Státní správy vždy ukládaly takové
daně, které by opírajíce se o nejširší
základnu zaručovaly největší
výsledek. Bylo tomu tak i kdysi ve starém Rakousku,
ale až k takovému konci zatížení
drobných lidí, to již musím říci,
až k takové sociální tendenci při
užívání fiskálního nástroje,
jak tomu jest zde v československém státě,
přece nikde jinde nedošlo. Ale snad to má býti
projevem zde v tomto státě více než
kde jinde vychvalované demokracie. (Výkřiky
posl. Krebse.) Pánové, vznášíme
proti této nesociální tendenci fisku nejtěžší
obžalobu a žádáme o její revisi.
Pokud jde o poplatky za právní úkony, byly
v r. 1926 rozpočteny na 584 milionů Kč, ale
ve skutečnosti bylo vybráno 795.16 milionu Kč.
Tato částka byla již podle rozpočtu
zvýšena z 584 milionů Kč v r. 1926 na
650 mil. v r. 1928 a můžeme si představiti,
jaké příjmy bude míti stát
příště z tohoto titulu, budou-li přeplatky
v příštích letech snad stejné
jako přeplatky v r. 1926. Právo se stalo, jak to
objasňují tyto číslice, tak drahým,
že to láká již jen zámožné
pouštěti se do procesu. Kam to však povede, bude-li
pro nemajetného právo nedostupné? Jest to
také legitimace demokracie?
Do této kapitoly patří také vysoké
upomínací poplatky podle nového daňového
zákona, jež vytýkala 108. výroční
valná hromada libereckého obchodního gremia
ze dne 19. března 1928. Upomínací poplatek
činil dosud 2.10 Kč, od 1. ledna 1928 počínaje
bude upomínací poplatek za daňový
dluh od 100 Kč do 100.000 Kč činiti 1/2%,
za každých dalších 100.000 o 100 Kč
více. Bude-li tedy dne 1. ledna 1928 vydána upomínka
na 20.000 Kč, musí za ni daňový dlužník
zaplatiti jako upomínací poplatek 100 Kč.
Při daňovém dluhu 100.000 Kč musí
na upomínacím poplatku zaplatiti 500 Kč.
(Posl. Krebs [německy]: To jest dražší
než prostřednictvím právního
zástupce!) Ano. Ale i za daňový zájem
zvyšují se poplatky způsobem přímo
hrozivým. Tento poplatek činil do konce r. 1927
5.20 Kč, od 1. ledna 1928 se zvyšuje na 1% a to i
v případech, kdy nebyl nalezen žádný
předmět zájmu podléhající.
Mimo to počítá stát při dražbě
1 1/2% z výnosu
zabavených předmětů.
Ale vraťme se k závěrečnému účtu
za r. 1926. Co jsem pravil stran upomínacích poplatků
a vysokých poplatků za zájem, musím
také říci ve spojení s tím,
co jsem dříve pravil o státním závěrečném
účtu. Mluvil jsem o četných případech
neslýchaného zatížení, jež
bylo prokázáno tímto státním
závěrečným účtem. Žádáme,
aby nastala náprava ve výdajích státu,
aby se tím mohlo ulehčiti poplatníkovi. Jak
se dosud proti tomu jednalo, ukazuje kapitola "Výdaje
na bezpečnost státu v roce 1926", znovu podle
státního závěrečného
účtu. Zde vidíme, že ministerstvo vnitra
vydalo v r. 1926 na politickou službu místo rozpočtených
68.4 milionu Kč 121.2 milionu Kč, rovněž
na policejní úřady a policejní orgány
místo 71 milionů 110.5 milionu a na četnictvo
místo 115.86 milionu, 198.6 milionu Kč. Na výdaje
na stejný účel v Podkarpatské Rusi
nebyl ještě při tom brán zřetel
a i ony převyšují rozpočet až o
100%. Podaří-li se všemu úsilí
vyjasniti vyúčtování ministerstvu
národní obrany, zůstává otázkou.
Jak je možno, to by byla otázka. kterou by jistě
bylo lze dáti ministrovi národní obrany,
ovšem kdyby zde byl, že tam bylo vydáno na cesty
a jízdy 57.62 milionu Kč? (Posl. Krebs [německy]:
Cestovní výdaje dobrého vojáka Švejka!)
Ano, při čemž ještě v roce
1926 z úsporných důvodů byly konány
manévry jen v omezené míře. Bylo by
lze z této částky vyvoditi velice špatné
důsledky.
Podle závěrečného účtu
jest jeden vklad u Zemské banky v Praze ve výši
663 tisíc Kč určen "pro zvláštní
účely českého Jockey klubu" a
výdaje na oživení cizineckého ruchu
z turistiky přesahují rozpočet asi o 1 milion
Kč, poněvadž horolezeckému spolku "Radhošť"
byl dán vklad 1 milion Kč. Kdy a kde dostaly někdy
německé organisace podobnou částku?
Ani závěrečný účet za
r. 1927 nedovede o tom nic říci.
Každá číslice uvedená v mé
zprávě ke státnímu závěrečnému
účtu jest důkazem ohromného berního
tlaku. Nemůže tomu býti jinak, než že
dojde k nejničivějšímu fiskalismu, připravuje-li
se někdo na plány, jejichž provedení
stojí miliardy. Tu se pan ministr financí zasazuje
o liberálnější postup při vybírání
daní. Přikazuje svým úkazem berním
úřadům, aby při vybírání
daní přihlížely k hospodářským
poměrům každého jednotlivého
poplatníka, zvláště aby povolovaly splátky
a velice opatrně prováděly zájmy a
exekuce. Zdá se mi, že tato epištola pana ministra
financí příliš silně odporuje
směrnicím hospodářského a finančního
vedení tohoto státu, které on sám
předpisuje, a pro něž berní úřady,
pokud jde o jejich provádění, nejsou přece
ničím jiným než nástroji. Předpokladem
liberalismu při vybírání daní
jest pořádek a ozdravění finančního
vedení státu, to však se může uzdraviti
jen moudrým omezováním. Ovšem vyhlídek
na ně není. Pomýšlí-li pan ministr
financí na zvláštní reorganisaci svého
odboru, možno spíše usuzovati o opaku. (Posl.
Krebs [německy]: Nanejvýš u sociální
správy, tam se škrtá!) Ano, zcela správně,
ať jde o válečné invalidy nebo o pense.
Při takových výdajích státu
jsme se naučili znáti vždy jen státně
finanční kategorický imperativ. Podle státního
závěrečného účtu za
r. 1926 pan ministr financí co nejvydatněji zvětšil
a obmyslil svůj aparát, ale jistě jen proto,
aby mohl ještě silněji a organisovaněji
postupovati proti poplatníkovi.
Rozpočet pro r. 1926 ustanovil pro ministerstvo financí
na řádných výdajích 325 milionů
Kč. Skorem ve všech odděleních byly
osobní výdaje překročeny a to o 40
až 50%, úhrnem o 167 milionů Kč. Za
to byly mimořádné výdaje až na
42 miliony přesunuty na příští
rok, takže úhrnná částka podává
falešný obraz, že totiž úhrnné
výdaje byly překročeny jen o 11 milionů
Kč, a to na 522 milionů. Při tom však
dlužno oněch 142 milionů, o které bylo
mimořádně rozpočteno více,
považovati jen za odsunutá. nikoliv však za ušetřená
břemena. Na berních pokutách. exekučních
poplatcích a úrocích, jež zajisté
dlužno považovati za prostředek k vymáhání
daní, bylo zaúčtováno 145 milionů
Kč, z toho vyplývá úhrnný výdaj
na útraty poplatníků 667 milionů Kč,
s připočtením přesunutých investicí
810 milionů Kč. Pro r. 1928 dal pan ministr financí
pro svůj odbor do rozpočtu 534 milionů Kč,
proti rozpočtu 510 milionů Kč v r. 1926.
Můžeme přibližně zjistiti, co bude
konečně z těchto 534 milionů, když
se v r. 1928 provede takový přesun jako v r. 1926.
Bude-li pan ministr financí svůj odbor reorganisovati
v tomto smyslu, dlužno se skutečně obávati,
že se bude pokračovati v berním mučení.
Tato obava jest bohužel tím spíše oprávněná,
uvážíme-li, že se vyšších
výdajů žádá pro ministerstvo
financí, ačkoliv zákon o daňové
reformě většinu prací přesunuje
na berní úřady a nemocenské pojišťovny,
na zaměstnavatele a zaměstnance. Domnívali
bychom se, že tedy spíše dojde k omezení
aparátu ministerstva financí. Ale jak se zdá,
stal se pan ministr financí zpupným pro úspěch
v r. 1926, pro vyšší příjem 3.4
miliard Kč na daních, dávkách a poplatcích,
které v tomto roce vybral více proti rozpočtu,
a zdá se, že si svůj úkol představuje
tak, aby vybudoval aparát, aby tento triumf z r. 1926 v
příštím roce snad ještě
zvýšil. Ale my skromně a vedeni odpovědností
tážeme se pana ministra financí, jak dlouho
se domnívá, že se může provozovati
takový násilný způsob. (Předsednictví
převzal místopředseda Slavíček.)
Doufáme, že boj, jejž nyní začneme
organisovati proti takovým násilným způsobům
finanční správy, bude tak silný, že
i těmto odpovědným pánům bude
poněkud hlava napravena.
Pan dr Engliš byl považován za dobrého
ministra financí. Jeho poslední jmenování
bylo vítáno právě tak, jako jeho první
vítáno nebylo. Byla to nicotná radost a naděje.
Všichni se domnívali, že on jest jediný,
jenž může zavésti pořádek
do zanedbané finanční správy. Setkával
se s tak velikou důvěrou, jako málo který
ministr financí. Výsledek tohoto dobrého
ministra financí - dobrého v uvozovkách -
jest ovšem jiný než se očekávalo.
On vyvrcholil vše, co se dosud stalo v oboru finanční
správy, ačkoliv byl jen teoretikem. Dnes již
nikdo nežije v domnění, že on jest dobrým
ministrem financí. Snad jest toto mínění
rozšířeno ještě jen v nejbližším
okolí ministra financí. Ba dokonce nejbližší
přátelé pana ministra počínají
se strachovati o jeho popularitu. Vidí-li někdo,
jak se provádějí jeho zákony, dostává
z toho husí kůži. Nyní se dožíváme
prvních požehnání zákona o daňové
reformě, jak jsem právě ve svém dnešním
stanovisku stran jeho účinků ukázal.
Ale na tom není ještě dosti. Přicházím
z jabloneckého okresu a tam jsem se v posledních
týdnech dověděl o velkých novotách,
které zavedly berní úřady, aspoň
v tomto území. Tam se na neplatící
poplatníky zcela prostě uvaluje vnucená správa.
V posledním týdnu bylo tam uvaleno mnoho takových
vnucených správ. To jest jistě vrchol všeho.
Výsledek práce ministra financí ukazuje se
i v zahájení nového období, které
má nastati při provádění nového
daňového zákona. Přípravy ukazují
se především ve velké akci při
podávání daňových přiznání,
jež se v posledních týdnech provádělo
až k šílenství a mělo jeden výsledek,
že totiž povstal neklid v nejširších
vrstvách obyvatelstva, načež přesunutím
majetku byla státu způsobena nezměrná
škoda, takže by činitelé za to odpovědní
měli býti posazeni na lavici obžalovaných.
Dnes znovu voláme k berní správě,
aby zanechala podobných metod vedení státu,
jaké se jeví právě ve státním
závěrečném účtu za r.
1926. Čím dříve se přikročí
k rozumnému zacházení se státním
občanem i v jeho vlastnosti jako veřejného
poplatníka, tím bude lépe. Naší
věcí jest jen napomínati a varovati. Činy
nacházejí se na druhé straně a i zájem
státu nejnaléhavěji přikazuje je provésti.
(Souhlas a potlesk něm. národně-socialistických
poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Nyní má slovo pan posl. Chlouba.
Posl. Chlouba: V prvé řadě protestuji
jménem komunistické frakce poslanecké co
nejrozhodněji proti věznění posl.
soudr. Steinera. V době, kdy se tu projednává
státní závěrečný účet,
v němž kontrolní úřad vystavuje
o státním hospodaření krvavě
vážné číslice o miliardovém
překročování státního
rozpočtu, považuje buržoasní koalice za
nutno držeti jednoho z členů této sněmovny
v kriminále. To svědčí nejen o tom,
že poslanecká imunita v měšťácké
demokracii je prázdnou frází, ale nasvědčuje
i slabosti buržoasní koalice. (Výkřiky
komunistických poslanců: Hanba!)
Nelze nalézti dosti ostrých slov, abychom tu s tohoto
místa pranýřovali tento měšťácký
režim, za něhož se ruší imunita poslanců
a komunističtí poslanci jsou vrháni do vězení.
Tato skutečnost musí býti pobídkou
k tomu, aby všichni komunisté a s nimi všichni,
kdož trpí tímto kapitalistickým režimem,
pracovali k jeho povalení. (Tak jest!)
A nyní nejprve několik poznámek k Nejvyššímu
kontrolnímu úřadu. Nejvyšší
kontrolní úřad v měšťácké
demokracii, specielně v Československé republice
má asi ten účel, aby o státním
hospodaření budil jistotu a to: vůči
zahraničním věřitelům, že
jejich půjčky budou správně a za každých
okolností honorovány, vůči poplatníkům
uvnitř, že mohou směle a s důvěrou
platiti daně, neboť je s nimi hospodařeno správně.
Má tu býti vzbuzen dojem, že vybírání
daní děje se v mezích zákonů,
že není ani o korunu vybráno více, než
jak povoleno zákonem, že zejména parlamentem
povolované rozpočty nejsou překročovány,
že je tu orgán nad ministerstvy, nadaný plnou
mocí exekutivní, orgán, který nesprávné
hospodářství státní může
nejen vytýkati, ale s odvoláním se na Národní
shromáždění i korigovati, a že
tudíž československý poplatník
může s nadšením nositi daně na
berní úřad.
Konstatujeme proto, že Nejvyšší kontrolní
úřad v Československé republice nemá
dosud ani jasně vymezenou působnost a že nemá
zejména určitou exekutivní pravomoc, že
jeho postavení po stránce ústavní,
státoprávní a zákonné je veskrze
nejisté a postrádá pevného základu.
Není tu zejména určitého a jasného
státoprávního postavení tohoto úřadu
k vládě, k ministerstvům a k Národnímu
shromáždění, což sice se zřetelem
na panující poměry v Československé
republice nepřekvapuje, ale s ohledem na rozsáhlé
hospodářství státní a na značné
množství "fondů a fondíčků"
a zřetelem k tomu, aby byly přece jenom z části
chráněny kapsy poplatníků před
dravostí buržoasie, je nejvýše žádoucí.
(Výkřiky.)
Strážci "pořádku" mohou si
tu vzíti příklad z Rakouska, kde je kontrolní
úřad úplně neodvislý od ministerstev
a je odpověden nikoli vládě, nýbrž
parlamentu, a mohou vybaviti aspoň podle tohoto vzoru také
kontrolní úřad v Československé
republice nějakou exekutivní mocí. Již
v rozpočtovém výboru vytýkali jsme
tuto skutečnost a poukázali k tomu, že ani
jednací řád pro kontrolní úřad
r. 1925 vládě předložený nebyl
dosud parlamentu předložen ke schválení.
Nejvyšší kontrolní úřad
má svázané ruce, je vázán ustanovením,
že se o činěných výtkách
musí dohodnouti s příslušným
ministerstvem, po případě s ministerskou
radou a teprve potom, kdyby nebylo možno dohodnouti se na
společném textu a motivaci výtek, může
přijíti s výtkou před parlament. Z
toho jest opětně zřejmo, že parlament
je v buržoasním režimu pátým kolem
u vozu a že slovo "kontrola" nebo "revise"
má v československých poměrech špatný
zvuk a pro vládnoucí kruhy je nežádoucím
artiklem.
Už i formální stránka, že na příklad
účetní závěrka byla předložena
sněmovně v první polovici září
minulého roku a teprve dnes se projednává
v plénu této sněmovny, nasvědčuje
tomu, že kontrola v nynějších poměrech
je nežádoucí a že pro vládní
strany je kontrolní úřad trpěným
zlem.
Jinak státní závěrečný
účet za r. 1926 je knihou čísel, která
se dotýká 14 mil. obyvatel, v převážné
většině dělníků, drobných
rolníků a živnostníků, na jichž
adresu mluví takovouto řečí:
Státní rozpočty v Československé
republice jsou soustavně překročovány
ve vydáních i v příjmech, a to o celé
miliardy, překročování rozpočtů
má prudký vzestup a dosáhlo r. 1926 toto
překročení nad rozpočet ve vydáních
o 1.217,671.986 Kč a v příjmech dokonce o
3.384,112.631 Kč. Ctižádost ministra financí,
honosícího se "snížením"
rozpočtu, byla tu korigována kontrolním úřadem
obratovou číslicí bezmála pěti
miliard, což je při povoleném desetimiliardovém
rozpočtu celá polovina.
Upozorňujeme všechny dělníky a pracující
rolníky na tyto krvavé číslice kontrolního
úřadu, podle nichž byly státní
rozpočty překročeny v r. 1924 v příjmech
o 1.616 mil. Kč a ve vydáních o 1.550 mil.
Kč nad rozpočet; v r. 1925 pak v příjmech
o 1.637 mil. Kč a ve vydáních o 1.583 mil.
Kč nad rozpočet, v roce 1926 při rozpočtovém
vydání 10miliardovém o 1.217 mil. Kč
a v příjmech rozpočtem stanovených
částkou 10.085 mil. Kč o 3.384 mil. Kč
nad rozpočet, takže překročení
rozpočtů v letech 1924 až 1926 činí
ve vydáních o 4.351 mil. Kč a v příjmech
dokonce o 6.637 mil. Kč nad rozpočet.
Toto "snižování" rozpočtů
z návodu ministra dr Engliše, buržoasií
tak na odiv vystavované, avšak na druhé straně
pravidelně překročování rozpočtu
o celé miliardy, je zajisté finanční
manévr dr Engliše. "Znivelisovaný"
rozpočet pro rok 1926 na 10 miliard, který pak v
příjmech dostoupí výše 13.469
mil. Kč, toť schopnost manévrovat. Tento průhledný
manévr buržoasie se "sníženým"
desetimiliardovým rozpočtem s jeho každoročně
vypichovaným desetimilionovým "přebytkem",
který je pak v zápětí překročován
o miliardy, z největší části
na daních nepřímých, musí býti
znemožněn.
Zde vizte, dělníci a pracující rolníci,
oč z návodu vládnoucí buržoasie
vymačkala na vás státní správa
v roce 1926 na daních více, než bylo rozpočtem
povoleno: Tak na cukerní dani o 134 mil. Kč více
nad rozpočet, na dani nápojové o 25 mil.
Kč více nad rozpočet; cla vynesla více
o 185 mil. Kč; daň z obratu za tentýž
rok vykazuje proti rozpočtu větší příjmy
o 594 mil. Kč, to jest o celých 50% více,
než bylo rozpočtem povoleno. Daň z příjmu,
v rozpočtu vykázaná částkou
995 mil. Kč, vynesla 3.191 mil. Kč, čili
daňový šroub tu včetně daňových
nedoplatků vymačkal o celých 2.196 mil. Kč
více nad rozpočet. Celkem na veřejných
dávkách, povolených rozpočtem ve výši
7.305,143.710 Kč, vylisoval daňový šroub
10.423,323.199 Kč, čili o 3.118,179.489 Kč
nad rozpočet.
Enormní zvýšení daně z příjmu
v r. 1926, i když počítáme s nedoplatky
proti předcházejícím rokům
1924 a 1925, jest si zejména dělníkům
vysvětliti tak, že to byl rok honby státní
finanční správy na jejich kapsy v důsledku
předchozího ujednání mezi ministerstvem
financí a zástupci reformistických organisací
ve věci t. zv. daňových nedoplatků.
Zde, jak viděti, si finanční správa
vynahradila daňový úbytek povstalý
zákonem č. 235 při odpisování
daní kapitalistům. Tuto okolnost, že buržoasní
vláda může bez zvláštního
odporu vymačkati o celé miliardy daní nad
rozpočet a že čerpá z daňových
nedoplatků drobných lidí, zatím co
bohatým promíjí desítky milionů,
pochvalují si noviny těžkého průmyslu,
které si manévrující schopnost ministra
dr Engliše přichvalují. Tak na př.
napsaly "Lidové Noviny", že "to je
okolnost velmi důležitá" - toto značné
vymačkávání daní přes
rozpočet - "protože by jinak nebylo bývalo
možno odhodlati se ke snížení přímých
daní v té míře, jak se stalo v daňové
reformě ... nebýti zde oné reservy nedoplatků
a příznivých příjmů
nad rozpočet".
Daňový šroub, který tak vytrvale pracoval
u celních poplatků, u daně z cukru a u daně
obratové a nasazoval vydatně všude, kde šlo
o zdražování životních potřeb,
a tomuto zdražování životních potřeb
vydatně napomáhal, byl velmi liberální
tam, kde šlo o kruhy majetné. Tak pozemková
daň, která pro tentýž rok byla v příjmu
vykázána číslicí 139 mil. Kč,
vynesla pouhých 105 mil. Kč, čili o celých
34 mil. Kč méně. Všeobecná daň
výdělková vykazuje proti rozpočtu
menší příjem o 37 mil. Kč. Zvláštní
daň výdělková - tedy ponejvíce
těžký průmysl - proti stanovenému
příjmu v rozpočtu 280 mil. vynesla méně
o 113 mil. Kč.
Přes všechnu drakonickou práci daňového
šroubu dostouply nedoplatky daní a dávek téhož
roku výše 6.794,759.279 Kč, z toho nedoplatky
spotřebních daní 170 mil. Kč, přímých
daní 4.978 mil. Kč. Zatím co nedoplatky spotřebních
daní zvýšily se téhož roku o pouhých
36 mil., nedoplatky přímých daní zvýšily
se proti tomu o 1387 mil. Kč, což činí
čtvrtinu z celkového předpisu na daních
a dávkách. Třídní tendence
státní daňové politiky došla
tu náležitého výrazu.
Tímto provedeným srovnáním čísel
rozpočtových s čísly státní
uzávěrky potvrzuje se jen naše stanovisko při
projednávání státního rozpočtu,
že rozpočty republiky mají veskrze třídní
kapitalistický ráz, že vedle toho rozpočty
jsou sestavovány umělým způsobem,
jich vypichovaná aktivita je dosažena pouze enormním
zvyšováním daní a dávek nad rozpočet
a že také stabilisace rozpočtu je velmi vratká
a je docilována pouze miliardovou reservou daňových
nedoplatků. Spolehlivost státního rozpočtu
není žádná - jsou to uměle sestavená
čísla vypočtená na oklamání
důvěřivé veřejnosti, veskrze
průhledný to manévr podnikaný s buržoasií
proti dělnické třídě.
Státní závěrečný účet
vedle těchto uvedených znaků státní
daňové politiky poskytuje pak s hlediska dělníků
a pracujících rolníků ještě
tento obraz:
1. Vzestupná transformace daní z majetných
na dělníky a rolníky.
2. Příprava spojené buržoasie k této
transformaci daní na dělníky a pracující
rolníky serií zákonů jako další
pokus o stabilisaci kapitalistického režimu v Československé
republice.
Rok 1926 byl dozajista rokem příprav buržoasie
k tomu, přesunouti velkou část daňového
břemene na pracující vrstvy, jež nyní
berní "reformou" jsou postiženy tak, že
jsou jedinými nositeli hlavních příjmů
kapitalistického státu.
V dubnu téhož roku na valné hromadě
Ústředního svazu čsl. průmyslníků
ministr obchodu dr Peroutka adresoval vládě
mezi jiným tato slova: "Přes všechny nesnáze
rozpočtové musí daňová reforma
přinésti podstatné úlevy našemu
(rozuměj kapitalistickému) podnikání."
A generální tajemník průmyslníků
dr Hodáč adresoval Národnímu shromáždění
mezi jiným toto: "Při dnešní výši
zdanění přímého, počítáme-li
v ně neslýchaně vysoké přirážky
samosprávní, činí tyto daně
část režie, jež zvyšuje cenu výrobků.
Mimoto dnešní způsob přímého
zdanění způsobuje, že se znemožňuje
tvoření kapitálu a tím se brání
rozvoji vývozních obchodů k technickému
zlepšení průmyslu. Z toho plyne naše stanovisko
k daňové reformě." A poněvadž
vláda v měšťácké demokracii
s parlamentem a státní administrativou jsou pouhými
výkonnými orgány agrární a
průmyslové buržoasie, stala se berní
"reforma" státní nezbytností a
v zákonech daňových, nyní platných,
jsou všechny znaky kapitalistické konsolidace; za
to však široké vrstvy, očekávající
od daňové "reformy" ulehčení,
byly opětně šeredně zklamány.
Tak si kapitalisté vynutili snížení
daně výdělkové a jako vždy využili
živelního volání po ulehčení
daňových břemen dokonale pro sebe. S argumenty
a hesly uhlobaronů nebo jejich generálních
sekretářů o "soutěživosti
průmyslového podnikání", o "znemožňování
tvoření kapitálu", o "limitu samosprávných
přirážek" a o "sociálních
položkách zatěžujících výrobní
náklady" atd., shledali jsme se v důvodové
zprávě daňové předlohy a byly
též p. dr Englišem doslovně převzaty.
Kněží a advokáti buržoasie v parlamentě
při projednávání předlohy dávali
těmto heslům kořenatější
příchuť - popularisovali je.
Ministr financí, stigmatisovaný na "pokrokovce",
provedl tu beze sporu opět velký finanční
manévr v zájmu státu a v zájmu kapitalistů,
při čemž ovšem široké vrstvy,
dychtivě očekávající opravdovou
úlevu od daňové "reformy", přitlačil
poněkud více ke zdi. Jeho osnova daňové
"reformy" a finančního nevolnictví
samosprávy je dozajista pronikavým pokusem o stabilisaci
kapitalistického systému, jímž má
býti vykořisťující podnikání
na delší dobu zajištěno. A poněvadž,
jak jsem již uvedl, šlo o "podnikání"
a "soutěživost" kapitalistů, aby
mohli konkurovati se svými zahraničními kolegy-vykořisťovateli,
došlo v daňové "reformě" k
podstatnému snížení a k pronikavějším
změnám pouze při obou daních výdělkových.
Úbytek důchodové daně podle zákona
je skvěle nahrazen daní ze mzdy.
Nezměněny nebo skorem nezměněny zůstaly
daně pozemková a domovní, při čemž
daň domovní třídní je všeobecně
zvýšena u menších budov až o 80%
a činžovní je rozšířena
na nové tisíce obcí, které dosud platily
mírnou daň třídní. K tomu třeba
přičísti nadiktované dávky
samosprávné.
Kdo měl nějaké iluse o účincích
daňové "reformy" a o všeobecném
snížení daňového břemene,
zvláště na venku, pozbyl je tím okamžikem,
jakmile dostal do ruky sešity daňových přiznání.
Jsme tomu povděčni - nebudit iluse - to kvitujeme.
Na místo populárního výkladu k daňovým
přiznáním, o němž tak přesvědčivě
mluvili zástupci ministerstva financí, že bude
vydán, poslal p. ministr financí poplatníkům,
čekajícím ulehčení od daní,
tyto buržoasní vzkazky: "Nesprávné
a neúplné údaje trestají se podle
zákona pokutou až do 5000 Kč!" "Podání
řádně vyplněného přiznání
lze vynutiti pokutami až do 5000 Kč!" Takovýto
úvod ovšem nemohl nikomu usnadniti orientaci v přiznávacích
formulářích.
Daňové formuláře jsou ovšem vypracovány
zcela podle duchu zákona: daně z velikých
přesunouti na malé poplatníky. Přiznání
jsou podle zákona a mají tvořiti okno pro
pana berního, jímž uvidí chalupníkovi
na dvůr, do stodůlky i na stůl, co má
se ženou a s dětmi k obědu. Zcela ve smyslu
přání kovobaronů a uhlobaronů,
aby mohli soutěžit se zahraničními dravci,
aby mohli snáze a více vykořisťovati
na domácím trhu konsumenty, musí býti
důkladněji zdaněn drobný zemědělec,
živnostník a dělník. Chalupníkovi
se zdaní nejen jeho roční, byť sebe
skrovnější tržba ať za hotové
nebo na úvěr, ale i to, co ve svém hospodářství
vyrobil a s rodinou spotřeboval. Každé v domácnosti
spotřebované vejce, drůbež, králík,
brambor na loupačku, všechno bude zdaněno v
zájmu snazšího kapitalistického vykořisťování.
Chudé obyvatelstvo měst i venkova seznalo opětně,
že bylo poznovu napáleno, a proto reptá proti
takovéto daňové politice. Vždyť
přece vládní strany utěšovaly
své voliče, že reforma přímých
daní přinese zvláště snížení
daní drobnému obyvatelstvu. Drobný zemědělec,
živnostník, pocítí prý hotové
dobrodiní daňové reformy. K vůli němu
a jenom v zájmu jeho se dělá. Tak zněla
sladká slova koaličních mámičů.
A teď mu státní finanční správa
dává náruč daňových
přiznání s úvodní formulí
zákona: "Nesprávné a neúplné
údaje trestají se pokutou až do 5000 Kč."
Vším právem se občanstvo proti tomu
bouří. Pomocníci agrární a
průmyslové buržoasie, vidouce pro sebe nebezpečí,
že hněv podvedeného občanstva mohl by
se jim veškerým právem svésti po zádech,
uvolňují ventil nespokojenosti, jak mohou, na schůzích
i v novinách. V agrárním tisku, kde se toho
o dobrodiní berní reformy a ochraně zemědělcovy
práce tolik nažvanilo, propouštějí
serii zuřivých článků o daňovém
šroubu a nespravedlivém daňovém zatížení
drobného zemědělce, o daňovém
pekle a podobně.
Moravský poslanec Šamalík na obhajobu
lidové strany, jejíž mluvčí páter
Roudnický v rozpočtovém výboru
razil heslo, že domovní daň není u nás
nejvyšší, a zpravodaj o finančním
nevolnictví samosprávy posl. Adámek
dokonce starostí o drobné poplatníky usnul,
psal v "Selských Listech" koaliční
vzkazky agrárníkům, že daňová
úprava hrozí katastrofou, že se zřítí
na drobné obyvatelstvo, že venkovský lid je
na kraji zoufalství v důsledku agrárnického
chomoutu a že lidová strana, která je pastorkem
ve vládě a sbírá pouhé drobty,
nebude už agrárníkům otročiti.
Pokrytci! Demagogové! Jedni i druzí. Kapitalistům
sníží daně a převalí je
na drobné obyvatelstvo, a když proti tomu nastane
všeobecný odpor drobných poplatníků,
svalují odpovědnost jeden na druhého.