Pátou příčinou jest síla a
vliv komunistické strany na Slovensku a v Zakarpatské
Ukrajině, proti kteréžto straně používala
vláda již dosud mimozákonných prostředků
a nyní zákonem zamýšlí sankcionovati
a stabilisovati bezzákonnosti, odkopává naprosto
svobodu slova, svobodu shromažďovací a svobodu
tiskovou, z poloviční ilegality chce třídně
uvědomělé dělnictvo uvrhnouti v ilegalitu
naprostou. (Výkřiky.)
Z těchto pěti hlavních příčin
musí vláda nutně zavésti "Prügelpatent",
musí odstraniti nepohodlné překážky
dosavadních předpisů zákonitých,
musí dokonaleji vybudovati policejní stát
a musí udusiti každé národní
a sociální hnutí, ježto pouze tak mohou
úřady "bdíti" nad veřejným
pořádkem, klidem, bezpečností a veřejnou
mravností a odvraceti v tom směru všeliká
nebezpečenství i odstraňovati nastalé
poruchy, jako to předpisuje článek 2. Proto
nutno vybaviti náčelníka neb jiného
úředníka právem příkazu
neb zákazu a právem ukládati peněžní
tresty až do 5000 Kč, neb tresty uvězněním
až do šesti týdnů. Proto nebude lze po
1. červenci odvolávati se proti rozhodnutí
vynesenému náčelníkem ve věci
proletářské, proto musí býti
úřad posvátným a nedotknutelným
a proto nutno ve smyslu čl. 3 a 4 chovati se zdvořile
vůči prepotentnímu úředníku,
jenž nepříjemnou stranu může na
základě falešného protokolu také
zavříti. Musí tu býti klid jako na
hřbitově, jehož strážcem jest četník
a policajt, kteří mohou vydávati nařízení,
ač právě to podle zákona ústavního
bylo by toliko právem vlády, a proto mohou orgánové
tito opatřiti svá nařízení
také sankcí trestní. Tedy úřady
a policie budou tvořiti zákony a budou také
zároveň trestati. Tak vyšvihne se na základě
správní reformy byrokracie nad parlament a soudy.
Po 1. červenci lze vydati na Slovensku a Zakarpatské
Ukrajině nařízení, že se zapovídá
navštěvovati místnosti odborových organisací,
mohou býti nařízením zavírány
dělnické útulky, stávky bude lze lámati
nařízením, stávkokazectví lze
jednoduše nařizovati, na dobu celých měsíců
lze tábory lidu, ba také členské schůze
nařízením zakázati a mzdy lze nařízením
stanoviti. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Kdo se pak těmto nařízením zprotiví,
bude zavřen.
Lid se v právním labyrintě nevyzná
a můžeme býti připraveni na to, že
lid na Slovensku a v Zakarpatské Ukrajině bude o
správní reformě poučen bodákem,
prachem a olovem. (Tak jest!)
Jen několika slovy chci se zabývati naivní
důvodovou zprávou iniciativního návrhu,
kterážto zpráva není důvodovou,
nýbrž pečlivým, při tom však
nešikovným ukrýváním důvodů
pravých. Jest pochopitelno, že není tu odvahy
vypsati před jubilejními slavnostmi volby v Čechách
a na Moravě; jest však neslýchaným cynismom
přiznati, že v autonomní Podkarpatské
Rusi "se občanstvo dosud na vnitřní
správě neúčastní a nebude tudíž
provedením zákona o organisaci politické
správy před vykonáním voleb ve svých
právech nikterak zkráceno". Věta tato
značí téměř tolik, že
Zakarpatská Ukrajina jest zkrácena již natolik,
že již více zkrácena býti nemůže.
(Výkřiky posl. Hakena.) Pro Slovensko je
mimo to význačné, že důvodová
zpráva návrhu zamýšlí zříditi
jmenovaný, respektive vybraný zemský výbor.
Cesta, kterou národové Slovenska a Zakarpatské
Ukrajiny vykonali od doby 1918 až do desetiletého
jubilea republiky, skvěle dává pravdu leninismu,
jenž hlásá, že kapitalismus není
schopen stabilisace, nýbrž může se udržovati
toliko za stálých a stupňujících
se nesnází a za stále vzrůstajícího
teroru. Avšak prokázána jest také naše
základní věta, že buržoasie není
s to vydobýti a vybojovati práva národní
svobody a že cesta k osvobození utiskovaných
národů vede pouze přes sociální
revoluci a diktaturu proletariátu. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Před deseti lety zaplavili činitelé jednající
ve jménu českého národa štědrými
sliby buržoasii na Slovensku a v Zakarpatské Ukrajině.
R. 1918 slíbil president Masaryk a jeho průvodci
americké rusínské národní radě
v Scrantonu a Slovákům v Pittsburgu, že se
jim dostane nejširší autonomie, že obdrží
samosprávu. Slováci připojili se k českému
státu na základě Pittsburgské dohody
a na mírových smlouvách brali účast
již sjednoceně. (Výkřiky posl. dr
Dérera.) Národové Zakarpatské
Ukrajiny byli na podkladě před běžných
vyjednávání amerických zvláštními
jednacími stranami při uzavírání
mírových smluv a jich autonomní práva
byla jim zaručena smlouvou saint-germainskou na základě
dobrovolného připojení. Později pak
v měsíci listopadu 1919 podepsán byl generální
statut čís. 26536 ve jménu ministra vnitra
guvernérem Brejchou a generálem Hennoquem, kterýž
statut byl také uveřejněn, a mimo zajištění
práv autonomních obsahoval také to, že
ve třech měsících po prvních
volbách do Národního shromáždění
vypsány budou také volby do sojmu. Později
pojal § 3 státního zákona čís.
121 z r. 1920 autonomní práva ve smyslu restriktivním.
Autonomie za vlády kapitalismu neznamená pro pracující
třídu takřka nic, avšak pro národ
znamená decentralisaci, zemský sbor zákonodárný
a samostatnou vnitřní správu. Nechováme
iluse co do podstaty autonomie, avšak snadněji bude
nám bojovati na jedné frontě proti naší
vlastní buržoasii v sejmu za plné právo
sebeurčovací, jehož předpokladem jest
sociální revoluce, nežli bojovati na frontách
dvou: proti naši vlastní buržoasii a buržoasii
panujícího národa. I roto jsme odhodláni
v případu jakéhokoliv národního
osvobozovacího boje postaviti se do řad prvních.
Avšak buržoasie slovenská a ukrajinská
nechce a ani nemůže bojovati za svoji vlastní
autonomii a používá slova toho pouze jakožto
hesla před lidem, jemuž zakrývá své
sobecké třídní zájmy.
Kde jest dnes pittsburgská smlouva, kde jest svatomartinská
deklarace, o které Juriga dne 28. června
1927 řekl podle zápis nice Národního
shromáždění: "Dérer navrhoval:
Nechajme ten národ, a po desiatich rokoch ako si ten národ
rozhodne, tak nech je; ak bude chcieť autonomiu, nech si
ju má, na tom som ja pristál." A pak po dobu
desíti let hlásali nenávisť proti Čechům
a vzpomínali autonomie, dokud ji nezaprodali za drobty
vládní moci. Když se již dostali do vlády,
odhlasovali na místo autonomie "Prügelpatent"
a dnešním jediným kamenem úrazu je místo
zemského presidenta. Strana ľudová prováděla
hanebné čachry nikoli za autonomii, nýbrž
za tučná koryta s agrárníky a vyhrožovala
dotud, dokud vláda výslovně neprohlásila,
že má ještě jinou garnituru a že
strany sociálně-patriotické lze dostati za
cenu levnější. Na to pak ľudáci
zmoudřeli a vláda jmenuje ze strany ľudové
zemským presidentem toho, jenž jí vyhovuje,
a nikoli toho, jenž vyhovuje ľudákům.
Ľudáci již odhlasovali správní
reformu a musí teď to sousto spolknouti, jelikož,
vzdají-li se po zřeknutí se autonomie také
vládní moci, jsou zničeni. Vědí
však, že budou-li museti do oposice, lze pak paragrafy
zákona uplatňovati také proti nim, a dožijí
se osudu, jejž připravovali pro své odpůrce.
Dvouloketní politiku nelze provozovati dlouho. Odhlasovati
zákon a pak říci to, co řekl Juriga
před rokem s tohoto místa: - "Hejtman si
bude dávať príkazy, zákazy a rozkazy
v mnohých prípadoch. Národ môj, verím,
že budeš mát moci a síly, aby si povedal:
V tomto neposlúcháme." - Takové něco
je buďto naivností, neb podvodem, aneb perversitou.
(Souhlas komunistických poslanců.)
Lid fakticky odepře poslušnost, avšak vyžene
i ty, kteří mu tento zákon vnutili.
V Zakarpatské Ukrajině jest správní
reforma přes veškeré fráse Kramáře,
ministra vnitra Černého a druhů přímo
capitis deminutio, jest porušením závazků
převzatých Československou republikou a jest
pohřbením autonomie. Jest cynickým absurdem
tvrditi, že zákonem, jenž nabývá
platnosti 1. července a znamená v praxi naprostou
centralisaci správy místní bez sejmu a bez
oboru jeho působnosti, zajištěného mezinárodní
smlouvou a ústavním zákonem, není
dotčena autonomie. Závazky a práva obsažená
v mírových smlouvách nejsou pojmy imaginárními,
pojmy fantastickými, jež lze kdykoliv odkládati,
nýbrž jsou positiva. Správní reforma
však jest vším jiným, jedině ne
"samosprávou v nejširší míře,
jež bude souhlasiti s jednotností Československého
státu".
Pranic nepochybujeme, že od Společnosti národů,
od orgánů států imperialistických,
nemůžeme očekávati nic, a kárající
usnesení vynesené na memorandum Petruševičovo,
kterým se Československý stát vybízí
k urychlenému uskutečnění autonomie,
je prostě jednou z tichých pressí protisovětské
fronty. Toho důkazem jest, že Petruševič
podal memorandum také proti útisku Ukrajinců
v Haliči a na toto memorandum Společnosti národů
ani neodpověděla, právě tak jako neodpověděla
po dlouhá léta ani na memoranda týkající
se Zakarpatské Ukrajiny. Otázku tuto však přece
jen nelze vyříditi takovým bezvýznamným
a prázdným mávnutím ruky, jak to učinil
Beneš ve výboru zahraničním,
že totiž kdykoliv jest ochoten podati zprávu
o poměrech Zakarpatské Ukrajiny. Že takové
prohlášení jest falešné a tendenciosní,
o tom nemůže býti žádné
pochybnosti, jako nemůže se pochybovati ani o tom,
že od urgování autonomie odstrašuje p.
Beneš Společnost národů strašákem
komunismu. Komunistickou stranu má každý stát
a zajisté že mezinárodní komunistické
hnutí vybojuje každému utiskovanému
národu mnohem více nežli autonomii.
Jest však příznačné, že
vládní strany a vládní poslanci, jakož
i listy a lokajové vlády Zakarpatské Ukrajiny
vyhlašují, že není nám potřebí
autonomie, ba co více, jisté figury hlásily
také Scotu Viatoru, že prý lid jest spokojen
a že nechce práv v mírových smlouvách
obsažených. Lze chápati, že takový
Štefan aneb Králík jest spokojen
s dnešní agrární hrůzovládou
a nepřeje si postaviti se spolu s armádou svých
korupčních zaměstnanců před
soudní stolici lidu. Avšak ten ubohý, chudý,
uštvaný, do krve vyssátý, stále
trestaný a nad své síly zdaněný
lid nesmýšlí tak, a když dnes propachtují
Schönbornův velkostatek cizím kapitalistům
na 40 let, když lid zbavují pastvin, které
zalesňují, když počešťují
školy, odpírají státní občanství,
když cizí podnikatelé s cizími dělníky
odnímají tamnímu lidu sousto chleba, když
nyní od 1. července také zemský president
bude českým buržoou a když 80%
jeho podřízených úředníků
a orgánů policejního aparátu jsou
Češi, pak dostane se národům Zakarpatské
Ukrajiny důkladného poučení, jakou
cenu má imperialistická mezinárodní
smlouva, jakou cenu má ústavní zákon
a budou poučeni o tom, co jim přineslo výročí
desetiletého trvání Československé
republiky, která dá jimi oslavovati Prügelpatent
a absolutismus, a budou poučeni také o tom, že
jediným programem vedoucím k osvobození je
toliko program strany komunistické. (Tak jest!)
Národové Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny
byli poučeni podvody a zradami autonomistickými
a v důsledku tohoto poučení trvají
na svém právu sebeurčovacím, kteréž
právo chce strana naše na základě žilinské
a mukačevské resoluce uplatňovati. Požaduje,
aby orgánové české buržoasie
byli z těchto zemí evakuováni, a pak plebiscitem
přeje si rozhodovati, ke kterému státu se
má připojiti, přejí si rozhodovati
o vládním systému a způsobu správy
veřejné. Je-li pravdou, že nositelem veškeré
moci je lid, jak to prohlašuje zákon ústavní,
má právo svůj osud říditi.
Den 1. července bude černým dnem v dějinách
pracovníků na Slovensku a v Zakarpatské Ukrajině.
(Další slova byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 27. června 1928 podle §u
9. lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 88 této těsnopisecké
zprávy.)
Vláda může arciť demonstrace zakázati,
může svým mocenským aparátem
znemožniti demonstrační průvod, může
pomocí svého násilnického aparátu
oslabiti vnější zdání mohutnosti
těchto demonstrací, avšak nemůže
zastrašiti nespokojené masy. [Další
věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 27. června 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 88 této těsnopisecké zprávy.]
Vláda soustavně útočí na všechny
dělnické organisace. Po zákazu Spartakiady
přikročila k rozpuštění jednot
proletářské tělovýchovy. Tak
v pondělí zastavena byla činnost 4 okresů
jednoty proletářské tělovýchovy,
tří okresů v Praze a okresu v Kladně,
a to proto, že tyto tělovýchovné instituce
vychovávají mládež v duchu dělnickém
a třídním a nepropůjčí
tyto proletářské organisace k účelům
výchovy buržoasní.
Protestujeme co nejrozhodněji proti tomuto policejnímu
násilí, protestujeme co nejrozhodněji proti
tomu, když policie vyhrožuje dělnictvu v době,
kdy zákaz rudého dne nenabyl moci práva,
krvavými represáliemi. Z toho je vidno, že
vláda chce jubilejní rok seslabiti jednak zavedením
nejtužšího absolutismu, jednak proléváním
dělnické krve.
Přes všechny zákazy, přes všechny
represálie, persekuce, přes řádění
censury státního zastupitelství a neslýchané
řádění censury předsednictva
této sněmovny (Výkřiky komunistických
poslanců.) půjde pracující lid
s veškerým odhodláním za svými
cíly, a jsem přesvědčen, že pod
vedením strany komunistické svého vítězství
také dosáhne. Ať žije diktatura proletariátu!
(Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalším rečníkom je pán
posl. dr Dérer. Udeľujem mu slovo.
Posl. dr Dérer: Slávna posl. snemovňa!
Keď sme práve pred rokom tu v posl. snemovni (Výkřiky
posl. Mikulíčka, Kopasze a Srby.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Prosím o kľud.
Posl. dr Dérer (pokračuje):... prejednávali
návrh zákona o reorganizácii politickej správy,
ujal som sa v tomto dome slova a citoval som výrok (Výkřiky.
- Místopředseda dr Buday zvoní.) vynikajúceho
slovenského znalca a praktického administrátora,
ktorý na poli konsolidácie pomerov na Slovensku
má veľké zásluhy a ktorý prehlásil,
že zákon ten nebude prevedený práve
tak, ako nebol prevedený zákon o župnom a okresnom
sriadení.
Slávna snemovňa! Predloha táto, ktorú
prejednávame, je dokladom správnost tohoto pred
rokom vysloveného názoru. Predloha táto znamená,
že práve tak... (Hluk. Výkřiky.)
Předseda (ujímaje se předsednictví
zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr Dérer (pokračuje):... ako
nebol prevedený zákon o župnom a okresnom sriadení,
nebude prevedený ani ten zákon, ktorý lanského
roku po ťažkých bojoch v tejto posl. snemovni
preforzírovaný, prebojovaný bol dnešnou
vládnou väčšinou. Predloha, ktorú
prejednávame, znamená dementovanie, zvrátenie
všetkých tých hesiel, všetkých
tých zásad, o ktorých lanského roku
vládnou väčšinou bolo tvrdené,
že ony sú zásady veľkej reformy politickej
správy.
Predloha táto, ktorú prejednávame, znamená
takmer v každom bode zvrátenie týchto zásad,
znamená, že buďto tie zásady lanského
roku neboly vážne mienené alebo že lanskoročná
predloha bola práve tak predlohou politickou, ako je predlohou
politickou i predloha táto.
Slávna snemovňa! Podívajme sa, ktorá
bola tá hlavná zásada predostieraná
vládnou koalíciou, ktorá viedla k uzákoneniu
reformy verejnej správy. Bola to myšlienka odborníctva,
bola to myšlienka, že správa politická
má byť odpolitizovaná a daná viacej
do rúk odborníkov. Dnešná predloha nie
je plodom odborníkov; nepodalo túto predlohu odborné
ministerstvo, nepodpísala túto predlohu vláda,
ale bol to iniciatívny návrh väčšinových
strán politických. Odborné ministerstvo do
tohoto okamihu nielen že nepodalo svoju vlastnú predlohu,
ale vôbec k tejto predlohe ani nezaujalo stanovisko. My
v ústavno-právnom výbore v zastúpení
ministerstva vnútra sme síce mali zástupcu
tam prítomného, avšak tento pán zástupca,
ačkoľvek ujal sa slova, meritórne k predlohe
neprehovoril.
Slávna poslanecká snemovňa! A nebol prítomný
pri prejednávaní predlohy v ústavnoprávnom
výbore a nie je prítomný ani dnes pri plenárnom
prejednávaní rezortný minister, minister
vnútra, ačkoľvek jedná sa o kardinálnu
vec jeho rezortu, (Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.) ačkoľvek jedná sa o tak
dôležitú záležitosť, ako je
vstup do života najvýznačnejšieho zákona
jeho ministerstva, najvýznačnejšej veci jeho
rezortu. A pán minister vnútra nedrží
za potrebné, aby bol prítomný. Nielen to!
Vládna väčšina v ústavno-právnom
výbore zakázala mu prítomnosť, (Slyšte!)
lebo poslanec kol. Hrušovský podal v ústavno-právnom
výbore návrh, aby sa výbor usniesol, aby
p. minister pri prejednávaní výboru bol prítomný,
a ústavno-právný výbor tento návrh
zamietnul.
Tu z celého tohoto postupu je vidieť, že vládnej
koalícii nejedná sa o odborný návrh,
ale jedná sa o návrh politický. Vôbec
pri vstupe zákona o reforme politickej správy a
pri prípravách, ktoré boly pri tom učinené,
vidíme, že prevažujú nie odbornícke,
ale politické momenty a snahy. To vidíme najlepšie
pri zápase, ktorý vedený je medzi koaličnými
stranami o miesto zemského prezidenta na Slovensku. Nejedná
sa o zásadu, ktorú tuná s veľkým
patosom prednášal pred rokom pán posl. dr Kramář,
že Slovensko má dostať dobrú, odbornú
správu, ale jedná sa o to, aby Slovensko dostalo
politickú a strannícku správu.
Vidíme tedy, že heslo "odpolitizovanie verejnej
správy" je dementované a zvrátené
práve tými stranami, ktoré lanského
roku obmedzovaly samosprávnu právomoc laického
živlu a obyvateľstva pri reforme verejnej správy
s tým odôvodnením, že je to treba preto,
aby tá správa prestala byť politická
a aby sa stala viacej odborníckou. Poukazujem tu na veľký
rozdiel, ktorý javí sa medzi prevádzaním
starého župného zákona, ovšem,
že len na Slovensku, a prevádzaním zákona
tohoto. Vtedy, keď župný zákon bol prevádzaný,
nikomu nenapadlo pri menovaní županov alebo pri zaplnení
iných miest vo správe, uplatňovať politické
a strannícke požiadavky a momenty, vtedy tieto miesta
obsadzované boly čiste z objektívneho hľadiska,
kdežto dnes vidíme opak celého tohoto postupu.
Poukazujem tu ďalej na to, že akým spôsobom
je touto predlohou zvrátená i tá zásada
správnej reformy, pre ktorú ona bola tak veľmi
forzírovaná, že totiž znamenať má
unifikáciu našej verejnej správy a nášho
zákonodarstva. Vtedy na historických zemiach požadované
boly v demokratických veciach, v demokratických
ohľadoch veľké obeti, lebo zastupiteľské
sbory podľa zákona o reforme správy nie sú
sostavené podľa prísne demokratických
zásad. Vtedy táto obeť požadovaná
bola od historických zemí vzhľadom na veľkú
zásadu unifikačnú. Táto predloha,
ktorú prejednávame, znamená však dezunifikáciu,
lebo táto predloha znamená, že na Slovensku
má platiť niečo iného a v českých
zemiach zasa niečo iného. Na Slovensku má
platiť celý, lanského roku odhlasovaný
zákon, kdežto v historických zemiach tento
zákon nemá vstúpiť do života, ale
má ostať všetko pri starom. (Výkřiky
poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Slávna poslanecká snemovňa! Ale nie je tomu
tak len ohľadne zákona samého. Tento zákon
znamená dezunifikáciu i ohľadne druhej partie
administratívnej reformy, ohľadne správneho
pokračovania, správneho riadenia. Vláda ešte
v januári tohoto roku vydala podľa zmocnenia, ktoré
obsahuje zákon o reforme politickej správy, nariadenie
o správnom pokračovaní. Toto je veľmi
dôležitou vecou, tak dôležitou, že
takmer vo všetkých okolitých štátoch
správné pokračovanie uvedené bolo
v život zákonodarnou cestou, zákonami. Ešte
i staré džentrícke a nami tak veľmi opovrhované
Uhorsko malo svoje správné pokračovanie v
najdôležitejších partiách upravené
zákonom, zákonným čl. XX z r. 1901.
Ešte i toto džentrícke Uhorsko nedalo vláde
tak veľkú právomoc, aby tak dôležitú
materiu upraviť mohla bez zákona nariadením.
A my tu v poslaneckej snemovni, hlasmi vládnej väčšiny,
dali sme splnomocnenie vláde, aby túto dôležitú
vec upravila vládnym nariadením.
I v novom, poválečnom Rakúsku, je správné
pokračovanie tiež upravené zákonom a
nie vládnym nariadením. A naša vláda
teraz vydá toto nariadenie. Ale následkom tohoto
návrhu zákona, ktorý teraz prejednávame,
vládné nariadenie toto nebude platiť v celej
republike, ale len na Slovensku. V historických zemiach
ostane všetko pro starom. Vidíme i v tomto ohľade,
že sa týmto zákonným návrhom
docieľuje dezunifikácia tak závažnej materie.
Dezunifikácia tak materiálneho ako formálneho
práva. Vidíme tu zasa to pokusníctvo, ktorého
predmetom a obeťou je Slovensko.
Slávna poslanecká snemovňa! Lanského
roku odhlasovaný bol zákon o reforme verejnej správy
na podklade zemského sriadenia a zasa vidíme, že
tento zákon prevádza sa len na Slovensku a že
v historických zemiach nebude prevedený. Jednáme
o návrhu zákona a nemáme ešte istoty,
či zástupci slávnej slovenskej ľudovej
strany tento návrh zákona vôbec odhlasujú.
Možná, že tu prejednávame vôbec
na plano, možná, že usnesenie senátu a
ústavno-právneho výboru poslaneckej snemovne
stane sa bezpredmetným, lebo jedna složka vládnej
koalície ešte podnes nie je rozhodnutá, či
tento návrh zákona odhlasuje alebo nie, a možná,
že ho neodhlasuje. Slávna poslanecká snemovňa!
Lanského roku bolo nám prízvukované,
že zákon o reforme verejnej správy znamená
v určitej miere zautonomizovanie verejnej správy,
nakoľko učiní koniec stavu v historických
zemiach, že správné výbory menované
sú vládou a na miesto týchto menovaných
výborov vstúpia zastupiteľské sbory,
ktoré v prevažnej väčšine volené
budú národom, voličstvom. l tejto snahe o
zautonomizovanie verejnej správy učiní táto
predloha koniec, lebo v historických zemiach bude trvať
starý stav ďalej a na Slovensku následkom tohoto
zákona zhorší sa dosavádny stav, ktorý
je tam v smere autonomistickom. Lebo čo bude mať za
následok odhlasovanie tohoto zákona? To, že
až do doby prevedenia volieb do zemských a okresných
zastupiteľstiev nebudú mať právomoc zastupiteľské
sbory, ktoré sú tam volené podľa župného
zákona, ale že právomoc zastupiteľských
sborov župných a okresných prestane, prejde
na zemského prezidenta, rešp. na okresného
náčelníka. Tú právomoc, ktorú
dosiaľ na Slovensku maly volené zastupiteľstvá
- na príklad okresné výbory, pozostávaly
len zo zvolených členov a nebolo tam žiadneho
vládou menovaného člena... (Výkřiky
posl. dr Kubiše.) Pane kolega, ráčte si
prečítať zákon. Tam niet žiadneho
člena, ktorý by bol vládou menovaný.
Teraz týmto dnes prejednávaným zákonom
táto autonomná právomoc prejde na zemského
prezidenta a okresných náčelníkov.
Tedy slávna vládna koalícia, ktorá
odhlasovala správnu reformu lanského roku vo znamení
uskutočnenia aspoň začiatku t. zv. slovenskej
autonomie, miesto slovenskej autonomie zavádza teraz na
Slovensku až do doby prevedenia volieb diktatúru zemského
prezidenta a diktatúru jemu podriadených okresných
náčelníkov. (Předsednictví
převzal místopředseda inž. Dostálek.)
Slávna snemovňa! Odôvodnenie, ktoré
je uvedené v iniciatívnom návrhu senátnych
koalovaných strán a vo zpráve ústavno-právneho
výboru senátneho, taktiež i nášho,
nie je úprimné a nie je opravdivé, poneváč
tam nie je poukázané ani slovíčkom
na pravé dôvody tohoto návrhu. Uvádza
sa tam, že v historických zemiach treba odložiť
prevedenie zákona o reforme verejnej správy preto,
lebo tu neboly vykonané všetky predpráce, ktoré
podmieňujú vstup zákona do života, kdežto
na Slovensku vraj všetky tieto predpráce vykonané
boly, a preto tam môže byť prevedený. Slávna
posl. snemovňa, ja sa teraz nepúšťam do
otázky, či zodpovie pravde, že v historických
zemiach tieto predpráce vykonané neboly. Odôvodnenie
ústavno-právneho výboru senátu poukazuje
v jednej vete na to, že ministerstvo vykonalo všetky
predpráce, a táto čiastka odôvodnenia
by poukazovala k tomu, že tie predpráce v Čechách
vykonané boly. Ale ako to stojí na Slovensku? Boly
tam všetky predpráce, nutné k prevedeniu zemského
sriadenia, vykonané? Dnes máme 27. júna a
zákon o reforme politickej správy, tedy nie maličký
zákon, ale zákon, ktorý zasahuje do najvýznačnejšieho
a najpraktickejšieho oboru štátnej správy,
má do života vstúpiť 1. júla, tedy
za 4 dni. Dnes, štyri dni pred prevedením tohoto veľkého
zákona, vláda nemenovala ešte ani len zemského
prezidenta, ktorý by zo všetkých najprv musel
byť menovaný, lebo pod jeho dozorom, jeho iniciatívou
a jeho súčinnosťou by maly byť všetky
predpráce a prípravy vykonané.