NS RČS 1925-1929, PS, 138. schůze, část 11/13 (22. 3. 1928)

Čtvrtek 22. března 1928

Dále bylo také požadováno, aby byly předkládány účty ostatních fondů státních anebo státem spravovaných. Účetní uzávěrka obsahuje účty bytového fondu, melioračního fondu a fondu dávky z majetku. Nejvyšší účetní kontrolní úřad může podati zprávu o účtech všech těch fondů, jichž schválení je vyhrazeno zákonem Národnímu shromáždění. Nejvyšší účetní kontrolní úřad nemůže dobře o své vůli podávati zprávy o některých jiných fondech, podává tedy jen o těch, o kterých je mu to zákonem uloženo.

Ostatně, abych dlouze nevykládal o všech těch požadavcích, které zde byly vysloveny k sestavování účetní závěrky Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, podotýkám, že tyto požadavky týkají se finančního řádu, který se právě meziministersky projednává a který bude také předložen sněmovně. Tam bude místo, aby byly uplatněny všechny návrhy, které tu byly jako resoluce předloženy.

Tedy není zde naprosto žádné příčiny k nějakým výtkám Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu. Musíme přiznati Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu - a to hodně podškrtávám - že předložená účetní uzávěrka odpovídá naprosto všem platným zákonným předpisům.

Co se týče požadavku, že má býti při jednotlivých položkách uvedena také kritika, vysvětlení atd., to vlastně již Nejvyšší účetní kontrolní úřad dělá. Na konci účetní uzávěrky Nejvyššího účetního kontrolního úřadu je řada poznámek, které vysvětlují jednotlivé požadavky. Právo kritiky je právem sněmovny a není to právem Nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Sněmovna může kritisovati, ale ne Nejvyšší účetní kontrolní úřad, který má vysvětlovati.

Byla zde při debatě o železnicích nadhozena také otázka, že by se měly investice, a hlavně rentabilní investice hraditi úvěry, půjčkami. Úplně s tím souhlasím. Ano, je to správné. Dříve jsme se tomu bránili, ale poněvadž tato zásada, aby se investice a hlavně rentabilní nehradily úvěry, byla neudržitelná, proto také v novém finančním zákoně jsme přistoupili na to, že investice železnic a pošt mají býti hrazeny úvěry, a hlavně rentabilní investice. Je to přirozené právo. Jistě železnicím a poštám na tom záleží, aby postupovaly s duchem času, technikou. K tomu je třeba peněz. Zisk by na to nestačil a proto je třeba úvěrů hlavně na rentabilní investice.

S tímto správným požadavkem úplně souhlasím a myslím, že ani finanční správa nebude se brániti, aby se užívalo hojně úvěrů. Ovšem běží o úvěry zahraniční. Tu souhlasím zase s finanční správou, poněvadž máme dosti likvidního kapitálu našeho, aby se užilo našeho kapitálu před kapitálem cizím.

Dále zde byla nadhozena otázka nedoplatků daní. Bylo zde řečeno, že to nejsou nedoplatky, nýbrž spíše nedoměrky. Já však říkám, že to nejsou nedoměrky, nýbrž opravdové nedoplatky. Měl jsem již příležitost mluviti zde o tom při rozpočtu i při účetní uzávěrce, ale znovu opakuji, jak došlo vlastně k těm horentním nedoplatkům v účetní uzávěrce. Za starého Rakouska byla účetní uzávěrka sestavována tak, že jako náležitost braly se toliko příjmy za jeden rok, že nebyl brán zřetel také k rokům předcházejícím. To bylo možno dříve, poněvadž se daně předpisovaly a tempo vždycky za rok, ale za války a po válce se poměry naprosto změnily, takže nemohly býti na běžný rok daně vyměřovány. Víme všichni, proč. Personálu berního bylo užíváno k rozličným pracím, soupisům atd., nemohly tedy býti daně a tempo předpisovány. Proto se předpisovalo hlavně za léta minulá, ale podle zákona musil každý poplatník platiti podle starého předpisu. V důsledku toho nastaly potom nepořádky, a tu Nejvyšší kontrolní úřad u přímých daní nebral zřetele jenom snad k souhrnu náležitostí v rozpočtovém roce vyměřených, nýbrž musil také bráti zřetel k náležitostem za léta minulá. Odtud potom povstala celá ta řada nedoplatků. Tak možno nedoplatky ty vysvětliti. Bude vyžadovati mnoho času, než těch 6 miliard nedoplatků bude vybráno. Znovu opakuji, že nebude pravděpodobně možno najednou odčerpati tak velké množství peněz, že to bude trvati celou řadu let, ale to neznamená, aby se snad někdo spoléhal, že nebude platiti. Tyto peníze budou musiti býti zaplaceny, ale ovšem rozvrhne se to na řadu let.

To by bylo asi to nejdůležitější, čeho bych se dotkl v doslovu k debatě o závěrečném účtu za r. 1926.

Ovšem podškrtávám, že nejlepším prostředkem k řádnému hospodaření s prostředky, které podáváme státu a vládě, jsou uspořádané poměry, klid vnitřní i zahraniční, což zde bylo tolik akcentováno. Souhlasím s tím a nemám jistě jinakého přání, než aby ten klid vnitřní a zahraniční trval dále, abychom se mohli věnovati klidné práci.

Co se týče resolucí, které zde byly předloženy p. kol. dr Roschem, nemohu se pro ně vysloviti z důvodů, které jsem právě uvedl, poněvadž jednak jsou již splněny a jednak týkají se finančního řádu, který je v projednávání a který bude v dozírné době předložen také posl. sněmovně.

Jménem rozpočtového výboru prosím, aby posl. sněmovna vzala na vědomí účetní uzávěrku za r. 1926 spolu s označenými fondy. (Potlesk.)

Místopředseda Horák (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Konstatuji, že sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Míním dáti hlasovati o návrhu na schválení celého závěrečného účtu za r. 1926 najednou.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebyly.)

Námitek není. Návrh můj je přijat.

Kdo tedy souhlasí s návrhem zpravodajovým na schválení celého závěrečného účtu státních výdajů a příjmů za rok 1926, jak jest obsažen v tisku 1429, a to i s účtem státního melioračního fondu, dále s účtem státního bytového fondu a s účtem dávky z majetku a přírůstku na majetku do konce roku 1926, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je schválen závěrečný účet státní za rok 1926 spolu s účty státního melioračního fondu a státního bytového fondu, oboje za r. 1926, a s účtem dávky z majetku a přírůstku na majetku do konce r. 1926.

Rozhodneme ještě o podaných resolučních návrzích.

Poněvadž pan zpravodaj své stanovisko k resolučním návrhům již sdělil, přistoupíme ke hlasování.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem posl. dr Rosche a druhů, aby rozpočet a státní závěrečný účet předloňského roku projednávány byly současně, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)