Místopředseda Zierhut (zvoní):
Uděluji slovo druhému zpravodaji, za výbor
rozpočtový, p. posl. Roudnickému.
Zpravodaj posl. Roudnický: Slavná sněmovno!
Rozpočtový výbor... (Výkřiky
na levici. - Hluk.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Prosím o klid! (Výkřiky socialistických
a komunistických poslanců.)
Zpravodaj posl. Roudnický (pokračuje):
Rozpočtový výbor ve schůzi 1.
února projednával osnovu vládního
návrhu tisk 1411 a přijal ji se změnami,
přijatými soc.-politickým výborem;
podobně přijal i sociálně-politickým
výborem přijaté resoluce.
K této osnově připínaly se zraky pensistů,
kteří r. 1926 byli restringováni a očekávali,
že tímto zákonem budou zrovnoprávněni
a postaveni úplně na roveň pensistům.
jdoucím do pense podle zákona č. 103 z r.
1920. Touž naději jako restringovaní r. 1926
měli ti, kteří šli do pense na základě
restrikčního zákona z r. 1925. (Výkřiky.)
Než nejenom tito, i ostatní pensisté, kteří
byli účastni propočítání
zákona z r. 1922, č. 222, jakož i ostatních
zákonů, počítali, že tímto
zákonem budou zrovnoprávněni. (Výkřiky
socialistických poslanců.) Staropensisté,
kteří nebyli účastni zákona
z r. 1919, očekávali totéž. Bohužel,
jejich očekávání nebylo splněno.
(Posl. Hackenberg [německy]: Že alespoň
nahlížíte, že staropensisté nemohou
býti spokojeni!) Prosím, právě
jsem řekl totéž. (Výkřiky
socialistických poslanců.) Ano, a jistě
že bychom si přáli všichni, aby ti staropensisté...
(Posl. Knejzlík: Generálové!) Pane kolego,
zde se nejedná o generálech! (Posl. Knejzlík:
Ale vy jste spojili obě osnovy dohromady!) Jsem referentem
rozpočtového výboru o tisku 1411 (Výkřiky
socialistických poslanců.), a není mou
věcí, abych referoval o něčem jiném.
(Stálé výkřiky.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Prosím o klid!
Zpravodaj posl. Roudnický (pokračuje):
Rozpočtový výbor všemi svými
řečníky byl by si býval přál,
aby mu bylo umožněno zrovnoprávniti středopensisty
i staropensisty s novopensisty. (Výkřiky.) Bohužel,
nebylo to možné, poněvadž meze možnosti
dány byly jednak rozpočtem aktivním, jednak
tím, že by bylo potřebí pro toto zrovnoprávnění
asi nových 400 milionů, na které by bylo
potřebí nových zdrojů příjmů
a nových daní. (Výkřiky.)
Co je v této osnově tisk 1411 cenným, je
to, že stanoven je nejnižší limit pro pensisty,
že mají dosáhnouti aspoň toho. co stanoví
zákon z r. 1926, č. 103, v §u 155, že
totiž státní zaměstnanci po 12 letech
mají dosáhnouti nejnižší pense
6.600 Kč a po 13 letech 8.100 Kč. (Výkřiky
posl. Knejzlíka.) Všichni staropensisté,
středopensisté jsou zde vyrovnáni s novopensisty.
Ovšem limit nejvyšší není tak příznivý
jako limit nejnižší. Nejnižší
limit stanoví, že dosažitelná hranice
u staropensistů jest omezena. Dosáhne-li kdo této
hranice zákonem stanovené, nebude účasten
dobrodiní zákona 20% příplatku, a
ostatní, kteří by nebyli dosáhli nejvyššího
dosažitelného stupně v dotčené
hodnostní třídě, dostanou příplatek
dotud, pokud se nerovná nejvyššímu dosažitelnému
stupni oné hodnostní třídy.
Výjimku z celého tohoto pravidla činí
duchovenstvo. § 8 není dosti jasný. Jestliže
u všech ostatních stanoven je limit nejnižší
6.000, po případě 8.800 Kč, u zřízenců
4.200 Kč, zde je stanoveno, že příplatek
u duchovních je možný jen nejvýše
do 3.000 Kč, takže ti, kteří mají
roční pensi 1.200 Kč, nemohou dosáhnouti
nejnižšího limitu 8.100 Kč a dosáhnou
pouze 3.000 Kč, tedy dostávají 4.200 Kč.
Pro ostatní platí příplatek 20% jako
u ostatních státních zaměstnanců.
Podle odst. 2 §u 8 může býti příplatek
do uvedené výše 3.000 Kč povolen jen
těm duchovním, jichž odpočivné
platy nepřesahují nejnižší výměru
odpočivného platu, která by platila pro duchovního
podle §u 2 zákona, čís. 122 z r. 1926
Sb. z. a n., tedy že by nepřevyšovala roční
částku pensí 8.100 Kč. U takových
duchovních bude činiti příplatek pouze
20% jejich řádných odpočivných
požitků, tedy tento 20% příplatek může
činiti podle tohoto zákona nejvýše 1.000
Kč. Podle toho mohou celkové odpočivné
příplatky takového duchovního činiti
včetně odvolatelného jednotného drahotního
přídavku nejvýše 10.000 Kč.
Rozpočtový výbor probíral osnovu zákona
tisk 1411 po stránce finanční, přijal
ji se změnami, obsaženými ve zprávě
rozdané a navrhuje, aby slavná sněmovna přijala
tuto osnovu tak, jak se na ni usnesly výbory soc. politický
a rozpočtový i s příslušnými
resolucemi. (Výborně!)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Přistoupíme nyní k referátům
o druhé z obou osnov, sloučených ke společnému
projednávání, totiž o
zprávě výborů branného
a rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk 1413), kterým
se mění §§ 2 a
5 zákona ze dne 19.
března 1920, č. 194
Sb. z. a n., o zaopatřovacích
nárocích bývalých vojenských
gážistů a §§ 3 a 16 zákona
ze dne 22. prosince 1924, č.
288 Sb. z. a n., o změně některých
předpisů o zaopatřovacích
požitcích vojenských osob a pozůstalých
po nich (tisk 1452).
Zpravodajem výboru branného je pan posl. Myslivec,
zpravodajem výboru rozpočtového pan posl.
E. Vencl.
Uděluji slovo prvnímu zpravodaji panu posl. Myslivcovi.
(Výkřiky poslanců strany komunistické
a čsl. strany nár. socialistické.)
Zpravodaj posl. Myslivec: Slavná sněmovno!
Předloha tisk 1413. o níž mám čest
zde referovati jménem výboru branného, není
předlohou ani novou, ani neznámou. Jest skoro doslovným
opakováním předlohy, podané revolučnímu
Národnímu shromáždění
pod tiskem 1202 již 2. prosince 1920, tedy bezmála
před 8 roky. (Hlasy: Ta čekala až na jubileum
republiky!) To byla vláda generála Husáka,
legionáře.
Účel, který předloha sleduje, jest
odčinění nerovnosti, jíž se na
vojenských pensistech I. až V. hodn. třídy
dopustil zákon z 19. března 1920, jímž
už tehdy stanoveno, že vojenským pensistům
I. až V. hodn. třídy má se dostati pensí
toliko VI. hodn. třídy. (Výkřiky
socialistických poslanců.)
Obmezení a snížení toto stalo se v předpokladu.
že podobné obmezení zavedeno bude i pro civilní
státní pensisty. Že na takové obmezení
i u civilních státních pensistů bylo
pomýšleno, svědčí již vládní
návrh zákona (tisk 7), předložený
revolučnímu Národnímu shromáždění
v listopadu r. 1918, v jehož §u 4 se stanovilo, že
"vláda má právo do jednoho roku... propustiti
bez jakýchkoli nároků nebo do výslužby
dáti úředníky a zřízence
státní, třeba slib vykonali."
Stejný návrh podán byl revolučnímu
Národnímu shromáždění
dne 27. dubna 1919, ale právo propouštění
bez pense obmezeno časově na jeden rok. Avšak
ani tento návrh zákona nevešel nikdy v platnost.
(Hluk, různé výkřiky.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Prosím o klid!
Zpravodaj posl. Myslivec (pokračuje): Proto,
když president republiky vracel posl. sněmovně
dne 16. února 1920 zákon o snížení
vojenských pensí na nejvýše VI. hodn.
třídu, připomenul, že souběžně
s pensisty vojenskými musela by stejná redukce nastati
i u pensistů civilních. (Posl. Koudelka: Přečtete
seznam těch osob, aby bylo vidět, o koho jde!) Já
ho nemám. (Výkřiky na levici.)
Poněvadž, jak již řečeno, zrušení
pensí vyšších hodnostních tříd
(I. až V.) u civilních státních pensistů
nenastalo, zůstala zde disparita, která na vojenské
pensisty působiti musela trapně, a to tím
spíše, ježto vojenští pensisté
musili se podrobiti proceduře, jaké u civilních
pensistů nebylo. Revoluční Národní
shromáždění zřídilo totiž
zvláštní komisi, která zkoumala, zda
se ten který důstojník ve službě
své nedopustil něčeho proti našemu národu
nebo proti zásadám lidskosti. (Hluk. - Výkřiky
na levici.)
Komise ta zasedala a působila plná tři léta
a proti jejím rozhodnutím měl každý
občan naší republiky právo vznésti
námitky. (Posl. Koudelka: Víte, kdo to byl generál
Mrázek?) Mne poslal do zákopů a přece
jsem pro spravedlnost! (Hluk na levici trvá.) Místopředseda
Zierhut (zvoní): Prosím o klid!
Zpravodaj posl. Myslivec (pokračuje): A teprve
těm, kdo komisí tou prošli, bylo přiznáno
právo na pensi, ale ovšem s výše uvedeným
obmezením. (Různé výkřiky
a pískání na levici. - Místopředseda
Zierhut zvoní.)
Bylo proto jen aktem spravedlnosti, že vláda, v níž
zasedaly i osoby vám velmi blízké, - a to
byli pánové, kteří tu povykují,
ve vládě - rozhodla se již r. 1920 učiněnou
chybu napraviti, a to se také stalo zmíněným
již návrhem zákona (tisk 1202), datovaným
2. prosince 1920 a podepsaným ministrem nár. obrany
z řad legionářů, generálem
Husákem (Vřava na levici trvá.)
Poněvadž však Národní shromáždění
v minulém zasedacím období návrh zákona
toho nevyřídilo, podává jej vláda
znovu a branný výbor poslanecké sněmovny
ve schůzi ze 26. ledna 1928 usnesl se doporučiti
jej slavné poslanecké sněmovně k schválení.
(Hluk.)
Jde celkem o 173 pensistů I. až V. hodnostní
třídy a o 183 vdov, vesměs to starců
a stařen, stojících takřka nad hrobem.
(Trvalý hluk na levici.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Prosím o klid!
Zpravodaj posl. Myslivec (pokračuje): Náklad
s předlohou spojený činiti bude asi 11/2
mil. Kč a bude se každým rokem snižovati.
Doporučuji proto návrh slavné sněmovně
ke schválení, čímž budeme jen
dokumentovati. že v našem státě právo
a spravedlnost platí vůči každému.
(Výborně! - Různé výkřiky
na levici.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Uděluji slovo druhému zpravodaji, za výbor
rozpočtový, p. posl. E. Venclovi.
Zpravodaj posl. E. Vencl: Slavná sněmovno!
Rozpočtový výbor ve schůzi ze dne
7. února pojednal o vládním návrhu
zákona, kterým se mění §§
2 a 5 zákona ze dne 19. března 1920, č. 194
Sb. z. a n. o zaopatřovacích nárocích
bývalých vojenských gážistů
a § § 3 a 6 zákona ze dne 22. prosince 1924,
č. 288 Sb. z. a n., o změně některých
předpisů o zaopatřovacích požitcích
vojenských osob a pozůstalých po nich.
Účast na této úpravě zaopatřovacích
požitků generálů bývalé
armády a vdov po nich podle stavu k 1. dubnu 1927 a se
zřetelem k zaopatřovacím platům stanoveným
zákonem čís. 288/1924 bude míti u
osob vojenských a pozůstalých po nich 173
generálů s celkovým pensijním dosavadním
nákladem (Stálé výkřiky
a pískání na levici.) podle zaopatřovacích
platů stanovených zákonem čís.
288/1924 4,188.330 Kč, podle zamýšlené
úpravy 5,423.910 Kč. Vyšší náklad
činí tedy 1,235.580 Kč; vdov celkem 183 s
dosavadním celkovým nákladem pensijním
2,215.215 Kč, podle zamýšlené úpravy
2,797.584 Kč. Vyšší náklad činí
u vdov 582.369 Kč. Úhrnný vyšší
náklad činí pak u osob vojenských
a pozůstalých po nich 1,817.949 Kč.
Úhrada nákladu na zvýšené zaopatřovací
požitky je zajištěna v dosavadním rozpočtu
a nežádá se žádného vyššího
nákladu.
Rozpočtový výbor shodně s výborem
branným navrhuje, aby předloha byla schválena
ve znění přijatém v branném
výboru. (Souhlas.)
Místopředseda Zierhut: Přikročíme
ke společné rozpravě o obou pensijních
osnovách.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby lhůta
řečnická stanovena byla 50 minutami.
Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich. Navržená lhůta jest přijata.
Přihlášeni jsou řečníci:
na straně "proti" pp. posl. Brodecký,
Čermák, Bergmann, Grünzner,
Simm, Pik, Štětka, Buříval,
R. Chalupa, Hruška, Špatný,
Kříž, Kopasz, David, dr
Dérer; na straně "pro" pp.
posl. dr Holota, dr Feierfeil, dr Rosche.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", p. posl. Brodeckému.
Posl. Brodecký: Slavná sněmovno! Máme
projednávati jeden z nejpotřebnějších
zákonů, zákon o příplatcích
staropensistům. Žel osudu, nutno konstatovati při
této příležitosti, že každé
dobré dílo touto vládou předkládané
musí býti předem znehodnoceno, ba zhnuseno
způsobem, jakým se toto dílo předkládá.
Co tato vláda podniká ve věcech sociálních
v poslední době. téměř zpravidla
vypadne obráceně. Bylo by dobře znáti
ony rádce vlády, kteří této
vládě mohou raditi k tomu, aby takovým způsobem,
jako se to děje v tomto případě, vyřizovala
otázky tak hluboko se zařezávající
do veřejného života. Kdyby tento zákon
byl předložen sám o sobě, poskytl by
málo, velmi málo, - tím méně,
uvážíme-li, že jedná o těch
nejbídnějších z bídných
- ale i za to málo byli by tito lidé vděčni,
kdyby nebyla tato dávka spojena s takovým ponižujícím,
s takovým opravdu znehodnocujícím počinem,
který nám vnucuje vláda spojením této
předlohy s předlohou generálů.
Dámy a pánové, když tak člověk
trochu jen klidně přemýšlí o
tom, jak dopadá na konci u nás za režírování
této vlády sociální politika, když
si vzpomene, že od začátku tohoto Národního
shromáždění po chodbách sněmovny
plouží se staropensisté a se slzami v očích
prosí pro Boha o milost a když si vzpomene, že
vedle nich ve sněmovně s hlavou hrdě vztyčenou
chodí také od počátku tohoto Národního
shromáždění generál Letovský
se svými deputacemi generálů a nemluví
o milosti, nýbrž o právu a nároku, a
když si vzpomene, že milost malé až k zoufalství
malé almužny staropensistům může
býti dána a je dávána teprve, až
se nafouklým generálům plní jejich
"právo", je hanba býti člověkem
a je hanba býti spoluúčastníkem při
těchto věcech v této sněmově.
(Potlesk a výkřiky poslanců čsl.
soc. dem. strany dělnické.) Nejsem přítelem
nějakého přirovnávání
(Výkřiky posl. Johanise.), ale tak se maně
vtírá člověku přesvědčení,
že vlastně staropensisté naši musili jen
proto čekati, aby se profretovali a probídačili
až k situaci, ve které s almužnou staropensistů
budou se bohatě moci svézti generálové
a naši klerikálové.
Myslím, že srovnání, jehož užiji,
není za vlasy přitažené. Tito staropensisté
umírali, zmírali hladem a v bídě v
důsledku činnosti právě těch
generálů a kněží, o něž
se tyto zákony nejvíce starají. Staropensisté
prodělávali druhou válku, druhou strašlivou
válku se všemi důsledky pro staropensisty.
Naši staropensisté musili umírati 9 roků
v zoufalé bídě a nouzi, museli se bídně
plahočiti životem, jen aby pomohli v dané situaci
generálům a kněžím k velmi dobrým
platům pensijním.
Ve světové válce umírali naši
staropensisté pro císaře a Boha a po převratu
museli naši staropensisté umírati v Československé
republice pro sluhy toho císaře a pro sluhy toho
Boha. Spojení šavle a kropáče, úsloví
v našem národním životě tak obávané,
slaví znovu triumfy nad husitským pokrokovým
protirakouským naším národem. Vím,
že není možno najíti slov, kterými
by člověk přesvědčil lidi z
vládní většiny o tom, jak strašlivou
chybu páše tato vláda na velké důvěře,
kterou jí od založení státu vstříc
přinášely široké vrstvy pracujícího
lidu. Tak to připadá, jako kdyby v této vládě
seděli lidé, kteří za každou
cenu chtí připraviti nejen tuto vládu, ale
hlavně tento stát o veškerou důvěru
a veškerou podporu, o veškerou lásku širokých
vrstev pracujícího lidu. (Souhlas čsl.
soc. demokratických poslanců.)
Přehlédneme-li jen zákon o staropensistech,
vidíme na první pohled onu nespravedlnost, se kterou
se přichází k dílu. Prosím,
snad se nám namítne: Těch pár generálů
to nic není, to je 1 1/2 nebo 2 miliony korun, ale
dáti stejné právo těm tisícům
staropensistů - to bychom neunesli. Prosím, i kdybych
to vzal za bernou minci, jedno je jisto: Nemohu-li splniti požadavek
práva a spravedlnosti, pak alespoň nedráždím
postiženého tím, že na druhé straně
podmiňuji jeho almužnu splněním požadavků,
u kterých není žádného práva
a za nimiž nestojí žádná spravedlnost,
ba proti nimž jedinou spravedlností by bylo vykázati
jich zástupce ze dveří a říci:
buďte rádi, že vás necháme mez:
sebou žíti při tom. co od nás máte
a co jste si nezasloužili.
A k věci samé: Již to percentuelní rozdělení!
Pánové si musí jednou uvědomiti, že
bída se nedá, je-li všeobecná a má-li
býti dobře hojena, hojiti percentuálními
příplatky. Co znamená percentuální
příplatek? Čím méně
má kdo příjmu, tím méně
dostane z onoho percentuálního příplatku.
Při jednom stu a 200 Kč měsíční
pense obdrží 20 či 40 Kč měsíčně
více, t. j. 240 až 480 ročně a při
roční pensi 16.000 Kč činí
roční příplatek 3200 Kč. Desetkráte
a patnáctkrát tolik se tu dává tam,
kde je větší příjem, ze kterého
spíše je možný život, než tam,
kde život není možný ani s tímto
příplatkem. A teď to strašlivé
junktim, které nám vnucuje předsednictvo
sněmovny, resp. vládní většina
tím, že žádá od nás projednávání
obou těchto zákonů, resp. tří
zákonů společně! Staropensisty s platy,
na něž není možno býti živu,
jak dokáži, a kteří museli po celý
svůj život poctivě a účelně
pracovat, odbýváte 20% a nejvýše minimem
podle zákona č. 103. Kněžím dáváte
zvýšení 3000 bez ohledu na procenta a generálům
plnou pensi podle zákona č. 288, příp.
394/22. (Výkřiky: Škandál!)
Dámy a pánové, vládní strany
berou zde na sebe více, než snesly v dějinách
lidstva silnější strany, než ty strany,
které dnes tvoří vládu, jež se
odvažuje s takovými návrhy přijíti
k Národnímu shromáždění.
(Výkřiky posl. Koudelky.)
Železničáři, o nichž budu hlavně
mluviti o ostatních postižených kategoriích
budou mluviti moji klubovní kolegové - zaujímají
v této otázce staropensistů a pensistů
vůbec, docela zvláštní postavení.
Zatím totiž, co státní zaměstnanci
při různých platových úpravách
před převratem byli při každé
úpravě přeřaďováni ze
stupnice dosažené do téže stupnice nového
služebního a platového řádu,
u železnic jsme však naproti tomu prodělávali
tento postup: U nás začínaly platy od 576
K. Postupové lhůty byly 10leté a postupy
platové 72 korun. Když zřízenec čekal
10 let na těch 72 K, přišla první úprava
a on byl zařaděn do nejblíže vyšší
platové stupnice, a když jsme se dostali šťastně
v r. 1912 na základní plat 900 K, byli mnozí
naši zřízenci se 30, 35 služebními
lety zařaďováni podle zásady do nejblíže
vyšší platové stupnice, na 1000 a 1100
korun ročního platu, který tvořil
pensijní základnu.
Naproti tomu zřízenci jmenovaní po 5 letech
byli zařaděni do platového stupně
900 K. Uvádím tento detail, abych ukázal,
jak došlo k tomu strašnému postavení,
ve kterém jsou staropensisté železniční.
My jsme totiž dostali vedle sebe do jedné platové
stupnice služebníka se 25 služebními lety
a jiného s 5 služebními lety. Měli jsme
však i služebníky, u nichž byl rozdíl
35 až 40 let služby proti 5 letům, v platovém
stupni však byl tu pouze rozdíl 2 roků!
To znamená, že šel zřízenec do
výslužby po 35 letech z druhé platové
stupnice, kam potřeboval mladší zřízenec
jenom 2 roky postupové lhůty. Šel tedy náš
staropensista zaměstnanec s druhou, nejvýše
s třetí platovou stupnicí do pense.
To znamená, že staropensisté-železničáři
a jejich pozůstalí mají téměř
všichni jako pensijní základnu pouze začáteční
plat své kategorie a nanejvýš jednu či
dvě platové stupnice, i když mají vysloužíno
celkem 40 až 45 roků!
Když s tohoto hlediska posuzujeme předlohu, kterou
jest nám projednávati, a uvědomíme-li
si, že vedle oněch 20%, které, jak jsem už
řekl, nejsou správným základem, předloha
konceduje minimální pense ze zákona 103 pro
tyto staropensisty, pak musíme počítati s
tím, že železniční staropensisti
téměř šmahem dostanou se na nejnižší
výměry pensí. A poněvadž jsou
to lidé, kteří sloužili 35, 40 let -
u nás trvalo také 10 až 15 roků, než
se stal členem pensijního fondu - dostáváme
přijetím tohoto zákona pro železniční
pensisty právě s ohledem na bídné
jich postavení jistě velmi cenný a dobrý
zákon přes velké nedostatky a nízké
platy tohoto zákona. Spojením obou zákonů
dostáváme se ale současně do té
situace, že vedle starého železničáře,
který za nejhorších poměrů sloužil
35, 40. 50 roků, nám staví vládní
většina takového generála Ermolliho
či jiného generála, takového či
onakého katana českého národa. (Výkřiky.)
Co myslíte, pánové, že se nemusí
obrátiti všechno v těch lidech, když si
vzpomenou, jak dlouho prosili o milost, a že tato milost
dávána jest jim teprve tehdy, až v největší
bídě a nouzi dočkali se situace a režimu,
dočkali se vlády, která má odvahu
přijíti s podmínkou plných pensí
pro rakouské generály, katany československého
lidu. (Posl. Geršl: To je oslava 10. výročí
Československé republiky!)
Jsou tu ještě jiné věci. Tento zákon
přichází právě včas,
aby nám ukázal, jakou politiku naše vláda
dělá, aby nám ukázal, že rádcové
této vlády, ať jsou kdekoliv, nejsou rádci
dobrými. nýbrž lidmi, kteří na
svou dobu nestačí nebo nechtějí stačiti,
rádci, kteří by měli býti co
nejdříve vykázáni. Předloha
nám ukazuje, jak nebezpečno jest pro vládu,
že neposlouchá hlasů lidí zkušených
a že jenom pro titul stranické příslušnosti
atd. všechno hází do jednoho koše, jako
neproveditelnost, demagogii atd.
Zákon o staropensistech má státi asi 70 mil.
Kč. Jistě veliká částka, o
tom není sporu, ale podíváme-li se, pro koho
tato částka jest, a podíváme-li se,
jaký je náklad na pense vůbec, teprve vidíme
to přímo strašlivé hospodářství,
které se u nás vede, teprve vidíme, do jaké
míry to bylo správné, když sociální
demokraté při jednání o restrikčním
zákonu čís. 286 varovali před touto
politikou nadělání nových tisíců
pensistů. Tehdy jsme však žádali, když
nic jiného, tedy aspoň aby se učinila pro
nebezpečně narostlý etát pensijní
půjčka, jež by byla umořována
až k době dožití posledního ze
staropensistů. Pánové, číslice,
které mám po ruce, ukazují, že takhle,
jak se dosud hospodaří, se hospodařiti nedá,
že budete vyhazovati stamiliony z oken, aniž byste něco
dobrého za ně vykonali. U železničářů,
kde je něco přes 58.000 osob požívajících
pensijní požitky, vyžadují pense nákladu
ročně - za r. 1926 534,485.929.41 Kč. To
je závratná cifra. Uvážíme-li.
že před převratem jsme měli 21.000 pensistů,
že od převratu do září jsme pensionovali
asi 1900 osob. tak že bychom tedy měli míti
celkem asi 22.473 železničních staropensistů
řádných, ale že dnes vskutku máme
58.830 osob pensi pobírajících. vidíme,
že nadělali jsme od r. 1919/20 do dnešního
dne přes 36.000 pensistů. Nadělali jsme pensisty
z lidí, kteří mohou a mohli ještě
dlouho dobře sloužiti, a nechali jsme ve službách
lidí, které pomalu budeme nositi do kanceláří.
Nadělali jsme pensisty, kteří jdou a dělají
na trhu práce konkurenci druhým atd. To že
je finanční politika, to že je sociální
politika, to jsou dobří rádcové, kteří
radí vládě k takovým počinům?
Neměli jsme pravdu, když jsme říkali,
že restrikce bude stát na půl miliardy zbytečných
vydání? To jsou jenom železničáři,
které já míním - u železničářů
nebylo také více restringováno než 11%
- neměli jsme proto pravdu, když jsme říkali,
že se půl miliardy vyhodí zbytečně
na lidi, za něž se musí vzíti okamžitá
náhrada? Když naši ministři měli
takové rádce, že p. ministr železnic neblahé
paměti Jiří Stříbrný
mohl přijíti do "desítky" a mohl
tam říci před těmito pány rádci
a před soc.-politickou "desítkou": a to
my u nás děláme chytře, já
sice restringuji definitivní, poněvadž jsou
na archu, ale pak je přijmu hned do denního platu,
poněvadž tam nejsou na archu? (Posl. Vávra:
Ale byl to socialista!) Kol. Vávro, kdybychom
v každém, kdo je nepřítelem socialistů,
měli viděti kapitalistu, tak bychom jednali zrovna
tak chybně, jako jednáš ty, když nám
vytýkáš Stříbrného.
(Posl. Vávra: Tento restrikční zákon
jsem vám dávno vytýkal. poněvadž
jsem věděl, jak ohromná břemena jím
uvalíte na republiku, ale vy jste nechtěli o tom
nic slyšeti!) Nikoli, není pravda, že jsme
nechtěli slyšeti, naopak. já sám jsem
byl mluv čím v této věci, který
ukazoval na to, že zde na pensijní etát budeme
vyhazovati půl miliardy ročně. Vláda
ale hnána svými rádci prosadila své.
To jsme si mohli uspořiti.
My máme co dělati u železničářů
vedle pensistů z milosti, kterých je asi 5667, s
22.500 železničními staropensisty, kteří
šli na odpočinek před zákony 541/19
a 222/20. Většina z těchto staropensistů
bude ve smyslu tohoto zákona zařaděna do
minimálních pensí.
Zákon se nedá chvál:ti. já jsem však
dosti upřímným, abych řekl. že
se zákon až na jednotlivé věci také
nedá všeobecně a šmahem haniti, kdyby
ovšem nebyl tak zhnusen tím, co na něj je zavěšeno.
Kdyby nebyl tento zákonem 8, a zákonem o generálech
tak zhnusen a znehodnocen, řekl jsem a trvám na
tom, staropensisté by v tom zákoně viděli
pokyn, že se na ně nezapomnělo a že je
přece jen naděje na jejich zachránění
pozdější definitivní úpravou
otázky pensistů vůbec. Mluvím za železniční
staropensisty, za lidi, kteří jako pensisté
z milosti jak vám potom ukáži. mají
také ještě dnes 60, 80, 90 Kč měsíční
pense. Mají-li se tito pensisté dostati aspoň
na těch 66% minima ze zákona 103 - odpusťte,
snad to nezní dosti revolučně - ale tito
lidé byli by jistě vděčni za to, když
dostanou 5.800 nebo 4200 Kč či více minimální
pense. nebo 66% z těchto částek jako pensisté
z milosti. Ale proč jest nutno - a právě
při tomto člověku trpkne v ústech
- takovou věc, věc povinné spravedlnosti,
která má lidi skleslé, polomrtvé zoufalstvím
zvednouti k životu, naději. proč je nutno toto
dílo takovým hanebným způsobem znehodnocovati
a znechucovati, proč je nutno současně nad
veterány práce na železnicích stavěti
generály s jejich lampasy a strašlivou minulostí.
(Výkřiky socialistických poslanců.)
Každá vzpomínka na dobro tohoto zákona
jest okamžitě zahnána, okamžitě
znetvořena pomyšlením, za jakých okolností
a jakým způsobem se toto dělá. (Výkřiky
posl. Koudelky.)