V důsledku této skutečnosti podali jsme jménem
komunistické strany československé vládě
naléhavou interpelaci o této daňové
zlodějně dne 10. února t. r., rozdané
sněmovním tiskem č. 1479. Na konkrétních
případech, které jdou do statisíců,
jsme dokázali: 1. že důchodová daň
je dělníkům a zaměstnancům
srážena z mezd a platů, které daňové
srážce nepodléhají, 2. že důchodová
daň r. 1927 byla srážena ve dvojnásobné
výši mezd a platů, které buď nepodléhaly
dani vůbec anebo jen jednonásobně, 3. že
jsou činěny zvýšené daňové
srážky z mezd a platů, přechodně
zvýšených a to několikanásobně,
4. že srážkový systém, zejména
pro dělníky a zaměstnance s větším
počtem příslušníků rodiny,
je krajně nespravedlivý a proto jeho odstranění
nutné, 5. a proto jsme žádali, aby neprávem
srážené daně z mezd a platů dělníkům
a zaměstnancům byly ihned vráceny a to zaměstnavateli,
kteří daň sráželi.
Vláda resp. ministerstvo financí, jež odpovědělo
na naši naléhavou interpelaci dne 17. března
1928 (tisk 1533), nepopřelo však ani jeden z případů
zde uvedených, naopak všechny potvrdilo. Jen na omluvu
srážkového systému a jeho nezahalené
třídnosti, jež je ještě zostřována
nezákonnou a bezohlednou praxí finančních
orgánů a zaměstnavatelů, ministerstvo
financí uvedlo: "... že finanční
správa, jakmile zjistila případy zákonu
neodpovídajícího srážení
daně, učinila v zápětí přítrž
přehmatům vzniklým tu a tam z neznalosti
zákona." Zde mají tedy státní
byrokrati právo odvolati se na neznalost zákona.
Tím je potvrzeno, že to bylo všude. Jestliže
dělník, zaměstnanec, tu a tam dopustí
se nějakého sebe nepatrnějšího
přestupku, třebas z neznalosti zákona nebo
předpisů, hned se na něj vrhne celý
státní aparát, a tu neplatí žádná
omluva, které používá ministerstvo financí,
jde-li o vysoké byrokraty státní. Pro neznalost
zákona a předpisů odsuzují se do kriminálů
a k velkým pokutám nepřehledné řady
dělníků a zaměstnanců, kteří
jsou nejen soustavně okrádáni svými
zaměstnavateli, nýbrž i státem samým,
jak je to potvrzeno na příkladech při daňové
srážce. Pro státní byrokracii a buržoasii
je vůbec ve všem výjimka. Ti si mohou dovoliti
všechno, zejména je-li to namířeno proti
pracující třídě, k jejímu
zotročování a okrádání.
Z odpovědi na naši naléhavou interpelaci zdálo
by se, jakoby ministerstvo financí chtělo alespoň
něco vrátiti z těch milionů korun
neprávem sražených z mezd a platů dělníkům
a zaměstnancům. Ale chyba lávky. To bychom
nesměli býti v Československu, kde sice i
v této budově objevilo se heslo "Pravda vítězí",
ale tak, jako za 24 hodin zmizelo toto heslo ze sněmovny,
zmizela i pravda a záruka ministerstva financí,
daná v odpovědi na naši naléhavou interpelaci.
Na náš požadavek, aby neprávem sražené
daně dělníkům a zaměstnancům
byly ihned vráceny, odpovědělo ministerstvo
financí takto: "Aby bylo vrácení daní
provedeno co nejrychleji, vydalo ministerstvo financí dne
28. února - tedy za 18 dní po podání
naší naléhavé interpelace - pod číslem
atd., všem podřízeným úřadům
přesné pokyny pro bezodkladné vrácení
přeplatků. Aby mělo ministerstvo financí
možnost kontrolovati provádění tohoto
nařízení, vyžádalo si citovaným
výnosem podání přehledné zprávy
o výsledku provedeného vrácení daňových
srážek nejdéle do 15. dubna 1928." Tohle
sice odpověděl na naši naléhavou interpelaci
zástupce vlády páter Šrámek
a ministr financí dr Engliš, ale až
dodnes, ač jest již konec června, dělníci
a zaměstnanci marně čekají na splnění
slibu pátera Šrámka a dr Engliše
a marně běhají od úřadu
k úřadu, marně prosí za vrácení
neprávem sražené daně z hubených
mezd a platů. Nejen že nebyly neprávem sražené
daně dělníkům a zaměstnancům
až dodnes vráceny, nýbrž nebyla učiněna
ani přítrž přehmatům srážkového
systému daně důchodové a tak jsou
dělníkům a zaměstnancům sráženy
daně z mezd a platů dále přesto, že
státní finanční správa dluží
dělníkům a zaměstnancům na
přeplacených daních několik milionů
korun.
Přesto přese všechno se ve srážení
daně důchodové z mezd a platů pokračuje
a zaměstnavatelé srážky daňové
provádějí i nadále v takových
případech, kde mzda nebo plat zdanění
nepodléhá a nejen to, v mnoha případech
srážejí daň několikanásobnou
a nikdo jim v tomto řádění nezabránil.
Na protesty proti takovému okrádání
dělníků a zaměstnanců odpovídají
jedni vyhazovem nespokojených z práce a druzí
- to je státní správa násilným
potlačováním nespokojených, okradených
dělníků a zaměstnanců. (Předsednictví
převzal místopředseda Zierhut.)
Vedle katastrofálních důsledků daňové
reformy, která drancuje kapsy malých poplatníků,
zvláště dělníků a zaměstnanců,
vystupuje do popředí jako důsledek daňové
reformy, reformy veřejné správy a reformy
finančního hospodářství obcí
bankrot okresů a obcí nejen ve směru finančním,
nýbrž i hospodářském, kulturním
a sociálním, zapříčiněným
finanční reformou samosprávných svazků.
Hned r. 1921, tedy za spoluúčasti socialistů
ve vládě, zasáhla reforma obecního
zřízení velmi rušivě do samosprávy
okresů a obcí prolomením zásady jmenovaných
orgánů pro kontrolu hospodářství
v obcích a vedle této bylo zabráněno
většímu zatížení majetných
tříd, aby nemusily přispívati větším
dílem na úkoly obcí a okresů, na potřeby
pracující třídy a chudého lidu
zvláště. Již tehdy to bylo opatření
na ochranu majetných tříd a proti třídě
pracující. Veškerá snaha komunálních
pracovníků pomoci v okresech a obcích, aby
ony sloužily zájmům pracující
třídy, narazila na odpor a za tohoto stavu nastoupili
do samosprávy po válce, tedy po době, která
nejlépe sloužila majetné třídě
k obohacení a k vyplundrování majetku okresů
a obcí. Okresy a obce převzali noví činovníci
úplně rozvrácené a zanedbané
nejen po stránce sociální, kulturní,
nýbrž i hospodářské a v mnoha
případech převzali obce a okresy nadobro
vykradené. Za těchto těžkých
podmínek ve většině případů
začínalo se s komunální prací
ve prospěch pracující třídy,
ale bylo v tom zabráněno právě finanční
novelou z r. 1921, a to na přání majetné
třídy. Snaha nových činovníků
narazila nejen na odpor majetné třídy, nýbrž
i socialistů ve vládě, kteří
bránili, aby obce a okresy nesloužily úkolům
a potřebám širokých vrstev pracující
třídy. Majetná třída právě
za pomoci a podpory reformistů vzpamatovala se z první
revoluční rány a proto všemi prostředky
pracovala za odstranění samosprávy okresů
a obcí, které přestaly býti pro ni
orgány na ochranu výsad a jejího majetku
a proto dochází dnes jen k závěru
dobře vypočítaného ďábelského
plánu na zardoušení administrativy vůbec.
Za pomoci státního aparátu dodělává
samospráva poslední epochu svého žití.
Finanční novela připravila samosprávě
neodvratný pád a státní správa
samosprávu dobíjí i tam, kde jí zákon
ukládá, aby vybrané finanční
prostředky odvedla okresům a obcím. Je řada
měst i obcí, kde finanční správa
státní zadržuje několikaleté
obecní přirážky. Uvedu jen dva případy
ze sta jiných, jak státní finanční
správa odpírá dáti obcím, co
jim patří a co pro ně státní
správou bylo vybráno, a nejen to, jak státní
finanční správa po způsobu koňských
handlířů lže a zatajuje obcím
příjmy, které pro ně vybrala.
Obecní úřad v Neštěmicích
dne 24. března t. r. pod č. j. 1210 podal žádost
finančnímu ředitelství v Praze, aby
zadržené přirážky za r. 1926 a
1927, které činí 3 mil. Kč, byly obci
vyúčtovány. K odůvodnění
své žádosti za vyúčtování
přirážek uvádí, že na umoření
směnečného dluhu, který vznikl právě
nepřidělováním přirážek,
potřebuje 750.000 Kč a ke dni 1. dubna 1928 vedle
toho na úroky a úmor z dluhu 109.000 a 43.000 Kč.
Svoje po dání končí těmito
slovy: "V pádě, že by se tak nestalo a
nebyly přirážky vyúčtovány,
byli bychom nuceni všechny platy zastaviti a rovněž
obě zdejší školy uzavříti.
Berní správa v Ústí n. L. nám
tvrdí, že zdejší poplatnictvo daní
neplatí, ačkoliv po zjištění
u zdejších tří velkých podniků
shledáno, že toto tvrzení na pravdě
se nezakládá, neboť nám tyto továrny
potvrdily, že své daně řádně
po termínech platí a není proto k pochopení,
na kterém místě to vázne."
Tento případ sám o sobě je dostatečným
dokladem, jaké darebáctví se tu páše
na obcích. Druhý případ týká
se města Peček, které zaslalo dne 9. března
t. r. pod č. 1622/1928 všem poslaneckým klubům
informaci o svém finančním stavu. V tomto
podání je obžaloba finanční správy
toho druhu, že je čas, aby obce, ne papírovými
protesty, ale rázně jednou pro vždy ohradily
se proti státní správě. V podání
se praví: "Městská rada v Pečkách
usnesla se jednomyslně informovati poslanecké kluby
o finančním stavu, poněvadž dosavadní
kroky zdejších zástupců u všech
tří instancí finanční správy
zůstávají bez výsledku." Dále
se praví: "podle přiloženého výkazu
má město zdejší za berním úřadem
na přirážkách částku 1,309.886
Kč. Poměry tyto připravily město zdejší
do velmi tísnivé situace finanční,
která je tak hrozivá, že jsme byli nuceni zastaviti
honorování předložených a schválených
účtů. Nemáme ani na výplatu
služného a mezd obecním zaměstnancům
a budeme nuceni zastaviti platy vůbec. V obecním
důchodě leží téměř
za 300.000 Kč účtů různých
živnostníků za dodávky obecní
a školní."
V podání dále se praví: "Berní
úřad zaplatil nám letošního roku
v lednu 10.000 Kč a v únoru 34.697 Kč, z
čehož je vidný zřejmý úmysl
berního úřadu ponechati si nedoplatek přirážek,
půl milionu korun, k hospodaření státnímu."
Dále se tam praví: "Nevěříme,
že by státní berní úřad
neměl moci vydobýti tyto přirážky
exekučně, když se zřejmě jedná
o poplatníky velké, neboť přirážky
poplatníků drobných nedosahují vůbec
1/5 tohoto obnosu."
Ke konci tohoto podání se praví: "Na
pokyn z ministerstva financí požádali jsme
berní úřad v Poděbradech podáním
ze dne 17. února 1928, čís. 966, aby nám
sdělil jména všech větších
dlužníků přirážek, abychom
mohli na ně působiti, aby své platební
povinnosti plnili. Dodnes jsme žádné odpovědi
neobdrželi. Tuto akci jsme ostatně již jednou
provedli, před 2, 3 lety, avšak obdrželi jsme
až na malé výjimky jen seznam poplatníků
těch nejubožejších, jichž dluhy byly
téměř dubiosní." Nám je
ovšem pochopitelno, proč berní úřad
v Poděbradech nevydá seznam velkých poplatníků,
kteří dluží za několik let daně
a přirážky, poněvadž by musil obžalovati
agrární správu cukrovaru v Neštěmicích,
která je největším dlužníkem,
vedle všech veličin republikánské strany.
Mohl bych uvésti řadu křiklavých případů
z obcí, měst a okresů, jako Prachatice, Kouřim,
Mnichovo Hradiště, Jílové, Kladno, Týn
n. Vlt. atd., které všechny dokazují, jakého
zločinu se tu dopouští státní
úřady na samosprávě. Vedle toho je
dokázáno, že stát dluží
vedle 70 miliard zahraničnímu a domácímu
kapitálu desítky milionů přebraných
daní dělníkům a zaměstnancům
a několik set milionů na přirážkách
okresům a obcím.
Pan ministr financí dr Engliš ve velikonočním
čísle "Lidových Novin" loňského
roku napsal, že se musí šetřiti, a že
proto obcím nastává několikaletý
půst. Proto tedy nesmí obce ani to, co jim patří,
již dostati od státní správy, aby si
na Englišův půst, který měl
začíti r. 1928, již zvykly.
Pan zpravodaj k finanční novele svazků územní
samosprávy Adámek při debatě
loňského roku dal samosprávě poslední
pomazání slovy: "Obce jsou finančně
nemocny a my je chceme léčiti". A proto tu
dnes v důsledku Englišova půstu města,
obce, okresy leží, ne však nemocny, nýbrž
dodělávají, aniž by se dočkaly
proroctví učených mužů od západu.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Dalším dokladem krachu samosprávy po stránce
finanční a hospodářské je oběžník
zemského výboru ze dne 30. března 1928. V
tomto oběžníku se nařizuje okresům
a obcím mezi jiným toto: "Náklady vyplývající
z rozpočtové potřeby, určené
k provedení nových staveb nebo zařízení
atd. nesmí býti vůbec uskutečněny.
Ukládáme proto okresům a obcím, aby
upustily od zahájení nebo pokračování
jakož i projektování jakýchkoli investic,
jako stavby silnic, vodovodů, budov (nemocnic, chorobinců),
válcování a rekonstrukce silnic, a to i tenkráte,
je-li úhrada opatřena zápůjčkou,
schválenou po 1. červenci 1927. Totéž
platí i o stavebním programu elektrisačním."
- K vydání tohoto oběžníku zemského
výboru museli dáti souhlas zástupci socialistických
stran, které jsou zastoupeny v zemském výboru.
Jestliže se neohradili proti vydání tohoto
oběžníku, jestliže neprotestovali a nevolali
pracující třídu k boji proti němu,
je to opětně důkazem toho, že socialisté
jsou prostými vykonavateli vůle a přání
buržoasie a že tedy hrají sprostou komedii se
samosprávou, což znamená, že hrají
komedii s pracující třídou ve všech
směrech.
Zemský výbor, ač by měl v prvé
řadě státi po boku samosprávy a brániti
ji proti byrokratické zvůli, které vydána
je na pospas v důsledcích zákona o reformě
veřejné správy, jde v čele zbyrokratisování
a zničení samosprávy. Důsledky oběžníku
zemského výboru jsou již patrny. Mnohé
okresní správní komise jsou nuceny zemským
výborem přímo šíleně řáditi
v rozpočtech obcemi předkládaných,
a zemský správní výbor řádí
opět v rozpočtech okresních správních
komisí, jak tomu nasvědčuje případ
okresní správní komise v Kladně, které
byl seškrtán rozpočet na r. 1928 tak, že
v druhém pololetí běžného roku
bude okres vůbec bez prostředků. Preliminovanou
část rozpočtu okresu na sociální
péči seškrtal zemský výbor tak,
že okres bude nucen uzavříti dětské
opatrovny v Dubí a v Kročehlavech, i útulek
rodiček v Kladně. (Výkřiky posl.
Můni.) Příspěvek okresu na vydržování
okresní veřejné nemocnice v Kladně
byl seškrtán tak, že bude zastaveno jakékoli
specielní léčení a vydávání
léků pro chudé nemocné a příplatek
na stravu třetí třídy. Vedle toho
nemocnice v Kladně z důvodů šetrnosti,
nařízené zemským výborem, strhne
ze služného a platu svým zaměstnancům,
úředníkům, zřízencům
a lékařům až 1.800 Kč ročně,
což může míti za následek, že
vypukne stávka v této nemocnici, a vedle toho okresní
správní komise dostane se do situace, že bude
soustavně vyhazovati z práce dělníky,
zřízence a úředníky a redukovati
jejich mzdy a platy. Do tak katastrofální situace
zahnána byla samospráva a odpovědnost za
tuto katastrofu padá nejen na vládní většinu,
ale i na pomahače z řad socialistických v
zemském výboru.
Za souhlasu socialistů v zemském výboru budou
tedy okresy a obce zastavovati stavby cest a silnic, ozdravoven
a sirotčinců, ale nejen to (Výkřiky
posl. Zeminové.), budou za stavovati i stavby vodovodů
a veškeré vydání na činnost kulturní
a ve všech případech na činnost sociální.
Ale z nařízení zemského výboru
a příslušných úřadů
(Výkřiky posl. Zeminové.) budou vydržovány
aparáty policejní a na venkově budou vydržovány
ozbrojené čety polních a lesních hlídačů.
Tam tedy končí samospráva a její krach
je úplný, potvrzený ve všech směrech
v obcích a městech, (Výkřiky posl.
Landové-Štychové.), ze kterých nám
docházejí stížnosti, že rozpočty
pro rok 1928 po vyčerpání všech prostředků
končí neuhrazeným schodkem až 50% rozpočtové
potřeby.
Tak na př. v Čechách z 8.100 obcí
jsem zjistil prozatím jen 25 měst a 32 obcí,
kde činí nehrazený schodek 106 mil. Kč.
Je to tedy necelé procento obcí v Čechách,
které by vyčerpaly celý vyrovnávací
fond, takže by zůstalo 8.040 obcí a všechny
okresy v Čechách bez pomoci. Z 25 měst v
Čechách uvedu některá a ne zrovna
největší. Aš končí schodkem
2, 748.075 Kč, Loket 93.048 Kč, Úpice 470.770
Kč, Domažlice 432.240 Kč, Josefov 360.314 Kč,
Chotěboř 452.530 Kč, Tábor 979.004,
Mnichovo-Hradiště 202.560 Kč, Plzeň
14,298.623 Kč, Jihlava 407.937 Kč, Louny 1,483.380
Kč, Kostelec nad Orlicí 387.608 Kč, Trutnov
1,449.669 Kč, Pelhřimov 2,477.000 Kč, Jaroměř
362.347 Kč, Humpolec 541.420 Kč, Strakonice 621.124
Kč, Týniště nad Orl. 204.844 Kč,
Hronov 274.990 Kč; celkem 21 českých měst
má 28,371.767 Kč 64 h neuhrazených schodků.
Vedle toho Ústí n. Lab. 9,607.777 Kč, Žatec
2,341.540 Kč, Kadaň 48,658.311 Kč, Chomutov
4,594.557 Kč, tedy 4 německá města
mají 65,202.185 Kč neuhrazených schodků.
Tam tedy vedla politika aktivistů německých,
kteří byli pomocníky zaškrcení
samosprávy. V Čechách 21 měst končí
schodkem 28,091.237 Kč, tedy celkem v Čechách
25 měst končí schodky 93,293.422 Kč.
Není tomu ani jinak v malých obcích v Čechách.
Tak na př. neuhrazené schodky mají: Smečno
95.956 Kč, Radnice 113.047 Kč, Motyčín
109.583 Kč, Libochovice 335.643 Kč, Bělá
p. Bezd. 700.362 Kč, Žacléř 178.990
Kč, Buštěhrad 252.009 Kč, Hrádek
245.365 Kč, Semily 106.519 Kč, Světlá
n. Sáz. 95.349 Kč, Podmoklice 145.915 Kč,
Libušín 476.000 Kč, Rozdělov 176.800
Kč, Kraslice 57.456 Kč, Černuc 45.101 Kč,
Úhonice 6.210 Kč, Braškov 14.096 Kč,
Košťany 2,372.705 Kč, Choroušice 40.054
Kč, Suchdol n. Luž. 29.969 Kč, Vejprnice 3.294
Kč, Výprty 1,747.209 Kč, Střekov u
Ústí n. Lab. 2,969.089 Kč. V Čechách
32 městeček a obcí končí neuhrazeným
schodkem 12,941.076 Kč, tedy celkem v 57 městech
a obcích jeví se schodek 106,234.499 Kč.
Není tomu však ani jinak na Moravě a ve Slezsku.
Na Moravě a ve Slezsku mají schodky tyto obce a
města. Uvedu jen některé případy:
Břeclav 2,069.959 Kč, Hodonín 1,380.102 Kč,
Nové Město na Moravě 236.537 Kč, Blansko
500.000 Kč, Lazy 381.991 Kč. Michálkovice
778.965 Kč, Rosice 185.340 Kč, Přerov 3,040.262
Kč, Frýdek 673.413 Kč, Staré Město
526.836 Kč, Holešov 387.337 Kč. Petřvald
447.944 Kč, Oslavany 173.372 Kč, Šlapanice
45.089 Kč, Krasice 36.105 Kč. 19 měst a obcí
na Moravě a ve Slezsku končí schodkem 11,495.525
Kč.
Také Slovensko a jeho obce nalézají se ve
finančním úpadku, jak dokazuje schodek rozpočtu
v Nitře, který činí 624.390 Kč
a Krompachy, které mají schodek 43.055 Kč,
což znamená 50% nekrytého rozpočtu.
Z těchto několika příkladů
jest dokázáno, že finanční krach
v samosprávě obcí a okresů je úplný.
Podle předběžného šetření
jen v Čechách činí rozpočtové
schodky přes 600 mil. Kč, které nejsou ničím
kryty. V důsledku závratných schodků
samosprávy v Čechách, na Moravě, ve
Slezsku a na Slovensku, tedy v celém Československu,
které se odhadují na 1 miliardu Kč, je Englišův
vyrovnávací fond 160 mil. Kč ne postem pro
samosprávu, ale katastrofou v obcích a okresech,
která je v jubilejním roce v Československu
úplná.
Má-li býti zabráněno tomuto zločinnému
řádění a ničení samosprávy
a drancování kapes pracujících mas,
pak tu nepomáhá žádné škemrání,
žádné zoufalé volání o
pomoc, nýbrž jedině rázný boj,
který není jen bojem komunistické strany,
nýbrž který musí býti bojem celé
proletářské a poloproletářské
třídy proti vykořisťovatelům,
utlačovatelům a jejich pomahačům.
Je to tedy neodvratný boj třídy proti třídě.
Tento boj vede komunistická strana, která jediná
bojuje vážně a všemi prostředky
proti světovému zbrojení, proti novým
válkám, proti hospodářské,
sociální a kulturní reakci v mezinárodním
měřítku.
V etapě revolučního nástupu my komunisté
jsme věrni v boji pracující třídy
za větší kus chleba, za všechny sociální
a hospodářské denní požadavky
pracujících mas. Jsme věrni velkému
ideálu světové revoluce, poněvadž
věříme v její příchod,
věříme a jsme přesvědčeni,
že jedině náš boj vede k osvobození
pracující třídy a ke splnění
všech denních požadavků pracujících
mas. Nás nezastraší a nesvede s pevné
cesty třídního boje výminečné
opatření, ani násilné prostředky,
které chystá reakční vláda
za souhlasů vůdců socialistických
stran proti komunistické straně po způsobu
Polska, Italie a Maďarska. (Další slova byla
usnesením předsednictva posl. sněmovny ze
dne 27. června 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 88 této těsnopisecké zprávy.)
odhodlané a pevné vůle dělníků
a drobných robotníků v boji proti válkám,
proti reakčnímu běsnění, persekuci
revolučního hnutí a třídnímu
útlaku. Proti vykořisťování člověka
člověkem, proti nesnesitelným daňovým
břemenům, za odstranění srážkového
systému daně důchodové a vrácení
přeplacených daní. Proti okleštění
samosprávy, proti ničení obcí a okresů,
za úplnou samosprávu obcí a okresů.
Za sociální zabezpečení všech
pracujících, za úplné zaopatření
práce neschopných a starých dělníků.
Za tyto požadavky bude pracující třída
v semknutých řadách manifestovat a nedá
si nikým, tím méně dnešním
krvavým režime m vzíti právo za své
požadavky manifestovati.
Protestuji co nejrozhodněji proti neslýchanému
činu ministerstva vnitra, na jehož příkaz
je kraden dělnický majetek. Protestuji co nejrozhodněji
proti persekuci dělnických organisací revolučního
dělnictva, proti konfiskaci a censuře, která
na příkaz tohoto režimu běsní
i v této budově. Ať žije zahájený
boj dělnické třídy, ať žije
boj třídy proti třídě. (Potlesk
poslanců komunistických.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo má pan posl. Hrušovský.
Posl. Hrušovský: Veľactená snemovňa!
Známy anglický politik Lloyd George hovoril pred
istým časom konzervatívnej vládnej
väčšine v Anglii: "Nemáte už
rozum, ale máte len väčšinu". Ja
nechcem ísť tak ďaleko, ale chcem povedať,
že majorita nie je všetko, že majorita dopúšťa
sa chýb, keď je príliš sebavedomá.
A to sa mstí. Dokazuje to aj osnova zákona o novelizácii
zákona o reforme politickej správy. Táto
osnova prišla do Národného shromaždenia
ako iniciatívny návrh strán vládnej
koalície, nie ako predloha vlády. Už tento
fakt mnoho rozpráva. Veľmi ťažko by bolo
rezortnému ministrovi, ministrovi vnútra predložiť
odôvodnenie predlohy, jestli by nechcel dezauvovať
sám svoje vlastné vývody, ktoré predniesol
pri uzákonení reformy politickej správy v
minulom roku. Vidíme tiež, že ačkoľvek
ide o jednu z najdôležitejších vecí
jeho rezortu, pri celom prejednávaní tejto osnovy
nie je tu prítomný. Vidíme dnes aj iného
referenta. Chápeme, že vlaňajšiemu referentovi,
p. dr Kramářovi, by ťažko padlo
referovať o terajšej osnove, keďže mnoho a
mnoho vecí predniesol vlani ako referent, ktoré
by dnes obrátily sa proti tejto osnove.
Dnes my, ktorí sme vlani oponovali prijatiu zákona
o reforme politickej správy, mohli by sme so zadosťučinením
konštatovať, že zákon o reforme politickej
správy bol len dielom istých politických
rozpakov alebo výsledkom úvah, čoho potrebuje
štát v smere administratívnom, a bol jednostranným
a bezohľadným dielom majority. Župný zákon
bol naproti tomu prejednávaný s neobyčajnou
dôkladnosťou a vtedajšia vládna majorita,
rudozelená koalícia, hoci mala k dišpozícii
kvalifikovanú väčšinu, nezneužila
svojho ústavného práva ani v ústavnom
výbore, ani v plene revolučného národného
shromaždenia, naopak o všetkých podnetoch, ktoré
prinášala vtedajšia opozícia, či
zo strany národných demokratov alebo ľudovcov,
bolo jednané a venovaná im bola najväčšia
pozornosť, v dôsledku čoho potom veci už
premyslené a prijaté podrobované boly novým
úvahám. Bol tedy župný zákon
dielom veľkého kompromisu, ktorého každé
ustanovenie stalo sa so súhlasom druhých i opozičných
strán a s ktorého štruktúrou nebolo
by možné jednostranne hýbať a jednotlivé
jeho ustanovenia rušiť. Naproti tomu zákon o
reforme politickej správy, ktorým sa zrušilo
župné sriadenie, bol výplivom strannícko-politických
rozpakov a bol prevedený jednoduchým diktátom
terajšej vládnej väčšiny. Bol dielom
prenáhleným. Dnes koalícia z nových
rozpakov prichádza s oddialením prevedenia zákona
o župnej reforme. Vlaňajší postup vládnej
koalície počína sa takto mstiť. Odborník,
minister vnútra, odmieta vziať na seba odium týchto
rozpakov, lebo patrne on, ako odborník, nechce po druhýkrát,
tak ako to urobil vlani, hájiť nesprávnu vec
proti svojmu vlastnému, lepšiemu presvedčeniu.
Konštatovať nutno, že už vlani na schôdzi
ústavno-právneho výboru dňa 8. júna
1927 vyhlásil pán minister vnútra toto svoje
presvedčenie: "Proti župnímu zákonu
se stanoviska administrativního není zvláštních
námitek." Tým on, ako odborník, ako
rezortný minister doznal, že boly námietky
len so stanoviska politického. Akého druhu a pôvodu
boly tieto námietky, o tom sa ešte zmienim.
Pred rokom tak dôvodová zpráva ústavnoprávneho
výboru ako i vlády opierala sa vo veci nutnosti
zrušenia župného sriadenia na dva hlavné
argumenty. Predne, že zrušenie žúp je nutné
z dôvodov úspornosti, poneváč vraj
župná správa je drahšia než správa
zemská a za druhé z dôvodov nutnosti unifikovania
správy.
Poukážem len na to, ako dokázaly sa byť
lichými, umele za vlasy pritiahnutými tieto dôvody.
Dôkazk tomu dáva nám už samé odôvodnenie
prítomnej osnovy v senáte. V dôvodovej zpráve
ústavno-právneho výboru senátu sa
totiž tvrdí, že nutné je odložiť
uvedenie do života zákona o reforme politickej správy
pre tú príčinu, že treba ešte mnohé
veci po stránke technickej zariadiť, tak na pr. postaviť
potrebné budovy atď. Ovšem je nám veľmi
záhadným, či krátky termín
do 1. decembra postačí, aby tieto budovy boly postavené.
Rozhodne však neprispieva to k tomu presvedčeniu,
že zemské sriadenie bude z dôvodov úspornosti
výhodnejšie než by bolo sriadenie župné.
Veľmi zaujímavý materiál k posúdeniu
toho, aká bude tá skutočná úspora
zrušením župného sriadenia, uviedol svojho
času sám zpravodaj terajšej osnovy p. dr Daněk.
Pán dr Daněk podľa úradných
dát, ktoré dostal k dišpozícii, porovnal
dáta týkajúce sa Moravy a Slovenska a zistil,
že pre r. 1925 činily potreby ústrednej správy
všetkých žúp na Slovensku 2,800.000 Kč,
zemskej správy na Morave ale 20 mil. Kč, t. j. 7krát
toľko ako vyžadovaly potreby ústrednej správy
žúp na Slovensku. Penzie všetkých žúp
na Slovensku činily 1,400.000 Kč, penzie zemskej
správy zeme moravskej 9,900.000 Kč, teda sedemkrát
toľko. Sociálné a humánné výlohy
na Slovensku vo všetkých župách činily
1 mil. 100.000 Kč, na Morave 14,500.000 Kč, teda
13krát toľko. Verejné zdravotníctvo
na Slovensku vyžiadalo si vo všetkých župách
17 mil. Kč, na Morave 61 mil. Kč. Hospodárske,
zvlášte zemedelské výlohy vo všetkých
župách na Slovensku 2 mil. Kč, na Morave 26
mil. Kč, teda viac než 12krát toľko. Doprava
- v tom sa rozumejú i silnice - vyžiadala si na Slovensku
58 mil. Kč, na Morave 87 mil. Kč. Kultúrné
výdavky všetkých žúp na Slovensku
neobsahovaly ani 2 mil. Kč, na Morave ale 36 mil. Kč.
Živnostenské, obchodné a priemyselné
ciele na Slovensku vo všetkých župách
nemaly v rozpočte ani korunu, na Morave 4 mil. Kč.
Verejná bezpečnosť a vojenská správa
na Slovensku nič, na Morave 4,900.000 Kč. Vodné
stavby na Slovensku nič, na Morave 10 mil. Kč. Celkové
potreby všetkých žúp na Slovensku 86 mil.
Kč, na Morave 227 mil. Kč. Na to podľa rozpočtu
slovenských žúp bola úhrada 86 mil.
Kč, na Morave 185 mil. Kč. Teda na Slovensku župné
hospodárenie nevykázalo deficity, ale zemské
hospodárenie na Morave vykázalo deficit cca 40 milionov
Kč. Na úhradu stanovily župy na Slovensku prirážku
100%, na Morave podľa zemského sriadenia 300%.