Chtěl bych ještě na některé momenty
upozorniti, na př., jak kterou vrstvu lidu jako stát
chráníme a které a jak pomáháme.
Prosím, mluvíme-li o dělnictvu, říká
se: "Mlčte, vy socialisté, vy jste si nadělali
tolik soc.-politických zákonů, že jest
svrchovaný čas, abychom tyto zákony odbourali"
- vizme úmysl o sociálním pojištění
a jiné a jiné, vizme 40% přirážku
na byty atd. Mluvíme-li o živnostnictvu, řekne
se paušálně: "tomu se zle nevede!"
- Proč pak už se tu nemluví o průmyslu?
Prosím, pozorujte. Zákony soc.-politické
byly vyčítány dělnictvu některými
pány z nynější koalice. Co jsme z rozpočtu
pro tyto dělníky dali? Úřednictvu
a státním zaměstnancům bylo vyčítáno,
zejména bylo kdysi vyčítáno železničním
zaměstnancům - ale to jen tehdá, pokud byl
ministrem železnic socialista, teď je náhodou
kolega ze živnostenské strany ministrem železnic,
tak snad již těch výčitek není
- a nyní, když se dělal zákon o 40%
přirážce na byty vidíme, že i jedna
z koaličních stran byla nucena tlakem úřednictva
a gážistů se domáhati, aby úbytek
z kapes přirážkou na byty úřednictvu
vzatý byl mu nějakým způsobem nahrazen.
Že se to nestane, to víme. Živnostnictvu, té
mase drobných podnikatelů, kterých je v republice
Československé nejméně půl
milionu, jde se tak krásně na ruku, že z ohromných
miliardových rozpočtů dostane živnostnictvo
40 mil. Kč na rok na celou politiku živnostenskou,
obchodnickou a zdánlivě také průmyslnickou
- ale o průmyslu budu mluviti zvláště.
Počítejte, kdyby každý živnostník
měl jen do roka 100.000 Kč obratu, že tito
drobní podnikatelé odvedou státu na půl
miliardy na dani obratové za rok. A ne vždycky, jak
by někdo mohl říci, inkasem od zákazníků.
Kdybychom počítali, co živnostnictvo zaplatí
na dávkách v podobě činže z krámu
a provozoven ročně a když k tomu připočítáme
všeobecnou daň výdělkovou, vidíte
takové spousty peněz opatřených touto
masou malých drobných podnikatelů, že
užasnete nad tím poměrem, co se této
mase drobných podnikatelů naproti tomu dá
ze státních prostředků: vidíte,
že je to nic, nic, nic.
Naproti tomu průmysl! S ohledem na průmysl jsme
dělali 30 obchodních smluv s ostatními státy
a vždycky jsme se namáhali, aby byly smlouvy takové,
aby náš průmysl mohl býti živ.
S ohledem na průmysl, ne my, ale nynější
koalice, ponechala enormně vysoká cla na průmyslové
výrobky. (Výborně! Tak jest!) Prosím,
rozpoznávejte, nynější koalice! Páni
z republikánské strany jsou přítomni
a snad nebudou míti nic proti tomu, když budu konstatovati
jejich názory před zavedením agrárních
cel a ponecháním nemožně vysokých
cel průmyslových. "Nám je to jedno",
říkali, "my netoužíme po vysokých
clech, nebudou-li vysoká cla na průmyslové
podniky, my žádáme paritu, buďto vysoká
cla zde i tam, anebo nízká na obou stranách".
Co my jsme navrhovali? Zmírnění cel průmyslových
a zavedení mírných cel zemědělských,
abychom se dostali k paritě. Pánové se dohodli
obráceně. Co způsobila vysoká cla?
Nejenom u nás! Jděte do ministerstva zahraničních
věcí, jděte do ministerstva obchodu a do
ministerstva zemědělství a ptejte se referentů,
kteří sjednávají nové krátkodobé
obchodní smlouvy, jaké ohromné potíže
mají s okolními státy. Okolní státy
nám vytýkají, že budujeme vysokými
cly čínskou zeď kolem sebe. A nejzajímavější
při tom je, že naše vlastní výrobky
do ciziny posílané jsou levnější
v cizině než u nás na domácím
trhu. To byl present velkokapitálu, ohromný present.
Jděme, prosím, dále. Průmysl a bankokracie
je jedno dohromady. Počítejte, jaký zisk
má bankokracie a banky vůbec, jaký zisk mají
milionové průmyslové podniky. Zatím
co s dělníky se hrdlí o pár haléřů
na mzdě, vykazují náramné zisky v
dividendách, superdividendách a ve fondech utajovaných,
zamlčených a odepsaných. Pánové,
to není zdravé hospodářství!
Vy jste průmyslu dali present další, snížili
jste mu dávku uhelnou. Objevilo se to někde v cenách
průmyslových produktů na domácím
trhu? Sotvaže cukrobaroni začali cítiti poněkud
tísnivěji ceny cukru, uvolnili jste jim. To se rozumí,
že se jim vede dobře, skvěle, a kromě
toho jste ještě těm kapitalistům, ohromným
podnikatelům, omezili výši autonomních
přirážek ze 600, 900, 1200 Kč na pouhých
200 až 600% a nacpali jste jim kapsy znovu.
Účetní závěrka jako celek vypadá
pěkně. Rozpočet státní vypadá
velmi hezky, když se na venek může říci:
náš stát vypovídá úvěr
v cizině předčasně a platí
ho dříve, nežli je povinen, vedle úroků
a anuit z dluhů do ciziny. Pak to vypadá ovšem
skvěle. (Posl. Netolický: Ovšem, jen na
venek!) Ale uvnitř, jen se vážně,
pánové, zamyslete, máte mezdní spory
a mezdní hnutí od jednoho odboru dělnického
ke druhému. Proč? Nejenom, že mzdy nestoupají,
nýbrž nakládáme jim tak jako v té
báchorce jednou, dvakrát, třikrát,
stokrát - a i toho osla stokrát nic umořilo.
a umoří i trpělivost lidí, budeme-li
pokračovati tímto systémem hospodářským.
Po hnutí dělnickém již se ozývají
hlasy ve státně zaměstnaneckých řadách.
Pánové, vy to necítíte, vy se pohybujete
v jiných sférách než my, vy pro to nemáte
smyslu. Vy se pohybujete buďto mezi lidmi hospodářsky
úplně saturovanými anebo aspoň poněkud
saturovanými, ale my se pohybujeme mezi lidmi, kteří,
milí přátelé, mají vědomosti,
mají studia, umějí kolikeré řeči
a nemohou nalézti místa. Máme případy,
že lidé bloudí po ulici několik dní
o hladu. Nechcete-li věřiti, jděte se zeptati
institucí Červeného kříže.
Tam vám to povědí. Máte tam, milí
přátelé, lidi, kteří dva, tři
dny nejedí, kteří nemají kam složiti
hlavu. Na druhé straně však holedbáme
se krásnými výsledky hospodářskými.
Ano, stát jako celek má výsledek krásný,
ale to hospodářské rozdělení
uvnitř tohoto státu vypadá poněkud
jinak.
Byl jsem přímo požádán některými
interesovanými kruhy, abych na některé zjevy
upozornil zvlášť. Tak na př. tane mně
na mysli heslo velkého našeho finančníka
dr Rašína; když chystal přípravy
pro nový finanční zákon, řídil
se heslem a dával nám ho: musíme zavésti
takový hospodářský systém,
aby všichni lidé měli radost z práce,
radost ze života. Heslo krásné svým
dosahem a jádrem, ohromné. Ano, radost z práce,
radost ze života. Na základě toho hesla dělali
jsme řadu zákonů, kterými jsme znemožňovali
bráti, to se rozumí, nejprve těm velkým,
všechny zisky z jejich podniků. Ale povězte
mně, jakou radost mohou míti ze života lidé,
kteří pracují rok, dva, deset, dvacet, celý
život, šetří, nepracují jen sami,
pracuje žena, děti, a výsledek rovná
se nule, výsledek je chabé uhájení
existence, chabé uhájení, pravím.
Také jsou to i podnikatelé. Dnes tu byla deputace
všech snad korporací obuvnických, je jich přes
30.000. Vedle známé akce lex Baťa přišlo
něco jiného. Byli jsme nuceni omeziti počet
našich vojáků, ale tím jsme vzali poslední
naději těchto ubohých chudých mistrů
obuvnických na dodávky státní. Staří
lidé bloudí a nikdo je nikde nevezme. Každý
chce mladého člověka začátečníka,
aby pracoval lacino. Co tito lidé budou dělati,
nevíme. Podívejte se na druhý zjev, u krejčí.
Za Rakouska jsme vyváželi v konfekci až 60.000
obleků za měsíc do ciziny. To se rozumí,
teď nevyvážíme, krejčí nemají
co dělati. Vyskytly se velké kapitalistické
podniky, které dobíjejí ještě
tuto živnost tím, že dávají na
splátky. Chudý krejčí nemá
tolik, aby mohl několik deset tisíc dát do
živnosti a čekati zákazníkům,
jako čekají jiné podniky. (Posl. Hackenberg:
Dělník si nemůže koupiti oblek!) Nemůže,
nemá za co. Prosím, vezměte si stavebníky.
Stavební řemesla uzavřela dodávky,
resp. stavební zadávky, které trvají
také přes rok. Ale během toho roku, než
práci mohla dodati, materiál se zdražil o 10,
15 až 30 %. Skončení stavby znamená
úplný krach některých těchto
podnikatelů, poněvadž to, co měli, prodělali.
Ani v obchodu to není lepší. Praha enormně,
tempem úžasně rychlým roste a v tom
tempu také rostou přirozeně živnosti.
A když tak mnohý chudý člověk
jde okolo krámu s krásně upravenými
výkladními skříněmi, zejména
v nových domech, snad má i závist, myslí
si: To je bohatý člověk. Ale, pánové,
jděte se podívati do těch krámů.
Z krámku, který by se hodil tak na prodej housek,
požaduje se 60.000 Kč ročně nájemného.
Když živnostníček nebo obchodníček
se do toho pustí a chce krýti režii a býti
živ, aby měl nejméně jeden nebo 1 1/2
mil. Kč tržby za rok. Kde by je vzal? Vidíte
v 10. roce naší republiky, kdy již dávno
jsme likvidovali válečný průmysl,
desítky a desítky konkursů a vyrovnání
známka to nezdravého vnitřního hospodářského
poměru. (Výborně!)
Pamatujete se, že tu bylo mluveno o trhovcích. K trhovcům
z důvodů konkurenčních se hlásí
kde kdo. Zjistili jsme nyní při přihlašování
k daním zajímavé případy. Nakoupili
v dražbách drahé ovoce. Předháněli
se. Když je měli strženo, nakoupeno, uloženo,
někdo si vzpomněl na akci laciného ovoce.
Rozumí se, nezasvěcený člověk
to rád viděl, ale co říkali obchodníci?
Ti prodělali. Snad vám to bude malicherné,
když řeknu: Jděte na takovou Libuš a tažte
se husařů, obchodníků husami, kolik
oni prodělali za jediný rok! Někteří
jsou úplně hotovi a přece se říká:
podnikatel, obchodník, živnostník, atd. A kdyby
se to jen říkalo, ale bohužel, těmto
lidem se ukládají takové daně, že
je platiti nemohou a nebudou, a celá akce depurační
musí selhati, musí se objeviti u těchto nedoměrků
ohromné sumy dubiosní.
Měli jsme tu zajímavou akci zahradnickou. Zahradníkům
jsme uložili břemena taková jako každému
jinému. Přišli sem cizinci, daně neplatí,
ani obratovou, ani výdělkovou, ani soc. pojištění
atd. Rozumí se, že konkurují. Půjde-li
to tak dále, nevím, jak se povede zahradníkům.
Dnes byl sjezd sedlářů a řemenářů,
a také nikdo nevidí, že povozy nahrazeny byly
nákladními auty, a to nejen ve městech, nýbrž
i na venkově. Ba velký rolník nahradí
potah traktorem, poněvadž se mu to vyplatí.
Ale co to má za následek? Co dělá
kolář, kovář, bednář,
sedlář, řemenář? To jsou živnosti,
které prodělávají ohromnou torturu
existenční.
Ale nejen to! Minulý týden bylo jednáno v
Praze o nové formě dopravních živností.
Mizejí drožkáři, fiakristé a
nahrazují je auta. Ptejte se takového malého
podnikatele! Veřejnost je zaujata proti němu, když
z Václavského náměstí na nádraží
dá si zaplatiti 20 Kč za jízdu. Ale když
ho zpovídáte, řekne vám: "Vždyť
mne stojí jen pojištění auta 9000 Kč
ročně. Kde je silniční daň
a kde jsou ty a ty věci? Žasnete a zase vám
jde na mysl, že není dobře u nás rozděleno
všechno v hospodářském směru.
Věřte tomu, pánové! Všichni,
pravím, se dovoláváme občanské
demokracie a všichni říkáme: Chceme
ji udržeti, jsme jejími vyznavači. Ale hospodářsky
mají pravdu ti, kteří říkají:
U nás v republice hospodářské demokracie
není. U nás je na jedné straně žebrota,
chudoba, na druhé straně jsou ohromní boháči,
kteří hlásají liberalistický
systém. Litujeme jen jedné věci, že
se na tento systém také dali nachytati lidé,
kteří žijí z ruky do úst, lidé,
kteří jsou rádi - s politováním
pro ně - když se mohou o pány otříti,
třeba jim kručelo v břiše hlady.
Jistě nikdo z nás by nechtěl některou
složku našeho života v republice zničiti
nebo znemožniti. Přejeme si zdravého průmyslu,
ale nezapomínejte, milé dámy a vážení
pánové, že před válkou kapitál
v průmyslu investovaný, nesl-li 8%, byl skvěle
umístěn, a americký, anglický, francouzský
kapitál za zúročení 8% hledal umístění
v cizině. Vizte ohromné částky investované
před válkou v Rusku! Skvělé umístění!
A dnes? Co pak by to někomu stálo za to, aby za
8% s kapitálem někam lezl? Zvykli si na příliš
veliké zisky. Ba, myslíme, páni, že
jsme neměli ani tímto směrem vésti
Národní banku naši. Vidíme, že
jinde, aby se státy dostaly k normalisaci hospodářského
života, snížily úrokovou míru.
Prosím, my jsme dávali v Národní bance
7 % dividendy místo 4 nebo 5%. Naše
peněžní ústavy, okresní hospodářské
záložny, spořitelny, živnostenská
úvěrní družstva, raiffeisenky a kampeličky
radí se mezi sebou o snížení úrokové
míry z vkladů. Kdo má býti ukazatelem
peněžního hospodářství
u nás? Národní banka! (Tak jest!) Národní
banka ukazuje vzestup na místo snížení.
Není to zdravé. Při nejmenším
to není demokratické. (Výkřiky
posl. Mikulíčka.) Co bylo r. 1926, to nepředěláme,
ale, vážení pánové, jsme v době,
ve které se dějí přípravy pro
sestavení rozpočtu pro r. 1929 a náš
apel nevyznívá z plané kritiky, nýbrž
z obavy o budoucnost. A náš apel na vás zní:
Také vy, kteří máte velké majetky,
a snad právě vy, kteří je máte,
musíte míti zájem na klidu a klidném
vývoji v našem státě. (Výborně!)
Co může ztratiti ten chudák? Kdyby se nesl
hospodářský vývoj v našem státě
cestami mylnými, které by dráždily ty,
kteří nic nemají, k zoufalství, k
zoufalým činům, pak si to odnesete nejdříve
vy na svých kapsách. Víme, že vaše
kapsy vám přirostly hodně mnoho k srdci,
a tedy bylo by záhodno v zájmu vašich kapes,
abyste se rozpomněli. (Výkřiky čsl.
poslanců nár. socialistických.)
Konečně mám apel na p. ministra obchodu v
ohledech živnostenských a také na p. ministra
školství. Pan ministr školství nastínil
tento týden v senátní velké řeči
krásný program školský. Když mluvil
o pokračovacích školách pro 170.000
učedníků, dovolával se ovšem
toho, dohodne-li se s ministerstvem financí. Jde o mizerných
20 milionů Kč pro vybudování základu
živnostenských škol pokračovacích
pro 170.000 učňů. (Slyšte!) Nemůžeme
jich dostati pro takovou armádu lidí! (Výkřiky
čsl. poslanců nár. socialistických.)
Činím vás pozorny a zejména p. ministra
obchodu na požadavky doby; naše světové
postavení a kulturní vývoj vyžadují
toho. aby se naši malí podnikatelé přizpůsobovali
době, aby zmechanisovali své dílny. Nemají
prostředků, nemají peněz. Ministerstvo
obchodu nemělo by dávati darů, ale aspoň
půjčky, jak se to dělá jinde.
Co jsme dělali, abychom urychlili hospodářský
vývoj na Slovensku a Podkarpatské Rusi? Půjčili
jsme tam jen ze státních prostředků
peníze pro malé podnikatele. Račte se podívati
na výsledek! Ptejte se na příklad bratislavského
Sväzu družstevne-živnostenského, co za rok
udělal, když dostal podporu od nás. U těchto
malých bychom měli udělati počátek
s touto akcí. Chudý dělník se stane
živnostníkem, nemá haléře, nikdo
mu nepůjčí. Kdyby mu stát zapůjčil
malé obnosy prostřednictvím družstev,
zřízených při obchodních a
živnostenských komorách, pro opatření
a nákup strojů a zajistil si je ve způsobu
majetku na strojích, pomůžeme hned a rychle.
Ovšem pokud bude míti ministerstvo obchodu směšnou
sumu 40 milionů Kč pro potřebu těchto
stavů pro celou Československou republiku, potud
nehneme ani s těmito. Jsem přesvědčen,
že i tito drobní podnikatelé konečně
jednou uznají, kde jest jejich místo a kde jest
jejich odpůrce, kdo je jejich pomocníkem a společníkem.
U bankokracie, velkého kapitálu malý podnikatel
nemá co dělati, poněvadž ten ho bude
vždy dusit jako ho dusil, ale zato má co dělati
mezi masami malého, pracujícího lidu, ať
pracuje perem nebo kladivem. Masa lidu neusiluje o jeho bezžití,
nýbrž jest jeho zákazníkem, cítí
s ním, poněvadž žije ten těžký
život jako on. Tam patří ten malý podnikatel.
Tito měli by společně vyvinouti tolik moci,
abychom se dostali od demokracie politické také
ke zdravé demokracii hospodářské v
našem státě. (Výborně! -
Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr Gáti. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Gáti (maďarsky): Záverečné
účty sú zrkadlom kapitalistického
hospodárenia. Podkladom k tomu je rozpočet a rozpočet
sám ako výplod kapitalistický a teraz obzvláště
výplod reakčný ani nás ciferne nezaujíma,
ale zaujíma nás duch, ktorý z toho rozpočtu
a zo záverečných účtov vanie.
V rámci záverečných účtov
zaoberať sa chcem s pomermi Podkarpatskej Rusi, pre ktorú
zem napriek vôli ľudu nechcú povoliť názov
Zakarpatská Ukrajina. Príznačné pre
pomery je, že vládna tlač zo všetkých
strán vyhlašuje konsolidáciu. Pomery v Podkarpatskej
Rusi sú konsolidované a konsolidácia je zásluhou
vládnych strán, konsolidácia je zásluhou
miestoguvernéra. My, čo smýšľame
podľa historického materializmu, vyciťujeme,
že je našou povinnosťou príkre posvietiť
na pojem, čo nazýva sa konsolidáciou, lebo
i keby naša kritika ani nemala viac ceny, než presné
vyhranenie, i vtedy píšeme dejiny odhaľovaním
pomerov a robíme dejiny bojom proti týmto pomerom.
Konsolidácia znamená podľa pojmu buržoázneho
vlastne blahobyt, všeobecný vzrast blahobytu, kľud
pomerov; avšak, kto zná pomery v Podkarpatskej Rusi,
vie, že konsolidácia nemôže tam znamenať
nič iné, než konsolidáciu kolonizácie.
Príznaky sú typické. Konsoliduje sa úradný
systém administratívny, četníctvo,
organizácia násilia v záujme istej menšiny,
ktorá nie je pôvodu podkarpatoruského - a
to proti obrovskej väčšine ľudu. Príznačným
zjavom je, že obrovská väčšina ľudu
v Podkarpatskej Rusi je už od prvopočiatku komunistická
a taká i zostane, a totiž má práve opačnú
vôľu v riadení svojho osudu, než vládny
režím.
Ak pozeráme na pomery v Podkarpatskej Rusi s hľadiska
štatistického, môžeme zistiť, že
tomu systému, ktorý nad nami panuje, ani tá
najnepatrnejšia vrstva ľudu nie je službou oddaná
úprimne a z presvedčenia, lebo veď veľká
väčšina je väčšinou opozičnou.
V Podkarpatskej Rusi je vôľa jedna, vôľa
ľudu, ktorá chce to, čo my a čo je v
našom záujme. Táto vôľa nepraje
si centrálnu moc, ktorá je záujmom nanajvýš
kolonistov a v ktorej zračí sa vládny systém
celej republiky.
Táto centrálna moc nemôže zachytiť
koreň v ľude a preto snaží sa slúžiť
v každom ohľade panujúcemu prezatýmnemu
systému, a totiž chce byť proste poslušným
sluhom českých vládnych strán. Nikde
nevidieť v úradoch ten servilizmus, ako u nás
v Podkarpatskej Rusi, kde stačí, aby vystúpil
jednotlivec, ktorý má tie najvzdialenejšie
styky s vládou, stačí slovo všeobecne
známeho korupčníka, aby sa pred ním
triasol úradník, ak spácha nejakú
chybu nie síce proti ľudu, lež proti vládnym
stranám, tak že u nás zrejme možno zistiť
tieto dve cudzie telesá: blahobyt, miesta pre cudzích
príslušníkov a konsolidáciu biedy, konsolidáciu
útisku azijskými metodami na celej čiare
voči domorodému obyvateľstvu.
Podívajme sa najprv na konsolidáciu hospodárskej
kolonizácie. Pre krátkosť času uvediem
len prípady najdôležitejšie. Hovorí
sa, že sa robí konsolidácia, že veľkopriemysel
sa konsoliduje. U nás veľkopriemyslu proste ani nieto
a tiež malý priemysel ani z ďaleka tak intenzívne
nepracuje, ako pred vojnou. Tážeme sa, koľko
živnostenských závodov sriadil československý
štát v Podkarpatskej Rusi, koľko živnostenských
závodov bolo utvorené od doby jestvovania československého
štátu, lebo veď dosiaľ vieme len o odbúravaní.
Alebo mám hovoriť o malých živnostiach?
Malý priemysel je takmer úplne znivočený,
a len ako príznak chcem tu dať do protokolu to, že
obuvnícki živnostníci v Užhorode a v Mukačeve
spolu s robotníkmi poriadajú demonštračné
sprievody a procesie, lebo nie sú v stave sa uživiť,
a totiž pravdivým je proroctvo Marxovo, že stredný
a malý priemysel sa zproletarizuje a stredné triedy
klesnú na úroveň proletárskych vrstiev.
Alebo či mám hovoriť o položení
krajčírov, ktorým sa nedostáva ani
jedinej odevnej objednávky, lebo veď z Prostejova,
zo zemí historických objednávajú si
šatstvo tí, ktorí vôbec ešte majú
peniaze na šaty.
Či mám hovoriť o daniach, o daňových
mizeriách? So dňa na deň dochádzajú
k nám ľudia z obcí, že berný exekútor
u nich takmer besní a nielen zapisuje, ale i odvádza
kravy a menší domáci dobytok, kozy, husy a
predáva to ihneď na trhu. Viem aj o tom, že i
tie vrstvy živnostníkov, ktoré patria k buržoázii,
zúfalým hlasom nariekajú na daňový
systém. Jediný veľkozávod je u nás,
a to je berný úrad, finančné riaditeľstvo,
tento pracuje vo veľkom, en gros, všetky iné
závody sú odbúrané.
V konexii s položením hospodárskym bolo by
zbytočné líčiť tu položenie
robotníkov, lebo veď toto sa nezmenilo leda v tom,
že pomery sú ešte horšie než boly dosiaľ.
Je príznačným zjavom, že u nás
je už legálnou denná mzda 6 až 7 Kč
a že dnes už i zemerobotníci pomýšľajú
na štrajk, aby svoje mizerné mzdy o niečo zlepšili.
Avšak i v otázke robotníckej uplatňuje
sa tendencia kolonizačná. Uplatňuje sa preto,
lebo kapitalisti, aby zaistili svoje zárobky, snažia
sa čo najlacnejšie pracovať, čo najnižšie
pracovné mzdy platiť, a aby mohli nejakým spôsobom
obísť kolektívnu smluvu, dovážajú
robotníkov zo zemí historických, tak že
kolonizačná politika uplatňuje sa už
i v zamestnávaní robotníkov.
Tiež politika pôdy je v plnej miere kolonizačnou
a smele tvrdím, že po azijsky kolonizačnou.
U nás si nikto ani nepomyslel na to, že by bolo možné
i to, že by nielen nedávali veci prislúchajúce
podľa zákona, na príklad podľa beztak
už neuspokojujúcich ustanovení zákonov
pozemkových a o pozemkovej reforme, lež ešte
ľudí chytajú pod krk a povedia im, že
ak nebudete štátu verní, ak nepristúpite
ku strane agrárnej, ztratíte i to, čo dosiaľ
máte, vezmeme vám to, čo ste už dostali,
nebude kanalizácia, nebudú pasienky atď. Tomu
sme predtým nemohli ani porozumieť, to sme nemohli
ani pochopiť. Avšak kolonizácia bola z väčšej
časti už i na tých najžírnejších
poliach prevedená a táto kolonizácia hrozí
ešte ďalej v Podkarpatskej Rusi a v južnej časti
Slovenska, kde všade bude kolonizácia prevedená
buďto vnútorne alebo kolonistami zemí historických.
Jestliže to ešte všade nebolo vykonané,
zaiste k tomu dôjde; zatým neopovažujú
sa to vykonať v miere úplnej, avšak sme presvedčení,
že v tomto kolonizačnom processe bude sa pokračovať.
Za krátko zaniknú malé pachty na celej čiare
a po zániku zákona o peňažných
pachtoch budú ľudia odkázaní na spôsob
stredoveký, na hospodárenie za tretinu a štvrtinu.
Najlepším a najpríznačnejším
dôkazom kolonizácie na poli pozemkovej politiky je,
že jediné obrovské pánstvo, ktoré
je v Podkarpatskej Rusi, pánstvo Schönbornovské,
dáva sa na 40 rokov do pachtu istej francúzskej
skupine, skupine Bignonovej, na 40 rokov s tým potmešilým
výkladom, že tu bude industrializácia, že
tu dôjde k investíciam a ľudu že bude pomožené
k blahobytu. My otvorili sme oči proletariátu, otvorili
sme oči dedinám a ľud bydliaci na veľkostatkoch
Schönbornových porozumel tomu bez rozdielu strany,
že sa tu niečo deje nie v záujme ľudu,
ale naopak prepachtovanie, investovanie cudzieho kapitálu
do pozemkov v Podkarpatskej Rusi znamená, že pôdu
treba vyssať až do krajnosti, len aby úroky investovaného
kapitálu boly čo najhojnejšie. Nie investície
dejú sa na pánstve Schönbornovom, ale vycuclanie
koreňov je účelom tohto pachtu, nehovoriac
už ani o tom, že tisíce a tisíce dedinského
ľudu malo, i keď drahé, avšak predsa malo
drobné pachty, tieto teraz ztratia, a nehovoriac ani o
tom, že pozemková reforma na tomto území
po dobu 40ročného pachtu samozrejme nikdy uskutočnená
nebude. Teda 40 rokov nebude sa uplatňovať pozemková
reforma na výmere asi 100.000 jutár.
Vláda veľmi sa mýli, ak sa domnieva, že
ľud týchto území a týchto dedín
bude so založenýma rukama dívať sa na
tieto udalosti.
So zbytkovými statky v Podkarpatskej Rusi prevádza
sa to samé hospodárenie, ako všade v republike.
Zbytkové statky sú rovnakej povahy, ako v každej
časti štátu. Príznačným
zjavom sú tu tak zv. zemedelské družstvá.
Zemedelská vládna správa a pozemkový
úrad maly za to, že najlepšie poslúžia
agrárnej strane, jestliže vôbec neprevedú
zákonitú pozemkovú reformu, jestliže
zabranú pôdu vôbec nerozdelia, ale utvoria
družstvá. My boli by sme priateľmi myšlienky
družstevnej, my by sme vážné družstvá
celou silou podporovali, avšak družstvá založené
agrárnou stranou neslúžia cieľu komunistami
zamýšľanému, ale sú prostriedky
korupcie a vo službách agrárnych kortešov.
Neviem ani o jediném prípade, kde by boly splatené,
povedzme čo len kmenové príspevky družstevné.
O tom u nás ani nie je reč, lež len o tom,
že do pokladnice agrárnej strany zaplatiť treba
členský príspevok 5 až 10 Kč,
aby potom agrárny korteš, ktorý bol vonku v
dedine, prehlásil, že ináč nebude pasienkov,
len pre družstvá - zapisujte sa do družstiev!
- a potom sa odoberie domov s tým, že celá
dedina sa zapísala do agrárnej strany.
Skutkom je, že vymenujú družstevné riaditeľstvo,
vymenujú troch, štyroch agrárnikov z dediny
a títo si potom pôdu rozdelia medzi sebou, lebo veď
u nás v Podkarpatskej Rusi ide všetko podľa azijských
metôd. Vyslovia i to, že kto nebude členom agrárnej
strany, ten nemá s družstvom nič spoločného
a členom družstva môže byť len ten,
kto pristúpil k agrárnej strane.
Zakročil som už v tejto veci u príslušných
úradov a tam sa mi dostalo odpovedi, že družstvo
nie je stranníckou ustanovizňou, že do družstva
môže vstúpiť ktokoľvek, kto má
na tom záujem a kto je oprávnený. Tedy hore
povedajú, že i my môžeme byť členmi
družstiev. Ohlásil som aj, že tiež naši
ľudia sú v družstvách, ktorí, keby
sa ináč k pôde nedostali, postarajú
sa o to, aby z dnešných družstiev agrárnej
strany utvorili družstvá skutočné. (Posl.
dr Slávik: No to uvidíte, až komunisti budú
mať majetok, že potom nebudú komunistmi!) To
uvidím!
O meliorácii ani nehovorím. Skutkom a systémom
je u nás, že meliorizáciu práve tak
ako stavbu ciest, stavbu mostov, ale i tie najelementárnejšie
potreby ľudu viažu na otázky strannícke.
Nezamýšľam to ani verejne kritizovať, lebo
veď sú to veci všeobecne známe. Ja tu
už uvediem vlastne len dejiny, aby tieto boly zvečnené
v protokoloch. Je historickým faktom, že u nás
sa týchto metôd používa, chcem poukázať
len na to, že pri voľbách celý úradný
aparát slúži k účelom vládnych
strán a mám doklady, ktoré uverejním
tlačou, o tom, že v dobe obecných a krajinských
volieb je podplácanie, hostenie a napájanie naprosto
legálnym prostriedkom agrárnej strany.
Avšak tak ďaleko nemusím ani ísť
a nemusím hovoriť ani o dokladoch, ktoré budú
tlačou vydané, lebo veď hovorily o tom československé
súdy. Práve v týchto dňoch zkoncovaná
bola pravota litomerického pravotára Marguliesa,
proti ktorému bola zahájená tlačová
pravota, lebo povedal, že židovská strana bola
podplatená guvernérstvom v Užhorode. Pravota
skončila tak, že Margulies bol oslobodený,
a to preto, lebo mohol dokázať, že miestoguvernér
Rozsypal dal židovskej strane k volebným účelom
100.000 Kč. Niektorí jednotlivci však zo židovskej
strany buďto preto, lebo sa akcia tá nezdarila, alebo
preto, že cítili, že to predsa len presahuje
všetky medze slušnosti, vrátili 80.000 Kč
a o tejto sume vydal ten veľký štátnik
Rozsypal kvitanciu, tak že obžalovaný dr Margulies
predložil súdu kvitanciu miestoguvernéra o
vrátených 80.000 Kč, ktoré dal na
volebné úplatky.
Tážem sa tedy, či to nie sú azijské
metody, keď za takýchto okolností deje sa podplácanie?