Tímto způsobem, úplně jednostranným,
provádí poštovní správa zákon
č. 404 z r. 1922 o prohlášení podnikem,
aniž se vhodnou reorganisací podniku vynasnažuje
dosíci úspor jinde a neutahovati a vykořisťovati
stále jen poštovní zaměstnance. Zejména
počet definitivních zřízenců
se snižuje přímo drakonickým způsobem
tím, že se definitivní místa proměňují
v místa plně a neplně zaměstnaných
poštovních poslů.
Ačkoliv jsme u poštovní správy protestovali
proti tisícům takovýchto případů,
nebyl tento drakonický postup dosud zastaven, jak svědčí
tyto případy z poslední doby:
V Chotovinách přeměněna byla dvě
místa definitivních zřízenců
a dvě místa neplně zaměstnaných
poslů v tři místa neplně zaměstnaných
poslů s týdenním výkonem 126 hodin
50 minut. Pro tyto tři posly předepsány byly
hodiny výkonnosti: pro prvého 47 hodin 30 minut,
pro druhého 39 hodin 30 minut a pro třetího
39 hodin 50 minut, ačkoliv by správně měla
býti tam systemisována dvě místa definitivních
zřízenců po 48 hodinách a jedno místo
neplně zaměstnaného posla o 30 hodinách
50 minutách. Podle této úpravy má
býti přeložen 59letý definitivní
zřízenec Jan Klein, jeden rok před výslužbou,
na jiný poštovní úřad.
Jest vůbec směšné, jestliže se
služební úkony odměřují
na minuty, a aby nenastala plná 48hodinová doba
výkonnosti, odrazí se pouhých 10 minut a
stanoví se 47 hodin a 50 až 55 minut výkonu.
V Sudoměřicích na dráze Wilsonově
přeměněno bylo jedno místo definitivního
zřízence a jedno místo neplně zaměstnaného
posla ve dvě místa neplně zaměstnaných
poslů 9. a 5. stupně. V důsledku této
úpravy má býti přeložen poštovní
zřízenec Josef Kačírek, sloužící
tam 23 let, který tam má také svůj
domek.
V Ratibořských Horách přeměněna
byla dvě místa definitivních zřízenců
a jedno místo neplně zaměstnaného
posla 5. stupně na tři místa poselská,
jedno plně zaměstnané a po jednom neplně
zaměstnaných poslů osmého a šestého
stupně. Přes to, že tam po 18 let slouží
neplně zaměstnaný posel Jan Smetana, jemuž
mělo býti podle vládního nařízení
propůjčeno nově systemisované místo
posla plně zaměstnaného, byl na toto uprázdněné
místo dosazen úplně nový člověk,
jakýsi Menšík, na přímluvu lidového
poslance p. Kaňourka, který zapomněl
úplně na jím hlásaný křesťanský
solidarismus a způsobil, že 18 let u pošty sloužící
služebník byl přeskočen protekčním
dítětem lidové strany.
Zdá se, že lidová strana považuje československou
poštu za svůj vlastní podnik, poněvadž
všemi možnými prostředky prosazuje přijetí
svých příslušníků do poštovních
služeb; ačkoliv pro jiné žadatele nejsou
místa volná a žádosti jejich se zamítají,
přijímají se příslušníci
této strany na úkor již v poštovních
službách jako neplně zaměstnaných
a po několik let sloužících zaměstnanců.
Tak byla neplně zaměstnaná pomocnice Pinskerová
na přímluvu preláta krumlovského za
týden jmenována plně zaměstnanou pomocnicí,
ačkoliv marně o tato místa ucházejí
se neplně zaměstnaní pomocníci sloužící
v pošt. službě i déle než 10 let.
Bylo jí dokonce slíbeno, že při nejbližším
jmenování stane se pragmatikální úřednicí,
ačkoliv jiní se toho nedočkají ani
za 10 až 15 let.
K poštovnímu úřadu v Řečanech
n. L. přijata byla na podanou žádost katechetou
Adamem jako pomocnice dcera zámožného obchodníka
z Pardubic, jehož děti jsou velmi dobře zaopatřeny
ve státní službě, jménem Doudová,
a aby se místo pro ni uprázdnilo, byla v Řečanech
n. L. propuštěna dosavadní pomocnice, sloužící
již 4 leta. (Slyšte!)
V Březových Horách byly přijaty najednou
dvě nové síly do prakse na přímluvu
strany lidové, ačkoliv se jiní uchazeči
odmítají, že není žádných
volných míst.
Že strana lidová považuje poštu za svůj
podnik, dokazuje vyzvání časopisu "Nový
Věk", týdeníku lidové strany,
v čísle ze dne 7. března 1928 tohoto znění:
"Žádosti o přijetí ku poště.
Lidovci! Žádáte-li k poště, poštovní
zaměstnanci u nás organisovaní, kteří
hodláte své dítky umístiti u pošty,
informujte se před podáním žádosti
u pražské odbočky Svazu, a to buď písemně
na redakci "Nového Věku" nebo vždy
v den výborové schůze, kterou vždy včas
oznamujeme v této rubrice."
Kdyby podobná noticka vyšla v listě jiné
strany, spustil by tisk strany lidové nehorázný
pokřik a poplach, že jde o věc nepříslušnou
a že tu běží o využívání
politického vlivu při obsazování míst
ve státní správě.
Přímo neslýchaný způsob politického
zásahu přihodil se při obsazování
přednostenského místa v Litomyšli. Na
toto místo byl vyhlédnut a jmenován poštovní
úředník Staněk cestou konkursní
a jeho jmenování bylo také uveřejněno
ve Věstníku ministerstva pošt a telegrafů
a doručen mu byl ustanovovací dekret. Proti dosazení
Staňka do Litomyšle vzbouřila se tamní
politická organisace čsl. strany lidové a
způsobila u svého ústředí,
že na jeho zásah bylo toto ustanovení zrušeno
(Slyšte! Slyšte!), něco, co se ještě
v dějinách úřednických nestalo.
Když jmenovaný proti tomu protestoval, bylo mu nabízeno
místo jinde a náhrada utrpěné škody
prodejem domku v Něm. Brodě. Ministerstvo pošt
a telegrafů nechtělo zrušení jmenování
odvolati a učinilo tak teprve tehdy, když bylo mu
pohroženo, že ve všech evropských listech
zahraničních poukáže na to Ústředí
evangelické církve, že v Československu,
ačkoliv ústava zaručuje naprostou náboženskou
svobodu a rovnost, nesmí býti přednostou
úřadu ustanoven úředník evangelík.
(Výkřiky poslanců čsl. strany nár.
socialistické.) Každý jinověrec
v poštovním resortu se totiž nyní kvalifikuje
jako nábožensky nesnášenlivý. (Výkřiky
posl. Moudrého.) Československá strana
lidová a zejména její generální
tajemník pan páter Stašek, jakož
i někteří jiní poslanci vhánějí
takovýmito politickými zásahy pana ministra
pošt a telegrafů, který jest především
ministrem československého státu, do přímo
nemožného postavení.
Tato strana nesnaží se, aby svým politickým
vlivem mírnila neutěšenou situaci poštovních
zaměstnanců vůbec a smluvních zvlášť,
nesnaží se, aby byla provedena revise výkonů
smluvních zaměstnanců a aby pracovní
hodiny byly jim vyměřeny podle faktické výkonnosti
a podle toho také příslušný stupeň
denního platu, nýbrž svým politickým
zasahováním do záležitostí jednotlivců
upírá těmto chudákům větší
skývu chleba, neboť ve svém postupu jsou brzděni
neplně zaměstnaní poslové a poštovní
pomocníci zařazováním nových
lidí, příslušníků lidové
strany, na místa lépe honorovaná, t. j. poslů
a pomocníků plně zaměstnaných.
Jestli tohle odpovídá křesťanské
lásce k bližnímu a tomu, co slibovala lidová
strana svými volebními plakáty, přenechávám
k posouzení dotčeným poškozeným
poštovním zaměstnancům. Nejde nám
zde snad o příslušníky naší
strany, neboť o většině nevíme,
jsou-li jimi, nýbrž jde nám zde o pouhý
akt primitivní sociální spravedlnosti.
Lidová strana to byla a její tisk, který
nejvíce proti nám agitoval a nás kaceřoval,
že prý využíváme v resortech námi
spravovaných svého politického vlivu a umisťujeme
své lidi na legitimaci strany, ačkoliv nemohla uvésti
žádných konkretních případů,
my však budeme ji moci za krátko posloužiti celými
stovkami případů, kdy legitimace lidové
strany rozhodla o přijetí do poštovních
služeb.
Časopis "Nový věk" kolportuje se
mezi poštovními zaměstnanci i v úřadech
a přináší výzvy, aby se agitovalo
v řadách poštovního personálu
od osoby k osobě, čímž prý splní
poštovní zaměstnanci-lidovci svoji povinnost
k dobré a spravedlivé věci, t. j. k rozšíření
a zmohutnění lidového svazu poštovních
zaměstnanců. Tato výzva byla uveřejněna
ve Hlídce - poštovní odbor - časopisu
"Nový věk" čís. 12 ze 14.
března 1928.
K jakým důsledkům vede tato agitace, vidno
z tohoto případu:
Dne 14. února přišel poštovní zřízenec
Jan Skála v Horažďovicích k poštovnímu
úředníku V. Poustkovi a za přítomnosti
druhého úředníka p. Němce prohlásil:
"Od zítřka nejdu do služby. Jdu do pense.
Na ředitelství mám všechno zařízeno.
Na mé místo přijde pan Kotrba z Liberce.
Všechno je hotovo, jen ať to slečna vrchní
oznámí."
Když mu bylo řečeno, že si musí
podati řádnou žádost o pensionování
aneb hlásiti se nemocným, odmítl a již
do služby nepřišel, vykládaje po hospodách,
že mu to zařídila lidová strana, poněvadž
má velkou moc, majíc lidovce ministrem pošt
a telegrafů. Žádost o pensionování
vůbec nepodal a službu svévolně opustil,
jakoby československá pošta byla holubníkem
anebo podnikem lidové strany. (Slyšte!)
V podniku čsl. pošta pozorujeme také, jak soustavně
dějí se ústupky Němcům. V Léčebném
fondu poštovních zaměstnanců, dříve
než byly provedeny volby do správních a dozorčích
výborů, zavedena byla vedle státního
jazyka také jednací řeč německá.
V Praze byli čeští poštovní zaměstnanci
zkoušeni z němčiny, vedle toho i z češtiny,
ačkoliv měli vysvědčení z českých
státních škol. Němečtí
zaměstnanci nejsou zkoušeni ze státního
jazyka. (Slyšte!) Na tyto zkoušky se již
téměř úplně zapomnělo.
Němec nemusí uměti jazyk státní,
ale Čech musí uměti jazyk menšiny, zejména
německý.
Jana Šafaříka, legionáře, poštmistra
v Jabloneckých Pasekách, udal tamější
obecní tajemník, že prý neumí
německy. A ihned přijel pošt. komisař
dr Holý, aby ho z němčiny vyzkoušel,
a ministerstvo pošt chtělo ho dokonce z tohoto důvodu
přeložiti. Zajímavé jest, že se
zaň postavil tamější německý
starosta a dal mu prohlášení, že občané
jsou s ním spokojeni a nepřejí si jeho přeložení.
Německý starosta projevil více státnosti
a smyslu pro československý stát, než
slavná československá poštovní
správa.
Bývalý přednosta pošt. úřadu
v Karlových Varech p. Heinemann, který odepřel
slib republice a byl proto přeložen do Prahy, nenaučil
se státnímu jazyku, ale v odměnu byl povýšen
do IV. platové stupnice, ačkoliv tisíce dobrých,
svědomitých, pilných a spolehlivých
českých úředníků vyslouží
v VI. platové stupnici. Tento pán má již
přeslouženo a je mu 61 roků, ale nepůjde
prý do pense, až dostane třetí platovou
stupnici.
Do Bratislavy byl přeložen nedávno německý
inženýr stavební rada Bittner, aby tam dostal
IV. platovou stupnici. Čeští inženýři,
kteří na Slovensku vybudovali telegraf a telefon
a od převratu tam slouží, byli opomenuti.
V obci Markhausenu u Kraslic byla přeměněna
jednospřežní poštovní jízda
ve 24 hodinách na dvouspřežní, když
si tamější Němci telegraficky stěžovali
na ministerstvu pošt a telegrafů.
V Brandýse n. L. jedná se již dvě léta
o přeměnu dovážení zásilek
na nádraží poštovní ruční
károu na poštovní jízdu taženou
koňmi. Nesčetně výkazů bylo
již vyhotoveno, věc několikráte vyšetřována
inspekčním orgánem a nakonec po šestiměsíčním
odpočinku v ministerstvu pošt a telegrafů měly
býti zavedeny poštovní jízdy jen k některým
vlakům. Bylo vypsáno ofertní řízení
a zástupce ředitelství pošt hrdlil se
s oferenty o 50 hal. na jedné jízdě, až
usmlouval ji na 12 Kč. Tak jedná se, když běží
o obec německou, a běží-li o české
okresní město, které je téměř
předměstím Prahy. Pod svícnem bývá
tma.
Na poštovním zaměstnanectvu snaží
se poštovní správa dosíci co nejvíce
úspor. Poštovní expedienty, přednosty
poštovních úřadů III. třídy
honoruje ročním penízem 6900 až 9300
Kč, podle počtu pracovních jednotek, ačkoliv
zvýšilo počet pracovních jednotek pro
expedientská místa ze 12.000, jak to bylo za Rakouska,
na 15.000.
V nedostatku personálu vypomáhá si již
po 4 léta vykořisťováním t. zv.
sil za přesčasné, kterým nepovoluje
8 hodin přesčasného, nýbrž namnoze
méně, ačkoliv vykonávají službu
za plně zaměstnané síly.
Tyto síly jsou honorovány 15 až 24 Kč
denně, měsíčně 450 až
720 Kč, a nemohou se státi úplně zaměstnanými
pomocníky, stejně jako pomocníci neplně
zaměstnaní, kteří již slouží
u pošty 10 až 12 let, ačkoliv jim to přiznává
vládní nařízení č. 17
z 5. března 1927.
Neplně zaměstnaní pomocníci a poštovní
poslové jsou kuriositou čsl. pošty a musí
živořiti z nepatrného platu, který jest
pro pomocníky vyměřen podle míst skupiny
činovného měsíčně takto:
Do 10 hodin týdenní výkonnosti 153 až
180 Kč, od 10 do 20 hodin týdenní výkonnosti
255 až 300 Kč, od 20 do 30 hodin týdenní
výkonnosti 356 až 420 Kč, od 30 do 40 hodin
týdenní výkonnosti 458 až 540 Kč,
od 40 do 48 hodin týdenní výkonnosti 560
až 660 Kč. U poštovních poslů měsíčně:
do 10 hodin týdenní výkonnosti 125 až
150 Kč, od 10 do 15 hodin týdenní výkonnosti
175 až 210 Kč, od 15 do 20 hodin týdenní
výkonnosti 226 až 270 Kč, od 20 od 25 hodin
týdenní výkonnosti 276 až 330 Kč,
od 25 do 30 hodin týdenní výkonnosti 326
až 490 Kč, od 30 do 35 hodin týdenní
výkonnosti 376 až 450 Kč, od 35 do 40 hodin
týdenní výkonnosti 426 až 510 Kč,
od 40 do 45 hodin týdenní výkonnosti 476
až 570 Kč, od 45 do 48 hodin týdenní
výkonnosti 528 až 630 Kč.
Poněvadž smluvních poštovních expedientů,
poštovních pomocníků jest téměř
4000 a poštovních poslů kolem 5000, nemají
žádné naděje, že by se stali někdy
pragmatikálními zaměstnanci, a musí
živořiti se žebráckým platem, aby
poštovní správa mohla vykazovati zisky, při
čemž vykonávají ve skutečnosti
daleko více hodin služby, ale honoruje se jim jenom
to, co je na papíře. Bylo dokonce řečeno,
že státní finance nedovolují, aby se
jim mohl hodnotiti faktický výkon, ačkoliv
v rozpočtu na rok 1927 bylo preliminováno pro tyto
smluvní síly o 49 milionů více než
r. 1926. Soukromý podnik, který by takto vykořisťoval
své zaměstnance, neplatil jim za skutečně
vykonané hodiny práce a jehož existence a prosperita
byla by jen založena na šizení zaměstnanců,
byl by vyhlášen za podnik vydřidušský.
Co máme souditi o státním podniku, který
má dávati dobrý příklad podnikům
soukromým? Svědčí to o naprosté
sociální bezcitnosti, není-li státní
podnik schopen bez vykořisťování svých
zaměstnanců prosperovati a existovati, a charakterisuje
to prapodivně podnikové vedení čsl.
pošty.
V jiných směrech není poštovní
správa tak úzkostlivě šetrná.
Na př. v Dobřanech bylo již v srpnu loňského
roku povoleno přestěhování poštovního
úřadu, dosud však nebylo provedeno, třebaže
poštovní správa od 1. října 1927
musí platiti značně vysoké nájemné.
Referent ministerský nemůže se totiž dohodnouti
se stavební správou v Plzni a tak se ponechávají
již půl roku místnosti prázdné,
platí se z nich nájem a zhoršuje se tamější
bytová krise, neboť ve starých místnostech
pošty nalezla by státně zaměstnanecká
rodina byt. (Předsednictví se ujal předseda
Malypetr.)
Jde-li o vyšší pány, není poštovní
správa tak upjatá jako vůči nebohým
smluvním zaměstnancům. Na vánočních
remuneracích obdrželi poštovní zřízenci
v ministerstvu pošt a telegrafů 100 Kč, odboroví
přednostové však po 3000 Kč. A zaměstnanci
v provozu po většině nedostali nic nebo jen
nepatrnou, žebráckou almužnu.
Za práce s radiem spojené nemůže se
přiznati poštovnímu úřednictvu
remunerace ani sleva, ba dokonce ani zhodnocení výkonů
pro radio vykonávaných za pracovní jednotky,
ale pro pány, kteří zasedají ve správě
Radiojournalu, jsou ihned pohotově peníze na remunerace
a diety za schůze, pro jednoho člena po 17.200 Kč
ročně.
Stejně najdou se pohotové peníze na remunerace
a diety za schůze za členství ve správních
radách různých podniků, vyrábějících
telefonní a telegrafní přístroje a
potřeby, do tisíců jdoucí, a i když
tyto remunerace sbíhají se v ministerstvu financí
a tam rozdělují, přece myslím, že
by měla býti uvážena otázka inkompatibility,
poněvadž někteří úředníci
ministerstva pošt a telegrafů zasedající
ve správních radách těchto podniků,
od nichž poštovní správa odebírá
telegrafní a telefonní přístroje a
pomůcky, a mohou míti ať přímo
či nepřímo vliv na zadávání
těchto dodávek.
Zatím, co v ministerstvu pošt a telegraf-ů
pěstuje se nákladný přepych, u podřízených
úřadů ohrožují zdraví
zaměstnanců a stran pařeniště
choroboplodných bacilů, kterými jsou mnohé
poštovní úřadovny, postrádající
přístupu zdravého vzduchu, bohaté
na zkázonosný prach, poněvadž nemohou
býti pro nedostatečné úřední
výměrky řádně čištěny,
a k tomu ještě vytápějí se ohnivzdorným,
páchnoucím hnědým uhlím ze
státních dolů, uhlím nejhorší
jakosti, jež jsou povinny poštovní úřady
odebírati.
Přejeme si, aby ve správě podniku čsl.
pošta nastal jiný, spravedlivější
duch, sociálnější směr a pochopení
pro potřeby, stížnosti a přání
podřízeného personálu.
Vláda, která hospodařila se státním
rozpočtem 1926, byla předchůdkyní
nynějšího, pracujícím vrstvám
nepříznivého režimu, který soustavně
snižuje úroveň širokých vrstev
lidových, a proto nemůžeme pro schválení
závěrečného účtu za
r. 1926 hlasovati. (Potlesk poslanců čsl. strany
nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. dr Lehnert. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Lehnert (německy): Velectěné
dámy a pánové! O zprávě kontrolního
úřadu o finančním hospodaření
s rozpočtem promluvil již obšírně
a věcně můj straník dr Rosche.
Formuloval a podal také návrhy, jak daly by se zlepšiti
dosavadní poměry. Že to s konsolidací
tohoto státu, s pořádkem, jaký zde
prý máme, není tak skvělé,
víme všichni. V cizině je milionovými
úvěry postaráno o to, aby aspoň štít
státu byl pokud možno nejvíce vyleštěn.
Pomocí pozlacených per může Beneš
dáti psáti, co jest jemu a vládním
kruhům příjemné. Ale doma se lidu
a veřejnosti mnoho věcí zatajuje a jest právem
a povinností poslanců o takovýchto věcech
promluviti.
Víme, že z imunity již nic nemáme, poněvadž
jsme oposičníci. Jediné právo, které
snad ještě trvá, záleží
v tom, že řeči, které zde přednášíme,
stávají se imunními. Proto dovolte, abych
zde při projednávání daňových
otázek něco uvolnil, co by byl musil propustiti
vlastně každý státní zástupce,
který v tomto státě censuruje tisk. Mám
před sebou zabavený časopis "Deutsche
Volkswehr". Máte zde bílé skvrny. Aby
později státní zástupce nezabavil
však opět to, co dříve propustil, přečtu
ten článek, aby přítomní zjistili,
že neobsahuje naprosto nic státu nepřátelského
(čte):
"Daňová špionáž a její
následky. Daňová přiznání
způsobují paniku u vkladatelů bank. Uklidňující
prohlášení ministerstva financí. Nedůvěra
v ťobchodní morálkuŤ daňového
fisku. Zde se neustále tolik mluví a píše
o ťkonsolidaciŤ a pak vyjde náhle najevo, že
veškeré obyvatelstvo bez rozdílu národnosti
nemá ani za dva krejcary důvěry v obchodní
morálku vládních úřadů.
Nová daňová přiznání
jsou totiž přísným inkvisičním
výslechem poddaných, kteří mají
býti zdaněni, a zvláště požadavek,
aby byly přiznány vklady u peněžních
ústavů, vzbudil mezi vkladateli oprávněnou
paniku, která dosáhla v severních Čechách
svého vrcholu včera a předevčírem.
Na peněžní ústavy byl zahájen
přímo run. Přes to, že ministerstvo
financí okamžitě vydalo dementi, přes
to, že bylo ujištěno, že obchodní
tajemství peněžních ústavů
zůstane nedotčeno, nervosita dodnes nepolevila,
neboť vkladatelé ztratili důvěru v ťmorálkuŤ
daňového fisku. A konečně nelze se
tomu ani diviti, neboť dnešní daňové
metody vychovávají poplatníky rovněž
přímo k nemorálnosti. Poplatník šidí
fiskus, kde jen může, fiskus opět daňovému
přiznání nevěří, a odsoudí
většinu přiznavatelů ke zvýšení
daně. Nyní nechť někdo řekne,
že celá tato daňová prakse jest morální,
tak jak asi to bylo dříve, kdy každý
měl v berní knížce všechno přesně
zapsáno a věděl, jak na tom vlastně
je." To je zabaveno.
V onom článku praví se dále: "Ve
čtvrtek tedy, aby rozptýlil nervositu vkladatelů,
která zatím zachvátila celou republiku, musil
ministr financí sám osobně učiniti
prohlášení, v němž se zaručuje
- tedy jako by dával jaksi čestné slovo -
že se vůbec nezamýšlí porušiti
obchodní tajemství bank. Jest tedy úplně
samozřejmé, že rozčilení opět
opadne." Následující jest však
opět zabaveno: "Že však toto rozčilení
vůbec mohlo vzniknouti a že způsobilo velkou
hospodářskou škodu, jest smutným znamením
a neustále nám opakuje, že jsme ještě
daleko vzdáleni hospodářské a především
státoobčanské morální konsolidace."
Netáži se, zda někdo věří,
že zabavením takovéhoto věcného
článku jest stát zachráněn,
zda vůbec je třeba, aby státní zástupci
při konfiskacích postupovali tak krutě.
Příklad, jak jsou zabavovány také
vědecké články, podává
článek jednoho straníka, který uveřejnil
v knize o vysokých školách v "Auslandsdeutscher
Hochschulführer". Tento "Hochschulführer"
byl vytištěn v Litoměřicích.
Na sudetské Němce připadlo asi 300 řádek,
z nichž 108 padlo za oběť censorově tužce.
Co zůstalo, byla jen jména německých
básníků, spisovatelů, malířů,
sochařů atd. z Čech a sudetských zemí,
jež zabaviti nebylo skutečně možno. Abych
vám ukázal, co všechno bylo zabaveno, přečtu
vám, že bylo na př. zabaveno toto místo:
"... krutý německý osud zanechal po
světové válce mimo hranice kusého
Německa, zkomoleného versaillskými smlouvami,
mimo jeho oficielní státní hranice..."
To bylo zabaveno. Dále se tam praví: "Pohraniční
Němci jsou oni Němci v Evropě, kteří
souvisí přímo s jednolitým německým
jazykovým územím ve střední
Evropě, ale státoprávně nesmí
žíti se svými soukmenovci v německé
říši ve společném státě.
Zahraniční Němci žijí v různých
státech mezi různými národy, většinou
pohromadě ve větším počtu a často
mají velký hospodářský a kulturní
význam, z části pak rozptýleni po
celém světě, ale bez přímé
souvislosti s jednolitým německým jazykovým
územím v Evropě, tedy bez skutečné
a odůvodněné naděje, že by jednou
došlo k přímému spojení veškerého
jednolitého evropského německého jazykového
území v jediném velkém německém
národním státě ve střední
Evropě." Poslední řádky byly
opět zabaveny. Pak se tam praví dále: "Sudetští
Němci tvoří tedy nouzovou a osudovou pospolitost,
která byla ve Versaillech přidána jako část
kořisti nově vzniklému českému
státu. Byli vyrváni z živého těla
jednolitého německého národa, vyrváni
ze staré německé Východní marky.
Když se staré Rakousko rozpadlo, pevně doufali,
že konečně budou vysvobozeni a navrátí
se domů do Říše, než osudem hanebně
podvedeni, byli na část svých dějin
bohatých boji vydáni opět na pospas cizímu
panství a těžkému vykořisťování
všech svých hospodářských a kulturních
sil." Zabaveno.
Prohlašuji zde: Veritas vincit! To prohlásil člověk,
který stojí na Staroměstském náměstí,
a člověk, který stojí zde za mnou,
vytesán z mramoru. Veritas vincit. Ale nechcete ji připustiti
ke slovu ve vlastní zemi.
Spisovatel praví dále: "Nyní víme,
kdo to jsou sudetští Němci. Kde žijí
sudetští Němci? Bohaté dějiny
sudetských zemí" - "sudetských
zemí" je zabaveno - "Čech, Moravy a Slezska
vypravují o tom od doby, kdy Germáni bušili
na brány staré římské říše...".
Pak se tam praví dále: "Dnes zaujímá
jednolité, Němci obydlené území
v Čechách, území "Deutschböhmen"
14.496 m2, Sudetsko jest jednolité,
německé jazykové území...",
"Sudetsko jest jednolité německé jazykové
území" bylo zabaveno! "Podle sčítání
lidu z r. 1910 bydlilo v tomto území 3,747.540 Němců."
To zůstalo. Nyní bylo opět zabaveno: "Ani
české sčítání lidu přes
veškeren jemný nátlak a přes veškerou
umělou pomoc nedovedlo mnoho sraziti počet Němců
v tomto území pod 3 1/2
milionu nedobrovolných státních občanů."
Veritas vincit! Není-liž pravda? Prostě se
to škrtne. Není jich 3 1/2
milionu, jak vykazuje české sčítání
lidu přes jemný nátlak. (Posl. dr Gáti
[německy]: Proč píšete o pouhém
jemném nátlaku?) Aby to censor propustil.
"Německé území v sudetských
zemích" - škrtnuto - "přivtělené
Čechy, jest tak velké jako Belgie, dvakrát
tak velké jako Sasko, třikrát tak velké
jako Černá Hora, větší než
Alsasko-Lotrinsko... Tito Němci připojili se na
základě práva sebeurčení národů
v listopadu 1918 k národnímu státu ťNěmeckému
RakouskuŤ a s ním chtěli se vrátiti
do své německé vlasti. Násilnými
mírovými smlouvami, přes to, že jasně
a zřetelně prohlásili svou vůli, byli
uzavřeni do hranic nového československého
státu." Opět zabaveno! Prosím, to není
pravda!
"Tyto skutečnosti" - to je opět konfiskováno
- "nemohou býti popřeny lžemi, s nimiž
se pracovalo při mírovém jednání
rovněž tak, jako známou českou zahraniční
propagandou. Pravdy nelze trvale umlčeti" - všechno
škrtnuto, veritas vincit! - "potlačiti nebo zatajiti.
Heslo českého státu zní: Veritas vincit!"
- škrtnuto! "Pravda vítězí"
- škrtnuto! "Důvěřujeme tomuto
heslu" - škrtnuto! "Také pravda o sudetských
Němcích najde svou cestu do ciziny a stane se jí
jednou po právu" - škrtnuto! "Dnes sudetští
Němci po více než 6 milionech Rakušanů,
odtržených násilně od Německa,
jsou nejsilnějším německým národním
celkem, nejsilnější menšinou" - všechno
škrtnuto - "která stojí za branami své
přirozeně příslušné vlasti,
nejsilnější menšinou v Evropě v
národně cizím státě."
Škrtnuto, všechno nesprávné.
V dalším, kde censor nemohl řáditi,
líčí se kulturní činnost Němců
v tomto státě. Kameny v Praze vyprávějí
o naší velikosti a práci, nikoliv o husitském
řádění nebo slepém ničení,
nýbrž tyto kameny vyprávějí o
práci. A když to všechno bylo vypočítáno,
prohlašuje se, odkud autor tyto věci vůbec
má.