Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Přes to vše není ozdravění obecních financí možným a je jen zcela pochopitelno, že se ze všech kruhů ozývají hlasy, také z kruhů vládních stran, jež volají, že tento zákon musí zmizeti, aby učinil místo zákonu lépe použitelnému. Je zajímavo, jakou schopnost v obratech projevují jednotlivé vládní strany při posuzování této otázky. Pokud se ještě následky tohoto zákona zřetelně neukazovaly, pokud obyvatelstvo nemělo jasno o těchto následcích, líčili zástupci vládních stran, a především křesťanští sociálové, při každé příležitosti tento zákon ve spojení s daňovou reformou jako v časnou, nutnou reformu. A ještě r. 1927 napsal hlavní list slezských křesťanských sociálů "Das Volk" o daňové reformě a o zákonu o finančním hospodářství obcí v jednom článku toto: "Daňová reforma a zákon o finančním hospodářství obcí přinese pořádek do celého daňového hospodářství, postaví hranice obecním přirážkám, aby obec nemohla hospodařiti do větru." A nikdo menší než předseda sněmovní frakce německých křesťanských sociálů, vážený pan kolega dr Luschka, pravil při poradě zástupců obcí v Georgswalde doslovně: "Ony obce, jež dosud dovedly podle práva hospodařiti, budou moci i nyní zbudovati svůj rozpočet k spokojenosti všech, totiž nebudou musiti nic škrtnouti." Tu má pan kol. Luschka pravdu. Nebudou musiti nic škrtnouti, poněvadž nutné škrty provedou jiní. Avšak pan kol. Luschka, jak se zdá, při tomto výroku zcela přehlédl, že si tím sám dává hodně drsný, silný mravní políček. Zapomněl, jak se zdá, jeden moment, že je sám městským zástupcem hodně veliké obce, zapomněl, jak se zdá, že v jiných městech jeho užší spolupracovníci spolupůsobí a že se spolu usnesli na částkách stanovených v rozpočtu, že je označili jako nutné a že také v rozpočtech, na kterých spolupracovali, byly provedeny škrty, jež jdou do statisíců korun. Je tedy nutno také panu dr Luschkovi a jeho spolupracovníkům učiniti výtku, že spoluzavinili tuto t. zv. nehospodárnost, jež ve skutečnosti vůbec neexistuje, jež byla pouze důvodem při tvoření tohoto zákona o finančním hospodaření obcí, leda že pan dr Luschka je toho mínění, že, musí-li německé obce propouštěti dělníky a zaměstnance, musí-li zavírati sirotčince a vychovávací ústavy pro mládež, dětské útulky, poradny pro matky, že to vše patří spolu k šetrnosti a že výdaje k takovým účelům znamenají nehospodárnost, stejně tak, jako když chudé hladové školní děti mají býti stravovány. Což je možno při těchto výdajích, které jsou nyní jako zbytečné škrtány, mluviti o nehospodárnosti?

Avšak, vážené dámy a pánové, před krátkou dobou konala se schůze říšského vedení strany křesťanských sociálů a vzhledem k náladě v kruzích samých křesťanských sociálů, vzhledem k pobouření, jež se všude projevovalo, usnesla se nyní tato schůze říšského vedení strany, že vzhledem k namnoze nesnesitelným poměrům ve finanční správě obcí mají býti poslanci a senátoři vyzváni, aby u vlády vymohli nutná zákonitá opatření. Nastává nyní otázka, proč tito pánové nejprve pro tento zákon hlasovali, tento zákon chválili, tento zákon označovali jako nutnou, včasnou reformu, a nyní, když je finanční shroucení zřejmým, když je prokázána neudržitelnost tohoto zákona, když obce nemohou splniti ani nejnutnějších úkolů, nyní, když musí, dohnáni k tomu svými vlastními straníky, zaujmouti k věci stanovisko, dělají, jakoby na této věci byli zcela bez viny, jakoby ti druzí spáchali zlý čin a jakoby oni se byli vynasnažili celým svým vlivem tuto věc zmírniti.

Chceme zde ještě prohlásiti, že zákon o finančním hospodaření obcí, spojený se správ ní reformou, zabil všechny zárodky sociální správy, že žene obecní finance do úpadku a že snad jen zřídka v dějinách byla na veškerém obyvatelstvu spáchána větší zrada než ji vidíme zde. Postaráme se o to, aby veškeré obyvatelstvo to poznalo, neumdlíme také ve vedení boje proti tomuto zákonu se vším důrazem, až na místo tohoto hanebného díla nastoupí zákon. podle něhož lze v obcích hospodařiti. (Souhlas a potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Koberg.

Posl. dr Koberg (německy): Dámy a pánové! Promiňte, prosím, když nemluvím k věci, nýbrž spíše o správní reformě. Není to mojí vinou, že toto thema není na denním pořadu, ač zákon tak učiniti ukládá; neboť podle čl. 10, odst. 6 zákona č. 125 ex 1927 o organisaci politické správy jest vláda povinna, jak se tam doslova praví, předložiti nařízení o správním řízení ke schválení oběma sněmovnám Národního Shromáždění do čtyř neděl po nejbližším jejich zasedání. Toto nařízení vyšlo však již dne 13. ledna t. r. a bylo vyhlášeno pod č. 8 Sb. z. a n. z 19. ledna 1928. Uplynula tudíž pětkrát doba čtyř neděl, aniž bylo dosud něco o tom známo, že toto nařízení bylo parlamentu předloženo. Po mém názoru měl se aspoň ústavně-právní výbor již dávno obírati touto věcí a byl by měl dostatečný důvod, aby zde v parlamentě navrhl odepření souhlasu.

Není dnes vhodno, vypočítávati závažné pochybnosti, jež by bylo lze uplatniti proti četným ustanovením onoho nařízení s jeho 137 paragrafy. Prozatím záleží mi jen na tom, abych zjistil, že toto vládní nařízení má, jak se tam ke konci praví, nabýti účinnosti dne 1. července, tudíž ve 14 dnech, a že nebylo nám přes výslovný zákonný předpis až do dnes ještě umožněno, zaujati k němu stanovisko. Ptám se slavného presidia, co jest příčinou tohoto průtahu a proč při tak vydatném nedostatku látky pro jednání, kterýmžto nedostatkem prý přece trpíme, nebylo již dávno toto nařízení aspoň jako výpomoc učiněno předmětem jednání. V senátě vyhrabána přece nedávno dvě stará nařízení, jedno z nich rovněž z počátku t. r. a dodatečně byla tato nařízení k schválení předložena. Také tato nařízení, která již zaměstnávala senát a týkají se Hlučínska, nebyla dodnes zde v poslanecké sněmovně předložena, ačkoli obsahují jistě pronikavé změny ve správě Hlučínska. Post festum smíme zde teprve zaujmouti stanovisko a přikývnouti k tomu. Nepůsobí to jako výsměch parlamentu, vyčkává-li se, až takováto nařízení, jichž parlamentní projednávání jest zákonem předepsáno, jsou již dávno provedena nebo dokonce již zrušena, jak se na př. již stalo při jednom nařízení, vydaném pro Hlučínsko? To netýká se ovšem ještě správního řízení; avšak co není, může ještě býti.

Snad se mi namítne, že lze správní řízení a správní trestní právo, tudíž správní trestní zákon a správní trestní řízení, ohledně nichž jest vyhotovena osnova zákona, učiniti předmětem porad přímo najednou nebo postupně. Bylo by to jistě srozumitelné, avšak tím nemění se nic na nepřístojném odkladu povinného předložení. Zbytečně času bylo proloudáno a promarněno, poněvadž koalice, jsouc bez vůdce, nemohla se sjednotiti na nejjednodušších věcech a nyní bude vše možné a nemožné až do letních prázdnin vyřízeno tempem rychlíkovým, nebo lépe, moderněji řečeno, tempem raketového letadla. Není v tom systém čelící k tomu, aby byl parlament v očích veřejnosti uveden v opovržení, zatlačen do pozadí a vůbec vyřazen? Má býti snad takto připravena absolutistická vláda úřednictva, jak jest to patrně ideálem otců správní reformy? Již to, že se vůbec na to myslilo a vážně uvažovalo, uvésti správní reformu v život, aniž dříve byly provedeny volby do oněch sborů, na něž prý přece v zákoně jako na kontrolu správy bylo pamatováno, již to svědčí o takovém poklesu demokratickoparlamentního smýšlení a cítění koalovaných stran, že se lze od tohoto panstva co do zpátečnictví všeho nadíti. Pánové se sice domnívají, že se mohou dovolávati zákonných ustanovení správní reformy, kde se praví, že pokud nejsou utvořena zemská a okresní zastupitelstva a jejich výbory, chrání a provádějí práva jim příslušející zemský president a ohledně okresů okresní hejtmani. Avšak právě v tomto zákonném ustanovení spočívá již vlastně nejhrubší porušení všech demokratických zásad, tím spíše, poněvadž takovýmto způsobem vyřazuje se z veškeré spolupráce také autonomie zemských správ, ba dokonce i jmenovaných okresních a zemských správních komisí. Což se chce dáti bez dalšího celá správa do pachtu úřednické klice, a neví se, že pánem státu je ten, kdo má správu pevně ve svých rukou?

V odpovědi dané včera na interpelaci potvrdil mi pan ministr vnitra, že platí ještě stále ono ústavněprávní ustanovení, podle něhož jest lid jediným zdrojem moci ve státě. Na to také byl výslovně opět položen důraz v této odpovědi, poněvadž by se jinak pravděpodobně dávno již nesmělo a nemohlo věřiti, že tato základní věta ústavy ještě platí. Jak se s tím však shoduje, jak se shoduje s tímto nejvyšším zákonem republiky úmysl zavésti ve správě čistě úřednické panství? Caveant consules, ne quid detrimenti res publica capiat. Avšak důležitějším než ústava a než svrchovanost lidu jest pánům z koalice na každý způsob čachrování o rozličné úřady a obročí, která při novém uspořádání věcí budou zadávána. Na to jedině soustřeďuje se veškerá jejich pozornost, i kdyby se stal při i tom z republiky také stát policejní, to jest jim úplně lhostejno. Bodré občanstvo zamořováno jest mezitím ve znamení oslavy desetiletého trvání státu politickou spavou nemocí, aby nepoznalo, že se s ním zachází jako s mrchou.

Také zde v parlamentě přece jen se předstírá, že se pracuje, a ubíjí se různými nicotnostmi čas, jehož by bylo naléhavě potřebí, aby se vyřídily důležité, dosud nevyřešené problémy. Chodí se jako kočka kolem horké kaše a není tu patrně chuti spáliti si pracky na tak důležitých věcech. K tomu nepatří však jen novelisace sociálního pojištění, nýbrž i novelisace správní reformy i finanční reformy pro samosprávné svazky, o kteréž však již řečník přede mnou promluvil.

Poukázal již k tomu, jak naše obce a okresy zkomírají následkem tohoto pověstného finančního zákona, vydaného pro samosprávu. My, ve Slezsku, mohli jsme dosud z první přikázané kvoty pro vyrovnávací fond uhraditi sotva desítinu nekrytého schodku obcí, a to pouze obcí, které ani svým zákonným závazkům dostáti nemohou. Okresy vyšly v celém Slezsku až dosud vůbec na prázdno a nyní chátrají silnice, takže již prováděno bylo soudní zajištění důkazů pro budoucí žaloby o náhrady škod způsobených zlomením os a pod. Země Slezská požaduje tudíž od státního silničního fondu, který jest přece spravován německým ministrem veřejných prací, panem dr Spinou, aby nám byl povolen aspoň okamžitý příděl zálohy, poněvadž konec konců s rekonstrukcí silnic a opravami nelze přece čekati až do zimy. Jak známo, praví se přece v zákoně, že veškeré subvence se přikáží teprve v posledním čtvrtletí. Z toho ovšem ničeho nemáme; nedostaneme-li to brzy, upadnou silnice do hroznějšího ještě stavu a opravy budou samozřejmě státi daleko více nežli nyní.

Ovšem touto zálohou trvalé odpomoci nezjednáme. Obrat může přivoditi teprve vydatný příděl samostatných příjmových zdrojů okresům a obcím a k tomu patří právě důkladná změna zákona, jak jsme již loni žádali. Pan ministr dr Engliš prohlásil svého času, že stojí a padá s finanční reformou. Zdá se, že nadešel okamžik, kdy s vévodou padá i jeho háv, a co platí pro finanční reformu samosprávných svazků, to dostaví se mutatis mutandis také jednou při celé správní reformě. I tu potřebujeme reformu reformy, nebo řekněme, snad reformu na druhou či třetí mocnost, vybudovanou na zásadě decentralisace a samosprávy. O tom nechce však zase nic slyšeti pan ministr Černý a také on skalopevně dnes věří, jako svého času finanční ministr dr Engliš ohledně financí samosprávných svazků, že lepší úprava správy není vůbec možná.

Ve 14 dnech má býti tedy toto zázračné dítě postaveno na nohy a dodnes nejsou ani definitivně stanovena sídla okresů, finance jejich jsou naprosto neuspořádány, otázky personální nejsou vyřešeny, o řádném rozvrhu práce nelze mluviti. Jest to přímo zločinné, s jakou lehkomyslností byly vykonány přípravy. Jak má býti takovýmto způsobem urychlen a usnadněn úřední styk - a to jest přece účelem správní reformy - jak má býti tímto způsobem správa zjednodušena, jest mi hádankou. Na drahách, jak známo, staví se k tomu účelu dvojí kolej, ve správě však vytrhuje se dobře založená kolej samosprávná a vkládá se do tohoto opatření naděje, že se jím dosáhne stejného úspěchu, tudíž zjednodušení. urychlení a zlepšení provozu. Nuž, kdo tomu věří, tomu nelze pomoci, a kdo sní o tom, že zestátněním se zlevní správa, patří právě k oněm nenapravitelným optimistům, kteří nikdy nevymrou. Vypočítal jsem nedávno, abych uvedl jen příklad, že udržování silnic státem stojí za kilometr průměrně téměř třikráte tolik, než u autonomní správy. Podobně bude tomu asi také v jiných správních odvětvích a v příčině vychvalovaných úspor by to zakyslo, kdyby princip nynější správní reformy zůstal v platnosti. Povinnost nésti náklady tohoto pokusu, který již předem dlužno označiti za zásadně pochybený, neponesou původcové, otcové zákonové slátaniny, nýbrž, bohudíky, opět trpěliví poplatníci. Každým způsobem budou tyto náklady nemalé.

Sta úřednických rodin má rázem přesídliti. Očekává nás zejména ve Slezsku celá řada přesunů, které postihnou především také různé kolegy pana dr Luschky, který jest členem "osmičky" a oběma rukama pro zákon hlasoval. (Posl. Heeger [německy]: Za to přijde pryč a nám zůstane orlice.) Zcela správně. Orlice nám zůstane, znak zůstal, všecko ostatní ponechá se záhubě. Dr Luschka jest přece sám úředníkem a může si přece snadno představiti, jak to bude, kdyby mělo dojíti dnem 1. července k této reformě. Celé rodiny mají složiti své věci a přesídliti do Brna; zda naleznou tam byt, zda budou nuceny bydleti v hotelu, to nikdo neví, jest to také zcela lhostejno. Zda jde o lidi ženaté či svobodné, o rodiny s mnoha dětmi, navštěvujícími školy v Opavě, které mají nyní rázem přesídliti, o to se nikdo nestará. S úředníky, podúředníky, zřízenci. s tím vším zachází se jako s věcmi, jako s objekty. (Posl. Heeger [německy]: Ví se již, kdo bude vicepresidentem?) V tomto směru neodhalila koalice ještě roušku. Každým způsobem rozhodují při celé tak zvané správní reformě především soukromé osobní a stranické prospěchy, jen na ty se hledí, pro vše ostatní se dávají klapky na oči, a bude-li při tom tisícero osvědčených vztahů zpřetrháno, bez naléhavé potřeby, budou-li při tom úředníkům a soukromníkům způsobeny hospodářské újmy, jest zcela lhostejno. Opavani budou tím postiženi především. Pozoruhodnou jest také lhostejnost k těmto zjevům, neboť zmíněný právě člen osmičlenného výboru bydlí v Opavě, jest členem tamního obecního zastupitelstva a byl by zajisté povinen v této vlastnosti postřehnouti zájmy města Opavy. Nikde se však neprojevil jeho vliv, správní reforma bude provedena a basta! Také okolnost, že různá dosavadní okresní města na př. v Čechách, utrpí tím nezbytně ohromnou hospodářskou škodu, nepůsobí nijakým dojmem. Lze zcela jasně předvídati, že rozličnými přesuny, jež nastanou ve vztazích mezi stranami a úřady, vzejde celá řada nejtěžších poruch, že obyvatelstvo zejména v nových okresích a zemích ztratí právo volného sebeurčení ve svých nejvlastnějších záležitostech, ve kterých přece nikdo nedovede nalézti východiska tak, jako ono samo, nikdo tak správnou cestu jako ti, o jichž zájmy jde. Přes to však bude tato bídná slátanina uvedena ve skutek, neb aspoň jest dnes ještě úmyslem na zákoně tom pouze příštipkovati, snad odklad jeho přivoditi, nikoli však důkladnou očistu a důkladnou novelisaci tohoto zákona provésti. Proč se tak děje? Poněvadž tomu chce nejen páter Hlinka a jeho stoupenci, nýbrž snad i budoucí zemský president moravsko-slezský, president tohoto nově utvořeného zemského útvaru, aneb poněvadž jeho paní choť sotva se může toho dočkati, až přesídlí do svého vřele milovaného Brna. Stopujme vždy jen ženský vliv a dospějeme ke správnému východisku. Byrokrati jako Černý myslí, že mohou vše od zeleného stolu zmoci papírovými opatřeními přehlížejíce při tom, že také ve správě nelze právo tvořiti, nýbrž že dlužno je hledati a nalézati, právě tak jako nelze zákony matematiky a logiky tvořiti, nýbrž pouze je nalézati. Avšak přes to setrvává se při této zhoubné zákonové slátanině.

Jsem přesvědčen, že není možno, aby se zákon ten trvale udržel, ani správní ani finanční reforma, a také "Deutsche Presse", vedoucí křesťansko-sociální orgán, praví v dnešním úvodníku, nadepsaném "Theorie und Praxis" doslova toto:"Finanční a správní reforma byla namnoze určována teoretickými hledisky." Nyní pojednou se na to přichází."Theorie přidržuje se přímých vůdčích linií, kdežto prakse jde oklikami." Dále pokračuje tento úvodník:"Při provádění zákona o obecních financích uplatňuje se byrokratismus, který ve svém jednostranném nazírání nebeře zřetele na potřeby obyvatelstva." Nyní tedy je již trochu strachu před tímto byrokratismem, který nebéře žádného zřetele na potřeby obyvatelstva."Nadchází tak dnes nesnesitelný stav" - praví se v tomto úvodníku křesťansko-sociálního vedoucího orgánu -"že o veškerých zájmech obcí a okresů bude rozhodovati podle svých papírových směrnic úředník, nejsa trápen žádným sociálním cítěním."

Co zde, prosím, jest řečeno o zákoně upravujícím obecní finance, to platí samozřejmě měrou daleko zvýšenou v příčině zákona o správní reformě; neboť tam se přímo vše mohoucnost vkládá do rukou dotyčného politického úředníka, který přece, jak se zde praví, poměry nezná a není žádným sociálním cítěním trápen, který se drží pouze papírových směrnic a bude o všech zájmech a potřebách obyvatelstva rozhodovati prostě, jak se mu to bude hoditi."My, křesťanští sociálové", praví se dále "jsme proti těmto poměrům bezmocni". Velmi pěkné to doznání, jak jsou bezmocni. (Posl. inž. Jung [německy]: Účast na bezmocnosti!) Ano, účast na bezmocnosti skvěle se dokumentuje. Skvostné jest odůvodnění:"Poněvadž zastupitelské sbory, jež správní reforma zavádí, nejsou ještě utvořeny." Bude tudíž hned lépe, jakmile budou uvedeny v život tyto zastupitelské sbory, které jsou zřízeny jen, aby se vytřel zrak, "které by nám umožnily vykonávati vliv na politickou správu".

Tak si to Moricek představuje, že lze skutečně pak vykonávati vliv, dá-li se předem úředníku veškerá moc do rukou, dosadí-li se vedle něho správní výbor, který pak bude prý s to, aby vykonával vliv."Mohlo by se tím zameziti mnohé nespravedlivosti", míní "Deutsche Presse", "nespravedlnosti, která dnes vyvolává namnoze jisté rozhořčení proti zákonu o obecních financích". Jisté rozhořčení. Jest tudíž v tomto článku pozoruhodným způsobem doznáno, že absolutně nelze býti spokojenu s tímto finančním zákonem. Dějí se pokusy svésti tuto vinu nikoli na zákon, nýbrž na způsob provádění tohoto zákona. Měl jsem teprve nedávno příležitost slyšeti v Krňově, že kol. Luschka prohlásil v jedné schůzi, že jsou-li nyní obce a okresy ve Slezsku novým zákonem o obecních financích tak poškozeny, jest tím vinen jen kol. dr Koberg; neboť on je členem zemské správní komise pro Slezsko a bylo jeho úlohou pečovati o to. aby právě německé obce a okresy ve Slezsku byly přiměřeně poděleny z dotačního fondu. Je to jezuitská vytáčka, na kterou dlužno zblízka se podívati a lze říci, že politický správní úředník neměl vlastně z úst vypustiti takový nesmysl. Musí přece, jsa sám spolutvůrcem zákona, jako vůdčí člen koaličních stran věděti, že zákon obsahuje donucovací předpisy, jež prováděti přísluší prostě místům správou pověřeným. Je to tudíž vědomé překrucování skutečnosti, se kterým on pracuje a není to jistě velkou chválou pro toho, kdo jest nucen potírati takovýmito prostředky politického protivníka. Křesťansko-sociální vedoucí orgán jest nucen doznati, že jest nezbytná novelisace a praví:"Jak se dovídáme z parlamentních kruhů německé křesťansko-sociální lidové strany, jest strana odhodlána" - slyšte! - "usilovati o novelisaci jednotlivých ustanovení zákona o obecních financích. Zákon o obecních financích má", jak se dále praví, "nejsilnější pečeť teorie na čele". Jest to jistě rána namířená na pana finančního ministra dr Engliše, který byl vždy označován s této strany jako teoretik."Domáháme-li se novelisace jednotlivých ustanovení, nežádáme ještě hlavy zákona." To je přece pozoruhodně řečeno "Žádáme pouze přizpůsobení praksi." To je žvast, který nemá nic jiného zakrývati, než nutnost novelisace tohoto zákona, jak se to nyní také uznává se strany křesťanskosociální. Předpovídali jsme, že to nemůže dlouho trvati, dostalo se nám tehdy výsměchu a bylo opětně prohlašováno, že zákon projeví již také pro naši domovinu blahodárné účinky, jak to pan Zierhut prohlásil také o správní reformě a jak se to nyní ještě tvrdí v listech koaličních."Heimat" napsala teprve nedávno, že jest přímo štěstím, že došlo k tomuto zákonu. Za půl roku uslyšíme však, jak budou pánové o tom mluviti. Pak teprve nahlédnou, co jest pravda - poněvadž nyní, jak se zdá, mají příliš málo rozumu, než aby si mohli teoreticky představiti důsledky - až poznají v praksi, jak zákon na vlastní jejich kůži doléhá, upustí od něho a proto také ani tentokráte dříve nezmoudří, dokud sami škodu nepocítí.

Řekli jsme již loni, že jak zákon o obecních financích, tak i zákon o správní reformě jsou na hrubou újmu zájmů veškerého obyvatelstva v tomto státě bez rozdílu národnosti, samozřejmě především také na újmu menšin a zejména Němců. Nevěřilo se nám však, tvrdilo se stále, že správní reforma projeví blahodárné účinky a ještě nyní praví se v citovaném úvodníku v "Deutsche Presse" z dnešního dne:"Správní reforma má sama o sobě za účel dosíci úspor ve správě státu a jejím odkladem nebude účinek berní reformy přímo dotčen." Setrvává se tudíž ještě při správní reformě, žádá se, aby byla co nejdříve provedena, aby odkladem nebyla značně dotčena berní reforma. Jest to pozoruhodné stanovisko, které bude ještě zcela určitě revidováno. Jakoby pánové skutečně věřili a věřiti mohli v tyto úspory ze správní reformy, kdyby měli aspoň trošku rozumu. Je tomu právě tak jako dříve při zákoně o obecních financích, kde se stále mluvilo o četných úsporách, jež přijdou obyvatelstvu k dobru, nyní však se již nahlíží, že to, co se na jedné straně uspoří, dlužno s druhé strany vymoci na poplatcích, dávkách, naturálních úkonech, tudíž robotou, o které byla již dnes řeč. Jest samozřejmo, že obce a okresy musí žíti, že musí za všech okolností dostati potřebné peníze pro svůj život a že touto cestou nelze ničeho ušetřiti.

Podobně bude tomu při správní reformě. Na správu jest potřebí peněz, i když se v trhne kolej samosprávná. Vše bude dáno do rukou molochu státnímu. Bude to brzy tak vyhlížeti, jak to vypadá u státních drah a v jiných státních podnicích: náklady budou totiž činiti třikrát tolik, kolik nyní činí ve správě autonomních svazků. Nebude lze tudíž mluviti o blahodárných účincích zákona a přes to domnívají se bodří zástupci lidu, nemajíce ponětí o organické výstavbě dobré správy, že to již půjde, aby se jen vyčkalo, jak se věci utváří. Nechávají se přesvědčiti autoritativním tónem dávaných jim poučení o přednostech nového vymyšleného systému a tak dochází k takovým zákonům, jako jsou zákony o finanční berní reformě, a tak přivádí se konečně demokracie sama v záhubu. Nějaký Černý diktuje a harakiri se jednoduše provede. Slezané hlasovali ochotně proti Slezsku, tudíž pro jeho záhubu, Němci, aby Němci byli trvale zbaveni práv, ba členové představenstva Svazu německých samosprávných sborů zvedli ruku pro zničení samosprávy. Vše na vyšší rozkaz, pod jehož sugescí všichni stojí.

Také nyní, poněvadž jest patrno, že ani finanční reformu pro samosprávné sbory ani správní reformu nějak udržeti nelze, uplatňuje se snaha protlouci se polovičatými opatřeními a šibeniční lhůtou, a koalice nemá odvahy, aby provedla důkladnou očistu. Není ještě zcela jasno, co politická "osmička" vymyslila. Vždyť přece v poslední době postupovalo se vždy tak, že se vše, co má býti tam upečeno, zastíralo rouškou tajemství. Již dnes lze však říci, že více z toho nevzejde, než neduživý kompromis. Daleko není ještě se zdarem překonáno nebezpečí libovolné vlády úřednictva, jež kotví v tomto zákoně o správní reformě, a vysoká byrokracie právě opět velice o to usiluje, aby zavedla správu prostou co možná veškeré kontroly.

To vysvítá již zřejmě z toho, že se na jedné straně nepospíchá se zařízením správního soudnictví nižších instancí, ústavou právně zaručeného, s druhé strany pak z křečovitého úsilí, doraziti dokonce i nejvyšší správní soud. Fundamentum regnorum justitia! Zdá se, že tato zásada není v oboru veřejného práva u československých státních úřadů zvláště oblíbena. Jinak muselo by býti přece samozřejmým, že by se správní orgány řídily aspoň plenárním rozhodnutím nejvyššího správního soudu v analogických případech, což se - jak známo - bohužel neděje. Zejména rozhodnutí nejvyššího správního soudu v oboru jazykového práva zavdala k tomu podnět, aby byl zahájen útok proti tomuto nejvyššímu správnímu soudu. Kdyby se tak skutečně jednou podařilo těmto nadbyrokratům s pomocí povolné většiny byť i jen zúžiti obor působnosti nejvyššího správního soudu, pak by tím byla Československá republika vyřazena ze souboru civilisovaných států a hozena daleko nazpět za poslední balkánský stát. Nebo kladou si to za čest čeští koaličníci a s nimi snad i Novoslovani rázu Windirschova, že obstarávají takto vedení členů Malé Dohody, či myslí, že provedou tím nejsnáze právní úroveň s ostatními tak zv. slovanskými národními státy, pro niž nedávno ministr Hodža horoval. Myslím, že by bylo daleko chytřejším a pro samotné Čechy dokonce lepším snažiti se o sousedské navázání na práv ní a správní poměry Německé říše, než upadnouti zpět do jichovýchodně evropských balkánských method. Češi jako nejzápadnější Slované mají veškeru příčinu, aby často opovrhovanou německou samosprávu zavedli opět na její staré dědičné místo. Pouze volnou samosprávou a jejím duchem lze jednou úplně povaliti zdánlivě demokratický absolutism, jenž se skrývá v této zpátečnické správní reformě.

To zdá se býti také názorem pana presidenta státu, jenž včera podle novinářských sdělení v Třebíči na Moravě prohlásil v odpovědi na pozdravný proslov toto:"Jsem přítelem samosprávy; samosprávou se demokracie zdokonaluje a mohou zejména přiměřenou úpravou" - tedy přiměřenou úpravou!"samosprávy býti vyřešeny všechny menšinové problémy. Samosprávou účastní se občani na státní administrativě," pravil president Masaryk."Záleží na obyvatelstvu," pravil, "aby svou politickou zralostí a politickým vzděláním mohlo se úspěšně zúčastniti při správě státu. Rozumí se samo sebou, že předpokladem samosprávy je loyalita k republice" atd.

K tomu bych přece podotkl, že z toho vychází, že se asi zaměňuje samospráva - a to nejen samým panem presidentem, nýbrž na české straně vůbec - se spolusprávou státu, součinností při správě. Uplatňuje se tudíž názor, že postačí t. zv. nevlastní samospráva, není úmyslu vytvořiti sféru odpoutanou od státu, ať jde o územní samosprávu národů, neb o kulturní samosprávu, či o samosprávu v obci, okresu a zemi. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.)

Není úmyslu ponechati někde sféru nezávislou na státu, v níž smí občanstvo bez poručníkování podle vlastního volného sebeurčení nařizovati a opatření činiti, jak se mu právě hodí; jest úmyslem, dovoliti pouze co nejmilostivěji, aby mělo dojem, že smí spolu do věci mluviti; spolu rozhodovati, pokud se týče, vlastní své záležitosti samo spravovati, to nesmí. Připadá mi to tak jako při akciové společnosti, kde valné hromadě přísluší také právo poněkud do věci mluviti, kdežto vše již dávno ve správní a dozorčí radě bylo usneseno; účastníci valné hromady mohou míti sice dojem, že mají také něco do toho co mluviti, po pravdě jsou úplně bezmocni a bez vlivu. A tak jest tomu u těles, která mají býti v život uvedena podle správní reformy. To není žádná samospráva, při nejmenším aspoň ne podle německého názoru; je-li to slovanský názor, nemůžeme se s tímto názorem nikdy ztotožniti..Vidíme v samosprávě něco zcela jiného a to jest také vloženo do starorakouského obecního zřízení, kde se praví, že tento samostatný obor působnosti zahrnuje v sobě vůbec vše, co se především týče zájmů obce a co lze v jejích hranicích vlastními prostředky provésti a obstarati. Vše to má býti uspořádáno podle volného sebeurčení. Takový jest smysl německé samosprávy a v tomto směru pracuje se v Německé říši k tomu, aby byla provedena reforma správy. Bylo by velmi účelno, kdybychom se tím zabývali, a kdybychom státní dozor nad takovýmito útvary nerozlišovali dále, než jak se asi provádí nad spolky, t. j. kdybychom omezili státní dohled nad těmito samosprávními útvary na dozor v příčině dodržování zákonných mezí. Více není zajisté zapotřebí, více je zlo. Pouze touto cestou lze také vypěstiti u obyvatelstva vědomí vlastní odpovědnosti, jež nakonec přijde k dobru široké veřejnosti. Nezáleží tak mnoho, jak pravil president Masaryk, na obyvatelstvu, aby politickou zralostí a politickým vzděláním si vytvořilo samosprávu, nýbrž záleží především na dobré vůli dotčené koalice, jejíž úkolem bude nyní rozhodnouti, zda tento zákon, tak jak jest, uvede v platnost nebo jej přiměřeně změní. Předpoklady pro samosprávu nebyly dosud jednoduše pro obyvatelstvo zjednány, naopak bylo vše podniknuto, aby mu byly vyrvány poslední zbytky samosprávy a není úkolem obyvatelstva samého, nýbrž především úkolem vlády, aby zaujala přiměřené jiné stanovisko, žádala a uskutečnila změnu těchto zpátečnických ustanovení správní reformy. V srdci střední Evropy není dnes více místa pro pokusy tak zpátečnické, tyto nemohou sloužiti nikomu ke cti, nikomu ke zdaru a v krátké době musí se ztroskotati a také se ztroskotají. To jest pevným naším přesvědčením a proto pravíme:"Pryč raději dnes než zítra s touto finanční a správní reformou, volnou dráhu pro samosprávu!" (Potlesk poslanců něm. strany národní.)