Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Takto vypadá v osvetlení číslic práve podľa výpočtu zpravodaja dnešnej osnovy pána dr Daňka jeden z hlavných argumentov vládnej väčšiny pri prejednávaní zákona o reforme politickej správy.

Druhý dôvod bola nutnosť unifikácie a podľa reči rečníkov vládnych strán a vtedajšieho zpravodajcu pána dr Kramářa aj pacifikácia Slovenska, rešp. za t. zv. autonomiou volajúcej ľudovej strany.

Čo sa týka tej unifikácie správy, treba konštatovať, že je to veľmi podivná unifikácia, ktorá ponechaním starých historických útvarov ide tvoriť nový útvar zo Slovenska ako zem, so všetkými podmienkami k vybudovaniu separátneho štátneho práva. Aká je to unifikácia, dokazuje veľmi výstižne priamo cynické odôvodnenie iniciatívneho návrhu koalovaných strán v senáte. V odôvodnení sa totiž tvrdí: "Poněvadž volby do okresních a zemských zastupitelstev dosud nemohly a v nynější době také nemohou býti vykonány, neodpovídalo by ani přání veřejnosti, ani intencím zákona, kdyby zákon měl v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nabýti účinnosti dříve, než volby budou provedeny a občanstvu umožněna účast ve v nitřní správě. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi není pro takový odklad důvodu. Na Podkarpatské Rusi občanstvo dosud ve vnitřní správě se neúčastní a nebude provedením zákona po organisaci politické správy před vykonáním voleb ve svých právech nikterak zkrácené. Na Slovensku občanstvo se už účastní, může tedy býti administrativní cestou zemský výbor prozatím nahrazen komisí složenou ze členů dosavadních župních výborů".

Krásna to veru unifikácia. V každej oblasti republiky iný, hoci len prezatýmny systém a občania podľa oblasti rozlične hodnotení, ba na Podkarpatskej Rusi priamo degradovaní na menejcennú inferiornú massu.

Ešte krásnejší doklad o tom, ako hriešne bola vyličovaná rečníkmi koalície a zpravodajom pánom dr Kramářom pred dnes rokom v najkrásnejších barvách reforma politickej správy, menovite pokiaľ sa týče budúceho pacifikovania Slovenska, rešp. slovenskej ľudovej strany, máme na stá dokladov. Musím tu citovať pána dr Kramářa, aby som ukázal, ako priamo ľahkomyseľne sa zahrávalo s najpodstatnejšími štátnymi a národnými záujmami československými pred rokom. Pán dr Kramář dňa 9. júna 1927 vo schôdzi ústavno-právneho výboru ako zpravodajca povedal toto: "Jestliže my pro Slováky tu slovenskou krajinu uděláme dnes, tak my přenášíme na Slovensko osvědčenou maďarskou politiku, jak se mají získávati Slováci pro stát. Je-li to hříchem, nic proti tomu nemám." A aby zahnal obavy, ktoré maly z takéhoto riešenia československého pomeru členovia opozície, pán dr Kramář chcel ich uchlácholiť týmito slovami: "Nenajdou-li Slováci v sobě toho - řekl bych, státnického ducha, kterého potřebují, aby využili toho, co se jim dává, budou-li to chtíti využitkovati proti státu, bude se stát brániti, musí se brániti a ubrání se, poněvadž je silnější. Nemám žádný strach o budoucnost."

A, veľactení pánovia, dnes každý, kto udalosti na Slovensku sleduje, vidí, že už je tu doba, že už je tu tá situácia, ktorú p. dr Kramář a tí, ktorí jeho tézu prijímali, vyvolali, je čas, aby sa štát bránil. Ako sa bráni, o tom sa ešte zmienim.

My sme pred rokom československé strany vládnej koalície upozorňovali, že búrlivé volanie zo strany ľudovej sotva ustane prijatím zákona o reforme politickej správy, ako sa ony mýlne domnievaly, lebo problém Slovenska neväzí v pochybných politických koncesiách, ale v programovej, hospodárskej, sociálnej a kultúrnej práci na Slovensku. Slovenský ľud chce spravodlivú hospodársku a sociálnu podporu.

Zemské sriadenie, vlani prijaté na Slovensku, neomylne povedie k slovenskému štátnemu právu, jednotu národa a štát ohrožujúcemu. Paragraf 39 zákona pripúšťá v zemských zastupiteľstvách t. zv. politické rozhovory. To budú parlamenty, ktoré budú chcieť rozširovať svoje práva, budú chcieť o týchto veciach právne sa usnášať. To nevyhnuteľne povedie ku konfliktom a oslabeniu československej štátnej myšlienky.

Vlani dovolil som si upozorniť, že s celoštátneho hľadiska znamená utvorenie v historických zemiach zo Slovenska veľké nebezpečie, ktoré v ďalších dôsledkoch skôr-neskôr povedie k štátopravnej separácii Slovenska a k ohroženiu existencie nášho štátu. Ak poskytne zákonodarstvo pomocnú ruku k tomu, aby vo forme zemského sriadenia boly položené zákonné základy tejto separácie, nesporné povahové rozdiely medzi Čechmi a Slovákmi, udržované a prehlbované stálou a systematickou agitáciou, propagandou, školou, cirkvou a metodicky napomáhaním zahraničnými vlivy, nemôže viesť k iným než k tragickým koncom. Je veľmi zaujímavé sledovať, ako si jednotlivé strany a politikovia predstavujú dôsledky tohoto nového sriadenia politickej správy. Skupina naivných domnievala sa, že sa tu vlastne o nič iného nejedná, než o to, aby sa bez nebezpečenstva alebo len s malým rizikom vyhovelo autonomistickým chúťkam ľudovej strany, táto pacifikovala, a celá reforma v podstate svojej že tangovať bude výlučne len administratívné otázky, bude bez akéhokoľvek závažnejšieho nacionálneho alebo štátoprávneho dosahu. Skupina tých druhých ale považovala túto reformu len za etapu v dlhom a dôslednom boji o konečnom pláne štátoprávne separovaného Slovenska.

Tedy o tomto dosahu zákona maly jednotlivé strany vládnej koalície celkom diametriálne odporujúce si názory. Ostatne rázne dementovalo všetky nádeje vládnych strán o účinnosti reformy politickej správy, o zavedení zemského sriadenia vo veci pacifikovania slovenskej ľudovej strany, oficielné vyhlásenie najprv širšieho výkonného výboru ľudovej strany a potom jej sjazdu, usporiadaného pred niekoľko týždňami v Trenčíne. Tam slovenská ľudová strana jednomyseľne vyhlásila, že v zákone o reforme politickej správy nevidí zákon o politickej autonomii slovenskej krajiny podľa sebaurčovacieho práva a osobitného slovenského národa a preto slovenská ľudová strana ohražuje sa proti tomu, aby tento zákon bol považovaný za politickú autonomiu slovenskej krajiny a považovaný za vyriešenie a skoncovanie slovenskej otázky v republike Československej. Od boja za autonomiu slovenskej krajiny v jej smysle neodstrašia slovenskú ľudovú stranu žiadné hrozby a nezmení ju ani teraz účasť na vláde. K vôli takejto politike, k vôli istým politickým aktom, ktoré veľmi zaváňajú balkánskymi metodami, alebo ako sa o tom vyslovil p. dr Kramář, maďarskými metodami, prehliada dnes vládna koalícia i veci, ktoré by nemala prehliadať. Je tu na pr. vec posl. dr Tuku, ostatne veľmi charakteristická pre úspechy pacifikačnej politiky vládnych strán. Kol. dr Dérer bol k obvineniam, ktoré boly už proti dr Tukovi predtým i mnou, i inými, ba ešte i úradnými orgány vládnych strán na Slovensku prednesené a ktoré neboly vyvrátené, na ktoré dr Tuka ani nemal odvahy reagovať - hovorím dr Dérer bol priniesol ďalšie opodstatnenie, svedeckými výpoveďmi overené obvinenia proti exponentovi budapešťskej politiky ľudovej strany, ktoré sú tak vážneho druhu, tak hrozné, že by bolo povinnosťou každej štátotvornej strany žiadať, aby boly čo najskôr vyšetrené a s menovaným pánom bolo naložené tak, ako to zákon určuje. (Tak jest!) Treba však konštatovať, že ač uplynul už jeden mesiac od podania trestného oznámenia, ačkoľvek dr Tuka vyhlásil, že ide so vztýčenou hlavou pred súd, podnes neprišla žiadosť o vydanie dr Tuku poslaneckou snemovňou k patričnému trestnému súdu a pán dr Tuka neučinil ani jeden krok, aby so vztýčenou hlavou požiadal o očistenie od obvinenia. (Posl. Bechyně: Pane kolego, ten státní návladní není ještě zavřen?) Patrne bude skôr zavretý ako pán dr Tuka. Ako charakteristieký zjav musím vzpomenúť, že hlavnému slovenskému orgánu republikánskej strany bolo direktne od vedenia strany zakázané, aby čo len slovíčkom vzpomenul celú vec. Stalo sa to s orgánom, ktorý svojho času pre pomerne menšie previnenie, menšie zrady dr Tuku svolával na tohoto oheň a síru. Takéto jednanie nemožno ináč označiť, než za obyčajný politický podvod, páchaný na úkor slovenskej verejnosti. Alebo snáď majú pravdu tí, ktorí tvrdia, že dr T u k a príliš mnoho vie, a preto netrúfa si vládna väčšina proti nemu zakročiť? Či je to nie morálné manko zasedať v jednom tábore so stranou, ktorá nemá odvahy zbaviť sa evidentného vlastizradcu? Či je to nie mravným defektom vládnej väčšiny, keď trpí vo svojom lone človeka nekonečne hriešnejšieho než bol svojho času Sabina? Tak sa zdá, že sme až príliš vzdialení od dôb, v ktorých sa s pocitom odporu a hnusu odvracala verejnosť od Efialtesov. Môžem ubezpečiť pánov z vládnej koalicie, že behom času bude musieť vláda zakročiť proti škodcovi štátu, zasedajúcemu v ľudovej strane, keď jej doterajšie obvinenia nestačia. Bude to ovšem pre ňu v mnohom nevhodnejšia chvíľa. Ten človek, posl. dr Tuka, nemôže zasedať v československom parlamente, jeho miesto je inde.

Kam vedie politické paktovanie so stranou ľudovou, o tom najlepšie dôkazy priniesol v dnešnej svojej reči kol. dr Dérer. Je pravda, že štátny aparát na Slovensku prechádza postupne do rúk úradníctva tomuto štátu nepriateľského a inklinujúceho k Maďarsku. České a štátu oddané slovenské úradníctvo a sriadenectvo je dnes na Slovensku pod terorom. Ťažká je situácia pre tých, ktorí by sa chceli brániť, a nadchádza doba, ktorú síce pred rokom pán dr Kramář zapieral, totiž že štát bude sa musieť brániť. Ako ho ubráni vládna koalícia, o tom máme svoje názory.

Videli sme vlani, že vládna koalícia, aby presadila svoj politický pakt so stranou ľudovou, neotáľala porušiť našu ústavnú listinu a prítomnou novelizáciou znova ju porušuje.

Veľactení pánovia! Ani jeden národ tak ľahkomyseľne neprechádza prez ustanovenia svojej ústavy, ako to činí terajšou vládnou väčšinou náš národ. Pochopovali by sme, keby sa útoky na ústavu dialy so strany Nečechov a Neslovákov. Povážme však, že sme jediným štátom poválečnej Europy, ak odhliadneme od Poľska, ktorý vznikol ako nový štát. Všade inde boly už štáty vžité, majúce svoje tradíeie, kontinuitu svojho vlastného štátneho života. My takéto tradície si iba budujeme a preto je zrovna hriešné, ako ľakhomyseľne prenášame sa prez ustanovenia ústavy, základu nášho štátneho života, ktorú si československý národ dal vo svojom revolučnom Národnom shromáždení. (Výborně!)

Župný zákon má historické dátum, a to preto, že bol vydaný súčasne s ústavou a že vlastne ústavu mal prevádzať, ju doplňovať, lebo ústava to bola, ktorá hoci len v niekoľko článkoch, dala aspoň hlavné zásady pri úprave našej verejnej správy. Zákon o župnom sriadení vynesený bol v ten samý deň, v ktorom ústavná listina.

Zemským sriadením koalícia porušila ústavu, lebo proti jasnému zneniu §u 3 úst. listiny, podľa ktorého zanikla zákonodarná a správna činnosť zemských snemov, zaviedla pod menom zemských zastupiteľstiev s činnosťou normotvornou vlastne zasa zemské snemy.

Zemským sriadením koalícia porušila ústavnú listinu i mierové smluvy, lebo podľa §u 3 našej ústavy je podkarpatoruský snem príslušný usnášať sa o zákonoch, mimo iného týkajúcich sa tiež miestnej správy. Nech sa už obrat "miestna správa", obsažený v mierových smluvách, vykladá akokoľvek, predsa len nemôžeme ho vykladať tak reštriktívne, že znenie "miestna správa" znamenalo by len obecnú samosprávu. Tak úzko nikto ten obrat hájiť nemôže. A akonáhle sa dotkneme okresnej samosprávy, vtedy v tom prípade nevyhneme sa tomu, že úprava okresnej samosprávy v Podkarpatskej Rusi tiež narazí na § 3 ústavy, na mierové smluvy, a že dáva znova výdatný podnet k tomu, aby hovorilo sa o tom, že autonomné práva Podkarpatskej Rusi sa zkracujú. Mimo toho dalo by sa pochopiť, že vláda, dokiaľ nie je autonomný snem Podkarpatskej Rusi ustavený, nemôže vždy čakať, že musí určité veci upravovať, ale potom prinajmenšom by bolo nutné, aby toto bolo dané do zákona, aby sa platnosť týchto ustanovení pre Podkarpatskú Rus, ako sa to deje v iných zákonoch, obmedzila do doby, než autonomný snem Podkarpatskej Rusi túto otázku upraví sám svojou zákonodarnou mocou. Nesmieme prehliadať, že práve nakoľko sa týče Podkarpatskej Rusi, týmto znením, ktoré už ani o tých výhradách nehovorí, dáva sa výdatný dôvod k agitácii, ktorá práve chce autonomizmus Podkarpatskej Rusi vybičovať ešte viac než vybičovaný je.

Odôvodnenie iniciatívneho návrhu v senáte svojím cynizmom dáva korunu k tomuto porušeniu ústavnej listiny a mierových smlúv.

Prítomnou osnovou však opätovne porušuje sa ústava, lebo podľa odôvodnenia iniciatívneho návrhu v senáte má byť následkom uvedenia v činnosť zemského sriadenia na Slovensku hneď, bez volieb sriadený zemský výbor, ktorý má byť predbežne nahradený komisiou, složenou z členov doterajších župných výborov. To protiví sa §u 90 úst. listiny, ktorý znie, že do oboru moci nariaďovacej náleží sriaďovať a organizovať štátne úrady, obstarávajúce len správu hospodársku bez akejkoľvek výsostnej právomoci. Sriadenie zemského výboru, nemajúceho výsostnú kompetenciu, je zrejmým porušením tohoto ustanovenia ústavnej listiny.

Všetky tieto činy vládnej koalície vyplývajú z politických rozpakov. Ich ovocie nebude iné než to, že skutočnej samosprávy nebude. Na Slovensku pripravuje sa tým absolutizmus ľudovej strany, ktorá, aby si ho trvale zabezpečila, bude hnať vývin pomerov Slovenska k republike najprv po vzore rakúskeho Bundesstaatu k dualizmu a tým k definitívnemu uvoľneniu československej jednoty a oslabeniu jednotného našeho štátu.

My preto staviame sa proti predloženej osnove, a vládnym stranám, ktoré ani dnes nevidia nebezpečie, privolávame: Pánovia, ponechajme to času! Však on nás čas rozsúdi! (Výborně! Potlesk čsl. socialistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr Meissner.

Posl. dr Meissner: Slavná sněmovno! Předloha, kterou projednáváme, je v mnohém směru poučná. Její obsah je velmi krátký. Přesto je jednak dokladem naprosto nezdravého způsobu naší zákonodárné práce, jednak má veliký význam politický. Tato předloha ukazuje, jak zákon, který jsme projednávali právě před rokem, byl nedomyšlený. Tehdy většina zamítla náš návrh, aby účinnost zákona z 1. července 1928 byla odložena na pozdější dobu, na 1. leden 1929. Když většina tento návrh zamítla, měla míti pro to věcné důvody. Musela již tehdy býti si vědoma, zda, jak s hlediska technického, tak i s hlediska politického, bude možno ve stanovený jí termín zákon uvésti v život. Všechny naše věcné námitky, které byly sneseny proti tomu, aby v době úředních prázdnin, v době, kdy nejsou všichni úředníci v úřadech, v době nejméně vhodné, v době půlletí nebyla prováděna tak dalekosáhlá změna v organisaci úřední, jako tomu bylo při změně župního zákona, byly šmahem odbývány.

Dnes přichází vládní většina v podstatě se stejným návrhem, který jsme podali loňského roku my. Tím doznává, že její argumentace nebyla správná, že důvody přednesené oposicí měly svou podstatu, že odmítajíc oposiční návrhy usnášela se na zákoně nepředloženým způsobem.

Avšak máme ještě další doklady nezdravosti naší parlamentární práce. Proč nelze zákon před rokem usnesený, pro nějž bylo prý nutno správní řízení provésti nařízením a nikoliv cestou zákonodárnou, uvésti v činnost v termínu zákonem stanoveném? Tak se mi zdá, že jedním z důvodů, neuvedených v žádné ze tří důvodových zpráv, jest ten, že si vládní koalice teprve nyní pod kritikou oposičních stran uvědomila ustanovení zákona, kterého si loňského roku nevšimla, ustanovení, podle kterého do té doby, než budou provedeny volby do zemských a okresních zastupitelstev, pravomoc těchto sborů vykonávají zemští presidenti a okresní hejtmani. Proč by bylo potřebí, aby byla účinnost zákona odložena o půl roku do té doby, než budou provedeny volby, když a jestliže loňského roku vládní většina byla si vědoma toho, že v zákoně je učiněno opatření pro případ, že by volby včas provedeny nebyly? Nemohu se zhostiti dojmu - a je mně to dalším dokladem naší nesprávné zákonodárné práce - že toto ustanovení bylo do předlohy vsunuto ministerstvem vnitra a že si prostě členové vládní koalice ani nebyli vědomi, že předloha takové ustanovení obsahuje a že je schvalují.

Nebylo-li však takovéto povrchnosti při zkoumání předlohy vládní, pak by to svědčilo o tom, že voličstvo vládních stran dívá se docela jinak na zákon o zemském zřízení a na všechno, co s tím souvisí, než jeho zákonodární zástupci. Byli-li si členové vládní majority loni vědomi, že nebudou-li před 1. červencem letošního roku provedeny volby, nastane absolutismus zemských presidentů a okresních hejtmanů, pak si to uvědomilo též jejich voličstvo a reagovalo na toto ustanovení takovým způsobem, že nepřipustilo, aby zákon vešel v platnost dříve, dokud nebudou provedeny volby, čili voličstvo koalovaných stran nedalo souhlas k tomu, co uzákonila vládní koalice, aby před provedenými volbami byl nastolen absolutismus zemských presidentů a okresních hejtmanů. To je pro nás důkazem, že vládní většina je v nazírání na osekání samosprávy v těžkém rozporu se svým vlastním voličstvem. (Souhlas poslanců čsl. strany soc.-demokratické.)

Ještě loni při projednávání zákona ve výboru a plénu sněmovny mohli jsme býti přecházeni, ba dokonce jsme byli zahrnováni úsměšky, ale naše tehdejší věcné argumentace, třeba nebyly působily v řadách poslaneckých, mají svou silnou odezvu v řadách voličstva nynější majority. (Souhlas poslanců čsl. strany soc.-demokratické.) Voličstvo oceňuje samosprávu docela jinak, než jak ji oceňovala loni vládní koalice. To je důkazem, že u nás smysl pro samosprávu a pro práva občanů je vžit hlouběji, že má pevnější kořen, než se vládní koalice domnívala, že osekání samosprávy, které loni bylo provedeno, nezůstalo a nezůstane bez účinku, že reakce, která se ozvala z řad voličstva vládní koalice, projeví se ještě ostřeji a zřetelněji, až vejde v platnost zákon o zemském zřízení se všemi svými nehoráznostmi, se vší tou zvýšenou pravomocí úředníků, se vším tím osekáním práv občanstva, se vším tím omezením vlivu občanstva při správě. Až občanstvo v praxi pozná, co tento zákon znamená, vyjádří se tato reakce hlubokým a značným odporem proti zákonodárné práci vládní většiny, kterou jsme my tak správně a odůvodněně, třeba břitce, kritisovali. (Souhlas poslanců čsl. strany soc.-demokratické.)

My bychom mohli míti z předlohy, kterou projednáváme, radost, neboť ona jest jistým zadostiučiněním naší věcné oposiční kritiky.

Ale to není jediný bod, který s hlediska zákonodárné techniky padá v úvahu. Jsou další, které dokazují, že majorita loňského roku nepočínala si dosti opatrně a svědomitě, že ona, jak již měl jsem příležitost jinde rozvésti, nekriticky přijímá vládní předlohy a plete bič na vrstvy, jež je povinna zastupovati. Před rokem s tohoto místa byla pronesena řeč, jejíž velká část byla věnována myšlence, která měla dojíti výrazu v zákoně o správní reformě, myšlence, aby ve správě nebyly jedině rozhodujícími vlivy politické, nýbrž aby se ve správě uplatnil ve zvýšené míře živel odbornický. A pod záminkou, že jde o tuto myšlenku, která má ozdraviti naši správu, bylo do zákona o politické správě pojato ustanovení nedemokratické, námi ostře potírané, ustanovení, kterého nezapomeneme, (Posl. Bechyně: A s nimž se nesmíříme!) s nímž se nesmíříme a jehož reparaci při nejbližší příležitosti žádat budeme, (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.) ustanovení, že jedna třetina zemských a okresních zastupitelstev má býti jmenována pod záminkou, že jde o odborníky, že jde o to, aby ve správě uplatnila se odborná znalost.

Pan president právě v těchto dnech promlouvaje k zástupcům samosprávných činitelů projevil svůj názor na otázku součinnosti odborníků ve správě těmito slovy: "Každá správa vyžaduje práce kvalifikované. Výběr správců kvalifikovaných je naléhavým úkolem demokracie." A v tutéž dobu slyšíme a čteme, že onen činitel ve správě, který měl representovat živel nestranný oproti voleným zástupcům, živel odborný oproti laikům, živel státní oproti různým tendencím protistátním nebo odstředivým, tedy živel, který tu měl státi mimo všechny zápasy stranické, který a priori byl určen k tomu, aby byl nad stranami, neboť jinak bylo by bývalo správné ponechati volbu straníkům, (Tak jest!) že tento živel nemá býti posuzován s hlediska odborného - kol. Dérer již se této věci dotkl nýbrž že u zemského presidenta odborná kvalifikace má býti měřena podle stranické příslušnosti. Jsme před rozparcelováním republiky na jednotlivé strany. (Výkřiky.) Zemský president na Slovensku má příslušeti jedné straně, na Moravě a ve Slezsku druhé, v Čechách třetí atd. Vážená sněmovno, kde jsme se to octli? (Výkřiky.)

Pánové, když my jsme byli ve vládě, některé strany nám vytýkaly t. zv. politický klíč. To, co se tady děje, to není politický klíč, to je politický paklíč. (Potlesk čsl. socialistických poslanců.)

Kam to zavádíme správu? Já jsem loňského roku dovolil si poukázati na to, co bude znamenati pro správu jmenování jedné třetiny členů zastupitelstva vládou: že onen úsek správy, který za Rakouska byl mimo přímý vliv centrálního státu, bude závislý ne na státu, nýbrž na dočasné většině, že se změnou dočasné konstelace ve státě bude možno měniti umělým způsobem většiny ve všech okresních a zemských zastupitelstvech a že to je nerozumné, nenechati aspoň tento úsek správy úplně nedotknutý tím, jak se mění politická konstelace ve státě.

A nyní dočkáme se, že nejen většiny zastupitelstev a zemských i okresních výborů, nýbrž i zemští presidenti budou jmenováni a odvoláváni podle dočasné politické konstelace. Dokud jedna strana, k jejímž přáním při jmenování zemského presidenta se přihlíželo, bude u vlády, bude míti zemský president pevnou židli pod sebou, ale v tom okamžiku, kdy ona strana opustí vládu, půjde i její president.

Když to platí pro zemského presidenta, kdo nám při nynější koalici zaručuje, že stejný princip nebude zaveden i u okresních hejtmanů? (Výkřiky.) A když to bude platiti u okresních hejtmanů, kdo nám zaručí, že to nebude platiti u každého čekatele úřednických míst, u každého úředníka? (Výkřiky.) Ale, pak řekněte, k čemu potřebujeme universit? K čemu potřebujeme odborných znalostí? Pak si, prosím, dejme otevřeně do zákona, že pro nabytí určitého místa je potřebí politické legitimace, a budeme aspoň upřímnějšími, nebudeme předstírati, že nám jde o odborníky. Této koalici nejde o odbornictví, nýbrž o to, aby si každý úřad a úřadeček, prostě celou republiku rozparcelovala mezi sebou. (Tak jest!)

A nyní, prosím, uvažte, když správa v oněch osobách, které měly representovati živel nestranný a živel státní, bude tak prosáklá politickými stranami, co teprve bude znamenati ustanovení vládního nařízení, kterým se upravuje správní řízení, podle něhož může úředník politický vyloučiti z jednání zmocněnce vlastně bez udání důvodu, podle kterého může pod záminkou, že strana ruší jednání, tuto vyloučiti z další účasti v jednání? Má-li strana nebo zmocněnec před sebou úředníka, který alespoň představuje jistou nestrannost, snad by bylo lze předpokládati, že tohoto opatření nebude zneužíváno z důvodů politických a že ho bude užíváno pouze z důvodů věcných, ale, jakmile se stanou zemští presidenti a okresní hejtmani představiteli a exponenty politickými, pak je v tomto ustanovení nebezpečí, že ho bude zneužito z důvodů politických proti politickým odpůrcům. (Tak jest!)