Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

§ 3 stanoví okruh osob, na něž má platiti tento zákon, než činí to poněkud široce. V zájmu našeho národního hospodářství musíme jistě žádati, aby tento zákon neměl platnosti pro zaměstnance na vedoucích místech, pro zaměstnance zahraničních filiálek podniku, kteří byli povoláni do zdejšího pobočního závodu, aby vycvičili jiné zaměstnance, dále pro zaměstnance, kteří jsou povinni obsluhovati zahraniční zvláštní stroje na základě smlouvy, dále pro všechny učedníky, volontéry, praktikanty a ostatní osoby, které jsou ustanoveny bez mzdy, jen aby se samy vyučily.

§ 5 potřebuje změny v tom smyslu, aby povolení k přijetí cizinců příslušelo jen úřadům práce nebo aspoň okresním politickým úřadům. Zemské politické správy nemohou zde vůbec rozhodovati, poněvadž nejsou s to, aby dovedly posouditi potřeby nějakého podniku. Dále chybí zde ustanovení, že žádost o zaměstnání cizinců, která nebyla vyřízena do 14 dnů, má se pokládati za povolenou. V zákoně musí býti také dána možnost podati odpor proti zamítavému rozhodnutí. V zákoně měla býti také bezpodmínečně upravena otázka poplatků v tom směru, že dávka za úřední výkony nesmí přesahovati podle služebního místa cizincova 10 až 50 Kč. Mimo to zásadně má býti povolení vydáno nejméně na 5 let nebo na dobu delší a nesmí býti vázáno podmínkami, které nejsou plně a taxativně uvedeny v zákoně.

Při trestních ustanoveních §u 11 měly býti trestní sazby bezpodmínečně zmírněny a v žádném případě neměly býti ustanovovány tresty na svobodě.

Zamýšlené krátké lhůty pro hlášení a předkládání obšírných a zbytečných seznamů musíme odmítnouti jako nehospodářské a bezúčelné zatížení.

Z mých vývodů s dostatek vysvítá, že tento návrh zákona o ochraně domácího trhu se pro tuto dobu nehodí, jest neúčelný a jeho znění úplně pochybené. Jediná možnost by byla, aby vláda tento návrh odvolala. Poněvadž však vládní většina jest odhodlána, že tento zákon přijme, ještě k tomu v úplně nezměněném stavu, bude moje strana v prvém a druhém čtení hlasovati proti celému zákonu a jeho jednotlivým ustanovením, abychom se neprovinili pořádkem, který se v nejkratší době musí projeviti jako zmatek a zhoršení dnešního stavu, na němž ani sebe promyšlenější prováděcí nařízení nemůže změniti ani nejmenšího. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Schäfer. Uděluji mu slovo.

Posl. Schäfer (německy): Slavná sněmovno! Projednáváme úplně zbytečný zákon. Jest nejen zbytečný, nýbrž pro dělnictvo škodlivý a je k tomu již třeba určitého ducha podnikavosti, označuje-li se návrh, který nyní projednáváme, za sociálně politické dílo, budované pro dělnictvo. V důvodové zprávě soc.-politického výboru, která odůvodňuje usnesení a rozhodnutí většiny výboru, pracuje se s nesprávnostmi. Tvrdí se tam, že dělnictvo takovýto zákon žádalo. Znám usnesení a požadavky československého dělnictva, a jeho odborových organisací od r. 1919 až do dneška, ale ani v jediném tomto usnesení a v žádném soc.-politickém programu, na nichž se dělnictvo usneslo, není požadavku, aby byl usnesen zákon o ochraně domácího trhu práce. Proto se domníváme a jsme také o tom přesvědčeni, že to byly jiné důvody a docela jiné pohnutky, proč byl tento návrh podán.

Odmítáme důvod, s nímž se pracovalo ve veřejnosti a také ve výboru, že totiž zrušení povinného vidování pasů není možné bez takovéhoto zákona na ochranu trhu práce. Se ztížením osobního styku, které trvá od počátku války, nemá tento zákon nic společného a potřeboval-li domácí trh práce v Československu někdy zvláštní ochrany, nelze to říci o dnešním stavu pracovního trhu.

Jest to klamným a povrchním předpokladem, poukazuje-li se při odůvodnění tohoto návrhu zákona na Německo a Rakousko. V Německu byla nejen otázka ochrany pracovního trhu, pokud ji tam pokládali za nutnou, rozřešena nařízením za pomoci úřadů pro prostředkování práce, nýbrž v Německu jsou také platná ustanovení vykládána velice liberálně. Chci to ukázati na jediném čísle. V Německu máme mezi československými dělníky, kteří jsou tam zaměstnáni, přes 33.000 dělníků, z nichž velká část není vůbec podrobena povinnosti legitimovati se. Z těchto 33.000 československých dělníků, kteří jsou zaměstnáni v německých zemích, jest 27.600, kteří mají tak zvaný výkaz o osvobození, který je osvobozuje od jakékoliv povinnosti legitimovati se. Mimo to v několika státech Německa jsou zařízení, která zahraničním dělníkům ještě lehčeji umožňují najíti si tam trvalé zaměstnání. Svobodný stát saský nezná na příklad takové povinnosti legitimovati se, uložené cizím dělníkům a skutečně hrozí nebezpečí, že jestliže se Československo nyní, roku 1928, usnese na takovém zákonu, Německo prohlásí: na to musíme odpověděti opatřeními, na to musíme naše nařízení o ochraně domácího trhu práce prováděti mnohem přísněji než dosud. A výsledek toho bude, že takto způsobíme těžké škody tisícům a tisícům československých dělníků v Německu. Bylo již poukázáno na to, že v Rakousku jest rovněž zaměstnáno neobyčejně mnoho československých dělníků. Jedině ve Vídni jest na 120.000 československých státních občanů. Při tom připomínám, že rakouský zákon byl vydán roku 1925 a nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1926. A přicházíme-li dnes s ustanovením v návrhu zákona, podle něhož cizí dělníci, kteří zde byli zaměstnáni před 1. květnem 1923, nepodléhají již dodatečné kontrole, nelze to odůvodniti stejným ustanovením v rakouském zákoně. To bylo usneseno roku 1925 v Rakousku, dnes však máme rok 1928 a vidíme, že v Rakousku i v tomto ustanovení bylo mnohem více vyhověno cizím dělníkům, než se to děje zde v tomto zákoně.

Jsou povolání, pro něž ochrana pracovního trhu, takovýto ochranný zákon, znamená mimořádnou škodu. Upozorňujeme, že herci, divadelní zaměstnanci, budou hospodářsky těžce poškozeni, bude-li se týkati toto ustanovení o ochraně pracovního trhu také jejich povolání. § 3 zákona vztahuje se na všechny zaměstnance, všechny zřízence, zákon lze tedy vztahovati také na divadelní zaměstnance, neboť se tam praví: "Kdo chce zaměstnati cizince, na nějž se nevztahuje § 2, jako dělníka, zřízence, pomocníka v domácnosti, zaměstnance ve vyšších soukromých službách nebo jako učně atd., jest povinen opatřiti si k tomu povolení příslušného úřadu." Jak se má věc s divadelními zaměstnanci? Podle tabulek, sestavených organisací divadelních zaměstnanců, vidíme takovýto stav: V Československu jsou celkem zaměstnáni 372 divadelní zaměstnanci. Z toho připadá 264 divadelních zaměstnanců na Rakousko, 55 na Německo, zbytek na ostatní státy. Naproti tomu v Německu a v Rakousku jest celkem zaměstnáno 1222 divadelních zaměstnanců československé státní příslušnosti. Odpoví-li tedy Německo na zákon o ochraně pracovního trhu stejnými opatřeními, bude to míti pro divadelní zaměstnance neobyčejně těžké následky, neboť pak bude existence mnoha set příslušníků tohoto povolání ohrožena. Kdyby se bylo přistoupilo k takovémuto zákonodárnému dílu s jistou vážností, svědomitostí a ohledem, pak by se bylo musilo přihlížeti také k těmto skutečnostem a musilo by se to projeviti v zákoně. To se však nestalo. Projednáváme tedy zákon jehož dělníci nechtějí, jejž hospodářské korporace zaměstnanců odmítají. Marně budete jej líčiti jako sociálně-politický jubilejní dárek dělnictvu, neboť dýše z něho policejní duch zpátečnictví, nemá nic společného se zdravou sociální politikou.

Právě jsme vyslechli chvalozpěv na tento zákon. Jest velmi nevinný, říká se v něm, že se ochrana pracovního trhu nemá prováděti radikálně. Nebylo možno popírati, ani řečník "pro" to nemohl popírati, že pracovní trh nepotřebuje zvláštní ochrany. Člen Svazu zemědělců Schubert prohlásil mezi jiným, že také provádění tohoto zákona bude jistě takové, abychom si z ciziny neudělali nepřítele. Zkrátka, vzdal tomuto zákonu pochvalu, že skutečně nebylo možno již větší. Velmi zřídka slyšíme ve sněmovně od německého příslušníka vládní většiny, že by vládní návrh odůvodňoval a hájil. Souvisí to s tím, že německá vládní většina musila dosud pomáhati odhlasovávati jen nepopulární, velmi nelidové a velmi proti demokracii namířené zákony. U tohoto zákona mělo se za to, že věc bude jiná a že bude moci dokázati, že nynější koaliční většina myslí také na dělníky. Jest to zákon, s nímž se možno vykázati jako přítel dělnické třídy, jako přítel průmyslového dělnictva. Řekli bychom rádi pánům, aby se nezabývali sociálně-politickými opatřeními, jichž dělníci nežádají. Nynější vláda, chce-li vykonati sociálně-politickou práci, měla by vykonati něco lepšího v jiném oboru, kdyby k tomu měla vůli a způsobilost. Připomínám jen, co vše nám zůstal dlužen tento stát od té doby, co se kapitalismus vzpamatoval a od té doby, co bylo posíleno mocenské postavení občanských stran ve sněmovně. Připomínám, že dělnictvu byla závaznou formou slíbena spousta sociálně-politických opatření. Zákon o ochraně kolektivních smluv byl již připraven. Zákon o prostředkování práce byl již jednou v soc.-politickém výboru projednán. Jednou ze stran nynější vládní většiny byl však v rozpočtovém výboru zmařen a tak se stalo, že dnes není o prostředkování práce ani řeči. Kdyby nynější vládní většina při tomto návrhu zákona o ochraně pracovního trhu věnovala se pouze úkolu chrániti pracovní trh a usnésti se o určitých opatřeních proti zbytečnému přistěhovalectví cizích dělníků, úplně by k tomu stačil zákon o prostředkování práce, jak byl kdysi projednán v soc.-politickém výboru. V Německu není svěřeno povolování zaměstnávati cizí dělníky úřadům, nýbrž tam spolupůsobí také zástupci dělnictva, tam jsou to úřady pro prostředkování práce, které o té věci rozhodují a v nichž jsou zastoupeni dělníci. Právě tak jest tomu v Rakousku. Ale tento zákon, jenž nám má zvěstovati sociálně politického ducha nynější vládní většiny, odevzdává povolování zaměstnávati cizí dělníky politickým úřadům a tím se již ukazuje, že jsou to docela jiné důvody, které byly podnětem k podání tohoto zákona.

Ještě několik slov k vývodům řečníka většinových stran. Nemají zde býti provedena radikální ochranná opatření na ochranu domácího trhu práce. Nevíme, co se stane ze zákona, bude-li jeho provádění ponecháno úřadům. Nechceme ponechati rozhodování o tom, kdy nemá zákon platiti a pro která povolání má přechodně pozbýti účinnosti, ministerstvu sociální péče. K nynějšímu správci ministerstva sociální péče nemohou míti dělníci důvěry, a to proto, poněvadž ministerstvo sociální péče od té doby, co je řídí pan páter Šrámek, pohrozilo sice, že sociální pojištění zhorší, ale zůstalo nám dlužno vysvětlení, jak si představuje další vývoj sociálního pojištění. A nyní se žádá od sněmovny, aby dala svůj souhlas, aby se ministerstvu sociální péče dalo právo rozhodovati, kdy má zákon o ochraně domácího trhu práce a pro která povolám pozbýti účinnosti. Ve výboru bylo sice usneseno malé zlepšení, že totiž mají býti slyšeny také hospodářské organisace. Za to však jsou jiná ustanovení, která zákon obsahuje, stále ještě tak nebezpečná, že pro tento zákon hlasovati nemůžeme.

Řečník většiny mluvil vlastně z části také proti návrhu, dovozuje, že se zemědělství nedostává častokráte způsobilých dělníků. Tím se dotkl nedostatku dělníků, který prý jest zvláště v zemědělství na pomezí. Máme o tom jiné zprávy. I když zemědělství tu a tam má nedostatek dělnictva, nesouvisí to naprosto s tím, že jsme stran ochrany pracovního trhu neučinili žádných opatření, nýbrž s tím, že pracovní poměry a poměry v zemědělství nejsou pro dělnictvo vždy lákavé. Neboť jestliže se, jako se to stalo nyní o Novém roce, odmítá náležitá úprava mzdových poměrů, jestliže se vůči zemědělským dělníkům bezohledně dává najevo stanovisko zaměstnavatele, jestliže oprávněné požadavky zemědělských dělníků nedocházejí sluchu, pak se nesmíme diviti, jestliže dělník, je-li průmysl v plném chodu, hledá si chleba v průmyslu.

Část vývodů řečníka většiny neměla s tímto zákonem nic společného. Jak s tím souvisí, když řečník mluvil proti vystěhovalectví kvalifikovaných dělníků do ciziny? Také my víme, že mnoho kvalifikovaných dělníků z Československa hledá práci v cizině. Ze severních Čech, z krajin, kde sklářský průmysl ovládá celé národní hospodářství, rok co rok - to jest pravda - odchází mnoho kvalifikovaných dělníků do Německa. V cizině jsou hledáni a nic nepomáhá, prohlašuje-li se s tohoto místa: musíme se postaviti proti tomuto vystěhovalectví, poněvadž dělníci, kteří zde odcházejí do ciziny, zavlékají tam průmysl, poněvadž svou pracovní sílu a své znalosti zhodnocují pro cizí průmysl. Zde se musí užíti jiných prostředků, aby se tomu zabránilo. Proč odcházejí vysoce kvalifikovaní sklářští dělníci, malíři skla a rytci skla atd. z okolí Kamenického Šenova a Boru u České Lípy? Proč jablonecký kraj ztrácí každoročně tolik vysoce kvalifikovaných dělníků? Proto, že severočeský sklářský průmysl mnoho let již trpí těžkou krisí a volání o pomoc k vládě zaniká bez ohlasu a o špatný stav sklářského průmyslu se vůbec nikdo nestará. Proto dělníci odcházejí z okolí Boru u České Lípy a Kamenického Šenova. Nikdo se nestará o povznesení a zvelebení průmyslového rozvoje v této krajině, neprovozuje se moderní průmyslová politika. Nechť se vláda stará, aby pracující lidé v Československu nemusili pracovati za mzdy, které jim nedovolují, aby s nimi vystačili. Pokud budou v Československu placeny mzdy, které patří mezi nejmizernější na celém světě a pokud jednotlivá průmyslová odvětví nedostanou se vůbec z krise, dotud nebudete moci zabrániti, aby si nejzdatnější a nejlepší dělníci nehledali chleba jinde. Chcete to změniti tímto zákonem? Pan řečník většiny měl nám přece říci, jak si představuje, aby vznikly v Československu poměry, které umožňují dělníkům lepší život než dnes. Ale on, a s ním vládní většina, spokojí se s tím, že pokud jde o výši mezd, stojíme na čtrnáctém místě, že patříme mezi země, které si nesmějí stěžovati, že příliš mnoho lidí z ciziny chce k nám. Kdo z dělníků v Německu, v Rakousku nebo jinde činí jen poněkud nároky na život, ten netouží po nějakém místě v Československu, a jsou to skutečně jen vysoce kvalifikovaní dělníci. kteří k nám přicházejí, a jimž jest zajištěn lepší plat, poněvadž jest jich nezbytně třeba. Ale o všeobecném ohrožení a zaplavení pracovního trhu cizími dělníky nelze v této zemi skutečně mluviti. Také my litujeme, že naši nejlepší dělníci musí si hledati zaměstnání v cizině, poněvadž zde nenacházejí práce dobře placené. Ale zákonem o ochraně domácího trhu se na tom vůbec nic nemění.

A důvodová zpráva i zpráva zpravodaje výboru se jednotlivých důležitých otázek vůbec nedotýká. Proč se nám neřekne, kolik československých dělníků jest zaměstnáno v Německu a Rakousku? Vždyť lze zjistiti, o kolik tisíc nebo desetitisíc lidí jde. Řečníci přede mnou uvedli již čísla. Již dříve jsem poukázal na to, že jedině v Sasku pro 15.000 československých dělníků neplatí povinnost legitimovati se, že nejsou podrobeni žádnému trýznění, policejnímu dozoru a poručníkování. Až jednou bude platiti zákon o přistěhovalectví cizích dělníků, každý cizí dělník bude se chrániti hledati zaměstnání v naší zemi, bude-li věděti, že s ním zde mohou nakládati jako s člověkem, kterého zde trpí jen na určitou dobu, který jest pod policejním dohledem, který se netěší oné svobodě a možnosti pohybu, jakého se dopřává cizím dělníkům v jiných demokratičtějších státech. Jest to klamání veřejnosti, tvrdí-li se, že dělníci takovýto zákon žádali. Dělnictvo děkuje za takovýto sociálně-politický dárek. Ono ho nechce. V tomto zákoně nespatřuje nic jiného, než návrh prodchnutý policejním duchem a celou spoustu ustanovení zákona pokládáme za velice nebezpečnou. Ministerstvo sociální péče nemůže býti autorisováno, jak se ustanovuje v §u 13 návrhu zákona, aby pro dělníky z ciziny, kteří nebydlíce trvale na území Československé republiky, zde pracují, vydalo zvláštní předpisy, jak si mají počínati. Víte, co to znamená? Jak mohou německé strany spokojiti se jen tak beze všeho s takovýmto ustanovením? V pohraničních místech, v Rudohoří, v severních Čechách, v Pojizeří pracuje za hranicemi v průmyslu tisíce a tisíce dělníků a dělnic, v Žitavě, v Zavidovu. Časně ráno přechází množství lidí do práce na druhou stranu hranic, ale z Německa k nám jich přichází jen málo. Jaký to bude míti nyní následek, až ministerstvo sociální péče vydá omezující předpisy, předpisy, které tyto dělníky citelně postihnou? Že se úřady v Německu a prostředkovatelny práce v pohraničních oblastech Německa rovněž obrátí proti těm, kteří tam každodenně přicházejí pracovat do továren! Jest to mnoho set dělníků, které tím těžce ohrozíte, a my nejsme tak důvěřiví, že bychom mohli očekávati, že zákon bude prováděn svobodomyslně. Pro to nemáme nikde opory. Právě před chvílí řekl mi jeden kolega, že na jiné části hranic rakouští skláři, kteří jsou u nás zaměstnáni, budou těžce obtěžováni. Stále jsou shledávány závady v pasech, poněvadž fotografie není úplně nová, žádá se od nich, aby si opatřili nové pasy, vzniknou jim nepříjemnosti, útraty a výdaje. Na německých hranicích stačí pro československé dělníky, pracující na druhé straně, pouhý pohraniční průkaz, pasů nepotřebují. Ale z celé té doby povinných pasů víme, jak malicherně a úzkoprse postupují československé pohraniční úřady proti každému, kdo k nám cestuje. Až nyní bude pro to opora v zákoně, až bude přímo popud k tomu, bude to ještě horší.

K návrhu zákona podali jsme několik pozměňovacích návrhů, které směřují proti nejhorším ustanovením. V celku však zákon odmítáme. Jest zbytečný, jest škodlivý, se sociální politikou nemá nic společného, jest vypracován takřka v policejním duchu. Proto jej odmítáme. Odmítáme jej však také proto, že jest to prostě chytačka. Za nynějšího stavu na pracovním trhu nikdo vůbec ani nepomyslí a ani nemůže pomysliti na to, aby tento zákon byl v nejbližších týdnech prováděn. Vy se na zákoně usnesete, vládní koalice bude se s jím honositi a prohlašovati, že jest důkazem jejího sociálně-politického cítění. Snad za několik dní potom, kdy vyjde ve Sbírce zákonů a nařízení, přijde nařízení ministerstva sociální péče, že pozbývá opět účinnosti. Potřebujete tohoto zákona, abyste pouze cizinu oklamali, že jste z hospodářských důvodů měli příčinu býti proti zrušení povinného vidování pasů. Návrhy Německa a Rakouska na zrušení povinného vidování pasů jsou starého data. Již před třemi léty - a před j dvěma léty velmi vážně - navrhly Německo a Rakousko zrušení povinného vidování pasů. Tu jste se vždy vymlouvali, že domácí trh práce potřebuje určité ochrany, že se proto nemůžete vzdáti vidování, a když jste si nyní několik let s cizinou, jmenovitě s Německem a Rakouskem, se zrušením povinného visa zahrávali, nechcete nyní přiznati, že vlastně ochrana pracovního trhu nemá s vidováním pasů nic společného. Jest správné, jak zde již bylo řečeno, že pasy vznikly z docela jiných pohnutek, ale se sociálně-politickými otázkami neměly nic společného.

Dělnická třída nemá zájmu na tomto zákonu. Odmítáme troufalost, aby se v návrhu spatřoval sociálně-politický čin dnešní vlády. Za tuto sociální politiku pěkně děkujeme. Takovouto sociální politiku dělníci nechtějí. Nechť se vláda zabývá požadavky, jež dělnictvo marně přednáší již po léta. Cítí-li, dnešní vláda tak sociálně, že se pokládá za povolanou něco učiniti aspoň pro ochranu trhu práce, nechť se zabývá také nynějšími událostmi v průmyslu a mezi dělnictvem. V nejbližších dnech uhlídáme, jak vypukne hospodářský boj, boj horníků, který cizině jasně ukáže, jak vládnoucí v této zemi nakládají v tomto státě s oprávněnými požadavky dělníků. Zahraniční dělnictvo pak uhlídá, že dělnictvo v této zemi nemůže nic očekávati. Od této koalice neočekáváme nic. Jest dělnické třídě nepřátelská, první její úmysl směřoval proti důležitému sociálně-politickému dílu, sociálnímu pojištění, a co nyní chce učiniti v sociální politice, z toho dělníci prospěchu nemají. To slouží státní byrokracii. To se shoduje asi s jejími reakčními názory, ale sociální politika to není. (Souhlas a potlesk něm. soc.-demokratických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. Můňa. Dávám mu slovo.

Posl. Můňa: V souvislosti s projednáváním vládní osnovy zákona o ochraně domácího. trhu práce považuje komunistická strana za. nutno, upozorniti dělnickou veřejnost na nastávající veliký zápas horníků severočeského revíru, který se snadno může proměniti v generální stávku všech horníků celé republiky.

O situaci uhelného průmyslu, o poměrech horníků bylo zde mluveno u příležitosti projednávání báňského zákona. Při této příležitosti snesen byl ciferní materiál, který ukazoval, jak veliké jsou zisky uhlobaronů a jak oprávněné jsou požadavky horníků.

Uhlobaroni nemohou popírati skutečnost, že pravdivé jsou cifry, které byly uveřejněny a které dokazují, že skutečně dosahují těchto obrovských zisků. Při jednání zástupců hornických organisací se zástupci uhlobaronů stěžoval si člen ředitelské konference, ředitel Blažek, že uveřejňováním bilancí uhelných společností a poukazováním na zisky uhlobaronů vnášejí se do veřejnosti nesprávné představy. Značná část akcionářů jsou cizozemci, kteří jsou zvyklí počítati na vyšší valutu než jsou československé koruny. Zisk uhelného průmyslu vypadá ihned jinak, vyplácí-li se dividenda v říšských markách, či dokonce v dolarech. Uhlobaroni, jak viděti, reklamují pro sebe zisky americké, od horníků pak žádají pouze americký výkon za žebrácké československé mzdy, které v mezinárodní statistice figurují na místě čtrnáctém a ve smyslu přání uhlobaronů a také jiných kapitalistických šarfmachrů mají býti dokonce sníženy.

Na skromné požadavky horníků o zvýšení mzdy, které jest odůvodněno stoupáním cen životních potřeb jako důsledku politiky dnešní vlády, odpověděli uhlobaroni vypovězením oněch částí kolektivní smlouvy, které hornické organisace nevypověděly, a jejich protipožadavky jsou povahy přímo provokativní. Na místě zvýšení mzdy, které je plně odůvodněno, žádají uhlobaroni zvýšení výkonu zavedením premiového systému, t. j. vražedného systému, při němž nebéře se ohled na životy horníků a při němž jedinou snahou jest rabování dolů bez ohledu na hornopolicejní předpisy.

Dalším provokativním požadavkem, který musí pobouřiti všechny horníky v republice, jest požadavek těžařů, aby pracovní doba v sobotu prodloužena byla o 2 hodiny. Ba ve své kapitalistické nenasytnosti a drzosti jdou severočeští uhlobaroni tak daleko, že dokonce chtějí podniknouti útok na 8hodinovou dobu pracovní, žádajíce efektivní dobu pracovní, t. j. 8hodinovou dobu pracovní bez vjezdu a bez výjezdu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Co v této situaci dělá vláda? (Výkřiky komunistických poslanců.) Vláda a její orgány vystupují jako přímý exponent uhlobaronů. Zde se nám předkládá osnova zákona na ochranu domácího trhu práce a venku činí se přípravy pro ochranu cizích kapitalistů a pro dovoz stávkokazeckého uhlí z ciziny. Náš průmysl si často stěžuje na nedostatek vagonů. Tento nedostatek bývá velice často, zejména v průmyslu uhelném. Zde však vidíme pravý opak. V revírech, kde pracovalo se 3 a 4 dny v týdnu, pracuje se plný týden, při tom však báňské úřady dávají povolení oněm revírům, kde pracuje se celý týden, že mohou omeziti těžbu na 3 dny v týdnu. Co to znamená? To znamená zřejmě zastrašování horníků pro případ konfliktu. A v tomto případě vidíme báňské úřady postupovati ruku v ruce s uhlobarony, v tomto případě vidíme báňské úřady jako přímé exponenty uhlobaronů. (Výkřiky komunistických poslanců.)

V posledních dnech těžba uhlí v revírech stoupá, a kdežto dříve bývalo vagonů nedostatek, přes to že těžba stoupá, je dnes vagonů dostatek. Ministerstvo železnic s nevšední ochotou vychází vstříc uhlobaronům a podle všech předpokladů bude jim se stejnou ochotou vycházeti vstříc i při dovozu stávkokazeckého uhlí z ciziny; to jest: proti zájmům čsl. horníků bude vláda a vládní režim chrániti zájmy cizích kapitalistů. Tedy to je také "ochrana" domácího trhu práce!

Vedle ministerstva železnic činí ministerstvo vnitra dalekosáhlé přípravy namířené proti horníkům. Do severočeského revíru jsou stahovány četnické posily z celé republiky. My se ptáme: K čemu a nač jsou ty přípravy? Chce snad vláda udusiti boj horníků v krvi? Či nemá dost na krvi a životech horníků, kteří padají na šachtách při svém těžkém povolání?

Na místě aby vláda vykonala jí příslušející vliv na uhlobarony, aby v případě tvrdošíjné nepovolnosti jejich vzala jim kutací právo, vidíme, že vláda se plně solidarisuje s kapitalistickými upíry horníků. (Výkřiky komunistických poslanců.) Solidarisuje se s nimi nejen v tom smyslu, že správa státních dolů, které podléhají ministerstvu veř. prací, postupuje společně s uhlobarony a odmítá stejně požadavky horníků, nýbrž solidarisuje se s nimi na tolik, že dává uhlobaronům k disposici celý potlačující státní aparát. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Jaká je nálada v severočeském revíru, je, myslím, veřejnosti dostatečně známo. Již včera dály se pokusy na jednotlivých šachtách zastavit práci. Horníci odmítali vyčkávati do 13. t. m. podle usnesení hornických organisací a chtěli zahájiti stávku ihned.

Vládě nejsou neznámy nálady horníků, kteří bezohledností kapitalistickou jsou doháněni k zoufalství, a snad právě proto, že jí tyto nálady nejsou neznámy, činí dalekosáhlá opatření proti severočeským horníkům.

Prohlašujeme, že boj severočeských horníků je bojem všech horníků v celé republice. (Tak jest!) Začne-li mluviti sever, začnou mluviti všechny revíry. (Potlesk komunistických poslanců.), začne mluviti Kladno, začne mluviti Ostrava a vzplane boj na celé čáře. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)

Je pochopitelno, že dělnictvo všech ostatních odborů nemůže býti nečinným divákem v tomto zápase, nýbrž že bude horníky ze všech sil podporovati.

Komunistická strana Československa postaví ovšem jako předvoj dělnické třídy do služby bojujících horníků všecky své síly, všechen svůj vliv a všechen svůj aparát. Běda vládě, kdyby se chtěla pokusiti v krvi udusiti velký zápas uhlokopů. Víme, že tato vláda je toho schopna, a proto již dnes pronášíme svá varovná slova.

A nyní k dalším důležitým a akutním věcem. K projednávané předloze o ochraně domácího trhu práce zaujímá komunistická strana stanovisko zamítavé. O meritu této věci bude promluveno dalšími řečníky našeho klubu. Bylo zde už řečeno, že tato osnova není v žádné souvislosti s otázkou zrušení pasových vis, neboť toto opatření z doby válečné a poválečné musilo by býti zrušeno, i kdyby nebylo této předlohy.

Předloha není ničím jiným než velikým omezením svobody dělnického stěhování. Zákon o ochraně domácího trhu práce sotva bude chrániti tuzemské dělnictvo v případě stávky před přílivem stávkokazů z ciziny, ale naproti tomu v rukou kapitalistického reakčního režimu, zejména v rukou takového režimu, jaký jest representován nynější vládou, může se státi novou zbraní proti dělnictvu, zejména proti nositelům revolučního dělnického hnutí. Na základě tohoto zákona mohla by vláda, resp. příslušné vládní orgány odepříti právo asylu politickým emigrantům. Nemáme sice obavy, že by tohoto zákona bylo použito proti bílé emigraci ruské, která jest vládou po leta hýčkána a podporována, ale máme vážné obavy, že tohoto zákona mohlo by býti použito jak proti dělníkům, tak i proti duševním pracovníkům, kteří v důsledku persekuce a řádění bílého teroru ve vlastní zemi budou nuceni hledati útulek případně v Československu.

Právě v přítomné době řádí persekuce a bílý teror v řadě kapitalistických států měrou nikdy nebývalou. V důsledku toho také vzrůstá politická emigrace. Proto při této příležitosti reklamujeme právo asylu pro proletářské politické uprchlíky ze zemí bílého teroru. (Tak jest!)