Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

A nyní, prosím, jenom několik slov, jakým způsobem by se valorisace nájemného projevila u dělníka. Vezmu zde za základ šetření potřebu 5tičlenné rodiny dělníka v Praze podle údajů Státního statistického úřadu z října r. 1926: Byt týdně tohoto dělníka činil 17,64 Kč, celoroční náklad na byt činil tedy 920 Kč. Jak nyní, prosím, dotkne se ono zvýšení jednak zvýšení 40 % nájemného a jednak také zvýšená dávka nájemného až do 40 % rodin dělnických? V 920 Kč je obsaženo již 40% zvýšení. Je proto nutno jíti k základnímu nájemnému, které obnášelo asi 657 korun a tu vidíme, že 40 % z těchto 657 korun bude činiti 262 K 80 hal. Doposud bylo placeno 920 korun, tedy na nájemném dělnická rodina bude platiti nyní 1182 korun 80 hal. Ale obecní dávky v Praze ze 13,5 % mohou býti zvýšeny na 40%. Při této možnosti je zde další stoupnutí o 265%, t. j. přichází v úvahu nová dávka obecní v částce 243,80 Kč. Spočítáme-li přírůstek na nájemném 262,80 Kč, i ten přírůstek dávky obecní 243,80 Kč, činí zde větší náklad na byt pro dělnickou rodinu 506,68 Kč. Počítáme-li 52 pracovních týdnů a počítáme-li za dnešních poměrů s průměrnou mzdou 200 Kč týdně, znamená to roční výdělek pro dělníka 10.400 Kč a toto zvýšení 560 Kč znamená zvýšení nákladu na byt pro dělníka o více než 5%, čili, že dělník musí pracovati 2¹/₂ týdne, aby skutečně tento zvýšený náklad mohl krýti.

A když se ptáme proč, vidíme, že je to především proto, aby dělník svou prací zajistil rentabilitu domu, dále, aby dělník zaplatil za držitele domu ony snížené daně a ony snížené přirážky, které majiteli domu byly sleveny ovšem to všechno na úkor životní úrovně dělníka. A prosím, vážená sněmovno, to je teprve zvýšení 40 % nájemného a 40% maximální přirážka na dávce obecní. Jak by se potom projevila skutečná valorisace za dnešních výdělkových poměru? Nebyla by dělníkovi sebrána jen polovina jeho výdělku, ale sebráno by bylo více než ²/₃ celé jeho mzdy. Není třeba uvažovati, kam by tyto věci skutečně dospěly. Musil by býti sveden v tomto státě zápas na život a na smrt o zvýšení platů a mezd na uhájení pouhé existence dělníka. Toto zvýšení, kdyby bylo provedeno, přelilo by se do cen výrobních a ohrozilo by naši konkurenční schopnost a přirozeně že zvýšení platů státních zaměstnanců ohrozilo by také úplně rovnováhu našeho rozpočtu. Tato věc je nesporně jasným dokladem, že kapitalistická společnost se svým rozumem je zde v koncích a že nedovede plniti již svých úkolů. Působí opravdu humorně, jak strany koalice ocitají se v samém ohnisku rozporů sloužiti kapitálu a svým voličům najednou. Jde pověst, že jistá strana koaliční nyní agituje mezi domácími pány tvrzením, že ona byla ochotna zrušiti ochranu nájemníků, ale ty druhé strany koalice, že prý tuto ochranu zrušiti nechtěly. Ty druhé ovšem budou zase tvrditi plný opak. A tak nevážné jsou také předlohy, jež právě projednáváme. Je to nejistota, rozpačitost, neschopnost a zbabělost podívati se problému přímo do očí. Bytová otázka je důležitým problémem nejen hospodářským, ale i velkým problémem sociálním a mravním. Uhýbáním před ní se věc jen zhoršuje. Musí zde býti odvaha říci, že zájmy existenční jdou nad soukromý prospěch, že zde musí býti jiné měřítko, než ono, které je položeno v otázce, co určitý dům ponese. Co zde vykonala vláda, která měla velice mnoho času, aby věc dobře uvážila? Musím konstatovati, že nic.

Jsme právem zvědavi, splní-li tato vláda aspoň resoluci, přijatou k zákonu o ochraně nájemníků, aby svolána byla ministerstvem soc. péče anketa o trvalé úpravě bytových otázek, a to jak ochrany nájemníků, tak podpory stavebního ruchu.

Tyto předlohy o stavebním ruchu a ochraně nájemníků odmítáme. Ony jdou váhavě starou zhoršovací cestou ve prospěch soukromého podnikání. Nejsou žádným, ani provisorním řešením, jsou jen podrážděním nesplnitelných nadějí držitelů domů a zhoršením životní úrovně dělnictva. (Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Udeľujem slovo ďalšiemu naznačenému rečníku, pánu posl. Juranovi.

Posl. Juran: Vládní návrh zákona o ochraně nájemníků by měl vlastně nésti název zákona o ochraně domácích pánů, neboť podle dosavadních platných zákonů o stavebním ruchu a ochraně nájemníků se zlepšení zákona v žádném směru neprojevuje, nýbrž přijetím tohoto zákona bude docíleno opaku.

Sama důvodová zpráva obou výborů při znává, že opravné návrhy stran vládní většiny směřovaly zejména k rozšíření smluvní volnosti, k lepší úpravě ustanovení o přípustném zvyšování nájemného a k rozšíření výpovědního práva vlastníka domu ve prospěch jeho a ve prospěch jeho nejbližších příbuzných. Strany vládní většiny v tomto státě nemají dosti na dosavadním zotročení dělnické třídy, stranám vládní většiny nestačí dosavadní sní. žení mezd dělnických, dosavadní zdražení životních potřeb. Tímto zákonem má býti v soustavném vyvlastňování pracujících pokračováno, aby byl upevněn vliv stran vládní většiny. Zlepšily se poměry v tomto státě o tolik, aby domácí páni měli více možnosti zbavovati se nájemníků? Máme skutečně již takový dostatek bytů? Jsou již výdělečné poměry pracujících takové, aby snesly zvýšení činží? Domáhá-li se pracující třída aspoň částečného zvýšení mezd, jest ihned státní aparát po ruce, ne aby se postavil po bok dělnictva, po bok vykořisťovaných, nýbrž v každém případě se staví po bok zaměstnavatelů a kapitalistických vydřiduchů. Četnickými bajonety je dělnictvo udržováno na uzdě, jak jsme toho byli svědky při stávce horníků v severočeském revíru.

Odůvodňuje-li pan zpravodaj zvýšenou režii při opravách a stavbách domů zvýšením mezd, nemůžeme se s tímto tvrzením ztotožniti. Jsou-li ceny stavebního materiálu, ceny cihel a dříví vyšší, není toto zvýšení způsobeno mzdami dělníků, nýbrž podnikatelé, stavitelé, majitelé cihelen si zvykli na ohromné zisky bez ohledu na to, je-li stavební ruch ohrožen. Ani správa státních lesů nevychází občanstvu tak dalece vstříc, aby přídělem levnějšího stavebního dřeva bylo umožněno méně majetným vrstvám obyvatelstva si postaviti domek. Samotné zaknihování stavebních míst provádí Státní pozemkový úřad takovým tempem, že v mnohých případech čekají zájemníci již přes rok, než je provedeno. Avšak žádný finanční podnik, žádná záložna ani spořitelna nemůže zaručiti úvěr, pokud není zaknihování provedeno, neboť zákon, jedná-li se o státní záruky, podmiňuje zaknihování pozemku.

Zákon o ochraně nájemníků přes to, že jest zákonem provisorním, jistě bude utrpením pro nájemníky. Ustanovení o uvolnění a rozšíření výpovědního práva je tak kaučukové, že vlastně důvodů pro výpověď bude mnohem více, než zákon stanoví.

Co znamená věta "za důležitý důvod buď pokládáno zvláště?" V důsledku této stylisace nebude se soud omezovati na 19 bodů v zákoně vytčených. Domácí páni mohou se nyní zúčastniti jubilejních oslav nejenom proto, že se jim nyní naskytuje možnost zvýšiti činže, nýbrž i proto, že se jim umožňuje zbaviti se nepohodlných nájemníků.

Statisíce nájemníků jest si vědomo, co jim vláda chystá. Proto ty ohromné protesty. Hlas těchto statisíců, hlas těchto milionů není slyšán. Vláda jest k požadavkům nájemníků hluchou.

Řada resolucí proti tomuto zhoršení bytové ochrany, zasílaná z největších měst v oblasti republiky, bází se do koše. Nedá prý se nic dělati. Co je buržoasní vládě po tom, že lid bydlí ve vagonech, že se tísní v různých nezdravých děrách, kde jest pařeniště tuberkulosy a jiných strašlivých chorob?

Bylo-li zde již poukázáno na to, že v samotné Praze jsou bytové poměry přímo strašné, není tomu lépe ani v jiných velkých městech průmyslových.

V Brně bydlí 3000 rodin ve vagonech, které jsou postaveny na periferiích, zvláště v Husovicích a v Židenicích. V obecních domech na Cejlu v asylu se tísní desítky rodin. V místnosti 7krát 5 m jest stěsnáno několik rodin. V bývalém asylu Kamenný mlýn nejsou poměry o nic lepší. V asylu na Vídeňce přespává až 40 rodin denně, které již v časných hodinách ranních jsou vyháněny na ulici. 400 rodin se tísní v bytech o jedné světnici a kuchyni při normální rozloze až po 28 osobách, 300 rodin je směstnáno po 20 až 24 osobách.

Byt je možno v novostavbách obdržeti pouze s tou podmínkou, zaplatí-li nájemník několik tisíc Kč předem a může-li platiti 400 neb 500 Kč nájemného. Dělník ovšem takový byt zaplatiti nemůže, neboť jeho výdělek z 50% té výše nedosáhne.

Nejenom dělník, ale i nižší úřednictvo, státní zřízenci budou nuceni méně jísti a ještě více se uskrovňovati prostě proto, aby uspokojili nenasytné domácí pány.

Není to pouze přímé nájemné, které ohrožuje rozpočet rodin. Vláda republiky se již postarala o to, aby i jiným způsobem nájemník byl vykořisťován.

Řada míst a obcí dnes již zavádí aneb bude zaváděti dávky z nájemného, aby mocní v tomto státě přispívali na potřeby státu a obcí co nejméně, naproti tomu veškerá břemena budou přesunuta na bedra pracujících.

Československý stát uznává soukromé vlastnictví k domům a přijal do ústavních zákonů výslovně zásadu nedotknutelnosti soukromého vlastnictví a odnětím vlastníku domu volného práva k výpovědi suspenduje prý se právo vlastnické. Kde však je právo pracujících? Kde je právo všech těch nebydlících anebo mizerně bydlících, právo všech vyděděných?

Je vskutku zajímavé, sledovati názory jednotlivých politických činitelů na tento zákon. Strana nár. demokratů soustřeďuje mnoho úředníků a zřízenců ve svých řadách a prosazováním tohoto zákona jich ovšem nijak nechrání. Ona ovšem má za povinnost, především chrániti domácí pány, a dvěma pánům ovšem nelze sloužiti. Nejlépe se zařídili klerikálové a agrárníci, kteří převládají ponejvíce na vesnicích. Zrušují si ochranu nájemníků vůbec. Jaké následky bude míti ustanovení §u 31, ve kterém se praví, že na obce s méně než 2.000 obyvateli nebude se zákon o ochraně nájemníků vztahovati, usnesou-li se na tom obecní zastupitelstva? Jakému nebezpečí budou vydáni zemědělští dělníci? Budou vydáni na milost bohatých sedláků; kde bydlí, budou přímo otroky. Nebudou-li pracovati za takovou mzdu, jakou jim sedlák nadiktuje, okamžitě poletí. Znám případy, kde jsou zapřahovány do práce celé rodiny. Správně zde již podotkl posl. soudr. Můňa, že vypovězení z bytu při dnešní mizerii znamená vypovězení z obce.

Uskutečněním tohoto zákona bude znemožněno chudému občanstvu, projeviti odlišný názor od agrárních velmožů, kteří v některých obcích jsou ve většině. Ve venkovských městech budou postiženy rodiny s větším počtem dětí. Takové rodiny nedostanou vůbec bytu. Nedávno se na náš klub obrátil občan z Vrbčan u Lovosic, který je zároveň invalidou. Tento občan si postavil před válkou domek. Jelikož mu za války zemřela žena, musil se starati o 6 dětí sám. Jsa sám nemocen a maje starosti o děti, byl nucen se oženiti. Vzal si náhodou válečnou vdovu se 4 dětmi. Byl nyní exekučně vystěhován, nábytek mu byl vystaven na pole, bydlel pod širým nebem dvě zimy. Všechny děti namrzly, slezly jim nehty a nyní se dostavil následek, oční choroba. Dne 23. července m. r. mu nábytek na hromadu naházený shořel. Na podzim si vykopal díru, udělal boudu z hlíny a přikryl ji travou a listím. Příjmu nemá, než rentu. Žena pracovala u velkostatku za 8 Kč denně a následkem parcelace i toto zaměstnání ztratila. Obce byly zbaveny práva zabírati prázdné byty, což má za následek, že takový chuďas s četnou rodinou se zbytečně namáhá byt nalézti.

Staví se kasárna pro vojsko a městům se pak uloží povinnost ubytovati důstojníky, což má ovšem za následek, že domácí páni se rádi zbavují nájemníků s menším příjmem, aby tito ustoupili lépe situovaným. A tento zákon umožní domácím pánům tento postup.

I v tomto případě by bylo povinností státu postarati se o řádné bydlení státních zaměstnanců. Stát ovšem nesmí stavební ruch do statečně podpořiti, poněvadž československý finanční kapitál dovedl se již v začátcích tohoto nového státu zmocniti vlivu na vedení státu. Dr Jan Stocký ve svém spisu z r. 1926 v Praze vydaném uvádí - cituje totiž Lidové noviny -- že finanční kapitál, který má sloužiti kapitálu výrobnímu, stal se vlastně jeho vládcem a zároveň škůdcem. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) V jeho zájmu podlamovala se výroba, i výrobnost, čímž vlastně finanční kapitál stal se metlou kapitálu výrobního. Zradivši své přirozené poslání a vyměnivši svou služeb ní funkci v hospodářském životě za hospodářsko-politickou moc, propadlo bankovnictví spekulaci a gründerství, jež je odváděly stále dále od poctivého a reálného obchodu, který má býti jediným jeho cílem. Místo hubeného sousta zprostředkovatelského zisku slibovaly banky rychlé a mimořádné zbohatnutí, mimořádné zisky bez práce, t. j. bez solidního obchodu. Stát nebrzdil, ale pomáhal. A právě proto, že nerozumně pomáhal finančnímu kapitálu k nepřirozené moci, musí mu teď pomáhati s velikými obětmi z nouze.

Dr Jan Stocký píše: "Jestliže při oficielní eskontní sazbě směnečné 6% je normální stavební úvěr dnes poskytován ve výši 7¹/₂%, s výjimkou 61/2%, je nasnadě, že značný podíl může přivésti vhodná organisace v zprostředkování úvěru a tedy snížení nákladů při opatřování úvěru.

Opatření levného úvěru stavebního zůstává nesporně problémem, který pro mimořádnost svých předpokladů žádá sobě mimořádné pomoci. Stát ovšem v tomto případě je bezmocný proti bankám, poněvadž jest ve vleku finančního kapitálu. Napadnouti banky tiskem, po ukázati na ohromné zisky bank, má za následek okamžitou konfiskaci. Nejenom že lichva a spekulace se netrestají, nýbrž v mnohých případech vláda opomíjí potrestati osoby, které s prováděním staveb spekulují a se obohacují."

V květnu minulého roku byl mi předán obhájcem ve věcech trestních Karlem Stěpánem v Brně obsáhlý materiál, který pojednával o podvodech podnikatele staveb Vodňaruka a spol. vůči družstvu "Svépomoc" v Košicích. Stavební a bytové družstvo železničních zaměstnanců "Svépomoc" v Košicích, napsané spol. s r. o., provedlo na státní subvence v Košicích stavbu 74 rodinných domků. Když stavby byly provedeny a účty zkoumány, shledalo členstvo tohoto družstva, že podnikatel staveb Vodňaruk s dorozuměním a vědomím bývalého předsednictva tohoto družstva, a to ředitele a předsedy dozorčí rady inž. Josefa Proška, Kaprála a Rudolfa Krupky provedl řadu podvodů na úkor členů družstva a na jejich škodu.

Bylo totiž zjištěno, že ministerstvu sociální péče předloženy byly účty skutečným provedeným stavbám neodpovídající, cenu jejich daleko převyšující, a to za tím účelem, aby od státu byla vymožena větší subvence, než jaká by jim byla patřila podle pravdy.

Přesto, že nová správa po prozkoumání všech účtů přišla na veškeré podvody, podala již na začátku minulého roku trestní oznámení státnímu zastupitelstvu v Košicích, avšak se strany státního zastupitelství nebylo dlouho odvahy podniknouti něco vůči těmto osobám. Dodnes nevím, co bylo podniknuto v této věci se strany úřadů.

Nyní je třeba se zmíniti několika slovy o názoru pana Viškovského. Ve svém referátě ujišťoval, že zde není úmyslu, zneužíti tohoto zákona v neprospěch chudiny, avšak my máme skutečně příklady z pašalíku pana posl. Staňka v Telči, kde 12 cihlářských rodin městskou radou bylo vyházeno na dlažbu, nejen ze zaměstnání byly propuštěny, ale jejich nábytek byl přímo vyvezen. Těchto 12 rodin v úhrnném počtu 33 osob bylo umístěno pod širým nebem, kdež v době mrazu byly nuceny přenocovati celé 3 dny. To je důkaz, že bude i zde v tomto smyslu postupováno bezohledně vůči chudině. Tím ovšem vnikání komunistů do vesnic nebude nikterak čeleno. Komunistická strana se již přičiní, aby cestu do vesnic našla. A bude to jednotná fronta dělníků a rolníků, která dnešnímu nemravnému zřízení odzvoní a vybuduje zákon takový, který by vyhovoval ne buržoasii, nýbrž pracující třídě. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Johanis. Dávám mu slovo.

Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Všechny tři osnovy, resp. zprávy soc.-politického výboru od úterka projednávané, jsou novým důkazem, že agrárně-klerikální režim, který řídí nyní stát, je věren svému heslu, které si dal, když před dvěma roky nastoupil, totiž odbourávati všechny poválečné vymoženosti. Započal to r. 1926 cly, pak reformou daňovou, zešněroval samosprávu, zhoršil volební právo vojákům a zhoršil volební právo do okresních a zemských zastupitelstev. Režim tento dokonce předložil 25. října 1927 známou ostudnou osnovu zákona o sociálním pojištění a nyní předložila vláda prodloužení zákonů bytových, zákona o ochraně nájemníků, o exekučním vyklizení bytů a o stavebním ruchu.

Je pozoruhodno, že režim nynější myslí, že tento důležitý problém rozřeší prozatímností. Proto vláda prodlužuje zákon o stavebním ruchu a zákon na ochranu nájemníků o rok.

Proč se tak děje na rok, jest záhadou. Každý musí uznati, že otázka ochrany nájemníků bude stejně akutní ode dneška za rok jako je teď. Ale jestliže vláda navrhuje jenom prozatímnost na rok, je to důkazem, že si vláda a ti, kteří hájí názor zhoršovati zákon o ochraně nájemníků, pořád nejsou vědomi, jak to dopadne a co vlastně bude nutno provésti po tom, až nyní navrhovaný zákon uplyne.

Chci ukázati na bytové poměry se stanoviska zájmů Prahy již proto, že jsem nejen obyvatelem tohoto města, nýbrž i poslancem za pražskou župu. Je nutno, zejména se stanoviska zájmů osob nebydlících a osob, které v Praze bydlí, ukázati na bytovou kalamitu, poněvadž otázka bydlení a ochrany nájemníků v Praze, zvláště však otázka stavění bytů v Praze jest otázkou mimořádnou jako v jiných velkých městech. Je však nesporno, že vláda Praze nepřeje, a je nutno, aby hlavní město Praha bylo vzato ve zvláštní ochranu se zřetelem k tomu, jaký stav bytový zde je.

Ve Velké Praze se nedostává okrouhle 30.000 bytů k tomu, aby pražské bytové poměry vyhověly minimální potřebě kultury bydlení "pro každou rodinu vlastní byt". Všechny další požadavky bytové hygieny, směřující k zásadě týkající se bytů již obývaných, t. j. odstranění přelidněnosti, k zrušení bytů na nezdravých polohách, budování bytů s příslušenstvím a zařízením kanceláří, nejsou tu vůbec brány v počet, a to z toho důvodu, že snížení národního jmění, způsobené válkou, ukládá jisté omezení. K odstranění přelidněnosti bytů v Praze, zjištěné soupisem, bylo by zapotřebí postaviti podle odhadu městských funkcionářů 60.000 bytů, tedy téměř 1/3 všech bytů v Praze, což jest úkol tak nákladný, že se jeho provedení nelze v dohledné době vůbec nadíti. Jedním z velkých stínů světové války je pokles úrovně bydlení, příznak to snížení poměrného důchodu a zhoršení životní míry. Postaviti 30.000 bytů najednou je skoro nemožné. Pokus o to narazil by na potíže velmi nesnadné, to jest opatření kapitálů, dělníků, stavebních hmot - k tomu se ještě vrátím, až budu mluviti o zákoně o stavebním ruchu - zdražení stavebních hmot při této velké potřebě. Jde bezmála o tolik bytů, kolik má Bubeneč dohromady s Dejvicemi, a o město podobné Nuslím. Je veřejným zájmem, aby životní míra širokých vrstev lidových, která bez jejich viny byla válkou zhoršena, opět se povznesla.

Obec pražská postavila svým nákladem bytů za ¹/₄ miliardy, dalších 32 miliony Kč má k tomuto účelu letos v rozpočtu, a přece bytová nouze v Praze spíše stoupá, než by klesala, důsledek to velkého přistěhovalectví do Prahy, které jest každému známo.

Stát by neměl při dnešním způsobu podpory stavebního ruchu, kdy risiko jeho je minimální, omezovati výši garantovaných obnosů ku podpoře stavebního ruchu a měl by tohoto obnosu použíti k účelné regulaci na trhu peněžním. Pokud peněžní prostředky budou k disposici a ústavy ochotny je poskytnouti, nevznikají z toho státu žádné výdaje, neboť nájemník v činži musí zaplatiti úrok, amortisaci, udržování stavby, pojištění atd. ze svého. Stát tedy nepřispívá již ničím. Ohromné spekulaci pozemkové by mělo býti z důvodů veřejných zákonnými předpisy čeleno. Je zajímavé, že na př. v Mnichově zamezuje se spekulaci pozemkové tím způsobem, že se při regulaci jistých území zajistí plošná výměra všech pozemků a poměr nezastavených ploch k nim, obec to reguluje a přidělí pak majiteli poměrně na něho připadající velké staveniště. Obec vypočítá náklady investiční a výši bezúročné hypotéky na pozemek připadající do té doby, než se investice provedou. Pak se teprve tato hypotéka zúročí. Staví tam jenom družstva, vybírá se bytová dávka, která připadne z poloviny obci a z poloviny státu.

Když jsem u této bytové dávky, je nutno zejména říci, co jsme my, soc. demokraté, r. 1922 hájili. Když jsme tehdy dokazovali, že je potřebí bytovou dávku bez ohledu na majitele domů zvětšiti, tehdy právě strany, které majetné třídy representují, proti dávce bytové se stavěly, když už ji tehdy Vídeň zaváděla. Teď vidíme, že ji má také Mnichov, a to s velikým prospěchem, a je pozoruhodné, že u nás systém ten se nechce uznati, i když se ví, že toto flastrování, které se zavádí, je prostě nedostačitelné. V Mnichově majitel si opatří jednu třetinu stavebního nákladu na hypotéku první, která se úročí cca 8-10%. Stát z výnosu bytové dávky dá ²/₃ stavebního nákladu a obec třetí třetinu na pouhé 2%, takže průměrný úrok z hypotéky činí 4%. V tom již je zaručeno ohromné zlevnění činže. Menších bytů než 2pokojové obec nestaví. Podpora se dává na domky rodinné i činžovní, ne však vyšší než 3patrové.

Je zajímavé, že návrhy k zákonu o podpoře stavebního ruchu vynechaly ustanovení o cenových soudech, které měly regulovati cenu stavebních hmot. Loňské návrhy na definitivní řešení zákona o stavebním ruchu a ochraně nájemníků pomýšlely rovněž na vybírání stavebního příspěvku, z toho však se měla polovina vrátiti po určité době majitelům domů, kdežto Vídeň vybírá stavební příspěvek, staví z jeho výnosu ohromné komplexy nových domů a činže v těchto novostavbách není vyšší nežli činže v domech starých. Je to proto, že se na nájemnících nežádá úrokování, amortisace celého stavebního nákladu, nýbrž vybírá se od nich pouze určitá minimální uznávací činže, vedle ostatních nákladů provozních, udržovacích a pojištění, takže je této levné činže tímto způsobem dosaženo. Je to ovšem obec, kde mají sociální demokraté dvoutřetinovou většinu, a proto takovýmto jednotným způsobem mohla sáhnouti k potírání nouze bytové, aniž by se tím činže podstatně zvyšovala.

Že obec vídeňská a že naši soudruzi vídeňští jsou vzorem i jiným, bylo již pověděno. Ale já s tohoto místa znovu ukazuji, jak u nás zájem bytový se zanedbává se zřetelem k tomu, jaké stanovisko ve Vídni zaujali. Rovněž stanovisko vládní osnovy, které staví Prahu na roveň těmto obcím, nelze schvalovati, poněvadž Praha jako hlavní město republiky nesmí se "representovati" před cizími návštěvníky věncem kolonií vagonových bytů na své periferii. Je tedy povinností státu, aby ke každému hlavnímu městu plnil aspoň takové povinnosti, jako jsme viděli za Rakouska k Vídni a Pešti.

Uznávám za povinnost tyto okolnosti zvláště vyzdvihnouti se zřetelem k zájmům Prahy. A když mluvím o tom věnci baráků a kolonií okolo Prahy, přijdu potom ovšem k důsledkům, jak těžko se bude stavěti podle zákona o stavebním ruchu a jak těžko dělník, zřízenec a úředník, i když byt si opatří bude byt obývati. Slavná sněmovno! Chci ukázati nejdříve při projednávání osnovy o ochraně nájemníků na ustanovení zákona ve věci práva obcí rušiti ochranu nájemníků. Již byly některé momenty vyzdviženy. Já chci pánům ukázati, jak by to vypadalo v blízkosti pražské župy. Namítá se nám, budou-li míti obce do 2000 obyvatel právo podle projednávané osnovy rušiti ochranu nájemníků, že prý zemská správa politická, kdyby tu byly jiné než věcné motivy k rušení ochrany, což by bylo zejména z národnostních nebo třídních důvodů, bude to vždy rušiti. Já jsem již ukázal v soukromých rozhovorech a zejména ve výboru soc. politickém, jak se to těžko bude prováděti; na příklad když na severu Čech 50 obcí z národnostních důvodů bude rušiti ochranu nájemníků a tyto námitky přijdou k zemské politické správě, bude-li je moci zemská politická správa nechat ležeti? Musíme si uvědomiti, že z důvodů politických, z důvodů národnostních a náboženských si budou obce dělati taková usnesení. Vydrží naši němečtí aktivisté, ať jsou to agrárníci nebo němečtí křesťanští sociálové, aby se stížnosti nechaly ležeti u zemské politické správy a aby se vůbec nevyřizovaly? Tak je tomu i v našich českých obcích. Ale nejde jenom o národnostní zájmy.

Chci ukázati na pražské župě, kolik obcí mělo by zde právo rušiti zákon o ochraně nájemníků. Sestavil jsem si soupis obcí podle jednotlivých okresů, které by mohly zrušiti ochranu nájemníků, kde by mělo právo obecní zastupitelstvo se usnésti, při čemž připouštím, že by v některých těch obcích dělničtí a socialističtí zástupci znemožnili takové usnesení. Ale víme, že zejména v agrárních obcích - máme zkušenosti v této věci - vynutí si nějaký sedlák v obecním zastupitelstvu odhlasování, že získá jiného člena zastupitelstva nějakou malou úsluhou, jako jest odvezení hnoje nebo zorání pole, aby tento méně probudilý občan hlasoval pro zrušení ochrany nájemníků. Ale statistika je zajímavá: V okresu Bechyni by bylo možno zrušiti ochranu nájemníků ve 32 obcích, na Milevsku v 57, na Benešovsku ve 44, na Neveklovsku v 25, na Vlašimsku ve 47, na Brandýsku n. L. v 51, na Českobrodsku ve 45, na Kostelecku ve 26, na Německobrodsku ve 40, v Polné ve 12, ve Štokách v 25. Připomínám, že v Polné samotné, je to město, kde je dosud okresní soud, mohlo by okresní zastupitelstvo, poněvadž tam není 2000 obyvatel, zrušiti ochranu nájemníků. Na Čáslavsku mohla by se zrušiti ochrana nájemníků v 72 obcích, v Habrech v 35, v Kutné Hoře v 63; Uhlířské Janovice mají.39 takových míst, Beroun 40, Hořovice 45, Humpolec 50, Chotěboř 51, Přibyslav 25, Kamenice n. Lip. 33, Počátky 23, Karlín 30, Kolín 35, Kouřim 50, Dolní Kralovice 41, Ledeč 40, Pacov 38. Pelhřimov 53, Mirovice 32, Dobříš 35, Příbram 50, Sedlčany 29, Sedlec 26, Votice 23, Smíchov 43, Zbraslav 32, Soběslav 43, Tábor 66, Mladá Vožice 28, Jílové 30, Říčany 37. Celkem jenom v soudních okresech, kterých je v pražské župě 42, máme 1641 obcí, v nichž by bylo možno po 1. dubnu 1928 svolati schůzi obecního zastupitelstva a zrušiti ochranu nájemníků.