebyla tvrdá
pravda, mohlo by to sloužiti za ironii, neboť samospráva,
která má býti popravena, má si ještě
za svoje vlastní peníze postaviti šibenici
(Výborně! - Posl. Koudelka: Provaz koupi
vládni většina!) Snad. Zákony na
okleštění samosprávy znamenají
nesporně nejenom politický, nýbrž i
finanční krach samosprávy. Ministr financí
dr Engliš se tím nijak netajil, pravil-li,
že je přesvědčen o tom, že samosprávné
finance ocitnou se v krisi. Dr Engliš hnal tedy samosprávu
vědomě ke krachu, za který však nyní
odpovídati nechce. Nevyčkav strašlivých
účinků zákona čís. 77,
namířeného proti samosprávě,
ani jeho berní reformy, namířené také
proti samosprávě, odešel, když si byl
zapálil bengál domnělou a předstíranou
neústupností před požadavkem cukrovarníků
a řepařů, žádajících
189 mil. Kč na sanaci cukerního průmyslu
ze státních prostředků. Zde pan ministr
financí neosvědčil tolik tvrdosti nahoru,
kolik měl odvahy uplatniti ji dolů. Mám za
to, že dějiny nemohou odpustiti dr Englišovi
činů, jichž se dopustil svou finanční
politikou na chudých obyvatelích našich obcí,
na něž v dávkách převalil všechna
ta těžká břemena, representující
sta milionů Kč kapitalistům ušetřených.
Již dávno předtím rovnal se výnos
dávek v našich, zejména městských
obcích výnosu obecních přirážek
co do své výše. Protisamosprávnými
zákony převalena byla pak tíha břemen
samosprávných ještě ve větší
míře na poplatníky nejchudší,
jimž předpisují se dávky nové
a zvyšují dávky dosavadní. Je to jenom
doklad tendence, kterou zavedl do finanční politiky
státu dr Engliš, který se snažil
systematicky přesunouti veřejná břemena
na vrstvy konsumentské cestou nepřímou. Tato
jeho snaha táhne se celou finanční politikou
státní jako červená nit. Dr Englišovi
mohou býti neskonale vděčny třídy
majetné, kdežto chudáci budou ho vzpomínati
s hořkostí v hrdle. Bohatým přinesl
milionové dary, chudáky připravil do bídy
a obce do finančního krachu. Dovede-li dr Engliš
tento svůj čin před dějinami zodpovídati,
jest věcí jeho svědomí. Pracující
lid mu to zapomenouti nemůže. Stát v době
znehodnocení valuty a stoupajících hospodářských
čísel zvětšoval své příjmy
válečnými přirážkami k
daním. Tyto přirážky nebyly však
pojaty do základny pro vyměřování
přirážek samosprávných. Obcím
i okresům zůstala stará předválečná
základna daňová. Opožděným
předpisováním a ještě pozdějším
inkasem přirážek obecních povstaly značné
nedoplatky, které jsou z valné části
dubiosními a jako takové musejí býti
odepsány. U větších obcí jsou
to desítky milionů Kč. Tak na př.
město Plzeň má na pohledávkách
z nedoplacených přirážek cca 12 mil.
Kč. (Slyšte!) Tvrzení, že i nadále
přirážky zůstávají hlavním
zdrojem příjmů obecních, je nepravdivým,
neboť opětně na příkladu plzeňském
mohu prokázati, že při 10 milionech přirážek
obecních činí obecní dávky
téměř 9,000.000 Kč (Slyšte!),
tedy bezmála tolik, jako přirážky
obecní. Toto číslo pochází
z doby před limitem obecních přirážek.
Nyní po limitu přirážkovém bude
stav takový, že příjem z dávek
daleko překročí příjem na přirážkách
obecních. Tedy chudobné vrstvy obyvatelstva budou
daleko poplatnější nežli poplatníci
přímí, než průmysl a velké
podniky.
Jak vypadá nyní stav obecních financí
po zavedení zákona č. 77 a odnětí
některých příjmů obcím
o tom svědčí tento příklad
z Plzně: Obecní rozpočet po ztrátě
daně obratové, kterou nám ministr financí
vzal, která činila 3,000.000 Kč, po ztrátě
školních přirážek, které
representují částku 5,000.000 Kč,
zmenšeného příjmu přirážek
nižším 1%, který činí 2,161.667
Kč, po účincích §§ 58 a
85 berní reformy, podle kterých činí
ztráty obce 565.000 Kč, a po snížení
sazby daňové velkých podniků, jimž
vyměřuje se daň podle III. hlavy, která
činí 1,461.174 Kč a po ztrátě
příspěvků, které obec předpisovala
podle §u 27 zákona z r. 1921, která dělá
1,000.000 Kč, po odnětí dávky z automobilů,
kterou měla obec - nyní po zavedení silničního
fondu vzal si jí stát na které ztrácí
obec 250.000 Kč a po ztrátě paušálu
daně obratové z masa - vzal si ji stát -
200.000 Kč, kteréžto položky činí
dohromady úbytek proti dosavadnímu stavu 13,637.841
Kč, vykazuje nekrytý schodek 20 mil. Kč.
(Slyšte!) Tento schodek měl by býti
uhrazen z t. zv. vyrovnávacího fondu. Při
tom se nyní ukazuje, jak byly správné naše
námitky, že vyrovnávací fond nebude
disponovati takovými prostředky, aby mohl uspokojiti
nároky obci, okresů a zemí. Do této
doby zjištěné nároky na fond činí
cca 700 mil. Kč. Fond však bude v nejlepším
případě disponovati 160 mil. Kč; to
znamená, že valná část obcí
nedostane z fondu toho ke krytí svých schodků
vůbec nic a ty ostatní skoro nic. (Výkřiky
posl. Jáši.) Zemský správní
výbor koná již v rozpočtech obcí
katovské dílo bezohledných škrtů.
Městu Plzni místo příspěvků
ve výši vykázaného schodku 20 mil. Kč
provádí zemský výbor škrty v
rozpočtu částkou okrouhle 11 mil. Kč.
A to je v rozpočtu řádném. Jakékoliv
remonstrování se strany obce je odbyto poukazem
úředníků na striktní rozkaz
škrtati bez ohledu na jakékoliv důvody, které
obec uvádí k obhájení rozpočtových
položek. Bude škrtáno nejenom na nákladech
věcných, nýbrž i na nákladech
osobních a nad to budou škrtnuty všechny rozpočtové
položky, určené k účelům
dobročinným, humanitním, jakož i k účelům
kulturním a vzdělávacím. Obec tedy
nesmí vyplatiti příspěvky ústavu
zmrzačených dětí, Jeslím, Ochraně
matek a dětí, Červenému kříži,
okresní péči o mládež, ústavu
slepců, obecné kuchyni na stravování
chudých lidí atd. Rovněž je tomu tak
pokud jde o jakékoliv příspěvky na
účely kulturní; poněvadž k nim
obec po zákonu není povinna, musí býti
podle rozhodnutí zemského správního
výboru škrtnuty. Tyto příspěvky
činí v rozpočtu města Plzně
okrouhle 1/2 milionů
Kč a objevují se v rozpočtech obecních
pravidelně rok od roku jako nanejvýše odůvodněné
a nutné po celá desetiletí. Zemský
správní výbor na základě finanční
situace obcí a nemožnosti krýti schodky z vyrovnávacího
fondu nařizuje zastaveni jakýchkoliv prací
investičních, a to i takových, na něž
obce mají již úvěry opatřeny.
Z obecního rozpočtu jsou vyškrtávány
náklady na kanalisaci, úpravu ulic, vodovodů,
nemocnic, škol a podobně. A nařizuje se dokonce
zastavení staveb rozestavených. Jde to tedy až
do absurdnosti. Na jedné straně působí
se zákonem o stavebnímu ruchu na obyvatelstvo, aby
stavělo, na druhé straně však zakazuje
se kategoricky obcím, aby k těmto stavbám
provedly nutnou kanalisaci a úpravu ulic, bez níž
není stavba ve městech vůbec myslitelnou.
Zakazuje se tedy obcím činnost, která jest
jim uložena jako povinnost ze stavebního řádu.
Výpůjčky na takovéto investice jsou
pak zákonem čís. 77 zakázány,
poněvadž jde o investice nedůchodné.
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
Podle oběžníku zemského výboru
smí býti plněny v prvé řadě
závazky spočívající na právním
titulu, to jest na př. platy zaměstnanců,
placení ze smluv a závazků právních,
úroky a úmory ze zápůjček atd.
Výdaje na plnění tato nemají přesahovati
až do vyřízení žádosti za
příděl z fondu 30% skutečných
nákladů, vynaložených ke stejnému
účelu podle účetní závěrky
z r. 1926. Plnění ostatních úkolů
má býti úplně odloženo. Náklady
vyplývající z rozpočtové potřeby
mimořádné, určené k provedení
nových staveb neb zařízení, nesmí
býti v této lhůtě vůbec uskutečňovány.
Zemský výbor ukládá okresům
i obcím, aby upustily od zahájení nebo pokračování,
jakož i projektování jakékoliv investice,
jako stavby silnic, jejich válcování atd.,
a to i tenkráte, je-li úhrada opatřena zápůjčkou
schválenou po 1. červenci 1927. Totéž
platí o stavebním programu elektrisačním.
Obce, zejména velké obce městské,
na něž stavební ruch a pracující
průmysl činí neobyčejné nároky,
nejsou tedy s to, aby konaly úkoly, jež jsou jim uloženy
obecním zřízením, stavebním
řádem a jinými zákony. Komu se prospívá
těmito nesmyslnými ustanoveními ještě
nesmyslnějšího zákona o limitu přirážek?
Jsou to především velkopodniky, jimž se
tou dobou velice dobře daří a které
si na zatížení přirážkami
nemohly stěžovati a nestěžují.
Škodovy závody v Plzni uspoří tímto
způsobem nejméně 4 mil. Kč (Slyšte!),
o které budou moci zvýšiti již tak
velice slušnou dividendu akcionářů,
z níž valná část plyne za hranice
našeho státu. Schneider to odveze do Francie. Měšťanský
pivovar v Plzni zvyšuje rok od roku dividendy pravovárečníků,
které každého roku stoupají a z 1 0.000
Kč dostoupily v posledním roce již 65.000 Kč,
kterážto částka byla na jedno várečné
práv o za r. 1927 vyplácena. A tyto podniky nejsou
prý podle pana ministra dr Engliše s to, aby
platily přiměřené obecní přirážky.
Proto musí obec býti přivedena do zoufalé
finanční situace limitem přirážek.
Jak působí tento monstrosní zákon
na venkově, o tom zjistil jsem si několik případů.
Uvedu jeden z obce - je to obec zemědělská
- která měla 500% přirážek včetně
přirážek školních a v níž
nalézá se velkostatek. Domkář při
200% limitu ušetří proti dřívějšímu
předpisu 85 Kč ročně. Naproti tomu
však zaplatí na dávce z hlídacího
psa, která byla v obci zavedena, 50 Kč ročně
a každý půllitr piva platí o 10 hal.
dráže. Pije-li jenom 1/2
litru piva denně a jeho členové rodiny
vůbec nic, zaplatí dalších 36.50 Kč,
tedy dohromady jenom na těchto dvou dávkách
86.50 Kč. Má tedy ihned úsporu v pekle. Ale
velkostatkář při tom pochodí tak,
že zaplatí o 18.000 Kč na přirážkách
obci méně, které tím ušetří.
Je to právě tolik, mnoho-li činí neuhrazený
schodek obecního rozpočtu dotčené
obce. Musí jej zaplatiti domkáři a dělníci
na dávkách.
Tak vypadá ta vychvalovaná úleva daňová
pana ministra dr Engliše, který na této
dráze chtěl dojíti až k opětovnému
obnovení školního platu. Kapitalisté
neměli nikdy lepšího ministra financí
a chudý lid nebezpečnějšího nepřítele
nad dr Engliše.
V původní Bečkově předloze
berní reformy osvobozovány byly obecní podniky
obligatorně od zvláštní daně
výdělkové poněvadž také
státní dráhy, byvše prohlášeny
za podniky všeužitečné, byly od této
daně osvobozeny, na základě čehož
nedostávají od nich obce nyní docela žádných
přirážek a nemohou předpisovati příspěvek
podle §u 27 zákona z 12. srpna 1921, č. 329
Sb. z. a n. Dr Engliš však v poslední
chvíli projednávání berní reformy
toto ustanovení škrtl a ponechal právo ministerstvu
financí, aby rozhodovalo od případu k případu
o osvobození obecních podniků od zvláštní
daně výdělkové. Jde tu o plynárny,
elektrické podniky, pohřební ústavy
atd. Důsledek toho je, že obce jsou nyní nuceny
dožebrávati se osvobození svých podniků
od této daně podle třetí hlavy, při
čemž kladou se jim v cestu takové nepřekonatelné
překážky, a pravděpodobně skončí
dlouhé jednání po nesčetných
intervencích tak, že obecní podniky budou nuceny
tuto zvláštní daň platiti, ačkoli
ministr financí dal čestné slovo, že
jim bezpodmínečně osvobození přizná.
Na vysvětlení, proč původní
znění předlohy mění, pravil
pan ministr financí, že toto ustanovení potřebuje
v zákoně proto, aby měl volnou ruku proti
spořitelnám, které podle jeho mínění
opustily původní své poslání
úvěrových ústavů a vrhly se
na bankovní obchody, takže se v mnohých případech
neliší nijak od podniků bankovních.
(Posl. Koudelka: Ale zapomněl na hospodářské
záložny!) Ano, tam si netroufal. - Pan ministr
financí je nyní na delší dovolené,
o jejímž časovém ohraničení
není nikomu nic známo, a ti druzí nejsou
žádným čestným slovem vázáni.
Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké
jest nyní jednání s ministerstvem financí
o osvobození obecních podniků od zvláštní
daně výdělkové, a mám velmi
vážné pochybnosti o tom, zda bude se cítiti
někdo slovem ministrovým v ministerstvu financí
vázán.
Jen ona nenávist k demokracii a zlomyslnost politická
mohly diktovati oblečení samosprávy do svěrací
kazajky a uzákonění díla zkázy
v naší samosprávě. Obce jsou v takové
finanční situaci, že na běžná
vydání používati musejí hotovostí
výpůjček, uzavřených k účelům
investičním, a tyto stravují, neboť
nelze jinak, chtějí-li prvého dne v měsíci
vyplatiti své úředníky a zřízence.
Uvážíme-li, že taková Plzeň
má dostávati na přídělu přirážek
2 mil. Kč měsíčně pro obecní
a školní pokladnu, avšak berní úřad
státní vyplácí jí toliko 800.000
Kč, pak je to věcí samozřejmou. Z
vyrovnávacího fondu dostalo se některým
obcím zálohy. Ta je však tak nepatrnou, že
při rozpočtech větších obcí
neznamená vůbec nic. Městu Plzni dostalo
se na této záloze 2 1/2%
nekrytého schodku, činícího 20 mil.
Kč, 2 1/2% toho,
co obec od toho fondu žádala, tedy částky
celkem 500.000 Kč. Kdy dostane další příděl
z fondu a jaká částka to bude, to naprosto
neví. Ví jenom bezpečně, že jí
zemský výbor škrtne v rozpočtu na r.
1928 11 mil. Kč a že budou to položky takového
druhu, že jejich škrtnutí bude znamenati propuštění
řady zaměstnanců při čištění
města, v městské stromovce a v jiných
oborech obecní správy právě tak, jak
se to stalo již před krátkou dobou v Čes.
Budějovicích. Obec ví dále, že
má zavésti nové dávky, které
mají vynésti další 1 1/2
mil. Kč.
Všechno to nemůže spěti nikam jinam nežli
ke krachu a ohrožení mobility úvěru
poskytovaného obcím spořitelnami, záložnami
a jinými peněžními ústavy, poněvadž
četné obce nebudou s to platiti úroky a amortisaci
těchto dluhů, neboť nemají ani na výplatu
svých zaměstnanců. Vím, že mezi
praktickými samosprávnými pracovníky
z kruhů většinových stran panuje ustálené
mínění o neudržitelnosti těchto
samosprávných zákonů a že i na
odpovědných úředních místech
jsou přesvědčeni o nutnosti novelisace tohoto
zlomyslného koaličního díla; mají
jenom za to, že pro ostudu není možno, aby tato
novelisace byla provedena ještě tohoto roku.
Právě tak jako zákonem č. 77 zasazena
byla smrtící rána naší samosprávě,
působí zákon o reformě veřejné
správy, kterým ničeny jsou hospodářské
základy řady drobných okresních měst,
v nichž založila své existence řada malých
živnostníků a obchodníků. Tyto
existence desetitisíců lidí budou nyní
zrušením okresních úřadů
ruinovány a jejich domovní majetek znehodnocen.
Za to mohou se poděkovati většinovým
stranám, které je do této situace připravily.
Po stránce účelnosti bude míti zrušení
okresů za následek nesmírnou nehospodárnost
časem obyvatelstva, které bude nuceno za úředními
záležitostmi do nových okresních středisk
dojížděti a obětovati k tomu cíli
nejen den, ale i noc. Jako poslanec župy plzeňské
protestuji s největší rozhodností proti
zrušení samosprávných okresů
Blovice, Březnice, Manětín, Nepomuk, Kdyně,
Plánice, Dobřany, Stodo a Zbiroh. Poznamenávám,
že občané zrušeného okresu nepomuckého
budou nuceni jeti přes jiné 4 okresy vlakem, nežli
dostanou se ke svému okresnímu úřadu,
a budou-li míti přijíti k úřadu
v čas, budou nuceni jeti na noc. Ztratí nejenom
čas, nýbrž i peníze za stravné
a drahé přenocování. Rovněž
tak občané z dobřanského a stodského
okresu, kteří budou nuceni jezditi přes Plzeň
do Stříbra. Nejinak tomu bude u občanstva
okresu zbirožského a manětínského,
které postrádají jakékoliv komunikace.
Jenom zlovolný nepřítel zájmu obyvatelstva
může býti odhodlán k provedení
tohoto ďábelského plánu a přikročiti
k zrušení těchto okresů.
Chceme ujistiti nynější vládní
protidemokratický a protikulturní režim vládní,
že na trvalo nesneseme takovouto potupu demokracie, jakou
je zákon o okleštění samosprávy
a jeho druh zákon o reformě veřejné
správy a učiníme vše, aby tato ostuda
zmizela ze Sbírky zákonů a nařízení
republiky Československé.
Není pochyby o tom, že je potřebí reformy
finančního hospodářství samosprávného,
ale reforma ta musí se nésti zcela jiným
duchem, nežli jsou protisamosprávné zákony.
Pravomoc samosprávy nutno rozšířiti
a samosprávu hospodářsky osamostatniti a
od libovůle státních dozorčích
orgánů osvoboditi. Jen ve volném, neporučníkovaném
vývoji obcí, okresů a zemí lze hledati
úspěch a oporu státu. Stát nesmí
v krajním fiskálním sobectví pro sebe
kde jaký zdroj příjmu zabaviti, nýbrž
musí poskytnouti samosprávě možnost
jejího vybavení dostatečnou měrou
finanční svrchovanosti. Je-li podle slov presidenta
republiky podstata demokracie v samosprávě, je nutno
vybudovati samosprávu na nejširším podkladě.
Jen tak bude využito síly, spočívající
v lokální znalosti, v lásce k domovu, v lidové
iniciativě. Jen tak nabude stát prospěchu,
když se rozvoj bude díti od obcí ke státu
a nikoli naopak. Jen tak se zamezí škodlivému
centralismu a zavede se správný, stejnoměrný
rozvoj celé země, celého státu. Jen
tak zůstane demokratický, živý a svérázný
duch samosprávě, která systematickým
úsilím centrálních úřadů
našich má býti restringována na bezduché,
nemohoucí a spoutané korporace bývalých
místních a okresních školních
rad. Kdo je přítelem tohoto státu, neutlouká
samosprávu. Voláme proto ke všem lidem dobré
vůle, v nichž nebyla utlučena poslední
špetka smyslu pro demokracii, aby spojeným úsilím
pracovali k odstranění zákonů samosprávu
zahanbujících, usnesených touto vládní
většinou, a uvedli samosprávu do oněch
práv, která po 64 let vykonávala.
Smím proto plným právem prohlásiti:
Pryč se zákony, které jsou hanbou a potupou
každé demokracie! (Potlesk poslanců čsl.
strany soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. dr Koberg. Dávám mu slovo.
Posl. dr Koberg (německy): Pánové!
Dal jsem se zapsati právě jako kol. dr Schollich
do seznamu řečníků pro předlohu,
poněvadž i já jsem pro to, aby tato správní
reforma nenabyla nikdy vůbec platnosti, aby její
provedení bylo odsunuto nejen k 1. prosinci, nýbrž
ad calendas graecas. V tomto přání shodujeme
se jak s ostatními oposičními stranami, tak
i s přemnohými příslušníky
německých a českých vládních
stran. Prozrazuji veřejné tajemství, zjišťuji-li,
že ku př. na české straně agrárníci
nikterak nejsou jednomyslně pro to, aby tento zákon
vstoupil brzo v život, že naopak hrozí značný
počet okresních a zemských veličin
v Čechách palácovou revolucí, nebude-li
tento zákon změněn podle jejich přání.
Právě malozemědělci mají největší
na tom zájem, aby zůstalo při dosavadních
okresních obvodech a to s neúřednickými
přednosty těchto okresů, poněvadž
jen tak jest možné prohloubení správní
činnosti. Vždyť tam, kde si není obyvatelstvo
určitého obvodu toho vědomo, že tvoří
společný svazek, nelze mluviti o všeobecném
rozvoji správního obvodu. Nejlépe to znají
ti, kdož působí již léta v samosprávě,
znají to ti, kdož pracují na venku v okresích
spolu se svými svobodně zvolenými úředníky,
úředníky stejného rázu, jako
jsou laikové, kteří všichni podle tohoto
nového zákona o správní reformě
mají býti nyní odstraněni bez ohledu
na svou ponejvíce vzornou práci. Lze se diviti,
jestliže obyvatelstvo, jestliže zdatní pracovníci
v okresích a zemských správách bez
ohledu na své stranické příslušenství
ženou útokem proti snahám zbaviti obyvatelstvo
práva spravovati samo své záležitosti,
jednati podle vlastního volného uvážení?
Také na německé straně to vře
a klokotá zcela povážlivě, zejména
ve Svazu německých zemědělců,
jehož říšský předseda Peterle,
sám okresní starosta, podával, jak již
kol. Schollich uvedl a jak jest známo, dne 19. května
v Trutnově na valné hromadě Svazu německých
samosprávných svazků zprávu o zrušení
autonomních okresních zastupitelstev, ze které
bych zvláště poukázal na některá
význačná místa, ač kol. Schollich
již jedno z nich předčítal na důkaz
toho, že ani v rozhodujících kruzích
Svazu německých zemědělců není
přespříliš spokojenosti s tímto
výtvorem správní reformy, tak vychvalovaným
od Zierhuta, Windirsche a druhů. Peterle
prohlásil tehdy podle toho, co bylo podáno ve zprávách
svazu, doslovně toto: "Účelem správní
reformy jest, aby byla dosavadní samospráva v zemi
a okresu nahrazena státní správou za účasti
jednak volených, jednak jmenovaných zástupců
obyvatelstva." Nemluví se tudíž více
o tak zvaném vybudování samosprávy,
ač pánové vždy tvrdili, že prý
jest největším pokrokem této správní
reformy, že se právě zavádí nový
druh samosprávy, při němž může
obyvatelstvo spolupůsobiti při úředním
rozhodování. Avšak Peterle jest toho názoru,
že nastoupí čistě státní
správa na místě samosprávy. Praví
dále: "Státní úředníci,
kteří neměli dosud co činiti s hospodářskou
správou, budou nyní činiti opatření
hospodářského a finančního
dosahu. Jest velká obava, že nezbytně dojde
ku přehmatům, k dalekosáhlým opominutím
a k poškození zemských i okresních zájmů."
To nechtěli dříve pánové nikdy
přiznati, tvrdili jsme to však stále již
od počátku " byli jsme však označováni
za pesimisty a lháře. Nyní to však řekl
v Trutnově i sám říšský
předseda Peterle: "Svaz německých samosprávných
celků," praví dále, "vyslovil se
r. 1927 při původní předloze zákona
o re formě politické správy zásadně
pro zachování samosprávy v okresu a zemi.
Tomuto požadavku neodpovídá zákon, jenž
má nabýti platnosti dne 1. července 1928"
- zjištění, které jest jistě
zajímavé. Přes to však zástupci
Svazu německých zemědělců přijali
toto dítko za své. Zastupitelské sbory, jež
mají býti přidány okresním
hejtmanům, nejsou v mnoha směrech ničím
jiným než poradními orgány na klamání
obyvatelstva o čistě úřednické
moci a platí proto zajisté všeobecně
slova Peterlova o poradcích také pro všechny
tyto sbory. Peterle prohlásil v tomto směru: "Při
svízelném hospodářském stavu,
ve kterém se okresy ocitly, doléhalo by těžce
na poradce, aby nesli ve veřejnosti odpovědnost
za opatření učiněná okresním
hejtmanem snad proti jejich radě, mohou jen raditi, nikoli
však rozhodovati." (Německé výkřiky:
Teď to víme!) Ano, dříve se nám
nevěřilo. "Okresní hejtman není
vázán jejich radou, v očích obyvatelstva
byli by však oni spoluodpovědni i za to, co se i proti
jejich radě děje. Vždyť konečně
nepostihnou důsledky přehmatů okresního
hejtmana jej samotného, nýbrž okres a jeho
obyvatelstvo." V tom jest doznání, že
ti, kdož náležejí k těmto zastupitelským
svazkům, dělají skutečně jen
zeď, aby kryli na venek okresního hejtmana. Ve skutečnosti
bude on činiti, co chce, sbor ponese však proti obyvatelstvu
úplnou odpovědnost za to, co nařídí
byrokracie. "Zákon o správní reformě
nezná vůbec vlivu budoucích zemských
a okresních zastupitelstev na výsostnou správu,"
praví dále. "Co nad to tu a tam se mluví
ve veřejnosti, neodpovídá skutečnosti."
Na to položil důraz již kol. Schollich.
"Dlužno proto žádati" praví
dále, "aby bylo co nejrychleji zavedeno správní
soudnictví u okresních a zemských úřadů
a aby byl vydán příslušný zákon,
aby se vykonávala rozhodovací a nařizovací
moc politických úřadů aspoň
poněkud za účasti a dozoru obyvatelstva."
(Posl. Matzner [německy]: Z Peterla stane se ještě
Petr!) Ano, právě to, co zde žádá,
totiž dohled nad správou, vykonávaný
řádnými správními soudy u okresů
a zemí a v poslední instanci nejvyšším
správním soudem, právě to nechce pan
ministr vnitra Černý, ani mu nenapadne, aby
podal dotčenou předlohu, což by se arciť
musilo státi dříve, než ještě
tento zákon nabude účinnosti, totiž
předlohu o zřízení okresních
a zemských správních soudů. Byla odročena
ke dni sv. Nikdy, jest prostě úmyslem, aby správa
pokud možno nepodléhala dozoru, a také zástupcům
pašů bude jistě tím více se zamlouvati,
nebudou-li nuceni očekávati, že proti jejich
rozhodnutí lze zaujmouti stanovisko u správního
soudu v okresu nebo zemi. Jest to zbožným přáním,
jež se však samozřejmě nesplní.
Peterle praví pak dále: "Vzhledem k odsunutí
účinnosti zákona o správní
reformě zdrží se asi také vydání
jednacího řádu pro okresní a zemská
zastupitelstva. Tím spíše záleží
asi na tom vládě, když - jak známo bude
nutno vyřešiti v jednacích řádech
také otázku užívání jazyka
se strany těchto sborů a ve styku s nimi. Tu však
známý nález správního soudu
ze 27. března 1928 v jazykovém sporu chebsko-plzeňském
přiznal samosprávným svazkům právo
jazykového sebeurčení v rámci zákona
a vytkl protiústavnost zásahů nařizovací
moci do tohoto práva." Nyní se táže:
"Má se snad ponechati okresnímu hejtmanovi,
aby určoval jednací řeč okresu? Proti
tomu bylo by nezbytno co nejostřeji se ohraditi. Dlužno
spíše", praví dále, "požadovati,
aby zachována zůstala dosavadní jednací
řeč autonomních okresů a to také
v obvodech okresů určených ke zrušení
a vzájemnému spojení." Táži
se: Kde jsou pro to záruky? V zákoně nelze
ničeho o tom se dopátrati. S jedné strany
budou vydány vládou podle zákona jednací
řády a jejich změna jest možná
jen s jejím schválením. S druhé strany
budou však všechny spisy u politických úřadů,
tudíž také u budoucích okresních
a zemských správ, vedeny ve státním
jazyku, takže již proto bude též znemožněna
většině německých zástupců
jakákoli skutečná spolupráce, přezkoumání
jednacích spisů nebo převzetí referátu,
studium spisů atd. Jest jim tudíž z tohoto
důvodu již předem i bez jednacího řádu
naprosto nemožno, aby se skutečně v těchto
okresních zastupitelstvech tak aktivně uplatnili,
jak toho vyžadují zájmy německého
obyvatelstva v našich čistě německých
okresích; ještě nikdo dosud na to neupozornil,
našemu obyvatelstvu dlužno však připomenouti,
že bude míti co činiti v těchto okresních
a zemských zastupitelstvech s čistě českými
spisy a že většina nebude si věděti
s nimi rady. Dále pak praví Peterle: "Ony zastupitelské
okresy, v nichž nebude sídlo okresního úřadu,
budou zrušeny a spojeny s okresem, v němž tento
úřad bude sídliti. Jest patrno, že zrušení
tak četných zastupitelských okresů
znamená velikou škodu pro ně i sídla
jejich správ. Dlužno proto žádati, aby
nebyly budoucně těmto okresním místům
odňaty ještě také jiné úřady,
berní úřady, okresní soudy atd."
Kdo ručí za to, že nebudou odňaty? "Rovněž
nesmí býti budoucně zneužíváno
nových úprav obvodů okresních úřadů
a zastupitelských okresů na úkor německých
lidových zájmů a rovněž ne za
účelem přesunů v jazykově právním
směru." Jak tomu chtějí zabrániti
němečtí zemědělci, jest mi
hádankou, když přece hlasovali pro tento zákon
a dali vládě v každém směru zmocnění,
měniti kdykoli obvody podle volného uvážení
bez dotazu sněmovny nebo jiných korporací.
(Různě výkřiky na levici.) "Ke
správě zařízení v zastupitelských
okresích, jež mají býti zrušeny,
mohou býti ustanoveny okresní komise, jež ovšem
postrádají jakékoli rozhodovací a
nařizovací moci a jakéhokoliv finančního
základu." I to jest velmi trpce kritisováno,
že byly zřízeny komise, které již
předem nemají žádné moci rozhodovací
a nařizovací, jimž schází veškeren
finanční podklad. Ba dokonce tyto ubohé útvary,
jež mají býti uvedeny v život v zastupitelských
okresích, mohou však býti kdykoli opět
zrušeny, a zda budou vůbec všude zřízeny,
jest ještě velmi pochybné. "Jest úmyslem,"
praví dále, "spojiti okresní úřady
a autonomní okresní správu nejen prostorově,
nýbrž i ve směru úředně
technickém, obstarávati tudíž jejich
úkony týmiž úředníky."
V tom záleží přece podstata reformy,
že odstraňuje dvojí kolej. Tu pak ohrazuje
se proti tomu a dodává: "Před tím
nelze než co nejvážněji varovati. Takovýto
postup mohl by snadno vésti k nejtěžší
pohromě pro autonomní okresní správu.
Zásadně mají býti úkony okresního
úřadu prováděny odděleně
od úkonů autonomních okresních správ."
Tvrdí tudíž, že by bylo lze i podle této
správní reformy podržeti oddělené
autonomní a oddělené státní
správy a praví: "Na přípravě
a výkonu usnesení okresních zastupitelstev
a okresních výborů má býti
umožněna členům těchto sborů
účast jejich důvěrníků."
Co zde praví v příčině okresů,
platí samozřejmě i pro zemské správy.
Tu pak stěžuje si, že se zde obcím ukládá,
nejen aby poskytovaly místnosti pro okresy, nýbrž
že jest řada okresních hejtmanství,
která již nyní, dříve než
tento zákon vůbec ještě nabyl účinnosti,
žádají, aby obce dodaly také zařízení
a aby byly též opatřeny byty pro úředníky
a zřízence okresních úřadů.
Sám to mohu potvrditi. Také u nás ve Slezsku
se přihodilo, že bylo na obcích žádáno,
aby již nyní, bylo to v květnu, zajistily místnosti
nejen pro nové okresní správy, nýbrž
i potřebná zařízení a byty
až i pro 20 nových úředníků.
Na dotaz, od kdy má se tak státi, zda od 1. července,
1. prosince či 1. ledna, bylo krčeno rameny a prohlašováno,
že by musily obce teprve u ministerstva vyšetřiti,
kdy nabude reforma účinnosti, oni že to sami
také ještě nevědí. Nájemní
smlouvu nelze přece uzavříti, aniž byl
stanoven určitý termín, kdy nájem
má vstoupiti v platnost. Následkem toho se všeho
sešlo. V tomto směru prohlásil Peterle: "Žádáme,
aby tam, kde jsou vhodné budovy okresní pro umístění
okresních úřadů, bylo v prvé
řadě použito těchto budov k umístění
okresních úřadů s vyloučením
jakéhokoli závazku dotčených místních
obcí. Kde není vhodných budov okresních
k tomuto účelu, buďtež nahrazeny obcím
dvě třetiny nákladu na zaopatření
místností ze státních prostředků,
kdežto v zákoně se praví, že náklad
ten může býti nahrazen. Vnitřní
zařízení místností nechť
jde výlučně na účet státu,
a, pokud se týče místností používaných
okresním zastupitelstvem a okresním výborem,
na účet zastupitelského okresu. Přemrštěné
a zákonem neodůvodněné nároky
na obstarání místností nebuďtež
na obce vznášeny." To jsou požadavky, jež
uplatňuje již nyní v příčině
provedení správní reformy, dříve
než tudíž ještě nabyl zákon
účinnosti.