Pán posl. dr Tuka vysvetlil vtedy tomu pánovi
celý plán, ktorý mal pozostávať
v tom, že v dobe, keď československá armáda
(Výkřiky posl. Johanise a dr Meissnera.) bude
na manévroch, obsadí rôzne vojenské
objekty, vyhodí rôzne mosty do povetria a preruší
železničné spojenia s historickými zemami.
(Výkřiky posl. Myslivce, čsl. poslanců
soc. demokratických a posl. Hrušovského.) Pán
dr Tuka zaviedol potom tohoto význačného
činiteľa slovenskej ľudovej strany do Viedne,
kde ho chcel priviesť do styku s monarchistickými
kruhy a s vysokými dôstojníky (Slyšte!),
o ktorých tvrdil, že im dodal už rôzne
zprávy týkajúce sa bezpečnosti Československej
republiky. (Slyšte!)
Slávna poslanecká snemovňa! Toto tvrdenie,
tieto obžaloby sú vložené v tom memorande,
ktoré obdržala slovenská ľudová
strana, ale slovenská ľudová strana nedržala
za potrebné, aby do dnešného dňa v tejto
veci zaujala stanovisko buď proti dr Tukovi alebo
proti tomu druhému význačnému činiteľovi
v slovenskej ľudovej strane. Oba títo páni
nachádzajú sa ešte dnes v ľudovej strane
a sú členovia a význační funkcionári
slovenskej ľudovej strany. (Výkřiky posl.
Bechyně.)
Slávna poslanecká snemovňa! Predseda národnej
demokracie na Slovensku, dr Milan Ivanka, popísal značnú
časť týchto vecí v celej sérii
článkov v "Národnom Denníku",
v orgáne národnej demokracie a vyzval prof. dr Tuku,
aby ho žaloval, aby mu dal príležitosť,
že by pred súdom dokázať mohol pravdivosť
svojich tvrdení. Pán prof. dr Tuka prehlásil,
že žalovať nebude. Dr Milan Ivanka sosbieral všetky
tieto veci do článkov a vydal ich vo zvláštnej
brožúre, aby znova dal príležitosť
dr Tukovi žalovať ho a priniesť tak celú
vec pred súd, pred objektívne rozhodčie fórum.
Pán dr Tuka podnes nežaloval a ani žalovať
nebude. (Různé výkřiky!)
Vážení pánovia! Jestli vy tvrdíte,
že všetko to, čo rímsko-katolícky
kňaz Peter Bríšek a to, čo váš
stranník a prívrženec, starosta lučenecký
udáva, je lžou a nepravdou, tak prečo že
neprinútite vášho prof. Tuku, aby dal
možnosť, že by títo páni pred súdom
pod prísahou povedali pravdu? Preto nie, lebo ste sami
presvedčení o tom, že je to pravda! (Potlesk
čsl. poslanců soc.-demokratických a nár.
socialistických.) Preto nie, lebo sa bojíte,
že by rozvratné živly na Slovensku opustily vašu
stranu. (Posl. Myslivec: Pane doktore, nejsou na Slovensku
žádní státní návladní?)
Pane kol. Myslivče, štátni návladní
tam sú a tí chcú konať svoju povinnosť,
ale je tam aj koalícia, v ktorej sedia ľudáci.
(Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické
a čsl. strany nár. socialistické. - Výkřiky
komunistických poslanců. - Posl. Myslivec:
Podal některý státní návladní
žalobu, pane doktore?)
Slávna poslanecká snemovňa! Či štátne
zastupiteľstvo podalo žalobu, či nie, tú
otázku ja tu rozhodovať nebudem. Aby konaly povinnosť
úrady, o to sa musíte vy, vládne strany,
postarať. (Potlesk čsl. socialistických
poslanců. - Posl. Myslivec: To je jejich věc!
- Hlasy: Bránilo se jim! - Posl. Myslivec:
Ať řekne, kde se jim to bránilo! - Opětně
výkřiky. - Posl. Myslivec: Poněvadž
by se to všechno rozsypalo, jakmile by státní
návladní podal žalobu! - Veselost čsl.
socialistických poslanců.)
Koalícia stojí pred vážnymi rozhodnutiami.
Vy revidujete váš pomer k slovenskej ľudovej
strane. Teroristický požiadavok slovenskej ľudovej
strany, aby miesto zemského prezidenta na Slovensku bolo
obsadené jej kandidátmi, vás núti,
aby ste revidovali tento pomer.
Vážení pánovia! Neverím, že
by koalícia mohla pripustiť, aby miesto zemského
prezidenta na Slovensku obsadené bolo človekom tej
strany, ktorá nemá tej mravnej sily, aby vylúčila
zo svojho lona posl. dr Tuku. (Tak jest! Výborně!)
Je mravne nemožným, aby tá strana mohla
si nárokovať na Slovensku prvú funkciu, ktorá
trpí vo svojich radoch takýchto ľudí.
(Potlesk socialistických poslanců.) Najprv
spravte očistu vo vašom vlastnom dome, najprv vyprášte
zo seba všetkých zradcov a nepriateľov republiky
a potom môžete s kľudným svedomím
prísť, aby republika uznala i vaše požiadavky.
(Tak jest! - Výborně! - Odpor ľudových
poslanců slovenských.)
Slávna poslanecká snemovňa! My neprijímame
tento návrh zákona z dôvodov tých,
že nebolo vyhovené naším vecným
návrhom, predloženým v ústavne-právnom
výbore, ale aj z toho dôvodu, že krajne nedôverčive
sa dívame na dnešný vládny režim
a na dnešnú vládu, ktorá trpí
takéto hanobné pomery vo svojom lone. (Potlesk
poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické
a čsl. strany nár. socialistické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Bolen. Uděluji mu slovo.
Posl. Bolen: Jménem klubu poslanců, jehož
jsem členem, a také jménem všech příslušníků
komunistické strany Československa protestuji především
co nejdůrazněji proti opětovnému střílení
do stávkujících zemědělských
dělníků na Slovensku (Výkřiky
komunistických poslanců.) a proti všem
brutálním zákrokům vládních
orgánů proti stávkujícímu dělnictvu
vůbec. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
S hlubokým, bezvýslovným pobouřením
přijali jsme dne 2. května t. r. zprávu z
Dolního Kereškyna, že tam byla výstřely
z četnických pušek jedna dělnice zabita
a že několik dělnic bylo vážně
zraněno.
Prohlašujeme jménem utlačeného a krajně
vykořisťovaného lidu na Slovensku: Přes
všechno hnusné násilí neustoupíme
ani krok, naopak zvýšíme svoje úsilí
o svržení buržoasní nadvlády, zvýšíme
svoje úsilí za úplné osvobození
Slovenska od brutálních kolonisátorů.
Vedeme seznam padlých v boji, vedeme seznam obětí
buržoasního teroru. Nebudeme je oplakávati.
Víme, že přijde doba, kdy vstoupí v
semknutých řadách do boje miliony (Potlesk
komunistických poslanců.) a kdy ukáže
se marnou zákeřnost buržoasie, marným
ukáže se její násilí. A tehdy
budou všechny oběti kapitalistického režimu
pomstěny. (Výborně!)
Pryč s katany dělnické třídy!
Ať žije vítězná světová
sociální revoluce! (Potlesk komunistických
poslanců.)
Paní a pánové! Vláda, která
tak ráda a tak často namlouvala veřejnosti,
že se cítí pevnou a silnou, jest tu několik
měsíců silně nervosní a v posledních
týdnech projevuje vždy větší nejistotu
a slabost. Nejlepším barometrem její nejistoty
a slabosti je zuření vládních orgánů
proti naší straně, dále nepříčetné
konfiskace našeho tisku, dále zákazy schůzí
a jiná persekuční opatření
proti pracující třídě v Československu.
Chápeme, že pánům, kteří
chystají oslavy 10. výročí trvání
jejich měšťácké republiky, je málo
příjemné, když se všech stran slyší
jen projevy rostoucí nespokojenosti, jen žaloby a
stesky na bezpráví a skutky libovůle, když
odevšad slyší jen hlas zklamaných nadějí
a obviňování vlády. Chápeme,
že i nejotrlejším jednotlivcům z vládní
většiny je nepříjemné, jsou-li
stále upomínáni na sliby kdysi slavnostně
dané, jsou-li zasypáváni důkazy o
potlačování národnostním, zejména
na Slovensku a Podkarpatsku, a když ve všech obvodech
republiky projevuje se jenom touha, dostati se ven z nesnesitelných
poměrů.
Chápeme, pánové, vaši nervositu, neboť
víme, do jak bezvýchodné situace se dostáváte,
i pokud jde o politiku mezinárodní. Evropa je zatížena
řadou těžkých problémů,
jichž řešení předpokládá
především revisi mírových.
smluv. Ale revise mírových smluv znamená
pro kapitalisty nový a ještě větší
chaos, nežli byl v letech popřevratových, znamená
konec relativní stabilisace kapitalismu a zboření
všeho toho, co zejména malé kapitalistické
státy až dosud tak pracně postavily.
Britská veleříše bez ohledu na to, jaké
následky to bude míti pro její t. zv. "spojence",
zoufale zápasí o svoji existenci, o svoje mocenské
postavení a československý vyslanec v Londýně
Jan Masaryk vzkazuje prostě a resignovaně, aby v
Československu byli připraveni na další
a ještě horší překvapení,
nežli bylo nedávné snížení
cla na surový cukr. Britská veleříše
nalézá se ve stavu rozkladu a běda státům,
které spojují osud svůj s osudem jejím!
Francie řídí se v rozhodujících
momentech hospodářských a politických
jen svými nejužšími egoistickými
zájmy a sama "Národní Politika",
když nedávno uvažovala o obchodním jednání
Československa s Francií, byla nucena konstatovati,
že nikde nebyli jsme tak studeně přijati a
nikde nenarazili jsme na tak tvrdé a zamítavé
stanovisko jako právě v t. zv. spřátelené
Francii.
Malá Dohoda dnes už téměř neexistuje,
Československo je fakticky osamoceno, dr Beneše
pohání nejistota po celém světě
s místa na místo, a naděje, zejména
maďarských imperialistů a monarchistů,
že budou moci restaurovati včerejšek, je silnější
než kdykoliv před tím.
Společnost národů jest už každému
jen pro smích, a jestliže nevypukla dosud válka,
je to jedině zásluhou Sovětského Svazu
a mocné organisace komunistické Internacionály,
která dovedla svou účinnou propagandou protiválečného
boje přesvědčiti už miliony dělníků
a pracujících rolníků v celém
světě, že každá imperialistická
válka musí býti přeměněna
ve válku občanskou a tím spíše
tedy válka proti Sovětskému Svazu. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Zahraniční ministr dr Beneš řekl
ve svém posledním exposé: "Dnes v západní,
střední a jižní Evropě nikdo
vážně nemůže mysliti na válečný
konflikt prostě proto, že risiko politické
a sociální je takové, že by se to rovnalo
sebevraždě".
Ale na jiném místě říká
dr Beneš, že zahraniční politika
Československa je totožná s politikou loupeživé
Anglie, tedy s politikou, která má za účel
spojiti kapitalistické státy Evropy k boji proti
Sovětům, zostřiti rozpor mezi Sověty
a Evropou ve smyslu hospodářském a politickém
a přivoditi tak úplné přerušení
politických a hospodářských vztahů.
Poslední řeč dr Beneše je v otázce
poměru Československa k Sovětskému
Svazu velmi důležitou už z toho důvodu,
že dr Beneš dále odmítá
odzbrojovací návrhy Litvinova a prohlašuje
je za neuskutečnitelné. Ve chvíli počínajícího
hospodářského i politického rozkladu
britské veleříše Československo
místo aby revidovalo dosavadní své cesty
zahraniční politiky, přihlašuje se ústy
svého ministra veřejně do protisovětské
fronty! V této souvislosti je také srozumitelnější
vnitřní politika Československa, zesílené
vykořisťování pracující
třídy a stupňovaná persekuce revolučních
organisací dělnických a revolučního
hnutí, které je v cestě lupičským
plánům anglických bankéřů
a vykořisťovatelské politice jejich československých
imitátorů.
Dělnictvo a pracující lid na venkově
musí stále počítati s nebezpečím
nové války a nesmí se dáti nijak másti
řečmi pacifistů a kapitalistických
státníků, kteří o sobě
říkají, že jsou "stoupenci míru".
Napětí mezi kapitalistickými státy
trvá, bouře je dosud skryta pod obzorem, ale naše
nervy ji vnímají. Podrážděnost
v poměrech mezinárodních roste. Staré
spory se znovu ozývají a nové spory rostou
a hrozivě vystupují. Pacifisté a stoupenci
Svazu národů připomínají nám
bláhové lidi, kteří přitahují
peřinu přes uši, aby neslyšeli hrom, a
zavírají pevně oči, aby neviděli
blesky. Tím ovšem bouři ani úderu hromu
nezabrání. A stává se často,
že hořící strop nad hlavou je vyžene
do lijavce a vichru, co zatím plameny jim stravují
to nejpotřebnější.
Dělníci a všichni pracující lidé
musí také věděti, že stát
a systém, který vůči nim používá
jen klamu a násilí, nezasluhuje, aby se mu od nich
ve dnech nebezpečí dostalo nějaké
soustrasti anebo dokonce pomoci.
Mezi těžké a nevyřešené
problémy Československa patří také
otázka reparací. Mluvili jsme o této otázce
podrobně už při projednávání
státních rozpočtů. V této věci
hraje si ministerstvo financí a celá vláda
na schovávanou. Pánové vědí,
že nějakých 35 miliard reparačních
povinností je prapodivným epilogem k té části
washingtonské deklarace, kde se praví, že "národ
převezme jen svou část předválečného
dluhu rakousko-uherského a válečné
dluhy, že ponechá těm, kdo do nich zabředli"
a pánové nemohou také přiznati, že
zde není žádného skutečného
velkorysého hospodářského a finančního
plánu a programu, že jest zde jenom vuřtlování
ze dne na den, vuřtlování na účet
a škodu nejširších vrstev pracujícího
lidu. Prof. Pekař prohlásil v minulých dnech,
že samostatnost bude v pekle, jestliže miliardy reparačních
závazků musíme platiti, ale vláda
mlčí dál jako zařezaná.
Odchod ministra financí dr Engliše byl vládními
časopisy glosován různě. Nejblíže
pravdě stálo "Národní Osvobození",
které přineslo úvodník o těžké
finanční krisi státu. Ve skutečnosti
se má věc tak, že ministr financí odešel
ze strachu před inflací, odešel proto, poněvadž
není takovým kouzelníkem, jakého potřebuje
tato vláda a soustava, t. j. kouzelníkem, který
by šetřil i rozhazoval zároveň.
Osud, který stihl dr Engliše, stihne také
každého dalšího ministra financí.
Vy jste, pánové, v bezvýchodném položení.
Abyste udrželi nad vodou váš kapitalistický
stát, musíte nezbytně šetřit,
musíte i na příště provádět
dalekosáhlé škrty ve státním
rozpočtu, musíte škrtat všechny položky
na věci, které jsou jen poněkud obyvatelstvu
prospěšné - ale současně abyste
udrželi kapitalistický pořádek, svoji
nadvládu a svoje třídní panství,
nesmíte šetřit, musíte dál zvyšovat
položky na státní aparát, na vojsko,
policii atd.
Bursa podle dr Fouska má obavy o další vývoj
Englišova finančního plánu a
neobyčejně ji znervosněly zprávy o
odchodu dr Engliše. Bursa, která se spoléhala
na slib dr Engliše, že na principu stabilisovaného
rozpočtu bude setrváno i na příště,
najednou vidí, že stavěla na písku.
Dr Engliš při projednávání
rozpočtu na rok 1928 prohlásil s velikým
sebevědomím: "Postavil jsem v loni stabilisaci
rozpočtu jako programový požadavek, má-li
se snížiti veřejné břemeno tížící
výrobu a spotřebu přirozenou cestou. Podařilo
se splniti tento požadavek." Dále pak prohlásil:
"Na principu stabilisovaného rozpočtu jest
setrvati i na příště. Jsme na pravé
cestě k finanční konsolidaci, je nutno proto
setrvati na zaujaté linii."
Nyní však má býti rozpočet o
hezkou řadu milionů zvýšen. Vedle stále
rostoucích požadavků ministerstva národní
obrany je tu požadavek cukerního průmyslu a
organisace řepařů. Cukernímu průmyslu
má býti podle zpráv, které dosud v
tisku proskočily, povolena sleva na dani obratové,
na dani z uhlí a na dopravní dani z exportního
zboží prozatím ve výši 30 až
40 milionů Kč. Později bude více.
Pracující lid, který je považován
vládnoucími pouze za citron, který je možno
stále víc a více vymačkávat,
musí co nejrozhodněji protestovat proti jakýmkoliv
darům cukerního průmyslu a musí se
dožadovat zveřejnění celého jednání
mezi vládou a cukrovarníky. (Potlesk komunistických
poslanců.) Smáli jsme se už loni tvrzení
ministra financí, že má rozpočet stabilisovaný.
Jsme zvědavi, čím se bude chlubiti ministr
financí při projednávání rozpočtu
na rok 1929. Snad tím, že jedna část
základního průmyslu jde vstříc
vážné, vleklé a nevyléčitelné
krisi?!
Vy jste, pánové, dovedli a dovedete jistě
i na příště zaranžovati volby a
sehnati většinu v této sněmovně,
dovedli jste přiměti určitou část
Němců, Maďarů a Slováků,
aby brali různé podpory a subvence ze státní
pokladny, dovedli jste také Řím, který
měl býti souzen a odsouzen, pohnouti k tomu, aby
se do Československa vrátil papežský
nuncius, ale nedovedli jste a nedovedete ani na příště
vyřešiti důležité hospodářské
otázky, nedovedli jste ani jste se nesnažili a ani
jste nechtěli vyřešiti otázku dělnickou
a otázku národnostní.
Dnes je to váš veliký nedostatek a zítra
to bude vaše zkáza. (Potlesk komunistických
poslanců.) Holedbali jste se, že Československo
je nejlépe a nejprozíravěji vedeným
státem v Evropě, a nescházelo ani domácích
krasořečníků, kteří
dokonce viděli v Československé republice
- "novou Ameriku". Neviděli jste a nechtěli
jste vidět, že značné procento t. zv.
národního jmění patří
cizincům a že značná část
různých dividend a kapitálových výnosů
jde ročně od nás do ciziny. Abyste byli schopni
konkurence na cizích trzích, které existovaly
většinou jen ve vaší fantasii, snížili
jste dělnictvu mzdy, slevili jste daně průmyslu
a bankám, za to rozšířili jste daně
spotřební a tak oslabili kupní sílu
domácího konsumu. Celé vaše státnické
umění vyvrcholilo v tom, že "slovanofilu"
Kramářovi spolu s dr Benešem nezbývá
po odmítavých gestech vůči Sovětskému
Svazu nic jiného nežli ponížená
cesta do Hindenburgova Německa. (Tak jest!) Teď
najednou musíte být rádi, když se přiživujete
z konjunktury sousedního Německa, když jste
přívěskem toho Německa, které
jste chtěli ještě před krátkou
dobou viděti pod svou "vítěznou"
patou. Nemůže býti větší
ironie!
Za 10 let trvání této měšťácké
republiky spáchána byla na dělnictvu, drobném
úřednictvu a zřízenectvu státním,
na pensistech, invalidech, na malorolnictvu a drobném živnostnictvu
řada bezpráví a zločinů. A
nová bezpráví a nové zločiny
se chystají. Lid, který budete, pánové,
lákat na oslavy 10letého trvání vaší
kapitalistické republiky, položí Vám
otázku: "Co máme vlastně oslavovat?"
A zeptá se dále: "Kde je, pánové,
slibovaná socialisace, kde je odluka církve od státu,
kde je zabavení velikých válečných
zisků, kde je řádné nemocenské,
starobní a invalidní pojištění
všech pracujících a zabezpečení
přestárlých, kde je řádné
zabezpečení invalidů. vdov a sirotků
po padlých vojínech, kde jsou sliby washingtonské
deklarace, kde je slibovaná spravedlnost hospodářská,
politická a národnostní, kde je náš
podíl na všech statcích pozemských,
v čem je naše svoboda, naše rovnost, naše
bratrství? Proč přináší
lid všechny ty oběti, jakým právem se
na něm žádají a co poskytuje za to stát
pracujícímu lidu?"
A my odpovíme za vás všem pracujícím
lidem měst a venkova hodně jasně a důrazně:
"Byli jste měšťáky a sociálními
patrioty podvedeni, byli jste zrazeni! V Československu
není spravedlnosti hospodářské, politické
a národnostní. Československo není
také žádným "právním
státem". Československo je vůči
pracujícím lidem pouhým státem moci
a násilí, státem, který své
násilí zastírá jalovou frází
o "veřejném zájmu" a "blahu"
a pod. Stačí vzpomenout na zákon na ochranu
republiky, namířený proti třídnímu
dělnickému hnutí, proti každé
opravdové oposici a proti národnostním menšinám,
na zákon o útisku, namířený
proti dělnickým odborovým organisacím,
na zákon tiskový, kterým je znemožňována
každá poctivá kritika a pravdivá informace,
na zákon o vzetí volebního práva vojákům,
na zákon o úpravě veřejné správy
a na řadu jiných opatření proti pracující
třídě. Nynější koaliční
vláda vytvořená z buržoasních
stran všech národností zaujala posice, které
jí připravili socialisté, a rozvíjí
útočnou frontu proti všem pracujícím
lidem v městech a na venkově za pomoci zákonů,
které už dříve socialisté spolu
s agrárníky odhlasovali.
Po vysokých zemědělských clech, která
znamenají uzákoněné okrádání,
po kongrui, po zvýšení daně z cukru,
po daňové reformě, která ulehčuje
bohatým a zatěžuje dělníky, domkáře
a drobné živnostníky, po zrušení
ochrany nájemníků a po generálských
pensích chystá spojená buržoasie zhoršení
sociálního pojištění, snížení
důchodu válečných poškozenců
a vdov, odbourání samostatného pojištění
hornického, neslýchané pronásledování
venkovanů pro polní pych, spojené s tělesnými
prohlídkami venkovanek agrární polní
stráží a j.
Současně začíná působit
zákon o úpravě financí obcí
a svazků samosprávných. Vláda nutí
obce, aby zvyšovaly bídu a zoufalství drobných
poplatníků zavedením nových dávek
a zvýšením dávek dosavadních,
dávek nápojových, zvěropolicejních,
hřbitovních za úřední výkony,
ze spotřeby elektrického proudu atd... Chystá
se zdražení piva a cukru. A přesto nevidíme
nikde u těch, kteří "také"
dělají oposici, že by pomýšleli
na vážný boj proti drahotě, na vážný
boj proti bursiánům. Stálé zdražování
životních potřeb, potravin a bytů zasahuje
velmi těžce do rodin dělníků
i středních vrstev a drobných úředníků.
Výkřiky zoufalství a odporu pronikají
ulicemi měst i dědinami. Každý dnes
už ví, že je tu vinen v prvé řadě
kapitalistický stát, který chrání
majetné vrstvy a který svou zahraniční
a celní politikou umožnil kartelům loupeživá
tažení proti konsumentům.
Zpupnost a bezohlednost kapitalistů roste každým
dnem. Dělník ve fabrice, na šachtě a
na velkostatku, malorolník na své hroudě,
malý úředník a zřízenec
v bance a kanceláři, drobný státní
zaměstnanec a voják ve službě, invalida
a pensista, malý živnostník v městech
i na venkově, ti všichni jsou dnes nevolníky
pod knutou kapitalistického režimu, ti všichni
jsou dnes ovládáni skupinou lidí, která
vůči pracujícím nezná žádného
jiného systému, než systému nejbezohlednějšího
vykořisťování skupinou lidí,
již lze srovnati se špatným hospodářem,
který na své roli jen každoročně
sklízí, aniž by se staral o její posilu.
Za každý projev nespokojenosti, za každou oprávněnou
kritiku hrozí dnes pracujícím lidem vyhazov
z práce, větší útisk, pendrek,
bajonet, kriminál.
Buržoasie a její vláda zakazuje a dává
ozbrojenou mocí rozhánět dělnické
projevy, dává zuřivě konfiskovat komunistický
tisk, který neohroženě hájí zájmy
všech pracujících, buržoasie a její
vláda zakazuje i proletářský tělovýchovný
podnik - II. Spartakiádu - a vyhrožuje Federaci proletářské
tělovýchovy rozpuštěním jenom
proto, že není ochotna svoje statisícové
členstvo postaviti do služeb nepřátel
dělnické třídy, že nechce ze
Spartakiády učiniti akci na oslavu a obranu dnešního,
dělnictvu krajně nepřátelského
režimu.
Zběsilé řádění kapitalistů
a jejich pomahačů neobmezuje se jen na Československo.
Téměř ve všech kapitalistických
státech vidíme dnes bílou diktaturu. Ve fašistické
Italii jsou přední borci italského proletariátu
soustavně žalařováni, mučeni
a vražděni. Mezinárodní buržoasie
právě v přítomné chvíli
brousí si zuby na neohroženého vůdce
maďarského proletariátu soudr. Bélu
Kuna, kterého zatkla a vězní vláda
rakouská. V Číně, Japonsku, Finsku,
Španělsku, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Jugoslavii
a Řecku, všude vidíme vlnu bílého
teroru. Ve Francii jsme svědky středověkých
rozsudků nad revolučními dělníky,
rolníky a vojáky. Je tedy nynější
zostřené pronásledování chudiny
v Československu článkem v řetězu
mezinárodního bílého teroru. Jedna
z hlavních příčin, proč právě
nyní jsme svědky tak brutální persekuce,
spočívá v tom, že mezinárodní
buržoasie a její vlády chystají novou
válku, a to válku proti prvnímu státu
dělníků a rolníků, proti Sovětskému
Svazu. Pro Anglii a státy, které jí podléhají,
stojí věc takto:
Dokud bude trvat Sovětský svaz, tato největší
opora všech utlačovaných a vykořisťovaných,
dotud nebudou kapitalisté moci klidně vydírat
a z nakradeného v klidu trávit. Kapitalisté
ví, že pracující vrstvy bez rozdílu
národnosti vidí v Sovětském svazu
svoji vlast a v útoku na ní útok proti sobě.
(Potlesk komunistických poslanců.) Proto
snaží se buržoasie srazit předem "vlastní"
proletariát, aby měla pro případ války
doma krytá záda a volné ruce. Protože
buržoasie dobře ví, že je to pouze komunistická
strana, která vážně bojuje proti válce,
proto její křečovitá snaha rozdrtit
předem komunistickou stranu a zbaviti pracující
lid nejlepší zbraně a vedení v nastávajících
těžkých bojích. Protože jsme věrni
pracující třídě a velikému
ideálu světové sociální revoluce,
protože všechna buržoasní lákadla,
všechny sliby i hrozby a také určité
násilné prostředky nedovedly nás svésti
s pevné cesty třídního boje, protože
důsledně konáme jen to, co slouží
zájmům a osvobození pracující
třídy, a bezohledně potíráme
všechno, co těmto zájmům stojí
v cestě, chystá reakční vláda
proti naší straně výjimečná
opatření po způsobu jugoslavském a
polském. Ministr Beneš sice popřel pravost
dokumentu, který přinesl do zahraničního
výboru soudr. posl. Stern, ale my víme příliš
dobře, a ví také veřejnost, že
pánové až dosud vždycky, když šlo
o skutečné dokumenty, prohlašovali, že
jde o falsifikáty, a naopak zase tam, kde sami vyrukovali
proti nám s vyloženými falsifikáty,
namlouvali světu, že jde o dokumenty. (Tak jest!)
Ostatně tím, že jste popřeli existenci
dokumentu, který jsme uveřejnili, nepopřeli
jste jeho obsah.
Prohlašujeme v souhlase s velkou většinou pracujících
lidí měst a venkova: Zaslouží-li někdo,
aby byl dán ve stav výjimečný a postaven
před výjimečný senát, pak jsou
to právě ti, kteří vůči
pracujícím lidem nemají jiné politiky,
než politiku násilných opatření
policie, (Tak jest!) ti, kteří za 10 let
trvání měšťácké republiky
spáchali na pracujícím lidu měst i
venkova dlouhý rejstřík bezpráví
a zločinů, ti, kteří vůči
dělníkům nemají jiného pocitu,
než pocitu nepřátelství a zášti,
jak každodenně propukají ve vládních
orgánech.
Pracující lid v tomto státě nestane
se povolnějším a nebude odvrácen od
svých osvobozovacích snah, když bude strana
naše zatlačena do podzemí, on naopak bude jako
to železo, jež ohněm v ocel ztvrdlo. (Potlesk
komunistických poslanců.) Stane se jen sebevědomější,
třídně vědomější
a rozhodnější. Tomu nasvědčuje
spontanní hnutí dělnictva na Kladensku a
nespočetné projevy, které nás ze
všech míst ČSR došly. Mnozí dělníci
teprve nyní náležitě chápou důležitost
a potřebu dobře vybudovaných závodních
buněk, frakcí a závodních časopisů
a jako odpověď na přípravy vlády
energicky pracují k tomu cíli, aby dohonili, co
dosud v organisačním směru zameškali
a zanedbali.
Vlády starého Rakouska neštítily se
ani nejbrutálnějších prostředků,
aby dělnické hnutí bylo zlomeno, aby tvrdé
dělnické palice byly změkčeny a kam
to přivedly? Takové zákony, které
byly dělnické třídě vnuceny
a které jsou drženy jen policejními prostředky
a bodáky, jsou velmi špatné a stát s
takovými zákony nemůže být nikdy
vytouženým domovem pracujících lidí.
Persekuční tažení proti nám ilustruje
jen rozervané a otřesené poměry tohoto
státu, ukazuje jenom, jakým bezcenným kusem
papíru je pro pracující lid měšťácká
ústava a na jak slabých základech spočívají
zde t. zv. "občanské svobody", když
je může ministerská libovůle tak snadno
rozmetati na hromady. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Jako ve všem, tak i při tomto tažení proti
chudobě jsou kapitalistům ze všech sil nápomocni
sociálnědemokratičtí a národněsociální
vůdcové. Mlčí ke střílení
do dělníků, mlčky schvalují
žalářování stávkových
výborů a hlídek, nutí svoje členy
ke stávkokazectví, zradili boj za zlepšení
sociálního pojištění a za zvýšení
mezd. S těžce tajenou radostí vítají
persekuci třídně uvědomělého
dělnictva. Přeložili těžiště
svého boje do parlamentních čachrů
a zuby nehty se brání utvoření jediného
předpokladu vítězství pracujících,
jednotné bojovné fronty pracujícího
lidu.