Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda Horák (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Zápotocký. Uděluji mu slovo.

Posl. Zápotocký: Vážené shromáždění, užívám této příležitosti k tomu, abych s tohoto místa vznesl protest, co nejostřejší protest, proti událostem, které rozčeřily v poslední chvíli. právě včera a dnes, celou pražskou veřejnost. (Výkřiky komunistických poslanců: Měl by zde býti ministr soc. péče!) Jsou to stále vzrůstající a množící se případy neštěstí i zabití dělníků na pražských stavbách. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Včerejší případ, který se udál v Revoluční třídě, není skutečně případem náhodným a ojedinělým. Nejde zde o náhodné a ojedinělé události, jde zde přímo o celý vražedný systém, systém hazardující s dělnickými životy, ale nejenom s dělnickými životy, nýbrž i vůbec s bezpečností veškerého občanstva. (Výkřiky komunistických poslanců.)

V kapitalistickém a buržoasním tisku hledají se dnes příčiny těch stále se opakujících úrazů, zabití i neštěstí na stavbách. Je potřebí říci, že hlavní příčinou těchto neštěstí je kapitalistické podnikání (Výkřiky komunistických poslanců.), jehož jedinou hybnou pákou je dosažení abnormálního kapitalistického zisku. Podnikatelé chtějí využitkovati konjunktury. Celá řada lichvářských upírů a bankovních spekulantů vrhla se dnes na obor stavebního podnikání. Spekuluje se s pozemky, spekuluje se s byty, spekuluje se se stavebním materiálem a spekuluje se se stavbami. (Výkřiky komunistických poslanců.) Velké podnikatelské i bankovní firmy ujímají se dnes podnikatelských stavebních prací, berou na sebe provedení staveb, zadávají je druhým podnikatelům a každý podnikatel vede stavbu a práci na stavbě jediným směrem: vydělati a vyzískati pro sebe co možno nejvíce. Aby se co možno nejvíce vydělalo, aby se co možno nejvíce vyzískalo, šetří se na mzdě, šetří se na kvalitě materiálu, šetří se na všech bezpečnostních opatřeních, a když potom dojde k neštěstí, říká se: příčinou toho jsou mimořádné a vnější události. Kolem novostaveb ne smí jezditi vozy, kolem novostaveb nesmí jezditi elektriky. Přátelé, za chvíli to bude vypadati tak, že kolem pražských novostaveb se nebude směti choditi jinak než v bačkorách. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Je možno vůbec dnes, když se říká, že Praha má býti moderním velkoměstem, prováděti stavby tak, aby se ulicemi nesmělo jezditi? Je možno prováděti stavby tak, aby každý vozík otřásal novostavbou a aby ji vážně ohrožoval? (Posl. Bolen: V nebezpečí je veškeré obyvatelstvo Velké Prahy, aby několik lotrů mělo abnormálni zisky!) Ano. A v první řadě jsou vystaveni nebezpečí dělníci na stavbách. A úřady republiky tomu šlendriánu, vykořisťování a shromažďování kapitalistických zisků do kapes jednotlivých nesvědomitých lidí, bankovních koncernů a spekulantů napomáhají. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Podívejte se dnes na pražské stavby. U nás existuje zákon o 8 hodinové pracovní době, ale na pražských stavbách není osmihodinové pracovní doby, na pražských stavbách pracuje se přes čas, na pražských stavbách pracuje se nepřetržitě i v noci za naprosto nedostatečného osvětlení, za naprosto nedostatečných bezpečnostních opatření. A úřady k tomu všemu dávají povolení, úřady všechen ten šlendrián, který na stavbách dnes panuje.. sankcionují. (Výkřiky komunistických poslanců.) Při provádění nejnebezpečnějších a nejodpovědnějších prací, kde jsou ohroženy nejen životy dělníků, nýbrž i životy občanů, kteří v sousedství bydlí, nebo kolem novostavby chodí, pracuje se s nekvalifikovanými silami. Proč se užívá nekvalifikovaných pracovních sil? Jedině proto, aby se mohly platiti mizerné mzdy, aby se mohlo znovu vydělávati. (Výkřiky posl. Můni.) V důsledku toho nechtějí také pražští stavitelé a podnikatelé staveb v republice všeobecně uzavříti řádnou kolektivní smlouvu s organisací, ve které je většina a převážná většina stavebního dělnictva dnes organisována. Stavební zaměstnavatelé vyhýbají se uzavření řádné kolektivní smlouvy jedině proto, že se bojí - a právem se bojí - že při uzavření řádné kolektivní smlouvy nemohli by prováděti na stavbách ten šlendrián a to vykořisťování, které dnes provádějí. Na pražských stavbách za vědomí úřadů docházejí věci tak daleko, že dělníci, kteří sem jsou sehnáni se všech koutů republiky, nejen na stavbách v noci pracují, nýbrž na novostavbách i bydlí. Pytel od cementu je dnes lůžkem stavebních dělníků i přikrývkou. Kdyby se provedla kontrola na pražských novostavbách, shledá se, že tam celé stovky dělníků nocují, bydlí ve staveništi za vědomí úřadů. (Výkřiky: Skandál!) Když se dnes někdo náhodou nepřihlásí okamžitě na bytě, dovede ho policejní úřad sekýrovat, ale zde, když k vůli prospěchu a dosažení lichvářských zisků stavebních zaměstnavatelů, kteří těm dělníkům, které sem přihnali ze všech koutů, platí bídné mzdy, takže tito dělníci si nemohou opatřiti řádného noclehu a jsou nuceni nocovati na stavbách, k tomu všemu úřady mlčí, nad tím úřady zamhuřují oko. (Výkřiky.) Pro práce na stavbách neexistuje dnes žádná živnostenská inspekce, žádný stavebně-policejní dozor.

Proč nemůže existovati stavebně-policejní dozor? Proto, že celá pražská policie a policie ve všech místech republiky je alarmována ve prospěch vydřidušských zájmů zaměstnavatelů stavebních proti dělníkům. (Výborně! Potlesk poslanců komunistických.)

Když 7. června ve čtvrtek pořádalo pražské stavební dělnictvo demonstraci proti tomuto šlendriánu na stavbách, když zastavilo odpoledne demonstrativně práci a odebralo se na protestní tábor, hned z rána byla celá pražská policejní posádka zalarmována. Policajti obcházeli veškeré stavby hned dopoledne a tam se vyptávali a zjišťovali u dělníků, kdo z nich bude odpoledne pracovati a kdo půjde odpoledne na demonstrační tábor. (Výkřiky posl. Můni.)

Při tom byli policejní strážníci použiti za přímé náhončí a pochopy zaměstnavatelů stavitelských. Policejní strážníci přesvědčovali dělníky, že je to bezúčelné zastaviti práci, že je to zbytečné choditi na demonstrační tábor Prosím, zde byl celý aparát policie dán do služeb stavitelských "šarfmachrů", a odpoledne, když přes to většina stavebního dělnictva v Praze zastavila práci, když přes 5000 dělníků shromáždilo se na protestním táboru v pivovarské zahradě na Vinohradech, byla opět celá pražská policejní posádka zalarmována, celé stovky policajtů obklopily pivovarskou zahradu na Vinohradech a celé stovky policajtů asistovaly (Výkřiky.), poněvadž policie docela oprávněně se domnívala a byla přesvědčena, že ten vra žedný systém, který se dnes provádí a ustaluje na pražských stavbách, dává úplné právo dělníkům proti němu protestovati. Policie dobře vycítila, že by dělníci byli úplně oprávněni, kdyby dali průchod svému rozhořčení proti těm, kteří je dnes nezodpovědným způsobem vraždí a zabíjejí. (Potlesk komunistických poslanců.)

Ale protože policejní orgány demokratického, republikánského státu jsou zde proto, aby chránily ty, kteří dnes pracující lid vraždí a zabíjejí, proto byla veškerá policejní posádka zalarmována, aby se postavila na ochranu vrahů a vykořisťovatelů a na ochranu hazardérů s lidskými životy a lidskou bezpečností. (Výkřiky posl. Jílka.)

Tyto věci nejsou zase náhodné. Není to jenom jednání pražské policie. Stejně v Aši, Liberci, Bratislavě, Munkačevě, Užhorodu, Mor. Ostravě a všude tam, kde stavební dělníci opovažují se zvednouti protest proti tomu šlendriánu, vyrukuje státní policejní moc a staví se na stranu těchto vykořisťovatelů proti dělníkům, kteří hájí svoje právo na bezpečnost života a kteří proklamují svoje právo na řádné mzdy.

Je zajímavo dnes po tom neštěstí, které se stalo v Revoluční třídě, pročítati buržoasní tisk. Buržoasní tisk nemůže k těm stále se opakujícím případům dnes už zavírati oči, poněvadž ty případy rozčilují a znervosňují celou veřejnost. Rozčilují a znervosňují veřejnost proto, že už nejde o zdraví a bezpečnost života dělnického, těch dělníků, kteří přímo na stavbách pracují, nýbrž že jde, jak jsem již řekl, i o bezpečnost celého okolí a sousedství. Proto buržoasní tisk dnes také odsuzuje tyto šlendriány na stavbách a hledá východisko. A tu je zajímavé, že toto východisko je zase čistě kapitalistické. Je potřebí si vzíti jen dnešní "Tribunu". "Tribuna", když odsuzuje šlendrián na stavbách, praví:"Je těžko říci, čí vinou k těmto neštěstím dochází, zdali je to opomenutí povinné péče podnikatelských firem nebo rychlé tempo, v němž stavební práce musí býti vykonávány, aby tak vyhověno bylo ustanovením zákona o daňových úlevách pro novostavby. Tento terminovaný zákon má nutně za následek nebezpečný spěch se stavbami, nehledě k tomu, že přivodil již zdražení materiálu a namnoze zapříčinil také mzdové spory. Snad aspoň dnešní katastrofa přiměje zákonodárné sbory, aby si věci všimly a zjednaly neprodleně nápravu."

Z tohoto psaní "Tribuny" vysvítá tento recept: Udělejte kapitalistickým vydřiduchům větší výhody. Nechť honem parlamentní sbory jednají o tom, aby se tenhle terminovaný zákon o podpoře stavebního ruchu pro dloužil, aby podnikatelské firmy mohly více vydělávati. Položme si otázku, jak bylo využito zákona o podpoře stavebního ruchu a ve prospěch koho ho bylo využito? Aby se, jak se říkalo, těm nebydlícím, těm, kteří dnes nemohou dostati bytu, těm, kteří jsou dneska nuceni tlačiti se v děrách, nezpůsobilých k bydlení, anebo kteří jsou vůbec deložováni, zaopatřily byty? Ne! Zákona o podpoře stavebního ruchu bylo zase využito k podpoře bezmezné spekulace bankovních lichvářů a peněžních spekulantů.

Tak v kapitalistickém státě se všeho zneužije, všeho, co má přinášeti prospěch a co by snad mohlo býti někdy dobře míněno, všeho se zneužije ve prospěch kapitalistické chamtivosti a honby za ziskem. Tak bylo také zneužito zákona o podpoře stavebního ruchu. Dnes v nejživějších částech Prahy strhují se šmahem staré budovy proto, aby na jejich místech vznikly veliké obchodní a bankovní paláce, které sahají několik pater pod zem a několik pater nad zem a které neslouží všeobecným potřebám občanským, kde nejsou zřizovány byty pro ty, kteří dnes v Praze bydleti nemohou, ale kde budou zřizovány kapitalistické podniky, které ovšem na základě zákona o podpoře stavebního ruchu budou na několik desetiletí osvobozeny od placení daní. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ve prospěch kapitalistické spekulace jsou vyháněni občané do dneška v Praze bydlící z těchto, domů na venkov, jsou vyháněni na periferii a na místo nich, jak říkám, se stěhuje stále kapitalistická buržoasie se svými vyděračnými a lichvářskými podniky. A tomu se říká v demokratické republice "zákon o podpoře stavebního ruchu, zákon pro zaopatření bytů nebydlícím".

Proti těmto všem věcem je potřebí zvednouti nejostřejší a nejrozhodnější protest a proto podáváme jménem klubu komunistických poslanců návrh, aby se ministři vnitra a soc. péče dostavili do schůze posl. sněmovny, v níž bude tento návrh usnesen, a podali zprávu, jaká opatření chtějí učiniti k zamezení stále se opakujících katastrof na novostavbách v Praze a v jiných městech.

Návrh náš zní (čte):

"Včerejší katastrofa na novostavbě budovy Hospodářského svazu čsl. přádelen bavlny v Revoluční třídě, které padly, pokud je dosud známo, za oběť dva lidské životy, vrhá strašlivé světlo na poměry, za jakých jsou stavební dělníci při mizerných mzdách nuceni na stavbách pracovat. V Praze nemine snad týdne, aby někde na novostavbě nedošlo k nějakému neštěstí. Od zahájení letošní stavební sezóny událo se za krátkou dobu jen na pražských stavbách tolik případů zabití a úrazů, že i nezasvěceným je zřejmo, že tu rozhodně nejde o nějakou nešťastnou náhodu. Uvádíme jen z poslední doby zabití dělníka Jana Strašáka na stavbě Veletržního paláce a zranění Jana Medka tamtéž, těžký úraz Karla Zajíčka ve Střešovicích, Bohumila Šimáka na Slovanském ostrově, smrt dělníka Jana Haise v Dejvicích zabití dělníků Frant. Šulce a Frant. Zemana a zranění několika dělníků v Havířské ulici

Odpovědni za toto systematické ničení dělnických životů na stavbách jsou podnikatelé a za nimi stojící banky a vláda se svými orgány. Vydřidušský a racionalisační systém podnikatelů staveb vydává dělníky neustálému nebezpečí života. Konkurenční boj stavebních podnikatelů a jejich ohromné zisky vykupují stavební dělníci svou vlastní krví a bídou do neštěstí uvržených dělnických rodin. Vláda a její orgány přihlížejí nečinně k šlendriánu podnikatelů, (Hanba!) kteří ze ziskuchtivých důvodů zanedbávají nejprimitivnější bezpečnostní opatření, a mlčky je ve zločinném vraždění dělníků podporují. Vládní orgány, které při mzdových hnutích umějí obsaditi policií každou sebe menší stavbu a uvésti celý bezpečnostní aparát do chodu na ochranu vydřidušských zisků podnikatelů, policie, která nejsurovějším a provokativním způsobem zakročuje proti stavebnímu dělnictvu v jeho mzdových zápasech, všechny tyto odpovědné státní orgány po takové řadě katastrof nečiní ničeho pro bezpečnost a na ochranu holého života stavebních dělníků Vláda vyhazuje ohromné sumy na rozmnožení četnického a policejního aparátu, na policajtské šavle a četnické helmy, na mobilisaci četnictva a policie při veřejných projevech dělnictva, ale nehne ani prstem na náležité vybudování orgánů, jichž povinností je dbáti bezpečnosti na stavbách. Ministr vnitra osnuje plány na potlačení revolučního dělnického hnutí, ministr soc. péče má plnou hlavu starostí se zhoršením sociálního pojištění a pod jejich patronisací a za jejich přímé zodpovědnosti jsou zatím soustavně dělníci, pracující na stavbách, zabíjeni. Navrhujeme proto:

Posl. sněmovno, ráčiž se usnésti:

Posl. sněmovna vyzývá podle §u 46 jedn. řádu posl. sněmovny ministra vnitra a ministra soc. péče, aby se dostavili do dnešní schůze posl. sněmovny a podali zprávu, jaká opatření chtějí učiniti k zamezení stále se opakujících katastrof na novostavbách v Praze a v jiných městech." (Výkřiky posl. Mikulíčka.)

V prvé řadě je potřebí obrátiti se s této tribuny ke stavebnímu dělnictvu, s jehož zdravím, životy a bezpečností se takovýmto nezodpovědným způsobem hazarduje, s tím vyzváním, že se stavební dělnictvo Velké Prahy i stavební dělnictvo v celé Československé republice musí co nejrozhodnějším způsobem proti takovému hazardování, proti takovému zabíjení a vraždění ohraditi. (Výkřiky posl. Bolena a Mikulíčka.)

Stavební dělnictvo Velké Prahy demonstrovalo před celou veřejností proti šlendriánům. Stavební dělnictvo upozorňovalo demonstrační stávkou celou veřejnost a povolané orgány, jaká situace dnes ve stavebním odboru v době nejrozšířenější konjunktury, v době, kdy si kapitalističtí podnikatelé pěchují kapsy, jest mezi zaměstnaným stavebním dělnictvem.

Fakt je, že stavební dělnictvo loňského roku vedlo stávkový boj za vynucení uzavření řádné kolektivní smlouvy a za zlepšení svých poměrů. Tehdy stavební zaměstnavatelé a podobní šarfmachři vystupovali proti stavebním dělníkům, ohlašovali celé veřejnosti velikými plakáty, že požadavky stavebního dělnictva nejsou nijak oprávněné a že se stavebním dělnictvem zachází se na stavbách přímo v rukavičkách, že mzdy stavebního dělnictva jsou opravdu takové, že prý není potřebí nějakého zlepšování. Stavební dělnictvo muselo svůj loňský boj ukončiti, aniž by bylo svoje požadavky vybojovalo, poněvadž proti němu vystoupili zaměstnavatelé s největší brutalitou, a podzimní sezona, která se chýlila ke konci, nedovolila další vedení boje. Ale stavební dělníci prohlásili, že nepovažují svoji věc za prohranou, nýbrž že připraví nový boj, nový zápas a že přinutí zaměstnavatele, aby jejich požadavky uznali, aby s organisací, ve které jest většina stavebního dělnictva organisována uzavřeli řádnou kolektivní smlouvu.

Stavební dělníci jsou také tohoto svého slibu pamětlivi a tento svůj slib také do důsledku provedou, neboť vidí, že celé jejich dnešní postavení, všechna ta neštěstí a úrazy, kterým je stavební dělnictvo vydáno, narážejí u vládního tisku přímo na výsměch. Na př. Dnešní "Večer", orgán agrární strany, se přímo provokativně vysmívá dělníkům na stavbách a říká: "Nejsou vždy vinni jen podnikatelé. Vinu částečně nesou mnohde i předáci dělnictva, kteří nevyžádají si předepsaných opatření. Taková činnost na prospěch a bezpečnost dělnictva je tisíckrát prospěšnější než ustavičné podněcování ke stávkám, jež obyčejně končí fiaskem a mají za následek vyčerpanost dělníků.

Lze se potom diviti, že dělník, zbavený na př. čtyřnedělního výdělku v nejpříznivější sezoně, snaží se dohoniti, oč přišel? Ve snaze získati aspoň částečnou náhradu, pracuje v šíleném tempu, nedbaje bezpečnosti vlastní ani svých druhů".

Tedy agrárnický "Večer" zde říká, že těch neštěstí na stavbách a zabití jsou vinni sami dělníci, poněvadž prý dělníci a jejich předáci se nepostarají, aby na stavbách byla zavedena bezpečnostní opatření. Já bych vám přál, pánové, abyste byli v situaci takového dělníka důvěrníka, který jde na stavbu, aby tam byla prováděna bezpečnostní opatření. Jak to dopadne na té stavbě? Vedoucí stavby si zatelefonují na policii, přiběhne okamžitě policejní intervence a důvěrníka se stavby odstraní. Policie nikdy neodstraňuje a nikdy se nezasazuje, aby byly odstraněny příčiny, na které si bylo stěžováno, policie houby dbá, aby na stavbách byla provedena bezpečnostní opatření. Policie sebere důvěrníka a zavře dělníky, kteří si stěžují, že stavitelé neprovádějí na stavbách bezpečnostní opatření. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tak to vypadá ve skutečnosti. O tom mají dělníci příliš mnoho zkušeností, dělníci vědí, že chtějí-li si vynutiti skutečně provedení bezpečnostních opatření na stavbách, musí si to vynutiti i proti vládním orgánům, které tyto šlendriány podporují a trpí a které jsou za vydřidušskou činnost zaměstnavatelů stavebních odpovědny, musí si je vynutiti proti zaměstnavatelům svou vlastní silou, svým vlastním bojem a solidaritou.

A přípravu k tomuto boji a k vybudování této solidarity stavební dělnictvo pražské i dělnictvo celé republiky provádí a upozorňuje celou veřejnost na stav, ve kterém se nalézá, upozorňuje, jakým neodpovědným způsobem je vyssáváno, jakým způsobem je hazardováno s bezpečností jeho zdraví a jeho životů. Upozorňuje celou veřejnost, že půjde do boje, aby si vybojovalo ochranu svého zdraví a bezpečnost svého života. (Potlesk komunistických poslanců.) Půjde do boje, aby si vybudovalo řádnou kolektivní smlouvu a obrací se v této věci na celou veřejnost, která není spřažena s bankovními spekulanty, kteří dnes uchvátili v tomto státě moc a vládu do svých rukou, aby si pěchovali kapsy, aby korupcemi a všemi možnými prostředky, které jsou v kapitalistickém státě přípustny a které se v kapitalistickém státě přímo schvalují, rozmnožili své zisky a majetky. Dělnictvo se přičiní, aby veřejnost, která na všech těchto věcech a zlořádech není zúčastněna, ta skutečná veřejnost pracující a občanská, postavila se po bok stavebního dělnictva. Stavební dělnictvo nebude bojovati jen za své požadavky a za svou bezpečnost, nýbrž bude bojovati i za bezpečnost těch všech, kteří jsou tím šlendriánem, který dnes všeobecně na stavbách pražských a v republice vůbec se zavádí, ohrožováni a jichž životy jsou tu v nebezpečí.

Stavební dělnictvo jest odhodláno svůj boj náležitě připraviti a je si vědomo, že vedle stavebních podnikatelů a vládních orgánů má tu ještě nového nepřítele, jímž jsou dnes tak zv. dělnické reformistické organisace, které se spikly se staviteli proti spravedlivým požadavkům dělnictva a které jsou ochotny a ohlašují to - dělati nejpodlejší služby zaměstnavatelům, totiž služby verbířů stávkokazů. Ale stavební dělnictvo, třídně uvědomělé, ve své valné většině je pevně odhodláno, vybojovati svou dělnickou solidaritu do té míry, zpevniti svoje organisační šiky do takové síly, aby mohlo, když jednou vejde do boje a zápasu, proti všem nemravným silám, které se proti němu staví. skutečně ve svém boji obstáti.

Stavební dělnictvo je přesvědčeno, že za vedení své rudé odborové organisace vybojuje si zlepšení svého postavení. že si vybojuje řadu ochranných opatření na stavbách; stavební dělnictvo je přesvědčeno, že případy úrazu, zabití a vražd, které se v poslední době na pražských stavbách staly, vyburcují celou veřejnost a že postaví celou pracující i celou skutečně občanskou veřejnost na stranu stavebního dělnictva. Stavební dělnictvo je přesvědčeno, že v boji za svoje spravedlivé požadavky zvítězí a ten boj připraví. (Potlesk a výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Slovo má dále pan posl. Wünsch.

Posl. Wünsch (německy): V Brně jest právě t. zv. výstava soudobé kultury, uspořádaná proto. aby se vnitrozemí, ale tím spíše i cizině ukázalo a dokázalo, jaký ohromný kulturní pokrok vykonalo Československo za deset let svého bytí. Třeba uznávati v každém případě technickou stránku výstavy. Nesmyslem jest však, pořádají-li se v době bídy širokých vrstev veliké výstavy, na kterých se buržoasie chlubí svými výkony. Na žádný způsob nedá se dělnictvo Československé republiky klamati takovými parádními výstavami o pravém charakteru buržoasního panstva.

Na výstavě vidíme jistě krásné návrhy obytných domů, vil, paláců a veřejných budov, ale nikde není jediným slovem zmínka o krušné bytové bídě, kterou trpí statisícové ve všech částech republiky. V Brně se měla udělat statistika o provedených nucených vystěhováních! Kdyby se pak byly statisticky zpracovaly a vystavily ještě hrozné následky zhoršení ochrany nájemníků usnesené spojenými českými, německými a slovenskými vládními stranami, pak by se na zmíněné výstavě odrážel úplně jiný obraz skutečných poměrů v tomto státě. Takto retušuje se však tento obraz podle přání a rozkazů vlády a měšťácké třídy.

Na výstavě jsou statistiky o školství a především fotografie, na kterých vidíme nové budovy středních škol, avšak o bídě a nedostatečném vypravení obecného školství není nikde ničeho řečeno. Rovněž není zmínky o uzavření mnoha set německých školních tříd, které nastalo v uplynulém desetiletí. V Brně nejsou vystaveny účinky zákona o obecním hospodářství na školství. Tak v těchto dnech hlásily časopisy, že obecná škola v Bílině hrozí sesutím, že však obec nemá peněz, aby mohla provésti opravu budovy, právě následkem zákona o obecním hospodářství. Pan Engliš by měl své dovolené ministra financí použíti k tomu, aby se přesvědčil o účincích tohoto zákona. Snad by se pak přesvědčil, že obce byly zmíněným zákonem donuceny zastaviti dodávání bezplatných učebných pomůcek, že bylo třeba zrušiti prázdninové vycházky žáků a učňů, a nelze vůbec se zmiňovati o omezeních péče o chudé, komunální péče o válečné poškozence atd. Měla by se uspořádati výstava, která by byla protějškem výstavy brněnské, kde by byly všecky tyto skutečnosti ukázány, a na takovou výstavu měla by býti upozorněna celá Evropa, čímž by se pravdě velmi posloužilo.

Jest samozřejmo, že se snaží dělnictvo, nemající ani nejmenší důvěry v kulturní snahy buržoasního státu, získati si jiné kultury. Jedním z prostředků k dosažení těchto snah bylo pořádání Spartakiády v Praze. Kulturní význam Spartakiády a dělnického tělocvičného hnutí všeobecně může popírati jedině vyložený zpátečník. Ničemný zákaz Spartakiády úřady vyvolal v celé zemi a hlavně v krajích německých tak velké protesty, jaké se až dosud u svévolných aktů vlády neukázaly. Sta obcí ve svých veřejných schůzích protestovalo proti zákazu, dokonce i z části pomocí hlasů příslušníků vládních stran. I některé okr. správní komise připojily se k protestům. Pražské projevy měly býti manifestací proletářské tělesné výchovy. Vláda zakázala však pořádání.

Do státních rozpočtů zařazují se rok od roku menší a menší částky na tělesnou výchovu. Útok není v nejnovější době namířen pouze proti komunistickým tělocvikářům, nýbrž i proti dělnickému tělocvičnému a sportovnímu svazu. Bylo dokonce zakázáno cvičení dítek. Vidíme tedy, že loňské loyální manifestace soc. demokratických tělocvikářů, konané před Masarykem a Švehlou, nechrání svaz před persekucí. Podnětem k zákazu Spartakiády byla především domnělá účast školních dítek. Klerikálům dovoluje se však účast školáků bez jakýchkoliv obtíží, jak dokazují poslední božítělová procesí. Státu záleží právě na tom, aby děti již časně byly vychovávány v klerikálním duchu ve psí poddanosti k příkazům kapitalismu. Právě naopak proti sovětskému Rusku, ve kterém tělesná výchova dělnické třídy jest podporována všemi prostředky a kde letos jest zamýšlena veliká Spartakiáda, nemůže kapitalistické Československo zapříti svou nenávist k proletářské tělovýchově a k výchově svobodných a sebevědomých dělníků.

Protestujeme co nejdůrazněji proti zákazu Spartakiády. Prohlašujeme s tohoto místa odpor statisíců dělníků, pociťujících čím dále tím více jho potlačení, kteří po každém nárazu reakce slibují si pevněji, že boj proti tomuto systému dříve nezastaví, dokud tento systém nebude zničen. Voláme k dělníkům:"Spartakiáda jest zakázána. ať žijí rudé dny 5. a 6. července v Praze!"

Kulturní reakce činí i jinde ohromně rychlé pokroky. Můžeme si živě představiti, jaká bude školní reforma, doposud ukrytá pod pláštěm tajemství, když bude prováděna za spolupráce zpátečníka Hodži. Nejen třída dělnická, nýbrž i velké masy organisovaných učitelů protestují proti této podvodné školské reformě. Ta bude prostředkem, aby stát byl ještě více vydán na pospas církvi než dosud. Nově jmenovaný papežský nuncius Ciriaci vměšuje se čím dále tím více do vnitřní politiky státu. Vlákal slovenské klerikály do vlády, a on to jest, který projevuje nyní veliký zájem o tak zvanou "katolickou akci", kterou za pomoci všech flanďáků mají býti sjednoceny všechny síly, sloužící v tomto státě k ohlupování lidu. Nejdůležitějším konkrétním cílem klerikální reakce jest úplné vydání školy klerikalismu.

Všechny tyto zpátečnické zjevy nejsou ničím náhodným. Buržoasie jest odhodlána provésti racionalisaci brutálně ve všech výrobních odvětvích. Avšak potěšitelným příznakem jest vzrůstající odpor dělnických vrstev projevovaný tím, že jedna výrobní skupina za druhou vstupuje do hospodářského boje. Stávka zemědělského dělnictva na Slovensku ukázala odolný zemědělský proletariát. Žel, že při této stávce použilo četnictvo zbraně a jeden mrtvý a čtyři ranění proletáři zůstali na místě. Stávky stavebních dělníků v západních a severních Čechách, jakož i pohotovost stavebníků v Praze, aby si vybojovali vyšší mzdy, jsou důkazem, že se reformistům vždy nepodaří, aby jako u středočeských kovodělníků, dovedli zdánlivými úspěchy zdržeti dělnictvo od stávkového boje. Při těchto stávkách můžeme se opět podivovati nádherným květům kultury. V Aši byla soustředěna celá armáda četníků. Četníci, rozohnění politickými úřady a sadistickými vysokými úředníky, jejichž hodina také jednou udeří, vystoupili proti dělnictvu nejnelidštějším způsobem. Pracovaly pažby, pořádány byly útoky bodlem na dělnictvo i na osoby úplně nezúčastněné, zatýkáno bylo zcela svévolně, zkrátka četnická bestialita ukázala se zde opět jednou v plné nádheře. Protestuje-li dělnictvo na svých schůzích proti takovým výstřednostem. vystupuje četnictvo opět, jako vystoupilo nejneslýchanějším způsobem na rudých dnech v Bečově a Tachově a jak se stalo i na mezi národním dnu mládeže v Čes. Lípě. Byly tam vydány čtyři zákazy. Dokonce nevinné rudé vlajky, na př. ústecké mládeže, soudruhů z Habersbirku okresu falknovského, byly četnictvem zkrátka zabaveny. Takovými prestředky se ovšem nezadrží hnutí vrstev proletářského rozhořčení proti hladovým mzdám. nestydatému vykořisťování v podnicích a protipolitické reakci. Naopak zástupy dělníků, připojující se k hnutí komunistickému, rostou neustále.