Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Konsolidácia politickej kolonizácie najlepšie prejavuje sa v administratívnej reforme samej, čo znamená, že práva zaistené v mierovej smluve saint-germainskej zostanú na papieri na večné veky, za to však československý štát oblečený je do rovnošatu a všetko to, k čomu došlo v Saint-Germaine, čo v Paríži bolo podpísané, čo prezidentom republiky bolo v ústavnom zákone garantované, zostane proste prázdnym papierom. To je dobré vedieť a tiež to vieme, lebo to za každých okolností otvorí oči ľudu, keď mu ich už dosiaľ neotvorilo, a dokazuje, akú cenu má v dobe kapitalistickej ústavný zákon, akú cenu majú medzinárodné smluvy.

Je každým pádom jedným z podstatných zjavov a základných úkolov celej politickej kolonizácie, že celý štátny aparát vyčerpáva sa v riadení boja proti komunistickej strane. U nás je fakticky najserióznejším úkolom civilnej správy a všetkých úradov, aby nejako zlomili vliv strany komunistickej. Že sa tomu nedarí, to je už otázka iná, avšak skutkom je, že nikde nie je také odcudzenie, taká vzdialenosť medzi ľuďom a samosprávou a medzi úradmi, ako v Podkarpatskej Rusi. Nieto jediného človeka, ktorý by úradom dôveroval nieto jediného človeka, ktorý by sa s dôverou uchádzal u úradov o spravedlnosť. Je len príznačným, že každý človek v Podkarpatskej Rusi už vie, že nemá ani základné práva zaistené.

Politicky príznačným je, pánovia, že ľudia nemajú štátneho občianstva a domovského práva. O tom som veľa hovoril a pán posl. Slávik bol tak láskavý a dal mi za pravdu nie v tom, že našu krajinu máme právo nazývať ako chceme, ale v tom, že v prenasledovaní so štátnym občianstvom už sa nemôže ísť ďalej.

Ako príklad uvádzam svoje vlastné štátné občianstvo; žiadosť o preukaz štátného občianstva som podal len preto, lebo ako poslanec chcel som na vlastnej koži zkúsiť, akú hroznú kalváriu a mučenie znamená takáto procedúra. Ja som nepotreboval vysvedčenie o štátnom občianstve, lebo keby som nebol československým štátnym občanom, už by mi ako poslancovi komunistickému dávno boli vykrútili krk. Preukaz o štátnom občianstve potreboval som pre svojho mladšieha brata, a keďže môj ded bol statkárom, môžem na 150 rokov nazpäť dokázať potrebné okolnosti. Žiadosť podanú županátu doložil som dokladmi, ktoré mňa stály 400 Kč. Na županáte ma vyzvali, aby som si opatril matričný výpis z dediny, kde sa môj otec narodil. Tento doklad nemožno opatriť, lebo svojho času neboly tam ani cirkevné ani štátné matriky vedené. Musím tam tedy odcestovať a opatriť si negatívné vysvedčenie o tom, čo tam nebolo.

Ako právník a ako poslanec, ktorého štátné občianstvo je v poriadku, ja sám, zkúsiac to na vlastnej koži, viem, že tu robotník alebo chudobný roľník za žiadnych okolností nemôže sa dostať ku preukazu o štátnom občianstve; naproti tomu je príznačným zjavom okolnosť, že svoju žiadosť podal som pred 14 dňami v piatok a teraz v pondelok presvedčil som sa na županáte, že žiadosť ešte ani nie je protokolovaná. Proste preto, lebo stá a stá žiadostí leží na županáte následkom obrovskej práce neprotokolované a pot len tečie s tváre ubohého úradníka, ktorý tieto žiadosti nemôže zmôcť.

Ku konsolidácii politickej kolonizácie patrí tiež otázka obecných volieb, ktoré sa u nás odbyvaly, lebo veď u nás ničia kandidátné listiny s takou chladnokrvnosťou, že na to niet príkladu. Keď niekde v dedine nebolo nášho človeka, ktorý sedel na krku orgána ničiaceho kandidátné listiny, keď nemal pri ruke zákonník, boly by celkom iste zničené naše kandidátné listiny vo všetkých dedinách. I takto postavili sme kandidátku Podkarpatskej Rusi len vo 150 dedinách, ale dostali sme skoro toľko hlasov, ako vo voľbách krajinských.

Sila našej strany vo väčšine miest vzrastla, avšak príznačným symptomom je, že voľby sú hneď zrušené, keď končia nepriaznive pre vládné strany, keď ich výsledkom je opozičná väčšina, ako stalo sa to posledne v Berehove. V takomto prípade vždy vypíšu voľby nové, avšak z volieb týchto vychádza strana komunistická s väčšinou ešte značnejšou.

Najlepším dôkazom tohoto postupu úradov je, že dnes už i občianske listy píšu, že trpezlivosť obyvateľstva je veru vybičovaná až do krajností. Samospráva podľa pozitívnych zákonov vo väčšine miest nemôže sa uplatňovať, lebo veď vo väčšine miest a dedín zavedený je systém vládneho komisariátu. Požehnanie tohoto systému pociťovali sme najmä v meste Užhorode, avšak o tom prehovorím zvlášte.

Každá kolonizácia, každý kolonizačný systém spojený je s korupciou, lebo veď ináč to ani byť nemôže. Lebo keď protiľudový vládny systém v niektorej kolonii chce niekoho získať pre svoju stranu, musí sa to zaplatiť, dôkladne zaplatiť a pri tom nie je možné veľa si vyberať. A tu zasa hovorím akosi ako historik, keď konštatujem, aké kariéry boly a sú u nás v Podkarpatskej Rusi, kto sú tí priatelia vládnuceho systému a aké škandály vychádzajú na javo so dňa na deň v koloniálnom vládnom režíme.

Ja nemám rád škandály a na žiadon spôsob neprekročím medze dobrého vkusu. A práve preto o určitých veciach chcem sa zmieniť len povrchne.

Máme guvernéra Beskida. Jedinou jeho starosťou je ísť na poľovačky do Egypta, Afriky, cestovať do Nizze a nemá ani pojmu o tom, ale ani nechce mať pojmu o tom, čo sa deje v Podkarpatskej Rusi. Zadovážili si človeka za guvernéra zo stredu tak zvaného odvekého obyvateľstva, ktorý - a tomu sa ani nečudujeme - nehanbí sa zastávať tak zvané najvyššie verejno-právné miesto a medzitým sa absolútne nestará o veci krajiny, ktorej je guvernérom. Celý svoj čas strávi poľovačkou a jeho celá úradná činnosť vyčerpáva sa v tom, že zasiela vláde prípisy o poľovných revíroch.

Tam je posl. Štefan, s ktorým som viackrát hovoril. Každopádne patrí medzi karieristov, ktorí tisnú káru koloniálnej nadvlády a je na každý pád príznačným pre vládu, že za vládneho poslanca volila si takéhoto človeka.

Hovoriac o štátnickej múdrosti Rozsypala, povedal som už predtým jeden prípad, ktorý zistil súd, avšak je tu ešte jeden iný, tipický karierista, a to je Faltin. Kto je tento Faltin? Bol vraj na Madagaskare poháňačom dobytka a jedine madagaskarský poháňač dobytka môže v Podkarpatskej Rusi dosiahnúť toho, že vstúpiac do štátnej služby, stane sa hneď policajným kapitánom hlavného mesta, a keďže tam má málo dôchodkov, stane sa sekretárom zemského družstva továrnikov. Majetkove sosilí, kúpi si dom, potom stane sa vodcom židovskej strany, členom zastupiteľského sboru a predsedníctva mesta Užhoroda a ako taký prostredkuje volebné akcie a švindle pánov Rozsypalovcov. Nadobúda zásluh pri mestských voľbách a napokon i vládné listy napíšu, že za peniaze vybeháva - uvádzajú i mená a potom jedného krásneho dňa dostane sa do väzenia pre oslobodzovanie brancov. Sedí tedy v žalári člen prezídia mesta Užhoroda, vodca strany, a to je príznačný symptom.

Mám prehovoriť o tlači? Kto sú to, čo stoja v čele tlače, vládnej tlače? V čele českej šovinistickej tlače stál Svojše, bývalý četnícky dôstojník, bývalý kandidát strany sociálne-demokratickej, reprezentant tamojšej českej tlače, ktorý sa dostáva jedného krásneho dňa do väzenia, lebo s dievčatmi a chlapci od 14 rokov mladšími poriada orgie. Ako ďaleko musel sa tento človek vo svojej zločinnosti zvrhnúť, aby on, ako reprezentant ČTK, tamojšej úradnej tlačovej kancelárie, dostal sa do žalára.

Je cele prirodzené, že klerikálné strany tejto príležitosti využily proti Čechom, avšak tí, ktorí toho najviac využili, strana Vološina, Vološino v list "Svoboda", tiež dostali svoju smrteľnú ranu, lebo neuplynulo ani niekoľko týždňov a zatknutý bol Hadžega, kňazský profesor semináriuma, za naprosto podobné kazenie detí. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Či nie je to dôsledok koloniálneho systému, že môže dôjsť k takýmto zjavom, lebo veď zjavy tieto sú prirodzenými sprievodcami korupčného kapitalistického systému? Je príznačné, že tieto veci vychádzajú na javo práve o mužoch exponovaných, ktorí s hľadiska "štátotvornosti" hľadaní sú a poverovaní vedúcimi miesty.

Avšak ešte nie sme hotoví, lebo to bola ešte len tlač česká. Ani maďarská tlač, tlač strany agrárnej nemôže byť pyšnejšia, lebo tu je jednak Havas, ktorý už niekoľko ráz bol pred súdom pre svoje podozrivé pletichy, jednak však redaktor Bálint, dnes žurnalista agrárnej strany, renegát komunistický, ktorý mal veľmi veľa príčin stať sa renegátom, ktorý však je pre vás agrárnikov dobrý. Tlač táto je taká, aký je systém.

Avšak je tu ešte iný vedúci muž. Je to prednosta obchodného referátu správy. Jedného krásneho dňa bolo konštatované, že v referáte chybuje prez 130.000 Kč, ktoré zmizly v rukách Prouzových. Prouza prehlásil, že peniaze má uložené v Prahe, a tedy pôjde pre peniaze do Prahy. Obchodný referát neukladá svoje peniaze v Prahe, avšak pustia ho. a Prouza dá podpísať Faltinom a svojími buržoáznymi priateľmi zmenky, opatrí si peniaze, príjde domov a schodok zaplatí. V úrade nezostane ďalej, avšak nezatknú ho ani na okamih. Ale keby to bol býval človek chudobný, ktorý by bol ukradol veci za 30 Kč, hneď by sa dostal do väzby. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Tu je bývalý užhorodský vládny komisár Hrbek, ktorého pôsobenie tiež charakterizuje koloniálné azijské pomery. V dobe komisárovania pána Hrbka bol u neho hosťom pražský starosta Baxa a na túto hostinu, aby tieklo šampaňské, utráca vyše 36.000 Kč, nie z peňazí mesta, lebo veď mesto peňazí nemá. Či nie je koloniálnym stavom, ako Hrbek, vládny komisár. vyzdvihne pôžičku niekoľko milionov Kč pre mesto Užhorod z fondu sociálneho poistenia a penzijného ústavu, a konštatovali sme v zastupiteľskom sbore Užhoroda, že podľa dlžobného listu nesmie sa platiť žiadna provízia. Hrbek napriek tomu vyúčtoval 100.000 a 150.000 Kč provízie, ktorú vyplatil z pôžičky.

Tážem sa, či nezavládly naprosto temné azijské pomery tam, kde nie je takýto človek pohnaný k zodpovednosti, leda nami komunistmi, a či nie sú temné pomery tam, keď zastupiteľský sbor mesta Užhoroda, čítajúci 50 členov medzi nimi 8 menovaných členov - a len 9 komunistov, 21 hlasmi proti 20 hlasom zamietol náš návrh na pohnanie Hrbka k zodpovednosti. Väčšinou jedného hlasu zamietli tedy náš návrh a snesú to. Či k tomu naozaj nie je už treba nejakej hrubej kože, takej, akú nachádza guvernér na svojích cestách niekde pozdĺž Nílu, že títo ľudia niečo také snesú?

Prehovoriť chcem ešte o tom, ako sa stavia neodvislý súd k týmto škandálom. Faltin je už na slobode, či je proti nemu zavedené vyšetrovanie a či nie, to je vedľajšie, veď ani len kauciu nemusel složiť. Tiež Svojše snaží dostať sa za každú cenu na slobodu a teraz už len jeho duševný stav chcú vyšetriť, aby ho bolo možno nejako oslobodiť. Jeho dosavádnemu oslobodeniu prekážalo len to, že bolo dokázané, že tie malé deti boly zprznené. Prouza, ako som sa zmienil, nebol nikdy zatknutý, avšak je tu ešte prípad Hadžegov. Akonáhle ho zatkli, hneď zahájená bola akcia klerikálnych strán, aby ho umyli na čisto, len preto, že je kňazom. Príznačným zjavom je, že vo spojitosti s tým píše český vládny list "Podkarpatské Hlasy", že klerikálné strany budú môcť vplývať na košickú tabulu a že Hadžega bude oslobodený.

Pánovia, najzaujímavejšou vecou v prípade Hadžegu je, že strana ľudová, ktorá má filiálku v Podkarpatskej Rusi a ktorej poslancom je Vološin, už zahájila poľné ťaženie proti policajnému riaditeľovi Vohlídalovi, aby bol odstránený, lebo opovážil sa zatknúť kňaza, nákazcu detí. Nás komunistov nebolí hlava Vohlídalova, lebo veď Vohlídal je taký, akí sú všetci policajní riaditelia, ba čo viac, naší košickí súdruhovia majú veľmi závažnú príčinu zachovať si v pamäti Vohlídala, ktorého najväčšou starosťou je tiež prenasledovanie komunistov; avšak príznačným je, že takýto veľký pán, akým je policajný riaditeľ v Užhorode, hneď popáli si prsty, keď podľa dôkazov opováži sa zatknúť toho, kto patrí ku strane klerikálnej a je kňazom, a je príznačnou okolnosťou, že len vládné listy môžu písať o súde tak, ako "Podkarpatské Hlasy", ktoré píšu, že u košickej tabule je všetko možné, a je priznačným, že kým naší tajomníci, naší ubohí spolupracovníci sú cez dlhé mesiace zatknuti vo vyšetrovacej väzbe bez akejkoľvek príčiny a kým u nás jedna tlačová pravota trvá celé roky, dotiaľ istý užhorodský človek, Straussmann vyzauškuje istého užhorodského redaktora Havasa, lebo tento opovážil sa dieťaťu Straussmannovmu za prítomnosti otcovej povedať, že otec dieťaťa je padúch. Straussmann vyzauškoval tedy Havasovi v oprávnenom rozhorčení.

V tejto veci už za tri dni bolo ustanovené prejednávanie a Straussmann bol i odsúdený na tri dni. A tu pýtam sa p. posl. Slávika, ktorý je sudcom i pravotárom, či sa mu podarilo len v jednej veci dosiahnuť pojednávania ani ako pravotár nemohol u súdu docieliť, aby do troch dní bolo vytýčené pojednávanie v ktorejkoľvek veci ním zastupovanej, kým redaktorovi, ktorý o otcovi istého dieťaťa povie, že "tvoj otec je padúch", podarí sa vymôcť, aby jeho zauškovač do troch dní odsúdený bol súdom do väzby na tri dni.

Na periferiách je administrácia naprosto rovnaká. Len niekoľko príkladov uvediem. V Tiačeve komunistická strana kandidovala do zastupiteľského sboru obce niekoľko kandidátov. Keďže v Tiačeve sú tak nešťastné hranice - je to hriechom Benešovým - že pozemky všetkých obyvateľov Tiačeva ležia v rumunskom území a hranicu prekročiť možno len s legitimáciou pre malý pohraničný styk. Naších kandidátov samozrejme neprepúšťajú cez hranice, lebo slúžny tvrdí, že toho nepripustia Rumuni. Proti tomu faktom je, že dotyčný slúžny sám sa vyjadril, že môžu ísť cez hranice, jestliže sa vzdajú členstva v zastupiteľstve komunistickom.

Mohol by som uviesť nespočetné príklady, kde komunistov trestajú zavretím na 15 dní za najmenšie priestupky. Bolo by zbytočným tieto príklady uvádzať, lebo veď prípady tie sú známe.

Končím reč. Systém tento, ktorý dnes panuje, môže si byť istý, že pomery tieto dlho trpieť nebudeme, a môže si byť istý toho, že naša organizácia, akonáhle naskytne sa k tomu príhodná príležitosť, akonáhle vyžiada si toho situácia medzinárodná a vnútro-politická, jediným pohybom strasie so seba koloniálné pomery a zjedná platnosť sebaurčovaciemu právu Zakarpatskej Ukrajiny (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Bergmann.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Včasné předložení závěrečného účtu za r. 1926 nutno vřele uvítati a vzdáti dík Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, že umožnil tím podrobné zkoumání státního rozpočtu na r. 1928 členům rozpočtového výboru. Skutečnost, že příjem za r. 1926 byl překročen o 3.384,112.631 Kč, byla by jistě potěšitelnou, kdyby tento vyšší příjem nevyplýval z prováděné depurační akce. I kdyby tomu tak nebylo, byl by vyšší příjem, representující více než jednu třetinu rozpočteného příjmu, zjevem nezdravým, sestavuje se dosti rigorosně, aby byl obrazem aspoň přibližné potřeby a úhrady a předvídaného příjmu a vydání. Vydání bylo překročeno o 1.217,679.986 Kč, takže se jeví celkový rozpočtový přebytek ve výši 2.166.432.644 Kč.

Přehlížíme-li státní závěrečné účty za léta 1920 až 1926, shledáváme, že za tato léta končilo státní hospodářství proti rozpočtu příznivěji celkem o 11.030,092.961 Kč a toliko r. 1923 skončilo nepříznivě o 923,634.846 Kč. Ačkoliv tento zjev mohl by nás potěšiti, přece jen svědčí, že naše státní rozpočty nemají dosud potřebné stability. Nedoplatky daňové ve výši 6.794,759.279 Kč a na dávky z majetku ve výši 4.408,518.842 Kč, jak je vykazuje závěrečný účet za léta 1919 až 1926, svědčí, že ve finanční administrativě jevily se od převratu mnohé nedostatky organisační i programové, jejichž výsledkem jest horentní výše nedoplatků daňových a dávkových, úhrnem 11 miliard Kč.

Rok od roku stoupající výše nedoplatků nedovedla přesvědčiti, že personální úspory, dosažené v berní administrativě notorickým nedostatkem úřednictva, jsou velmi problematické proti ohromným nedoplatkům, vyplynuvším z nemožnosti zdolati veškerou agendu, aby včas veškeré daně a dávky byly vyměřeny, předepsány a vybrány.

Poněvadž ani ministerstvo financí nedoufá, že vykázaných 11.202,278.121 Kč nedoplatků jednou státní pokladna od dlužníků vymůže, naskytá se otázka, kdo je za tuto újmu státní pokladně vzniklou odpovědný a jakým způsobem má býti k odpovědnosti volán.

Přes tyto trpké zkušenosti a horentní ztráty, které utrpí státní pokladna při likvidaci daňových nedoplatků, neučinila finanční správa ani nyní pro přechod do nové daňové reformy vhodná personální opatření, aby nezabředla znovu do starých chyb a nedostatků.

Depurační akce není dosud u berních správ skončena a má se pak převaliti na berní úřady. Jen u zemského finančního ředitelství v Praze je 15.000 restů na dávce z majetku a u berních správ na 50.000, které nemohou ani do dvou let býti vyřízeny.

Ve službě berní udržují se přesloužilci, namnoze již úplně neschopní starci, úřednictvo béře si práci domů za kusovou odměnu, referenti pracují jen na normálkách a nařízeních agenda ukládací naprosto vázne. Na berní úřady valí se miliony přiznání daňových podle nových daňových zákonů a statisíce výkazů zaměstnavatelů obrovských formátů. V této záplavě dusí se berní administrativa a ke starým nedoplatkům budou přistupovati nové, podle daňové reformy.

Střední a vysoké školy chrlí každoročně statisíce mladých, vystudovaných lidí, kteří se nemohou nikde uchytiti, ač v berní správě bylo by práce pro několik tisíc frekventantů středních i vysokých škol, jen kdyby finanční správa chtěla konečně uznati, že s dosavadním personálem tuto záplavu práce nezdolá, a že nepostará-li se včas o dostatečný personál, způsobí znovu státu nedozírné stamilionové škody nejen na daňových nedoplatcích samých, nýbrž i na nespokojenosti a demoralisaci poplatnictva, která bude nevyhnutelným následkem váznoucí berní administrativy.

Některé vysvětlivky k jednotlivým položkám závěrečného účtu dokazují, že nebylo zde pevného programu ani organisace, která by zabránila úplnému zabrzdění berní administrativy. Na straně jedné: nutnost přijati 150 smluvních revisorů podle usnesení vlády z 21. a 29. ledna 1926, dále větší počet kancelářských sil výpomocných a výpomocných úkolových pracovníků pro vybudování revisního odboru a provádění depurační akce hned po vydání restrikčního zákona, sotva bylo ekonomické, když včasným přijetím dostatečného počtu definitivních kvalifikovaných a zapracovaných úředníků mohlo se dosíci, aby práce ukládací byly včas hotovy a nedošlo k obrovským nedoplatkům daňovým. Na druhé straně: úspory dosažené úbytkem úředníků důchodkové kontroly, pohraniční finanční stráže, obmezením služebních cest, revisí a kontroly. Výslednice: přes 11 miliard Kč nedoplatků daní a dávek, které při správné organisaci práce mohly včas plynouti do státní pokladny a nebyly by tak tížily občanstvo jako dnes, má-li platiti daně za několik let minulých ve valutě hodnotnější.

Chce-li finanční správa nahraditi ušlé nedoplatky na daních a dávkách přísnou kontrolou poplatníků na poštách i za cenu porušování poštovního tajemství, jak se děje v poslední době, nemožno tuto cestu schvalovati a nedivíme se, že naše interpelace v této věci podaná vyvolala mezi poplatnictvem všeobecný rozruch a zděšení. Případy tyto, jak se nám z mnohých stran sděluje, nejsou ojedinělými a berní správy proti výslovným zákonným a nařizovacím ustanovením namnoze drakonickou formou domáhají se přístupu k poštovním dokladům, aby mohly poplatníky kontrolovati. (Slyšte!)

Ačkoliv dohodou mezi ministerstvem pošt a ministerstvem financí, ke které nemělo ministerstvo pošt nikdy dáti souhlasu, bylo stanoveno, že berní správy musejí si vyžádati povolení ředitelstva neb ministerstva pošt a telegrafů, aby o jednotlivých poplatnících a druzích jejich poštovních zásilek sestavovaly poštovní úřady výkazy, obracejí se berní správy o tato sdělení přímo na poštovní úřady a dožadují se, aby vlastní úředníci berních správ mohli si sami výkazy tyto zhotovovati a za tím účelem byly jim poštovní doklady dány k disposici. Tento postup odporuje ujednání a jest hrubým porušením poštovního tajemství, které i sami monarchové rakouští žárlivě střežili. (Tak jest! Slyšte!)

Proti tomuto hrubému porušování poštovního tajemství mělo by se poplatnictvo co nejostřeji ohraditi a varovati finanční administrativu, aby nešla dále, než by bylo našemu národohospodářství a zejména státnímu podniku československých pošt zdrávo. Neboť existence československé pošty je vybudována hlavně na důvěře obecenstva; zmizí-li důvěra, může vážně býti ohrožena prosperita československé pošty.

Pan generální zpravodaj se zadostiučiněním konstatoval prosperitu některých státních podniků, zejména tabákové režie a československé pošty, a uvedl, že více jak miliardový čistý výnos tabákové režie je hlavně zásluhou kuřáků, a neodepřel přiznati, že také zásluhou pile, svědomitosti a poctivosti dělnictva tabákových továren.

Jestliže čsl. tabáková režie vynáší ročně čistého zisku více než 1 miliardu Kč, tím více musíme litovati, že zemské finanční úřady nemají pochopení pro těžkou situaci tabákových zaměstnanců, zejména dělnic v tabákových továrnách, které si zcela oprávněně stěžují, že jejich žádosti o přiznání drahotních přídavků na děti, o přiznání vdovských a sirotčích pensí, ponechávají se po řadu měsíců, ba i roků, u zemského finančního ředitelství nevyřízeny.

Ministerstvo financí povolilo drahotní přídavky na děti těmto dělnicím: Fr. Sísové a Fr. Černé již 18. března 1926, Filipíně Kasekertové, Emilii Czajšové 24. dubna 1926 a Marii Markové 11. února 1927. Zemské finanční ředitelství však tyto požitky uvedeným dělnicím dosud nepoukázalo, ačkoli již v některých případech uplynuly od povolení ministerstva financí plné dva roky.

Kateřina Votábková, vdova po dělníku, podala si v lednu 1927 žádost o vdovskou pensi a dodnes jí pense nebyla vyměřena. Emanuel Weingart zažádal 8. března 1927 o ponechání drahotního přídavku na syna, o totéž zažádala Ant. Štajsová 24. června 1927, a žádosti jejich nebyly dodnes vyřízeny, ačkoliv Ústřední ředitelství tabákové režie tyto záležitosti již dávno vyřídilo. Spisy však leží u zemského finančního ředitelství v Praze nevyřízeny.

Vincenc Šilar, poručník úplného sirotka Frant. Šilara, zažádal již - prosím, aby se slavná sněmovna nelekla - dne 21. ledna 1 924 (Slyšte!) o prodloužení sirotčí pense následkem lékařsky prokázané slabomyslnosti sirotkovy. Žádost tato není dosud vyřízena.

Eliška Márová zažádala 9. září 1927 o úpravu odpočivných a zaopatřovacích požitků a dodnes marně čeká na vyřízení.

Vyřizují-li se žádosti tabákových zaměstnanců s takovouto zdlouhavostí, je to divnou odměnou za jejich pilnou a svědomitou práci a za jejich poctivost, z které se naplňuje státní pokladna značnými zisky tabákové režie.

Ze závěrečného účtu vidno, že vyšší vydání, vyplývající z platového zákona, je značně zmírněno interkalárními úsporami následkem menšího počtu zaměstnanců, neobsazováním systemisovaných míst, restringováním věcných vydání atd.

Již při projednávání závěrečného účtu za r. 1925 jsme žádali, aby interkaláře na osobních platech byly zvlášť přehledně v závěrečném účtu vykázány, aby byla umožněna kontrola interkalářů zvláště nyní, kdy státním zaměstnancům záleží na rychlém obsazení každého jednotlivého místa, v důsledku nepříznivé systemisace jednotlivých míst.

Proto znovu důrazně žádám, aby tomuto požadavku bylo vyhověno v závěrečném účtu za rok 1927, jakož i aby v tomto závěrečném účtu byl také zvláště vykázán a přehledně specialisován vyšší náklad platových úprav podle zákona č. 103 z r. 1926.

Vykázaný počet přesunů 408 v částce 342,175.054 Kč, a to 303 ve výdajích preliminovaných v částce 180,704.239 Kč a 105 ve výdajích nepreliminovaných částkou 154,470.815 Kč, je stále pozoruhodný, i když značně poklesl.

Některé položky výmluvně charakterisují hospodářství nynějšího režimu, který utlačuje široké vrstvy lidové, a dokazují, že oposiční strany měly a mají v mnohém pravdu, co tomuto režimu vytýkají, i když se věcnost oposici mnohdy odpírá.

Na řádném vydání pro válečné poškozence bylo uspořeno 14,338.654 Kč v důsledku soustavných revisních prohlídek, jimiž nakonec ze 100% invalidy se udělá zdravý a výdělku schopný člověk.

Na péči o mládež bylo uspořeno 202.934 Kč, na péči o přistěhovalce a vystěhovalce 60.000 Kč.

Naproti tomu výnos cel vzrostl v důsledku zákona č. 109 z r. 1926 o 187,492.495 Kč a výnos daně cukerní o 134,464.412 Kč. Živobytí se tedy soustavně zdražuje a sociální vymoženosti se programově odbourávají, čímž se citelně stlačuje životní úroveň zejména pracujících vrstev v národě.

Československá pošta vynesla o 16,927.306 Kč vyšší zisk, než byl preliminován ve státním rozpočtu. Tento zisk dosažen byl jedině na úkor poměrů poštovního personálu, které se stále soustavně zhoršují, a oprávněným a sebe spravedlivějším a skromnějším požadavkům poštovních zaměstnanců se nevyhovuje. Poštovní doprava rok od roku stoupá, jak vidno z oficielní statistiky; stouplť jen počet listovních zásilek od r. 1921 ze 785,134.058 na 908,120.145 zásilek, počet místních telefonních hovorů ze 159 mil. 566.692 na 204,569.446 a meziměstských ho vorů ze 7,714.458 na 11,580.588. Naproti tomu poklesl počet poštovních zaměstnanců z 41.591 na 38.814, počítaje v to i zaměstnance smluvní, jichž počet se soustavně na úkor zaměstnanců pragmatikálních zvyšuje, takže od r. 1922 do r. 1926 stoupl ze 3320 na 5529 osob.