Ke kapitole "ministerstvo zdravotnictví" připomínám,
že bylo ušetřeno 3 1/2
milionu Kč. Tedy na jedné straně úspory,
a na druhé straně nedostatek tělocvičen.
Ministerstvo zdravotnictví v tomto státě
nemá zájmu na tom, aby byl zřízen
dostatečný počet tělocvičen
pro dorůstající mládež. Při
pensích a odpočivném ukazuje účetní
uzávěrka úsporu 15 milionů Kč.
Tyto hladové peníze, jež byly ušetřeny
při pensích, dostanou na druhé straně
bývalí c. a k. generálové.
V kapitole "železnice" stouply výdaje o
434 miliony. Bylo by nutno, aby konečně bylo zřízeno
v Karlových Varech a v Ústí n. L. nové
nádraží. Jsme zvědavi, zda se v dohledné
době k těmto nutným pracem přikročí.
U železnic vidíme neslýchanou úspornou
politiku na útraty personálu, na útraty železničářů.
Dne 16. března t. r. objevila se u jednotlivých
parlamentních kruhů deputace bývalých
prozatímních železničářů
a požadovala započtení tak zvaných válečných
pololetí. Ministerstvo železnic, které řídí
příslušník strany živnostenské,
odmítlo přes jasné znění zákona
započísti tato válečná pololetí.
Odmítnutím bylo poškozeno plných 10
tisíc lidí s rodinami. Tito železničáři
jsou přímo trestáni za to, že za války
konali službu vojenskou. Jmenování železničářů
se odkládá. Bylo by nutno, aby zaměstnanecké
svazy počaly energický boj proti reakčnímu
duchu na železnicích, avšak reformisté
v tomto boji proti vykořisťujícímu státu
úplně selhali, a není také divu, uvážíme-li,
že na př. českoslovenští železničáři
jsou vedeni panem Brodeckým, tím Brodeckým,
který kdysi při velkém hnutí železničářském
šel "pucovati kliky" za zády ostatních
svazů. On má totiž pořád starý
sen, chce se státi ministrem, a nechce si to proto zkaziti
s občanskými stranami a proto podniká vše,
aby zmařil skutečný boj železničářů
proti vykořisťujícímu státu.
Na železnicích používá se zásady
racionalisace nejbrutálnějším způsobem.
Je zajímavé, že před několika
dny na př. také německý občanský
list "Bohemia" přišel na pomoc těm
kapitalistům, kteří pořád volají
po komercialisaci železnic. "Bohemia" psala, že
v Německu zavedením Kunze-Knorrovy brzdy stalo se
plných 10 tisíc lidí v železničním
provozu zbytečnými. Také v Československu
by se měl podle mínění "Bohemie"
také snížiti počet železničářů,
jen aby se racionalisace mohla lépe provésti. V
této souvislosti poukazuji, že svého času
se mnoho ve veřejnosti proslýchalo, že prý
se vládní kruhy zcela vážně zabývají
otázkou propachtování železnic soukromokapitalistickému
zahraničnímu konsorciu.
Pokud jde o poštovnictví, poukazuji, že venkovské
krajiny jsou v tomto směru velmi zanedbávány.
Na venkově se pošta doručuje špatně;
to týká se zvláště časopisů.
Také v poštovnictví provádí se
zásada racionalisace. Počet personálu se
stále a stále omezuje a tím se dokonce průmysl
poškozuje. V Aši, v západních Čechách
na př., leží někdy o Vánocích
a před různými druhými svátky
tolik zboží v místnostech, jež se má
odtud expedovati, že je všecko přeplněno
a nikdo se již nevyzná. Je tu příliš
málo úředníků, aby nával
zmohli. U nás se v oboru poštovním pracuje
ještě zrovna tak, jako to bylo za doby našich
dědečků.
Slovo o státních lázních. O státních
lázních musíme předem konstatovati,
že péče o dělníky tam zaměstnané
je velice špatná. Svého času jsme poukázali
v novinách své strany, že po požití
špatného masa v Jáchymově onemocnělo
více než 50 státních dělníků.
Tři z těchto onemocnělých dělníků
zemřeli. Tu věc jsme veřejně projednávali
a požadovali od ministerstva zdravotnictví vysvětlení.
Vysvětlení dáno nebylo. Pachtýř
se tehdy z toho vykroutil. Tak to tedy vypadá ve státních
lázních.
O tabákové režii chci říci krátce
jen toto: Tabáková režie ze všech podniků
vykazuje největší výnos. Bylo přijato
1.257,358.000 Kč. Tento nesmírný příjem
vysvětluje se tím, že tabáková
režie požaduje přímo lichvářské
ceny, a kdyby měla býti podána žaloba
proti nějakému lichváři, muselo by
se tak státi proti samé tabákové režii.
V tabákových továrnách často
se propouštějí dělníci a dělnice,
vezmou-li si domů jednu nebo dvě cigarety. Staly
se případy, že skutečně dělnice,
které měly přímo před pensionováním,
byly propuštěny proto, že byly dopadeny, jak
si nesou ze závodu domů dvě cigarety. Na
jedné straně nesmírná brutalita proti
dělníkům, a na druhé straně
jsou korupčníci v tomto státě chráněni
ve všech směrech. Pense tabákových dělníků
jsou malé a dělníci musejí dlouho
čekati, než pensi dostanou. V tabákových
továrnách jako na poště a při
železnici provádí se zásada racionalisace.
Tak je tomu v Jáchymově, v Tachově a v jiných
tabákových továrnách. Dělníci
jsou pronásledováni neslýchaným způsobem
a postupuje se proti nim dokonce politickým špiclováním.
Při státních dolech poukázal bych,
že se nyní přikročuje k centralisaci
státních dolů, aby se zmenšil jejich
dales. Ředitelství státních dolů
v Příbrami a v Mostě má býti
přeloženo z Mostu do Prahy. To však znamená,
že přeložením ředitelství
bude poškozen velký počet malých obcí,
poněvadž jim tím ujdou daně. Stát
tedy úředně podporuje výslovně
unikání daním.
U kapitoly "ministerstvo spravedlnosti" připomínám,
že teprve před několika dny byl soudr. posl.
Steiner zatčen. Zdravíme z tohoto místa
soudr. Steinera a protestujeme proti neslýchané
skutečnosti, že bylo zabráněno poslanci
ve výkonu jeho parlamentní činnosti. U kapitoly
"ministerstvo spravedlnosti" upozorňuji ještě
také na tyto dva případy: Dělnický
konsum v Ústí n. L. dostal před nějakým
časem darem ruský prapor. Tento prapor byl odevzdán
ve schůzi členské. Krátce na to bylo
představenstvo a dozorčí rada obžalovány.
Představenstvo a dozorčí rada skládá
se ze čtyř komunistů a ze dvou soc. demokratů.
Žaloba zněla na domnělé spojení
s cizí mocí. Jiný případ: Po
"rudém dnu", který se konal minulého
roku v Mostu byli tři soudruzi odsouzeni. Dne 14. ledna
1928 konal se v Dolním Jiřetíně ples,
jehož se účastnili také tito tři
odsouzení soudruzi. Ze středu návštěvníků
byl učiněn návrh, aby bylo těmto třem
soudruhům dáno při tanci tak zv. sólo.
To bylo skutečně tančeno a při tom
padl výkřik: "Ať žijí trestanci!"
Výsledek celého tohoto případu byl,
že výbor byl obžalován pro schvalování
trestního činu. Domníváme se, že
justiční úřady by přece měly
se zabývati jinými věcmi a nepoužívati
takových absolutních dětinskostí za
důvod k zakročení.
Účetní uzávěrka je tedy v celku
dokladem kapitalistické libovůle a kapitalistického
utlačování. Německé vládní
strany budou ovšem přes to pro ni hlasovati, právě
tak jako hlasovaly minulého roku pro rozpočet. 80
let uplynulo od revoluce německého občanstva,
od té revoluce, kterou občanstvo vybojovalo proti
feudálnímu absolutismu. Dlouhá doba. V těchto
80 letech se měšťáctvo ohromně
rychle změnilo, zapomnělo úplně na
svoji revoluční minulost, stalo se na celé
čáře zpátečnickým. Jest
zcela jasno, že nesmíme a nemůžeme my
jako komunisté doporučovati společný
postup s takovým zpátečnickým měšťáctvem.
My můžeme dělnictvu jen říci:
Boj proti tomuto měšťáctvu, bezohledný
boj do zničení; a my také ducha, který
mluví z účetní uzávěrky
za rok 1926, použijeme k tomu, abychom venku mezi masami
připravovali boj ke zničení měšťáctva.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Slavíček.
Posl. Slavíček: Slavná sněmovno!
Pan zpravodaj o účetní závěrce
z r. 1926 uvedl cifru nedoplatků na daních přímých
a nepřímých, která je jistě
veliká a která dala podnět k různým
dohadům, vysvětlivkám, ano i k nedosti dobře
doloženým novinářským zprávám.
Cifra tato mohla by buditi zdání, že obyvatelstvo
republiky Československé nemiluje svého státu,
že nechce platiti daní, mohla by buditi zdání,
že nemáme hospodářsky konsolidovaný
stát. Proto k cifře této mělo býti
- ať již panem zpravodajem, ale hlavně ovšem
novinářskými zprávami - dáno
vysvětlení, a když už ne novinami a panem
zpravodajem, tedy myslím, že v každém
případě mělo býti dáno
podrobnější vysvětlení kontrolním
úřadem samým, který měl požádati
příslušné úřady berní
a snad i ministerstvo financí o potřebné
informace.
Cifra 6 3/4 miliardy je
označena jako nedoplatky daní neprávem. Neprávem
proto, poněvadž z této ohromné sumy
dlužno nejprve vyjmouti sumu na daních neprávem
a na základě mylných informací vyměřenou,
která se ukáže po provedení depurační
akce dubiosní. Potom z této sumy mělo býti
odraženo, co nebylo včas berními správami
a úřady předepsáno poplatníkům,
a minimálně, když nemáme náležitého
vysvětlení od příslušných
úřadů a kontrolního úřadu,
měla býti upozorněna veřejnost, že
tato suma je sumou prozatímní, přechodnou
a že nijak neposkytuje správný obraz o našem
daňovém systému a o povinnostech našich
poplatníků.
Zajímají mne některé cifry nedoplatků
a dovolím si proto na některé poukázati.
Na prvním místě na nedoplatek daně
pozemkové 120 milionů korun. Dalo by se předpokládati,
že zemědělský stav je hospodářsky
saturován a že ten nejméně by měl
zůstávati daně dlužen. Prosím,
kdyby se k této číslici přidal kratičký
dodatek, že dlužno vzíti v úvahu provádění
akce pozemkové, parcelační, kdyby se uvedlo,
že parcelační akcí jsme znovu vybudovali
téměř 300.000 malých, drobných
zemědělců, z nichž mnozí příděl
ještě nemohli zaplatiti, nemajíce z čeho,
z nichž také mnozí zůstávají
dlužni daň pozemkovou proto, že mají nedostatek,
jistě by se na nedoplatek tento veřejnost dívala
jinak.
Jistě také, kdyby se dodalo, že na daň
majetkovou nescházejí se peníze tak, jak
by se předpokládalo, že nemá ještě
Státní pozemkový úřad s dřívějšími
majiteli pozemků zúčtováno, ba že
za několik let ještě nebude míti úplně
zúčtováno, že nejsou ještě
pozemky ani knihovně převedeny a že tedy tím,
že naše úřady nemohly obsáhnouti
tak ohromnou akci a rychle ji provésti v pozemkových
knihách, zdržely se platy, jistě by se potom
veřejnost dívala poněkud jinak na nedoplatky
na dani této.
To se rozumí, že mne také zajímají
nedoplatky na dani výdělkové, a to u všeobecné
daně výdělkové více, než
u zvláštní daně výdělkové,
a to proto, poněvadž všeobecné dani výdělkové
podléhají malí, drobní a střední
podnikatelé, ať již povolání životního
jakéhokoli. Prosím, neračte zapomínati,
že jsme v republice Československé u všeobecné
daně výdělkové zavedli novum, kterého
za Rakouska nebylo. Neračte zapomínati, že
za Rakouska všeobecná daň výdělková
byla kontingentována, t. j. bylo určeno každé
zemi napřed, kolik na všeobecné dani výdělkové
má býti vybráno, zemské ukládací
komise rozvrhly ukládacím komisím okresním,
kolik která musí na dani uložiti a vybrati,
takže se napřed vědělo, kolik daň
musí anebo má vynésti, a již napřed
na okresy podle síly poplatní se všeobecná
daň výdělková rozvrhovala. Okresy
zase podle síly poplatní jednotlivých poplatníků
ukládaly všeobecnou daň výdělkovou.
Kdybychom měli u nás všeobecnou daň
výdělkovou kontingentovanou tak, jako byla za starého
Rakouska, ručím za to, že by takovéto
nedoplatky nemohly vzniknouti. Proč vznikly tyto nedoplatky?
Proč jsme zrušili kontingentování všeobecné
daně výdělkové? Zrušili jsme
je proto, aby měla berní správa u nás
určitou elastičnost, aby mohla podchytiti podniky
nové, zejména ty, které si ve válce
pomohly a které dovedly těžiti z tehdejší
konjunktury, aby je mohla náležitě zdaniti
a slabým poplatníkům eventuelně uleviti.
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
Bohužel, za starého režimu daně kontingentované
měly komise právo, prokázal-li se na berním
okresu dvakráte za sebou schodek, snížiti výdělkovou
daň o 20 %. Ukázalo-li se, že se uložilo
daně mnoho, že vynese více než kontingent
předpisoval, byla rozvržena repartiční
srážka a podnikatelům, i když měli
daň předepsánu, se kvota snížila.
U této daně volné, nekontingentované,
ukládané podle forem starých, které
označovaly sílu živnosti podle rozsahu a nikoliv
podle výdělku - a to tak, že kdo zaměstnával,
řekněme, jednoho nebo dva pomocníky, byl
považován za živnostníka malého
a předpokládalo se, že má dostati malou
daň, kdežto, kdo zaměstnával více
dělníků, 30 nebo 40, pokládán
byl již za podnikatele velkého a podle toho se mu
měla uložiti i daň - vznikla taková
nedopatření, že se na konec velká část
předepsaných daní ukáže nedobytná,
ano i neprávem uložená, poněvadž
nefungovaly náležitě ukládací
komise berní, poněvadž vyšetřováním
o hospodářských poměrech, o rozsahu
živnostenského podniku nebyly zjištěny
pravé okolnosti a všeobecná daň výdělková
se ukládala pouze podle odhadu, podle domněnky.
Protože pak několik roků za sebou byly hodně
vysoké autonomní přirážky, vzrostla
u některých chudých a velmi malých
podnikatelů daň s dávkami do takové
výše, že i při nejostřejším
opatření při vymáhání
nebude moci berní úřad tyto daně vymoci.
U zvláštní daně výdělkové
pak hraje zajímavou roli ještě jiná
okolnost. Je všeobecně známo, že u některých
velkých peněžních ústavů
byly počítány úroky s vedlejšími
poplatky 15, 17 i 20 %, na dlužné daně
však byl uvalen úrok toliko 7 %. Velký
podnikatel, u kterého daně dělaly statisícové
částky, dovede velmi dobře počítati.
Proč by platil daně, bral ze svého podniku
investovaný kapitál a ušetřil tak jen
7 % na úrocích z nezaplacených daní,
když nemusí daně platit? Na místo daní
zaplatí si dluh u peněžního ústavu
a ušetří 15, eventuelně 20 %. Počítá
s tím, i kdyby berní úřad vymáhal
na něm daně ostrým způsobem a ukládal
mu pokuty 20, 200, 300 Kč, že stále ještě
pro svůj podnik získá od státu na
daně neodvedený kapitál o 100% levněji
než od banky. (Tak jest!)
Takové zajímavé okolnosti vidíme u
této ohromné cifry nedoplatků daňových
správně - by se to mělo jmenovati u nedoměrků
daňových. Máme před sebou účetní
závěrku za r. 1926. Nyní máme rok
1928. Ještě před dvěma měsíci
jsem viděl poplatníka, který dostal předpis
na daně 5 let nazpět. (Slyšte!) Aby
nebylo zbytečných dohadů, upozorňuji,
že to byl poplatník z městečka Sázavy,
který také rozkazem platebním na daně
za 5 let zpátky se prokázal. Tedy jsou to spíše
nedoměrky, ne nedoplatky.
Ovšem zvláštní kapitolu tvoří
nedoplatek na dani obratové, činící
přes 1000 mil. Kč. Co se dělo u daně
výdělkové, že se ukládala daň
malým poplatníkům od oka, podle zdání,
totéž a ještě horší případy
se dály u daně obratové. Prosím, neračte
zapomínati: Je-li národní hospodářství
samo o sobě vědou - a kdo je chce obsáhnouti,
musí je hodně studovati - vědou, která
má snad sta a tisíce nuancí, ne menším
problémem vědeckým je zatížení
poplatníků a při ukládání
daní měly by býti všechny ty nuance
hospodářského života vzaty v úvahu.
Ale to by se mohlo státi jen tenkráte, kdyby nám
úplně pěkně fungoval berní
aparát. Ten je však naprosto nedostatečný.
(Tak jest!) Berní aparát, mluvě o
celku, nemá o některých nuancích hospodářského
života, zejména v podnikání, vůbec
ponětí. Když si pak přimyslíte,
že nebylo poradních sborů pro ukládání
daně obratové, a když k tomu dodáme,
že nebylo řádných informací o
podnicích, pochopíme, že musilo chtě-nechtě
dojíti k přenáhlenostem.
Jak se vypočítávala a ukládala daň
obratová? Nebrala se za základ skutečná
tržba podnikatelova, nýbrž za základ sloužily
dohady o existenci. Mám na mysli na prvém místě
Prahu. Byl-li malý podnikatel v Praze živ, řeklo
se: Musíš míti nejméně 12.000
Kč čistého výdělku. K tomu
však musíš připočítati nájemné,
otop, světlo, což dělá, řekněme
20.000 Kč. Když ty jsi 20.000 vydělal, kolik
jsi musil asi tržiti? Berní správy si volaly
poplatníky k sobě. Řekl-li poplatník:
"Já obchoduji nebo pracuji s 30 % ziskem,"
vydával se v nebezpečí, že bude označován
za keťasa. Raději řekl, když byl dotazován,
že pracuje se ziskem malým. "Nu, kolik asi vyděláte?"
ptaly se berní úřady. - "Nu, já
mohu vydělati tak 10%." - "Dobře, vyděláváte
10%. Když jste musil nejméně 20.000 čistých
vydělati a pracujete jen s 10% ziskem, musil jste tržiti
za rok 180.000 Kč. Ze 180.000 Kč 2 %ní daň
obratová dělá 3.600 Kč. Takhle se
ukládala daň, ač přece je všeobecně
známo, že každý živnostník,
každý obchodník obchoduje jinak a že u
každého poplatníka při ukládání
daně obratové se musí uvažovati o všech
jeho okolnostech. Vezměte si na př. obchodníka,
který zboží koupí a prodá. Jak
on obchoduje? S 10, 15, 20, někdy 25%. Tam by se to dalo
průměrem odhadnouti, ale vezměte si řemeslníky,
na př. holiče. Holič musí do své
živnosti dosaditi vedle činže ještě
různý materiál, jako světlo, otop,
mýdlo, utěrky, musí opatřiti úklid,
a jeho výdělek je skutečná mzda za
práci. U takového podnikatele nemůže
se počítati, když vydělá 20.000
Kč za rok, že musel míti 100.000 Kč
obratu a že tedy má platiti 2000 Kč daně
obratové. U takového poplatníka by se spíše
mohlo říci: "Vyděláš-li
20.000 Kč, prokaž účty, co jsi dal do
svého závodu" a pak by vypadala daň
obratová poněkud jinak, než vypadá nyní.
(Posl. Sladký: Spravedlivější!) To
se rozumí samo sebou.
Zajímavé odhady a zjevy při dani obratové
byly u stavebních živností, poněvadž
každý z těchto živnostníků
se nutí, když je vypsán nějaký
konkurs, urvati kus práce pro sebe, abych to hodně
vulgárně řekl; ale je to přiléhavé
slovo. Proto také vidíte, když se oferty otvírají,
že jeden podnikatel nabízí práci řekněme
za 50.000, co jiný ji nabízí za 100.000 Kč,
a komise zadávací je v rozpacích, komu má
práci zadati. Říká: Nemožná
věc! Buďto tu práci děláte špatně,
nebo tam ten chtěl moc vydělati. Vezměme
střední cestu. Když někdo nabídl
za 50 tisíc a jiný za 100 tisíc, zadáme
to za 75 tisíc, a při tom počítá
zadávací komise s velikým, enormním
ziskem podnikatelským. Tento podnikatel však, když
přijde kolaudace a vytýká mu chyby, musí
posílati dělníky práci opraviti -
a už má ztrátu. Přijde však superkolaudace,
najde vady a strhne takovému podnikateli 10, ano i 20 %
z ceny, za kterou byla práce zadána, a konec
konců je, že když podnikatel vyúčtuje,
buď vydělá pranepatrný obnos nebo nevydělá
vůbec. Ale stavební práce skáčou
do výšky a počítá se s minimem
20% výdělku - s minimem proto, poněvadž
pravidelně malý podnikatel nemá peněz,
musí se dlužiti. Pravidelně se počítá
na úrokovou míru 10%. Když on tedy nejméně
10% dává na úrok - a z 10% musí přece
býti živ - počítá se u něho
zase s pětinásobným obnosem pro daň
obratovou a zase se mu vyměří daň
obratová nikoli z toho obnosu ideálního,
nýbrž přímo z chimérního.
To se rozumí, že se poplatníci brání,
ba to se rozumí, že poplatníci, když se
jim vyměří nespravedlivě vysoká
daň obratová. ji neplatí. A proto vznikly
takovýmto způsobem ohromné nedoplatky na
dani obratové.
Tato označená cifra není proto pro nás
rozhodující. Není rozhodující
také proto, poněvadž není podložena
žádnými zkušenostmi, není podložena
účty a přiznáními poplatníkovými.
Poplatníci přiznávali, ale přiznal-li
poplatník málo, berní úřady
mu nevěřily a uložily mu daň velkou.
Přiznal-li poplatník spravedlivě, řekly
si: "Přiznáváš špatně
jako tam ten" - a uložily mu daň, nepřihlížejíce
k přiznání, třeba pateronásobnou.
Poplatníci, vystihnuvše správně praktiky
berních úřadů a majíce na zřeteli,
že jakékoliv odvolání, rekursy, nejsou
nic platné, poněvadž se prostě nevyřizují
a hází do koše, nepřiznávali.
A tak vzniklo 60% poplatníků, kteří
vůbec přiznání nečinili, a
úřady v předpokladu, že se jim vede
skvěle, ukládaly jim daně. (Výkřiky
posl. Netolického.)
Zjistili jsme v těchto posledních dnech zajímavosti
z akce depurační. Předně to, že
tisíce a tisíce poplatníků i po akci
depurační nezaplatilo. Kde byl rozumný úředník,
berní správce, a postupoval podle pokynů
zemským finančním ředitelstvím
event. ministerstvem financí vydaných, že má
udělati s poplatníky dobrovolnou dohodu o obnosu
daňovém, tam věc šla dosti hladce kupředu,
ale kde se ukázal úředník neznalý
poměrů nebo úředník, který
svou ostrostí chtěl se snad zavděčiti
nahoře a byl hluchý k návodům, prosbám
a návrhům poplatníků, tam nám
všechno selhalo.
Mluví-li se, že i po akci depurační,
která měla skoncovat všechno, vyčistiti
stůl, je na 100.000 poplatníků, se kterými
ještě nebylo hnuto, je nejlépe viděti,
jak jsme byli v těchto daních zamotáni. Ovšem
upozorňuji na jednu věc: Myslím, že
i přes všechna ostrá ustanovení, platná
pro nový berní systém, která mají
podchytiti poplatníka a donutiti ho k pořádku,
se ukáže, jak jsem již řekl na začátku,
že z těchto 63 miliardy nedoměrků a
nedoplatků daňových může býti
dobrá jedna čtvrtina dubiosních. (Tak
jest, bohužel!) Bylo by moudřejší
nevykazovati, nechlubiti se těmito ciframi ze vzduchu vzatými,
nýbrž urychliti raději depurační
akci a přímo naříditi podřízeným
úřadům, aby dohodou s poplatníky udělaly
narovnání. (Výkřiky posl. Netolického.)
Ovšem, milé dámy a pánové, jak
to nyní berní úřady podle nového
zákona berního s depurační akcí
dělají, nedostaneme se zase ke konci. Víte,
že poplatníkům bylo slíbeno, že
přiznávací skutečnosti se nevztahují
na léta před r. 1927. Víte, že se poplatníkům
říkalo: "I když jsi zatajil své
příjmy, i když jsi zatajil svůj majetek,
peníze na knížkách a nyní jej
přiznáš, nemůžeš býti
stíhán následky z roku 1926." Už
však máme jeden případ, který
předložíme panu ministru. Poplatník
se pochlubil, přiznal, že má něco uloženo
na knížkách, přišel berní
exekutor - a zabavil mu vkladní knížky na daně
z r. 1926. (Posl. Netolický: Lépe řečeno,
vylákal je!) Ano, vylákal je skutečně.
Ten poplatník mohl přiznati, že má peníze
uloženy tam a tam, ale mohl zatajiti knížky,
ale exekutor přišel k němu a vylákal
je na něm.
Bude-li se postupovati takovým způsobem, jak se
postupovalo v městě kol. Netolického,
že si berní úřady pošlou dva úředníky
na nádraží, kteří tam kontrolují,
vypisují, co který poplatník, živnostník
a podnikatel drahou dostal, zač a od koho, co drahou poslal,
kam a komu, bude-li se postupovati všude tak, jak uvedl kol.
Bergmann, že na poštovní úřad
byli posláni úředníci, aby tam vypisovali
z kont poštovního úřadu šekového,
co který poplatník od koho dostal a co poštovní
spořitelnou poukazoval, kdybychom měli jíti
tak daleko, že je městům uloženo, aby
podala soupis všeho, co komu zadávala, zač,
zda z materiálu živnostníkem koupeného
či z materiálu obecního, pak, odpusťte,
dostáváme se do berních poměrů,
které neexistují v žádném jiném
státě. (Výkřiky posl. Netolického.)
O co tedy mně šlo? O nic jiného, než
o konstatování pravdy. Pana zpravodaje znám,
je důkladný a dává si práci.
Ale zde vidím malou chybu. (Výkřiky posl.
Netolického.)
Upozorňuji ještě však na některé
další zajímavosti z celé účetní
závěrky. Prohlížel jsem si zatížení
poplatníků daněmi, prohlížel
jsem si rozpočty jednotlivých resortů ministerských
a porovnával jsem pak zatížení poplatníků
pro budoucnost. Poplatnictvo naše, vzato celkem, není
špatné a i ten poplatník, který je pronásledován,
ať již z důvodů jakýchkoli, třeba
nedorozuměním vzniklých, říká
nám, když protestuje: Chci platiti daně, mám
svůj stát rád, budu platiti a chci platiti
daně rád, ale jen takové, které odpovídají
mým výdělkům a skutečným
poměrům. (Tak jest! Zcela správně!)
Budu platiti daně rád, nebudu proti ničemu
nic namítati, když budu viděti, že se
postupuje stejně ostře proti velkým jako
malým, když blahovolně se béře
ohled na existenci a eventuálně na ohrožení
existencí velikých podniků jako malých.
Tak tomu ovšem, bohužel, nebylo a není.
Je tu také zmínka o daních přímých,
o nedoplatku - ale zase musím spíše říci:
o nedoměrku - u osobní daně z příjmů.
Nu, novou berní reformou nynější náš
státní režim to zařídil velmi
pěkně, to je pravda. Dělník nezapře
a neupře státu ani haléře. Prostě
proto ne, poněvadž nemůže zapříti
své mzdy, z které mu zaměstnavatel daň
strhuje. Gážista-úředník nemůže
ošiditi stát na daních ani o jeden haléř;
to je také pravda, poněvadž zaměstnavatel
při výplatě gáže mu také
ihned strhuje. Rádi uvidíme, bude-li tomu také
tak u poplatníků jiných, ne u těch
malých, nýbrž u velkých, kde skáčí
daně do statisíců i do milionů. (Tak
jest!)
Je vás tu, milé dámy a velevážení
pánové, řada funkcionářů
obecní a okresní samosprávy a nebudu vám
povídati nic nového, řeknu-li, že ta
blahovolnost, se kterou se vychází vstříc
velkým poplatníkům, stojí některé
územní svazky téměř hospodářský
život. (Tak jest!) Máme případy,
že blahovolným odpisem daní velkým poplatníkům
ocitla se obecní kasa v bankrotu. (Posl. Sladký:
Slezská Ostrava!) A to nejen proto, že už
nedostává nebo nedostane dlužných daní,
nýbrž i proto, že jsou případy,
že statisícové, ano přes miliony jdoucí
obnosy má nyní obec vraceti následkem daňových
odpisů velkým podnikatelům. Je pravda, že
byste mně mohli, pánové z koalice, namítnouti,
že je to nyní podle nynějšího berního
systému nemožné, že nebudou takové
vysoké přirážky a že tedy také
nebudou takové velké odpisy. (Výkřiky
posl. Netolického.) To by bylo sice pravda, co byste
namítli, ale ty konce! Myslím, že příští
rok, bude-li nynější koalice ještě
pohromadě, bude nucena dáti vážně
hlavy dohromady a buď změniti zákon o autonomních
přirážkách nebo opatřovati ohromné
schodky územních samospráv nějakým
jiným způsobem. Stačí jen se poohlédnouti
na omezené, zkreslené, seškrtané rozpočty
obcí a okresů a na ty schodky, které jsou
hlášeny k náhradnímu fondu. (Tak
jest!) Dělníka jsme podchytili, gážistu
jsme podchytili, rozumí se, že máme malého
podnikatele podchyceného daněmi již dávno,
ale jak podchytíme ty velké, to nevím. Vím
pouze tolik, že na př. v městě, které
leží v mé volební župě,
byly obecní přirážky 900% a že
měl podnikatel statisícový daňový
předpis, takže tedy 900.000 korun ročně
dával do obecní pokladny. Vím, že celá
léta nejen platil, ale že se mu při tom v tom
městě vedlo dobře. To se rozumí, když
nyní 600% obecních přirážek ušetří,
strčí každý rok do kapsy 600.000 Kč,
a povede se mu ještě lépe. Ale obec, které
byly tyto příjmy vzaty, nemá majetku, je
to obec po většině dělnická,
nemá majetku ani v domech, ani v pozemcích, ale
bude musiti žíti. Kde vezme potom těch 600.000
korun, o které přijde jenom u jednoho velkého
podnikatele? (Posl. Netolický: Ten podnikatel to nedává
v dávkách!) Ovšem, že ne. A zase byste
mohli namítnouti, od čeho je regulativ obecních
dávek? Zde jsme u toho, co říkám:
Kdo bude potom obecní dávky platit? Bude je platiti
každý, kdo jí, kdo bydlí, ale ne továrník,
který shrábne 600.000 korun do kapsy a s obcí
necítí a nežije. (Výborně!)
Proti všem obecním rozpočtům protestoval,
poněvadž má fabriku vedle města. Má-li
volno, vezme automobil a jede do Prahy a o ty plebejce, kteří
se mu dřou ve fabrice zájmu nemá a nezná
je. To jest jenom jeden případ, který však
osvětluje celý tento systém. Jestli se depurační
akcí a ostrým postupem zbavíte těch
nedoměrků a nedoplatků během r. 1928-1929,
pak nezapomeňte, že vám přijdou takové
věci finančního rázu, před
kterými zůstanete stát. Kdyby se mělo
na př. státi, o čem se uvažovalo v hlavním
městě Praze, že jenom na obecní dávce
vodní, stočné a bytové mělo
by býti předepsáno 39%, pak, prosím,
propočítejte to, platí-li nájemník
v Praze nájemného 1000 Kč, a to jistě
je ten nejmenší nájemník, zaplatil by
na nové dávce 390 Kč za rok; má-li
byt o pokoji s kuchyní za 2000 nebo 1500 Kč, podívejte
se, co by zaplatil na dávkách, a když se podíváte
na regulativ, že z každého započatého
kilogramu masa by se měla platiti daň, nevím,
pánové, kam hospodářsky míříte,
ale myslím, že děláte velikou chybu.