Stručně shrnuto: Zákon o správě
politické znamená krok nazpět proti dosavadnímu
stavu, znamená návrat ke státu policejnímu
a byrokratickému. Ale tento návrh nevyplývá
jen z formálních předpisů zákonných,
plyne též ze zákona čís. 77 z
r. 1927 (Předsednictví převzal místopředseda
dr Buday.)
Slavná sněmovno! Důsledky tohoto zákona
jsou takové, že nemoc pana ministra financí
dr Engliše - až se projeví důsledky
tohoto zákona - nezůstane podle mého soudu
omezena na cukrovku, kterou prý trpí, nýbrž
že přidruží se k ní patrně
další smrtelné komplikace. Obce a okresy přestávají
vypláceti platy svým zaměstnancům
a dávají jim místo platů písemné
stvrzenky; stav silničního hospodářství
je katastrofální. Stavby ústavů kulturních
a humanitních byly úplně zastaveny. Vyrovnávací
fond u země České ve výši ca
130 mil. Kč má uspokojiti nároky ve výši
650 mil. Kč.
Nový zákon přinesl veliké úlevy
velkým podnikům průmyslovým, ale nepřinesl
téměř nic malým poplatníkům.
Řeknu jediný případ: V Lomu u Mostu
v důsledku tohoto zákona ušetří
důlní podniky ročně 1,740.000 Kč
Tento obnos ztratí se v kapsách uhlobaronů,
kteří nejsou ani příslušníky
tohoto státu. Tento úbytek příjmů
1,740.000, který znamená velké zatížení
pro obce, bude ovšem vyrovnán podle nařízení
nadřízených orgánů tím,
že tato obec, jejíž obyvatelstvo jest obyvatelstvem
chudým, obyvatelstvem hornickým, bude musiti vybírati
dávku nápojovou, dávku z masa, vodné,
hřbitovní poplatky atd., tedy to, co bylo stopeno
v kapsách uhlobaronů, bude se vytahovati z kapes
dělnictva. A takových případů
by bylo možno uvésti na sta. Je tedy zcela pochopitelné,
že vzniká živelní odpor proti tomuto nemožnému
zákonodárství a že občanstvo
okresů protestuje velmi důrazně proti celému
systému nynější vládní
koalice. A jsou to především příslušníci
nikoliv našich stran oposičních, nýbrž
stran nynější vládní většiny,
kteří velmi důrazně protestují
proti oklešťování samosprávy a
proti formě, v jaké reforma správy má
býti prováděna.
Uvádím jako příklad okresy Mnichovo
Hradiště, Kouřim, Králův Městec,
okres Polici nad Met., které si velmi trpce stěžují,
že v letošním jubilejním roce, kdy veškerý
národ jásá nad desetiletým trváním
své obnovené samostatnosti, bude nejkrutější
ironií, že uvědomělé obyvatelstvo
okresu polického za své neocenitelné služby,
prokázané ve staletých zápasech národnostních
na hraniční a národnostní výspě,
bude utopeno v německé většině.
Pan dr Lukavský naříká v novinách
nad tím, že se v Chebu nebude již moci pomalu
mluviti na ulici česky, pan sen. Hrubý naříká
na veřejných schůzích nad bezhlavostí,
se kterou po stránce ochrany čsl. příslušníků
ve smíšeném území jsou vydávány
zákony. Ale tito pánové, t. zv. menšináři,
nechť roní slzy ve svých poslaneckých
a senátorských klubech (Výborně!)
a ať s námi zdvihají plamenné protesty
tenkráte, když se ruší české
okresy, ať protestují s námi tenkráte,
když český ministr pod velkoněmeckými
prapory oslavuje německou řečí prvního
českého knížete. (Výborně!)
Jednota státu! Na tomto místě, s něhož
mluvím, prohlásil dne 27. února 1920 pan
dr Kramář, že "jednota republiky
ve všech věcech, kterých republika potřebuje
ke své síle a moci, musí býti naprosto
zachována". A odmítl velmi ostře zpolitisování
župních zastupitelstev a župního zřízení
prohlášením: "My musíme odstraniti
vůbec každou myšlenku, že župa jest
institutem politickým. Župa není a nesmí
býti ničím jiným nežli orgánem
správním, orgánem administrativním."
Jak se změnily za těch několik roků
názory pana dr Kramáře! Zemská
zastupitelstva podle nového zákona budou míti
právo jednati i o věcech politických, třebaže
se nebudou moci o nich usnášeti. Ze zemských
zastupitelstev stanou se sbory, kde bude možno pronášeti
nejostřejší politické řeči.
A teď si představte zemské zastupitelstvo na
Slovensku, v jehož čele bude státi snad pan
dr Dušek, jehož maďaronství je všeobecně
známo. A představte si, že pánové
ze strany ľudové v důsledku tohoto stanoviska
pana dr Kramáře budou míti v zemském
zastupitelstvu náramně vhodnou veřejnou tribunu,
na které budou moci dokonale štváti proti republice
a jejím představitelům. Kdežto dosud
prováděli tito pánové svou podvratnou
činnost na svých politických táborech,
najdou zde teď v zemském zastupitelstvu vhodnou příležitost,
aby na oficielním místě s tváří
obrácenou k Pešti hlásili svůj odpor
a zdůrazňovali svůj separatismus. Tedy po
stránce státní jednoty úplný
rozklad.
A nyní, pokud jde o účelnost zákona
o správní reformě. Důvodová
vládní zpráva k zákonu o župním
zřízení, kterou vypracovalo ministerstvo
vnitra, zdůrazňovala, že země jsou veliké
celky. A teď si představte, že příští
zemský úřad, který bude spojením
dosavadního zemského úřadu a zemského
výboru, bude dostávati ročně na 1,200.000
podání a že tento úřad pod odpovědností
jediného úředníka, zemského
presidenta, bude vyřizovati téměř
4.000 podání denně! Uvažte si, jak ubohý
bude občan, který bude hledati své podání
a spisy v tomto ohromném úřadě, kde
se sejde na 1 1/4 milionu
podání ročně! Každý praktik
musí po uvedení těchto okolností dojíti
k přesvědčení, že nevystačíme
s okresy a zeměmi, že hned od počátku
byla tu značná konstruktivní chyba v tom,
že jsme spojovali úřad s veřejnými
korporacemi a že bude nutno, abychom mezi okresy a země
v průběhu doby vřadili další
článek instanční.
Pokud jde o okresní zaměstnance, kteří
mají býti převzati novým zákonem,
dovolte, abych promluvil zde o jedné kategorii, o kategorii
okresních cestářů. Okresní
cestáři pracují dosud za 150 Kč měsíčně
(Slyšte!), čili okresní cestář
pracuje za 5 Kč denně (Slyšte!) a na
tomto člověku, který pracuje za 5 Kč
denně, chcete, aby plných 8 hodin pracoval a aby
se věnoval zvýšenému obtížnému
výkonu pracovnímu. Jestliže zdůrazňuji,
že tato kategorie veřejných zaměstnanců
přes tyto neutěšené poměry finanční
koná dosud poctivě své služby, musím
apelovati na sociální cítění
tohoto sboru a žádati o lidskou úpravu poměrů
této dosud odstrkované třídy veřejných
zaměstnanců.
V ústavně-právním výboru nebyla
mi dána možnost, abych aspoň stručně
promluvil o úpravě správního řízení.
Správní řízení bylo upraveno
vládním nařízením č.
8 z r. 1928. Musím napřed připomenouti, že
toto vládní nařízení o úpravě
správního řízení velmi úzce
se přimyká k zákonu, který vydala
Rakouská republika r. 1925. Kdybyste podrobně srovnali
tento zákon republiky Rakouské s touto úpravou
správního řízení, jak nám
ji slavná vláda presentovala, viděli byste,
že toto naše správní řízení,
jedna z nejdůležitějších norem
našeho veřejného práva, je téměř
doslovným překladem rakouského zákona.
My bychom se měli dotázati p. ministra vnitra, -
když po stránce hospodářské a
politické odmítáme myšlenku střední
Evropy - zda snad p. ministr vnitra nechce tuto myšlenku
prováděti ve veřejném právu
tím, že se překládají rakouské
zákony? Nařízení jest velmi věrným
překladem zákona rakouského.
Vážená sněmovno! Kdyby se prohlásilo
v tomto sboru, že civilní řád soudní,
kterým se upravuje řízení u soudu,
má býti prostě upraven pouhým nařízením
moci výkonné, viděli byste veliký
pokřik; ale v tomto případě upravil
se nejdůležitější formální
zákon ve veřejné správě prostým
nařízením proto, aby občanstvo příliš
do tohoto nařízení nevidělo. V celém
nařízení je spousta nehorázností.
Mohl bych uvésti ustanovení o zmocněncích,
ustanovení o právní moci, rozhodnutí
správního úřadu, tedy řadu
věcí naprosto nehorázných.
Ale musím zdůrazniti, že forma, ve které
se toto nařízení vydává, znamená
porušení prerogativy Národního shromáždění,
znamená, že tento sbor docela samovolně na
újmu své autority vzdává se pravomoci
normotvorné, která mu podle ústavy přísluší.
Zákonem o správní reformě jsou zmocněna
ministerstva, aby nařízeními upravila tuto
materii, a slavná sněmovna a senát budou
státi před tím faktem, že buď řeknou,
že s tímto nařízením vysokou
byrokracií vyhotoveným souhlasí a pak celé
to nařízení i s těmi nehoráznostmi
nabude právní moci, stane se závaznou normou,
nebo řeknou, že s tím nesouhlasí a celé
nařízení padne.
Pokud znám systém vládní většiny,
jest jisto, že bude souhlasiti s tímto nařízením
a že celé toto nařízení se všemi
těmi věcmi přejde do našeho právního
řádu.
Chci s tohoto místa poukázati na jednu věc,
totiž na nemožnou situaci, ve které je náš
nejvyšší správní soud. My jsme
v takovém stadiu našeho judikátního
řízení u nejvyššího správního
soudu, že sám president tohoto nejvyššího
správního soudu v odborných žurnálech
prohlašuje, že tento stav je naprosto neudržitelný.
Představte si, že u nejvyššího správního
soudu k 1. dubnu t. r. je nevyřízeno na 9200 žalob!
(Slyšte! Slyšte!) Tedy 9200 lidí čeká
zde na vyřízení svých podání
a na to, aby se jim dostalo spravedlnosti.
Ale nejen to; poněvadž rozhodnutí nemají
významu jen pro určitý konkretní případ,
poněvadž naše poslední instance řídí
se ve své judikatuře rozhodnutím nejvyššího
správního soudu, znamená to, že naše
nejvyšší orgány správy, ministerstva,
zemské výbory atd. sečkávají
s rozhodnutími v konkretních případech
až do té doby, kdy rozhodne nejvyšší
správní soud. A tak se stane, že leží
třeba 200, 300 rekursů u III. instance tak dlouho,
dokud nejvyšší správní soud nerozhodne.
Budou tedy mnozí čekati 2, 3 roky, než se jim
dostane spravedlnosti.
Promluvil jsem stručně o správním
řízení a dovolte nyní, abych resumoval:
Míti politickou moc znamená míti též
velkou odpovědnost. Zákon o reformě správy
jest věrným obrazem vnitřního smýšlení
nynější koalice, která by nejraději
vymazala z našeho právního řádu
každé slovo, které připomíná
demokracii, které připomíná naši
historickou tradici a povinnosti, které má tento
stát a národ proti vrstvám sociálně
slabým. Návrh, který byl předložen
v senátě a předkládá se nyní
nám, jest - mírně řečeno -
ubohým východiskem z rozpaků nynější
koalice. Dne 1. července 1928 nevstoupí zákon
v platnost v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
nýbrž tu má vstoupiti v platnost teprve od
1. prosince 1928.
Pánům z koaliční většiny
bych musil říci: Pánové, dejte si
ruku na srdce a doznejte, že nejde o to, že by se tento
zákon nemohl provésti, poněvadž veřejná
administrativa není připravena, nýbrž
o to, že nemáte dosti odvahy ocitnouti se před
svými voliči! Pánům z koaliční
většiny nechce se jíti do měst, kterým
budou vzata okresní sídla, nemají odvahy
objeviti se před sty a tisíci zasloužilých
pracovníků v samosprávě, kteří
v době rakouského útisku hrdě stáli
v čele okresů a obcí a kteří
nyní z veřejné správy budou odstraněni.
(Souhlas poslanců strany čsl. nár. socialistické.)
Pánové z koaliční většiny
nemají odvahy říci svému voličstvu
tváří v tvář, že zákonem
o veřejné správě degradovali je na
členstvo méněcenných sborů,
kde bude snad hovořeno o politice, kde však nebude
již možno jako dosud řešiti velké
hospodářské, kulturní a sociální
problémy. Pánům z koalice je trapno doznati,
že v 10. roce trvání Československé
republiky dvěma nešťastnými zákony,
o reformě politické správy a o úpravě
finančního hospodářství samosprávy,
v pravém slova smyslu rozvrátili administrativu.
Tito páni poslanci a senátoři chodí
nyní a intervenují, aby se dostalo pomoci obcím
i okresům. Ale když jim řekneme: Vždyť
jste pro tento zákon sami hlasovali, řeknou: My
jsme sami byli napáleni, nevěděli jsme, jak
to bude v praxi vypadati. Je těžko nésti odpovědnost
za to, že jenom na daních velcí poplatníci
dluhují na 6 miliard Kč, zatím co proti malému
živnostníku, dělníku a gážistovi
postupuje berní správa velmi ostře. A nyní
tedy pánové se nechtějí přiznati
ke své porážce a tak přicházejí
s návrhem zákona, jehož odůvodnění
je, mírně řečeno, po stránce
právní velmi ubohé, po stránce politické
vůči nám přímo naivní.
V důvodové zprávě sami pánové
se potírají a tvrdí, že prý vláda
má všechno připraveno k provedení zákona.
Proč ho tedy neprovádí? Proč neprovede
volby? Co se tvrdí v důvodové zprávě,
je pravda jenom z části. V zemích historických
je skutečně vše připraveno. V zemích
historických byla vydána řada oběžníků,
která má připraviti převzetí
okresů a zemí do správy státní.
Na Slovensku však není připraveno docela nic.
Ubohé Slovensko má býti pokusným králíkem.
Zavedli jste tam župní zřízení,
které ponenáhlu se začalo vžívati
a administrativa tam začala fungovati. A zatím co
úřednictvo a občanstvo trochu se vpravilo
do nových forem veřejné správy, to
Slovensko, které administrativně je na věc
nepřipraveno, stává se znovu pokusným
králíkem, zavádí se ve veliké
rychlosti se lhůtou od 1. července nové zřízení.
Neviděl jsem trestuhodnější lehkomyslnosti.
Račte si uvážiti, že v demokratickém
státě tato slavná většina sama
se doznává v důvodové zprávě,
že prý občanstvo v Podkarpatské Rusi
nebude zle cítiti, že se to tam nedělá,
poněvadž na Podkarpatské Rusi žádná
samospráva není. A ten nešťastný
termín 1. prosince 1928! Proč tam pánové
nedali 1. apríle 1929? (Tak jest! Výborně!
Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Jistě nedojde k provedení reformy 1. prosince
1928, a já jsem přesvědčen, že
k tomu nedojde ani 1. apríle 1929, ale ani ne jiného
data.
Musím prohlásiti ke své velké lítosti,
že p. ministr vnitra Černý nezúčastnil
se jednání o tomto velmi důležitém
zákoně v ústavně-právním
výboru. V ústavně-právním výboru
chtěli jsme slyšeti pochvalná slova p. ministra
Černého o tomto krásném iniciativním
návrhu pánů z koalice. Domnívali jsme
se, že p. ministr. Černý bude
podporovati svými výklady důvody, které
koalice uváděla ve svém návrhu. Ale
k naší žalosti nevyhověla slavná
koalice této naší upřímné
žádosti, aby se p. ministr do výboru dostavil,
patrně v přesvědčení, že
by nás p. ministr Černý svými
důvody pro tento zákon úplně rozdrtil
a že bychom od svého oposičního stanoviska
upustili.
Slavná sněmovno! Nejdůležitější
vnitřní problém našeho státu,
reformu veřejné správy, řeší
vládní většina způsobem naprosto
nedůstojným a státu nebezpečným.
Zájmy státní a jednota republiky musí
tu ustoupiti, aby byl zachován protilidový a protisociální
režim. Důstojnost veřejné správy
i představitelů státní moci je tak
zesměšňována, že zemští
presidenti hledají se posměšně konkursy
uveřejněnými dokonce v jazyku maďarském
a špatném jazyku slovenském, že zemský
president hledá se konkursem tak jako policejní
strážník někde na vesnici. Tedy tím
způsobem zesměšňuje nynější
vládní většin svým režimem
veřejnou admimstrativu a celý právní
řád naší republiky.
Se zřetelem k tomu naše strana nemůže
dáti souhlasu k tomuto zákonu. My tento zákon
odmítáme. My odmítáme předloženou
osnovu, poněvadž v ní vidíme útok
na veřejnou správu, v této osnově
vidíme útok na jednotu a nedělitelnost československého
státu, v této předloze vidíme výpady
proti čsl. demokracii (Výborně!),
vidíme v ní lehkomyslný a nezodpovědný
čin umírající nynější
koalice. (Potlesk poslanců čsl. strany nár.
socialistické.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Dalším prihláseným rečníkom
je pán posl. dr Gáti. Dávám
jemu slovo.
Posl. dr Gáti: Je tomu právě rok,
co dnešní reakční občanská
vláda přes bouřlivý odpor veřejnosti
a odborných kruhů odhlasovala zákon o organisaci
politické správy a zákon o volbách
do zemských a okresních zastupitelstev. Zákony
tyto měly nabýti platnosti dne 1. července
tohoto roku a podle toho tedy ještě z jara tohoto
roku měly býti volby vypsány.
V ústavně-právním výboru i
v plenární schůzi sněmovny svého
času zevrubně jsme posvítili, co zákony
tyto znamenají, že totiž znamenají naprosté
odbourání samosprávy, bezmeznou a naprostou
diktaturu byrokracie, všemohoucí panství ministerstva
vnitra, bezohledný centralism, suspensi práv občanských
svobod a vybudování policejního státu
způsobem ještě absolutističtějším,
než byl stát rakouský před sto lety.
Osvětlili jsme tehdy, že zemská a okresní
zastupitelstva s členy z jedné třetiny jmenovanými
budou nésti na sobě zdání vůle
lidu a stanou se bezvládnými, bezmocnými
korporacemi, uvedli jsme, že právo volební
bylo zase více omezeno. Vyložili jsme, co zákony
tyto znamenají pro třídu dělnickou,
co znamenají v době nebezpečí války
a co znamenají pro utiskované národy.
Proti reformě správy protestovali jsme nejen my,
revoluční dělnická strana třídního
boje, nýbrž protestovaly proti ní velmi vehementně
také mnohé organisace kapitalistického a
národního rázu i podobná zastupitelstva
odborná. Protestovaly oposiční strany německé,
protestovaly veškeré obce slezské, protestovala
centrální národní rada Zakarpatské
Ukrajiny, protestovala advokátní komora v Praze,
jejíž memorandum obsahuje tuto větu:
"Toto ustanovení vrací nás do dob nejstrašlivějšího
útisku policejního státu." O těchto
zákonech napsal universitní profesor dr Rauchberg:
"Pověstný starý ťPrügelpatentŤ
vyjímá se jako nevinná lyrická báseň
vedle hrůzného Prügelpatentu, který
vláda do své předlohy o správní
reformě vpašovala.
Na to jest jen jedna odpověď: krajní odpor.
Jinak by byla veta po svobodě."
Všechny tyto protesty a celá odborná kritika
byly marny, ježto vláda buržoasie československé
se řídila vůdčí myšlenkou:
přípravou války, třídním
egoismem a vědomím toho, že toliko pomocí
násilí mohou se udržeti při moci. Úpadkem
kapitalistického systému výrobního,
ztroskotáním stabilisace, blížícím
se válečným nebezpečím, naléháním
reakcionářského bloku protisovětského,
nespokojeností a vřením utiskovaných
národností a třídy dělnické,
která již dalších břemen nesnese,
zkrátka vnějšími i vnitřními
politickými poměry a všeobecnou hospodářskou
situací byla o svou moc se strachující buržoasie
vedena, aby po udupání ilusí občanské
demokracie a svých vlastních ústavních
zákonů mobilisovala proti svému vlastnímu
lidu veškeré své orgány násilí
a stabilisovala zákonem výjimečný
stav pro případ války.
Ominosní tyto zákony, jak bylo lze předvídati,
nenabudou platnosti, také volby byly odloženy, naproti
tomu podle návrhu dnes projednávaného nastoupí
správní reforma za vyloučení volených
zastupitelstev v platnost na Slovensku a v Zakarpatské
Ukrajině dne 1. července.
Co to znamená? To znamená, že vláda
v desátém výročí trvání
republiky nemá odvahy, uvésti zákon v život
v Čechách, na Moravě, ježto nemá
odvahy najednou rozdrtiti iluse národního osvobození
a tím poštvati proti sobě veškeré
vrstvy panujícího národa, na Slovensku a
v Zakarpatské Ukrajině však, důvěřujíc
v ničemnosti luďáků a agrárníků
jakož i vládních stran Zakarpatské Ukrajiny,
které v důsledcích své zrady mohou
své posice uchrániti již beztak jen pomocí
násilí, zamýšlí zajistiti kolonisační
drancování terorem a byrokratickou svévolí,
a to bezohledněji, než tomu bylo dosud. Vláda
tedy před jubilejními slavnostmi nikde se neodváží
pouštěti se do voleb ani pomocí tohoto vykleštěného
volebního zákona, jelikož by ani s největším
terorem a přes napájení alkoholem, povoleným
podle nového zákona, nebyla s to získati
většiny. (Posl. inž. Nečas: Před
volbami tam dali moře alkoholu!) Pěkně
budou vypadati tyto volby s alkoholem. Ani na Slovensku a v Zakarpatské
Ukrajině neodvažují se vládní
strany provésti volby, ježto by vyšlo najevo,
že po straně Hlinkově jest již
veta, a při veškeré korupci nenabyly by úspěchu
ani v Zakarpatské Ukrajině, jelikož jinou je
volba do obcí, kde strana agrární pomocí
jednotné kandidátky a mimo to také pomocí
dvou - tří jiných kandidátek pod falešnými
jmény vydaných a také prostřednictvím
příbuzenstva kandidátů verbuje hlasy
pro sebe - a jinou jest volba zemská. Jest v zájmu
vládních stran, vzíti řízení
policejního státu, jenž se "Prügelpatentem"
stal všemohoucím, na Slovensku a v Zakarpatské
Ukrajině do svých rukou a alespoň po dobu
půl roku prováděti takovou hrůzovládu,
že by po tuto dobu mohly volby ve svůj prospěch
připraviti, preparovati a zpracovati.
Zdá se nám, že tak, jako v Čechách
a na Moravě nevstoupil nikdy v platnost zákon o
župním řízení, tak nebude nikdy
uskutečněn zákon o organisaci politické
správy a v prosinci bude nyní projednávaný
zákon dále prodloužen, což znamená,
že tím méně budou volby do zemských
a okresních zastupitelstev vypsány na Slovensku
a v Zakarpatské Ukrajině, aby zavedený absolutismus
byl upevněn na věky.
Avšak také jiné, hlubší příčiny
odůvodňují podání tohoto návrhu.
Mezinárodní situace stala se v posledním
roce ještě hrozivější a válečnému
nebezpečí přibylo na akutnosti. Malá
Dohoda přestala býti závažným
faktorem a zostřenými zájmovými protivami
jsou státy Malé Dohody od sebe odděleny.
Hybná páka protisovětského bloku,
Anglie, spolu se svým spojencem Mussolinim, se šachovou
figurou akce Rothermereovy naléhá na československou
buržoasii, aby vstoupila do mezinárodní protisovětské
fronty, aby východní části Slovenska
a Zakarpatské Ukrajiny bylo použito jako území
válečného nástupu. A proto je naléhavě
nutno, zavésti v těchto územích režim
nejbezohlednějšího policejního státu
a zbaviti ho jakékoliv kontroly vyloučením
voleb.
Druhou příčinou je národnostní
struktura republiky. Československo není státem
národním, jak to prohlašují čeští
vlastenci, nýbrž je státem typicky národnostním.
Jelikož česká buržoasie ze zájmů
zištných utiskuje ostatní národy politikou
koloniální, nachází tyto národy
proti sobě. Jest jen přechodnou obměnou situace,
že určitá část německé,
slovenské, maďarské a "rusínské"
buržoasie uspokojuje se hozenou kostí a zařazujíc
se v strany vládní dělá konkurencí
buržoasii panujícího národa a vykořisťuje
spolu s ní pracující třídy.
Povolnost buržoasie panujícího národa
je rázu právě tak přechodného,
jako vyrovnání buržoasie národa utiskovaného
na určitou kvotu moci, ježto je zákonem ziskulačnosti
a zákonem konkurence, že obava před pozdějším
konfliktem a hrůza před společným
nepřítelem, proletariátem, a tudíž
nutnost společné obrany semkne je dočasně
v jednu frontu. Cenou tohoto příměří
jest samozřejmě vzdání se práv
národních, uzavírání kompromisu
a zrada národního programu. Aktivistická
politika vzdala se za hospodářské výhody
nepatrné vrstvy lidu intransigentní německé
politiky v Čechách a na Moravě a autonomie
na Slovensku a v Zakarpatské Ukrajině. Národní
zrada má v zápětí vystřízlivění
a ztrátu lidských mas a proto nechtějí
aktivistické vládní strany volby na Slovensku
a v Zakarpatské Ukrajině, nýbrž zápasí
o místo zemského presidenta, o úřady,
o korupční fondy, o výhody pozemkové
reformy, o licence, zbytkové statky, ředitelská
místa v bankách a akciových společnostech
a ovládáním celého mocenského
aparátu chtějí nahraditi ztrátu své
popularity, volební agitační prostředek
chtějí získati v mocenském aparátu,
jenž by je i proti vůli obyvatelstva držel na
povrchu.
Třetí příčinou jest ta, že
právě v důsledcích národního
útisku vymizela na Slovensku a v Zakarpatské Ukrajině
již dávno jakákoliv osvobozovací iluse.
Národové těchto částí
státu nejsou již pro buržoasii panujícího
národa spolehlivými, ani Slováci, ani Ukrajinci.
Většina jich bouří se proti hospodářskému
a politickému útisku a jest tudíž "protistátní"
a proti tomuto elementu jsou výjimečná opatření
u utiskovatelů odůvodněna a mimo to hranice
jižní sousedí s Maďarskem a tudíž
podle známého výroku ministra Najmana
třeba se postarati pro případ, "kdyby
se něco stalo". Utiskovaný národ tohoto
území pokládá česká
buržoasie za element méněcenný a nezralý
a proto po dobu deseti let přivykala ho takové samovládě,
jejíž stupňování nepřivodí
již v otrlé veřejnosti většího
rozčeření. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Čtvrtou příčinou jest hrozná
hospodářská situace pracujícího
lidu těchto území. Bylo by zbytečným
opakovati zde hospodářskou analysi, uváděnou
zevrubně soudr. Bolenem a Jílkem,
ani hrozné údaje řeči soudružky
Landové-Štychové o Verchovině.
Odbourání průmyslu, ukrutné daně
a jich bezohledná exekuce, hlad po půdě a
asijsky korupční provádění
pozemkové reformy, kolonisace, agrární korupce,
lichva, ukrutná chudoba a nepatrná nákupní
mohoucnost, štvanice státně-občanská
a domovské příslušnosti vyvolaly takovou
nespokojenost, která jest také u zemědělských
dělníků na Slovensku síly revoluční
a dochází výrazu ve mzdových stávkách,
vyvrcholujících ve výstřelech četnických,
v Zakarpatské Ukrajině však v bojích
o pastviny. Také mzdové boje dělnictva průmyslového
jsou zde ostřejší než v zemích
historických. A proto k zajištění vykořisťování
a udržování koloniálních poměrů
nutno zavésti v tomto území dosud neznámý
Prügelpatent, nutno úřední paši
vybaviti právem k vydávání příkazů
a zákazů, nutno přísněji trestati
lid a nutno každým prostředkem zajistiti "klid
a veřejný pořádek".