Všemi těmi otázkami zaměstnávala
se Exekutiva zástupců všech odborových
organisací a předložila své požadavky;
při spravedlivém a rozumném posuzování
těchto požadavků byl by býval odstraněn
spor, poněvadž zejména ve příčině
úhrady nečiní se přemrštěné
požadavky. (Předsednictví převzal
místopředseda Horák.)
O detailech vedlejších příjmů,
které nebyly obsaženy v rámci postulátů
Exekutivy, a o odměnách za řepnou kampaň
rozhodovala zvláštní komise, která se,
bohužel, nikdy nedohodla. Průběhem jednání
byla konfiskační prakse všeho tisku úžasná,
zejména "Československé železniční
listy", orgán státotvorné organisace
železničářské, Jednoty zaměstnanců
čsl. drah, byly předmětem neúnavné
konfiskační činnosti.
V listopadu 1927 byly provedeny podobné výpočty
a zjištěno, že náklad na služební
přídavek činí bez slovenské
výhody 84 mil. Kč, náklad na zvýšení
pensí 15 mil. Kč - proti těmto nákladům
zjistilo se dále, že 40 mil. Kč je vlastně
již uhraženo, poněvadž se při zavádění
přídavku služebního rušily 40%
přídavky vyrovnávací a zbytek as 15
mil. Kč bylo lze uhraditi z rozpočtu ministerstva
železnic.
Ministerstvo železnic však svým postupem dalším
projevilo, že nemá smyslu pro potřeby zaměstnanců
a pro poměry ve státě. Policie, četnictva,
státního zastupitelstva mělo býti
použito ke zdolání hnutí; zastavení
dovolených, povolání těch, kteří
byli na dovolené; byla provedena přísná
kontrola nemocných, nejpřísnější
dohled na dozor, suspendování, trvalé odstranění
ze služby, trestání, pokuty, zápovědi
účasti na schůzi, práce přes
čas, to vše mělo potlačiti hnutí,
které bylo ve svém jádru spravedlivé.
(Předsednictví převzal místopředseda
Stivín.)
Víra, že cestou spravedlivou a rozvážnou
dosáhne se úspěchu, pohasla, nepřátelé
demokracie a socialismu projevili svou vůli.
Každé přesvědčující
slovo, že velká většina zaměstnanců,
a právě nejmenší z malých, nebudou
míti z této úpravy pranic, přehlíženo.
Vládní nařízení, pravil jsem,
neodpovídá přesnému znění
zákona, zejména nedbá, že úředníci
statu III stanoveni v novou skupinu gážistickou, a
způsobuje, aby postavení jejich bylo daleko pod
úroveň zaměstnanců pragmatikálních.
Jsem toho mínění, že vládní
nařízení č. 15 patří
do parlamentních výborů soc.-politického
a rozpočtového, aby bylo zkoumáno.
Podle státního rozpočtu na r. 1928, oddíl
III, § 5, nalézáme podrobnosti, kolik dělníků
má býti účastno úpravy platové
u služby výkonné. Ten počet je příliš
malý v poměru k ostatním zaměstnancům
definitivním.
Téměř 19.000 osob bude ve službě
čsl. státních drah existenčně
nezajištěno, třebaže se od nich nadále
bude požadovati úkon neobyčejně těžký
a odpovědný. Odborovým organisacím
nastává povinnost pilně si všímati,
jsou-li ti, kteří jsou označeni jako výpomocní
zaměstnanci, zaměstnáni na místech
systemisovaných, a pro případ že ano,
bude třeba uplatniti pro ně vše, co zákon
přiznává.
Pan min. předseda dr Švehla neústupně
trvá na stanovisku, že vládní nařízení
č. 15 nelze změniti, dokud není plně
provedeno a dokud není dán jasný obraz o
jeho účinu.
Souhlasil, aby na podkladě §u 67 s použitím
§u 73 bylo doplněno tak, že by služebními
nebo platovými přídavky do pense započitatelnými
vyrovnány byly rozdíly mezi platovými stupnicemi
civilních státních zaměstnanců
a železničářů.
Byli jsme názoru, že jekékoliv přídavky,
jimiž by nebyly provedeny platové stupnice vládního
nařízení č. 15, nemohou přinésti
uklidnění personálu. Neboť je pravda,
že rozdíly mezi pragmatikálními platovými
stupnicemi nemohou potrvati a povedou vždy k zneklidňování
železničářů, kteří
ovšem v duchu zákona očekávali ohodnocení
své služby příznivěji vzhledem
k nebezpečí a odpovědnosti služby.
Předpokládali jsme, že tento náš
požadavek bude respektován tím spíše,
poněvadž by takové provedení úpravy
nevnášelo zmatek do vedlejších příjmů
železničářů a spor by byl zažehnán.
Nestalo se tak, pánové usnesli se na jiném
způsobu úpravy a vyhlásili jej krátce
před vánocemi.
Odborové organisace, nechtíce znemožniti vyplácení
určitých obnosů, vyplývajících
z přídavků a jako remunerace řepní
kampaně, likvidovaly prozatím tento spor, prohlašujíce,
že bude další povinností a úsilím
odborových organisací domáhati se nápravy.
Nápravu spatřujeme v tom, jestliže bude honorován
návrh, který jsme dne 19. ledna t. r. podali v tisku
1438 a jímž žádáme novou úpravu
v určitých částech platového
zákona č. 103 a 104.
Návrh náš nečiní nároku
na úplnost, nýbrž sleduje revisi platového
zákona, systemisaci služebního řádu,
zejména pro železniční a poštovní
personál.
Navrhovatelé navrhují zřízení
zvláštní komise, složené ze zástupců
ministerstev, parlamentu a rámcových odborových
organisací, kterým by se uložilo, aby nejdéle
do 31. prosince 1928 s účinností od 1. ledna
1928 prozkoumala a pozměnila dosavadní systemisaci
služebních míst a stanovila systemisaci definitivní.
Uvážíme-li, co nám praví účetní
závěrka a víme-li, že v roce 1926 nebyli
jsme ve vládě účastni, nemůžeme
převzíti odpovědnost a musíme prohlásiti,
že nás výsledky účetní
závěrky a státní hospodaření
za r. 1926 neuspokojují, a že nemůžeme
pro tuto státní účetní uzávěrku
hlasovati. (Potlesk poslanců čsl. strany nár.
socialistické.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
dr Rosche. Dávám mu slovo.
Posl. dr Rosche (německy): Dámy a
pánové! Pan kol. Buříval ve
své důkladnosti mi téměř nic
nenechal.
Dnes má hlas v této síni mnoho místa,
nenaráží ani na pravo ani na levo a při
akustice v této sněmovně obyčejně
se vrací. To znamená jinými slovy, že
nemá vlastně vůbec žádného
účelu, abychom k té věci mluvili.
Předně nevidím žádného
zájmu a za druhé to nic nepomůže, i
kdybychom přednášeli sebe rozumnější
důvody. Dnes mluvím po třetí ke státním
závěrečným účtům,
ale v zásadě situace zůstala táž.
Nesmíme si zatajovati, že rozpočet a závěrečný
účet jsou nejdůležitější
předlohy za celý rok, na nich obou přece
vlastně závisí zdar či nezdar státu.
Nefunguje-li řádně ten či onen, nemůže-li
hospodářství opatřiti položky
rozpočtu, věc prostě nejde. Rozpočet
udává plán, předpověď
pro státní hospodářství příštího
roku, kdežto závěrečný účet
nám podává čísla skutečná.
To, jak do sebe zapadají nebo jak se přibližují,
závisí na mnoha okolnostech. Čím jsou
si blíže, tím větší cenu
má rozpočet.
Pro hospodářství státu jest však
rozhodující závěrečný
účet, neboť podává nám
skutečný obraz hospodaření, a tedy
pokud jde o jeho důležitost, dlužno mu dáti
přednost před rozpočtem. Člověk
by však ani nevěřil, že se závěrečný
účet, který jest tak důležitý,
projednává takovým způsobem, že
jest to paškvil parlamentarismu. Nějaký návrh,
který snad rozhoduje o 2 nebo 3 milionech, dovede pobouřiti
celou sněmovnu, ale předloha, jež podává
zprávy o miliardách, zůstává
úplně bez zájmu. Slyšte a žasněte!
Závěrečný účet se svými
325 stránkami byl vyřízen v rozpočtovém
výboru za dvě hodiny. Závěrečný
účet a jeho rozsah jest ovšem obrovská
práce a musím čestně prohlásiti,
že nejvyšší účetní
kontrolní úřad skutečně se
vynasnažil odevzdati dobrou práci. V zásadě
však prací účetního kontrolního
úřadu jest jen skutečné zjišťování
daných číslic, odpovědna za ně
jsou však ministerstva a působilo to velmi komicky,
že v rozpočtovém výboru, když se
projednával státní závěrečný
účet, nebyl přítomen ani jeden ministr,
takže jsme jim ani nemohli poděkovati za jejich velikou
šetrnost, s jakou hospodařili, a na druhé straně
jim říci, co máme na srdci. V té věci
podám návrh. V jiných státech projednává
se státní závěrečný
účet právě tak jako rozpočet,
poněvadž právě ze státního
závěrečného účtu jsou
patrny přibližné směrnice pro rozpočet
příštího roku, proto jest tedy úplně
nepochopitelné, že zde v této sněmovně
lze tuto osnovu projednávati takovýmto způsobem.
Podle zákona má státní závěrečný
účet býti podán do 18 měsíců
po skončení účetního roku.
Dříve byli jsme zvyklí také na delší
lhůtu, ale v té věci nastal obrovský
pokrok. Letos byl předložen státní závěrečný
účet za r. 1926, současně s rozpočtem
pro r. 1928. Jest to vymoženost, že nejvyšší
kontrolní úřad nepoužil ani oné
osmnáctiměsíční lhůty,
nýbrž předložil již účet
po 8 měsících. Ale co to pomůže!
Závěrečný účet zůstal
ležeti dlouhé měsíce a teprve dnes,
koncem března, dochází k jeho projednání.
Proč? Proč nebyl spojen závěrečný
účet hned s rozpočtem? Či má
se tímto návrhem skutečně jen vyplniti
čas, či jeho účelem jest, aby poslanci
ztratili spojitost mezi rozpočtem a závěrečným
účtem? Také v této věci podám
návrh, podle něhož se příště
má projednávati rozpočet současně
s předminulým závěrečným
účtem. Jen tak jest možno do věci vniknouti
a přiblížiti se jí.
To všechno by bylo velmi pěkné a dobré,
ale v podstatě celá tato kritika má pouze
teoretickou cenu. Mohu zde kritisovati závěrečný
účet jak chci, mohu jej kriticky rozebrati, mohu
zjistiti, že některé ministerstvo překročilo
svůj rozpočet o tolik a tolik, mohu zjistiti, že
se nepoužilo § 7 zákona č. 175, myslím
z r. 1919, mohu zjistiti, že se přihodil nejen omyl,
nýbrž že nedovoleně, úmyslně
došlo k podstatnému překročení
- to všechno nic není, poněvadž v tomto
státě, ačkoliv již trvá 10 let,
neznáme ministerské odpovědnosti. Suďte
o tom, jak chcete, ale stát bez ministerské odpovědnosti
jest v očích ciziny nemožný; neplatí
to pouze pro závěrečný účet,
platí to i pro každý jiný zákon,
pro každé jiné nařízení,
platí to pro smlouvy s cizinou. S kým, pro boha,
má uzavírati cizina smlouvy, nenesou-li ministři
za to odpovědnosti? Také v té věci
podám návrh, aby pro ministerskou odpovědnost,
jak ji předpisuje ústavní listina, konečně
byl vydán příslušný zákon.
Máme ještě další nedostatek - abych
zůstal při formálních věcech
- že totiž nejvyšší účetní
kontrolní úřad nemá u nás ani
zdaleka významu, který mu přísluší.
Podle ústavní listiny jest ovšem účetní
kontrolní úřad nezávislý. To
jest správné. Ale předseda nejvyššího
účetního kontrolního úřadu
ani zdaleka nezaujímá postavení, jaké
má ministr, neboť jest úředníkem.
Důkazem toho jest zákon č. 103/1926, kde
se upravuje jeho místo, kdežto o ministrech se mluví
úplně odděleně. Ministr jmenuje úředníky
svého odboru. Jak jsem slyšel, předseda našeho
účetního kontrolního úřadu
činí to prý také, ale v zásadě
prý nemá k tomu právo. Jest to trpěný
stav, zákonem neupravený, proto mohl by ony úředníky
jmenovati vlastně také někdo jiný.
Tito úředníci nejsou proto nezávislí.
V Maďarsku na příklad předseda účetního
kontrolního úřadu jest jmenován na
doživotí, odpovídá za vše parlamentu.
U nás tomu není ani zdaleka tak. Účetnímu
kontrolnímu úřadu za všech okolností
přísluší místo ministerstva nezávislého,
aby mohl skutečně nestranně a bez jakýchkoliv
překážek, bez pochybnosti a nezávisle
kritisovati každé ministerstvo, i ministerstvo financí.
Ostatně v této souvislosti zmínil bych se
rád ještě také o jiném zjevu:
Víte, že u nás obor působnosti jednotlivých
ministerstev není upraven? U nás nemáme upraveny
obory působnosti jednotlivých ministerstev, nýbrž
převzala se prakse ze starého Rakouska podle starého
rakouského tajného oběžníku,
který jinak nemá žádného významu,
a dojde-li ke kompetenčním sporům, musí
o nich býti sjednána v ministerské radě
dohoda po dobrém. Také v té věci podám
návrh.
To jsou nedostatky, které ovšem mají důležitý
význam, a shrnuji je krátce takto: Závěrečný
účet musí býti podán sněmovně
zároveň s rozpočtem, musí býti
zároveň s rozpočtem projednáván
a musí býti projednáván týmž
způsobem jako rozpočet. Nejvyšší
účetní kontrolní úřad
i se svým předsedou musí býti vybudován
právě tak jako nezávislý úřad,
resp. jako ministerstvo. Předseda nechť má
stejná práva jako ministr, a pokud jde o další
věci, které jsem uvedl, budiž také příslušnost
ministerstev upravena a ustanovena zákonem. Představte
si, jak to vypadá v praksi, neví-li dnes nikdo,
ani samo ministerstvo, že ta a ta věc patří
do oboru působnosti ministerstva. Nelze se ani domysliti,
jaké by z toho mohly vzniknouti spory. Veřejnost
nemá o tom ani tušení a snad ani většina
poslanců neví, že takovýto poměr
skutečně máme.
Promluvím-li nyní k závěrečnému
účtu samotnému, dovolil bych si především
ve všeobecné části tuto poznámku:
u závěrečného účtu postrádám
všeobecné kritiky. Závěrečný
účet přináší nám
pouze peněžní účet, konstatuje
podle rozpočtu: Tolik a tolik povoleno, tolik a tolik vydáno.
Proto uvádí rozdíl, buď aktivní
nebo pasivní, dluh nebo pohledávku. Podle mého
mínění není to správné,
nýbrž účetní kontrolní
úřad jest povinen připojiti k těmto
faktům nestrannou kritiku, že ta a ta věc jest
nesprávná, že to neb ono dlužno vytknouti,
že to neb ono má býti zrušeno. Neboť
v zásadě podle dnešního stavu nejvyšší
účetní kontrolní úřad
pouze konstatuje, odpovědno za to jest ministerstvo. Ale
na ministerstvo, jak jsem již dříve řekl,
se nemůže. Z pouhého peněžního
účtu v závěrečném účtu
nic nemám. Rozhoduje majetkový účet.
Ale v které předloze objasní se stav nějakého
majetku? Odkud víme, jaký majetek má stát?
Odnikud. Státní podniky jsou sice povinny podle
nařízení a zákona z roku 1924 sestavovati
rozvažné účty. Ale jak vypadají
tyto rozvažné účty? Jsou to jen účty
podniků, daleko ne rozvažné účty
v obchodním smyslu. Jak s tím chcete dnes pracovati?
Dostáváte pouhý číselný
materiál a nic jiného, nemluvě ani o tom,
že nejste orientováni o zařízeních
takového podniku, nebo že byste zde mohli něco
vytknouti. Nemusíme se zastaviti u této věci.
Nemáme přehledu, nehledě ke státním
podnikům, ani o podnicích, na nichž je stát
účasten, ať již ve formě akcií
cukrovarů, paroplavebních společností
nebo bank, nechci je zde číselně vypočítávati.
Nemáme přehledu, nikdo neví, kolik má
stát u toho či onoho cukrovaru nebo paroplavební
společnosti, nebo u té či oné banky,
ale my vůbec ani nevíme, jaké úroky
onen kapitál nese nebo je-li výnosně uložen.
Nuž, pánové, kde máte pro to vysvětlení?
Není ho.
Mluvme o něčem jiném. Československo
jest zemí fondů. Právě nyní
se zabývám sestavením všech fondů
v Československu. Nacházím jich asi 20 nebo
ještě víc. A co máme zde? Meliorační
fond, bytový fond a konec debaty. Kde máte fond
pozemkového úřadu, kde je fond, z něhož
má býti poskytnuta náhrada zaměstnancům,
kde je fond na umělá hnojiva? Ani slova o tom, pánové.
Pro boha, kdo nedbá těchto vad, kdo nemá
pojmu o tom, co se zde děje, jak ony fondy vypadají,
jak to s nimi je, kdo z toho dostává peníze,
ten nemůže jasně viděti. Fondy tvoří
vlastní kapitolu a při nové úpravě
financí nebo v zákoně budeme musiti hájiti
rozhodně stanovisko, aby celá věc nebyla
aspoň zatěžována ještě novými
fondy, neboť fondy znamenají v zásadě
roztříštění hospodářství
a pro účetní kontrolní úřad,
to uznáte, obrovské ztížení kontroly.
Neboť pak se prostě řekne: To není státní
fond, nýbrž stát jest zde jen zúčastněn,
a poněvadž to není státní fond,
nic vám do kontroly není. To jest, pánové,
skutečný stav a to musíme vytknouti. Tak
to býti nesmí a nemá.
Máme ještě také tento případ.
Chybí nám dosud finanční zákony
a vadu projednávání státního
závěrečného účtu musíme
spatřovati také v tom, že Národní
shromáždění nevydalo směrnic,
jak naložiti s vykázanými přebytky.
Vidíte ovšem při projednávání
státního závěrečného
účtu, že si ani nejvyšší účetní
kontrolní úřad, ani ministerstvo nemusí
dělati starosti, že by se někdo staral o přebytky.
Ti lidé o nich nevědí, proto nemohou také
dávati nějaké směrnice ani účetnímu
kontrolnímu úřadu, ani ministerstvům,
co vůbec mají s přebytky dělati. Ale
pan ministr financí dr Engliš uznání
hodným způsobem - musím to ve své
nestrannosti uznati. i když se mi při tom bude vytýkati,
že tím způsobím stav: "Co se rádo
má, o se škádlívá" - konstatuji
tedy s uznáním, že do finančního
zákona pro r. 1928 do čl. XIX, odst. 2 vložil
ustanovení, podle něhož přebytky připadají
fondu pro umořování dluhů. Tedy opět
nový fond! Ale to nevadí, jest zde a zkrátka
dělá pořádek s celými přebytky
za minulá léta. Stran tohoto fondu musíme
si objasniti, je-li právní osobností, nebo
je-li skutečně pouze fondem, u něhož
jsou průběžné položky, jichž
se má užíti právě k umořování
dluhů. Jelikož tímto zákonem jsou nedostatky
dřívějších závěrečných
účtů napraveny, neobyčejně
by nás zajímal přehled, o jaké přebytky
vlastně jde, které mají býti tomuto
fondu přiděleny. Musí nám býti
jasný význam tohoto fondu, neboť při
známé spořivosti naší státní
správy dlužno právem předpokládati,
že do tohoto fondu plynou velké částky
a může se nám státi, že do rána
budeme bez dluhů. (Veselost na levici.) Pánové,
vy se smějete, vy se domníváte, že se
nám to nemůže stát, ale ideálně
posuzováno jest i to možné. Ale při
tom vychází najevo zajímavá věc,
že konečně vlastně musíme prostřednictvím
těchto přebytků dostati přesné
vysvětlení, co se vlastně děje se
všemi zálohami, které se poskytují podle
rozpočtu. A z takovéhoto přehledu účetního
kontrolního úřadu bychom na konec zvěděli,
co je se zálohou na likvidaci bývalé státní
tukové ústředny v částce 83
milionů korun, jak se použilo vkladů u peněžních
ústavů na upsání IV. státní
půjčky privilegovanými osobami ve výši
492 mil., co jest se zálohami na úhradu schodků
košicko-bohumínské dráhy v částce
920 milionů, které vznikly do r. 1923, co s pohledávkami
za správami Čech, Moravy a Slezska, vyplacenými
těmto zemím na úhradu platů učitelských
jako zálohy v částce 691 milionů,
co s pohledávkami za státním obilním
ústavem ve výši 4886 milionů, co s pohledávkami
za finanční správou ruských legií
v částce 256 milionů, co s pohledávkami
na československý díl rakouské půjčky
Společnosti národů v částce
489 milionů, co s půjčkami u zemských
peněžních ústavů k umožnění
úpisu IV. státní půjčky v částce
194.6 milionu, co s penězi uloženými u státních
podniků ve výši 728.8 mil., co s vklady u věcného
fondu československých státních drah
v částce 395.8 milionů a co s úhradou
investičních výdajů v částce
1100.6 milionů. Proč jsem to uvedl? Poněvadž
konec konců jsou to zálohy v částce
11.395.8 milionů. Při těchto zálohách
musíme ovšem rozlišovati, zda jde o skutečné
zálohy - tedy o investice atd. - ale také zvíme,
které pohledávky jsou skutečně dubiosní
na 50%. Ještě o tom promluvím. Mluvím-li
o kontokorentních účinech, abych se u věci
jen na chvíli zastavil, v tomto oddílu má
vlastně býti uvedeno jen vyúčtování
mezi různými státními pokladnami,
vyplývající ze vzájemného styku
a jehož konstatování jest třeba ke kontrole.
Ale ze závěrečných účtů
za léta 1924, 1925 a 1926 vidíme, že správní
úřady vyúčtovaly zde také účiny,
jež svou podstatou jsou plnění reálné
a proto sem nepatří.
Několik slov o aktivech a pasivech nebo o pohledávkách
a dluzích. Všichni znáte snad § 7 zákona
z r. 1919, v němž se praví toto: "Nastane-li
ve správním roce nutná potřeba poukázati
výdaje, o které ve státním rozpočtu
není postaráno, nebo jimiž se překročí
povolený úvěr, nebo konečně
jež mají býti vzaty z úvěru k
jinému účelu nebo na jiné období
povoleného, jsou příslušné úřady
ústřední povinny, zaslati spis po dohodě
s ministerstvem financí před výpravou k nahlédnutí
nejvyššímu účetnímu kontrol.
úřadu, jenž jest oprávněn učiniti
do 8 dnů své námitky. Nelze-li námitek
těch odstraniti dohodou, rozhodne ministerská rada,
jejíž porady v tomto případě
předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu jest povinen se zúčastniti."
Musíme dělati rozdíl mezi překročeními,
která skutečně mají souhlas účetního
kontrolního úřadu podle §u 7 a která
mají zákonný podklad, jakož i mezi potřebami
a překročeními, která nařídila
pouze ministerská rada. Při tom musíme konstatovati,
že tato jsou úplně nezákonná
a nepřípustná, a bude třeba přezkoumati,
do jaké míry mohou se takováto rozhodnutí
skutečně opírati o zákon nebo nařízení.
Několik slov k dubiosním pohledávkám.
Již dříve jsem se zmínil, že za
dubiosní pohledávky můžeme považovati
zálohy na výplatu učitelských platů.
Finanční správa musí konečně
jednou dáti věc do pořádku a tyto
zálohy nesmějí již dále vléci.
Nemá to smyslu právě tak, jako výše
daňových nedoplatků a výše nedoplatků
při dávce z majetku a dávce z přírůstku
na majetku. Jsou to nesprávné číslice,
s kterými počítá jen objektivní
posuzovač, který nezná věc podrobněji.
Kdo však situaci zná, ví dobře, že
stát nemůže ani částečně
vymáhati tyto daňové nedoplatky a tyto nedoplatky
z dávky z majetku a z dávky z přírůstku
na majetku. Za dubiosní dlužno jistě také
považovati asi miliardu na ruské a ukrajinské
státní příslušníky, kterou
prý vydalo ministerstvo zahraničí. Mluvím-li
o těchto odchylkách podle §u 7 zmíněného
zákona, činí tyto odchylky r. 1925, myslím,
asi 270 milionů. Ty však ovšem nejsou obsaženy
v povolených více než 500 milionech Kč.
V odůvodnění rozdílu v závěrečném
účtu za r. 1926 máme také takové
položky, na příklad položky 120, 152,
155, 156, 157, 158 a 160, všechny v kap. 11. Nechť žije
branná moc! Tam jsou ona překročení,
kde se odvažují opět jednou netázati
se nejvyššího účetního kontrolního
úřadu, ačkoliv máme ustanovení
§u 7. Proč to máme opomíjeti? Či
dlužno se zde obávati, že účetní
kontrolní úřad by to snad mohl nepovoliti
a snad vznésti odpor k ministerské radě?
Rozhodně jest to zákonitá cesta a ta druhá
nezákonitá, a kdybychom měli zákon
o ministerské odpovědnosti, mohlo by se některému
ministrovi přihoditi, že kdyby toto povolení
neměl, musil by platiti a být zavřen. To
vše jen pod zorným úhlem ministerské
odpovědnosti. Poněvadž u nás takové
odpovědnosti nemáme, jsou tyto poměry přípustné
a možné, neboť jinak nemohlo by se to státi.
Musíme si všimnouti ještě této
věci: Také v případech, kdy účetní
kontrolní úřad dá svolení podle
§u 7, měla by býti v zásadě ustanovena
částka, která nesmí býti překročena,
asi jako při prodeji nemovitého majetku. Tu má
dnes ministr financí při prodeji nemovitého
majetku ještě povolení do 5 milionů
Kč, nad tuto částku musí se tázati
Národního shromáždění.
Ale zde u nás to nemá vůbec žádného
významu. Vidíte však, pánové,
že takovéto věci musí býti nějak
vymezeny a musí býti řečeno: Do 5
milionů může ministr financí jednati
podle svého uvážení, což nad to
jest, patří před tuto sněmovnu. Chceme
věděti, co se děje. Neboť jinak nemá
celá kontrola žádného smyslu. V rozpočtu
to není, do závěrečného účtu
zařadí se povolení a nikdo se již o
to nestará. Domnívám se však, pánové,
že se za žádných okolností nesmí
s penězi takto nakládati.
Několik slov o státních podnicích
při všeobecné části. Víte,
že všem státním podnikům ukládá
se v §u 1 nařízení č. 206 z r.
1924, aby zavedly obchodní zásady, aby podniky vedly
obchodně. K tomuto pojmu patří také
předkládání obchodních rozvahových
účtů. O té věci mluvil jsem
již dříve, ještě se k tomu vrátím.
Ale táži se: Lze všechny tyto státní
podniky zařaditi pod pojem obchodního hospodaření?
Na příklad: Státní učebné
ústavy v Libverdě a v Uhřiněvsi. Peníze
vynakládají se tam na vyučování
žáků. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by třeba
poskytovati subvenci. Druhý příklad: Tabáková
režie. Jak je to tam? Jest tabáková režie
obchodní podnik či nikoliv? Jest! Je-li však
obchodní podnik, musíte předsedu tabákové
režie ihned zavříti, poněvadž podle
obchodních pravidel podnikatel smí vydělati
pouze občanský zisk. Nákup tabákových
výrobků stojí stát 230 milionů
a jako zisk se udává 1279 milionů. To je
lichva! A ten člověk by musil býti pro lichvu
zavřen. Ale nechme žertu! Tabákovou režii
nelze však považovati v tomto smyslu za podnik obchodní
s obchodním hospodařením, poněvadž
to není možno.
V úvodních zprávách k závěrečným
účtům, právě pokud jde o státní
podniky, zmínili jsme se o mnoha nerozřešených
otázkách. A tu jest přece velice zajímavé,
podíváme-li se jednou vůbec na otázku
uložení kapitálu ve státních
podnicích. Ať úmyslně či bez
úmyslu, u drah a pošty chybí podklad. Snad
se béře ohled na reparační komisi.
Ale v zásadě při povinnosti míti obchodní
bilance, musilo by se dojíti také k tomu, že
se použije také zákona o stabilisačních
bilancích, neboť, pánové, při
bilanci, není-li při tom zároveň uveden
provozní kapitál a uložený kapitál,
nemůžete zjistiti, dá-li se vůbec mluviti
o výnosnosti. To úplně chybí. Proto
nemůžeme také nikdy mluviti o tom, že
máme úplný inventář.
Nuž, jaké je stanovisko účetního
kontrolního úřadu ke státním
podnikům? Zákonem jest to také ustanoveno,
ale žádnému člověku ani nenapadne,
aby snad správní sbor nebo revisní komise
přibraly k poradám účetní kontrolní
úřad, neboť při tomto nazírání
na účty závodu a tak zvanou bilanci nebyly
by pak snad vůbec možné tyto diference mezi
účetním kontrolním úřadem
a ministerstvy, k nimž zcela určitě dojíti
musí. Ale pak by se změnilo také mnoho jiného.
Pak by totiž účetní kontrolní
úřad nahlédl do skutečného
obsahu obchodování závodů. Tak na
příklad státní cukrovary vykázaly
r. 1925 zisk 6347 milionů. R. 1926 vykazují zisk
849 milionů. Cukr zdražil. Odbyt cukru se celkem také
nezmenšil. Tedy odkud tento rozdíl? Vysvětlení?
Žádné. Jiný příklad. Státní
dráhy. R. 1926 mají přebytek 121 milionů.
Při tom nebyly však započítány
přídavky k platům v částce
61 milionů, pense 40 milionů, provozní schodky
místních drah 112 milionů.
V krátké době, kterou mám k disposici,
mohu ovšem poukázati na státní závěrečný
účet jen tu a tam a snažil jsem se to učiniti
všeobecně. Pokud jde o závěrečný
účet zvláště, musím prohlásiti,
že jest ovšem velmi chvalitebné, že byl
předložen zároveň s rozpočtem.
Ale po této stránce nastalo podstatné zlepšení
také materielní. Záleží v tom,
že finanční správa, pokud jde o hospodaření
mimo rozpočet, učinila konec dřívějšímu
systému. Neboť nesmíme si zatajovati, že
r. 1924 byl zahájen rok pokladním stavem 2979 milionů,
koncem r. 1924 klesl na 1852 milionů a r. 1925 na 468.9
milionů. V této době bylo tedy z tak zvaného
tajného rozpočtu vzato přes 21/2
miliardy, nebo lépe řečeno r. 1924 vzali
jsme z tohoto tajného rozpočtu 2754 milionů,
r. 1925 2520 milionů a dnes vidíme příznivý
rozdíl, že dr Engliš vzal si zálohu
již jen 183 milionů. To jest pokrok, jehož naprosto
nelze podceňovati. Jestliže při hospodaření
mimo rozpočet činíme rozdíl mezi úvěrovými
operacemi, máme výdaje ve výši 4725
milionů a příjmy 1780 milionů, takže
docházíme k saldu 2945. Účet vykonaného
pokroku činí ve výdajích, jak již
řečeno, 183 milionů, v příjmech
3431 milionů, takže máme saldo plus 3248 milionů,
kdežto na příklad r. 1924 měli jsme
ještě minus 2528 milionů. Těchto 183
milionů jest v zásadě zákonně
kryto a nemá tedy účelu dále se při
nich zdržovati. Ale plus 3200 milionů dá se
opět vysvětliti tím, že byl likvidován
válečný obilní ústav. Jak známo,
dostal zálohu 4886 milionů. Z toho jest za moučnou
půjčku hrazena pouze částka 2007 milionů.
Zbytek musí se ovšem opět vyrovnati nějakým
taškářstvím. Tu si totiž stát
musí dáti sám zálohu úvěrními
operacemi. Nenajde-li se jiná cesta, musí se to
tak udělat.