Vládní většina ze správní
reformy, doplněné ještě vládním
nařízením o řízení,
udělala bič na občanstvo. Jako jsme se dočkali
za dobu jednoho roku, ještě než zákon
vešel v účinnost, vlastně uznání
svých loňských vývodů se strany
koalice, tak jsem přesvědčen, že se
dostane i uznání naší kritice, jakmile
zákon a nařízení o řízení
správním v praxi se budou projevovati. Pak teprve
budou moci pánové z vládní majority
jíti mezi občanstvo s těmi úsměšky,
se kterými provázeli loni naše vývody,
a pak bude doba, kdy budou míti a museti hájiti
ono dílo, které považuji za věc blízkou
zločinu. (Výborně!)
A nyní, vážení pánové
a dámy, dovolte, abych poukázal na politický
význam této předlohy. Není malý.
Není zjevem obvyklým, aby byla účinnost
zákona - a to zákona, na němž si vládní
koalice tak zakládá, a s kterým se ve svých
orgánech tak vychloubala - odkládána, i kdyby
to bylo jenom na 5 měsíců. Proč ve
skutečnosti odkládá se účinnost
zákona? Pro ty směšné důvody,
které byly uvedeny ve zprávách iniciativního
návrhu anebo výborů ústavně-právních?
Nikoliv, byly to důvody politické. Nebylo možno
politicky provésti před 1. červencem letošního
roku volby do zemských a okresních zastupitelstev
a proto se odkládá účinnost na 1.
prosince. (Posl. dr Franke: A proč nebylo možno
vykonati volby?) Volby vykonati bylo možno z důvodů
technických. Ministerstvo vnitra několikráte
prohlásilo, že je se všemi přípravami
hotovo. Technické přípravy byly vykonány,
ale politické přípravy ještě
tu scházely. Občanská koalice, která
s takovým sebevědomím vystupovala na veřejnost,
která se tu chlubila takovou řadou předloh,
cly, kongruou, daňovou reformou - kterou bude ovšem
prohlašovati za úspěch jen pokud nebudou doručeny
platební rozkazy - správní reformou, která
tedy měla připravenu politickou půdu a která
se má říditi heslem "memento mori",
to jest, aby byla vždy připravena vstoupiti před
nejvyšší soudnou stolici voličstva, nepovažovala
měsíce duben, květen, červen za vhodné,
poněvadž neměla jistotu, zdali voličstvo
dívá se na její činnost stejnými
brýlemi jako ona. Nevěděla, zdali voličstvo
nenasadí na své oči brýle černé
místo růžových, které pozorujeme
před očima zástupců této vládní
koalice, poněvadž nebyla si jista, jak by volby dopadly.
Tedy poněvadž nemohly býti z důvodů
politických provedeny volby, proto musí býti
odložena účinnost tohoto zákona.
Správní reforma uzákoněná loňského
roku byla symbolem konsolidace vládní koalice. Nikdy
snad nebyla a necítila se vládní koalice
tak jistou a v sedle pevnou, jako když podařilo se
jí překlenouti značné rozpory, které
byly v této důležité otázce ústavní,
župní či zemské zřízení,
když se jí podařilo připoutati úže
ľudovou stranu. Vždyť to byl zákon politických
rozpaků, nikoliv zákon diktovaný věcnými
hledisky, a tohoto politického cíle na okamžik
bylo dosaženo. Jestliže uzákonění
správní reformy bylo symbolem konsolidace vládní
majority, pak můžeme říci, že předloha,
o které jednáme, je symbolem a důkazem její
slabosti. Loňského roku uzákoněným
zákonem o správní reformě koalice
se cítila neobyčejně silnou. Nechtěl
bych však tvrditi, že by správní reforma
byla projevem síly, byl to spíše výkon
silácký. (Výborně!) Mohlo by
se právem říci, že bezohledné
uzákonění správní reformy bylo
důkazem triumfující bestie. Ale tento silácký
výkon nezůstal bez těžkých účinků
na zdraví koalice. Způsobil jí těžkou
poruchu zdravotní, a touto těžkou poruchou
dnes ještě koalice trpí a usychá. (Posl.
Bechyně: Děťátko se narodilo, maminka
leží! - Veselost.) Koalice je chorá
a počátek této choroby lze počítati
ode dne uzákonění správní reformy.
Podle mého názoru nejdůležitější
stránkou této předlohy je, že ona je
důkazem, že vládní koalice je uvnitř
slabá, nezdravá, rozháraná, a že
tu máme co činiti s útvarem tělesně
scházejícím. Za tohoto stavu musíme
se ptáti, je-li občanská koalice ještě
oprávněna, aby prováděla zákony,
které hluboce se dotýkají občanstva
a jednotlivých jeho vrstev. Přes svoji těžkou
vnitřní chorobu koalice se chystá uzákoniti
novelu o sociálním pojištění.
Všechny naše námitky a všechno varování,
zdá se, neodvrátí koalici od jejího
úmyslu.
A proto budiž mi dovoleno, abych se dotknul otázky,
můžeme-li vůbec považovati tuto koalici
za oprávněnou, aby měnila, a to jednostranným
způsobem, co nebylo jí samou uzákoněno,
nýbrž co přišlo k místu dohodou
se socialistickými stranami. (Výborně!)
V neděli pronesl p. dr Kramář v Lounech
řeč. Nezabýval bych se jejím obsahem,
kdyby nebyla uveřejněna, a tudíž určena
pro veřejnost. Hájí se proti výtce
neloyálnosti, která by spočívala v
tom, že strany, které byly se socialistickými
stranami ve všenárodní koalici, mění
zákon v této všenárodní koalici
usnesený. Není prý podle jeho názoru
v postupu oněch stran a zejména národní
demokracie nic neloyálního, neboť ony chtějí
odpomoci toliko tomu, co se ukázalo neudržitelným.
Nechtěl bych vysloviti všeobecně zásadu,
zejména v Československé republice nikoli,
že by strana byla na věky vázána na
zákony do všech detailů, pro které hlasovala
za konstelace jedné, a že by nesměla spolupůsobiti
při změně těchto zákonů
při konstelaci jiné. U nás, kde vůbec
není možný jiný systém než
koaliční, kde nemáme tak velkých stran,
aby jedna strana mohla převzíti vládu buď
jako většinovou nebo vládu minoritní,
kde tedy vždycky budeme odkázáni na systém
koaliční, nelze prohlašovati za všeobecně
platnou zásadu, že strana pro věky bez ohledu
na změnu politické konstelace je vázána
na to, na čem se dohodla s jinou stranou v jedné
určité konstelaci. To by náš život
politický byl úplně zaražen. Netvrdíme
to všeobecně, nýbrž podškrtáváme
tu to zásadu při sociálním pojištění
z těchto důvodů:
Sociální pojištění není
výsledkem úmluv mezi socialistickými stranami
a československými státotvornými stranami
občanskými, učiněnými před
třemi léty, sociální pojištění
bylo zpečetěno slavnostní smlouvou a slavnostním
slibem, a já bych mohl říci přísahou,
ještě než československý stát
byl vytvořen. (Tak jest! - Potlesk poslanců
čsl. stran socialistických.) Už ve tříkrálové
deklaraci, kdy ještě bylo riskantní prohlásiti
se pro stát československý, všechny
strany se dohodly, slavnostně si slíbily podporu
a zavázaly se, že budou pracovati nejen k dobytí
samostatnosti národa, nýbrž i k tomu, aby tento
stát, který bude výrazem této samostatnosti,
byl založen na rovnosti všech občanů,
a to znamenalo demokracii a sociální spravedlnost.
To nebyl závazek sdělávaný ad hoc
podle politické konstelace vládní, to nebyl
závazek, který by se mohl měniti podle dočasné
konstelace, nýbrž to byla součást slavnostního
závazku o založení, rázu udržení
a ochraně československého státu.
Díváme se na soc. pojištění jako
na součást té slavnostní úmluvy
se státotvornými československými
stranami, a proto se nás tak těžce dotýká,
že tytéž strany zbavují se svého
slavnostního závazku, jakmile my jsme byli nahrazeni
stranami - nechci se jich dotýkati - jiné národnosti,
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
stranami, které nebyly při tříkrálové
deklaraci (Výborně!), které nebyly
při tvoření státu, které se
nezavazovaly budovati a chrániti tento stát v dobách
nebezpečných. (Tak jest!) V tom vidíme
velikou křivdu, že občanské strany československé
tuto smlouvu zrušily. Tedy ta výtka neloyálnosti
je úplně oprávněna. (Výkřiky
posl. Jaši.)
Pan dr Kramář praví, že nelze,
aby minorita předepisovala majoritě, že nesmí
býti měněny zákony, které se
ukázaly býti neudržitelnými. To, co
nám vládní koalice podává,
to že je změna ustanovení, která se
ukázala neudržitelnými? Co je neudržitelné
a co je udržitelné? Návrh vládní
uvádí mnoho jako neudržitelné, a přes
to pod naší kritikou vládní koalice
velmi mnoho z vládního návrhu změnila
a už leccos, co před 8 měsíci bylo prohlašováno
za neudržitelné, dnes je uznáváno opět
jako udržitelné. Kde pak má někdo jistotu,
že také ještě to, co dnes ještě
jest obsaženo v návrhu koalovaných stran, je
jenom změnou toho, co je neudržitelné?
A což organisační část? Také
organisační část ukázala se
býti neudržitelnou? Pan dr Kramář
praví: "My jsme to konečně nebyli
na prvním místě, kteří jsme
tlačili na to, aby bylo sociální pojištění
reformováno. Byli to hlavně Slováci, agrárníci
a lidovci. (Slyšte!) Ti všichni byli pro reformu
proto, poněvadž chudé zemědělské
kraje nebyly s to, aby unesly tíhu sociálního
pojištění, jmenovitě chudé kraje
na Slovensku a v Českomoravské vysočině."
Nám může býti dnes úplně
lhostejné, anebo jest to otázkou druhořadou,
kdo byl první, kdo chtěl tu kůži medvědí
nebo její část. Pro nás je hlavní,
že dnes všichni ji chtějí a chtějí
se o ni děliti. A je pravda, že se dá poměry
na Českomoravské vysočině a na Slovensku
odůvodňovati zavedení parity? Někdo
na Československé vysočině a na Slovensku
že volal po paritě, že volal po těch změnách,
které koalice sama označovala za politické?
(Výkřiky posl. Johanise.)
Pan dr Kramář - jak se zdá - ve svých
koncepcích počítá s postavou nějakého
ideálního průmyslníka. Ale my víme,
z Wildeovy hry "Ideální manžel",
že ani ten manžel, který je považován
všeobecně za ideálního, ideálním
není. A tak to také ve skutečnosti bude s
průmyslníky. Myslím, že ten ideální
průmyslník, na němž by bylo možno
budovati paritu, vůbec neexistuje, ten snad může
existovati jen v nějaké klamné představě.
(Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Proč dále považujeme tuto koalici za neoprávněnou,
aby novelisovala sociální pojištění
na základě jednostranném, na podkladě
svého elaborátu, je to, že dnes odborná
komise, zřízená u Ústředního
ústavu sociálního, v němž zasedají
paritně zástupcové zaměstnanců
i zástupcové průmyslníků a
zemědělců, jednomyslně vypracovala
elaborát k sociálnímu pojištění,
kterým má býti zlepšena dávková
část, zejména má býti zavedeno
vdovské pojištění pro vdovy s 2 dětmi
bez důkazu vlastní invalidity a bez ohledu na stáří,
má dále býti zkrácena karenční
doba ze tří let na dvě. To by znamenalo,
že už od 1. července letošního roku
mohly by snad tisíce invalidních dělníků
bráti invalidní renty a že by sta ovdovělých
žen dělnických s 2 dětmi mohly dostati
nejnutnější podporu.(Výkřiky
posl. Johanise.)
Jak mohli bychom odůvodnit před dělníky,
že by měla býti projednána toliko předloha
jednostranná, jedině ve prospěch zaměstnavatelů
dělaná - a že bychom pominuli elaborát
znalecký, který umožňuje, aby tisícům
invalidních dělníků dostalo se již
od 1. července renty? Odkazovati tento elaborát
na t. zv. druhou etapu a projednávati v prvé etapě
toliko část první, to je věc, které,
myslím, by nerozumělo ani dělnictvo socialistické,
ani dělnictvo nesocialistické. (Výkřiky
posl. Geršla.)
Chápete, pánové, co znamená citově
pro vědomí dělníka, kdyby se mělo
připustiti, že on je oceňován v Československé
republice teprve ve druhé řadě? Nejprve,
v prvé etapě, úlevy zaměstnavatelům
- a v druhé etapě, která kdo ví, kdy
by nastala, by teprve přišli snad na řadu dělníci?
(Výkřiky posl. Johanise.) A mohou ti dělníci
míti jistotu, zda a kdy ta druhá etapa nastane?
Vždyť dělníci čekají již
dávno předlohu o podpoře přestárlých,
vždyť čekají soukromí zaměstnanci
i žurnalisté dávno, aby byla podána
s urychlením předloha o pensijním pojištění.
To je ta druhá etapa, a posud se nedočkali.
Máme-li správně posuzovati novelisaci soc.
pojištění - a nikdo se novelisaci soc. pojištění
neuzavírá - musíme každou novelisaci
soc. pojištění zbaviti jednoho, to jest jednostrannosti.
(Výborně! Souhlas poslanců čsl.
strany soc. demokratické.) Novelisace soc. pojištění
nesmí býti pociťována dělnictvem
jako osten, jako něco, co je namířeno proti
němu. Dělnictvo bude míti smysl pro novelisaci
soc. pojištění, bude-li novelisace ta dělána
s hledisek věcných, hospodářských
a sociálních, ať již se tam přihlédne
ke spravedlivým a oprávněným požadavkům
také jiných vrstev, ale není myslitelno,
aby byla novelisace soc. pojištění jednostrannou,
kterou by odnášelo toliko dělnictvo.
Jestliže jsme tak úporně sváděli
boj o novelisaci soc. pojištění, stalo se tak-ještě
z jiných důvodů. Není podle našeho
názoru možno, aby se soc. pojištění
novelisovalo bez dělnictva, i kdyby nebylo oné slavné
úmluvy. Každá země, každý
stát musí si sám tvořiti určité
politické tradice, a to, co nyní řeknu, nemá
znamenati nějaké vedoucí myšlenky, které
by měly platiti pro demokracii nebo pro parlamenty všech
států. Jsem si vědom toho, že zvláštní
poměry každého jednotlivého státu
vyžadují a vyvolávají zvláštní
postup a zvláštní parlamentární
a demokratické směrnice. Ale právě
proto, že přihlížím ke specielním
poměrům Československé republiky,
že mám na mysli její složení národnostní,
její složení územní, hospodářské
a sociální, že mám na mysli její
obtíže vnitřní i její těžké
postavení zahraniční, právě
proto, že k těmto momentům přihlížím,
dovolím si tvrditi, že v Československé
republice určité věci nelze řešiti
jednostranně, i kdyby tu byla majorita pro toto jednostranné
řešení.
Představte si, že by v Československu - a teoreticky
i to by bylo možné - byla parlamentární
majorita, ve které by nebyl zastoupen stav zemědělský.
Směl by parlament s touto majoritou dělati nějaké
zákony jednostranné, namířené
proti zemědělství, které by v majoritě
zastoupeno nebylo? Já pravím, že nikoliv. Ani
ta ruská diktatura neodvážila se k jednostrannostem
a přihlížela k zemědělskému
stavu. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Představte si opačně, že by nešlo
o soc. pojištění, že by nešlo o paritu
v nemocenských pojišťovnách, nýbrž
že by šlo jen o otázku podružného
rázu, na př. o složení zemědělských
rad, a myslete si, že by nějaká majorita chtěla
bez účasti, proti vůli a proti odporu představitelů
zemědělských výrobních vrstev
změniti organisaci zemědělských rad.
Co by udělali zemědělci? S celou svou jízdou
by narukovali do Prahy a netvrdili by, že demokracie je jenom
parlament, nýbrž pak by tvrdili, že demokracie
je ulice. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Meissner (pokračuje): Mezi otázky,
které podle mého názoru v Československé
republice nelze upravovati bezohledně, řadím
také otázky rázu církevně-politického.
Je docela dobře možno, že ve Francii provedli
odluku církve od státu jednostranně, jedna
majorita přes velmi zoufalý odpor minority. Jsem
však názoru, že co si Francie mohla dovoliti,
bylo by choulostivým při složení v Československé
republice, jako si my vůbec nemůžeme dovoliti
luxu různých extravagancí, který si
dovolují různé státy a různé
parlamenty. (Výborně! - Tak jest!) My
všichni, ať jsme v majoritě nebo v oposici, nesmíme
ani na chvíli zapomenouti, jakého složení
tento stát je. My všichni musíme míti
na paměti, že jsou jisté věci, které
se nesmějí a nemají řešiti přes
odpor určitých vrstev a násilím.
R. 1920 byla majorita, která připravovala a odhlasovala
ústavu, v níž nebyli zastoupeni zástupcové
lidové strany, a přesto ony články
ústavy, které se dotýkají otázek
církevně-politických, byly dělány
v dohodě s touto stranou a nebyly by bývaly prosazovány
proti jejímu odporu.
Také otázky, které by se dotýkaly
životně národnostních minorit, mohla
by majorita a byla by tu taková majorita - dělati
bezohledně, ale bude-li se říditi zákony
rozvahy a bude-li přihlížeti k postavení
Československé republiky, nesáhne jednostranně
ani na takový problém, který by národnostní
minority musily se zoufalým odporem odmítati.
Jsem si docela dobře vědom, co znamená pro
stranu, jako je strana naše, která je přece
ve vývoji, která přece nechce mít
jenom postavení defensivní, která musí
přihlížeti do budoucnosti, která dokonce
musí míti na paměti, když odmítá
násilím měniti společenský
řád a chce to cestou demokratickou (Výkřiky
posl. Mikulíčka.), co znamená tato thése.
A proto přece jenom pravím, že prozatím
v Československé republice vzhledem k jejím
obtížím ten, komu opravdu záleží
na státu, musí si ukládati jistá omezení
a musí si ukládati jistou reservu. (Tak jest!)
Ale to, co platí o zemědělcích,
o národnostních minoritách, o církevně-politických
otázkách, to platí také o dělnictvu.
(Výborně! - Potlesk poslanců čsl.
strany soc. demokratické.) Není možno,
aby jiná zásada platila pro zemědělce,
kteří by hlásali: Proti našemu odboru
nesmíte nic provésti - a aby táž zásada
neměla platiti pro dělníky. Nemůžeme
míti dvě důležité výrobní
vrstvy, pro které by platily zásady tak různorodé.
Pro dělníky platí totéž, co pro
ostatní výrobní vrstvy. Jestliže stát
a majorita nemění nic na žádném
zákoně, který se životně dotýká
nejen jiných vrstev, ale ani se neodváží
změniti nějaký zákon, který
by se dotýkal průmyslu bez jeho souhlasu, žádný
zákon, který by se týkal bank, bez jejich
souhlasu, může to dělnictvo snésti,
aby bez jeho součinnosti a bez jeho souhlasu se měnil
zákon, který se ho tak hluboce dotýká?
(Potlesk poslanců čsl. stran socialistických.)
Je to možné, principielně posuzováno,
aby majorita, ve které dělnictvo není zastoupeno,
měnila jednostranně zákon, který se
vlastně v prvé řadě týká
dělnické třídy?
Mohli byste mi říci, jaká že to je demokracie,
kde pak zůstává zásada většiny,
to že demokracie by nepřipouštěla, aby
většina si dělala, co chce? Já jsem
již před rokem citoval pánům jeden výrok,
že majorita nesmí vše, co může. Dnes
dodávám: Automobil se silným motorem může
také projížděti po silnici s bezohlednou
rychlostí. Ten motor, ta majorita, mu to dovoluje, ale
je-li před překážkou nebo před
ostrou zatáčkou, rozumný řidič
zabrzdí, a je-li nutno, zastaví. On může
se silným motorem překážku přejeti,
přitlačit a poškodit, ale rozumný šofér
nezapomene, že při této příležitosti
by se mohlo i auto překotiti nebo aspoň, že
některého ze svých pasažérů
poraní nebo ztratí. (Posl. Bechyně: Pasažéři,
pozor! - Veselost.) Já mám za to, že
sebe ovládání, zabrzdění řidiče
bylo by před ostrou zatáčkou, před
níž se nalézáme, na místě.
Mluví pro to i důvody státní. Zahraniční
situace Československé republiky není taková,
abychom mohli hřešiti. I když nám byla
líčena velmi růžově z úst
kompetentních, přece jen myslím, že
musíme počítati se značnými
obtížemi. Nejsou jen obtíže zahraniční,
jsou také obtíže hospodářské.
Mám za to, že nepracuje ve prospěch státu,
že naopak státu škodí ať vědomě
nebo nevědomě ten, kdo vykopává nebo
prohlubuje propast mezi státotvornými stranami českými,
(Výborně!) a že jedině ten jedná
s rozvahou a rozumně, kdo pamatuje také na budoucnost
(Tak jest) a kdo, není-li možná - jako
že není nyní možná - součinnost
státotvorných stran občanských se
stranami socialistickými, aspoň hledá nějaký,
abych tu užil nyní populárního výrazu,
modus vivendi. (Výkřiky.)
Řekl jsem, že předloha, o které jednáme,
je důkazem, že tato majorita je slabá, že
je stižena takovou chorobou, kde už obyčejně
rozšafní lidé přestávají
hřešiti a zpytují své svědomí.
Já vím, že většina tato netrpí
hypochondrií (Veselost.), naopak, ona předstírá
více síly, než jí skutečně
má. A kdybychom chtěli věřiti jejímu
tvrzení a nikoliv tvrzení lékařů,
kteří proklepali a roentgenovali její nitro,
pak bychom se domnívali, že má zdraví
ještě na sto let. (Veselost.) Není tomu
tak. Stane se, že mnohý nemocný, když
se mu trochu subjektivně ulehčí, se domnívá,
že může zase prováděti silácké
kousky (Výkřiky.), že se může
omámiti alkoholem, a úplně zapomene, že
ten subjektivní dojem je prchavý, že reakce,
která nastane po takovém siláckém
kousku, jest ještě těžší a
nebezpečnější. Já to neříkám
proto, že bych tu chtěl vystupovati v úloze
lékaře této koalice. Naopak, my se cítíme
v úloze jejího dědice, a to dědice
nepominutelného. Nám může býti
lhostejno, jestliže tato koalice v době, kdy se jí
tak těžce vede (Výkřiky komunistických
poslanců.), kdy musí ještě stále
dávati studené obklady na otázku zemského
presidenta na Slovensku, navenek nebude se říditi
našimi radami, a musíme býti připraveni
na to, že přes tuto svoji vnitřní slabost
bude chtíti provésti ještě čin,
který považujeme nejen s hlediska svého, nýbrž
i s hlediska státu za neobyčejně škodlivý.
Také centrální mocnosti r. 1917 tvrdily v
době, kdy už cítily svoji vnitřní
slabost, když Karel Habsburg posílal svého
švakra do Francie k vyjednávání, že
válku povedou, Schulter an Schulter" až do konce.
Také ještě tehdy tekla krev, těžké
oběti byly přinášeny, také tehdy
ještě se po ulicích měst centrálních
mocností zpívalo - také v Praze "Ich
hatt' einen Kameraden, einen besseren find'st Du nicht".
Koalice a jednotlivé její strany by si mohly také
zazpívati tu písničku o příteli,
nad něhož lepšího v koalici nemá.
Ale všechno to zdání nemůže nás
klamati. Situace dnes uvnitř koalice není taková,
aby se nemělo pomýšleti na budoucnost. Situace
je taková, že by již měla nad agressivností
a výbojností zvítěziti rozvaha. Byli
jsme a jsme ochotni jako parlamentární strana jednati
o každé otázce. My se nechceme vyhýbati
žádnému vyjednávání už
z důvodů principielních, my chceme umožniti,
aby bylo nalezeno východisko, pokud se to nedotýká
životních zájmů dělnických,
a které umožní, aby politický útok,
namířený proti dělnické třídě,
byl odvrácen. Avšak jestliže bez naší
viny koalice setrvá při svém úmyslu
prosaditi to, co dělnictvo považuje za nepřijatelné,
pak jsme připraveni na zápas. Jsme silní,
poněvadž víme, že naše věc
je spravedlivá, že naše věc má
hluboký morální podklad. Nejde o pouhé
formulky, nejde o detailní ustanovení, nýbrž
jde o postavení dělnické třídy
v této republice. To dělnictvo správně
vycítilo. Mohli se všichni přesvědčiti,
že dělnictvo správně chápe význam
novelisace sociálního pojištění.
Dělnictvo nemůže snésti, aby v Československé
republice bylo stlačováno na místo podřadné,
dělnictvo může akceptovati jen to, co bude
znamenati uznání, že je rovnocenným
činitelem. A poněvadž dělnictvo a my
jeho jménem bojujeme za věc spravedlivou, jsme pevně
přesvědčeni, že v tomto zápase
nemůžeme podlehnouti, nýbrž budeme vítězi.
(Výborně! - Potlesk poslanců čsl.
strany soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Haken. (Výkřiky posl. Mi kulička
a poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Prosím o klid. (Různé výkřiky.
Hluk. - Předseda zvoní.)