Pan Menger je prý socialista a článek uveřejnil
orgán strany, která si říká,
že je stranou socialistickou a hájí prý
také zájmy pracujícího lidu. Strana
nár. socialistická ve svém tisku a hlavně
na schůzích prohlašuje se za rozhodného
odpůrce této vlády, a to prý pro její
reakční, protilidovou politiku.
Pan Menger napsáním a "České
Slovo" uveřejněním výše
citovaných názorů na hospodářskou
politiku tohoto státu dává tedy vládě
za její protilidovou politiku, za její vyděračství
pracujících mas nejlepší vysvědčení.
Strana národních socialistů byla vždy
stranou zásadně bezzásadní a soudě
podle pravověrně měšťáckých
názorů pana Mengera, zůstane jí i
pro všecky budoucí časy.
Pan Menger také říká, že k této
politice hladu "dávaly samy impuls i elementy dělnické".
Chtěl snad říci: z jeho řad vyšlí
anebo se do jejich řad tlačící vůdcové
dávali impuls a sledovali vždy tutéž politiku
jako nynější vláda spojené buržoasie,
konsolidovati kapitalistický stát na účet
dělníků, což my komunisté dávno
a stále tvrdíme.
Sociálpatriotičtí vůdcové to
těžce nesou a této naší výtce
se brání tvrzením, že štveme. Pan
Menger to neměl na ně prozrazovat a tím naši
oprávněnou a zaslouženou kritiku ministerialistů
potvrzovat. Nynější konjunktura je tedy výsledkem
konsolidačních snah všech vlád, kteréžto
snahy vyvrcholily nastolením nynější
vlády spojené buržoasie proti pracujícímu
lidu. Téhož výsledku mohlo býti ovšem
také docíleno cestou úplně opačnou.
Naši průmyslníci, naše buržoasie
vůbec, měli starost opačnou, než jak
klame dělnickou veřejnost pan Menger. Buržoasie
nedělala poslední desetiletí nic víc,
než že naříkala na bídné
postavení, v jakém se nalézá. Jak
její nářek byl a jest oprávněn,
o tom nás velmi výmluvně přesvědčují
bilanční výsledky těchto let a zvláště
bilance stabilisační.
Tak na příklad "Spolek pro chemickou a hutní
výrobu v Ústí n. L." vyplácel
r. 1914 8% dividendy a měl 29 mil. Kč reservního
fondu, r. 1920 vyplácel však 25% a měl 91 mil.
resevního fondu, r. 1921 bylo vyplaceno 30% dividendy a
v dalších letech až do roku minulého vypláceno
stále 20% dividendy. A při této lichvářské
dividendě, ačkoliv má pouhých 50 mil.
Kč akciového kapitálu, nashromáždil
ještě závod na reservním fondu 186,883.000
Kč, tedy 3 a 1/2krát
více, než činí jeho akciový kapitál.
Druhý příklad: "Česká
společnost pro průmysl cukerní v Praze"
vyplácela dividendu: r. 1914 12 1/2
%, 1920 až 1921 55, 1921 až 1922 60 a dále 30,
35, 25 a 17 1/2 %; loňského
roku také 17 1/2%.
Akciový kapitál činí pouhých
27 mil. Kč, ale mimo dividendu za poslední rok ulila
tato společnost čistého zisku do cenných
papírů za 14,381.000 Kč. Vedle toho nákladné
investice kryla z prostředků vlastních -
čili také ze zisku.
Další příklad: "Mostecká
společnost pro dobývání uhlí"
vyplácela dividendu 75 Kč na akcii. Ačkoliv
měla pouhých 60 mil. Kč akciového
kapitálu, vykazuje ve stabilisační bilanci
naproti tomu: stabilisačního fondu 143 mil. Kč,
důlního majetku 175 mil. Kč, důlního
zařízení 100 mil., důlních
realit 20 mil. a účet výkupu pozemků
10 mil., úhrnem tedy 448 mil. Kč jmění.
Vedle toho však rozdělili si páni akcionáři
za 40 mil. Kč gratis akcií, čímž
zvýšili akciový kapitál na 100 mil.
Kč.
Ještě křiklavější případ
je "Báňská a hutni společnost".
Nejnižší dividendu vyplácela tato společnost
r. 1919, a to 15% na akcii. Od té doby dividenda stoupala,
až za letošní obchodní rok vyplácela
tato společnost dividendu 25%, avšak reservní
fond této společnosti stoupl za tento jediný
rok ze 75 na 180 mil. Kč. To však není veškerý
zisk. Její majetek r. 1926 byl oceněn na 310 mil.
Kč proti 141 mil. r. 1925, to znamená, že dalších
168 mil. Kč zisku bylo skryto v oceňování
důlního majetku. Avšak "Hospodářský
archiv" z 22. listopadu 1927 praví: "Ocenění
je mnohem nižší, než by mohlo býti
podle zákona o stabilisačních bilancích".
Tyto cifry, jež jsem zde uvedl, stačí k posouzení,
jak neoprávněný jest nářek
pánů buržoů na zatížení
průmyslu sociálními břemeny nebo břemeny
daňovými. K jejich nářkům na
zlé časy máme přísloví,
které praví: "Kdo běduje, tomu třeba
vzít!"
Na účet těchto těžkých
milionů, které shráblo a hrabe několik
jednotlivců, bylo by možno přivoditi zlevnění
výrobků, jednak aby lid mohl je kupovati doma k
vlastní potřebě a jednak abychom byli konkurence
schopní na světovém trhu. Touto cestou přivoděná
konjuktura byla by trvalá a nikoli labilní, jako
je nynější, a co hlavního, byla by se
obešla bez přízraků bídy, bez
vzrůstu tuberkulosy, bez vzestupu úmrtnosti, sebevražd
a zločinnosti.
Tuto druhou, námi komunisty doporučovanou cestu,
nenastoupí žádná vláda buržoasie.
To už chápe i lid venku. Měl jsem příležitost
právě v minulých dnech býti na sjezdu
samosprávných pracovníků a tam od
jednoho mluvčího, a nebyl to komunista ani socialista,
slyšel jsem velmi správný posudek, který
zněl: "Vláda a parlament ukázaly nám
velmi málo, jak dovedou šetřiti. Musily by
začíti samy u sebe."
Protože žádná buržoasní vláda
nezačne šetřiti sama na sobě a následkem
toho nemůže a také nechce nutiti k šetrnosti
a uskrovnění své třídní
pobratimce, nešla také k nynější
konjunktuře jinou cestou a jinými prostředky
než zabezpečením lichvářských
zisků kapitalistům a vyhladověním
lidu pracujícího. To dokáže jen vláda
dělníků a pracujících rolníků.
Orgán "Bankéř" ze dne 15. března
t. r. si pochvaluje, že "měsíc březen
a duben jsou zpravidla měsíce bilanční
a zároveň dividendové žně. Dosavadní
bilanční výsledky vykazují až
na malé výjimky veskrze zvýšené
obchodní zisky proti loňsku".
Tato kratičká zpráva mluví řečí
velmi srozumitelnou. Kapitalisté podle bilančních
výsledků, které jsem zde uvedl, měli
žně zásluhou politiky hladu, kterou prováděly
vlády a která byla vyvrcholena nynější
vládou spojené buržoasie tohoto státu
v době krise, a budou míti žně ještě
tučnější v době konjunktury.
Jaký prospěch z těchto kapitalistických
žní má proletariát? Proletariát
má v době krise asi tolik, jako rolník, jemuž
potlouklo. A v době konjunktury má tolik, jako domkář
přede žněmi, který vymetá všechny
kouty své spižírny, aby sehnal mouku ještě
aspoň na bochníček chleba. Denně běhá
se dívat na písčitý pahorek, dozrály-li
již první žitné klasy, aby mohl síci,
rychle vymlátiti, odvézti do mlýna, a aby
měl na nový chléb. Dělník ovšem
tohoto nového chleba se dočkati nemůže
a jako na truc, když již klasy bělají,
dá se do deště a téměř
všecky naděje na dostatek chleba rázem mizejí.
Jedním z prostředků mizení chleba,
který zdá se býti na dosah ruky, je na př.
ve Škodovce, kde je zavedena racionalisovaná výroba
a vystupňována výkonnost do nemožnosti.
Ceny úkolové práce jsou stlačeny na
minimum, výrobní technika pokročila do té
míry, že dělník po několikaměsíční
nebo také roční nezaměstnanosti ukáže
se neschopným vydělati si aspoň minimum chleba,
který by jej při síle udržel.
Dalším ze zločinů na dělnictvu
páchaným je placení dělnických
mezd pozadu. Hotovým lotrovstvím však je zaváděti
14denní výplaty, jako se stalo v min. roce ve Škodových
závodech. Pro Škodovy závody v Plzni verbují
se dělníci nyní v celé republice.
Přijíždějí tam dělníci
do práce z Prahy, z Budějovic, z Brna a jiných
měst republiky. Mnozí z nich byli dlouhou nezaměstnaností
úplně vyčerpáni, spotřebovali
nejen úspory, měli-li jaké, nýbrž
prodali i všechno, co měli, aby opatřili kus
chleba sobě a rodině. Nyní přijíždějí
za prací až do Plzně, mnozí přišli
pěšky, mnozí vypůjčili si na
dráhu. Jak se jim vede po nastoupení práce
ve Škodových závodech? Při svačině
sedí v koutě, pozorují bedlivě své
šťastnější kamarády, zdali
některému neupadne kůrka, aby ji nepozorovaně
sebrali a snědli. Podaří-li se po 14 dnech
některému ze členů závodního
výboru vymoci pro takového ubožáka 100
Kč zálohy, musí prodělati celou křížovou
cestu. Ale tím není pro nově nastoupeného
dělníka ve Škodovce nejhorší krise
překonána. On má nárok na první
peníze ve Škodovce až v třetím
týdnu, a když má býti vyplacena normální
výplata, strhnou mu hned mimořádnou zálohu,
kterou mu v druhém týdnu vyplatili, a on je bez
peněz opět. Po třech nedělích,
které ve Škodovce propracoval, nemůže
zaplatiti kvartýrské a, je-li ženat, nemůže
poslati ženě a dětem ani haléře.
Tak se nezřídka stává, že právě
ti dělníci, kteří by nejvíce
byli potřebovali se konečně uchytiti, zklamáni,
vyčerpáni fysicky i duševně opouštějí
Plzeň, aby na ni vzpomínali jen s největším
odporem. Stejně se vede dělníkovi, který
nastoupil znovu do práce po delší nemoci.
Pozorujeme-li tuto skutečnost, maně vyvstává
otázka: Čím se provinil chudý pracující
člověk, že je tak nemilosrdně trestán?
Toto neudržitelné bezpráví páchané
na pracujícím lidu není jen ve Škodovce,
nýbrž je zjevem všeobecným, neboť
veškeré dělnictvo pracuje zaměstnavatelům
na dluh. Čím je větší závod,
tím déle poskytuje chudý, někdy v
pravém toho smyslu slova hladový dělník
bezúročný úvěr bohatému
kapitalistovi, pomocí něhož rozmnožuje
svůj zisk. Odčiniti tento nesnesitelný stav
je příkazem doby. K tomu směřuje také
náš návrh, jímž stanoví
se placení mezd předem, tak jako to mají
téměř všechny ostatní kategorie
zaměstnanců. Podle zprávy "Lidových
Novin" byl tento náš návrh předložen
k vyjádření pražské živnostenské
komoře, která jej zásadně nezamítla.
Snesl jsme zde také dostatečné důvody,
aby otázkou výplaty mezd předem zabýval
se parlament a aby náš návrh stal se zákonem.
Další palčivou otázkou současné
periody je snaha zaměstnavatelů zrušiti 8hodinovou
dobu pracovní. Zákon o 8hodinové době
pracovní není dodržován a obchází
se systematickým zaváděním práce
přes čas. Množství ho din práce
přes čas stoupá se vzrůstající
konjunkturou, drží se na značné výši
i v letech nejtěžší průmyslové
krise, kdy byly i statisíce dělníků
nezaměstnaných. V dobách krise zaměstnavatelé
nutili dělníky k práci přes čas
pohrůžkami vyhozením z práce, když
dělníci odepřeli přes čas pracovati.
V nynější době konjunktury nutí
je opět, aby si nedostatečné výdělky
zvyšovali prodlouženou dobou pracovní, t. j.
prací přes čas. I tento zisk z práce
přes čas pro dělníky je problematickým.
Při nynější intensitě práce
je za 8 hodin dělník vyčerpán tak,
že každé další přepínání
jeho sil děje se na úkor jeho zdraví. Ovšem
zisk zaměstnavatelů je nesporný.
Snahy zaměstnavatelů po prodlužování
doby pracovní ochotně podporují také
úřady. O tom svědčí počet
povolení, která udílejí živnostenské
inspektoráty. Tak r. 1925 bylo pracováno 14 milionů
povolených hodin práce přes čas. R.
1926, tedy v roce těžké krise, bylo povoleno
10 milionů hodin a r. 1927 bylo dokonce povoleno 17 1/2
milionů hodin. Že se pracuje mnohem více přes
čas bez povolení nebo stejný počet
hodin jako povolených, to potvrzuje sama zpráva
živnostenských inspektorátů z r. 1925,
když praví: "Pracuje se s povolením i
bez něho." Dík tomu nezaměstnanost nezmizela
ani v nynější době konjunktury a byla
v prosinci na téže výši jako v prosinci
r. 1925. Ale i závody, které mají povolení
pracovati přes čas, na účet toho pracují
další hodiny nepovolené. O tom svědčí
opět Škodovy závody, kde práce přes
čas dostoupila toho vrcholu, že tam část
dělníků pracuje na běžné
výrobě i 16 hodin denně. Mám za to,
že žádný úřad nemůže
dáti povolení, aby se pracovalo takto vyloženě
protizákonně.
Není však vyloučeno, že i taková
povolení jsou úřady poskytována. Svádí
k této domněnce fakt, že mně na živnostenském
inspektorátě v Plzni odepřeli pod různými
nejapnými vytáčkami sdělení
o počtu hodin, povolených Škodovce na práci
přes čas, a také o počtu přihodivších
se úrazů průběhem minulého
roku.
Jaké koncese má Škodovka ve státních
dohlížecích úřadech, že
data, která mají býti veřejně
přístupna, aby mohla býti také porovnávána
se skutečností, jsou odpírána i členovi
zákonodárného sboru? Možná, že
jsou pro to také důvody, vyplývající
ze současné mezinárodní situace, zvláště
nyní, kdy jsme měli sv. Gotthard, tajnou dopravu
a pašování československého válečného
materiálu z brněnské a strakonické
zbrojovky imperialistickým katům k zabíjení
čínského proletariátu. V nynější
době pracuje Škodovka v horečném tempu
nejen na výrobě mírové, nýbrž
zvláště také na válečné.
To vše děje se v době, kdy mluví a píše
se mnoho o odzbrojení, konference stíhá konferenci
a ve Škodovce se pracuje, jakoby mělo každý
den dojíti k ozbrojenému konfliktu. Nasvědčovala
by tomu také zpráva, kterou přináší
časopis "Bankéř" 15. března
t. r. posuzováním kursů na burse. Praví
toto: "Škodovka stala se papírem typicky spekulačním.
Její provoz stále roste, zvětšují
se obchodní možnosti......" Na výrobě
válečné živila se spekulace, jak máme
zkušenosti ze světové války, vždy
význačně. Válečná výroba
činí v obchodní kalkulaci Škodovky i
nyní položku nejvýznačnější.
Jen naše ministerstvo nár. obrany má v právě
projednávané účetní uzávěrce
položku na výzbroj téměř 360
mil. Kč. Podstatná část této
položky připadá na Škodovku. Avšak
dělnictvo při objednávkách ministerstva
nár. obrany je nejhorším způsobem vykořisťováno
a je vydáno úplně na pospas Škodovky.
Vláda by tu měla cítiti povinnost, když
už jí necítí v celku, aspoň zajistiti
dělníkům snesitelnou mzdu na objednávkách
státních, aby celý zisk - a to velmi značný
- nepadal jen a jen do kapes spekulantů. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.)
Ministerstvo nár. obrany překročilo také
svůj rozpočet, a to hlavně o položku
78 mil. Kč, vydanou na vydržování ruské
kontrarevoluční sebranky. Toto vydání
nebylo finančním zákonem povoleno a stalo
se z usnesení min. rady ze dne 30. prosince 1925. Tehdejší
členové vlády měli by býti
za tento protiústavní čin pohnáni
před soud pro zneužití své pravomoci,
neboť si osvojili právo, příslušející
výhradně parlamentu.
Takto protizákonně krmí vláda lenošnou
chásku, jejíž práce popisována
jest denně v soudních rubrikách časopisů,
z peněz vymačkaných z pracujícího
lidu, který někdy nemá sám pořádného
kusu chleba, aby se nasytil.
Od poloviny loňského roku vybírány
jsou v závodech daně ze mzdy, a to dvojitou dávkou
proto, aby měli dělníci zaplacenou daň
za celý rok. Avšak mnoho dělníků
bylo v první polovici roku bez práce a mnoho jich
pracovalo omezenou dobu pracovní. Následkem lepší
zaměstnanosti v druhé polovině roku kvota
srážek na daň ze mzdy byla větší,
než úhrnný roční příjem
by k zdanění dovoloval. Avšak berní
úřady, najmě zemské finanční
ředitelství v Praze, jsou toho názoru, že
přeplatky na daň ze mzdy vraceti se nebudou. Protestujeme
proti takovýmto úmyslům. Na jedné
straně vyhazuje vláda peníze poplatníků
oběma rukama, boháčům dělá
všemožné úlevy, a u dělníků
chtěla by si podržet i obnosy, které jí
žádným právem nepříslušejí.
Daň ze mzdy ukázala se daní nejhoršího
okrádání dělníků. Dělníci
následkem toho jsou krajně rozhořčeni
a odhodláni vésti nejostřejší
boj proti tomuto zákonu, jakož i proti všem vyvlastňovatelům
jejich práce a jejich peněz.
Myslím, že doklady, které jsem zde uvedl, dostačují,
aby bylo prokázáno, že buržoasie nepřinesla
ani nejmenších obětí pro konsolidaci
státu; nepřinesla následkem toho také
žádných obětí, aby způsobila
nynější konjunkturu. Obohacovala se nestydatě
a drze za nejvydatnější pomoci vlády
a přímo pod její patronancí.
Pokus o konsolidaci státu byl tedy proveden cele a výhradně
na účet pracujícího lidu za nesmírných
jeho obětí, ke kterým jej kapitalisté,
vláda a vládní většiny tohoto
parlamentu a hlavně také za pomoci sociálpatriotických
vůdců přinutili.
Ačkoliv víme, že v kapitalistickém státě
nemůže býti ani řeči o trvalém
zabezpečení postaveni pracujícího
lidu, které jest podle našeho názoru možné
jen ve státě dělníků a pracujících
rolníků, kterýžto stát může
vzniknouti jen rozhodným třídním bojem,
přece zvýšením dělnických
mezd bylo by umožněno pracujícímu lidu,
aby si mohl opatřiti aspoň nejnutnější
životní potřeby.
Poněvadž zvýšení mezd jako každá
vymoženost pracujícího lidu jde na účet
kapitalistických zisků, lze toho dosíci jen
rozhodným jednotným třídním
bojem pracujících mas proti vládě,
proti kapitalistům a jejich pomahačům.
Proto komunistická strana jako strana proletářů
jde v popředí i tohoto boje, burcuje lid a koná
všechno, aby všeobecného zvýšení
dělnických mezd bylo dosaženo. (Potlesk
poslanců komunistické strany.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena. Žádám o přečtení
resolučních návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Resoluční návrhy posl. dr Rosche a
druhů:
1. Rozpočet a státní závěrečný
účet předloňského roku buďtež
projednány současně. Státní
závěrečný účet budiž
v rozpočtovém výboru a v plenu projednáván
právě tak jako rozpočet.
2. Do rozpočtu buďtež u jednotlivých kapitol
a položek zařazeny skutečné výsledky
předloňského ročního závěrečného
účtu.
3. Státní závěrečný
účet za předloňský rok budiž
sněmovně předložen aspoň současně
s rozpočtem pro příští rok.
4. Vláda se vybízí, aby předložila
sněmovně zákon, jímž se zřizuje
komise pro kontrolu státního dluhu.
5. Vláda se vybízí, aby předložila
sněmovně podle ústavy nový návrh
zákona o ministerské odpovědnosti, jelikož
prvý návrh není projednáván.
6. Vláda se vybízí, aby zákonem upravila
příslušnost jednotlivých ministerstev.
7. Vláda se vybízí, aby do příštích
finančních zákonů pojala ustanovení,
že překročení rozpočtu podle
§u 7 zákona č. 175/1919 Sb. z. a n. nesmějí
převyšovati 5 milionů Kč. Částky
přes 5 milionů Kč vyžadují schválení
sněmovny.
8. Kupeckým závodům a podnikům státu
se ukládá, aby podle zákona č. 404/1922
Sb. z. a n. a č. 206/1924 Sb. z. a n. ve smyslu zákona
č. 175/1919 Sb. z. a n. přibíraly k poradám
správních sborů, revisních komisí
atd., zástupce Nejvyššího účetního
kontrolního úřadu, jimž přísluší
poradní a hlasovací právo.
9. Státním podnikům a závodům
se ukládá, aby příště
nepředkládaly Nejvyššímu účetnímu
kontrolnímu úřadu jen provozních účtů,
nýbrž kupecké rozvahy, z nichž by byl
zřejmý závodní a základní
kapitál, a to se zřetelem na zákon o stabilisačních
bilancích.
10. Nejvyššímu účetnímu
kontrolnímu úřadu se ukládá,
aby ve lhůtě dvou měsíců v
dodatku ke státnímu závěrečnému
účtu za rok 1926 kromě uzávěrek
melioračního a bytového fondu předložil
také uzávěrky jiných státních
fondů. Příště buďtež
ke státnímu závěrečnému
účtu jako přílohy přikládány
uzávěrky veškerých státních
fondů, jakož i oněch fondů, jichž
jest stát účasten jako příjemce
nebo vydavatel peněz.
11. Nejvyšššímu účetnímu
kontrolnímu úřadu se ukládá,
aby příště státní závěrečný
účet tak uspořádal, aby byl nejen
účtem peněžním, nýbrž
také účtem majetku, z něhož bylo
by lze získati úplný přehled o státním
majetku.
12. Nejvyššímu účetnímu
kontrolnímu úřadu se ukládá,
aby ve lhůtě dvou měsíců předložil
sněmovně v dodatku ke státnímu závěrečnému
účtu za rok 1926 přehled o účasti
státu na soukromých podnicích a uvedl při
tom jistinu a její zúročení. Příště
buďtež tyto účasti pojaty ihned do státního
závěrečného účtu.
13. Nejvyššímu účetnímu
kontrolnímu úřadu se ukládá,
aby podle finančního zákona pro rok 1928,
podle něhož přebytky z hospodaření
i z dřívějších let mají
býti převedeny do fondu pro umoření
dluhů, předložil sněmovně přehled,
o jaké částky jde, nebo co z přebytků
vykázaných v závěrečných
účtech bylo skutečně realisováno.
14. Vláda se vybízí, aby sněmovně
předložila zákon, podle něhož by
president Nejvyššího účetního
kontrolního úřadu byl jmenován presidentem
státu doživotně a měl právo sám
jmenovati úředníky Nejvyššího
účetního kontrolního úřadu.
Místopředseda Horák (zvoní):
Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. dr
Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Ke konci svého referátu o účetní
uzávěrce upozornil jsem, že je nejenom právem,
nýbrž i povinností sněmovny, aby kontrolovala
hospodářství s těmi prostředky,
které povoluje té které vládě
sněmovna. Není jistě lhostejno, jak se hospodaří
s těmi prostředky, které jsou dávány
sněmovnami vládě k disposici. Tohoto práva
a povinnosti také užili v plné míře
jednotliví páni v obšírné debatě,
která se rozvinula zde při příležitosti
projednávání účetní
uzávěrky za r. 1926.
Celá řada námětů, myšlenek,
výtek atd. byla zde přednesena, které se
však týkaly jednotlivých resortů ministerských,
takže mně jako referentovi o účetní
uzávěrce není dobře možno, abych
na jednotlivé náměty reagoval. Podle své
povinnosti omezím se toliko na to, co bylo pověděno
o účetní uzávěrce samé,
a na to, co vztahuje se přímo k účetní
uzávěrce.
Byla zde nadhozena myšlenka - a konečně je
to také požadavek, který byl učiněn
v jedné z resolucí - aby Nejvyšší
kontrolní úřad předkládal účetní
uzávěrku zároveň s rozpočtem
předcházejícího roku a aby byla také
zároveň s rozpočtem projednávána.
O té věci může býti diskuse.
Podle mého názoru nebyla by tato cesta správná,
poněvadž kdyby účetní uzávěrka
a rozpočet byly projednávány najednou, svádělo
by to k tomu, že by se rozpočet kritisoval a rozebíral
ze zorného úhlu účetní uzávěrky
za rok předpředcházející. Nejvyšší
kontrolní úřad má totiž možnost,
předložiti účetní uzávěrku
až za 18 měsíců, tedy by byl tento rozpočet
posuzován pod zorným úhlem této účetní
uzávěrky za dvě léta předem
a to by svádělo mnohdy třeba ke kritice nesprávné
nebo by se účetní uzávěrka
kritisovala pod zorným úhlem rozpočtu za
dvě léta po tom.
To by nebyla správná metoda. To by bylo asi tak,
jako kdyby na př. historik chtěl posuzovati století
XV nebo XVI ze zorného úhlu století XVIII.
Proto podle mého názoru není správné
žádati, aby účetní uzávěrka
byla projednávána zároveň s rozpočtem.
To jsou dvě různé věci a proto musejí
se projednávati zvlášť. Bylo to viděti
už letos. Letos totiž Nejvyšší účetní
kontrolní úřad předložil účetní
uzávěrku za rok 1926 hodně dříve,
než měl povinnost. Byl to výkon opravdu neobyčejný.
Ale při projednávání rozpočtu
na r. 1928 v rozpočtovém výboru bylo viděti,
že rozpočet na r. 1928 se posuzoval namnoze docela
s hlediska účetní uzávěrky
z r. 1926. Může se však státi, že
rozpočet je podáván za úplně
jiných hospodářských poměrů
než byla účetní uzávěrka,
to je docela možné, takže by nebylo správné,
aby se rozpočet projednával zároveň
s účetní uzávěrkou.
Pan kol. dr Rosche žádal v debatě, aby
president Nejvyššího kontrolního úřadu
byl úplně na roveň postaven ministrům
a aby byl na nich nezávislý. V této věci
dovoluji si poukázati na zákon o Nejvyšším
kontrolním úřadě, kde už §
1 výslovně říká, že úřad
tento je samostatný, ministerstvům rovnocenný
a na nich nezávislý. Tedy už sám zákon
o Nejvyšším kontrolním úřadě
dává, co právě pan kol. dr Rosche
zde žádal.
Co se týče požadavku, aby byl předložen
zákon o odpovědnosti ministrů, poznamenávám,
že byl předložen resoluční návrh
pana kol. dr Rosche, aby vláda předložila
nový zákon o odpovědnosti ministrů.
To je totiž zákon, který provádí
§ 97 ústavy. To však není možné,
poněvadž tento návrh byl už předložen,
byl už projednán senátem. Je to tedy usnesení
senátu, takže vláda nemá ani možnosti,
aby jej vzala nazpět, ani aby předložila návrh
svůj.
Důležité jsou také návrhy na
způsob sestavování účetní
uzávěrky. Někteří kolegové
jistě s uznání hodnou snahou předkládali
zde celé množství takovýchto námětů.
Ovšem věc má se takto: Nejvyšší
kontrolní úřad musí sestavovati účetní
uzávěrku tak, jak mu stanoví zákon,
a ne on sám, anebo aby si tam dával něco,
co sám chce. Sám zákon o Nejvyšším
kontrolním úřadě stanoví na
př. v §u 10, jak se má sestavovati účetní
uzávěrka, že jednotlivé poukazovací
úřady mají dáti jednak měsíční
a potom roční účty, ve kterých
by byly uvedeny příjmy a vydání, a
aby podle těchto účtů, kde by byl
vykázán úplný výsledek peněžního
hospodářství - to podtrhávám,
to je výslovně v §u 10 zákona o Nejvyšším
kontrolním úřadě - Nejvyšší
kontrolní úřad potom srovnával výsledek
peněžního hospodaření s rozpočtem.
Panem kol. dr Roschem byl však vysloven požadavek,
aby Nejvyšší kontrolní úřad
uváděl nejen výsledek peněžního
hospodářství, nýbrž aby na př.
uváděl i veškerý majetek státní.
Sám zákon výslovně podotýká,
že tam má býti výsledek peněžního
hospodářství. Není ani dobře
možno požadavek p. posl. dr Rosche splniti z
toho důvodu, poněvadž za dnešních
okolností nemůžeme si ještě utvořiti
správný obraz o celkovém majetku státním,
na příklad o immobiliárech státu,
nemáme ještě oceněny státní
statky, železnice atd.
Mimo to účetní uzávěrka obsahuje
také podle zákona provozní účty
státních podniků. Neobsahuje ještě
účtů rozvažných, jak žádal
také kol. dr Rosche. Nemůže jich obsahovati
z důvodu, který jsem právě naznačil,
poněvadž nemáme ještě oceněny
immobilárie státních podniků.